Sociologie vědění: základní koncepce a paradigmata

Stanislav Hubik

Sociologie vedeni Zakladni koncepce a paradigmata

SOCIOLOGICKE NAKLADATELSTVi

Vydani knihy podpoi'ila Grantova agentura C R (grantov)' projekt reg. c. 403/95/0526). Recenzovali Prof. PhDr. Miloslav Petrusek, CSc. a PhDr. Ing. Radim Marada, PhD.

Vydalo SOCIOLOGICKE NAKLADATELSTVi, Praha 1999. Vydani prvni. Edicni fada Zaklady soci% gie, 5. svazek. R idi edicni rada ve slozeni Prof. PhDr. Ivo Mozny, CSc., Prof. PhDr. M iloslav Petrusek, CSc. a Doc. Ph Dr. Jan Keller, CSc. Odpovedne redaktorky Alena M iltova a Iva Pachtova

Navrh obalky a logo i'ady RudolfStorkan Vytiskl az servis - Ales ZapotockY, S lovinska 23, 1 0 1 00 Praha 1 0 Adresy vydavatelu: Alena Miltova, Rabyiiska 740112, Praha

4

JiN Ryba, U Narodni galerie 469, Praha 5

-

-

Kamyk Zbraslav

Adresa nakladatelstvi pro pisemny styk: postovni schranka 36, 1 56 80 Praha 5 1 6

Distribuce pro Slovensko: AF s.r.o.-distribUcia, Radvanska 1 , 8 1 1 0 1 Bratislava ©

Stanislav Hubik 1 999

ISBN 80-85 850-5 8-3

ZAKLADY SOCIOLOGIE

PRAHA 1999

OBSAH Predmluva k edicni rade ZAKLADY SOCIOLOGIE

7

Uvod

9

1.

Utvareni zakladu paradigmat sociologie vedeni

1 .1 Tfidy a moc - pocatky ideologickeho paradigmatu

17 18

1 .2 Pospolitost a organizace - pocatky svetonazoroveho paradigmatu 35 1 .3 Komunikace a jednani - pocatky interpretativniho paradigmatu 2.

Konstrukce paradigmat sociologie vedeni

52 69

2.1 Svetonazorove p aradigma (M. Scheler)

70

2.2 Ideologicke paradigma (K. Mannheim)

90

2.3 Interpretativni paradigma (A. Schutz)

109 13 1

Exkurz 3.

Komunikativni revize zakladu sociologie vedeni

145

3.1 Relativnost vyznamu zakladajicich vedeni (P. Winch)

147

3.2 P luralita metodologii zakladajicich vedeni (H. Garfinkel)

154

3 .3 Trojitost komunikace zakladajici vedeni (J. Habermas)

164

4.

Socialni konstrukce skutecnosti

177

(P. L. Berger a T. Luckmann) 5.

Sociologie vedeni a diskurs postmodernismu

197

Literatura

207

Rej strik j rnenny

215

Rej strik vecny

219

Pfedmluva k edicni fade ZAKLADY SOCIOLOGIE

Analyza povahy l idske spolecnosti a mechanismii jejfho fungovanf je zaIeZitost natolik komplexnf, ze kazdy pokus 0 syntezu se jevf jako krajne problematickY'o Nicmene, jednotlive oblasti sociologickeho poznanf prosly v prubehu poslednfho puldruha stoletf pfece jen vice ci mene kumulativnfm ryvojem. Konec dvac
7

Uvad Teoreticka poti'eba ziskani dalSich a lepsich znalosti 0 tom, jak se prom ita spolecenska situace do procesu poznani, byla vytycena - a dokonce program ave jednim z otcu evropske novoveke vedy, Fran­ cisem Baconem ( 1 55 1-1 626). Tento anglicky fi losof a velky meto­ dolog vedecke prace systematicky kritizoval vedecky neproduktivni zpusoby poznani. Spekulaci, opi'enou 0 autority m inulosti, nahradil au­ toritou zkusenosti a smyslu, vedenou logickou indukci. Bacon pro­ myslel, ,jak ze zkusenosti vyvozovat a vytvaret obecne zasady" a ,jak z obecnych zasad odvozovat a rozvijet nove pokusy". K tomu se musi "pouzit indukce, a to indukce prava a zakonita, jei je vlastne jakymsi klicem k rykladu" (Bacon, F. 19 74: 195,196). Takovemu zpusobu po­ znavani se vsak stavi do cesty pi'ekazky, diky nimz je vedeni zkres­ lovano. Nazval je idoly. Napsal: "Idolu pak, ktere se zmocnily lid­ sk)'ch mysli, jsou ctyi'i druhy. Abych si usnadni l ryklad, oznacil jsem je nazvy. Prvni druh idolu jsem nazval idoly rodu, druhy pak i doly jeskyne, ti'eti idoly trziste a Ctvrty idoly divadla" (Bacon, F. 1 9 74:96). Prvni dva druhy idolu (rodu a jeskyne) vznikaji z "lidske pi'iroze­ nosti", z mysleni jedince. Posledni druh (divadla) vznikl prostYm pi'e­ vzeHm starych fi l osofick)'ch nazoru "a z toho, ze se pouzivalo ne­ spravne pravidel dokazovani". Tyto ti'i druhy idolu se postupne staly pi'edmetem analyz teorie poznani (epistemologie Ci noetiky) a nasledne teorie vedy. ,,Jsou vsak take idoly," pokracuje Bacon, "je:i vznikly ze vzajem­ m�ho styku a spolecenskeho zivota Iidskeho rodu, ty pak nazYvame idoly trziste proto, ze vznikly vzajemnym dohadovanfm ve spolecen­ stvi" (Bacon, F. 1 974:97, duraz S.H.). Timto tvrzenfm orientuje F. Bacon budouci pi'edmet sociologie vedenf: tvrzenfm, ze mnohe omyly a pi'ekazky kvalitniho poznani vyveraji "ze vzajemneho styku a spolecenskeh o zivota lidskeho rodu", formuluje i vyzvu k jejich od­ straneni. To ale neni tak jednoduche: pi'edpoklada poznani toho, jak a proc vznikaji. A prave to se stalo jednfm z hlavnich cilu sociologie ve­ deni 0 ti'i stoleti pozdeji. Problem "idolu trziste" tematizovali dva tvurci zakladu sociologie vedeni: K. Marx a F. Nietzsche. Pro prvniho se zmi.'mily ve "falesne vedomi" (ideologii ) deformujicf vedenf, pro druheho v kupceni s ve­ denim. Marxem pocinaje pak sociologie vedeni chape jako jeden ze -

9

svych hlavnich ukolu nalezeni zpusobu prekonani idolu cili zarucenl moznosti nedeformovaneho, praveho vedeni. Baconuv protosociologicky pristup k problematice vztahu vedeni a spolecnosti byl programovan prevazne negativnimi formulacemi. Jemu 5100to, j ak se uchranit idolu a j ak je odstranit". Kontrastnl postaveni a fungovani (totiz uspesne) tehdy se rodici matematizovane pfirodo­ vedy primelo jednoho z j eho nejvlivnejsfch nasledovnfku, D. Huma, k jednoduchemu receptu, jak odstranit idoly a uch ranit se jej ich puso­ beni: "Vezmeme-li do ruky knihu napf. 0 bohoslovi nebo 0 skolni metatyzice, ptejme se: Obsahuj e abstraktni uvahy 0 mnozstvi nebo cisle? Ne. Obsahuje zkusenostni uvahy 0 skutecnych vecech a jsouc nech? Ne. Pak j i hod'te do ohne, protoze je plna sofistiky a iluzi" (Hume, D. 1972:224). Jenze omezit vedecke poznani na poznani ryze matematizovatelne nebylo mozne vedy do sveho predmetu postupne zahrnuly i cloveka a spolecenske deni. Sto dvacet pet let po zvefejneni Baconovy prace se obj evil prvnl po­ kus 0 aplikaci B aconovy empiricko-induktivni metody na spolecenske deni. Giambatista Vico ( 1 668-1 744) vznesl v roce 1725 pozadavek, "abychom tento svet narodu .. . videli ve skutecnosti pod Ie filosoficke metody pouzite Franciscem Baconem z Verulamu na veci pr!rodnf", aby tato metoda byla pouzita na zkoumani "lidskych veci obcansk)'ch" ,

­

-

(Vico, G. 199 1 : 107) .

Vico m e l k tomuto kroku dobr)' duvod a podle j eho m ineni jeste zavaznejsi nez sveho casu Bacon. Ten totiz hledal nove zpusoby po­ znavani pfirody. Ale cozpak je mozne "vypracovat vedu 0 svete pr!­ rody, kter)' zna jedine Buh, protoze on j ej stvoril"? Nebylo by mou­ drejsi hadat ,,0tomto svete narodu, neboli 0 svete obcanskem, 0 kte­ rem by l ide mohl i vypracovat vedu, protoze j ej oni vytvorili"? (Vico, -

G. 199 1 : 136) .

Neapolsk)' profesor navrhl uplatneni Baconovy metody pri zkou­ man! toho, co je l idem mnohem blizsi a znamejsi nez priroda - pri zkoumani obcanske spoleenosti a dejin. Pozadavek empirickeho in­ duktivniho zkoumani spolecnosti byl pozdej i opakovan v sociologii, velmi durazne v pozitivismu. Ackoliv u Vica jeste (pochopitelne!) provazena spekulaci, privedla tato metodologie sveho badatele k mno­ ha protosociologickym poznatkum, znovu objevovanym moderni so­ ciologii, vcetne sociologie vedeni. Napriklad teze, podl e niz vznik techze idej i "narodu, ktere se na­ vzajem neznaj i, musi. .. mit spolecny duvod pravdivosti" (Vico, G. 199 1 : 103, 457), se objevuje v Schelerorych komentarich 0 povaze re -

10

lativne pfirozenych svetovych mizoru a vede Schelera k temuz zaveru: za mnohosti relativne pfirozenych svetorych nazoru se skryvctii ne­ menne formy. Podobne uvaha 0 tom, ze "kdyz si lide nemohou utvofit zadnou pfedstavu 0 vecech vzdalenych a nezmimych, posuzuj i je podle veci j im znamych a pi'itomnych" (Vico, G. 1991:99), je dukladne rozebi­ rana v Schutzove koncepci pfirucni zasoby vedeni a typifikaci. Stejne jako Vicovo tvrzeni 0 idejich, ktere navzdory "ruznym modifikacim mysleni narodu 0 stejnych lidskYch nezbytnostech a uzitecnostech" jsou uniformni (Vico, G. 1991 :457). Obzvlaste dulezite je Vicovo pi'edj imani j ednoho z hlavnich pi'edpokladu sociologie vedeni - pfed­ pokladu korespondence mezi bytim a vedomim (najdeme jej u Marxe, Mannheima, Schelera aj .): " R ad idej i musi sledovat fad veci" (Vico, G. 1991: 1 18). Porovname-li Baconovu a Vicovu myslenkovou iniciativu, vidime mimofadne metodologicke vklady: do vedeckeho zkoumani pi'irody (Bacon) a do vecteckeho zkoumani spolecnosti (Vico). V obou pfipadech zaznamenavame vytyceni ukolu budouci sociolo­ gie vedenf: u B acona pfevazne negativne kriticke (pi'ekonani idolu), u Vica pozitivne kriticke (vyzkum lidskeho rytvoru - spolecnosti a dej in). V dobe vytvai'eni zakladu novoveke vedy ( 1 7.- 1 8. stoleti) se sice problemy budouci sociologie vedeni obj evovaly, zustaly vsak v rukou filosofU. Aniz bychom se pokouseli 0 nejaky pfehled tech, ktei'i by mohli byt protosociology vedenf, uvadfme jeste jednoho myslitele, ktery brilantne promyslel to, co pozdej i vstoupi lo do problematiky so­ ciologie vedeni: M ontesquieu. Charles Louis Montesquieu de Secondat ( 1 689-1 755) byl velmi konkretni a ve svem vlivnem dile 0 duchu zakonu vylozil rozdily v za­ konech (ale tez v postoj fch a mizorech) z odlisnych pi'irodnfch a spole­ censkYch podminek, ve kterych j ej ich tvurci ci nositele zili. Tvrzeni, ze "zakony m imoi'adne uzce souvisi se zpusobem, j akym si lide obsta­ ravaji obzivu" (Montesquieu, Ch. 1989:286), se pozdej i znovu a du­ raznej i ozvalo v Marxove koncepci zpusobu produkce a jeho vlivu na vedomf lidi, a nasleduj ici veta j akoby pi'edj imala metodologickY prin­ cip sociologie vedeni Maxe Schelera i Karla Mannheima: "Lidi ovliv­ iiuje vice faktoru: podnebi, zakony, principy, vlady, pi'iklady z minu­ losti, mravy, zvyky; z nich se formuje duch naroda" (Montesquieu, Ch. 1989:298). Ano, "podnebi" zastfesuje pusobeni pi'irodnich faktoru, ostatni jmenovane veci Ize pak zahrnout pod spolecenske faktory. 11

Montesquieu pri zkoumani vlivu okolnosti na tvorbu zakonu (zobec­ neme: na tvorbu vedeni) prisuzoval vetSi vyznam vazbam mezi pi'i­ rodnimi podminkami a psychickym ustrojenim c loveka nezli vazbam mezi spolecenskYmi podminkami a vedomim cloveka, nicmene i s touto variantou se v pozdejsi sociologii vedeni setkavame (M. Sche­ ler). ,,Je-l i pravda," p ise Montesquieu, "ze se charakter mysli a vasne srdce mimoradne lisi v ruznych druzich podnebi, zakony musi umerne odpovidat odlisnosti vasni i odlisnosti charakteru tamejsfch obyvatel" (Montesquieu, Ch. 1989:250). Ch. L. Montesquieu pi'idal k V icovu metodologickemu nametu dule­ zitY rozmer srym presvedcenim 0 tom, ze spolecnost i dej iny jsou sice rytvorem l idi, avsak l ide sami jsou do znacne miry vytvory okolnosti. Tato idea, jejiz pocatky nalezame u J. Locka, se stala osou skupiny po­ stupne zraj icich teorii ve vznikaj icich vedach 0 cloveku a spolecnosti, souhrnne oznacovanych environmentalni (environment prosti'edf; nutno ovsem odlisit od soucasnych koncepci zivotniho prosti'edi). Idea, pod Ie niz je rozvoj cloveka podminen prostredim, ve kterem zij e, je usti'edni ideou v pozadi hlavniho proudu pozdejsi sociologie vedeni a ve specialni terminologii teto discipliny je nejcastej i vyjadi'ena po­ jmovou dvojici byti-vedomi (K. M arx, E. Durkheim, M. Scheler, K. Mannheim, P. L. Berger aj .). "Byti" tu znamena byti v prosti'edi, s nimz je "vedomi" prosti'ednictvim "byti" v interakci. =

* * *

DruM polovina 19. stoleti kulminovala ti'emi velkymi udalostmi, ktere obratily pozornost vedcu znovu k idolum triiste, ,jez vznikly ze vzaj emneho styku a spolecenskeho zivota l idskeho rodu" a "nazyvame Ge) idoly trziste proto, ze vznikly vzajemnym dohadovanim ve spole­ censtvi": (1) rozvoj kulturni a socialni antropologie potvrdil gloMlni platnost teze poznavaciho relativismu a environmental ismu; (2) nastup socialisticktiho hnuti prispel k rozsireni ideologickYch dok­ trin, ktere akcentovaly ideologickou zakotvenost a podminenost lidskeho vedeni, cimz se dostalo tezim poznavaciho relativismu a environmentalismu podpory "zevniti''', z evropske rozumnosti; (3) akcelerace rozvoje (pNrodnich) ved koncem stoleti vyvolala po­ ti'ebu pi'ezkoumani jejich zakladu, pripadne poti'ebu scientifikace celeho pozmivaciho procesu - vznikla tak i poptavka po prozkou­ mani socia/nich souvislosti vedeckeho poznavani, jehoz j ednim dusledkem byla revize predmetu a metodologie (socialnich) ved. 12

Tyto ti'i udalosti na poli teoretickem smei'ovaly - mimo jine - k usta­ veni systematickeho zkoumani Baconovych idolu triiste, coz seman­ ticky explicitne potvrdi l i i prvni ze zucastnenych: K. Marx svymi po­ znamkami 0 "kseftai'skych vztazich" a "zboznim fetisismu", j imz pro­ padlo i vedeni, a F. N ietzsche svymi komentai'i 0 upadkovem "vedeni na trhu" (Iiberalniho kapitalismu). Praktickci poti'eba ziskanf dalsich a lepsfch znalosti 0 tom, jak vstu­ puje spolecenska situace do procesu poznanf, byla zak6dovana do sa­ motneho etosu rozvoje novoveke spolecnosti, j imz je etos instrumen­ talne pragmatickeho ovladnuti pfirodni a socialni skutecnosti. Jinak feceno - ovladnuti prirody a l idi. Zprvu pi'evladaj icf motiv nalezeni bezpeci pi'ed nepi'atelskymi silami pi'irody a spolecnosti, jez byly uvol­ neny sekularizaci sveta a ztratou bozi ochrany, byl zahy vysti'idan mo­ tivem ovladani v zajmu "Iepsich ziti'ku" a "blahobytu pro co nejvetSi mnozstvi" l idi. Jiz v 1 7. stoleti vznikla v Angl ii strategicka pojmova aliance, tvofena do te doby vcelku neznamymi vyrazy veda, technika a utopie. Po anglicke revoluci se tento svazek stal zi'ej mym a fakt vazeb mezi vedou a technikou na jedne strane a socialni situaci na druhe stra­ ne se stal predmetem nejprve nesystematickych, pozdej i stale systema­ tictejsich vYzkumu (Hall, A. R. : 1972:32an.). Druha polovina 19. stoleti je pro sociologii mimoradna historickYm vyznamem j edne nabidky: sociologii (ale i j inym, za vedu se tehdy prohlasujicim nOvYm disciplinam) je v te dobe dana na srozumenou, ze muze osvedcit sve vedecke ambice na polich hospodcirstvi (zejmena prumyslove produkce) a politiky (zejmena skupinove manipulace). Problemy, pred kterymi se ocitl industrial ismus a kapitalismus konce 1 9. stoleti, vyzadovaly systematicky vyzkum a systematickci reseni. Totez ale platilo i na protejsi strane, tam, kde se usiloval0 0 odstraneni kapitalismu ve j menu proletariatu a vykorist'ovanych. Strucne receno moderni spolecnost, kterou evropska spolecnost vyspeleho industrial­ n iho kapitalismu koncem 1 9. stoleti predstavovala, produkovala prak­ ticke problemy hospodafskeho i politickeho (ale i j ineho) razu, ktere vyzadovaly nastup specialistU a intelektualu. Vznikaj ic i sociologie te­ dy mohla prokazat svuj prakticky vYznam tim, ze se sarna zaprahla do postroju moderniho industrialismu a kapitalismu a takto - s Gid­ densem i'eceno - do procesu rozvoje a spolutvorby moderni spolec­ nosti (Giddens, A. 1990: 1 5- 1 6) . Tim s e ovsem nerozumi j en pozitivni rozvoj industrialismu c ili ka­ pitalismu moderniho typu, ale tez j eho negativni rozvoj - Wi snahy o jeho vyvezeni "na smetiste dej in", vyvijene radikalnimi socialisty, -

13

nebo snahy 0 jeho svedeni z dosavadni cesty, vyvfj ene umfrnenejsfmi socialisty. K moderni evropske spolecnosti druhe poloviny 1 9. stoleti totiz bytostne patfi jak snahy 0 jeji rozvoj podle emancipacnfch pro­ jektu liberalismu, tak snahy 0 j ej i rozvoj podle emancipacnich pro­ j ektu socialismu. Ale stejne tak i snahy 0 jej i rozvoj podle hodnoto­ yYch perspektiv konzervativnich. Tvori se tu jak struktury demo­ kraticke, tak prvky budoucich totalitnich a autoritarskych politickych zrizeni. Ve vsech techto prfpadech se objevuje poptavka po specialnim prozkoumani socia/nich souvislosti spolecenskych deju. * * *

Systematicke zkoumani "idolu trziste" zacalo zhruba ve 40. letech 1 9. stoleti. Vysledky procesu poznani, obsahy vedeni, ,jez vznikly ze vzajemneho styku a spolecenskeho zivota l idskeho rodu", zacaly byt systematicky zkoumany nejprve jako ideologie. Zde badatele navazali na zkoumani iniciovana E. B. Condillacem ( 1 7 1 5- 1 780) j ako zkouma­ ni obsahU vedomi a jej ich puvodu (Essai sur l'origine des connaissan­ ces humaines, 1 746; Traite des sensations, 1 754), ktera konkretizoval A. Destutt de Tracy ( 1 754- 1 836) jako zkoumani idej i, ideologii ( Ele­ ments d'ideologie, 1 805-1 8 1 5). Tomuto zkoumani se darilo tam, kde se nejvice rozvinula systematicka teoreticka reflexe socialne politicke problematiky - v nemecke socialni fi losofii. Podoba teto reflexe sice byla filosoficka, nicmene jej f socialne fi losoficka dimenze se roz­ vinula tou merou, ze lze hovorit 0 yYznamne sociologicke vrstve ne­ meckeho filosofovani. Ideova a metodicka navaznost predchUdcu sociologie vedeni na ne­ mecky filosofickY transcendentalismus preformovala jeden velky mys­ lenkoyY model sociologie vedeni. Druhy model se pocal forrnovat na zcela j inych zakladech a jeho hlavnim tematem j iz nebyla ideologie. Vychozim materhilem pro zkoumani "idolu triiste" se stal kulturne di­ verzifikovany, empiricky ziskany, material stabilizuj icf se kulturni a socialni antropologie britske a francouzske. Zde prisly nejvetSf impul­ zy z del E. Durkheima. Jeste Berger s Luckmannem konstatuj i (v roce 1 966), ze j ej ich pojeti je vedeno Durkheimovou tezi 0 socialnim faktu Gako veci) na strane jedne a Weberovou tezi 0 smyslu socialniho jed­ nani na strane druM (Berger, P., Luckmann, T 1991:30). Mimoradne yYznamnym impulzem pro sociologii vedeni, ktery pri­ sel ke slovu se znacnym zpozdenim, byly myslenkove iniciativy ame­ ricke, z prelomu stoleti. Pi'edevsim vyzkumy G. H. Meada, pohybujici se na pomezi socialni psycho logie, socialn i filosofie a teorie komuni14

kace zamii'i ly az na same dno toho, co Bacon nazval trzistem, a zkou­ maly podstatu socialniho zivota jedince. Meadovy pnice, v zasade hotove na pi'elomu stoleti, byly s irsi odborne vei'ejnosti pi'edlozeny s velk)'m zpozdenim ( 1 934), coz znemoznilo jejich vetSi vyuziti j eho soucasniky: pati'ili mezi ne E. Durkheim, M. Scheler i K. Mannheim. G. H. Mead ucinil pi'edmetem svych vyzkumu to, co F. Bacon nazval "vzajemnym dohadovanim ve spolecenstvi" a co soucasne povazoval za nejtezsi pi'ekazku kvalitniho poznavani: "Ze vsech idolu jsou vsak nejskodlivejsi idoly trziste, jeZ se vloudily do rozumu ze spojeni slov a jmen s vecm i. Lide totiz veri, ze j ej ich ro­ zum ovlada slova, ale stava se take to, ze slova obrati svou silu proti nemu" (Bacon, F. 1974: 105-6). Meaduv vstup do sociologie se sice odkladal az d o sedesatych let 20. stoleti (do te doby prebyval ve stav­ be konstrukteru pi'irucek nazvane "symbol icky interakcionismus"), pak se ale muselo uznat, ze to byl Mead, kdo prvni a temer dokonale pro­ zkoumal ono B aconem naznacene "spoj eni slov a jmen 5 vecmi" sub specie comm unionis et communicationis. Problemy, pi'ed nimiz se ocitla sociologie vedeni po iniciativach M. Webera a znovu po Schut­ zove zuroceni fenomenologie, nebyly a nejsou resitelne bez pi'ihled­ nuti k vysledkum Meadovy prace. S nynej sim casorym odstupem je Ize dokonce povazovat za rozhodujici prulom do vladnouciho para­ digmatu moderniho mysleni (Hubik, S. 1 994:23-34) nejen do para­ d igmatu moderni sociologie. Zvlaste efektivnim zpusobem je zuzitko­ val J. Habermas. Diky rozvinuti komunikativni reflexe se (nejen) v sociologii vedeni stala pi'edmetem zkoumani i teze stojici v pozadi Baconovy kritiky idolu. Je to teze 0 moznosti adekvatniho, praveho, nedeformovaneho proste optim�Uniho kvalitniho vedeni. Mozna by se dalo i'ici, ze j e to spiSe vira n ez teze. Pusobila sice i v myslenkovem pozadi takovych klasiku sociologie vedeni, jakymi byli K. Mannheim nebo M. Scheler, nakonec se vsak i ona stala pi'edmetem zkoumani. Zcela v duchu Vi­ cova pi'esvedceni: cokoliv I idskeho cili spolecenskeho je konec koncu vytvoi'eno lidmi. Tedy i vedeni je Iidsky rytvor a j ako takove muze byt stezi absolutni, prave. Je totiz zalozeno na ryznamech vyrazu, pomoci nichz se konstituuje a projevuje. -

Pred zpracovanim nasleduj icich kapitol pro edici Zaklady sociologie bylo ti'eba zvol it mezi dvema alternativami: pi'ipravit ( 1 ) text s co nej­ sirsim zaberem, bohary na jmena a relativne vycerpavaj ici pi'ehledy, 15

anebo (2) text 0 zakladnich typech problemu a jejich reseni, s nej­ nutnejsim prehledem, text doxografickY. Zvolil jsem druhou moznost. Mam za to, ze strucne, heslovite charakteristiky, popisujici problem na nekolika ractcich, pam do slovniku a encyklopedii, a ne do edicni rady zakladnfch textu. Proto jsou predmNem misledujicich interpretaci jen typicke koncepce sociologie vedeni, ktere zalozily principialnf meto­ dologicke a teoreticke pozice, jei zasadne novym zpusobem jiz roz­ pracovat nelze - lze k nim pouze dotvaret vfce ci mene dumyslne, ne vsak heuris ticky inovacnf, varianty. Podob ne tomu bylo s volbou hlavni tematicke osy textu. I zde jsem zustal u puvodnf, metodologicky orientovane problematiky sociologie vedeni. Text netemati zuje takove problemy jako "distribuce vedeni" nebo "vedeni jako kulturni kapital" nebo "role intelektualu" apod., ale temel' vyhradne problematiku formace a deformace vedeni v zavislosti na postaveni jeho nositele v socialni situaci - jak byla tato problema­ tika otevi'ena a pfijata zakladateli sociologie vedenf a jejfmi klasiky. Ostatni naznacene problemy (distribuce, kulturnf kapital aj.) jsou jen logickYmi, nikoli empirickymi, variantami puvodni metodologicke problematiky.

V praci rovnez chybi problematika sociologie vedy, trebaze je zde naznacena. Problemy socioloaie vedy predstavuji dnes jiz svebytnou soucast sociologie a zaslouzi s1 samostatne zpracovani. s.H.

16

1. Utvareni zakladu p a radigmat s o ciologie vedeni

Tvorba pi'edchUdcu sociologie vedeni reaguj e na tfi velka temata doby. Prvnim tematem je ideologie, pfipadne svetovy nazor. Objevuj e se problem role techto dvou utvaru vedeni v procesu poznavani socialni skutecnosti i v realnem socialne politickem deni. Rozpozmini vazeb mezi socialnim postavenim jedince a jeho smyslenim znamenalo take rozpoznani moznosti, ktere tento jev skyta pro pol itiku, ekonomiku a dalSi sfery spolecenskeho zivota. Vedle toho se toto dvojjedine tema (ideologie/svetory nazor) stalo atraktivni z hlediska druheho tematu. Druhym tematem je vedecke poznani. liz drive a dobi'e znamy pro­ blem kvality poznani a vedeni se v druhe polovine 1 9. stoleti objevil v novem svetle: vedecke poznani je shledano lepsim nez jine vedeni jak co do kvality, tak co do socialni uzitecnosti. Vysledky vedeckeho poznani se staly j ednim z nepochybnych zdroju hospodai'skeho a soci­ alniho rozvoje, hmatatelne akceleruj iciho. Sociainevedni mysleni hledi - mimo jine - nalezt zpusoby, j ak oddelit kvalitni, tj . vedecke pozna­ vani od mene kvalitniho. netim tematem je vystavba sveta. Koncem 1 9. stoleti j iz rna so­ cialnevedni mysleni k dispozici tolik dukazu 0 socialni podminenosti vedeni 0 dej inach a spolecnosti, ze pi'istupuje k tematizovani a reseni problemu, j ak se utvai'i vedeni 0 socialni realite, dej inach a lidech sa­ motnych. V pozadi je idea (nekdy j asne vyslovena, napi'iklad Dilthe­ yem) konstrukce (Aufbau) socialni skutecnosti, jak ne-vedecke rystav­ by, tak vedecke. Tim se toto tema tesne pi'imyka k pi'edchazejicim dvema a spolecne pak vytvarej i zakladni problemovy trojuhelnik vznikajicich zakladu sociologie vedeni - "ideologie/svetovy nazor", "vedecke poznani", "vystavba sveta".

V zajeti tohoto problemoveho/pojmoveho trojuhelniku se pohybuj i pi'edevsim K. Marx, F. Nietzsche, W . Dilthey, E . Durkheim, G . H. Mead a M. Weber. Nekteri autoi'i (Hamilton, P. 1 974) oznacuj i pozice techto myslitelu jako "predparadigmaticke" - s odvolanim na pouzivani pojmu pre­ paradigmatickY a paradigmatickY v praci Thomase Kuhna Struktura vedeckYch revoluci. V nasleduj ici casti prace chceme ve ti'ech kapi­ tolach strucne pi'ibl izit tyto pi'edparadigmaticke pozice sociologie ve­ deni, a v dalSi casti prace pak popsat ti'i zakladni paradigmaticke teo­ rie, ktere na ne navazaly. 17

Jak pi'edparadigmaticka, tak paradigmaticka faze rozvoje sociologie vedeni jsou metodologicky urceny dominantnim problemem vztahu vskutku kvalitnfho, spolehliw iho a pravdiveho vedeni na strane jedne a deformovaneho, nespolehliveho a falesneho vedeni na strane druhe. Marxem pocinaje je v linii sociologie vedeni jasne i'eceno, ze lidske vedeni je deformovano socialnimi okolnostmi a ze tento problem lze zkoumat a i'esit. Obvyklym zkratkovit)'m vyj adJ'enim tohoto problemu jsou v druhe polovine 1 9. stoleti dYe slova ideologie a svetovy -

nazor. 1.1 Tfidy a moe - pocatky ideologiekeho paradigmatu

Veden i a faldne vedomi (K. Marx) Marxova iniciativa byla rozhoduj ici pro vznik pozdejsich, vskutku systematickjch pokusu 0 ustaveni sociologie vedeni jako zvlastni so­ ciologicke discipliny. Rozhoduj ici vliv Marxorych ideji na sve dilo uznavaj i jak oba prvnf klasikove sociologie vedeni, M. Scheler a K. Mannheim, tak dalSi teoreticke autority teto disciplfny - jeste v 60. letech napi'iklad P . B erger a T. Luckmann. Karel Marx (I8 1 8- 1 883) pi'edevsim ( 1 ) postavil problem sociologie vedenf j ako problem vztahu vedeni a spolecenskeho byti jedince a skupiny, (2) vyslovil tezi 0 podmfnenosti vedeni materialnim zivotem j edince a spolecnosti, (3) vyslovil tezi 0 vztahu mezi socialnim (ti'idnim) postavenim jedince a formovanim jeho vedeni v zajeti tohoto postavenf, (4) spoj il tuto tezi 0 "falesnem vedomi" jakozto "ideologii" se dvema ryznamnymi pojmy "zakladna" a "nadstavba", a tyto dva (5) Marxovy poj my urcily orientaci sociologie vedeni na nasledujicich 80 let. Ve svem ohJednuti za ctyi'mi desitkami let rozvoje sociologie vedeni napsali B erger s Luckmannem, ze "sociologie vedeni byla obzvlaste fascinovana Marxorym podvojnym pojmem "zakladnalnadstavba ( Unterbau/Uberbau)" (Berger, P., Luckmann, T. J 99J : 18). Pojmy za­ kladna a nadstavba ovlivnily nejen predparadigmatickou fazi sociolo­ gie vedeni, ale i jeji klasiky - M . Schelera a K. Mannheima. R. K. Merton, kterY se pokusil zhodnotit rysledky rozvoje sociologie vedeni zhruba po dvaceti letech jeji existence (v roce 1 945, ve studii Sociolo­ gy of Knowledge) konstatoval podobne, ze "marxismus j e centrem na18

poru Wissenssoziologie ", bez ohledu na mizorove zmeny Marxe (a En­ gelse) behem j eho dlouhodobeho spisovani, nebot' zakladni ideu poz­ dejsi sociologie vedeni nezmenil do konce sveho fivota (Merton, K. 1973: 13). * * *

Zakladni problemy sociologie vedeni jsou u Marxe soucasti j eho kritiky ideologie ("zvlaste nemecke") a teorie, na n if tate kritika stoj i teorie souvislosti mezi ideologii a socialnim postavenim lidi, ktefi

obsahy takove ideologie sdilej i. Teto teorii se pozdej i ( 1 845) dostalo nazvu historickj materialismus a v ramci celku marxovskeho mysleni fungovala j ednak j ako filosofie dejin, jednak jako protosociologicka teorie (ackol i v Marx znal situaci ve Francii, vedel 0 Comtove sociolo­ gii a dokonce reagoval na nektere clanky francouzsk)ich sociologu sve doby, pojmu sociologie pro oz naceni sve teorie nepouzival). . H1avni myslenkove zdroje, ze kterych Marx cerpal, byly filosofic­ ke a ekonomicke: pfedevsim to byla vrcholna filosofie klasickeho ne­ meckeho idealismu zformulovana Hegelem a ruzne varianty j ej i kritiky (pl'edevsim mladohegelovske). Velmi vyznamnym impulzem na ceste k vlastni koncepci byla pro Marxe filosofie L. Feuerbacha. Z fran­ couzske tradice dosla Marxovu sluchu pi'edevsim dila h istoricka (G. Guizot) a utopicka (F.M.Ch. Fourier, C . H. Saint-Simon). Mimo­ fadny vliv - srovnatelny snad jen s koncepcemi Hegel/Feuerbach - na nej meli pi'edstavitele klasicke ekonomicke teorie anglosaske prove­ n ience, A. Smith a D. Ricardo. * * *

Marx vytvoi'il ucelenou dualistickou pojmovou nomenklaturu, ktera j e zalofena zodpovezenim otazky "Co lze povaiovat v iivote fidi za prvotni - jejich vedomi, nebo jejich byti?" Marx j i odpovida mate­ rialisticky - prvotni je byti lidi a one determinuje j ej ich duchovni fi­ vot, tedy i poznavani a vedeni: jak tide jsou (byti), tak i citi, mysli, poznavaji, vedi (vedomt).

Podle Marxe j e tento dualismus dilem skuteenosti, ne vymyslem fi10sofU - je rysledkem skutecne produkce ("vyroby"), ktera tu kdysi byla v pomerne j ednoduche podoM a dnes je pfekryta slofitymi spo­ lecensk)imi vztahy, zej mena delbou prace: "Nabofenstvi, rodina, stat, pravo, monilka, veda, umeni atd. jsou j en zvlastni zpusoby ryroby a podlehaj i jej im u obecnemu zakonu" (Marx, K. 1978: 78). 0 rok poz­ dej i upfesn i l: "Produkce ideji, pi'edstav, vedomi se nejprve bezpro19

stredne prolimi s materialni Cinnosti a s materialnimi styky lidi, j e to rec skutecnt:ho zivota. Tvoreni predstav, mysleni, duchovni styky lidi tu jeste primo vyplyvaji z jejich materhilniho postoje. Totez plati 0 du­ chovni produkci, jez se zraci v reci politiky, zakonu, moralky, na­ bozenstvi, metafyziky atd. urciteho n aroda" (Marx, K., Engels, B. 1958:40). Z obou citaci lze vybrat to, co je nutno zaclenit do vedomi a naproti tomu co do byti. Soucasti vedomi jsou ideje, predstavy a nematerialni

prvky (opet myslenky, pi'edstavy aj .) nabozenstvi, moralky, vedy ci umeni. Soucasti byti jsou materialni produkce (vyroba) samotna, mate­ rWni styky a materialn! cinnosti. Produkce duchovni se postupne od­ delila od tohoto udajne prvotniho celku, coz bylo zpusobeno zcela praktickYm procesem delby prace. Delba prace vytvoi'ila ve spolec­ nosti zvlastn! skupiny I idi, ktei'! se zabyvaj i specialni dusevni produk­ d. "Prvni z takovych skupin vytvoi'il i knezi" (Marx, K., Engels, B. 1958:45). V tomto vztahu - na jedne strane materidlni produkce a n a druhe strane duchovni produkce - rn a urcujici primM produkce mate­ ridlni.

DalSim krokem artikulace problemu je objev vnitrni struktury m ate­ rialni produkce. Ta sestava zformy styku (Verkehrsform) a vyrobniho zpusobu (Produktionsweise). S pomoci techto dvou zcela zasadnich pojmu Marx vysvetluje, jak se produkuji veci a ideje. Pozdej i, v pra­ ci Teorie 0 nadhodnote, to vyjadril lapidarne: "Z urcite formy materi­ aIni vyroby vyplyva zaprve urcite cleneni spolecnosti a za druhe urcitY vztah l idi k prirode. Oboji urcuje statni zi'izeni spolecnosti a jej f du­ sevni svet. Tedy i raz jej i dusevni vyroby" (Marx, K. 1958a:241). Zpusob produkce (Produktionsweise) je zakladni a tvor! ho vyrobni sily (Produktionskrafte) a vyrobni vztahy (Produktionsverhaltnisse). DalSim vyznamnym pojmem j e pojem forma styku ( Verkehrsform), obcas mylne zamenovany za pojem vyrobni vztahy. Pojem forma sty­ ku, hojne se vyskytujici v mysleni K. M arxe 40. let, byl pozdej i arti­ kulovan dvojici pojmu zakladna a nadstavba ( Unterbau-Oberbau), z duvodu, ktere Marx vysvetli l ve sve "Predmluve" k pnici Ke kritice politicke ekonomie:

"Moje zkoumanf vyustilo v zaver, ze pravnf vztahy, stejne j ako for­ my statu, neni mozno pochopit ani z nich samych, ani z tzv. vseo­ becneho vyvoje J idskeho ducha, nybrz naopak, ze tkvi svymi koi'eny v materialnich zivotnich pomerech, jej ichz souhrn nazval Hegel . . . , ob­ canskou spolecnosti', ze vsak anatomii obcanske spolecnosti nutno hledat v politicke ekonomii" (Marx, K. 1963:36). 20

Z hlediska zrodu problemii sociologie vedeni se jako rychozt j evi zcela nesporne kategorie styk a forma styku, od nichz mozno odvij et dalSi logickou argumentaci tykaj ici se vztahu vedomi a vedeni na jedne a spoleenosti n a druM strane. Zpusob produkce je v Marxove pojeti problemu spoluvytvaren sou­ castmi formy styku, j imiz jsou forma vlastnictvi a delba prace. To, jak !ide produkuj i (ci vyrabej i) predmety a ideje, zavisi nejen na pri­ rode, ale take na stycfch a vztazich mezi nimi. Forma styku byla Mar­ xem pojata j iz v Nemecke ideologii jako obcanskd spolecnost: "forma stykii, podminena vyrobnim i silami, ' " je obcanska spolecnost (biir­ gerliche Gesellschaft)" (Marx, K, Engels, B. 1958:49, 5 1 .) Je-li vsak treba hledat anatomii obcanske spolecnosti v pol iticke ekonomii, must badatel k temto a podobnym teoretickym nazorum vybudovat j este pri­ merene poznatky z politicke ekonomie - coz je ukol, kteremu se Marx podstatne venoval zhruba od poloviny 50. let az do konce zivota. S takto vytvoi'enym pojmovym aparatem, ktery zral mezi lety 1 8431 846, koncipoval Marx problem souvislosti mezi ideologii a social­ nim postavenim jedince jako problem funkcni zavislosti ideologie na socialnim postaveni l idi.

"Jak individua proj evuj f sviij zivot, takova jsou," tvrdi Marx. "To cim jsou, spada tedy vjedno s jej ich vyrobou, a to s tim, co vyrabej i, i s tim, jak vyrabej i" (Marx, K, Engels, B. 1958:40,35). Jelikoz "mate­ rialismus ... n evyklada praxi z ideje, vyklada ideove vytvory z materi­ alni praxe" (Marx, K, Engels, B. 1 958:5 1) , chape duchovni vytvory (ideje aj .) j ako determinovane tim, co a jak jej ich nositele vyrabej i. Ono "jak" zde znamena zpiisob materialni produkce, jemuz odpovida pi'fslusny zpusob duchovni produkce (idej i aj.). Zpusob produkce j e vsak dan formou vlastnictvi a delbou prace. Proto ten, kdo vlastni, produkuje j inak nez ten, kdo nevlastni, a ten, kdo stoj i v delbe prace na miste A, produkuje j inak nez ten, kdo stoj i na miste B. Socialni po­ staveni jedince, dane j eho postavenim v historicky urcitem procesu produkce, pevne determinuje jeho vedomi, jeho vedeni. Historicka ur­ citost materialnfho podmfnenf zivota lidi nabfzf Marxovi mizev pro je­ ho koncepci spolecnosti a dej i n - historicky materialismus. Je to sveho druhu socialni filosofie kombinovana s filosofii dej in, s ryrazne protosociologickymi konstrukcemi. Z toho duvodu je kazde vedeni podmineno socialnim postavenim cloveka, jeho zai'azenim do te ci one spolecenske tNdy. Pi'esnejsi oznaceni "socialniho postaveni" jedince zni - tridni prislusnost. A ta opakujeme - j e dana postavenim v procesu produkce. Proto musi byt 21

kazde tridni vedomi nutne vedomim (de)formovanym tridnim postave­ nim: promitaj i se do nej klady a zapory tohoto postaveni, zejmena pak tridni zajmy s timto postavenim souvisej fci. A tam, kde je vedomi za­ sadne orientovano tridnimi zajmy, meni se vedeni, ktere produkuj e, v ideologii . Ideologie je produktem a majetkem tridy, nikoli jedince. Nicmene jedinec, j ako prislusnik urcite tridy, na ideologii vzdy parti­ cipuje. Kazda ideologie je nutne (de)formovami tridnim vedomfm (a toto vedomi tfidnim postavenfm), a proto ji Marx s Engelsem na­ zvali falesnym vedomim: "Ideologie je proces, ktery komi tzv. myslitel sice s vedomim, avsak s vedomim falesnym. Skutecne hybne siIy, ktere jej uvadeji do pohy­ bu, mu zustavaj i neznamy; j inak· by to nebyl ideologicky proces" (Marx, K, Engels, B. 1958:414). Falesne vedomi zustava falesnym, ideologicIcym, potud, pokud myslitel nerozpozna ony skuteene hybne sily, kterejej uwideji do pohybu. Tato teze, ktera se u Marxe vysky­ tuje v ruznych obmenach, uvedla do pohybu teorie, ktere vyustily do dvou paradigmatickych podob sociologie vedeni, mannheimov­

ske a schelerovske. Marx z konceptu ideologie vyvodil, ze "veskera ideologie zobrazuje l id i jako camera obscura, vzhuru n oh ama" (Marx, K, Engels, B. 1 958:40) a ze ukolem vskutku vedeckeho poznani spolecensIcych j evu musi byt nutne odstraneni ideologie z nastroju vedeckeho poznani. Protoze je "pi'ekroucene" kazde vedeni (kazdy, i vedec, prece pati'i do n ejake spolecenske ti'idy, a sdili proto jej i ideologii), falesne je i systematicke vedeni 0 spolecnosti a pres svou pripadnou kriticnost se miji se srym predmetem (spolecnosti) - je jen "prazdnou frazi". Marx zduraznil, ze jeho kritika ideologie je vlastne kritikou fraze, kritikou fraze filosofie spolecnosti (tehdejsi teorie spolecnosti), ktera namisto toho, aby podrobiJa zkoumani to, co je, zkouma teoreticke produkty vytvofene z premis podminenych tridnim postavenim teoretiku: zkou­ rna tedy "fraze" a ne skutecnost (Marx, K, Engels, B. 1958:2 78,34) . M ij i-li se takto vedeni se skutecnosti sveho predmetu (spolecnosti), j e falesne a odpovida spise tridnimu postaveni a zajmum sveho nosi­ tele nezli spolecenske realite. DalSim impulzem budouci sociologii vedeni - vyuzitym ale znacne pozde - bylo Marxovo koncipovani tezi 0 zprostredkovani mezi by­ tim (materialni cinnost Iidi, zpusob produkce) a vedenim (dusevni cin­ nost Iidi, duchovni produkce) Cili zprostredkovani mezi Unterbau a Uberbau.

22

Marx rozpoznal dva stezej ni zpusoby tohoto zprostfedkov{mi - spo­ lecensky styk na j edne strane a rec na druhe strane. V jednom z do­ pisu uvedl, ze j i z "logicke kategorie vychazeji z naseho styku" (Marx, K, Engels, B. 1 9 70: 73), aby tak vysvetlil jiz dfive vyslovenou metafo­ ru, podle niz "v feci byly ksefiarske vztahy vzaty za zaklad vsech vztahu" (Marx, K, Engels, B. 1958:456). Timto zpusobem funkcio­ milne spoj il (prostredky zvanymi styky a fec) byti a vedomi a mohl tak vysvetlit, jak se zprostfedkuje deni ze sfcry spoleeenskeho byti ve ve­ domi. Role feci j e zde zasadni - i'eeove zprostfedkovani vedeni je totiz velmi zavisle na spoleeenskem postaveni jedince: fee si osvojuje a feci komunikuje nejprve a pfedevsim ve "svem" socialnim prostfedi (podIe Marxe ve "sve spoleeenske ti'ide"), a proto je pfedevsim fee "vy­ robcem" vedeni: "Ideje neexistuji oddelene od reci" (Marx, K 1971: 1 19, duraz S.H) nebot' fee je "prakticke vedomi" a "bezpros­ tfedni skuteenost mysleni" (Marx, K, Engels, B. 1958:40, 459) . Proto je rec nejmocnejsim zprosti'edkovatelem mezi spolecenskym po­ stavenim (a s nim spoj enou socialni zkusenosti) a vedenim jakozto ideologii. Proto pro Marxe zaCimi cesta k sochllni realite kritikou ideologie jakozto kritikou reci ("fraze"). Kritika feci je kritikou ideo­

logie a takto kritikou spoleenosti, protoze "fee sarna je ... jsoucnem spoleeenstvi, a to s amozfej mym jsoucnem" (Marx, K 1974: 1 03). V teto myslenkove perspektive se problem souvislosti mezi vedenim a spoleeenskYm postavenfm jedince stava problemem fecove spolu­ produkce vedeni, jehoz resenf vyzaduje vytvorenf noveho teoretickeho zakladu, na nemz by bylo mozno vystavet analyzu a kritiku reei. To­ hoto ukolu se ujala teprve analyticka fi losofie (v 30. letech naseho stoleti a pozdeji) a fenomenologii ovlivnena sociologie vedeni (poprve v osobe A. Schutze). Na pomezi psychologie a protosociologickeho mysleni uei n i l dulezite kroky v tomto smeru G. H. Mead. Zakladni myslenky vsak j asne zformuloval j iz Marx, zustaly ovsem jen v ruko­ pisne podobe a publikovany byly az po dlouhe dobe ( 1 932 Nemeckti ideologie, a 1 93 9, 1 94 1 Rukopisy " Grundrisse ). Lze se j en doha­ dovat, do jake miry by zmenily tematizovani problemu sociologie ve­ deni kupi'ikladu u M. Schelera nebo K. Mannheima, kdyby je oba dva znali. ! -

-

!

"

Marx na strane j edne neprekroCii meze nauky 0 ideologi ich, jez ho pri­

mela k fabulaci pseudovedeckeho pribehu 0 dej im'tch lidstva, ktere pres vsech­ n a protivenstvi spej i ke knl.snym zitrkum. Na strane druhe vsak ve svych re-

23

v teto myslenkove PGJspektive se take "kol sociologie vedeni j evi srozumitelny - j e to tentyz ukol, kterY stoj i pred kritikou ideologie: "sestoupit z reci do zivota" (Marx, K., Engels, B. 1 958:456), vymanit se ze zajeti ideoiogie a vstoupit do socialni reality samotne. Aby tento likol splnil, musel Marx koncipovat spekulativni koncepci 0 jedincich a tridach, ktere se uvedenym tfidnim determinacim vedeni vymykaj i a jejichz prislusnici poznavaj i socialni realitu primerene a pravdive. Zde se Marx pustil do ideoveho dobrodruzstvi, ktere vyse uvedene, vedecky kvalitne otevrene problemy socialnf podmfnenosti vedeni po­ stavilo do sousedstvi naivnfho metanarativniho dokazovani, jehoz 10gika je zcela j ineho druhu nez logika protosociologickeho zkoumani. Marx tu prise I se spekulativni konstrukci dej in, ktere postupne procha­ zej i vyvojovYmi stadii podmfnenymi zpusobem produkce a postupne produkujf podminky pro vznik a pusobenf spolecenske ti'idy se zvlast­ nim dejinnym poslanfm - trfdy proletariatu. Dejinnym poslanim proletariatu rna b)ot konecne osvobozenf lidstva ze sparu nespravedli­ vYch socialnich pomeru, od vykofist'ovani. Proletariat jako zvlastni spolecenske trida rna schopnost vyjadrovat a prosazovat zajmy vsech l idi, vselidske zajmy, jez jsou v souladu s logikou dejin. lelikoz vedeni proletariatu 1 9. stoletf je na mimoradne n izke lirovni (negramotnost aj .), prebiraj i na sebe schopnost rozpo-

flexich vazby vedeni na komunikaci

(Verkehr, Sprache)

dospel az na samou

hranici moderniho mysleni a pi'edjimal - podobne jako Nietzsche - nektere argumenty dnesnich postmodernistti. Jde pi'edevsim

z

0

myslenky nacrtnute v prvni , druhe a hlavne pak ve

Tezf a Feuerbachovi.

Nedostatek moderniho vecteni videl Marx v

tretl prvnf tezi

v tom, "ze pi'edmet, skutecnost. . . se poj ima jen ve forme objektu cili nazi rani, nikoli vsak jako lidska... praxe, nikoli subjektivne". V tezi druhe zduraznil, ze "spor

0

skutecnost ci neskutecnost mysleni , ktere se izoluje od praxe, je ciste

scholasticka otazka" a v

tretl tezi

napsal, ze "lide jsou produkty okolnosti a

vychovy, ie tedy zmeneni lide jsou produkty j i nych okolnosti a zmenene vy­ chovy". Marx si jasne uvedomoval, ze vecteni je dilem praktickych styku mezi lidmi. Postupy, ktere pozdeji zvolila interpretativni sociologie a po n i diskurs postmodernismu, mel jii jiz v rukou, a sice tam, kde zkoumal trojity problem

styk-rec-vedomf (Verkehr, Sprache, Bewusstsein).

Zde se dostal na prah zpu­

sobu mysleni, ktery potom rozvinuli G. H. Mead Ci A. Schutz. Tento pozoru­ hodny Marxtiv krok je ti'eba zdtiraznit, protoze j im (ale jen jim!) pi'ekroCil prah

modernlho mysleni,

aby se ovsem v jinych souvislostech (metanarace je­

ho filosofie dejin a nauka 0 ideologiich) vratil druhou stranou zpatky, az prah tohoto mysleni.

24

pred

znat, co je v zajmu teto tfldy, vybrani intelektualove, ktefi se ztotoznili (samozfejme jen ,jakoby", teoreticky) s j eho socialnim udelem. Zde je zalozena otazka ulohy intelektualu, ktera bude pozdej i (az do druM poloviny 20. stoleti) tnlpit fadu sociologu, zvlaste pak K. Mannheima. Tak se ideologie proletariatu stava "ideologii" vseho l idstva: ne tim, ze je to ideologie dosahuj ici "nej lepsiho" vedeni, nybrz tim, ze rozpo­ znava logiku dej in, zaj my teto tfidy. Logicke se zde podle Marxe do­ stava do sou ladu s historickym, vedeni se zde dostava do souladu s praxf. Marx nikdy nepovazoval sve teoreticke dno za akademickou zale­ zitost, nybrz za dlio teoreticko p oliticki, ktere bude slouzit jako mys­ lenko¥), podklad k praktickjm politickym akcim soucasnosti a bu­ doucnosti. Tato pozice se promftia i do j eho stavby zakladnich prob­ -

lemu sociologie vedenf, ktere soucasne s teoretickym promyslenfm politizoval: "Protoze vladnouci tfida rna k dispozici prostfedky mate­

rialni produkce, d isponuje zaroven prostfedky duchovni produkce, takze si tim zaroven zpravidla podfizuje myslenky tech, kterym chy­ bej i prostfedky duchovni produkce" (Marx, K, Engels, B. 1 958:5960). V teto formulaci cteme prvky Marxovy protosociologie vedeni, z nichz ti, ktefi pfisli po Marxovi (M. Weber, K. Mannheim, M. Sche­ Ier a daIS\), abstrahovali relevantni teze teto discipliny: l. vladnoucf (ekonomicky i politi cky) spolecenska ti'ida ovlada mate­ rialni spolecenskou produkci, a proto 2. vladnouci ti'fda ovlada i duchovni produkci (vedeni), a proto 3 . zmena duchovni produkce (vedeni) pfedpoklada nejprve zmenu materialni produkce, a tak 4. totalnl zmenu spolecenskych pomeru, ktera j e mozna bud' a) sochlin i mobilitou ("ze tfidy do tfidy"), nebo b) socialn i revolucf, ktera zmeni mocenske pomery a nynejsi ovla­ dani se stanou vladnouci tfidou. Odhledneme-li od ideologickych souvislostl, j sou v techto tezich za­ sifrovany zasadni otazky pro kazdou sociologii vedeni: Je produkce vecieni opravdu v rukou urCite socialni skupiny? Je distribuce vedeni ovladana urcitou ti'idou? Je opravdu vliv tfidnfho postaveni na utvafeni nazoru cloveka tak silny? a Lze se z tohoto vlivu vymanit? Muzeme nalezt socialni skupinu, ktera se umi zbavit "falesneho vedomi"? Neni nase byti spiSe determinovano nasim vedenim? A tak dale. Tyto a dalSi otazky nachazime u pozdejsich autorit sociologie vede­ nf. 25

Se stopadesatilerym odstupem od vzniku historickeho materialismu lze spolehlive stanovit pi'ednosti a meze Marxova vkladu do socio­ logie vedeni. Marxovo dilo je smesi vedecke prace a metanarativni spekulace (soubor tvrzen i 0 dej inne log ice a 0 svetodejne (doze pro­ letariatu). Tyto dYe vrstvy Marxova dila funguj i vzajemne jako legiti­ mizacni zdroje: veda legitimizuje metanarace (v tomto pfipade ideolo­ gii) a velkolepy pribeh 0 dej inach a proletariatu (ideologie) legitimi­ zuje vedu. Poznatky jednoho typu (veda) - bez ohledu na jej ich pravdivost - ziskavaji svou platnost, jsou uznany jako platne, pomoci argumentu "zapujcenych" z poznatku druheho typu (ne-vedecke meta­ narace). V Marxove pi'ipade jsou tvrzeni 0 svetodejne uloze proletari­ atu legitimizovana pomoci vedeckych poznatku "zapujcenych" z jeho teorie politicke ekonomie (napi'iklad poznatku 0 rozpome souvislosti spolecenskeho charakteru prace a soukromeho vlastnictvi prosti'edku produkce, zkracene vyjadi'ovane jako rozpor mezi praci a kapitalem), nektera tvrzeni jeho politicke ekonomie (napi'iklad interpretace roz­ delovani nadhodnoty pomoci konstrukce "vykor ist'ovani") jsou naopak legitimizovana spekulacemi h istorickeho material ismu. Tento legitimizacni postup, to jest vzajemna legitimizacni sluzba ve­ dy a ideologie, zustal pruvodnim j evem socialnich ved az do nasich casu. U Marxe je napadny kvazimytickY prvek, pritomny v tehdejsi ev­ ropske socialni filosofii obecne: predstava dobra a zla je zde Gako v mYiu) temer personifikovana - je ztotoznena s dvojici proletariatu resp. burioazie, ktera je pfetlumocenim Hegelovy dialekticke me­ tafory pana a raba. Jeste vice je tento prvek patmy u dalSiho z predchudcu sociologie vedeni, Friedricha N ietzscheho. Zakladni p ojmy: byti a vedomi / Sein u. Bewusstsein zpusob produkce / Produktionsweise zpusob styku / Verkehrsweise vztahy produkce / Produktionsverhtiltnisse zakladna a nadstavba / Unterbau u. Oberbau spolecenska ti'ida / soziale Klasse tNdnf vedomf / Klassenbewusstsein ideologie lfale!ne vedomI) / Ideologie (falsches Bewusstsein)

26

Sp isy :

1 . Deutsche Ideologie, 1 845-1 846 (Moskva 1 932). 2. Zur Kritik der politischen Okonomie, 1 859. 3 . Das Kapital, 1 867. V cestinels l o v e n s tine:

Marx, K., Kapital, sv. I-Ill, Praha (Svoboda) 1 953-1956. Marx, K., Engels, B ., Spisy, sv. 1 -39, Praha (Svoboda) 1 956-1 974. Marx, K., Rukopisy "Grundrisse", I, II, Praha (Svoboda) 1 97 1 , 1 974 Marx, K., Ekonomicko-filosoficke rukopisy z roku 1 844, Praha (Svoboda) 1 978.

otrocke v edomi (F. Nietzsche) Friedrich Nietzsche ( 1 844-1 900) zformuloval teze 0 vazbe mezi bytim jedince a j eho vedenim pi'edevsim v rovine moralni. N icmene jeho i deje byly vytezeny sociologii vMeni 0 sto let pozdej i v bodech tvrdicich ( 1 ) svazanost vMe ni s trhem, (2) spojeni vedeni s moci a (3) fakt zjednodusovani vedeni poti'ebou osloveni mas. Nietzsche nebyl sociolog. Jeho fi losoficko-basnicke dno vsak ob­ sahuje myslenky, ktere dovoluj i rekonstrukci jeho protosociologickych nazorii, ktere - zdiirazneme - ne1ze v zadnem pi'ipade obej it. Zakladni problemy sociologie vedeni jsou u Nietzscheho soucasti jeho filosofie vule k moci (vzato pozitivne) a jeho kritiky hodnot otrock i moralky a kultury (vzato negativne). Prvnfm krokem na ceste analyzy souvislosti mezi vedenim a postavenim cloveka ve spolecnosti je odmitnuti vladnoucich pi'edstav 0 rol i rozumu v procesu poznavanf. Rozum byl podle Nietzscheho ztotoznen s tim, co vytvoi'ila j ako "rozum" hlavni linie v evropskem mysleni od dob i'eckych az po sou­ casnost, zej mena vsak od tech dob, kdy do tvorby "rozumu" zasahlo ki'est'anstvi a po n em l iberalismus. Tyto dYe udalosti - myslenkove iniciativy ki'est'anske teologie a liberalismu - povazuje Nietzsche za zdroj e tvorby rozumneho vedenf, zalozeneho na principech odporuj i­ cich vsemu zdravemu a zadoucimu v zivote. Ten je podi'izen zcela j i­ nemu principu - vuli k moci. Veden i

a

27

"Tento svet je vuH k moci a pak uz nic. A take vy sami jste jenom vuli k moci a pak uz nic!" (Nietzsche, F. 1993a: 124). ledinec, ktery ma silnou vuli k moci, citi, mysli a jedna jinak nez jedinec, ktery m a tuto v u li slabou. " ...kde chybi yule k moci," i'ika Nietzsche, ,Je upa­ dek. Moje teze jest, ze vsem nejvyssfm hodnotam lidstva tato yule chybi ze vladnou pod nejsvetejsfmi jmeny hodnoty upadkove, hod­ noty nihilisticke " (Nietzsche, F. 1995: 15) . Vedeni, j imz l idstvo dispo­ nuje, je upadkovym viJdenll11, nebot' je produkovano l idmi vyznavaji­ cimi upadkove hodnoty: ki'est'anske hodnoty, liberalni hodnoty a de­ mokraticke hodnoty. Tyto ti'i hodnotove zdroje uzaviraj i prostor, v nemz sout(\zi rozmanite druhy hUl11 anisl11u, ktery je spolecnou podo­ bou zhoubnych forem vedeni, spojenych s rozumem. Podle Nietzscheho je velk)rm omylem takto orientovanych nazoru oddelovani vedomi od instinktivnfho zivota cloveka: "vetSi cast vedo­ meho myslenf vedou tajne jeho instinkty, vnucujice mu urcite drahy. Take za veskerou logikou a zdanl ivou suverennosti jejiho pohybu stoji urcita hodnoceni, ci jasnej i i'eceno: fYziologicke pozadavky k uchovani urciteho druhu zivota" (Nietzsche, F. 1 996: 1 1). Odsud, z instinktivni­ ho zakladu, jenz se projevuje vuH k moci, prameni i yule k vedeni, yule k poznani a yUle k jednanf. Za vazbou mezi vedenim a socialnfm postavenim a jednanim jedince vidf N ietzsche jeste jednu vazbu, mno­ hem dUlezitejsf, vazbu mezi instinktivnfm ustrojenim jedince a j eho jednanfm ve spolecenstvi j inych l idi. Hlavn ! myslenkove zdroje, ze kterych Nietzsche cerpal, byly filo­ soficke, filologicke, esteticke a pi'irodovedne. A. Schopenhauer, Ch. Darwin a H. Spencer na strane jedne, estetizuj ici obdiv k i'ecke klasice na strane druhe. leho vyuziti Darwinovych a Spencerovych idej i je pi'isne omezeno - v zasade jen pi'ijetim tezi evoilice a boje o zivot: nikoliv boj 0 "pfeziti" - to je pojem, ktery N ietzsche dusledne odmita a spojuje ho prave s upadkovym vedenfm moderni doby, jehoz jsou jak Darwin, tak Spencer dobrymi reprezentanty (Nietzsche, F. 1 996: 159). Spojenim ideji a hod not z techto zdroju v dobove atmosfe­ i'e - jak byl N ietzsche pi'esvedcen - vsestranneho upadku moderni do­ by vznikla naziraci perspektiva nesmirne skepticka vuci h lavnimu proudu spolecenskeho deni tehdejsi a blldollci Evropy. Nikoliv rozum, nybrZ intllice je pravym zdrojem vedeni. Intllice je sestra yule k moci a patfi ke skutecnemll zivotu stejnym dilem. Yule k moci, zivot, intuice a sklltecnost j soll v j istem smyslll totez. Naopak rozum a jeho v)rdobytky - pojmy, kategorie, logicke argumenty, teorie - jsoll hrobem praveho zivota a opravdove sklltecnosti. ",Rozum' j e -

-

28

pi'icinou toho, ze pi'ekrucujeme svedectvi smyslu . ... ,Zdanliv)" svet jest jedinym svetem: ,pravy svet' jest j ediny k nemu pi'ilhan" (Nie­ tzsche, F. 1 993b:20). N ietzsche zduraznil Ivi podil eire spekulace na deformaci vedeni a pi'ipsal ho filosofUm: "Vse, eim se fi losofove za­ byvali po tisici l eti, byly pojmove mumie: z j ej ich rukou nic skuteeneho nevyslo zivo. Zabij eji, vycpavaj i, tito panove modlosluzebnici pojmu" (Nietzsche, F. 1 993b: 19). To je jedna pi'ieina zivotu a skuteenosti ne­ pi'imei'eneho vedeni: rozum a jeho abstrakce. Dalsi pi'icina tkvi v hod­ notovem zakotveni nazoru na jednani. Podle Nietzscheho zijeme v dobe zcela pi'evracenych hodnot velmi dlouho. "Po nejdelsi dobu I idske h istorie - nazyva se dobou prehisto­ rickou - byla hodnota ei nehodnota nejakeho jednani odvozovana zjeho nasledku: j ednani samo pi'itom pi'ichazelo v uvahu prave tak malo jako jeho puvod . ... V poslednich deseti tisiciletich dospel vsak elovek na nekolika rozsahlych plochach Zeme krok za krokem tak da­ leko, ze 0 hodnote nejakeho jednani nenechava rozhodovat nasledky, nybrz jeho puvod ... Misto nasledku puvod: Jake obraceni perspektivy! . .. vlady se tak zmocnila nova fatalni povera, zvlastni zuzeni interpre­ tace: puvod je dnani byl interpretovan s naprostou ureitosti jako puvod z umyslu, lide byl i zaj edno ve vii'e, ze hodnota j ednani je dolozena hodnotou jeho umyslu" (Nietzsche, F. 1996:38-39). V techto formulacich neslysime ani tak filosofa, j ako spis sociologa: jednani, nasledky j edmini, puvod jednanf, umysl jednani - to jsou za­ kladni problemy sociologie po Weberovi. Nietzsche-sochilnf filosof nastinil dva zakladnf modely hodnotove orientace jednani a - konsekventne - dva zakladnf modely hodnotove orientace a interpretace vedeni. V prvnfm modelu se jednani hodnotf jeho nasledky a tudiz take vedenf, ktere s tlmto jednanim spojime, je hodnoceno p odle nasledku. V druhem modelu se orientace prevraci a j ednani (vedeni) se hodnotf umysly, ktere mu pi'edchazely. Rozdil me­ zi temito dvema modely je opravdu absolutnf a naznaeeny zvrat je pod Ie Nietzscheho tragickY. Proe, je zrejme. Nasledky jednani j sou taki'ikajic hmatatelne a nevyzaduj i zpravidla vetSi interpretaci. Lze je jen obtizne dezinterpretovat. Naproti tomu umysly spojene s j ednanfm mohou byt zcela fiktivni (zejmena nebyly-li predem deklarovany) a lze je velmi snadno (dez)interpretovat. Nietzsche v ini kl'est'anstvfm orientovane mysleni, ze "pri lhava" k jednani a k j eho skuteenym nasledkum dodateene fikci umyslu. Jen­ ze "ki'est'anstvim orientovane mysleni" je pro nej myslenkova kultura cele Evropy. Tedy i to myslenf, ktere si i'ika "socialnf vedy". Prave 29

v dobe, kdy Nietzsche piSe sva rozhoduj ici dila, rozbiha se i diskuse o statutu ideografickych, resp. nomotetickych ved, ktera vyusti - m imo j ine - ve snahach M. Webera legitimizovat onen "umysl" jako meto­ dologicky princip sociologickeho zkoumani problemu socialniho je d­ nani. Tato diskuse ale vyusti i ve snahach W. Di ltheye legitimizovat "umysl" porozumenim mocnejsim duchovnim strukturam, ktere ho for­ muji - svetoyYm nazorum. V Nietzscheho perspektive pokracuje cela hlavni linie sociologie i ve 20. stoleti ve hi'e na "pi'ilhavani" dodatec­ nych fikci ("umyslu", "smyslu" - M. Weber, "subjektivni a objektivni souvislosti smyslu" - A. Schutz) k realnemu socialnimu jednani, a tim pokracuje i v chybnem nazirani na problemy vedeni. Co z toho vyplyne pro sociologii vedeni? Ma pi'ed sebou dvojf vedeni, nebot' pi'ed sebou rna i dvoj i j ednani. Vedeni a jednani orientovane ( 1 ) virou v posvatnou platnost nasledku jakozto kriterii kvality vedeni a jednani a vedeni a jednani orientovane (2) virou v platnost umyslu ( fike{) jakozto kriterii tehoz. Prvni typ vedeni a jednani respektuje instinkty a vuli k moci, nebot' se neboj i odpovednosti za nasledky jednani: je to pansky typ vedeni a jednani. Druhy typ respektuje fikce vytvoi'ene domnele samostatnym rozumem, fakticky vsak "stadnimi instinkty" strachu pi'ed rizikem a odpovednosti za nasledky jednani: je to otrocky, rabsky typo Socio­ \ogie vedeni muze zkoumat jak oba dva typy, tak problem, proc rabsky typ v Evrope pi'evazil. Ma-li vsak takoveto zkoumani k necemu vest, musi se samotna sociologie vymanit z osidel rabskeho vedeni. Samot­ ne socialne-vedni mys\eni diky svemu kfest'anskemu nebo humanistic­ kemu nebo liberalnimu zalozeni nutne preferuje hodnotove pfevracene poje tf socialni skutecnosti pfed poctiyYm, avsak riskantnejsim poj etim socialne i individualne nemilosrdneho sveta nasledku. Sociologii ceka nejprve "pi'ehodnoceni vsech hodnot" a teprve potom moznost prozfe­ ni a nahlednuti socialni skutecnosti takove, jakou k ni "pfilhavaj i" rab­ ske mozky (zvlast' pak mozky "prumernych Anglicanu", j imz pi'icita N ietzsche na vrub "evropskou sprostotu" a "plebej stvi modernich idej i"). Tvrzeni, ze ve svete "vladnou pod nejsvetejsimi jmeny hodnoty upadkove", musi Nietzsche dolozit. Doklada je pusobenim ki'es­ t'anstvi, ktere je podle jeho nazoru koncentraci tech nejhorsich, zivotu a skutecnosti nepfatelskych hodnot. Principem ce\eho kfest'anstvi j e =

30

" instinktivni nenavist k realite" (Nietzsche, F. 1995:66) , kteni plodi hodnoty pnive opacne, nez jake vytvoi'ila pi'iroda, zivot. Tak jako ro­ zum zabil skutecnost nastrojem zvanym pojmova abstrakce, zabij i ki'est'anstvi zivot nastrojem zvanym "onen svet", a proto "ki'est'anstvi je metafyzikou katovou" (Nietzsche, F. 1993b: 3 7). Ki'est'anstvi nepi'i­ takava hodnote sHy, ale slabosti, nevelebi silu ducha, ale blahoi'eci chude duchem, nevzyva zdejsi zivot, ale posmrtny, pi'irozene jmenuje hi'isnym apod. Vysledkem je rozdvojeni skutecnosti na udajne pravou (podle hodnot a idej i ki'est'anstvi) a falesnou (podle hi'fsnych hodnot a i dej i smysloveho cloveka). Pi'ed pi'ichodem ki'est'anstvi zivot a skutecnost ubfjely "pojmove mu­ mie" filosofU, s ki'est'anstvfm se k nim pripoj i ly pi'evracene hodnoty verouky. Evropan se j iz krest'anskemu popfrani zivota vzepi'el - ne snad ateismem, ale renesanci. "Rozumej i lide konecne, chteji rozumet tomu, CErn renesance byla? Pfehodnoceni krest'anskYch hodnot, pokus, podniknut}' vsemi prosti'edky, vsemi instinkty, veskerou genialnostf, aby byly protichUdne hodnoty, vznesene hodnoty dovedeny k vftez­ stvf" (Nietzsche, F. 1995: 1 58). Avsak tate vzpoura dopadla spatne objevil se M . Luther a vedle temer j i z dobyte basty papezskeho R ima odstartoval beh reformace, ktera renesancni vzepetf udusila. Ale ani ki'est'anstvi neni posledni pi'icina zivotu a skutecnosti nepri­ mei'eneho vedeni. DalSi pricinou bylo uviznuti ducha v tenatech ksef­ tai'eni a trhovectvi kapitalismu. Kapitalismus znamena racionalizaci a tento proces zasahl v 1 9. sto­ leO i kulturu. N ietzsche, aristokrat ducha, odmit! hru ekonomickeho pragmatismu, kteni ucinila z cehokoliv zbozi a dokonce i umeni podi'i­ dila trikum hokynarstvi. Trzni kalkulace a vskutku velke hodnoty j sou pro Nietzscheho nesmii'itelnymi protiklady. (Teto tezi obetoval sve pi'atelstvi s R. Wagnerem.) Trini uvazovani kapita lismu se zmocnilo i vedeni. "A tez na tobe chtej i Ano ci Ne. Beda, staviS svou zidli mezi Pro a Proti ? .. . j enom na trhu te pi'epadaj i stalym Ano? Ci Ne?" (Nietzsche, F. 1 992:42). Racionalita pojrnu se spojiJa s racionalitou trhu a Y}'sledkem j e donucovani j edince k vyberu mezi (zpravidla)

dvema nabizenymi poznavacimi moznostmi, ktere uvedena metafora charakterizuje onim ano-ne. A vsak zivot a skutecnost j sou nekonecne rozmanitejsi nez ano-ne, a jen intuice je s to videt dalSi moznosti. Vysledkem pusobeni racionalismu, ki'est'anstvi, liberalismu a demo­ kracie je jedinec, j ehoz popisu odpovida i charakter jeho vedeni: "eel­ koY}' pohled na budouciho Evropana: nej inteligentnejsi otrocke zvii'e, velmi pracovity, v podstate velmi skromny, az k vysti'ednosti zvedary, 31

mnohotvarny, zjemnely, se slabou vuli - kosmopoliticky chaos afektu a inteligence" (Nietzsche, F. 1993a:80). Tento Evropan je vybaven ki'est'anskYmi hodnotami, virou v moc abstraktniho mysleni (veda) a virou ve ryhody trznich kalkulaci ve vsech oblastech sveho zivota. Vsemi temito vrstvami jeho vedeni prostupuje idea svobody a idea de­ mokracie. Tento celek vedenf protii'eef pi'irode a zivotu. Tento celek vedeni se ziskava v moderni spoleenosti, tedy "na trhu". Ziskatjine ve­ deni lze pak jen mimo trh, mimo instituce zabyvaj ici se produkci ve­ deni. "Daleko trhu a slavy se dej e vse: daleko trhu a slavy zili od ne­ pameti vynalezcove novych hodnot" (Nietzsche, F. 1992:42). Vedeni rabske, veetne vedeckeho, nachazi na trhu eim dal vetSi zali­ beni. Je tomu tak proto, ze rabsky trh mu rozumi a pi'itakava. Pro Nietzscheho je fakt "schvalovani" vedeckych poznatku "Iuzou na trllU" duchovni katastrofou. Ale chape j ej - luza na trhu falsuje logiku veci k obrazu svych pi'edsudku (Nietzsche, F. 1996:22-23), aby mohla dfll pi'ezfvat v bezpeef nezodpovednosti ei "odpovednosti" modelovane podle ruznych fikc!. Protoze "moralka je dnes v Evrope moralkou stadn fho zvfi'ete" (Nietzsche, F. 1996:99), neni divu, ze ji podlehla i socialnf veda. Proto je nutne pi'ehodnotit vsechny hodnoty a uvest v zivot hodnoty a vedenf vyssich lidi. "Ne , Iidstvo' , nybrz nadclovek je ci\!" (Nietzsche, F. 1993a:41). A tak rozpoznava i Nietzsche mezi "vyssimi l idmi" sve doby zarodky pi'iSti "vladnouci rasy": "Pohled na nynejsiho Evropana mi skyta mno­ ho nadej i. Tvofi se tu smelfl, vladnouci rasa na sirokem, neobycejne inteligentnfm stadnem davu" (Nietzsche, F. 1993a: 18). Ze tato nova rasa nema nic spolecneho s proletariatem, je jasne. Aby nevznikly po­ chybnosti, Nietzsche i'fka: "Hloupost, v podstate zvrhlost instinktu, ktera je dnes pi'icinou vsech hlouposti, tkvi v tom, ze existuje delnicka otazka. ... chce-I i nekdo otroky, je blazen, vychovava-Ii je na pany" (Nietzsche, F. 1 993b: 78). Velmi dusledne drzi N ietzsche abecedu tridniho rozdeleni spolecnosti, ti'ebaze jeho videni problemu je to nej­ jednodussi: spolecnost se deli na vladnouci a ovlddane, na pdny a otroky. Z teto skutecnosti se nelze vymanit, nebot' j e to pfirozend, z prirodnich zakonitosti boje 0 zivot vyrustaj ici skutecnost. Marx a Nietzsche maj i jedno spolecne: nepochybuji 0 deformaci ve­ deni dominujicimi spolecenskymi vztahy nebo hodnotami a veri, ze tuto skutecnost je mozno zmenit. U M arxe kritikou ideologie a naslednym revolucnim prevratem spo­ l ecnosti. 32

U Nietzscheho pfehodnocenim vsech hodnot a naslednym vytvore­ nim nadcloveka. Nietzscheho perspektiva je vsak sirsi nez Marxova. Problem vedeni neni sociologizovan a ekonomizovan do te miry jako v perspektive historickeho materialismu. Ideofogie je vedeni produkovane prislus­ nym postavenim j edince ve spolecenske strukture a je dflem styku, vztahu, zajmu a reci. To, cemu v ranych spisech Marx jeste fikal "smyslovost" nebo "bytostne sfly" (coz byly poj my postihuj ici biolo­ gicky zaklad l idske bytosti), postupne vypadlo ze hry. Premena ideo­ logie v prave vedeni je opet zavisla na spolecenskych zmenach, niko­ liv na promenach biologickych. Ne tak u N ietzscheho - tam je vedeni dflem j ak spolecenskych, tak biologickych determinant. I tam se sice pocita s dflem dejin, ty vsak pfedstavuj i "vecny navrat", n ikoliv l inearni smerovani evolucionistu. Kde neni vide k moci, neni ani nadej e na vedeni vyssich lidi: vyssi clovek - to je vule k moci. Lze vuli k moci vytvorit, vypestovat? Tento "edukativni problem" Nietzsche vykazuj e za hranice znamych hodnot a instituci: "Nase in­ stituce nejsou j iz k nicemu ... Aby byly instituce, je nutny j isty druh vule, instinktu, i mperativu, antiliben'ilni az po zlobu: vule k tradici, autorite" (Nietzsche, F. 1993b: 76). Autorita - to je ten pojem, kterY koresponduj e vitli k moci v rovine socialni. Autorita, ktera je dusled­ kern vUle k moci, je reprezentantem pfehodnoceni vsech hodnot a po­ catkem vedeni vy§§ich fidi. Nikol iv nove poznatky, nove objevy, nove a dalSi vedeni, nybrz no­ ve hodnoty j sou na poradu dne. Nove hodnoty vsak neexistuji ve stan­ dardni podobe dnesniho vedeni, nejsou v knihach urcenych pro "Iuzu na trhu", nebot' "knihy pro kazdeho j sou vzdy knihy pachnouci: Ipi na nich oder malych lidi" (Nietzsche, F. 1996:37) . Tvorba novych hodnot se zcela vymyka moznostem moderni spolecnosti, onomu "trhu, na nemz mzounl luza". - ",Svoboda', tak i'vete nejradej i vsichni: ja vsak j sem odvykl vife ve ,velke udalosti', jakmiJe je kolem nich mnoho i'vani a koufe. ... N ikol iv kolem vynalezcu noveho hfmotu: kolem vy­ nalezcu nOyYch hodnot toci se svet: neslysne se toci" (Nietzsche, F.

1992:1 09). Hodnotovy zaklad vedeni j e velkym Nietzscheho objevem, kterY znovu spojil to, co ve vedeni rozetnul ve dvi nastup vedy v 1 7 . stoleti a kriticke spisy I. Kanta: moralnilesteticke citeni a souzeni na jedne strane a rozumne/logicke poznani na druhe strane.

33

Princip sociologie vedeni, ktery by mohl b)'t impulzem heuristicke povahy, je obsazen v nekolika obmenach nekolika malo formulaci F. Nietzscheho. Za vsechny muzeme uvest nasleduj ici: "Otrocka mo­ ralka je bytostne moralkou uzitecnosti. Zde je pramen onoho slavneho protikladu ,dobro' a ,zlo': ve zlu je pocit'ovana moc a nebezpecf. .. Podle otrocke moralky tedy ,zl,Y' vzbuzuje strach, podle panske mo­ ralky to je prave ,dobr,Y', kdo vzbuzuje a chce budit strach . ... Vsude tam, kde prevazi otrocka monilka, vykazuj e jazyk skion sblizovat slo­ va ,dobr,Y' a ,hloup,Y' ... " (Nietzsche, F. 1996: 1 72) . Ohniskem, na ktere by se mela soustredit budouci sociologie vedeni, je uzitecnost chapana "stadnim clovekem", tj . demokratizovanymi masami moderni industri­ alni spolecnosti . Identifikace a analyza vedeni seskupeneho podle uzi­ tecnosti by byla prvnim krokem sociologie vedeni, po nemz by m ohly nasledovat kroky dalsi: kriticky, destruktivni a nakonec pozitivni pan­ sky. Ale ten j iz by zavadel tuto sociologii do posthumnich casu mimo dnesni dobro a zlo.

Zakladn i p ojmy : ville k moci / der Will zur Macht nadclovek / der Obermensch vyssi lide / haheren Menschen posledni clovek / der letzte Mensch luza / der Pabel panska monllka / die Herren-Moral moralka vypesteni / die Moral der Ziichtung otrocka moralka / die Sklaven-Moral moralka zkroceni / die Moral der Ziihmung posthumni lide / posthume Menschen

Sp isy:

l . A lso sprach Zarathustra, 1 88 5 . 2. Jenseits v o n Gut und Bose, 1 88 5 . V ceStineis lo venstine:

Krome pnice Ville k maGi a prace Genealogie moralky vysly vsechny N ietzscheho spisy v ceskem j azyce. 34

1 .2 Pospol itost a organizace - p ocatky svetonazoroveho paradi gmatu

Veden i

s v etov e nazory (w. D ilthey) Wilhelm Dilthey ( 1 833-1 90 I ) ( 1 ) polozil nove teoreticke zaklady vedeni 0 cloveku, kulture, spolec­ nosti a dej inach (Geisteswissenschaften), (2) stanovenim zazitku jako vychodiska techto ved oponoval francouz­ ske a anglicke sociologii vecne objektivity, (3) zakladnf metodu poznani techto ved spatroval v rozumeni a

( Verstehen),

(4) rehabilitoval praktickj iivot jako zdroj a vysledek dej innosti a spo­ j il s nim i problemy vedeni, (5) zkoumanfm svetovych nazoru v poznavacfch procesech a v zivote pospolitostf zalozil stezejni tema sociologie vedeni. Na studovanf D iItheyovych textu vyrostl jeden z hlavnfch strujcu pa­ radigmatick6ho pfevratu ve spolecenskych vedach G. H. Mead a j e­ den z hlavnfch spolutvurcu podobn6ho obratu ve fi losofii - M. Hei­ degger. M. Scheler ho ve svych dilech 0 sociologii vedeni cituje nej­ mene petadvacetkrat (nejcastej i po Kantovi a Marxovi), stejne frek­ ventovane j ako Husserla a Meada se ho dovolava Alfred Schutz. Bez uvedeni hlavnfch idej i W. Diltheye nelze dost dobfe pochopit, j ake zmeny v socialnevednim myslenf znamenalo zavedeni pojmu svetovy nazor: jak vzhledem k problemu objektivity (E. Durkheim), tak vzhle­ dem k probl6mu ideologie (K. Marx). Zakladni problemy sociologie vi!deni jsou u D iltheye dany troju­ helnikem zivot-pospolitost-svetovy nazor. Duchovni vedy, pod jej ichz stfechu by pi'ipadna sociologie mohla pati'it, "vychazej i ze zivota a trvale s nim souviseji, jel ikoz se opiraj i o prozivani, chapani a zivotni zkusenost. . . . Tento bezprosti'edni vztah ... vede v duchovnfch vedach k j istemu konfliktu mezi tendencemi zi­ vota a jejich vedeck}'m cilem. Historici, narodohospodari, juriste a ti, co zkoumaj i nabozenstvi, jsou soucastf zivota a chtej i ho ovliviiovat" (Dilthey, W. 1 980:245-246). Objektivita vedeni pi'irodovedeck6ho typu zde nen i mozna. Nelze se zbavit "subj ektivnfch" prvku ani v pro­ cesu poznavani, ani v procesu reprodukce a distribuce vedenf. Hlavni myslenkove zdroje DiItheyovy prace Ize videt v klasicke nemeck6 filosofii a - negativne - v ruznych variantach pozitivismu. Svou koncepcf duchoved revidoval Dilthey ideje Kantovy a Hegelovy -

35

zpusobem, na nemz je patrny v l iv romantismu. Negativne definoval svou pozici zejmena vuci J. S. M i l lovi a A. Comtovi. Vychodiska Diltheyova mysleni mizorne vyniknou, ocitujeme-li dYe formulace - jednu z Uvodu do duchovnich ved ( 1 892) a druhou z Vy­ stavby dejinneho sveta ( 1 90 1 ). To, co Dilthey napsal v Uvodu 0 historikovi, plati v p lnem rozsahu i o sociologovi: "Jestlize Ranke jednou pravf, ze by reid sam sebe uhasi l, aby veci videl, jake byly, vyjadl'uj e to velmi krasne a mocne hlubokou touhu praveho dejepisce po objektivni skutecnosti" (Dilthey, W. 1 901:96-97). Touhu po objektivite vedeni rna i sociolog. Durkheim a dalSi tento program "uhasit sam sebe" vzali zcela vazne. Dilthey ale komentuje Rankeho touhu jenom metaforicky, jako nedosazitelny efl. Anebo - jako cil dosazitelny, ale s tirn, ze pojmy, s jej ichz pomoef bu­ de veda k tomuto cHi postupovat, budou zcela j ine nez v lin i i poziti­ vismem ovlivnene soeiologie franeouzske a anglicke. To, co nalezame ve Vystavbe, je zl'etelnym protikladem durkhei­ movske "veei", ve kterou rna soeiologieka metoda menit soeialni jevy: "Prabunkou dejinneho sveta je zazitek, ve kterem se subjekt naehazi v souvislosti pusobeni zivota a j eho prostl'edi. Toto prostl'edi pusobi na subjekt a je jim zpetne ovlivnovano. Sklada se z fyziekeho a duehov­ niho prosti'edi" (Dilthey, W. 1 980:2 74). Zazitek, nikoliv soeialnf fakt jako vee. Ze zazitku (ktere Ize opakovat jako vzpominku na prubeh vlastniho zivota), "zevseobecnenfm takto sesbfraneho materialu se utvafi zivotni zkusenost individua" (Dilthey, W. 1 980:240) . Ta je zdrojem vedeni a najej i urovni vznikaj i elementarni formy rozumeni skutecnosti. Proto je pro duehovni vedy vyznamnou metodou zkoumani biogra­ fie: "Postavenf biografie uvnitr vseobeeneho dejezpytu odpovida po­ staveni antropologie uvnitr teoretiekyeh ved 0 dej inne spolecenske skutecnosti." Zaiitek rna svuj metodologieky protejsek v biograjii, ii­ votnijednotka rna svuj teoretiekY protejsek v antropologii a psychicka struktura zivotni jednotky rna svuj diseiplinarnf protejsek v psycholo­ gii. Zakladem poznanf dej inneho/spolecenskeho zivota jsou antropo­ logie a psychologie (Dilthey,

W.

1 90/:39, 3 7; Dilthey,

w.

1 980:3 7).

V terminologii duehovnich ved jsou lide-jednotlivci oznaceni pres­ nej i - jako psychicke iivotni jednotky, zkraeene "zivotnf jednotky". Psychicke iivotnijednotky jsou "slozky spolecensko-dej inneho sveta". Adjektivum "psyehieke" vyjadruje fakt sebe-identity teehto jedineu, kteri presto, ze v zivote konaj i mnozstvi velmi rozdHnyeh veef, zusta36

vaj i titiz. Jej ich sebeidentita je zaj istena psychickou strukturou: psy­ chichi struktura j e "souvislost, ve ktere jsou spojeny ruzne vykony psychickych zivotnich j ednotek" (Dilthey, W 1980:238) . Proc se \ide j ako jedinci rneni v D iltheyove teorii ve "slozky spolecensko-dej in­ neho sveta", v "zivotni jednotky"? Tento pojern rna zduraznit nadindividualni charakter naseho vedeni, rna zduraznit fakt, ze neni rnozne vydelit a izolovat individuum (s j eho vedenim) od ostatnich lidi, od pospol itosti. Kazdy zazitek, ktery ma co delat se vztahem k j ine "zivotni jednotce" (k j inemu cloveku), jednak provazej i "citove a volni procesy, ktere . . . zabarvuj i a zesiluj i realnost j inych zivotnich jednotek", jednak "v n ich se proiivei Ty, ale soucasne se tim prohlubuje i vlastni Ja" (Dilthey, W. 1980:67). Existuj e "sub­ jektivita zazitku", proti niz stoj i "objektivizace zivota". Z ivotni pod­ klad duchovniho zivota je tak dvoj i - tvo!,i jej zeiiitek (subjektivni stranka) a objektivita iivota (objektivni stranka). Objektivni, vnej si skuteenost ,je realizaci ducha v oblasti smysloveho sveta", a jakkoliv je tvoi'ena individmilnimi skutky, vykazuje vzdy cosi spolecneho vsem "zivotnim jednotkarn", nebot' "kazdy jednotlivy iivotni projev repre­ zentuje v fiSi obj ektivniho ducha cosi spoleeneho" (Dilthey, W 1 980:256-257) . Ani dej iny, ani spolecnost nelze pochopit j inak nef tim, ze zaenerne u vlastniho zeiiitku ei proiitku. Vime vsak, ze k nemu se vaze cosi, co je vsem zivotnim jednotkam spoleene, co je dane, a to nas odkazuje k tomu, eim j e spoleene dane taki'ikaj ic neseno a reprodukovano: tim je - pospofitost. Je to prvotni zdroj strukturace toho, co jsme nazvali "objektivizace ducha". Zakladem organizace vedeni je strukturace pospoIitosti, urcena dvema fakty: faktem "pospolnosti" a faktem "pan­ stvi a zavislosti" (Dilthey, W 1901: 72). Spoleeenstvi fidi je prvotnim projevem zivota vuei kazdemu j edinci (Dilthey, W. 1 980:238). Abstraktni ternatizovani ,jedince" je sice mozne, ale stejne neuplne jako abstraktni ternatizovani "spoleenosti". "Bylo zakladni chybou ab­ straktni skoly, ze si nevsimala vztahu abstrahovaneho easteeneho ob­ sahu k zivotnirnu celku a ze nakonec s temito abstrakcemi jednala j ako se skuteenostmi. Byl to doph'lujici, ale nemene zaludny omyl h istoric­ ke skoly, ze ze sveta abstrakce prchla v h lubokem citu zive, iracional­ ne mohutne, vsecko poznavani podle zasady 0 duvodu pl'ekraeuj lei skuteenosti" (Dilthey, W. 1901: 72, 53). Ne jedinec ve smyslu abstrakt­ n iho individua, nybrz iivotnijednotka, v n i z j e obsazeno ono spolecne dane, nesene pospolitosti. 37

Nic nebninf tomu chapat prave uvedenou formulaci jako jede n z principu duchovedne zalozene sociologie. Takova sociologie pIne respektuje nasleduj ici vymezeni: "Duchovni vedy se zakladaj i na vzta­ hu zazitku, ryrazu a rozumeni" (Dilthey, W. 1 980:238); pi'edstavuji "soubor ved, j imz je pi'edmetem dejinne spolecenska skutecnost '" Tyto vedy vyrostly v praxi zivota sameho .. (a) .. !atkou techto ved jest dejinna spolecenska skutecnost" (Dilthey, W. 1901: 1 0, 2 7, 30). Takto pojate vedy 0 cloveku a spolecnosti nemohou pi'istupovat k so­ ciaInimu jevu "z vnejsku" a jako k "veci" - jak si to pi'edstavoval ku­ prikladu Diltheyuv soucasnik Durkheim. Mohou se vsak snazit 0 poro­ zumeni socialnim jevum, jak to pozadoval G. Vico. V duchovnich vedach existuj i tfi ruzne druhy vypovedi: "Jedny '" vyslovuji skutecno, jez je v e vjemu dana; obsahuj i historickou soucast poznani. Druhe rozvijej i stejnotvarne chovani se castecnych obsahu teto skutecnosti, ktere vylouceny z ni byly abstrakci: ty tvori jeho teo­ retickou soucast. Posledni vyjadfuj i hodnotove soudy a predpisuj i pra­ vidla: v nich jest obsazena prakticka soucast ved duchovnich" (Dil­ they, W. 1901:32). Zde je tfeba zduraznit tfeti druh vypovedi, hodno­ tove soudy, ktere Dilthey chape jako soucast duchovnich ved - oproti kupfikladu pozitivismu nebo weberovskemu nominalismu, kde soudy tohoto typu nemaj i co delat, naopak - programove j e nutno j e z vedy vyloucit. Jeste jednou "fakty, teoremy, hodnotove soudy a pravi­ dla: z techto tfi druhu vet sestavaj i vedy duchovni" (Dilthey, W. 1901:33) a mely by tedy konstituovat i logiku sociologie. Dilthey tvrdi, ze "fiIosofie dejin a sociologie nejsou skutecne vedy '" jest nerozfesitelny rozpor mezi ukolem, ktery si stanovily obe tyto vedy, a prosti'edky, jez jsou j im k rozfeseni jeho po ruce" (Dilthey, W. 1901:89, 95). Vyzkum spolecnosti abstrahuj ici od iijiciho jedince j e stejne nedostatecny jako zkoUlmini dej in odhlizej ici o d konkretnich l i­ df iijfcfch v urcit)ich spolecenstvich. Nutno ovsem podotknout, ze i Dilthey pracuje s pi'edstavou kolektiv­ niho, tfebaze mu dava jine jmeno. Pospolitost produkuje ono dane, jez je ruznym iivotnim jednotkam, ruznym rytvorum objektivizovaneho sveta a spolecnosti spoleene. Na rozdil od objektivistu vsak uzkostlive dba, aby mu ze zorneho pole nezmizel zivouci nositel a svedek toho vseho - jedinec v konkretnim socialne historickem kontextu. Kolek­ tivni pfedstavy nesene pospol itosti se neohlasuj i j inak nez prosti'ed­ nictvim individualniho zazitku. Dokonce ani ten fakt, ze "soustavy tr­ vaj i, zatimco jednotliva individua sama na dej isti zivota se objevuj i a z neho odstupuji" (Dilthey, W. 1901.' 55), nesmi bran it duchovnim ve.

-

38

.

dam v tom , aby vychodiskem sveho zkoumani vzdy znovu ucinily zi­ votni jednotku a komplex jejich zazitku jakozto zivotni zkusenost. K teto zivotni zkusenosti, vytvoi'ene hromadenim zazitku a vzpomi­ nek, pati'i take konkretni socialni a dej inny kontext, ve kterem k za­ zitku doslo. Zazitky a zkusenosti jsou vzajemne smerlovany, komuni­ kovany. ledinec a pospolitost meni vytvorenou zivotni zkusenost v u stalene formy vedeni a v ustalene zpusoby jednani, ktere jsou p ro dalsi spolecny zivot podstatne a j sou zachyceny v ruznych poi'eka­ dlech, uslovich, reflexich vasni, charakteru a hodnot zivota, vytvore­ nych general izuj ic i l idovou moudrosti (Dilthey, W. 1980:242). Tato vrstva "Iidorych generalizaci" vydava svedectvi 0 tom, cemu Dilthey rika souvislost a co je omezeno iivotnfm horizontem. Zde se tvori ele­ mentarni formy porozumeni sklltecnosti, zde vznikaj i elementarni for­ my socialniho j ednani. Zde by mel vykrocit do terenll i sociolog vede­ nt, ktery zasady duchovnfch ved pi'ij al za sve. Existllj i elementarni formy rozumeni a vyssi formy rozumeni. Obe vyrustaj i "predevsim ze zajmu praktickeho zivota", nebot' "vse, co vyrusta z denniho zivota, podleha moci jeho zajmu" (Dilthey, W. 1 980:31 1,310) . K elementarnim formam rozllmcni dospivame na za­ klade analogickeho usudkll - vychazime z predpokladll 0 identickych ci podobnych motivech a cilech jednani jinych zivotnich jednotek (lidi). Klicem k rozumenf ,jinym" je tedy opet pospolnosl a pos­ polilosl.

Pl'echod k vyssim formam rozumeni j e vynucen nej istotou, kteni vznika v procesu rozumeni: vznika tehdy, chceme-li porozllmet jevum, ktere jsou vzdaleny nasi bezprostredni zivotni zkusenosti, anebo se vymykaji "zazitemu" prubehll zivotni zkllsenosti. Pak je nutno takovou nej istotu odstranit. Dej e se tak pomoci abstraktniho mysleni (pricemz vznikaj i slozitej si nastroj e poznani a vytvarej i se tak vyssi formy ro­ zumeni), ale muze se tak dit i na nizsi urovni svetonazoroveho mysleni (pi'icemz jsou vyuzivany nastroje vedeni vytvoi'ene tradici pospolitos­ ti). (Dilthey timto zkoumanim poskytuje podnet M. Schelerovi a A. Schutzovi k dalSimu promysleni teto problematiky: Scheler pozdej i prozkouma funkci svetoveho nazoru jako kvazitranscendentalniho pi'emosteni b ilych m ist ve vedeni, Schutz zde rozvine koncepci typifi­ kaci.) Co je vzdy po ruce k orientaci jedince, kterY se ocitne v poznavaci nej istote, je svetovy nazor. Svetovy nazor nabizi pospol itost prosti'ed­ nictvim svych pl'islusniku a vYtvoru. 39

Kategorie svetavy mizar (Weltanschauung) existuje v dobe, kdy se j i chape Dilthey jako stezejniho metodologickeho pojmu, j iz sto let ? Dilthey j i pouziva k uchopeni a zdurazneni vazeb mezi vedenim n a jedne strane a iivatni zkusenosti individua a pospolitosti na druhe strane: "Vlastnim koi'enem svetoveho mizoru je zivot. ... Z retlexe zi­ vota vznika zivotni zkusenost. ... V i'etezu individuii vznika vseobecna zivotni zkusenost" (Dilthey, W. 1980:333, 334). Na bazi teto vseobec­ ne zivotni zkusenosti se ustavuj e slozita struktura vedeni, svetovy na­ zor. Jejim producentem je pospolitost, ti'ebaze realnymi nositel i a temi, kdo ho reprodukuj i jako soustavu, jsou jednotliva individua. Smyslem existence svetoveho nazoru je vedle totalni poznavaci funkce (kdy zaj isfuje uplnost a ucelenost vedeni) prakticka funkce: orientace indi­ vidua a stabilita a prospech pospolitosti. "Zformovani svetorych nazo­ ru je determinovano vuH ke stabilite obrazu sveta, oceneni zivota, vol­ niho aktu, ktery vyplYva... z postupnosti psychickeho vyvoje" (Dilthey, W. 1980:343). Zaver formulace je velmi dulezity: tvrzeni 0 tom, ze svetovy nazor vynlsta jiz z psychick)!ch zakladu pfedchazej icich rozu2

dile

SpiSe okrajove a nahodile se objevil vyraz

Kritika soudnosti ( 1 790).

Weltanschauung

v Kantove

Kant zde pouzi! tento vyraz (spiSe nez pojem)

pri vysvetlovani toho, jak probiha v l idskcm myslenf "sjednocenf do jednoho mlzaru", tedy sjednoceni, ktere se tyka pochopenych

i nepochopenych

veci.

Kant pise, ze "mysl v sobe nasloucha hlasu rozumu, ktery pro vsechny dane

!y,

veliciny, i

ktere sice nemohou byt n ikdy zcela pochopeny, ale ktere j sou

nicmene ( ... ) posuzovany jako uplne dane, pozaduje totalitu, tedy sj ednoceni do jednoho nazoru". Takovou nepochopitelnou vecf je schopnost myslet ne­ konecno, ktere jinak vzdoruje smyslovemu poznani. V teto souvislosti pak i'f­ ka, ze eiste myslene, smyslove nenaziratelne, je tu "podkhidano pohledu na svet". Tento "pohled na svet" znf v m:meine

1975:88)

Weltanschauung (Kant 1.

a do eestiny je pi'eklad{m j ako "svetovy nazor" pi'fpadne "sveto­

nazor".

U 1. G. Fichta a G.W.F. Hegela se j iz svetovy nazor vyskytoval jako nosny pojem a oznacoval souhrnne vedenf

0

svete

(Weltwissen).

Spontannost a ne­

systematienost jeho utvarenf zachyti l Hegel tvrzenfm, podle nehoz ,Jest tento svetovy nazor celym hnfzdem bezmyslenkovitych rozpon1"

1960:385).

Zhruba v polovine

nazor vyznam

19.

(Hegel, G. W.F.

stoletf Ize zaznamenat tendenci udelit poj m u

svetory

vskutku "smyslove nazfracf" a zavisly na vede - coz je patrne

v dilech A. von Humboldta a 1. Bunsena (zde se vyznam slova

schauung pi'iblfzi!

vyznamu slova

Weltbetrachtung. V

Weltan­

sociologii vedeni se li­

nie svetonazorovych zkoumanf nakonec nejvice odrazila u M. Schelera a W. Starka.

40

movemu poznani, inspirovalo pozdej i M . Sehelera k rozpraeovani teo­ rie psychiekych forem, ktere vyvojove pi'imo lISti do tvorby n ikol i ro­ zumove, ale bio-psychicky a pospolitostne zalozenych zakladu sveto­ rych nazoru. V zakladech stavby svetoveho nazoru lezi ( 1 ) fonny bio-psych icke. "Na zaklade urciteho zivotniho vztahu nabyva eely zivot j iste zabarve­ ni a j istou interpretaci v afektivnich nebo hlollbavych dusieh - a vzni­ kaji univerzalni nalady . . . . Tyto zivotni nalady. . . tvori spodni vrstvu pro tvorbu svetovych nazoru" (Dilthey, W 1980:337). Nad touto za­ kladni vrstvo u se vytvari (2) obraz sveta, ktery doprovazej i hodnoeeni jeho prvku a "obraz sveta se tak stava zakladnou oceneni zivota a po­ chopeni sveta". Nakonec se vytvofi (3) posledni vrstva, ktera "vznika z oceneni zivota a z pochopeni sveta" jako "nejvyssi poloha vedomi: idealy, nejvyssi dobro a nejvyssi prineipy, ve kterych svetovy nazor ziskava praktiekou energii . . . Svetovy nazor se takto stava tvorivym, formllj icim, reformuj icim" (Dilthey, W 1 980: 339). Otazka, zda j e urcity svetovy nazor lepsi nebo pravdivejsi nel j iny svetovy nazor, nema smysl. Mezi vetSimi svetonazorovymi soustavami sice vladne konflikt, neni vsak resitelny z pozic urciteho svetoveho na­ zoru a j iz vubec ne z pozic jednoho typu rozumnosti (napriklad evrop­ ske vedecke racionality). "Boj techto svetovych nazoru mezi sebou nedospel v zadnem dulezitem bodu k rozhodnuti," konstatuj e Dilthey. "Dej iny mezi n i m i provadej i selekci, ale j ej ich velke, nedokazatelne a nezniCitelne typy pretrvavaj i ved le sebe, opiraj ice se 0 svoj i vlastni moc. lelikoz za svuj vznik nevdeci zadnemu dokazovani, nemohou byt zadnym dokazovan im ani zruseny" (Dilthey, W 1 980:343, 341). To ovsem zavadi ryzkum socialnich pi'edpokladu a sOllvislosti vedeni na zcela j inou pudu, nez na jake se do te doby pohyboval - na pudu rela­ tivizuj ici antropologie. V perspektive tohoto videni sveta ztraci smysl univerzalni predstava cloveka, spoleenosti, kultury a dejin a na j ej i m isto nastupuj e pi'edstava plurality nesoumeritelnych kultur plodicfch spolecensky a kulturne odlisne iivotnijednotky. Tak jak j ed inec zije (mysJi) v zajeti sve zivotni zkusenosti v dane pospolitosti, i vedeni jedince je v zajeti jeho zivotni zkusenosti a svetoveho nazoru. Ten mu ale umoznuje prekroceni hranic ryze indi­ v idualniho vedeni touto zkllsenostf podmineneho a nabizi mu svetona­ zorove veden i osvedcene dej innym zivotem dane pospolitosti. Podmi­ nenost veden i zivotni zkusenosti nuti duchovni vedy, aby do sveho metodologickeho i nstrumentare zaradily vyzkum biograjie konkret41

n ich jedincu, nebot' zkoumanim biografie se mohou dostat k zazitkum pi'ekrytym pozdej simi zkusenostmi. Vztah svetovych nazoru a zivotni zkusenosti se stava komplex­ nim problemem sociologie vCdeni stejne jako vztah svetoveho na­ zoru a porozumeni svetu.

Artikulace techto dvou zakladnich problemu perspektivne vetvi so­ ciologii vedeni dvema smery: ( 1 ) ke zkoumani vazeb vedeni s kazdo­ dennim zivotem, (2) ke zkoumani vazeb kazdodenniho zivota a vedeni s kritickym nebo vedeckym poznanim. Problem ( I ) vztahu mezi svetovymi nazory a zivotni zkusenosti se stal pi'edmetem zkoumani pfedevsim u A. Schutze, pozdej i u P. Berge­ ra, T. Luckmanna a nakonec vyznamne profiloval teorii J. Habermase. Problem (2) prochazi celou Wissenssoziologie M. Schelera a zpocatku i K. Mannheima. Ale jeste pfedtim se teto problematice ve specialnich souvislostech (komunikace respektive socialniho jednani) venovali G. H. Mead a M . Weber. Zakladn i p ojmy: zivotni jednotky / Lebenseinheiten pospolnost zivotnich jednotek / Gemeinsamkeit der Lebenseinheiten zazitek / Erlebniss objektivizace zivota / Objektivierung des Lebens zivotni zkusenost / Lebenserfahrung zivotni souvislost / Lebenszusammenhang rozumeni - i nterpretace / Verstehen - Deuten elementarni formy rozumeni / die elementaren Formen des Verstehens vyssi formy rozumeni / die hoheren Formen des Verstehens svetovy nazor / Weltanschauung obraz sveta / Weltbild duchovni vMy / Geisteswissenschafien

Sp isy:

1 . Wilhelm D iltheys Gesammelte Schriften, Bd. Berlin (Verlag von B. G. Teubner), 1 9 1 4-1 936. 42

I-X I ,

Leipzig und

V cestinels l o v enstine:

D ilthey, W., Uvedeni ve vedy duchove. Pokus poloziti zaklad ke stu­ diu spoleenosti a dej in, Praha (Rozhledy a Vsehrd) 1 90 I . D ilthey, W., Vystavba dej inneho sveta v duchovnych vedach. In: Z ivot a dej inne vedomie, Bratislava (Pravda) 1 980.

Veden i a logika ko lektivity (E. D urkhe il71) Emil Durkheim ( 1 85 8- 1 9 1 7) pam k nejvyznamnej sfm postavam ved 0 eloveku a spoleenosti, efmz nemyslfme jen sociologii. leho vklad do kulturnf a socialnf antropologie byl nemene vyznamny. Co se tYee samotne sociologie, muzeme zdurazn it, ze ( 1 ) polozil teoreticke zaklady vede 0 spoleenosti v ramci danem pi'f­ rodni vedou (fyzikou) a comtovskym pozitivismem; (2) rozpracoval metodologii zkoumimi spoleenosti, zalozenou na prin­ cipu objektivismu a hodnotove neutrality; (3) problemy poznavanf a vedeni spoj i l s rituaInfmi (obi'ady, zvyky aj .), hospodai'sk)rmi (delba prace) a demografickymi (hustota, soli­ darita) jevy, pi'ieemz stezejni kategori i v techto vazbach ueinil ko­

lektivni vedomi;

(4) organizaci kolektivnfho vedomi (vedeni) spojil na principu kore­ spondence s organizacf socialniho zivota. Durkheimovy sociologicke iniciativy j sou vedeny snahou 0 stano­ venf principu, d fky nimz by byla sociologie vedou. Zej mena jeho Pra­ vidla sociologicke metody (Les regles de la methode sociologique, 1 895) demonstruj i usili 0 nalezeni metod, jd by legitimizovaly so­ ciologii jako vectu, a predmetu, ktery by byl vyhrazen j en sociologii. V tomto dile pi'edklada Durkheim to, co bychom mohl i nazvat logikou

sociologie. DalSimi zasadnimi texty z hlediska budouci sociologie ve­ deni jsou dila 0 delbe spoleeenske prace (De la division du travail so­ cial, 1 893) a Elementarni fonny nabozenskeho iivota (Les formes elementaires de la vie religieuse, 1 9 1 2) a pojednani sepsane spolecne s M. Maussem 0 primitivnich formach klasifikaci (De quelques formes primitives de classification, 1 903).

Vymezeni sociologie, socialniho jevu a metodologickeho princip u sociologickeho zkoumanf provadi Durkheim taki'ikajic jednfm de­ chern, nebot' soudi, ze vedni disciplinu vymezuje pi'edmet jej fho zkou43

mani a metody, j ichz pouziva. Nas problem - vi!deni - pak spada pod to, co se v tornto vyrnezovani chape j ako socialnijev. Definice socialniho jevu pam dnes do slabikal'e dejin sociologie: "Spolecenskym jevern je kazdy druh jednani, ustaleny nebo ne, schopny vnejsfho tlaku na jedince; nebo takovy, ktery v rozsahu dane spolecnosti je vseobecny, ale rna pritorn svuj vlastni zivot ne­ zavisly na svych individualnich projevech" (Durkheim, E. 1 926:46).

Znak "vseobecnY" vsak nenf postacuj fci, duleZitejsf je podle Durkhei­ rna abjektivita, ktera se da vyjadl'it take jako vnej."kovost a natlako­ vast. V reakcich na polemicke nazory nalezarne v Pfedmluve k dalsim vydanim Pravidel mnoha upl'esneni, ktera jsou uzitecna dfky lapidar­ nosti sdeleni. Zde Durkheim vysvetluje, ze spolecenske jevy "spocivaj i ve zpusobech jednanf nebo rnysleni, ktere poznavame podle te zvl
koito socialnijev? K odpovedi nestaci aplikace vyse uvedenych znaku socialniho jevu na vedeni - je tfeba pfipoj it nektere dalsi teze a ideje. Duleiitou tezi j e idea rozdflll mezi individualnim vedomim a kolek­ tivnim vedomim. Dalsi, s ni sOllvisej icf, j e pak teze 0 korespondenci mezi logickou organizaci obsahz"t vedomi a socialni organizaci iivota. Dalsi je pak teze 0 rol i naboienstvi v pozmivacfm procesll, k n ii se va­ ii ideje posvcitneho a niZsich a vys.�ich forem naboienstvi. A konecne je tll idea role delby prace spojena s konceptem solidarity.

Podstata rozl iseni mezi individllalnfm a kolektivnim vedomim tkvf ve spojenf kolektivniho vedomf s vnejsfm tlakem, s onoll "silou rozka­ zovaci a lItlaeivoll". Kolektivni vedomi j e zdrojem vnejsiho objektiv­ niho natlakll na vedomi jedince. "Naprosta zvlastnost spolecenskeho tlakll je, ie pochazf... z vlivll, jakym vladnoll j iste pfedstavy" (Durk­ heim, E. 1926:29) eili obsahy kolektivniho vedomi. Tyto pfedstavy j sou seskllpeny kolem pojmu a kategori i, jei jsoll dany v jazyce. Diky jazyku se jedinec seznamllj e s naprostoll vetSinou techto kolektivnich pi'edstav. Z teto skuteenosti vyvozuje Durkheim zavery 0 nadindividll­ alni povaze poj m u a kategorii: jsoll mezi nimi totii i takove, jei se vztahuj i k vecem, ktere j ednotlivec nikdy nezakusil. Z toho j e zfejme, ie tyto veci j sou produktem spolecnosti - jsou na individlllilnim ve­ domi nezavisle a j sou vlastne posly kolektivniho vedomi. "Ideje, ktere korespondllji ruznym prvkum jazyka, j sou . . . kolektivnimi pfedstava­ mi" (Durkheim, E. 1 976:434). Co podnecuj e vznik urciteho obsahu kolektivniho vedomi, je zajem spolecenstvi n a stabilite, na jeho prospechll. Zajem celku je nadfazen zajmu individlla. Kolektivni vedomi (silne retrospektivni, nikol iv pro­ spektivni) je sebevedomim tohoto kolektivniho zajmu. Vsechno, co j e v zajmu kolektivity, se stava imperativem a pfedstavuje t o tlak n a j e­ dince, cleny daneho spolecenstvi. Prvnim principcm sociologic vedeni, ktera by mohla byt blldovana na zakladech D lIrkheimovy sociologie, je poznatek 0 prvotnosti ko­ lektivniho vedomi prcd vedomim individualnim: jakkoliv mohou byt obsahy individlllil niho vedomi individllalizovane, jejich zdrojem a korektivem jsou obsahy kolektivniho vedomi. Zda elovek pfijme nebo nepi'ijme ty ei ony pojmy a kategorie, nezavisi jen na jej ich obj ektivni hodnote, ale take na tom, do jake m iry j sou v souladll s vllidnoucimi mizory (Durkheim, E. 1 976:438). Pro konkretni vedeni to znamena zavislost na kolektivnim vedomi. Uvaiime-li vsak, ie soueasne vedeni je podstatne orientovano svo­ bodnym poznavacim rykonem, musime se tazat: jak je moine, ie ko45

lektivni vedomi, pusobiei na j edinee omezujiei moei, uvolnilo sva pouta a poskytlo prostor svobodnemu poznavani? Navic takovemu svobodnemu poznavani, ktere nemusi byt v zajmu stability daneho spolecenstvi, napi'iklad moderni spolecnosti? Vysvetleni je zalozeno dilem na metatyzieke konstrukei, kterou Durkheim pi'ej ima od pozitivistu, j ednak na pronikavem, soeiologie­ kern rozboru emaneipaee vedeni v zavislosti na spolecenske delbe praee. Uvolneni prostoru pro individualni poznavaei vykon je dilem vyvoje, jimz spolecnost proehazl, od "n izsieh" stadii (viz V ieo, Saint-Simon, Comte) k "vyssim" stadiim, reprezentovanym m imo j i ne kritiekym myslenim. V tomto vyvoj i pusobily faktory, ktere obj ektivne vytvarely prostor inovaeim vedeni. Tyto faktory jsou nej lepe shrnuty v poj mu delba prace. Spojeni problemu delby praee s problemem vedeni j e vsak az poslednim slovem v Durkheimove analyze, jemuz pi'edehazej i velmi dulezite a pro soeiologii vedeni plodne analyzy vztahu mezi 10gickou organizaci vedeni a sochilni organizaci zivota. Delba prace je totiz jenom jednou z podob socialni organizace. Teze 0 rozdilu a vztahu individualn iho a kolektivniho vedomi navo­ zuje otazku puvodu kolektivniho vedomi. Na tuto otazku nedava od­ poved' spis 0 pravidleeh sociologicke metody, ale dalsi zasadni spisy o elementarnich formaeh nabozenstvi, 0 primitivnich klasifikaeieh a o delbe prace. Pi'edevsim v techto dilech vyslovuje Durkheim mys­ lenku 0 prime korespondeci struktur dvou svetu - sveta spolecnosti a sveta vedeni. Provadi to zpusobem, ktery kupfikladu R. K. M erton ne­ yaM oznacit jako velmi naivni (Merton, R. K. 1 9 73:31). Vychodiskem je tu analyza kategorii a jej ichformcilniho uspofcidcinf. Zakladnimi kategoriemi jsou prostor a cas. Durkheim dospel k pi'e­ svedceni, ze u tzv. primitivnich spolecenstvi existuj e prima korespon­ denee mezi zkusenosti cloveka se soeialnim uspofadtll1 im a pojetim prostoru a casu: "v Australii a v Severni Ameriee existuj i spolecenstvi, ve kteryeh je prostor ehapan v podobe kruhu, ponevadz kruhovy tvar rna taboi'iste... socialni organizace je zde pi'edlohou pro prostorovou organizaci a pro j ej i reprodukci" (Durkheim. E. 1 976: 1 1-12). Podob­ ne je i cas odvozen z jednotek tvoi'icieh socialni Cinnosti - z obradu, ritualu a zvyklosti - takze cele socialni uspoi'adani je "projektovano do naseho poj imani sveta" (Durkheim. E. 1 9 76: / O. 1 I, 148) . Kalegorie tedy vyjadi'uji ruzne aspekty socialniho usporadani (Durkheim, E. 1976:440).

46

Tim ziskavame odpoved' na otazku po puvodu organizace naseho vedeni: vznika pod tlakem socialnich faktu - kolektivniho vedomf a socialn iho usporadanf; v primitivnfch vyvojovych fazfch spolecnosti se vedenf logicky organizuje (strukturuje) pi'fmo "podle vzoru socialni organizace", coz j e dobre patrne na pi'fpadu pojmu a kategori i. Nezfs­ kali jsme tfm ale j este odpoved' na otazku, odkud se berou samotne pojmy a kategorie. Tato otazka souvisf s Durkheimovym vykladem nabozenstvf, protoze nabozenstvf je podle nej prvnfm pokusem "po­ spojovat veci dohromady, konstituovat mezi nimi vniti'n i vztahy, roz­ ti'fdit je a systematizovat" (Durkheim, E. 1976:429). Veda se pokousf o totez, ale j i nak. Puvodni formou kolektivniho vedomi, ktera svou logickou organi­ zacf odpovfdala orga nizaci socialni, bylo tedy naboienstvi. Bylo pr­ votnf a vse zahrnuj fcf formou kolektivnfho vedomf. 3 Pozdejsf vyvoj spolecnosti vsak spel od nabozenskych forem vedenf k formam sekula­ rizovanym. M uselo se tedy objevit neco, co zacalo plnit funkce tvurce fadu a stability pospolitosti namfsto nabozenstvi. "Nabozenstvf zahr­ n uje stale mensf a mensf cast socialnfho zivota," konstatuje Durkheim. "Puvodne pronika veskrze vsfm; vsechno socialnf j e nabozenske; tato dYe slova jsou synonyma. Potom, poznem'lhlu, se funkce politicke, ekonomicke a vedecke od n abozenskych funkef osvobozuj f" a "je to delba prace, ktera stale vice plni roli, kterou dfive plnilo kolektivni vedomi" (Durkheim, E. 1 969: / 69, / 73).

3

Durkheim vymezil mlbozenstvi takto: "Nabozenstvi je jednotny system ver

a prakti k vztazenyeh ke svatym veeem, to jest veci uehovavanym a zaka­ zovanym - ver a praktik, ktere sjednoeuj i do jedne moralni komunity, zvane "cirkev", vseehny, ktei'i na nieh lpej i"

(Durkheim, E.

1 972:224).

Toto pojeti nespojuje nabozenstvi nutne s pi'edstavou

Bolla,

stezej n im a ur­

euj icim je tu kategorie "svatyeh veei": "Svate bytosti jsou zvlastni bytosti. Je­ jieh stezejni eharakteristikou je to, ze mezi n i m i a profannimi bytostmi je pi'e­ rusena kontinu ita"

(Durkheim, E.

1972:232-233).

Z toho ply ne, ze pojem

naboienstvi j e v dane teorii znaene siroky a sme­ rodatna je tu identitikaee svatjch veci. Zvlaste v kontextu kritiekeho zkou­ mani ideologii a svetorych nazorit mozno na bazi teto koneepee identifikovat "svate veei" ("mezi n imiz a profannimi bytostmi je pi'erusena kontinuita") ve svete, ktery je podle mei'itek trad iene pojateho nabozenstvi jednoznaene pro­ fannL To je heuristika, ktcra otevira neobycejne bohate moznosti sociologii vedeni - eho p i l i se j ieh Durkheimovi dedieove ve franeouzske struktu­ ral istieke antropologii, ale take napi'iklad religion ista svctoveho vehlasu

M. El iade.

47

Na prvni pohled se muze zdat, ze "di%a pnice" je sochilnim jevem j ineho fadu neili "kolektivni vedomi": delba prace se nam jevi jako strukturaiproces socialniho jednani, kdezto kolektivni vedomi je po­ jem oznacuj ici " idealn i ". Jiste, v definici socialniho jevu se hovori o ,jednani" - nam tu vsak jde 0 to, CO zvnejsku a objektivne k jednani nuti, a tim jsou obsahy a struktury kolektivniho vedomi. Odkud se be­ rou? Vime, ze jsou to "imitace" j iz existuj iciho usporadani jednani, "imitace" sui generis, ponevadz "druhy byti jsou jen upevnene druhy jednani" (Durkheim, E. 1 926: 45). Kolektivni vedomi je (existuje), stejne jako je (existuje) socialni jednani: oba dva druhy jevu tedy re­ prezentuj i ruzne "druhy" ci "rady" byti, pricemz oba dva jsou "nadany silou rozkazovaci a utlacivou". Spolecenskeho tlaku se dosahuje tepr­ ve tehdy, kdyz je tu "vliv, jakym vladnou jiste pfedstavy". V teto myslenkove perspektive (sociologismu a realismu) cely svet vznika ze souhry jednanf a kolektivnfch pfedstav a tento fakt obrazej i jiz ka­ tegorie. (V praci De quelques formes primitives de classification sepsane s M. Maussem jde Durkheim az tak daleko, ze tvrdi: "Logicka hierar­ chie je jen jinym aspektem socialni hierarchie a jednota vedeni neni nicim j inym nez jednotou kolektivity rozsii'enou na cely svet. ") Vratime-li se k tvrzeni, ze vsepoh\cuj ici funkce prvotni formy ko­ lektivniho vedomi, nabozenstvi, na sebe stale vice bere delba prace, musime mu podsunout i tuto prave uvedenou sociologistickou ideu: delba prace neni nic jineho nei zacleneni jedince do prostoru a casu. Toto zacleneni je uspoi'adanim, zorganizovanim. Zpusob, j imz se deje, je vsak funkcionalne stej ny jako v pripade nabozenstvi: pfichazi zvnejsku, je objektivni, vykonava na jedince natlak. Na m iste, kde di'i­ ve pusobily zazraky, zjeveni a kouzla, je nyni neco j ineho: tradice (dedeni femesla), kriticke zduvodneni (narodohospodarskou teori!) nebo politika (ekonomicko-socialni). Za delbou prace pusobi kolektivni vedomi - zmenily se ,jen" jeho obsahy a "pofadaj ici" kategorie. Ano, ale prave to je podstatne. Stab i­ lita a prospech spolecenstvi j iz nezavisej i na kolektivnim vedomi, jez je spojeno se svarymi vecmi: zavisej i na vysoce odbornych a special i­ zovanych obsazich kolektivniho vedomi, ktere jsou orientovany mnoz­ stvim odbornych a specializovanych skupin, napfiklad profesnich. Aby spolecnost fungovala, aby se nezacala rozkladat a smefovat k anomii, "musi existovat nebo musi byt zformovana skupina, ktera muze ustavit system pravidel, jei j sou skutecne poti'eba. Tuto funkci nemuze pi'evzit ani politicka spolecnost, ani stat; hospodGfskj iivot, 48

ponevadz je special izovany a jeho special izovanost denne roste, jej ich kompetencfm a aktivitam unika" (Dlirkheim, E. 1969:5). Kolektivni pi'edstavy, ktere sankcionuj i delbu prace a dalsi jevy hospodai'skeho zivota, j sou opet logicky organizovany podle socialni organizace, du­ lezite vsak j e, ze j sou daleko vice pluraIizovany nez pomerne monolit­ ni nabozenske pi'edstavy primitivnich spolecenstvi. Natolik, ze jej ich obsahnuti jedincem je vylouceno, a problem vedeni se tak stava pro­ blemem natol ik d iferencovaneho vedeni, nakolik je diferencovana spo­ lecenska praxe a j i odpovidaj icf kolektivni predstavy. Durkheim vysvetluj e posu n od nabozenskych determinant veden i k sekula rizovanym , hlavne ekonomickym determinantam, jednoduse - postupuj ici delbou prace. Zai'azuj e se tim do linie mys litelu, ktei'i postfehl i vazby mezi vedenim a kapitalem, vedenim a delbou prace, aniz by z tohoto poznatku ovsem vyvozovali dalekosahle metafyzicke zavery materialistickeho typu. Podobne shledavaj i hospodarstvi s del­ bou prace jako pi'edpoklad urcuj icf formy vedeni Marx, Dilthey nebo Weber. "Zakladnu kultury tvori oblasti hospodai'stvi, spolecenskeho souziti, prava a statu," konstatuje Di lthey. "Vsude v n ich vladne delba prace, podle ktere j ednotliva osoba na urcitem dej innem miste sveho pusobeni real izuj e urcity vYkon. Yule je tu zapi'azena do ukolu takto vymezenych, ktere j i vytycuj e ucelova souvislost urcite oblasti" (DiI­ they, W. 1980:343).

Podobne si pocina i M . Weber, kdyz pise: "Zakladni skutkovy stav, k nemuz se vazou vsechny jevy oznacovane v nej sirsim smyslu jako "socicllne-ekonomicke", je - mozna nepi'esne vyjadi'eno - ten, ze nase tyzicka existence, podobne jako uspokoj ovani nasich nej idealnejsich poti'eb, vsude narazi na kvantitativni omezenost a kvalitativni nedo­ statecnost poti'ebnych vnej sich prosti'edku a ze j ej ich uspokojovani vy­ zaduje planovitou peci a praci, boj s pi'irodou a zespolecensteni s l id­ mi" (Weber, M 1 983c:5 7). I zpusob, kterym vysvetluje Weber vyva­ zani nOyYch determinant a kontextU vedeni z totality nabozenske for­ my kolektivniho vedomi, j e tyzj ako u Durkheima (a Diltheye): vysvet­ leni je shrnuto v poj mech racionalizace a seklilarizace jakozto procesu "odkouzleni" sveta. (Avsak tim shody konc i.) Kolektivni vedomi, j ez se stale vice artikuluje do velmi specializo­ vanych oblasti a tim dale stimuluj e rust delby prace, je produkovano stale vice specializovanymi a formalizovanymi skupinami odborniku, jez drzi pohromade odborny zajem a konkretni cil, c imz vznika "to, co se nazyva korporace nebo skupina odborniku" (Durkheim, E. 1 969:5). Kolektivni vedomi v nabozenske forme j este existovalo v singlilaru, 49

kolektivni vedomi odmibozenstenych forem, produkovane stale dife­ rencovanejsim svetem odbornych korporaci a skupin, existuje j iz jen v pluralu. "Zajem kolektivity", jenz se stava imperativem, se meni v zajem delbou prace produkovanych skupin. Proces modernizace cini delbu prace stale jemnejsi, vede ke stale vetSi specializaci vedeni a podle pozdejsich kritiku modernizace (U. Beck) usti do situace az pi'i­ lis specializovaneho, pfespecial izovaneho vedeni. Pluralita socialni organizace vytvarcne delbou pnlce se tak ob­ razi v pluralite iogicke organizacc veden i "Veci uz nelze vtesnat do .

socialniho kadlubu, podle nehoz byly jednoduse klasifikovany; musi byt zorgan izovany podle sobe vlastnfch principu. Tak se logicka orga­ nizace sarna odlisuje od socialni organizace a stava se autonomni" (Durkheim, E. 1976:43 7). Tim se odpovida i otazka moznosti svobod­ neho rozvoje jednani a vedeni. Zde se Durkheimova pozice zasadne lisi od stanoviska M. Webera. Natol ik, ze kdyz oba dva m luvi 0 spole­ censke vede, mysli tim kazdy neco j ineho. Durkheim rib, ze veci "musi byt zorganizovany podle jim vlastnich principu". Durkheim veri nejen v tyto "vecem vlastni" principy, ale i v jejich poznani. Weber prave takoveto stanovisko povazuje za nepi'ijatelne a zduraz{IUje roli abstraktniho konstruovani (vcetne konstruovani principu) v procesu poznavani. Mezi logickou organizaci vecteni jedince a socililni organizaci spolccnosti je zprosti'edkujicim clani,em koiektivni vCdomi se svou logickou organizaci.

Durkheim ale prozkoumal i problem vztahu mezi socialni dezorga­ n izaci a uspoi'adanim vedeni. V dile Sebevraida (Le suicide, 1 897) se zabyval otazkou, jak se dezorganizace socialnfho zivota, kulminuj fci az v anomii, odrazi v logicke (dez)organizaci vedomi - a to jak kolek­ tivnfho, tak individualniho. Dospel k zelveru, ze zmeny a poruchy v so­ cialni organizaci mohou nabyt takoveho razu, ze ani kolektivni, ani in­ dividualni vedomi se j im nepi'izpusobi a jej ich stavaj ici formy pfe­ stanou korespondovat dezorganizovane socialni realite. Konflikt mezi zmenami a vedenim muze vest u nekterych jedincu az k pokusu 0 "vy­ maneni se" z dezorganizovanych socialnfch pomeru absolutnim zpu­ sobem - sebevrazdou. Vysvetleni tohoto anomickeho typu sebevrazdy je u Durkheima ba­ datelskYm vykonem z pozic sociologie vedeni: ve srovnani s dalsimi dvema typy sebevrazdy (egoistickf a altruisticky) je anomicka sebe­ vrazda vyUstenim kontliktu mezi spolecnosti (vznik "bezzakonnosti") a vedenim, kontliktu, ktery zpusobil zanik korespondence obou "or50

ganizaci" - socilllni a l ogicke. Rozhodnuti pro sebevrazdu je na prvni pohled vrcholem svobodneho rozhodnuti jedince - ale pozor: podle D urkheima toto rozhodnuti neni svobodne, naopak - je vynuceno kon­ fliktnim vztahem mezi socialnim usporadanim a usporadanim vedeni. Tento problem (dezorgari izace skutecnosti a vedeni 0 skutecnosti) pri­ mel P. L. Bergera a T. Luckmana k rozpracovani koncepce "udrzovani skutecnosti", v n iz je "udrzba" skutecnosti logickou zarukou organi­ zace a logickou prekazkou dezorganizace - tudiz i sebevrazdy ano­ mickeho typu. Durkheimova tvorba zakladu sociologie vedeni se odehrava v meto­ dologickych i ntencich, ktere pro zkoumani spolecnosti vyhlasil G. Vi­ co. Zvlaste teze 0 korespondenci radu veci s radem idej f je Durkhei­ mem naplnena vrchovate. Nutno ovsem dodat, ze az pi'ilis: vliv com­ tovskeho pozitivismu spolu se snahou vytvoi'it sociologii jako vedu, ktera by snesla srovnani s fyzikou, mely za nasledek odhlednuti od j i­ m�ho Vicova pozadavku rozumeni tomu, co je dflem c loveka, rozu­ meni spolecnosti. -

Zakladni p ojmy: kolektivni vedomi / la conscience collective kolektivnf pJ'edstavy / fes representations collectives kolektivni myslenka / fa pensee collective solidarita organiekMmeehanicka / solidarite organique/mechanique spolecenska dClba prace / la division du travail social "pokladat socialni jevy za veei" / " considerer les faits sociaux con/­ me des choses "

Sp isy :

1 . De Ia divis ion d u travail social , 1 893. 2. Les n!gIes de l a methode sociologique, 1 895. 3 . Le suicide, 1 897. 4. Les formes elementaires de Ia vie religieuse, 1 9 1 2 . V cestine/s l o venstin e:

Pravidla sociologicke metody, Praha (Orbis) 1 926. Sociologie a socialni vedy, Bmo 1 948. 51

1.3 Kom u nikace a j edm i n i - poc:itky i n terpretativ n i­ ho paradigm atu

Veden i a ko mun ikativn i koordin ace (G. H. Mead)

DBo predchudcu sociologie vedeni predbezne zavrsil Georg Her­ 0 cloveku a spolecnosti, ktery se odehnival na chicagske univerzite na prelomu stoleti, byl do­ cenen dosti pozde, nicmene zpusobell1 pi'ill1ei'enYIl1 . Meadovym inici­ ativam bylo nakonec spravedlive pfisouzeno ll1isto pfesahujfci podil na utvareni jisteho sll1eru v sociologickell1 myslenf (sYll1bol ickeho in­ terakcionisll1u) a jeho invence byla ohodnocena jako historicky pfe­ vratna. Hlavnill1 MeadovYIl1 vkladell1 do diskusi, ktere produkovaly i material pro pristi sociologii vedeni, jsou jeho koncepce ( I ) vzdy komunikativni povahy pospolitosti a existence jedince, (2) utvareni selfna idej i "zobecneleho druheho", (3) koordinujfci funkce feci v socialnill1 jednani a (4) univerzalniho diskursu, ktera spolu s predchazej ill1i nazory vytvai'i z Meadovych teore­ tick)rch iniciativ paradigll1aticky prevratny teoreticky vklad do social­ nich ved. Meadovy koncepce byly ve sve dobe jednak malo znall1e, jednak si jich badatele nevsill1ali. Hlavni ideje cerpal Mead z nell1ecke ducho­ vedne teorie (W. Dilthey) a z all1erickeho pragmatisll1u (Ch. S. Peirce), coz byla v te dobe a v tehdejsich Spojenych statech kOll1binace ne­ byvala. leho teorii si nevsimal ani M. Scheler (trebaze je znal), ani K. Mannheill1. ledinYIl1 ze stavitel u sociologie vedeni klasicke faze, ktery si byl vedoll1 dosahu Meadova ll1ysleni (pi'edevsill1 koncepce "zobecneleho druheho"), byl A. Schutz. Subjekto-objektove roztrzeni skutecnosti na individmilni a socialni, na sUbjektivni a objektivni, se socialnevedni mysleni 1 9. stoleti poku­ silo pfekonat nekolika variantall1i ontologickeho stanoviska: fi losofii identity, koncepci praktickeho zprosti'edkovani, tezi 0 vuli k moci, du­ chovednym porozull1enill1 etc. Mead navazal na poslednf pokus, pod­ niknuty Diltheyem. Bodell1, s nill1z spoj i l svou myslenkovou praci, byl pojell1 spolecneho-daneho. Ten je u Diltheye vyjadi'en v tezi, podle niz "kazdy jednotlivy Zivotni projev reprezentuje v i'iSi objektivniho ducha cosi spolecne" a toto spolecne vychazi z pospolnosti, nebot' je­ nom "pospolnost zivotnich jednotekje vychodiskell1 pro vsechny vztabert Mead ( 1 863-1 93 1 ). leho vstup do ved

52

hy mezi zvIastnim a vseobecnym v duchovnfch vedach" (Dilthey, W 1 980:256-25 7, 250). Prvnfm krokem ke spoleenemu-danemu je teze 0 prvotnosti pospoI­ nosti a pospol itosti (community). Oruhym krokem je teze, pod Ie n fz se "duchovnf vedy . .. zakIadaj f na vztahu zazitku, vyrazu a rozumenf" (Dilthey, W 1 980:238). Vyraz a rozumeni j sou zaIezitostf komu n i­ kace, v nfz se predavaj f vyznamy. Nestaef ueinit vychodiskem zkou­ manf zazitky v dej innem kontextu - vychodiskem zkoull1anf eIoveka a spoIeenosti musf by! spolecne a dane v jeho konkretni uplnosti dana komunikace komu nikujfcfch lidi.

V Meadove terminologii je jednani "zivotnfch j ednotek" v pospo­ litosti skutek (act) vzdy provazeny kOll1unikacf. Do popi'edf se nall1fsto Oiltheyova "zazitku" dostava komunikace. V tomto j ednoduchem teoretickell1 kroku tkvf moznost pi'ekonanf subjekto-obj ektoveho schematu ve vykladech jedince a spoIeenosti. Zfskava se j fm naprosto nepochybne dane U azyk, ree, komunikace), zceIa nepochybne spo/cene Uazyk) a nade vsf pochybnost objektivni Uazyk-ree) i subjektivni (ree-jazyk), aniz by byla ona "spoleena sou­ visIost" (komunikace) rozdvojena (na subjekt a objekt, mezi nimiz nenf mostu). Jazyk a komunikace jsou procesy a [ormy vyveraj fcf z pospoIitosti (community) a konstituuj fcf j edince ve smyslll psychoIogickem, soci­ alnfm a kllltllrnfll1. H lavnfm nastroj em pusobenf pospolitosti na jedince je komunikace: jf se tvorf j edinec ve smysIu "zivotnf jednotky" (Oil­ they) nebo "osoby" (Scheler) eiIi self, v n f se tvorf strllktury vedomf a struktury rozumu. Jazyk je proces, piSe Mead, "s j ehoz pomocf muze individuum zaelenene do kooperativni einnosti prej fmat postoj e j inych lidf zahrnutych do teze einnosti" (Mead, G. H. / 967:335). ledinym prostredkem k rozumne identifikaci toho, co j e l idem v ureite pospo­ I itosti spoleene, je komunikace. "Spolecny svet existuje ... jen nato­ Iik, nakolik existuje spolecna (skupinova) zlmsenost" (Mead. G. H. 1967: 13,260, 1 3), a spolecna zlmsenost existuje natolil{, nakolik existuje jazyk jako "soucast socialnfho chovani" a "princip social­ ni organizace", ktery "nam umoznuje Iwntrolu nad organizova­ nim cinnosti" (Mead, G. H 1 967:89).

Prvnim pfedpokladem vedenf j sou v M eadove koncepci jazyk a re­ alna komunikace konl,retni pospolitosti, do nif se jedinec rodi a v nif se postupne vytvarf j eho osoba (self), j eho vedomi jinych la (selves) a jeho vedomi nad-individllalni existence pospolitosti. 53

Meadova koncepce je srozumitelna pro toho, kdo je obeznamen s myslenfm pragmatickeho fi losofa eh. S. Peirce a j este lepe - s mys­ lenim W. D iltheye. Dejinnost, ktera je pro DiItheye tim hlavnfm taj em­ stvim (Heidegger, M 1996: 77) a zahrnuje v sobe "spolecnou sou­ vislost" individualnfho, spolecenskeho, historickeho i kuIturnfho, se v textech G. H . Meada meni v komunikativnost. "Prabuiikou dej inneho sveta je zazitek, ve kterem se subjekt nachazf v souvislosti p usobenf zivota a jeho prosti'edi," tvrdi D ilthey. "Toto prostredi pusobf na sub­ jekt a je j im zpetne ovliviiovano. Sklada se z fyzickeho a duchovniho prostredi" (Dilthey, W 1980:2 74). Meadovo pretlumoceni teto myslenky zni podobne, v obecne for­ mulaci souhlasi s DiltheyovYm, avsak preneseni akcentu j e teoreticky zasadni - zaklada odlisne paradigma zkoumani. Z6iitek jako "pra­ buiika" dej inneho socialniho sveta rna smysl pouze jako komunikova­ telny zazitek. Podle Meada ,je mechanismus vyznamu . . . pi'itomen v socialnim j ed­ nanf pred vznikem vedomi nebo uvedomenim si vYznamu" (Mead, G. H. 1967:§77, 192), a je to tudiz (komunikovany) vyznam, co kon­ stituuje spoleenou souvislost jakozto dane. Dvoj i povaha l idske sku­ tecnosti, D iltheyem charakterizovami jako n a jedne strane "subj ektivni zkusenost" a na druhe strane "objektivizace ducha", zde ziskava novy explanacni princip. Jak subjektivita, tak objektivizovana skutecnost jsou predmety porozumeni a komunikace, jsou tedy vzdy spolu-kon­ stituovany vYznamovYmi strukturami komunikace. A nadto zpusobem, kterY pfekracuje zkusenost: "Symbolizace konstituuje objekty drive nekonstituovane, objekty, ktere by nemohly existovat j inak nez v kon­ textu socialnich vztahu, ve kterem se symbolizace objevuje. Jazyk ne­ symbolizuje jenom situaci nebo objekt, kterY tu j iz pi'edem je; umoz­ iiuje existenci nebo vyskyt takove situace nebo objektu, nebot' je sou­ castf mechanismu, j imz jsou tato situace nebo objekt vytvai'eny" (Mead, G. H. 1967: 78) . Symbolizace (coz je kazda j azykova komuni­ kace) tkvi v kontextu vztahu urcite community a v tomto kontextu se utvai'eji jak interpretacnf kody objektivizovaneho sveta, tak interpre­ tacni kody subjektivniho sveta. Sebe sarna si uvedomuj ici jedinec ("zi­ votni jednotka" - self) je prunikem teto dvoj ite sebeinterpretace zaj is­ tene "procesem symbolizace" cili komunikaci dane pospolitosti. "Proces, ve kterem vznika self, je sociaInf proces, ktery obsahuj e in­ terakce individui ve skupine, obsahuje pi'ed-existenci skupiny . . . self, jez muze b)ot pl'edmetem sebe sama, j e v podstate socialni struktura a vznika v socialni zkusenosti ... Jednota a struktura ceIeho self odrazi 54

jednotu a strukturu socialniho procesu j ako celku . ... Organizovane spolecenstvi nebo socialni skupina, ktera udili ind ividull jeho sebe­ identitu, muze b)'t zvano "zobecnely druh),,'. Postoj zobecneleho dru­ heho je postojem celeho spolecenstvi" (Mead, G. H. 1967: 164, 140, 1 44, 154). Tyto teze pi'edstavllj i podstatne jadro Meadovy koncepce vztahu je­ dince a pospol itosti, zprosti'edkovaneho kOl1lunikaci. Jsou to teze sl1le­ l'uj ici primo do hornich pater pozdejsi sociologie vedeni, pakl ize jsou dOl1lysleny az do nasleduj icich koncu, popisllj icich vztahy mezi po­ spolitosti a rozul1lnYI1l l1lyslenill1: "V abstraktnim ll1ysleni prej il1la in­ dividuum postoj zobecneleho druheho k sobe sall1ell1u," i'ika Mead a dovozuje, ze "abstraktni poj l1lY jsou pojmy vyjadrene v tenninech po­ stoju cele spolecenske skupiny nebo pospolitosti" a "nase takzvane za­ kony myslen i jsou abstrakce socialniho styku. eely nas proces ab­ straktniho ll1ysleni . .. je podstatne socialni" (Mead, G. H. 1967: 1 55-156, 90) . Mead nebyl prvni, kdo zfonnuloval tuto tezi - primM zde prisIusi Hegelovi a M arxovi: jak jsme videli, nachazi se v Marxove soukroll1e korespondenci anaIogicke tvrzeni, pod le ktereho "logicke kategorie vychazej i "z naseho styku" (Marx, K., Engels, B. 19 70: 73) . Avsak Mead byI prvn im badatelem, ktery ucinil z teto teze klic k zodpoveze­ ni rady otazek, ktere zakladaj i tazani sociologie vedeni. Z nich hned ta prvni muze by!: " Odkud se berou zpiisoby naseho mys/eni? " Mea­ dova odpoved' pak zni: " Ze socialnfho styku uskutecnemiho symbolic­ kou komunikaci v urCite pospolitosti. Dalo by se i'ici, ze diky Meado­ vi se pi'edmet duchovnich ved (Di lthey) stejne jako pi'edmN sociologie (Durkheim) stava hmatateInYIl1, konkretnill1, a obe socialnevedni sta­ noviska propojuje: je j im komunikuj icf j edinec dane komunity a na­ opak - dana komunita. Mead se svebytnym zpusobem dopracoval k vysledkull1, jei z disku­ sf 0 duchovnich vedach a objektivite socialnevedniho zkoumani vyte­ zil M. Weber. Patrne je to napi'ikIad tam, kde pise, ze "signifikantni symboly" nejsou nic j ineho nezli "soucast skutku, ktery slouzi jako gesto k vyvoI an i dalSi casti tohoto procesu, k odezve jineho c loveka" (Mead, G. H. 1 967:268). Mead zde vIastne mluvi 0 socialnim j ednani, a to v techze intencich jako Weber. Pro sociologii vedeni je tu infor­ mace 0 vazbe mezi vyznamel1l, cinell1 a ocekavanim, informace dale artikuIuj ici poznatek 0 socialnim styku a komunikaci v urcite pospoli­ tosti: individuum j e socialnim jedincem, j akmile komunikalivne jedna. -

"

55

Nikoli socialni jednani, ale vzdy-jiz-komunikativni socialni jedna­ ni je zakladnim stavebnim kamenem poznavani a vedeni.

Yznika-li dojem, ze Meadova teorie komunikujiciho jedince v po­ spolitosti by mela kulminovat v tezich 0 nejuzsi souvislosti mezi ko­ munikativnim jednanim a pospolitosti na jedne strane a vedenim na druhe strane, je to dojem spravny. Mead se sice k !eto otazce vyjadi'il obezi'etne, avsak jednoznacne: "Ztotozneni jazyka s rozumem je v jed­ nom smyslu absurdni, ale v j inem smyslu plati. Je platne zejmena v tom smyslu, ze proces jazyka pi'enasi socialni cinnost do zkusenosti daneho individua" (Mead, G. H. 1967: 74). Jakoby zde mela platit pa­ rafraze onoho Lockova rceni Nic neni ve vedeni, co nebylo dfive ve spoleenosti. Plati? Nemuze platit, nebot' "spolecnost" je zde neurcity vYraz. Nahrad i-li ho ale slovo "komunikace", bude to v poi'adku. Pak bude parafraze znit: Nic neni ve vedeni, co nebylo di'ive v komu nikaci. To j e slo­ gan, ktery zaklada moznost sociologie vedeni v intencich Meadova mysleni. Dodatek Leibnizuv (nisi intellectu ipse) Ize skrtnout, protoze rozum sam je die Meada komunikaci teprve vytvoi'en. Co je urcujici, je komunikujici komunita. Mead nei'ika ,jazyk" nebo "pospolitost" (community) - i'ika: socililni proces, ktery obsahuje interakce indi­ vidui ve sku pine, i'ika socialni proces, ktery obsahuje p i'ed-exis­ tenci skupiny (Mead, G. H. 1 967: / 64). Tento socialni proces neni re­ dukovan na i'ec nebo na komunikaci nebo na pospolitost; obsahuje vic - nepopira se zde nic z toho, co i'ekl 0 "prabunce" dej inneho a social­ niho sveta Dilthey, pouze se to ocita pod novym zornym uhlem. Ro­ zumne j ednani, rozumne mysleni, rozumne uspoi'adani deni v pospo­ l itosti j iste zavisi i na fyzickem prosti'edi, avsak z hlediska zkoumani socialnich pi'edpokladu plat! teze, podle n iz "racionalita je tak siroka jako skupina, ktera j i zahrnuje" (Mead, G. H. 1 967:98), a k jej imu ob­ razu jsou utvai'eny jak "subjektivni zkusenosti", tak "obj ektivizace du­ cha" v jednani a v dile. Zkoumat vedeni pak znamena zkoumat ro­ zumnost pospolitosti skrze jeji komunikativni procesy.

Zde je take rozlusteni sarady, kterou pi'ed sociologii, zalozenou na objektivistickem zaklade, postavi l Durkheim, kdyz napsal: "Abychom pochopili, jakYm zpusobem si spolecnost pi'edstavuje sebe sarna i svet j i obklopuj ici, musime pozorovati povahu spolecnosti a ne povahu je­ dincu" (Durkheim, E. 1 926:23). N ikoliv - pozorowini povahy spolec­ nosti sarno 0 soM, v onom smyslu, kter9 mu udelil Durkheim, pi'inese jednostranne vysledky: takove, ktere budou prosyceny vyznamy po­ znavaj ici strany na ukor vyznamu nesenych pozorovanou "veci". Tepr56

ve promena pozorovane "veci" v predmet obdareny vyznamy, 0 nichz "pozoruj fcfho" zpravf predmet sam (tedy zkoumanf jedinci), to j est promena "spolecenskych jevu" v komunikujici jedince v konkretnf po­ spolitosti, umoznf porozumenf "povaze" spolecnosti i "povaze" jedin­ cu. Takovou promenu zadal M. Weber, jej f dosah vsak ol11ezil nomi­ nal istickym pojetfl11 predmetu sociologie - socialnfm jednanfm jedince (Weber,

M.

1 983b: 129).

Durkheimovi zustala moznost teto promeny socialnfho jevu c izi, ac­ koliv se jf blizil nekoliknit tam, kde vystupoval spise v roli kulturniho antropologa nez sociologa a kuprikladu nabadal, ze "nemuzeme rozu­ met nizsfm nabozenstvim, jestl ize nestudujell1e mentalitu narodu, ktere je praktikuji" (Dlirkheil71, E. 1972:247) aniz by uvedl, kterym z me­ todologickych klfcu dvefe k teto nejvyse skryte "veci" (mentalite na­ rodu, 0 jej iz existenci nepochybovali ani Nietzsche, Dilthey, Scheler ci Mannheill1) odemknout. Mead tento klfc vidi ve studiu kOl11unikuj feich jedincu v dane kOl11U­ nite. Tam se "produkuje" jednani i vedenf. Teoreticky vzato je 1l10zne si predstavit n ejen (1) komunity zakladaj icf rozdilne zpusoby komunikace (discourses) a tim i rozdilne fonny a obsahy vedeni; lze si predstavit i (2) globalnf spolecenstvi, zahrnuj iei veskere lidstvo, zakladaj ic f jeden jediny zpusob komunikace cili univerzalni diskllrs, a tfm i jeden typ formy a obsahu vedenf. To prvni ( 1 ) je kOll1unikativnf real ita (zdroj relativisll1u), kdefto to druhe (2) je komunikativnf utopie. Mead se presto domniva, ze je to utopie uzitecna, nebot' zivi ideu jednoho l idstvi a dava novy, komuni­ kativni rozmer hUll1anismu. Prave teto kOll1unikativni utopie se pozdej i chopil 1. Habermas (viz). Melo by vsak byt zrej ll1e, do jake miry je zde Meadovo mysleni za­ vazano Diltheyovym idej fm. Ve Vystavbe dejinneho svela se vysvet­ luje, ze "kazdy jednotlivy iivolni projev reprezenluje v fiSi objektivnf­ ho ducha cosi spoleenliho. Kazde slovo, kazda veta, kazde gesto ... jsou srozumitelne jen proto, ze vyjadruj iciho v n ich spojuje s chapaj fcfm nejaka pospolnost; j ednotlivec proziva, mysli a jedna vzdy v ramci ur­ cite pospolnosti a jen v j ej im ramci je schopen chapat" (Dilthey, W. 1980:257). Ackoliv j e zde receno oboj i, co Mead dale originalne vyu­ zil, je to od sebe stale j este oddeleno: pospolnost a kOl11unikace jsou veci, ktere nej so u pojaty jen jako ruzne perspektivy c i dill1enze tehoz. -

57

DiIthey hovori 0 pospolnosti a komunikaci, pro Meada toto oddelova­ ni nema smysl. Dilthey sice spoleene dane a jazyk propoj il, n icmene ne v te mire jako Mead: "Poeinaje elementarni interpretaci, vyzaduj ici pouze znalost vyznamu slov a pravidel, podle kterych se spojuj i ve vetach do ureiteho smyslu a vyzaduj i tudiz pospolnost jazyka a mysle­ ni, se neustale rozsiruje rozsah spoleeneho, ktery umoznuje proces chapani, a to v te mire, v jake vyssi spojeni zivotnich projevu tvori predmet tohoto procesu" (Dilthey, W 1980:250). Tfebaze je zde ree vyslovne 0 jazyce jako nositeli spolecl1(?ho a spojovateli zivotnich pro­ jevu, zustava symbolizace vne podstaty argumentace, zcela v tradici tehdejsiho mleeni 0 "sal11ozi'ej l11e" kOl11unikaci mezi lidmi. Nejen Dilthey, ale kazdy ze stavitelu zakladu soc iologie vedeni, kte­ ry spojil vedeni s omezenou socialni skupinou, a tak ho relativizoval, neodpovedel uspokoj ive na otazku, jak relativismus vedeni, podmine­ ny objektivnim rozdilem l11ezi socialnimi skupinami, prekonat. Jinymi slovy - jake univerzalne pusobici nastroje, j imiz individua ve spolee­ nosti disponuji, prekonavaj i danou skupinovou partikulGrnost? M ea­ dova odpoved' na tuto zavaznou otazku otevrela paradigmaticky nove moznosti zkoumtmi: "Nase symboly jsou vsechny univerzulni. Nemu­ zete rici neco, co je naprosto jedineene; vsechno, 0 eem rikate, ze to ma vyznam, je univerzalni" (Mead, G. H. 1 967: 146). Podobne teze na­ lezame u Durkheima a samozrejme u Webera. Jeste Mannheim pod­ stoupil obtiznou cestu vytvai'eni specialnich nastroj u k vytesneni rela­ tivismu ze zakladnich tezi sociologie vedeni - neuspokoj ivou. A jeste Mertonova inventura stavu sociologie vedeni ponechala tento problem - a hlavne Meadem nabidnute reseni - bez povsimnuti. Je treba to zduraznit, aby bylo jasne, jakou zvlastni pozici oba jmenovani teoreti­ ci (Mead a Dilthey) v rozvoj i zakladu sociologie vedeni zauj imaj i. Je to pozice konkretizace pfilis abstraktniho pojeti "spolecnosti" nebo "skupiny" ci "tridy". Dilthey konkretizuje "spolecne" zazitkem, Mead konkretizuje zazitek komunikaci: spolecne prozite se tu stava komunikovanym spoleene prozitym. A kde je komunikace, tam je take konkretni hmatateina latka (Rohmaterial, jak rika W. Stark), 0 niz ne­ jsou pochybnosti co do jeji objektivni danosti. Problemem samozrejme zustava jej i vYklad. Dochazi zde vsak k vyznamnemu omezeni pi'ed­ metu sociologie vedeni na komunikovane vedeni, dochazi zde k pre­ mene neureiteho vztahu mezi socialnim bytim a vedenim v konkretni komunikaci.

58

Zeikladni p ojmy: pospolitost / community Jii individuum / self jinii individua / selves styk / intercourse hra (1) / game hra (2) / play zobecnely druhy / generalized other u n iverzum d iskursu / universe of discourse u n iverziilni diskurs / universal discourse zpusoby komunikace / discourses

Sp isy:

1 . Mind, Self, and Society, 1 967. 2. On Social Psychology. Selected Papers, Chicago-London (Chicago University Press) 1 965. 3. The Individual and the Social Self, Chicago-London (Chicago Uni­ versity Press) 1 982.

Vedeni a typicka interpretace socialnfho jednanf (M Weber) Max Weber ( 1 864-- 1 920) pl'ispel k sociologii vedeni pl'edevsim mi­ sleduj icimi koncepcemi : (1) obecnym pojetim sociologie jako vedy zkoumaj ic i jedmini j edincu a skupin, (2) pojetim sochilniho jedmini a jeho vazeb na obsahy vedomi, (3) poj etim idealnich typu jako prostfedku vedeckeho zkoumani, (4) pojetim vztahu mezi interpretaci a kauzalnim pfifazenim a (5) pojetim vazeb mezi vedenim, jeho ziskavanim a autoritou. Tyto koncepce s ice rozpracoval veden stezej n i myslenkou doby (ideou vytvoreni co n ejefektivnej sich nastroju vedeckeho pozmini), n icmene poznatky 0 vztazich mezi jednanim a vedenim, stejne jako poznatky 0 idealnich typech nebo 0 i nterpretaci a fadu (kauzal ite), mo­ hou byt bez potizi aplikovany i pri zkoumani nevedeckeho zpusobu pozmivani (coz se take stalo). 59

Zakladni problemy sociologie vedeni jsou v dlle M . Webera for­ mulov{my v nimci probh�mu interpretace socialniho jcdnani. Weber odmitl krajnosti objektivismu a sUbj ektivismu v pozmini socialni sku­ tecnosti a pi'isel s promyslenym metodologickym programem. "ell zkoumani: ,rozumeni' je zaroven duvodem, proc poklada rozu­ mej ici sociologie (v nasem smyslu) jednotlive individuum a jeho jed­ nani za nej nizsi jednotku, za svuj ,atom' ... Pro sociologii vsak pi'ichazi v uvahu vsechno, co pi'ekracuje prah chovani k ,objektum' (vn iti'nim nebo vnejsim) interpretovatelneho pod le smyslu" (Weber, M. 1983b: 126-127). Diltheyova metafora "prabul'\ky" tu ma obdobu v ,jed­ notce" zvane "atom", duchovedna "zivotni jednotka" zde ma obdobu v "individuu". Hlavni myslcnkove zdroje, ze kterych Weber cerpal pri tvorbe pa­ radigmaticky noveho pohledu na problem socialnf vedy, spocivaly v tehdejsich metodologickych diskusich 0 povaze socialnevednfho zkoumani a v narodohospodarskych naukach. V prvnim pripade We­ ber svebytnym zpusobem akceptoval vysledky novokantovskych dis­ kusi 0 povaze ved 0 cloveku a spolecnosti, v druhem pripade moznosti marxovskeho modelu zkoumani "forem" hospodarskeho zivota spo­ lecnosti jako nepopiratelneho zakladu jejich jednani. Od toho se odvfj i jeho pojeti predmetu sociologie, n a nemz pak zavisi i formulovani problemu sociologie vedeni. Pi'edmetem sociologie je konkretni jednaj ic i individuum, "za j ej i specificky objekt nepokladame nejaky l ibovolny "vniti'ni stav" ci vnej­ si chovani, ale jednant" (Weber, M. 1983b: 1 1 6), ,jednani ve smyslu srozumitelne orientace zvlastniho j ednani pro nas existuje pouze j ako j ednan i j edne nebo vice osob" (Weber, M. 1968:552). Aby byl zi'ejmy rozdll v koncipovani pi'edmetu i metod sociologie mezi tehdy dominujici francouzskou sociologii a nemeckou soclalni vedou, uvadime Weberovu antidurkheimovskou tezi, pod le niz nema lpeni na paradigmatu "objektivnosti" jako "vnejskovosti" a "vecnosti" smysl, ponevadz "zakladem pracovnich oblasti ved nejsou "vecne" souvislosti "predmefu ", ale myslcnkove souvislosti problemu " (We­ ber, M. 1 983c: 62) . Weber pati'i k tem badatelum doby, ktei'i chapou, ze poznanf neni zadnym "zobrazovanfm" ci "kopfrovanim" h lavnich rysu skutecnosti, protoze "nikdy nelze a priori rozhodnout, zda tu j de o cistou hru myslenek nebo 0 vedecky plodnou tvorbu poj mil" (Weber, M.

1983c:89) .

V socialnich vedach tak "neexistuje zadna uplne ,objektivnf' vedec­ ka analyza kulturnfho zivota nebo ,socialnfch j evu' ... - nezavisle na 60

specialnich a ,jednostrannych' hled iscich" (Weber, M / 983c: 66), kon­ statuje Weber a dokazuje, jak j e problem subj ektivnich vl ivu v pozna­ vacim procesu socialnich ved slozity. Aby bylo mozno i v jejich pripade opravdu hovorit 0 vedach, musi si zachovat to, co dela vedy vedami, a tim je hledani a nalezani kau­ zalni souvislosti zkoumanych j evu. Rezignovat na hledani pfiCinnych souvislosti (na - j ak on rib - "kauzalni pi'ii'azeni") by znamenalo re­ zignovat na model vedeckeho poznani vubec. A vsak to, co chce zkou­ mat sociologie, vyzaduje vedle kauzalniho mysleni jeste neco dalsiho, co neni zapoti'ebi pri zkoumani, dejme tomu, fyzikalnim: porozumcni jednaj icim lidem. lednotlivi lide j ednaj i vzdy v urcitem socialne historickem a social­ ne kulturnim kontextu a prave fakt kllfturnfho kontextu nuti k hledan f smysfll toho, co j e a co se deje. Cflem socialnevedniho zkoumani je vlastne "poznanf skutecnosti v jej fm kulturnfm vyznal1lu a kauzalnf souvislosti vyhledavanfm toho, co se zakonite opakuj e", pficemz "vyz­ nam urcite podoby kulturnfho jevu a duvod tohoto vyznamu nelze zjistit, zduvodnit a pochopit na zaklade zadneho ani nejdokonalejsfho systel1lU pojmu vyj adfuj fcfch zakony, protoze vyznam predpoklada vztah kuIturnich jevu k hodnotovym ideam. Pojem kultury je hodnoto­ vy pojem. Empiricka skutecnost je pro nas ,kulturou' tehdy, j estlize j i uvedeme a pokud j i uvedeme d o vztahu s hodnotovymi ideami" (We­ ber, M /983c: 70, 7/). Nej en subjektivni rozumovy vykon, ale jeste "kus kultury" v tomto vykonu nutne obsazeny komplikuje proces po­ znani a porozumeni. Zasadni se stava formulace, z niz Ize vybudovat vsechny dals f nasle­ duj ici varianty sociologie vedeni: "Jenze to, co rna pro fill S vyznam, se neda, pfirozene, odhalit zadnym ,bezpi'edpoldadovym' zlwuma­ nim empiricky daneho, nebot' zjisteni vyznamu je pi'edpoldadem, aby se neco stalo pfedmetem z\wumani" (Weber, M. / 983c: 72). Mohlo by se tu nam ftat, ze 0 tom, co je predmetem a soucasne i pfed­

pokladem vedeni, uvazovali mnozi j iz drive a solidne - prinej mensim Marx. Ano, j enze problem nebyl zdaleka takto artikulovim, otazka vy­ znamu ci smyslu postavena nebyla a kauzalni heuristicky model byl v nejlepsim pripade "pozmenen" v model funkcionalni. Do te doby nebylo nikdy tak j asne i'eceno, ze objektivisticky kauzalni model se pro socialni vedy j ako jediny mozny proste nehodi - a pritom bylo ad­ jektivum vedecke pro tento zpusob poznavani zachraneno. Weberova metodologie upozornila pi'ilis al1lbici6zni tvurce socio­ logie na prosty fakt, ze "cele myslenkove poznan[ nekonecne skutec6\

nosti lidskym duchem spociva v micky pi'ijatem pi'edpokladu, ze pi'ed­ metem vedeckeho zajmu je vzdy jen konecna cast teto skutecnosti" a ze ,jen za pi'edpokladu, ze jenom konecna cast nekonecneho bohatstvf jevu je vyznamna, nabyva myslenka poznani individualnich j evu vu­ bec nejaky smysl" (Weber, M J983c:67, 73). Tim evidentne danym, nespornym a pi'istupnym porozumenim je pro sociologii socialni jed­ nani. Konkretni, omezeny, avsak socialni souvislost zakladaj ic i j ev. V nem se spojuj i ryze individualni motivy jednani s kulturnim kon­ textem, v nem se spojuj i dimenze pospolitosti s dimenzemi spolecnos­ ti, v nem se propojuj i pi'itomnost a minulost. Klicem k vedenf jedince je jeho konkretni socialni jedminf.

Obtizny ukol "vycist ze socialniho jednani obsahy vedeni" vyzaduje uj asneni nasleduj fcich slozek, Weberem sice na procesu tohoto "cteni" rozpoznanych, avsak uchopenych znacne konfuzne U ak presvedcive pozdej i ukazal A. Schutz): 1 . socialnf a kulturni pozice zlwumajiciho, tedy toho, kdo chce jedna­ ni nekoho jineho a) interpretovat a tomuto jednani b) porozumet, 2. socialni a kulturni pozice zlwumaneho, tedy toho, kdo jedmi, 3. ocekavani zkoumajiciho, spjateho se zkoumanym, pffpadne s j i­ nym jednaj icim, a 4. ocekavani zkoumaneho, spjate s kontextem jednani (motivem, c i­ lem, j inl'm jednaj icim, pi'ipadne i se zkoumaj icim). Toto cleneni vychazi z toho, ze pi'i zkoumani socialniho jednani j i­ neho cloveka dochazi vlastne ke "srazce" dvou jednanf: jednani zkou­ maneho a zkoumani, ktere je take jednanim. Obe "strany" pozmiva­ ciho vztahu zkoumane jednani a zkoumajiC£ jednani pi'edstavuj i souhrny (a) socialnich vztahu, (b) kulturnich vl'znamu, (c) svetomizo­ rovych orientaci a (d) rozumnych kalkulacL Vznika slozita pojmova nomenklatura, ktera by dovolila velmi pi'es­ ny metodicky postup a velmi presnou vedeckou komunikaci, kdyby byla logicky dusledne Weberem drzena. Tato nomenklatura postihuje vsechny uvedene slozky (1-4) a uvedenou artikulaci situace (a-d). Cell' rozbor a zavadeni pojmu je demonstraci zakladnich kroklt soci­ ologie vedeni, ti'ebaze 0 ne Weberovi v prve rade vubec neslo - slo mu o zavedenf sociologickeho pojmoslovi a zduvodneni jeho heuristic­ kych a metodologickych moznosti. -

-

62

-

DalSi poj move vymezeni se tYka zkoumaj iciho a zkoumaneho soci­ aIniho jednani . "Jednani (vcetne chteneho zi'eknuti se jednani a trpeni) znamena... z naseho h lediska vzdy takove j ednani vuci ,objektum', ktere lze pochopit, tj . ktere je specifikovane nejaIcym, obcas i vice me­ ne nepozorovanym (subjektivnim) smyslem, ktery toto jednani ,rna' nebo jaIcym se ,mini' . .. , lednani . . . je tedy specialne takove j ednani, ktere 1 . podl e sveho smyslu, subjektivne mineneho jednaj ici osobou, se vztahuje k jednani jinych, 2. touto vztahovosti ke smyslu je j eho prubeh spoluurcen, a tedy 3 . jednani Ize srozumitelne vysvetlit z to­ hoto (subjektivne) mineneho smyslu" (Weber, M 1983b: 1 1 6). K pozici zkoumajiciho jednani pati'i pi'ijeti metodologickeho zj is­ teni, ze neexistuj e zadna uplne objektivni vedecka analyza kulturniho zivota nebo socialnich jevu, jez by byla nezavisla na specialnich a ,jednostrannych" h led iscich, ponevadz "kazde smysluplne hodnoceni cizi ville muze byt pouze kritikou vychazej ici z vlastniho ,svetoveho nazoru', bojem proti cizimu idealu z pozic vlastniho idealu" (Weber, M 1983c:52) . Do zkoumani jineho j ednani zde vstupuje vedeni j a­ kozto soucast j ednani zkoumaj iciho - Weber ho nazyva svetovym na­ zorem.

Pred zkoumaj icim j edn{mim stoj i dvoj i ukol i nterpretovat zkou­ mane jednani a porozumCt mu. To znamena pochopit smysl zkou­ -

maneho jedmini ve vztahu k j inym jednanim ci obj ektum dane pospo­ litosti. Proto je ti'eba chapat socialni jednani j ako pospolite jednani. ,,0 ,pospolitem j ednani' budeme hovoi'it tam, kde se lidske jednani svYm subjektivnim smyslem vztahuje k jednani jinych Iidi, ... ,k pospo­ litemu jedmini ' rna podle zvolene definice pati'it vztahovost smyslu j edmini jednech ,k' smyslu jednani druhych" (Weber, M 1983b: 1 28, 130, 143-144) . Lze je historicky pozorovat anebo teoreticky konstruovat. Opet dluzno dodat, co v uvedenych formulacich pi'imo nestoji: rov­ nez jednani poznavaj iciho, at' j iz vedce nebo ne, je vetSinou pospol i­ tym jedminim a j eho smysl j e dan n ejen vztahem ke smyslu zkouma­ neho jednani, ale podstatne tez vztahem ke smyslu j ednani pospo­ l itosti, k niz zkoumaj ici nalezi. Tim se do popi'edi dostava jako stezej ­ n i otazka smyslu j edmini, kteni odsouva d o pozadi j ednoduche pi'ed­ stavy 0 pozorovani a popisu "objektivniho". Vznika nekolik vrstev vYznamu, ktere je ti'eba identifikovat, pochopit a interpretovat v sirsich souvislostech . K pozici zkoumajiciho jednfmi pati'i vsechny charakteristiky social­ niho a pospolitostniho jednani s tirn, ze je nutno pi'ipoj it klic, pomoci ktereho muzeme zacit s dek6dovanim smysluplnosti zkoumaneho jed63

mini. Weber ho vidi jednak v tom, ze "clovek zvazuje a voll mezi hod­ notami, 0 ktere mu jde, podle vlastniho svedomi a osobniho svetoveho mizoru" (Weber, M. 1 983c:45), jednak v tom, ze clovek "meni" pospo­ lite jedmini v zespoleccnstene j cdmini, ve kterem j iz nejedmi podle "svedomi a nazoru", ale podle ocekavani. "Zespolecenstenym jedna­ n im (" spolecenske jednani") nazyvame pospolite jednani tehdy a po­ tud, kdyz se I . svym smyslem orientuje podle ocekavani, ktere marne na zaklade i'adu, kdyz se 2. ,stanoveni' radu uskutecni ucelove ra­ eionalne se zretelem k ocekavanym dusledkum jednani zespolecenste­ nyeh osob a 3 . orientaee maj ici smysl se uskutecnuje subjektivne Llce­ love raeionalne" (Weber, M. 1983b: 130). Pro soeiologii vedeni se tak otevira dalsi ukol - rozl isit mezi pospolitym jednanim a zespolecen­ stenym jedndnim, ponevadz oba dva typy provazej i rozdilne zpusoby udileni smyslu. V pfipade zespolecensteneho jednani je hlavnim orientuj icim prv­ kem kalkulaee s odezvou druhyeh a obeene pi'ijata predstava i'adu. "Zespolecenstene osoby v prumeru pravdepodobne jednak pocitaj i s jednanim j inyeh osob jako takovym, ktere je ,v souladu s l'adem', jednak v prumeru sve vlastni jednani pl'izpusobuj i stejnym ocekavanim j inych osob" (Weber, M. 1983b: 134, 1 3 7). DalSi kroky k sociologii vedeni umoznily dalsi nastroje: detailnejsi klasifikace socialniho jednani, vytvoi'eni metody idealne typickeho zkoumani a spojeni problemu vedeni s typem autority. Socialni jednani Weber roztfidil na ucelove racionalni (zweckratio­ nal), hodnotove racionalni (wertrational), afektove (afJektuell zvlas­ te emocionalni) a tradicni (traditional) (Weber, M. 1 968:565) . Rozpo­ znani typu jednani dovoluje usuzovat na zpusob mysleni, a tedy i na vedeni jednaj iciho. V tom je ostatne smysl ceIe sociologie jako vedy, "ktera chce interpretaci porozumet socialnimu jednani, a tim pi'icinne vysvetlit j eho prubeh a uCinky" (Weber, M. 1968:542) . Toto c lenen! je ti'eba aplikovat jak na zkoumaj ici jednani, tak na zkoumane jednani, i kdyz v pi'ipade zkoumaj iciho jednani se bude rozvijet snaha 0 co moz­ na nejvetSi eliminaci jednani afektoveho a tradicniho, a do j iste miry i jednani hodnotove racionalniho. Ale opravdu jen "do j iste miry", ne­ bof "pravdou je to, ze osobni svetove nazory v oblasti nasich ved ob­ vykle zasahuj i i do vedecke argumentace" (Weber, M. 1 983c:46) . Vedomi nemoznosti uplneho oddeleni vedce od hodnot kultury, k n iz nalezi, od emoci, ktere se tezko kontroluj i, a od tradic, ktere si vynucuj i j isty zpusob chovani, pi'imelo Webera ke koncipovani meto­ dologickeho nastroje, s jehoz pomoci by bylo mozne dostat cilum so-

64

It

ciologie a porozumet jedmini j inych lidi az do te m iry, ze by je bylo mozno zaclenit do sirsich pficinnych vztahU. Timto mistrojem je ide­ alni typ (Idealtypus).

"Ziskava se jednostrannym vystupflOvGnfm jednoho nebo nekolika hledisek a sloucenim mnozstvi difuznich a diskretnich jednotlivych j e­ vu, vyskytuj icich se j ednou vice, j indy mene, misty vubec ne, ktere se slucuj i s jednostranne zduraznovanymi hledisky do vn iti'ne jednotneho mys/enkoviho obrazu"; jde tedy 0 "konstrukci souvislosti, ktere se v nasi fantazii jevi jako dostatecne motivovane, a tedy ,obj ektivne mozne', jako adekvafni nasemu nomologickemu vedeni" (Weber, M. 1 983c:87,89) . Idealne typicky pojem je vysledkem rozumoveho vyko­ nu "poznavaj iciho j ednani". Weber to zduraznil: "Pro zkoumani chce idealne typicky pojem zdokonalovat schopnost formulovat soudy pri­ fazovani: nenf , hypotezou' , chce vsak pri tvorbe hypotez ukazovat smer. Nenf zobrazenim skutecneho, ale chce zobrazovani poskytnout jednoznacne vyrazove prostredky" (Weber, M. 1983c:87). Ani socio­ logie vedeni nemuze ziskat jiny obraz vztahu mezi vedenill1 a socialni realitou j inym zpusobell1. M llze pouze konsfrllovat souvislosti. To ale plati obecne: kazdy jed inec, at' j iz prekonal naivni poznavaci postoj ke svetu nebo ne, si vytvari idealni typy, veden ovsell1 zpravidla j inymi zajll1Y a kriterii nez vedec. Vytvari si konstrukce sveta, vcetne konstrukci socialniho sveta. Jak tyto konstrukce stavi, takova je vy­ stavba (Allfbau) reality. Poj ivell1 techto konstrukci jsou vyznamy, udilene jednaj icim (ktery je "obj ektem" poznani) a rozpoznane pOll1oci ryznamu poznavaj iciho jednani, tedy pomoci porozumeni. Zadne nazi­ rani objektivnich, vnej sich veci - "Kdo si p\'eje "nazirat", at' jde do ki­ na," radi Weber obj ektivistull1. Zavadi tak sociologii na cestu poznani pouze pravdepodobniho, z
upozornit - problem vazeb autority a vedeni. Vedeni, stej ne j ako proces jeho ziskavani, pozmivani, ma sve nosice a nositele. Nosici m inill1e fyzicka (hlavne technicka) zafizeni, jazyk a instituce, nositeli minime fyzicke osoby a kulturni struktury. Problem zde otevira otazka, ,jake vedeni a jaky zpusob jeho ziskavani panujf v dane pospolitosti nebo spolecnosti?" ci j inak - "s jakym typem pan­ stvf je bytostn e spjat ten ci on en typ vedeni a poznavani?". Weber, j ak znamo, soustredil svou analyzu na zaklady panstvf a na zpusoby jeho 65

legitimizace. Zejmena posledne jmenovany problem - zpusob legiti­ mizaee - se pine vztahuj e i na uvedene otazky. Rozpoznani ti'i zakladnieh ty p u autority, charismaticke, tradicio­ nalisticke a legalni (Weber, M. J983a:396-400), umoinilo take roze­ znani zakladnfeh nositelu a nosicu historieky a kulturne pi'islusnyeh zpusobu poznani a typu vedeni: charismaticke osoby, tradice a neo­ sob niho zakona. Vazba vedeni a autority posiluje nebo oslabuje plat­ nost vedeni. M. Weber tedy soeiologii (vedeni) navrh l: (1) rozlisit mezi ehovanim a j ednanim, mezi soeialnfm jednanfm po­ spol itostnim a soeialnim jednanim zespolecenstenym, a h ledat je­ j ieh smysl, (2) provest sebereflexi vlastniho soeialnfho jednani badatele, pi'ii'adit mu smysl, (3) rozlisit typ j ednani a typ autority, ktery urcuje soeialni a kulturni kontext j ednani, a usuzovat na obsahy vedeni s nimi spojene, (4) pouiit pi'itom zvlastni heuristieke nastroje, idealne typieke pojmy. Tento metodologieky pi'fstup predvedl Weber napriklad pri zkou­ mani vzajemneho vztahu vedeni (nazoru protestantske etiky) a kon­ kretniho spolecenskeho proeesu (prvotni akumulaee kapitalu) v dile Protestantska etika a duch kapitalismu.

Konfrontaei vCdeni pi'edstavovaneho etiekymi castmi protestantsky orientovanyeh teologiekyeh textti, hlavne puritanskych, se socialni re­ alitou, pi'edstavovanou ekonomickYm zpusobem iivota mest'anstva, ziskaI argumenty k tvrzeni, podle nehoi byla zasadnim impulzem pro moderni akumulaei kapitalu v Evrope a v Ameriee mravni nabozenska askeze a mravni (puvodne rovnez nabozenska) idea povolani. Urcite obsahy vedeni, totiz moralni obsahy, tehdy zacaly zasadne regulovat zpusob zivota: "protestantska askeze.. . pusobila... plnou vahou proti bezuzdnemu uiivani majetku, spoutavala spotfebu, speeialne luxusni spoti'ebu. Naproti tomu zbavovala v psyehologickem smyslu nabfrvani statku zabran tradicionalistieke etiky, rozbijela pouta snahy po zisku tim, ie j i nej en legalizovala, ale ... primo pokladala za bohu m ilou" (Weber, M. J983d:342, 324-325). Tento nabozensky etos se postupne sekularizoval a na jeho syzetu vznikla etika povolani a praee, bez niz by byl nemyslitelny moderni kapitalismus, podstatne zalozeny na mo­ ralni zasade vzajemneho dodrzovani slibu a zavazku. Dusledky puso­ beni teehto obsahu vedeni byly epoehalni: 66

"Kam az dosahovala moc puritanskeho chapani zivota, tam za kaz­ dych okolnosti napomahala tendenci k mest'anskemu, ekonomicky ra­ ciomilnimu zpusobu zivota," popisuje vztah mezi veden im a socialni realitou Weber. "Vznikl specificky mest'ansky etos povolani" (Weber, M 1983d:348, 351-352). Ten, ktery dobre zname a kterY slabne teprve v poslednich desetiletich. Pro presnost dodejme, ze Weber chapa I protestantskou etiku jako pouze jeden z faktoru, ktery moderni vyvoj evropskeho hospodarstvi nastartoval - n ikoliv jako jediny faktor. Vuci Weberove teorii a metodologii se v dalsim obdobi zrani soci­ ologie vedeni definoval prakticky kazdy vyznamnejsi sociolog. Nej­ produktivnej s f se ukazala byt Weberova koncepce socialniho j ednanf a jeho interpretace, ktera podnitila nejprve badani A. Schutze a posleze myslenf 1 . Habermase. Weberovy koncepce jsou vsak citelne i v argu­ mentaci M. Schelera a K. Mannheima. Zakladni p ojmy: chovani / Verhalten jednani / Handeln ucelove racionalni / zweckrational hodnotove racionalni / wertrational afektove / afJektuell tradicni / traditional pospolite jednani / Gemeinschaftshandeln zespolecenstene jedOll n i / vergesellschaftetes Handeln kauzalni vysvetieni / kausales Erkldren interpretace smyslu / sinnhafte Deutungen "hodnotova neutralita" sociologickych ved / " Wertfreiheit " der soziologischen Wissenschaften idealne typicky pojem / idealtypisch BegrifJ idealni typ / Idealtypus panstvi / Herrschaft

Sp isy:

1 . Grundriss der Sozialokonomik - zde zejmena I I I . Abt. Wirtschaft und GeseIIschaft, Ti.i bingen (J. c.B. Mohr - Paul Siebeck) 1 92 5 ( 1 . Halbban d + 2 . Halbband). 67

2. Die "Objektivitat" sozialwissenschaftlicher Erkenntnis, tamtez. 3. U ber einige Kategorien der verstehenden Soziologie, tamtez. 4. Wissenschaft als Beruf, 1 9 1 9. In: tamtez. 5. Die protestantische Ethik und der Geist der Kapitalismus, Dila uvedemi pod cisly 2, 3 , 4 pfetistena tez v: 6. Gesammelte Aufsatze zur Wissenschaftslehre, 1 968, S. (2), 427--474 (3), 582-6 1 3 (4).

1 904. In: 1 9 1 3 . In:

1 905. 1 46-2 1 4

V ceS tine/slovenstin e :

K metodol6gii socialnych vied, Bratislava (Pravda) 1 983 . ( V tomto vyboru jsou zafazeny prace vyse uvedene pod c isly 2 , 3 , 4, 5.) Autorita, etika a spolecnost. Pohled sociologa do dejin, Praha (Mlada fronta) 1 997. Sociologie nabozenstvi, Praha ( Vysehrad) 1 998.

68

2. Konstru kce p a radigmat s o ciolo gie vedeni

�

Proces utvareni zakladu budoucich paradigmat sociologie vedeni znamenal shromazdeni idej i a metodologickych uvah, kterych kriticky vyuzili misledovnici autorit, 0 nichz jsme pojednali . Paradigmaticke pozice v sociologii vedeni se utvarely v prubehu 20. let tohoto sto­ leti a az do 70. let nebyly nijak podstatne naruseny zasadne novymi idejemi. Byly mezi nimi pouze vztahy kooperace nebo konkurence. Teprve vlivy ze strany filosofie a kulturni antropologie si vynutily be­ hem 70.-80. let reakce na nove poznatky - pfichazejici zejmena z dis­ kursu postmodernismu. Nepovazuj eme za ucelne podnikat detailni klasifikace nazoru a tfidit pak ruzne koncepce do "paradigmatickych" skupin a -ismu j en diky tomu, ze jedna koncepce obsahuje pojmove nebo metodicke odlisnosti od druhe, tfebaze co do podstaty jsou shodne. Z toho duvodu nacha­ zime v rozvoji sociologie vedeni tfi hlavni paradigmata - ideologic­ ke, svetonazorove a interpretativni. Jdeologicke paradigma inicioval K. Marx a do klasicke podoby je vypracova l K. Mannheim. Myslenkovou osou tohoto paradigmatu je koncepce vztahu mezi vedenim a socialni (tfidni) pozici jedince, zprostfedkovaneho ideologii. V pozadi tohoto paradigmatu pusobi dualisticka (socialn!) ontologie byti a vedomi a epistemologicry pfed­ poklad vedeni jako reprezentace skuteenosti. Problemem je zde pfe­ devsim deformace procesu nabyvanf vedenf a distribuce vedeni tfid­

nim prizmatem poznavani. Tomu odpovfda problem hledani zdroj u a zpusobu nabyvanfldistribuce "praveho" vedeni. Pravym vedenfm se zde mini jednak videcke, j ednak pokrokove vedeni. Pro ideologicke paradigma je v j eho pocatcich patrny systematicky postup od nauky o ideologiich k sociologii vedeni, ktery uskutecnil K. Mannheim. Ale ani v podobe sociologie vedeni se toto paradigma nevymanilo (na­ vzdory zfejmym snaham) z puvodnich kontextu politicke retlexe. Svetonazorove paradigma inicioval W. Dilthey a do klasicke po­ doby je vypracoval M. Scheler. Myslenkovou osou j e zde idea vzta­ hu mezi vedenim a iivotem jedince v pospolitosti. Tento vztah je zpro­ sti'edkovan svetovym nazorem. V pozadi tohoto paradigmatu pusobi snaha 0 odmftnutf dualisticke ontologie, ustici do koncepci bud'to ob­ jektivisticke socialnf vedy, nebo svetonazoroveho relativismu. Proble­ mem je zde zej mena ustfednf role pospolitosti a jej iho produktu, rela­ tivne pfirozenych svetovych nazorit, v procesu nabyvani vedeni - af

69

jiz vedeckeho ci nevedeckeho. Tomu odpovida problem deleni sve­ tovych nazonl na pfirozene a umele, coz je hlavnfm duvodem odlisenf tohoto paradigmatu od ideologickeho paradigmatu: ideologie predsta­ vuj i jednoznacne ume!e svetonazorove utvary. Interpretativni parad igma in ic iova l M. Weber a do klas icke p o­ dob y je vypracoval A. Schutz. Myslenkovou osou je zde koncepce vztahu mezi vedenim zdraveho rozumu a typizujicfmi poznavacfmi ak­ tivitami v iivotnim svete. Tento vztah je zprosti'edkovan iitim j ed in­ ce s jeho spolubliZnimi a pi'edznamenan jeho biog ra fi i V pozadf tohoto paradigmatu je snaha vyrovnat se s interpretativnf teorif social­ niho jednani (M. Weber) a vyuzit pritom moznostf fenomenologie. Problemem je zde hlavne porozumeni socialnimu jednanf z pozic zdra­ veho rozumu jedince v zivotnim svete. Tomu odpovida problem kom­ patibility vedeni zdraveho rozumu a vedeni socialnfch ved. Pro toto paradigma je charakteristicke postupne opoustenf predpokladu feno­ menologie a presun na pozice pragmaticke recove (ci komunikativni) analYzy. .

2.1 Svetonazorove paradigma (M. Scheler)

Povazujeme-li K. Marxe, F. Nietzscheho, W. Diltheye, E. Durkhei­ rna, M. Webera ci G. H. Meada za pi'edchudce sociologie vedeni v tom smyslu, ze zformulovali zakladni problemy tero discipliny, aniz by se ji pokouseli systematicky vybudovat, pak za vlastni zakladatele sociologie vedeni jako svebytne d iscipIiny pokladame Maxe Sche­ lera (1874-1928) a Karla Mannheima (1893-1947). Oba dva za­ merne a systematicky tvorili teoreticke zaklady a metody, pomoci kte­ rych by mela sociologie vedeni postupovat, oba dva pouzivali pojem sociologie vedeni a oba se pokusili upresnit problemovou nomen­ klaturu ryberem dalSich oblasti, jimiz se rna sociologie vedeni zaby­ vat. Jejich vedecka prace, ktera definitivne zformovala zaklady socio­ logie vedeni, spada do dvacatych let tohoto stoletf. Tedy do doby po­ valecne, ktera predstavovala dalsi vyhroceni problemu a zmateni pojmu, 0 jejichz platnosti se pochybovalo jiz pi'ed valkou. Oba klasikove sociologie vedeni stale jeste drzeli onu zakladni sche­ matiku, kterou autorizovali Hegel a Marx - schematiku pana a raba. Sociologie se pod Ie Schelera v nejobecnejsi poloze rozdeluje na cis­ tou, apriorni sociologii, ktera zkouma podstaty, a na empirickou, in­ duktivni sociologii, ktera zkouma nahodile fakty. Sociologicke zkou­ mani je zkoumanfm nemennych mezilidskych a skupinovych vztahu 70

(statika) a promenlivych mezilidskych a skupinovych vztahu (dyna­ mika). Je to disciplina, kteni zkouma spolupusobeni, to j est soubezne pusobeni pudove podminenych cilu, hod not a zpusobu jednani na stra­ ne jedne a duchovne podminenych cilu, hodnot a zpusobu jednani n a strane druhe. Rozl isovani mezi pudovym a duchovnim j e pro Schele­ rovu sociologi i vedeni dulezite a pokracuj e v nem dualismus byti a ve­ domi, upresneny v opozici pudove uikladny a duchovni nadstavby. Postaveni a cite sociologie vedeni mezi ostatnimi sociologickym i disciplinami pi'iblizuje nasleduj ici schema: SOCIOLOGIE I

I

I

sociologie kultury

sociologie realni

(Kultursoziologie) sociologie nadstavby (S. des Oberbaus)

(Realsoziologie) sociologie zdkladny (S. des Unterbaus)

t

zkouma

ndhodne fakty

podstaty (apriornf, cista soc.)

(empiricka, induktivnf soc.)

nemenne vztahy fidi a skupin

promenlive vztahy lidi a skupin

(statika)

(dynamika)

duchovne podminene die a hodnoty jedndn(

pudove podminene die a hodnoty jedndni

(Wissenssoziologie) sociologie vedeni

je soucdst( • Kultursoziologie

I •

zkouma

zkouma

,

������!:�{

materidln{ problemy

::::::);;�

l

;���� �;;

formdln{ problemy

t nejvysSfaxiomy sociologie veden f

rozvoj vMen( a politiky

nejvysSf

druhy vedenf 71

Scheler sam poznamenava, ze toto schematicke rozdelenf je zohled­ nenfm extn!mnich protip6lu socialnf skutecnosti, v jehoz perspektive se obe sociologie (Kultur- i Real-) stavajf "sociologii nadstavby a za­ kladny" ("Soziologie des Ober- und des Unterbaus "). Scheler na stra­ ne jedne sice odmita Marxuv "ekonomismus" ve vykladu uvedeneho dvojiho pojmu (zakladna-nadstavba), na strane druhe vsak pfistupuje k jeho velice presnemu obsahovemu vymezen i, jemuz se Marx u vedo­ mf moznych potizi vyhybal (Scheler, M 1960b: J 8). Co je to tedy zakladna a nadstavba v term inologickell1 svete Maxe Schelera? Lze tyto dva vyrazy expl ikovat, tedy nahradit pOll1oci j i­ nych, presnejsfch vyrazu? Jdealni a realnifaktory Vyrazum Oberbau a Unterbau koresponduj i presnej sf pojll1Y - a sice realni faktory a idealni faktory (Realfaktoren, 1dealfaktoren). Realni faktory jsou ty jevy skutecnosti, ktere jsou podll1ineny pudy, idealni faktory jsou podmineny duchovne. Zde se ll1usfll1e zastavit a oba pojmy vysvetlit podrobnej i a v kontextu celeho Schelerova dna. Scheler rozl isil pet vzajemne souvisej icich urovni psychicke exis­ tence, usticich v psychice cloveka. 1sou j ill1i pocitove puzeni, instinkt, asociacni pamet: praktickd inteligence a duch (Scheler, M 1 968:4666). Vsechny tyto "urovne psychiky" vstupuj i do procesu l idskeho po­ zmivanf. Pochopit vymezeni predmetu sociologie vedeni p redpo­ kllida porozumenf teto metafyzicke koncepci psychicke existence. Pocitove puzeni sice jeste neni spojeno s vedoll1fll1, je vsak prvotnfm stupnem "vznikajiciho dusevniho byti". Co je vyznamne a tyka se to i ostatnfch urovni psychiky - "tento prvnf stupei'i vnitrni stninky zivota, pocitove puzeni, maj i nejen vsechna zvirata, nybrz existuje jeste v Clo­ veku: Neexistuje pocitek, vjem, predstava, za n iz by nestal temny pud, kterou by neudrzoval svym ohnem ... " (Scheler, M. 1 968:48, 49) . In­ stinktivni chovani pak predstavuje jednotu pfed-vedeni a jednani. N a jednom miste Scheler nevaha spoj it instinkt dokonce s vedenim sui generis (Scheler, M. 1968:55) . Rovnez tato vrstva psychiky je pi'itom­ na v poznavacim procesu cloveka, a tudiz i v jeho vecteni. Totez plati i o ostatnfch urovnfch, z nichz asociacni pamet' vytvarl novou d imenzi, jei"v pomeru k instinktu je jiz mocnym nastrojem k osvobozowini", a prakticka inteligence j iz znamena reflex kauzalnich dusledku pudove­ ho jednani a reflex volby (Scheler, M. 1 968: 64). Nej vyssi rovina psy­ chiky, duch, je princip, "ktery je vsemu a kaidemu iivotu vubec, tedy i iivotu cloveka protikladnY", neni to produkt zivota c i evoluce, nybrz 72

naopak - zivot je j eho man i festaci (Scheler, M. 1968:66) . Jde tu vskut­ ku 0 ducha, j ehoz korelatem je osoba. Duch "spoluzahrnuje poj em , rozum' , avsak zaroven m imo ,my§leni v idejich' i ureity druh ,nazirani', a to nazfninf prafenomenu nebo podstatnych obsahU, d,ile urcitou ti'fdu vo/nich a emotivnich aktit, jako je dobrota, laska, !ftost, ucta, duchovnf uzas, blazenstvf a zoufalstvf, svobodne rozhodovanf" (Scheler, M. 1 968: 66 ). Tato formu lace, zavrsujfci explikace pfedchflzej icich urovni psy­ chiky, je dulezitfl pro porozumenf Schel erovu vymezeni pfedmctu so­ ciologie ved e n f pomocf Hi vychozfch katcgorif - rea lnich faktoru, idealnfch fa ktoru a relativnc pfirozenych svctovych n azoru - od nichz se pak odv[jl dalSi kategorifllni a pojmova vystavba sociologie vedeni. Zaclenenlm peti uvedenych urovnf psychicke ex istence do po­ znavacfho procesu cloveka Scheler vrMil do sociologie vedenf "ira­ cionalitu". V uvedene skale musime videt metatyzicke zduvodneni mfsta a funkei rea/nich jaktorit a idealnich jaktorli v socialne h istoric­ kern procesu poznavani: j ako "psychicke podstaty" jsou v poznavac im procesu a v procesu reprodukce vedenf vsudypi'itomne. Jest/! jednu v/!c nutno vysvetl it: pojem osoba nenf v teto koncepci totez co pojem Jd. Jednani osoby ti'eba odlisit od pouhych funkci Ja. Funkce J6 pi'edpokladaj i existenci tela a je mozno je povazovat za ko­ relaty prostfedi (okolf), za korelMy, jez maj i svuj puvod v Ja a jsou tedy psychicke povahy. K jednani osoby naproti tomu neni korelatem konkretnf prosti'edi (okoli), nybrz svet. "J iste," podotyka k tomu poz­ deji A. Schutz, "tento svet je ind ividualnim svetem vztazenym k j ed­ notlive osobe . A vsak osoba nikdy neni casH tohoto sveta a term in ,vztazenY' tu neznamena nic jineho, nez ze jednotliva osoba zakousi sebe samu ve svem individualnim svete" (Schutz, A. 1 962e: 154). Prave toto rozl iseni bude m it zasadni dusledky pro sociologii vede­ nL Proe? Jd se vztahuje ke dvema vnej sim vecem : k vnej simu svetu a k tobe. Zde vznika dulezita kategorie sociologie vedeni Du-Einstellung eil i orientace-na-tebe, ktera neni tototmi s orientaci-na-svet. Vydeluje na­ opak tebe jako osobu ze sveta. Osobe odpovidaj i poj my jako svuj, sebe (Selbst), nikoliv J6. Osoba je "pi'edpokladem pi'edpokladu", rna transcendentalni status. Toto po­ jeti - pojeti Ja a osoby promeni strukturu sociologickeho videni skutecnosti podstatne, zej mena s vyuzitim poznatku fenomenologie E. Husserla a poznatku teorie komunikaee G. H. Meada. -

73

Nyni jiz by mel b}'1 pi'istup ke kategorialni dvoj ic i idealnich a real­ nich faktonl srozumitelnejsi, stej ne tak j ako jeji sei'azeni: Scheler j i pi­ se dusledne v poi'adi idea/ni-rea/ni, ponevadz idealni je to, co ,je m i­ mo vse, co muzeme nazvat v nejsirsim smyslu ,zivotem' ... , " protoze ,je zakladnim urcenfm duchovni podstaty, at' je j akkoliv psychologic­ ky uzpusobena", podstatna je ,jej i existencia/ni odpoutanost od orga­ nicna, svoboda, odlucitelnost teto podstaty . . . od pout, od tlaku, od za­ vislosti na zivote a od vseho, co pam k zivotu . .. " (Scheler, M 19 68 :66, 67). Nepripada zde tedy v uvahu materialisticka interpretace, ktera se primo nabizf a ktera by tvrd ila prvotnost realnich faktoru pi'ed idealnimi ci zavislost idealnich na realnich faktorech. Zukladnfm zukoncm Schclcrovy sociologic vCdenf je "zakon fadu uCinnosti idea/nich faktorzi a rea/nich faktorzi" (Scheler, M 1960b: 20). Je opet zalozen na ontologickem dualismu (ducha a pi'irody) a na noetickem dualislllu idealnich podstat a realnich instinktivnich struk­ tur. Idealni faktory jsou spojeny se svobodou ducha, realn f faktory jsou spojeny s nlltnosti pi'irody. 1dea/ni faktory jsou vecne ideove a hodnotove podstaty, rea/ni faktory jsou historicky invariantnf a spo­ lecne s idealnfmi faktory spolupusobi ph vyberu z moinosti, ktere se v dejinach nabizej i k uskutecneni. 0 tom, co se z "dej inne nabidky" uskutecnf, rozhoduj e jak "svobodny skulek a svobodna vule ... vudce, vzor, pionyi'i" (Scheler, M 1960b:21), tak jedna ze ti'f "hlavnich sku­ pin rCl'llnych faktoru: krev, moc a hospodai'stvi" (Scheler, M 1960b: 44,45). Svobodny skutek vsak nenf jen dilelll dllcha, oprostenym od niiSich urovni psychicke skutecnosti nebo od uvedenych ti'f skupin re­ alnich faktoru. Proto nelze za zadnych okolnosti odhlizet od jedne ka­ tegorie z teto kategorialni dvoj ice: idealni a realnifaktory pi'edstavuji dvojpojem, postihuj fci dialektiku ducha a pi'irody v poznavacim pro­ cesu a v jednani. Scheler se dOlllniva, ze "faze dej inneho prubehu kultury" j e urcova­ na kombinaci idealnich a realnich faktoru a ze v teto kombinaci po­ stupne dominuji na strane realnfch faktoru faktory krve, faktory moci a faktory hospodarstvi. Kultury se tedy rozvijej f podle tohoto schematu, a co konkretniho se na syzetu "krev-moc-hospodal'stvi" obsahove pro­ sadf, zavisi na "vudcfch, vzorech a pionyrech" a na vyvoj ovem stupni kultury. Znovu vsak treba zduraznit idealni a realni faktory pusobf pospolu. pudova struktura vznika smesovanfm ras a pusobenim dedicne za­ konitosti vitalne psychickych dedicnych v lastnosti (Scheler, M 1960b: 93). Velkou, ba rozhoduj fci roli hraje i v pi'fpade vudcu, ktei'f jsou ak-

74

tivnimi hybatel i procesu vyberu z nabidky mozneho. Je to "dedicmi pudova struktura vudce, jej i konecny pokrevni puvod a jej i pfislusny novy etos", co je relativne nemenne a co zarucuje stall' paralelismus idealnich a realnich faktoru. "Formy technicke produkce a lidske puice (v technickem s lova smyslu) tvoi'i paralelu k formam pozitivne vedec­ keho mysleni," pise Scheler, "aniz by se proto dalo fici, ze jeden z techto svetu forem by byl pi'icinou nebo nezavislou variantou druhe­ ho. Nezavislou variantou, ktera urcuje obe i'ady forem vedeni a pra­ covni techni ky, je v ice mene j iz existuj iei pudova struktura Vlldcu spolecnosti ( ) v nejuzsi jednote s tim, co nazyvam eros, to znamena s panuj icimi a platnymi pravidly duchovnich preferenei hod not (Scheler, M. 1960b:95, 93 ). Tyto dva poj my - pudova struktura a etos (Scheler, M. 19 71:35-36 ) - mozno pokladat za poj my postihuj iei pfirodne (pudova struktura) histo riclwu (etos) bazi vedeni. Zdalo by se, ze i zde p lati onen j iz uvedeny paralel ismus. Scheler ale tvrdi, ze etos pi'edstavuje "panuj iei a platna pravidla duchovnich preferenci hodnot" - musi zde tedy byt nekdo, kdo tuto preferenci (ci selekci) vy­ cW, pochopi a provede: j sou to "vudcove, vzory, pionyi'i" cili elity. Ti ovsem provadej i ci chapou tuto preferenci opet na zaklade "pudove struktury", takze peclive cteni Schelerova textu potvrdi primat pudove struktury u tech, ktei'i vybiraj i, orientuj i, vedou. oo.

"

To vile se dej e ve svete, ktery Scheler presne rozde luj e do peti ruz­ nych sfer: a) sferu absol utna (Absolutsphare), b) sferu socialniho sveta (Mitwelt, Vorwelt und Nachwelt), c) sferu spolecnosti a dej in (anderen), sferu vnejsiho a vnitrniho sveta (Auj3enwelt, 1nnenwelt), d) sferu zij icich (lebendig) a e) sferu mrtvych (Korperwelt) (Scheler, M. 1960b :56). Tyto sfery m aj i spolecne to, cemu Scheler i'ika danost nebo pfedda­ nost, j sou konstantni - bez ohledu na dej inne promeny c i stupeiJ roz­ voj e lidske spolecnosti. Danost a preddanost j sou krome toho fraglos vedeni 0 nich je naprostou samozrej mosti, ma charakter toho, "co kaz­ dy vi" a 0 cem nepochybuje. Sociologii obecne a sociologii vedeni zvlasf pak zaj ima vile, co je v uvedenem schematickem vyctu oznace­ no body b, c a d. Prave na tyto body pozdej i navazala Schutzova para­ digmaticky odl iilna teorie.

-

75

Jak tedy vstupuje "spolecnost" do procesu, ktery j e podfizen hidu ucinnosti idealnfch/realnich faktoril? Pi'edevsim je ti'eba pi'ipomenout, co ci kdo je nositelem onech dvou velkYch struktur, to jest "pudove struktury" a "etosu". Neni to socialne historicky ci kulturne historicky pohyb, ale je to pohyb, ktery probiha "nepi'etrzite podle zakona generace, tedy podle principialne biolo­ gickeha, nikoliv primarne duchovniho dej inneho nebo institucionalne dej inneho rytmu" (Scheler, M. 1960b: 106). Naturalisticke zalozeni cele koncepce se timto tvrzenim nevycerpava - jde mnohem dal, az k pfekvapive tezi, podle niz ,jiz pakrevni pfislusnost. .. nej ake skupiny primo ci nepfimo rozhoduje 0 moznem rozpiW jejich dusevnich poten­ cf" (Scheler, M. 1 960b:51). Bude uzitecne se u teto argumentace pozastavit, je totiz afinitni vari­ antou k tehdy sice j iz rozpracovanym, avsak mene znamym koncepcfm komunikativnim. Scheler vlastne tvrdi, ze meze rozumu a rozumnosti j sou identicke s hranicemi skupiny, jiz je jedinec pi'islusnikem, a tuto skupinu chape jako bioticky urcenou, totiz "pokrevni pfislusnosti". V teze do be je jiz rozpracovana j imi teorie, ktera se formalne vyjadi'uj e stejne - teorie Meadova. Z ni plyne totez - ano, meze rozumu a rozumnosti j sou v podstate totozne s hran icemi l idske skupiny. Jenze u Meada je sku­ pina poj ata primarne j ako socialne (Mead, G. H. 1967:89), ne bioticky pi'edurcena. Z hlediska problematiky vedeni je jedinec takovou skupinou de fac­ ta zcela nebo temei' pohlcen a je otazka, zda je 5 to si vytvai'et vedeni, jez by bylo na telo skupine nezavisle. Mozne to je, ale jen v pfipade elit, to jest l idi obdai'enych zvlastnimi vlohami (zej mena pudem moci). Prakticky nemozne je to u mas. "Spolecne kolektivni ideje pozitivne h istorickeho druhu ovladaji v zivotnim spolecenstvi ind ividuum tak silne, ze je mu odebrano taki'ka cele jeho duchovni vlastnictvi. Pro tento stupeil mysleni je podstatne, ze toto pozitivni tradovani bohatstvi myslenek nenf prozivano a pocit'ovano jako pouze historicky tradova­ ne, nybri jako neco, co je dana svetem a pi'irodou ... Pouze to, co tra­ davane ideje napliluje j ak co do nazorneho, tak proziteho ve vlastnim zivote, je potvrzuje, verifikuje, dosahuje prahu pozornosti cloveka" (Scheler, M. 1960c:437-438). Spolupusobeni idealnich/realnich faktoru je zprosti'edkovano dva­ krat. Jednak biopsychickym typem jedince: j inak si pocimi pi'i "zi'eni podstat" pan, j inak rab, j inak masy a j inak elity. A jednak institucemi a organizacemi, ktere dana kultura zdedila po pi'edcfch. 76

Relativne pfirozene a umele svetove mizory Prvotnim zdrojem vedeni je tedy uskupeni, ktere Scheler nazval i i­ votni spolecenstvi (Lebensgemeinschaft). Jeho aktualizaci je autentic­ kY prozitek toho, kdo do tohoto spolecenstvi patri. Scheler pi'ipisuj e "zivotnimu spolecenstvi" povahu temer pi'irodni: zivotni spolecenstvi se SV)'ID etosem je dana stej ne nepochybne j ako svet a pi'iroda. Vedeni zivotniho spolecenstvi proste p lati a dost (je /raglos), zivotn i spole­ censtvi je nej vyznamnej sim pfirodne historickym kontextem vedeni a jeho pozici narusuj e teprve moderni kriticke ll1ysleni spoj ene s pozi­ tivnimi vedami (Scheler, M. 1960b:33). Proto j iz v teto souvislosti muze Scheler zforll1ulovat "zasadu soci ologie vedeni..., ze v i'adu pu­ vodu naseho vedeni 0 realite . . . a v i'adu naplneni sfer vedeni, ktere jsou lidskell1u vedomi konstantne vlastnf, a korelatnich pPedmetnych j r, existuje pevny zakon fadu" (Scheler, M. 1 960b:55-56). Cilell1 a se poslanfm sociologie vedenf j e nalezenf a zkoull1anf tohoto i'adu (Sche­ ler, M. 1960b:58-59). Socialnill1 zdrojem vedenf je zivotni spolecenstvi, jeho aktual izac­ nim zdrojem osobnf prozitek. Prvotnfm ucelenym vysledkell1 osvo­ jovani vedenf v zivotnill1 spolecenstvi je vznik svetoveho mizoru, ktery pak nadale funguje jako vidy-jii-dany souhrn nezbytnych poznatku, vuci nimz nutno dalsf ci nove poznatky uspokoj ive vymezit. Svetovy nazor se tak stava zakladni kategori f sociologie vedeni - podobne j a­ ko kategorial n i dvoj ice idealnf/realnf faktory. Pojell1, ktery byl do evropskeho mysleni uveden Kantell1, stabilizo­ van Fichtem a po Humbo ldtovi rozvinut do vedecky pouzitelne podo­ by Diltheyem, se v rukou Schelerovych meni nejprve do podoby vyra­ zu pi'irozeny svetovy n a zor (natUrliche Weltanschauung) a vzapetf do podoby poj m u relativne pi'irozeny svetovy nazor (relativ natiir­ fiche Weltanschauung). Scheler k tomu ma zavazne duvody. Je sice pravda, ze mnozf teoretikove jiz posvetili tento pojem (pNro­ zeny svetovy nazor) j ako "zaklad veskereho umeleho vedeni", jako zpusob nahlizen i sveta, ktery zobrazuje "minimum konstant" a funguj e jako jakysi "vychozi bod" poznanf, ktery "pi'irozene roste" a j e "prak­ tickY". Tento pojem vsak v sobe podle Schelera skryva j ednu potme­ silost. Teoretikove pracuj ici s timto poj mem ho pi'edbezne vymezuj f j ako "socialne pi'irozeny stav" (soziale " Naturzustand") mysl i . Dej iny mysleni vsak znaj f nej mene dye pojeti tohoto socialne pfirozeneho stavu: jednak c frkevnf pojetf pi'irozeneho stavu (jako raje, z nehoz byl clovek vyhmin, a od te doby stale upada do hi'fchu), j ednak proticir­ kevnf pojetf (status naturafis, z nehoz se clovek vymanil, a vytvafi 77

stale dokonalejsi status civilis). Sociologie vedeni musi tento pl'istup ramcove akceptovat, avsak musi s nim pracovat j inak - musi ho pl'e­ men it do podoby pojmu "relativne pfirozeny svetovy nazor " (relativ natilrliche Weltanschauung) (Scheler, M 1960b:60-61). Prave adverbium relativne totiz dovoli respektovat ruzne skutecnosti produkovane ruznymi iivotnfmi spolecenstvimi. Vyraz phrozeny vsak j iz sam 0 sobe nuti k volbe te ci one koncepce "pl'irozenosti", coz nut­ ne zamezi bud'to porozumeni pl'edmetu zkoumani, anebo volbe vari­ antnich metod a vychodisek. "K relativne pl'irozenemu svetovemu nazoru skupinoveho subjektu (na prvnim m iste rodokmenove jednotky) pam vse, co v teto skupine obecne plati za nesporne (/raglos) ,dane', a kazdy pl'edmet a obsah mysleni ve strukturnich formach bez zvlastnich spontannich aktu , da­ neho', ktery neni obecne pokladan za nebo pocit'ovan jako potfebujici ci vyiadujici ospravedlneni" (Scheler, M 1960b:61). Relativne pi'irozeny svetovy mizor je souhrnem lidovych pisni, bezne lidove l'eci, lidovych zvyku a obyceju, lidovych moudrosti (pra­ nostik, rceni aj .), lidoveho nabozenstvi. Je nadindividualni, je to "ma­ jetek" cele pospolitosti. Relativne umely svetovy mizor (Bildungsweitanschalillng) je na­ proti tomu tvol'en metafyzikou (filosofi i), umenim, vedou, systematic­ kym pestovanfm kultury, cirkevne teologickYm nabozenstvfm. Je indi­ vidualni, je to "maj etek" svobodne mysliciho jedince. Scheler j e pl'esvedcen, ze relativne pl'irozene svetove nazory obsa­ huj f casti (fragmenty) jakehosi absolutne pl'irozeneho svetoveho nazo­ ru, j imiz poukazuj i na (absolutni) fad sveta - na absolutne dany a ne­ menny fad hodnot pl'edevsfm. Rekonstrukce takoveho fadu je mozna natolik, nakolik nam veda dovoli "nazi'it podstaty" Cili nemenne formy ducha, ohlasuj ici se skrze nejvys promenlive relativne pl'irozene i umele svetove nazory. Relativne pi'irozeny svetovy nazor je ucelenym vedenim, ktere pfed­ chGzikazdemu dalsfmu (celku) vedenf, i svetonazorovemu. Nutno roz­ liSovat mezi relativne phrozenym svetovym nazorem a relativne lIme­ Iym svetorym nazorem, pi'icemz pl'irozeny svetovy nazor rna pi'ed umelym vzdy primat. Neni to ale absolutni primat - ten pati'i etosll. Etos je systemem nadfazenym a plati, ze " i svetovy nazor i j ednani a ciny subjektu jsou vzdy timto systemem spoluovladany". Na etos ovsem mozno usuzovat teprve ze svetoveho nazoru (a samozi'ej me zjednani a z c inu). Tim danym, ktere se muze stat pi'edmetem sociolo78

gie vedeni, j e relativne pfirozeny svetovy mizor. Ten je take "nespor­ nY" (!raglos), na rozdfl od umetych svetovych nazoru, ktere j sou j a­ ko kazde umele vedeni "prvora d ym problem em sociologie vedeni" (Scheler, M 1960b: 65) . Jsou prvofadym problemem proto, ze jsou v dnesni dobe pfevladaj i­ cimi duchovn imi strukturami, ktere ale zij i v podivne al ianci s duchov­ nimi strukturami starymi (ne-umelymi). Scheler - podobne jako Marx - soudi, ze m oderni pozitivni vedeni (kriticka a empiricka veda) je produktem nove spolecenske tfidy, burzoazie, a d iky sve programove hodnotove neutralite vede evropskou kulturu k rozkladu: bud'to k moraIne slepemu objektivismu (Comte), anebo k relativismu (Dil­ they). Fakt, ze se vydobytky pozitivniho vedeni dostavaj i navic do ru­ kou "proletariatu" (pod Ie Schelera pam ale burzoazie i proletariat pod stej ne oznaceni "spodni tfida"), hrozi uplnym odpojenim vedeni od el it, a tudiz take od hledani absolutnich duchovnich struktur, bez nichz jsou kultura a tvorba lidske osoby nemozne. Sociologie vedeni si tento fakt uvedomuj e a vidi sve poslani m imo j ine v tom, ze sdeli potencial­ nim predstavitelum el it, kde je jej ich m isto, a nabidne j im korektiv v procesu prechodu od relativne pl'irozeneho k umelemu svetovem u nazoru a vedeni. K tomu je ale nutne nej prve pochopit vznik a povahu relativne pfi­ rozenych svetovych nazoru a proces pfechodu z jej ich fiSe do fiSe umelych forem vedeni. Rozhodujicf pri tvorbe relativne pfirozenych svetovych nazoru j e opet pudova struktura, ktera skrze "zakony pudove energetiky " (kdy se davaj i do pohybu potlacovana pudova puzeni) konstituuje "novy mo­ dus selekce moznych svetovych mlzoru a novy smer vitle vuci svetu" (Scheler, M 1 960b : 1 0 7). Svou ulohu v tom sehravaj i elity (vudcove a vzory), ovsem jen svym vnfmanfm (pudova struktura) pozadavku doby (Zeitgeist). Tvorba relativne prirozeneho svetoveho nazoru, stejne jako pusobeni osobnostnfch vzoru, je filtrovana zivotnim spolecenstvfm, j e zprostfedkovana j eho formam i c i l i strukturami - mezilidsk)rmi vztahy, skupinorymi vztahy apod. - a to i v pripade onoho individualnfho zku­ senostniho (prozitkoveho) potvrzeni obsahu vedeni zivotniho spole­ censtvi: i individualni prozitek se odehrava v konkretnim socialnfm svete, kde jedinec pfebyva s druhymi (Mitwelt). Proto "vysvetlovanf vzdy znamena , ze relativne nove se prevadi ve zname a ... societa j e (. . .) stale znamej s i nez. cokoli j ineho" (Scheler, M. 1 960b:58).

79

Zde se pIne tematizuje prvni zamereni sociologie vedeni - zamereni na roli pospolitosti v procesu ziskavtini vedeni, nebot' relativne pfiro­ zeny svetovy nazorje vidy nadindividualni. Pi'estoze v hlubimich pozmivacfch procesu k6duje chov{mi cloveka pudova struktura, j sou formy vedeni zasadne podmfneny formami spolecnosti. Scheler to osvetluje na pi'fkladu stredovekych forem ve­ denf: "Idea poi'adf se cloveku vnucuje nejprve v socialnim svete, a pak se lehce pi'enasf na organ ickou pi'frodu . . . Formalnf struktura spolec­ nosti, organicke, nezive pi'frody a nebe je ve svete sti'edoveku stale ta­ taz: (struktura) h ierarchie moci a hierarchie fakticity (Daseinshie­ rarchie), ktera je soucasne a ciste analyti cky hierarchif hodnot " (Scheler, M. J960b: 1 l9) . Obecne, nejen ve sti'edoveku, plat! "zakon primarnf danosti socialnf struktury pi'ed vsemi ostatnfmi strukturami j soucfho, tedy Ty pfed veskerym To". Na formovanf socialnf struktury se podflej f krev, moc a hospodarstvf spolu se svobodnym duchem pi'i­ slusnfku elit, vzdy vsak v nimci dan em pudovymi strukturami a struk­ turami pospol itosti. Primar n i danost socialni struktury j ako primM Ty pred Ono nas vracf k nomenklatui'e sjer skutecnosti, ve kterych se tento primat kon­ stituuje. V teto nomenklatui'e j sou sice sfery "societalnf" vyj menovany j ednfm dechem, nutno mezi nimi ale peclive rozlisovat: sfera socialnf­ ho sveta (Mitwelt, Vorwelt und Nachwelt), sfera spolecnosti a dej in (to j ine, " anderen "), sfera vnej s fho a vniti'nfho sveta (A uj3enwelt, Innen­ welt) a sfera zij icfch (" lebendig") j sou poj my zachycuj fcf tfi easy absolutne uzavi'enou a tudfz nutnou m inulost ( Vorwelt), castecne svo­ bode otevi'enou pi'ftomnost (Mitwelt) a absolutne otevi'enou budouc­ nost (Nachwelt). Mitwelt je socialne koincidentni se sferou lebendig. Je to prunik Mitwelt a sfery " lebendig" s minulosti ( Vorwelt), v nemf se odbyva d ialektika pudovych struktur a etosu, mas a elit, idealnich a realnich faktoru, osoby a individua . Proto muze Scheler fiei: ,,,Socialni' sfera , soueasneho ' (,Soziale' Mitwelt 'sphare) a h is­ toricka sfera ,minuleho' (,Vorwelt'sphare) jsou v tomto smyslu vsem nasleduj iefm sferam preddany a) pokud se tyka reality, b) pokud se ty­ ka obsahu a urciteho obsahu. , Ty-stvi' (,Du-heit ', orientace-na-tebe) je nej fundamentalnejSi existencni kategorii lidskeho mysleni" (Scheler, M. J960b:57). ,

Jinymi slovy - ty jsi ten/ta, skrze ktereho/kterou se m i zprosti'edko­ vava svet: m inuly, soucasny i budouci; ty jsi ten/ta, skrze ktere­ ho/kterou jsem poprve vnimal/a svet lidi i svet pi'frody, ty jsi ten/ta, skrze koho mne oslovuje pospolitost. 80

Orientace-na -tebe, ty-stvi (Du-heit), j e "predpokladem p redpo­ kladu" urcuje orientaci-na-sebe i orientaci-na-mis. Neni to vsak zad­ ny "transcendentalni subjekt", ani hficka ci produkt skupinovych vzta­ hu: vec je m nohem slozitejsi a vztah Ty-Ja je jen jednou jej i d imenzi. DalSim rozmerem je soci� lni struktura. -

Velmi detailni socialni ontologii a na n i zalozenou koncepci sociaini struktury na uvedene poj move bazi vypracoval A. Schutz. Scheler v teto souvislosti postupuje dosti vagne a vystaci jen s na­ znaky socialni strukturace spolecnosti. Vedle klasifikace iivotni spole­ censtvi, fluktu ujici horda, spoleenost a osobnostni system solidarity samostatnych a sobe-a spolu-odpovMnych individui pracuje s poj my skupina a tNda. Veden tematy a pravidly doboveho diskursu povazuj e - podobne jako Marx nebo Mannheim spoleeenskou tNdu za za­ kladni zajmem urcenou spolecenskou skupinu, ve ktere se koncentruj i odpovidaj ici [ormy vedeni, pfedevsim pi'islusne svetove nazory a pi'i­ slusny etos. Scheler uvadi, ze ruzne, tfidnim zajmum odpovidaj ici, idoly "se stavaj i v tfidach tradicnimi - taki'ka nasavanymi s matefskYm mlekem" (Scheler, M 1960b: 1 72). Fakticky tak tvrdi tfidni, tedy soci­ alni podminenost vedeni. Pi'irodni podminenost j iz na tomto stupni j e­ ho uvazovani zustava zamlcenou (samo)zfejmosti. -

Ozvena Hegelova pfibehu 0 panu a rabovi je nejzfetelnejsi prave zde, v pfipade promysleni vazeb vedeni na spolecenskou tfidu. Stejne jako Mannheim (ale i Marx ci Nietzsche) i Scheler vystaci se schema­ tern dvou zakladnich spolecenskYch ti'id spodnf a hornf. Jej ich vede­ n i pfipisuje zcela konkretni kognitivni a hodnotove charakteristiky, ktere pi'ekvapuj i konzervativni jednoduchosti. Nazyva je "tfidne [or­ malnim smyslenim" a vybavuje je nasleduj icimi znaky: -

I.

Hodnotovy prospektivismus doboveho vedomi - spodni tfida; hodnotovy retrospektivismus - horni tfida.

2. Uvazovani 0 deni - spodni tfida; uvazovani 0 byti - horni tfida. 3. Mechanicke uvazovani - spodni tfida; teleologicke uvazovanf - hornf ti'ida. 4. Realismus (svet pfevazne jako "odpor") - spodnf tfida; idealismus - (svet jako "i'iSe idej i") - horni ti'ida.

5. Materialismus - spodni tfida; spiritualismus - horni ti'ida. 6. Indukce, empirismus - spodni tfida; apriomi vedeni, racionalismus - horni tffda. 81

7. Pragmatismus - spodni ti'ida; intelektualismus - horni ti'ida. 8. OptimistickY mihled na budoucnost a pesimisticka retrospektiva spodni tfida; pesi mistickY mihled na budoucnost a optimisticka retrospektiva horni ti'ida. 9. Myslenkory typ hledaj ici rozdily cili "dialektickf' typ - spodni ti'ida; myslenkovy typ hledaj ici identitu - horni ti'ida. 1 0. Mysleni teoretizujici z milieu - spodni ti'ida; nativisticke mysleni - horni ti'ida (Scheler,

M

1 960b: 1 71).

Temito znaky jsou vybaveny jak jej ich relativne pfirozene svetove nazory, tak jej ich ume!e formy vedeni. Nemelo by tu doj it k nedorozumeni: Scheler nepi'ijal Marxovy teze o burzoazi i a proletariatu - jeho "spodni" a "horni" ti'ida nemaj i s Marxem co do cineni. Scheler tu pfijal nazory Friedricha N ietzsche­ ho: "spodni" ti'ida je totez, co "Iuza" a "stadni clovek" pro Zarathustru, "hornf" tfida odpovfda "panske" ti'ide. Proto je pro Schelera tak dule­ zita otazka, jak a proc vznikaj i z relativne pi'irozenych svetorych na­ zoru, jez jsou puvodne vlastni cele pospolitosti, umele formy vedeni, ktere jsou rozdeleny podle ti'id a navic, jak soudi Scheler, pracuj i n a upadku evropske kultury. Otazky, zakony a axiomy sociologie vedeni Odpovedi na otazky prot? a jak? hleda sociologie vedeni v nepi'e­ hledne skutecnosti vzajemne spolupusobicich pudovych struktur, struktur kritickeho (svobodneho) mysleni a societalnich struktur (in­ stituci). To lze pi'edvest na pi'ikladu vedy jakozto zvlaste jasneho pi'i­ padu kritickeho svobodneho mysleni (ducha) "narusovaneho" sveto­ nazorovym myslenim a spolecenskym denim. Pi'edne je ti'eba i'ici, kde se veda na pomyslne ose forem vedeni na­ chazi, a zda j sou, pi'ipadne jake jsou, rozdily mezi vedou a svetovym nazorem. Veda je od relativne pi'irozenych svetovych nazoru velmi vzdalena a v "umelosti" j i pi'edstihuje pouze technologicke vedeni. Sei'azeny vy­ padaj i Bildungsweltanschauungen takto: 1. mytus a baje nejmene umele

t 82

2. pfirozena I idova fec

3 . nabozenske vedeni 4. mysticke vedeni

5. filosoficke/metaryzicke vedeni 6. pozitivni vedeni matematiky, pi'irodovedy a Geisteswissenschaflen nejvice umele

7. technologicke vedeni

(Hamilton, P. 1 9 74:81). Veda jako souhrn poznatku (vedeni) 0 ruznych castech skutecnosti je ve srovnani s relativne pi'irozenym svetovym nazorem vzdy neho­ tovym vedenim a tudiz neuplnym vedenim. Vysledky vedeckeho zkou­ mani jsou pouze pravdepodobne a novym poznavanim neustale opra­ vovane. Relativne pfirozeny svetovy mizor jako souhrn poznatku (vedeni) o svete je naopak, ve srovnani s vedou, vzdy hotovym a uplnym vede­ nim. Relativne pi'irozene svetove nazory se sice mohou take men it, avsak jen nesmirne pomalu: jsou to spise organicky vznikle utvary, ktere ve svem dalSim rustu pokracuj i jen ve velmi rozsahlych casovych intervalech (Scheler, M. 1960b:63) . Teprve umely svetovy nazor, na jehoz tvorbe se spolupodflf kriticke mysleni Cnapfiklad veda), vykazu­ je znamky nehotovosti a neuplnosti, a tedy sebe-vedomi mozne zmeny. Relativne p i'irozeny svetovy nazor - na rozdil od vedy, jez produ­ kuje pi'ece jen pomij ive a casto obtizne dokazatelne poznatky - do­ voluje do-myslet a do-uspoi'adat rtlzne poznatky do celku, ktery jako­ by vyjevf uplnost ci celek sveta ( Weltganzheit). Lze i'ici, ze svetovy nazor si zde "pocina" v kantovskych intencich. Co i'ika Kant: "Avsak vedenf, ktere tak ziskavame, plati, j akkoliv ziskano na jednom pi'ikla­ du, v nekonecne vseobecnosti vsech moznych veci, ktere jsou teto podstaty... Usudky, ktere tak ziskavame, pi'esahuj i tedy hranice nasich smyslovych zkusenostf, j sou platne C ... ) a priori". Toto "pi'esahovanf hranic nasich smyslovych zkusenosti" je podle Schelerovy koncepce umozneno fungovanfm svetonazorovych forem vedeni: na pudorysech svetovych nazoru a pomoci nastroju, ktere j sou jej ich soucasti, se ode­ hrava domysleni toho, co nam nemuze dat zkusenost. S postupuj ici strukturaci spolecnosti se vsak tento jev stal znacne slozitYm. V dobach rodove a kmenove skladby spolecnosti svetovy na­ zor vskutku fungoval timto zpusobem. V soucasne dobe pi'evzala sta­ fetu di'ivejsich relativne pi'irozenych svetovych nazoru filosofie-meta­ fyzika a relativne pfirozene svetove nazory se smichaly dohromady s umelymi svetovymi nazory, coz je patrne nejen v kazdodennim zivo83

te, ale i ve vedeckem pozmini. Oboji jak vazba kazdodennosti se svetorymi mizory, tak vazba vedeckeho poznani se svetovymi nazory - se rna stat pi'edmetem sociologie vedeni. Vyzkumu rna vsak j it vzdy o formalni ci strukturni stranku takto zkoumaneho pi'edmetu. Odhaleni forem totiz znamena odhaleni relativne nemennych struktur pusobeni a jeho vysledku, vyznamUlhodnot, podle n ichz je j iz po staleti, ba po ti­ sicileti odlevano nase vedeni. -

Jak jsou jednotlive formy vedeni spolupodmineny pudovou, osob­ nostni a societaIni strukturou, ukazuje nasleduj fci tabulka:

Pud

en

Typ osobnosti

N

sebezachovanf skrze spasu

spasa skrze spojenf s Bohem

charismaticky cirkev vudce, sekta "svetec", klerik, obecenstvi homo religiosus

M

udiv nad existenci a jsoucnem

moudrost skrze intuici

osviceny clovek "skola" mudrc

PV

poti'eba kontrolovat pi'irodu a i'idit spolecnost

ryzkumnik obraz sveta matematicvedecky kych symbolu pracovnik ziskany experiment. indukci a dedukci

Socialni forma

"mezinarodni vedecka republika"

N nabozenstvi, M metafyzika, PV pozitivni veda

(Hamilton, P. 1 974:85) Scheler zde pi'edznamemiva dva hlavni smery dalsiho rozvoj e so­ ciologie vedeni: jeden, ktery se sousti'edf na vazby kaidodennfho ve­ deni se svetonazororymi formami, a druhy, ktery se sousti'edf na vazby vedeckeho poznani se svetonazororymi a kazdodennimi formami vedeni. Pohidani ruznych poznatku do celistveho, uceleneho komplexu ve­ deni, ktere by nemelo mit pokud mozno trhliny a b ila mista, je na 84

urovni nizsfch forem vedeni zalezitosti relativne pi'irozeneho sveto­ veho nazoru. Na urovni vedeckeho poznani tuto ulohu pfebira filosofie c i l i metatyzika, a to zcela legitimne. Neni ve vedeckem ryzkumu ne­ cim neiadoucim, necim navfc: proste tu je stej ne nutne jako relativne pfirozeny svetovy nazor na urovni n izsich forem vedeni. "Filosoficka metatyzika je vymezuj ici svetovy nazor", ktery krome j ineho "ve vsech vecnych oborech rozviji a priori vedeni. .. 0 vsech formalnich a materiaInich moznostech existence (Scheler, M. 1960b: 20). Role fi lo­ sofie/metatyziky je v tomto ohledu nezastupitelna: plyne to z j ej i pozi­ ce mezi nejvyssimi druhy vedeni, j imiz jsou naboienstvi, metaJYzika a pozitivni veda (Scheler, M. 1 960b: 60, 69, 85, 92) . Svou takfikaj fc "fidi­ ci" funkci mezi tern ito formami vedeni neziskala filosofie nahodou, nebo na zaklade logicke spekulace; tato funkce je s ni spojena bytost­ ne, totiz onticky. Rozdil mezi tfemi nej vyssimi formami vedeni je ne­ odstranitelny a neexistuj e mezi nimi zadny pfechod. Proto ta forma vedeni, kteni promysli "vsechny formalni a materialni moznosti", rna vuCi ostatnim (nabozenstvi a pozitivni vede) funkc i orientuj ici formy. Z toho take plyne, ze vedeni fi losofie/metatyziky je mimo dosah j i ne . nez filosoficke diskuse. Je proto i m imo dosah sociologie vedeni - ta naopak k tomuto zj isteni v Schelerovi pouze dospiva. Metatyzika (filosofie) ale nepusobi neosobne. Na rozdil od relativne pfirozenych svetovych nazoru je filosofie j ako umela forma vedeni rytvorem konkretnich jedincu a ti j sou take jej im i nositeli. Tim spis se tak do centra pozornosti sociologie vedeni dostavaj i vudci (elita) jako pomocnici hied ani ci pfimo hledaci absolutniho fadu skutecnosti. So­ ciologie vedeni j im v tom ma pomoci. Zakladni otazkou s ociologie vedeni je podle Schelera otazka pfe­ chodu od relativne pfirozenych k relativne umelym svetovym nazorum a formam vedeni, coz j e v lastne otazka vznikani umelych forem vede­ ni. N ikol iv obsahu, ale forem.

Je to otazka jak individualizace vedeni cili osvoj ovani si casH "ma­ jetku" pospolitosti, tak a ktualizace a bs olutniho cili rozpoznani ne­ mennych duchovnich podstat skrze promenl ive formy relativniho ve­ deni. Oba tyto pochody lze se Schelerem oznacit j ednim slovem cionalizace.

-

fun k­

Proces funkcionalizace podleha nekolika zakonum: zakonu fad u iicinnosti ideal n ic h faktoru a real n ich faktoru, dale zakonu fad u vedeni a zak on u p odstaty. Pro sociologii vedeni rn a obzvlastni ry­ znam zakon fadu ucinnosti idealnich a realnich faktoru. 85

Tento zakon i'ika, ze realni faktory, odpovidaj ici urcite vyvojove fa­ zi kultury (historicky postupne ureovane faktorem pokrevnich vztahu, faktorem politickych vztahu a faktorem hospodai'eni), znemozni ne­ kterym moinym obsahum kultury, aby se staly skuteCnYmi. Jak budou pusobit idealni faktory, 0 tom maj i podle tohoto zakona svobodne roz­ hodnout vudci spoleeenstvi, elita. (Jej ich "svobodne rozhodnuti" je ale podmineno instinktivni strukturou.) Jeden problem zde vsak zustava otevi'eny: je to problem "vyberu" Vlldcu, obdarenych svobodnou vu li a mislednou schopnosti rozhodnout se prave pro ty idealni faktory, pro nez byl "vytvoi'en" prostor pusobenim realnich faktoru. Ma-li byt Ordnungsgesetz opravdu zakonem, nemt''i ze v dosahu j eho pusobnosti lezet otazka, kterou s jeho pomoci ne lze zodpovedet. Ta­ kova otazka zde vsak je. Jsou el ity tvorene vudci kulturnfmi e litami? Anebo jsou to existujici socialni el ity? Anebo biopsych icke el ity? Je takovym vudcem M. Sche ler? Nebo A. Hitler? Nebo Gandhi? Co Schelerovu vykladu zakladnich otazek sociologie vedeni chybi, je transparentni seberetlexe z techze metodologickych pozic, takova, kte­ rou napi'iklad s uspokojenim nachazime v pracich Di ltheyovych nebo Weberovych. Takova seberetlexe vsak u Schelera neni mozna, protoze jeho myslenkova prace je oddana vii'e v platnost zakona podstaty e i zi'eni podstaty (Wessenseinsichten), a takto i v platnost j im zj istenych ontickych pravd. Scheler veri - oproti Weberovi - v poznani podstat­ nych objektivnfch forem skuteenosti, odmita teze 0 pouhe "idealne ty­ picke" povaze kazdeho poznani. Nachazime tu otevi'enou ostrou polemiku s weberovskYm nom i­ nalismem a - navzdory mnohe inspiraci - i s D i ltheyem. Na adresu Weberovych uvah 0 idealnich typech pise: "Ale jeho idealne typicke pojmy ... nejsou, a nikdy nemaj i byt, zkusenostl objektivnfho uspofada­ ni ideji, ktere se na tomto svete pi'edstavuje jako objektivni logos, ny­ brz samotnym elovekem konstruovanymi hranienimi schematy, jej ichz schopnost uspoi'adat dane se teprve prave nyni prokazuje a ospravedl­ nuje ve smyslu oportunisticke ueelnosti" (Scheler, M. 1 960c:433434). Scheler stoj i v tvrde opozici proti nominalismu, pragmatismu i l iberalismu, ale i proti comtovske idej i pozitivnich ved. Oporou v kri­ tice Webera je mu Husserl a jeho Logische Untersuchungen, jako vzor soueasneho "antinominalistickeho hnuti". Duvod je srozumitelny: vyse uvedena kombinace -ismzl je die Schelera j istou cestou k relativismu: "V ramci moralky plati princip , svobody svedomi', ... ktery... nezna­ mena v podstate nicj ineho nel pi'enechani mravniho soudu eire zvul i a predstavuje tedy Ciste negativnf, kriticky a rozkladny princip, v nemz 86

r

I

j sou naniz popreny vsechny objektivni mravnf hodnoty" (Scheler, M 1971:59). Weber i D ilthey jdou podle Schelera stejnou cestou: ackoliv j eho metodologie a teorie nejsou eticke, vysledky j sou tytez. Na pole­ m ice s Weberem se vyjevuje silne konzervativni postoj Scheleruv. Ten je patrny pri posuzovanf zakladniho "tffdniho rozdeleni" spolecnosti, ktere rna pro sociologii vedenf principialn i vyznam, ale zi'etelny je i ve formulovani axiomu sociologie vedeni, tj . zasad, jez musi tato disci­ plina pi'ijmout a priori. Nejvyssi a x iomy sociologie vCdeni se tykaj i - stejne jako nejvyssi druhy vedeni - formaInich problemu sociologie vedeni. Jsou tri (Sche­ ler, M 1960b: 52an.). Prvni axiom i'ika: "Vedeni kazdeho cloveka, j e- l i clenem spolec­ nosti jako takove, nenf empiricke, ale, a priori . Geneticky pfedchazi stupnum jeho takzvaneho sebevedomi a uvedomeni si vlastni hodnoty. Zadne ,ja' bez ,my' a toto ,my' je po strance obsahove naplnene vzdy di'ive nez ,ja ' ." V tomto axiomu se stanovuje pi'ed-danost pospol itosti pred individual itou a vedeni pi'estava byt zalezitostl jedince. '

Druhy axiom znf: "Empiricky vztah ucasti cloveka na prozfvani j e­ ho bliznich se real izuje ritznymi zpiisoby, vzdy podle zakladnf struktu­ ry skupiny. Tyto zpusoby je tfeba chapat idealne typicky." Tento axi­ om posiluje tendenci patrnou v prvnfm axiomu - pi'esunout "podmfnky vedenf" (abychom pouzi li pfislusne terminologie transcendentalismu, s nimz se tu Scheler vlastne vyrovnava) z individua na pospolitost. Je tu patrny vliv Durkheimovych tezf 0 spoj itosti mezi socialnf a logickou organizaci. Tieti axiom sociologie vedenf, "ktery je soucasne pouckou teorie poznani, vypovida, ze v uspoi'adani puvodu naseho vedeni 0 realite, to znamena ,toho, co je schopno pusoben f', a v uspoi'adani naplnenf sfer vedeni a korelatnich pfedmetnych sfer, ktere j sou lidskemu vedomf konstantne vlastni, existuje pevny zakon fGdu". Shrneme-li vsechny tfi axiomy, dostaneme zcela j iny obraz indivi­ dua ve spolecnosti, neZ j aky je obvyklY. Je to individuum, ktere Sche­ Ier poj menoval osoba. Jedinec, ktery j iz neni umisten na subjekto­ objektove ose dominantniho myslenkoveho paradigmatu tehdejsiho vedeckeho vedeni, tedy moderniho paradigmatu, ale pfekracuj e je. Jak poznamenal J . Habermas, byl to M. Heidegger, kdo prvni ocenil tento Scheleruv vklad do pfe-mysleni postaven i j edince ve spolecnosti a kdo vlastne v uplne j inem kontextu upozorni l na vyznamne sociologicke konsekvence Schelerovy prace. Spocivaj i v tom, ze "podminky vede­ ni" se z hlediska formalniho i obsahoveho pi'emist'uj i z individua n a

87

pospolitost a na dialektickY vztah mezi individuem a pospolitosti, zprostredkovany orientaci-na-tebe (Du-heit). Vztah ,jed inec-spolec­ nost" tak prestava byt fikci a je zcela konkn!tni. Muze byt zaj i sten bud'to proiitkem, nebo komunikacf. U Schelera predevsim prozitkem. U Meada komunikaci. U Schutze oboj im. Jeste inventura sociologie vedeni, provadena R. K. Mertonem v po­ Iovine 40. let, se zamerila na neco zcela j ineho - na vztah mezi soc ial­ nim bytim a vedenim pojaty zcela abstraktne: Merton zkoumal, zda je tento vztah Schelerem pojat kauzalne ci funkcionalne. Problem Wir­ heit a Du-heit, ktery se stal ustrednim pro Schutze, Bergera a dalSi, ho vubec nezaujal. Sociologie vedeni Maxe Schelera se muze zdat dilem, ktere nema pokracovani. Je to tak, sociologie vedeni se ho dovolava pouze jako historicke postavy, z jej ihoz dila (zatim) mnoho nevytezila. Zpravid la se uvadi jen jeden jediny pokracovatel Schelerovy Wissenssozio!ogie­ W . Stark. Hodnotit Schelerovu sociologii vedeni timto zpusobem, i kdyz beznym, je ale krittkozrake. Co je na teto koncepci velkeho a co bude znovu oceneno, je absence sociologisl11u. Max Scheler n ikdy ne­ uCini l ze sociologie vedeni pouhou sociologii vedeni - vzdy trval na tom, ze ze socialniho promlouvaj i take sily pfirodni (Realfaktoren) a sily nadindividualnich celku (moc absolutna). Tato jeho snaha nenalezla u m ladsi badatelske generace porozumeni a myslenka integrace vedeni podlehla praxi delby prace a d isciplina­ rizace. Kdo vskutku nalezl v Schelerove d ile inspirativni zdroj , byl Al­ fred Schutz, ktery chapal Schelerovu praci jako do j iste m iry fen ome­ nologickou. V rukou SchutzoyYch se ovsem dockaly oziveni jen nekte­ re jeho pojmy a ideje, nikoliv cely koncept sociologie vedeni.

Zakladn i pojmy: idealni faktory - realnf faktory / Idealfaktoren - Realfaktoren krev - moe - hospodai'stvf / Blut - Macht - Wirtschaft pudova struktura - etos / Triebstrukture - Ethos svet: socialnf - predehudeu - nasledovniku / Mitwelt - Vorwelt Nachwelt zivotni spolecenstvf / Lebensgemeinschaft fluktuujicf horda /fluktuirende Horde osobnostnf system solidarity / personalistischen Solidaritatsystem

88

relativne pfirozeny svetovy nazor / relativ natiirliche Weltanschauung dane bezpochyby / /raglos formy vede n i / Wissensformen horni trida - spodn i trida / Oberklasse - Unterklasse orientace-na-tebe / Du-heit nejvyssi axiomy sociologie vedeni / oberslen A xiome der Wissensso­ ziologie nejvyssi druh y vCdeni / obersten Wissensarten

Sp isy: I.

Probleme einer Soziologie des Wissens, 1924. Poprve vydimo In: Versuche zu einer Soziologie des Wissens, Bd. I I der Schriften des Forschungsinstitutes fur Sozialwissenschaften in Koln, MUnchen (Verlag Duncker u. Humblot). Podruhe vydimo in: Die Wissens­ formen und die Gesellschaft, Leipzig (Neue Geist- Verlag) 1926. Tez in: Gesammelte Werke, Bd. 8, 1960. -

2. Erkenntnis und Arbeit. Eine Studie Uber Wert und Grenzen des pragmatischen Motivs in der Erkenntnis der Welt, 1926. - Poprve vydano in: Die Wissensformen und die Gesellschaft, Leipzig (Neue Geist-Verlag). rez in: Gesammelte Werke, Bd. 8, 1960. V cestinels lo ve n st i n e: 1. Misto cloveka v kosmu, Praha (Academia) 1968. 2. Rad lasky, Praha (Vysehrad) 1971. 3. 0 studu, Praha (Mladafronla) 1993.

89

2.2 Ideologicke paradigma (K. Mannheim)

V Mannheimovych textech nalezame expl icitni odpovedi na vsechny standardni otazky, kladene v souvislosti s popisem ureite vedni dis­ ciplfny. Jsou zde odpovedi na otazky Co je to sociologie vedeni?, Co je pfedmetem sociologie vedeni?, Jake jsou cile vyzkllmu sociologie vedeni, popfipade Jake jSOli metody sociologie vedeni a dalsi. V techto textech najdeme take i'adu nametu pi'esne zformulovanych ukolu uree­ nych pro pripadne nasledovniky Mannheimovy sociologie vedeni, z nichz nektere byly vskutku akceptovany a feseny. Scheler spojil svou sociologii vedeni s metaryzikou a se snahou o vybudovani fiJosoficke antropologie. Karl Mannheim spojil svou sociologii vedeni s naukoll 0 ideologiich a s politickou sociologii. Pri­ sel pi'edevsim: (1) s novou metodou zkoumani problemu byti a vedomi, (2) s obsahovou revizf Marxova poj mu "falesneho vedomi", ktera vy­ ustila v pojeti ideologie a utopie, s jehoz pomocf (3) vysvetlil totaine a partikularne ideologickY charakter vedeni a (4) naiezi socialni skupinu schopnou "sumativniho vedeni" j ako kva­ l itniho, ideologicky nedeformovaneho vedeni. Hlavni myslenkove zd roje, z nichz Mannheim ve sve tvorbe socio­ logie vedeni eerpa, jsou na jedne strane dany d ilem K. M arxe a n a druhe strane pracemi M . Webera. Mezi tim nachazime recepci novo­ kantovske diskuse 0 socialne vednim poznani. Zvlastni m isto tu ale zaujima myslitel, ktery se j iz z ruznych sociologickych pfirueek sou­ easnosti vytracf, ve sve dobe (ale i v 60.-70. letech) vsak mel m imo­ i'adny vliv na deni v politicky vnimave sociologii G. Lukacs. M u­ zeme se setkat i s hodnocenim, ktere chape Mannheimovu sociologii vedeni jako domysleni "komplementarnich prvku marxovske a webe­ rovske socialni teorie" (Hamilton 1974: 120) pod tlakem destruk­ tivnich deju vymarskeho Nemecka. Ukazat na prvni pi'iznaky budoucich snah 0 vybudovani sociologie vedeni v nejstarsich pracich K. Mannheima je sice mozne, ale neni to zceia opravnene: jeho opus iuvenale z roku 1918, nazvany Lelek es Kultura, stejne jako jeho Besprechung von Georg Lukacs - Die Theo­ rie des Romans z roku 1920, pi'edstavuj i prace motivovane jinymi otazkami nez prace k sociologii vedeni. -

90

Problem i n terpretace a v eden i Hlavni praci 0 sociologii vedeni je nesporne Mannheimovo dUo Ide­ ologie a utopie z roku 1 929. Avsak prvni kroky k sociologii vedeni najdeme jiz v textu Beitrage zur Theorie der Weltanschauungs-Inter­ pretation. Cesta na pozice sociologie vedeni je zde vytycena temito problemy: prij im a spory na tema svetovy mizor a my§leni a na tema svetovy mizor a interpretace. Vyslovne se k problematice sociologie vedeni prihlasil studii Das Problem einer Soziologie des Wissens v ro­ ce 1 925, aby u teto problematiky setrval nej mene do roku 1 93 1 , kdy publikuje v PNrucnim sociologickem slovniku A. Vierkandta heslo Wissenssoziologie. Znovu a dukladne se vraci k problemu interpretace ve studii Ideologische und soziologische Interpretation der Geistigen Gebilde, a pote se zabyva problemem mocenskeho prosazeni urCiteho druhu vedeni j ako vychodiska pro socialne zavaznou interpretaci sku­ teenosti ve studi i Die Bedeutung der Konkllrenz im Gebiete des Geis­ tigen. DalSi prace, ktere Mannheim publikoval pred rokem 1 929, dilei problemy sociologie vedeni obsahuj i (napriklad studie Das Problem der Generationen z roku 1 928), nicmene smerovani k praci Ideologie a lItopie vytyeuj i problemy svetoveho mizoru, interpretace a vecteni a moei, traktovane v uvedenych dilech. Mannheim, s odkazem na D iltheyovo tvrzeni, ze "svetove nazory ne­ jsou plody mysleni", otevira problem vztahu svetoveho nazoru a vede­ ni jako problem ateoreticnosti pojmu Weltanschauung a takto, konse­ kventne, jako problem vztahu iraciomilniho a racionalniho v procesu pozmini a ve vedeni. Spor iracionalismu (svetovy nazor) a racionalis­ mu (mysleni) implikuje pozadavek "jakoby prekladani" ateoretickeho do teoretickeho (Mannheim. K. 1970a:97-98. 99) . Presnej i tento pro­ blem zni - "lak ueinit ateoreticke (svetovy nazor) predmetem vedy?" Mannheim nabizi reseni, ktere dichotomii iracionalniho a racional­ niho pl'ekomiva zavedenim pojmu kultu rni objektivace a pl'ijetim prvni teze, podle n iz j sou i tzv. ateoreticke utvary vyznamnymi a za­ kladnimi kulturnimi objektivacemi . ledna se 0 umeni ei nabozenstvi, tedy symbolicke formy kultury, ktere mozno povazovat za a-teoreticke i za a-logicke, avsak "v zadnem pl'ipade za iracionalni" (Mannheim. K. 1970a: 101). Pojem "kulturni objektivace" tak pi'emosti protiklad raci­ onalniho a iracionalniho. Prijetim druh e teze, ktera rozlisuj e mezi zprostredkovanym i a ne­ zprostredkovanym i predmety vedeckeho poznani, a ti'eti teze, ktera rozeznava dva zakladnf zpusoby interpretace, ryrazovou a dokumen­ tarni, ziskava Mannheim teoreticke nastroje, s n imiz muze obhajit j ak 91

moinost analyz svetoyYch mizoru jako totalnich pi'edpokladu vedeni, tak tlcelnost jejich yYzkumu jako cehosi pi'ed-daneho, ale i nutne sme­ i'ovani logiky takoveho yYzkumu k dokumenbirni interpretaci, ktera poskytne zaklady kauzalnimu vysvetlenf. Tento problem - druhu in­ terpretace a postaveni kauzalniho objasneni a sociologicke interpretace - se pak stane hlavnim problemem studie 0 logicke a sociologicke in­ terpretaci. Zakladni problemy sociologie vedeni jsou u Mannheima pojaty puvodne jako problemy socialniho podmineni racionalniho iracional­ nim, pi'icemi "iracionalnim" se zde nerozumi nejake "nerozumne" ci "pudove", nybri "neuvedomovane socialni", po jehoi podobach a ty­ pech pusobeni rna sociologie vedeni patrat. Pudou, na ktere se stret ra­ cionalniho a iracionalniho odehrava a kde je take "pozorovatelnY" , je interpretace, zejmena interpretace socialnich jevu. Systematicky se problematikou interpretace zabyval ve studii Ide­ ologische und soziologische Interpretation der Geistigen Gebilde (Mannheim, K. I970e:403an.), ktera vysla v roce 1 926 v Jahrbuch filr Soziologie. Navazal zde na rozliseni teoretickf}ho a pfedteoretickeho (tez ateoretickiho) a jako podstatny problem uvozujici tema interpre­ tace vidi problem typu objasnenf: zda jde 0 kauzalni objasneni anebo o objasneni jineho typu (Mannheim, K. 19 70e:406). Rozlisil dye za­ kladni skupiny interpretaci: A.

Interpretace zalozene n a " v n itrnim pozorova n i" (ideologicke i n terp reta ce) :

(a) systematicke interpretace 1. interpretace, ktere se snaii nalezt subjektivne m ineny smysl, 2. objektivni interpretace, 3. interpretace vychazejici z nejakeho ciziho systemu, (b) geneticke interpretace I. zpetne geneticke interpretace smyslu zjineho smyslu: 4. interpretace geneze smyslu, 5. interpretace dejin ideji, 6. interpretace vyvozene z imanentniho ideologickeho celku, a) dokumentarni interpretace, b) racionalizujici rekonstrukce celku, B. I nterpretace zalozene na "vnej s im pozorov a n i" : zpetne interpretace smyslu z e smyslu neceho jineho (vlastni kauzalni vysvetleni):

II.

92

7. nlzne typy kauzalniho vysvetJeni - nej de vlastne o zadnou interpretaei, 8. interpretaee vyvozene ze smysluplneho eelku, a) ideali stieky zamerene, b) pozitivisticky zamefene (soeiolog. interpretaee), 1 ) na bazi pojmu spolecnosti, 2) na pudove bazi atd. e) (chGpajici individualne psychologicke a chGpajici kolektivne psy­ chologicke vYklady) . Kazdy z uvedenych druhu interpretaci produkuje j iny "d uchov­ ni iitvar" ('iii j iny d ru h vedeni. Jak je z Mannheimova nacrtu patrne, mela by patrit sociologicka interpretace (B/8/b) do skupiny "vnejsiho pozorovani", ve ktere j de jen 0 ruzne typy h ledani kauzalnfch souvis­ losti, v dane podskupine hledani interpretaci vyvozenyeh ze smyslupl­ neho eelku, napfiklad spolecnosti nebo dej in. Problem, ktery tato kla­ sifikaee interpretaci otevira, to j est problem Jak zamezit pitsobeni in­ terpretacnich aktivit ze skupiny A . , tu zustava nedoresen a je mu nao­ pak eele venovan Mannheimuv opus magnum (ldeologie und Utopie), vydany 0 tfi roky pozdej i .

Zvlastni pozornost soustredila pozdejsi teorie n a druh interpretace A/6/a - na dokumentarni interpretaci. A siee v dUe H. Garfinkela, kte­ ry budoval metodu sve etnometodologie na kombinaei Sehutzova po­ jeti "vedeni zdraveho rozumu" a pnive tohoto Mannheimova poj eti "dokumentarni interpretaee" (Garfinkel. H. 1 967: 78) . Podle Mann­ heima se rna dokumentarni i nterpretaee pres ruzne vyrazy dobrat jake­ hosi "vzorce", ktery rozmanite vyrazy podklada ci pi'edehazi (Man­ nheim. K. 1970e:403an.. 1 9 70a:l 08an.). Zde vid ime predzvest bu­ doucieh nevedomych pi'edpokladu vedeni, ktere - podobne jako Freud v psychoanalyze nebo mnohem pozdej i Levi-Strauss ve strukturalismu - Mannheirn zavede v Ideologii a utop ii: j de 0 pi'edpoklad, ze z vyrazit lze usuzovat na utajene. nevedome pfedpoklady (vzorce) vedeni (ve­ dom£). Jak je zi'ejme z Mannheimovy studie Die Bedeutung der Konkurenz im Gebiete des Geistigen ( 1 928), vei'il Mannheim v moznosti hodno­ tove neutralniho poznani a vedeni. Hledal metodu, s jej iz pomoci by mohl soeiolog spolehlive absolvovat eestu z interpretacniho sveta typu A (interpretaee zalozene na "vnitfnim pozorovani") do riSe vykladu ty­ pu B (interpretaee zalozene na "vnej sim pozorovani").

93

Mannheim zde nabizi Ctyfi zpusoby uivazneho vykladu skuteenosti. Jsou j imi: ( 1) konsensus, (2) monopolni situace, (3) atomizovana konkurence a (4) koncentrace (Mannheim, K. 1970d:575). Tyto ctyfi typy jsou poj imany jednak jako idealni typy ve weberov­ skem slova smyslu, jednak evolucionisticky - jako faze, kterymi dej i­ ny prochazely a kterymi prochazi i legitimizacni proces kazdeho pfiStiho zavazneho vedeni. Konsensus (I) je spj at se socialne homogennimi vrstvami ci spolec­ nostmi, s pomerne jednotnou zkusenostni bazi a rozsahem zkusenosti. Konsensus je "pfirozeny" a dominuj ici vedeni trva velmi dlouho ne­ zmeneno. Je to konsensualni vedeni (Konsensus- Wissen) (Mannheim, K. 1970d:577), ktere dobfe zname z naseho kazdodenniho zivota. Monopolni situace (2) dala vzniknout napi'iklad sti'edovekemu vY­ kladu sveta. Urcita spolecenska vrstva (knezi) mela monopol na vy­ klad sveta diky svemu mocenskemu postaveni. V oblasti vedeni j ej uplatnila dvoj im zpusobem - bud'to intelektualn i cinnosti special istu, anebo neintelektualnimi mocenskymi mistroj i (nasili, inkvizice). Po­ dobne jako v prvem pripade 0), i zde (2) se pfedpoklada homogenni, velmi malo se menici spolecnost. Zavazne vedeni je pfed-dano posvatnymi texty, ktere vsak vyzaduji interpretativn[ praci specialistu (Mannheim, K. 19 70d: 5 79) . Pro vetSi­ nu populace, zejmena nevzdelanou, je interpretace zapovezena a j ej i v)rsledky se naopak promyslene meni ve vzorce konsensualniho vede­ n i . Podstatnym obsahem tohoto vedeni je ordo, jehot nej lepsim pfi­ kladem mute byt Summa Tomase Akvinskeho. Ve sti'edoveku oba ty­ py vedeni, konsensualni i monopolne zalozeny, koexistuj i vedle sebe. A tomizovana konkurence (3) se objevuje s rozkladem socicilni ho­ mogenity a vstupuje do prostoru uvolneneho byvalou monopolni auto­ ritou vedeni a konsensualnim vedenim. Rozvij i se boj 0 prosazeni jed­ noho typu v)rkladu s fadou j inych. Teto aktivity se nezucastnuj i jen speciali ste, kontlikt ziskava praktickou a politickou d imenzi. Jako pri­ klad mute poslouzit vstup univerzit a akademickych instituci do pro­ storu vyklizeneho cirkevnimi uCilisti (Mannheim, K. 1970d:582) nebo pozdejsi demokratizace vzdelavacich instituci. Atomizovana konku­ rence znamena nej en rozdilne mlzory, ale i rozdilna schemata mysleni c i modely a zpusoby mysleni. 94

Koncenlrace vedeni (4) charakterizuj e nasi dobu. Spojuje rozdilne, avsak srovnatelne druhy vedeni a j im odpovidaj ic i vyklady skutecnosti do koalic, ve kterych je soupefeni potlaceno na unosnou m iru a ktere pak soupefi mezi sebou. Koalice j sou zpravidla zastreseny abstraktnim mizvem vysokeho stupne obecnosti. Za typicky pfiklad techto koalic pokhida Mannheim novovekou polarizaci racionalismus vs. iraciona­ lismus (Mannheim, K. 1 9 70d: 586). Tyto velke koncentrace vedeni funguj i de facto j ako totalni ideologie. Vyrazu "polarizace" tu ale ne­ Ize rozumet tak, jako by se i spolecnost ve fazi koncentrace polarizo­ vala jen dvem a pozmivacill1i a vykladovYll1i pozicell1i. N ikoliv - cen­ ter koncentrace je nekolik a do procesu polarizace vstupuj i stfidave, podle zmen ve struktufe spolecnosti. Kuprikladu ve sve dobe Mann­ heim rozlisuj e tfi zakladni koncentracni idealni typy vedeni a vykladu skutecnosti, ktere se chovaj i jako totalni ideologie: liberalism us, kon­ zervatismus a socialism us (Mannheim, K. 1970d:597-599). Kolektivni n evedo m i a v edeni Stej ne jako Scheler, prijal i Mannheill1 jako vychodisko M arxell1 precizovanou ideu 0 vztahu byti a vedomi, byti a vedeni. V sociologii vedeni jde 0 problell1atiku, ktera "rna postihnout nasi ll1yslenkovou situaci v souvislosti se situaci naseho byti" (Mannheim, K. 1991 b: 1 09). Jde 0 to, prozkoumat, ,jak J ide skutecne mysli, . . . jak... mysleni .. , skutecne funguj e ve verej nem zivote a politice jako nastroj kolek­ tivniho j ednani" (Mannheim, K. 1991 b: 55) . Jinak receno nevime, j ak skutecne mysl ime, nebot' nevime, j ake vazby existuj i mezi tim, jak jsme (byti), a tim, j ak myslime (vedomi). Prozkoumat vazby mezi ve­ denim a bytim (socialni situaci) nepfislusi teorii poznani, ktenl se po­ hybuje v duchu fi Iosoficke tradice na urovni logicky poj moveho spe­ kulovani. Tento ukol vyzaduje vytvofeni nove soci% gicke discipIiny, ktera bude respektovat dalsi vychozi ideu, z teze 0 vztahu bytf a mys­ leni vychazej ici: "Hlavni tezi sociologie vedeni j e, ze ex istuj i zpuso­ by myslenf, ktere nelze adekvatne pochopit dotud, dokud jej ich spole­ censkY puvod zustava zastren v temnotach" (Mannheim, K. 1991 b: 56). -

Sociologie v edeni zaCina virou v to, ze neco d u lditeho, pod­ statne ovliviiuj iciho nase vedeni, je utajeno, deje se na urovni ne­ vedomeho. Podobne jako v psychologi i, kde S. Freud nalezl utajene determinanty I idske psychiky v oblasti nevedomi, a podobne jako v pozdejsfm strukturalisll1u, kde byly nalezeny nevedome struklury podkladaj fcf existenci celych kultur.

Co je v probIemovem komplexu vedeni nevedomeho? 95

Prvni, 0 cern nevime, je fakt, ze nositeli vedeni vlastne nej sme my sami jakozto jedinci nositeli vedeni j sme jako socialni jedinci, pfi­ slusnici urCite socialni skupiny. DruM, 0 cern nevime, je fakt, ze aktery my§leni take nejsme coby jedinci - mysleni je spiSe procesem, v nemz skupinova a historicky ur­ cita situace jakoby "mysli za nas". -

Tfeti, 0 cern nevime, j sou motivy, ktere pl'edurcuj i nas zpusob vni­ mani skutecnosti, jej i logicke upravy pomoci pojmu, jeji promysleni a uspol'iid ani vysledku mys len i do podoby uceleneho vedeni. Popl'eni individuality nositele vedeni je na strane jedne pochopi­ telne, na strane druhe zavadi sociologickou teorii do zvlastnich aporii. "Musime ... jako prvni bod zduraznit, ze nastin sociologie vedeni nevy­ chazi intencionalne z jednotl iveho indiviua a jeho mysleni... Spise se sociologie vedeni snazi chapat mysleni v konkretni souvislosti s his­ torickospolecenskou s ituaci, z niz Ize individualne diferencovane ve­ domi vyzdvihovat jen velmi pozvolna." Mannheim tuto ideu jeste ak­ centuje: "Nejsou to tedy lide jako takovi, ktel'i mys li, nebo izolovami individua, ktera mysleni obstaravaj i, nybrz lide v urcitych skupinach, vyvijej icich specificky styl mysleni v nekonecne fade reakci na urcite typicke, pro jej ich spolecnou pozici charakteristicke situace. Pfisne vzato je ve skutecnosti nepresne, rekne-Ii se, ze jednotlive indivi­ duum mysli" (Mannheim, K. 1991 b: 57, duraz s.H.). Zpochybnenim role individualniho nositele vedeni a hypostazi kolektivniho subjektu Mannheim potvrzuje ideu vedenf jako funkce socialnf sku piny. Ucinit i z procesu mysleni funkci n ikoliv jen l idskeho organismu a psychiky, ale i funkci socialni skupiny, vyzaduje dukaz. Mannheim hleda dukaz pro sva tvrzeni v dejinach. Modelem k teto praci mu stoj i Protestantskit etika a duch kapitalis­ mu M . Webera a prizmatem tohoto dila a dila K. Marxe pozoruje, kdy a za jakych okolnosti si evropsky teoretik uvedomoval ruznost zpuso­ bU mysleni a nakonec i zdroje a pficiny teto ruznosti. Bylo to v dobe ztraty poznavaciho monopolu cfrkevnich vzdelancu, kdy pfistup ke vzdelani ziskali novi lide: ti, ktefi v dobe cirkevniho monopolu nemeli sanci participovat na procesu systematickeho poznavani. S ternito lid­ m i a s touto situacf zapocala moderni doba. "Ze sociologickeho hle­ diska je pro moderni dobu, v protikladu ke stl'edoveke situaci, rozho­ dujici, ze tento monopol cfrkevniho v9kladu sveta, kterym vladla knezska vrstva, byl zlomen a ze na m iste uzavl'ene a proorganizovane vrstvy intelektual u vznikla svobodna inteligence" (Mannheim, K. 96

1 991b: 65). Spojme nyni tuto tezi s tezi predchazej ici, s tez] lich vedeni.

0

nosite­

Mannheim pi'isoudil monopolni stredoveke skupine vzdelancu-knezi postaveni socidlni skupiny, ktera produkuj e a reprodukuje vetSinu do­ m inuj iciho vedeni . Toto vMenijefunkci teto socialni skupiny. Logickj zpusob produkce a reprodukce tohoto vedeni, my§leni, je v teto per­ spektive rovnez monopolizov{m. Zlom nastava s reformaci: ztrata do­ m inantniho postaveni cirkve, nastup norych zpusobu interpretace Pis­ ma, rozpad stredovekYch akademickYch i socialnich struktur a vznik struktur norych - to vse a dalSi jevy (popsane ve zminene Weberove praci) napomahi:'t pluralizaci vedeni. Rozvolneni pozmivacfho monopolu c frkevni povahy a j eho premena na pluralitni system vedly k uvedomen i si neuvedomovanych pl'edpo­ kladu poznani a vedeni. "Objev korenu mysleni vazanych na byti na­ byl tedy nej di'ive formu odhaleni. K postupnemu rozkladu jednotneho objektivniho obrazu sveta . . . pi'istoupila ve vei'ejnem vedomi tendence odhalovat nevedome, se s ituaci spjate motivy v mysleni skupiny" (Mannheim, K. 1 991b:90). Tato tendence kulminovala poprve v Mar­ xove kritice ideologie jakozto falesneho vedomi, podruhe v Mannhei­ move sebereflexi sociologie vedeni. "Sociologie vedeni je nove vznikla disciplina, ktera j akozto teo­ rie usiluje zalozit a vybudovat nauku 0 takzvan e ,spjatosti vedeni s bytim' a j akozto historicko-sociologicky ryzkum se snazi ukazat tuto ,spjatost s bytim' na ruznych obsazich vedeni v minulosti a pri­ tomnosti" (Mannheim, K. 1991b:298, duraz S.H.). Taj emstvim j iz tedy neni ,spjatost vedeni s bytim', taj emstvim j e co, proc a j ak determinuje nase vedeni. Zjednodusime-li slovnik K. Mannheima, ziskame jasnou schematickou predstavu 0 taj emstvi nevedomeho: zde jsou obsahy ve­ domi, tam jsou obsahy byti; co zname, to j sou obsahy vedomi; co ne­ zname, to jsou neuvedomovane dej e byti, ktere s n im i koresponduj i; u kolem sociologie vedeni j e na zaklade znalosti obsahu vedomi obj e­ vit jim koresponduj ic i dej e byti. (Dodejme j en, ze j de 0 vedomi a byti kolektivniho subjektu vedeni.)

Tento ukol j e ztizen relativni platnosti obsahU vedomi a relativni platnosti rykladu dej u byti, ale take relativni platnosti jej ich vzajemne korespondence. Na druhe strane j e tento ukol sociologie vedeni usnadnen pi'ijetim viry, ze korespondence mezi vedomim a bytim plat[ jak pro kazdeho jedince, tak pro kazdou skupinu i dej innou epochu. Vedomi obtiznosti ukolu sociologie vedeni je patrne v nasleduj ici Mannheimove formu97

laci: "Jednim z nejzakladnejsich nahlednutf sociologie vedeni j e to, ze proces, v nemz se kolektivne podvedome motivy stavaj i vedome, ne­ mille byt ueinny v kalde epose, nybrz jen v jedne zcela specificke si­ tuaci. Tuto situaci Ize sociologicky ureit" (Mannheim. K. 1991 b: 5960). Tvrzeni "Ize sociologicky urCit" zde vsak vyvera z vyse uvedene­ ho predpokladu korespondence, nikoliv ze sociologickeho urcovani (tedy vyzkumu) sameho. Tohoto kolisani mezi fi losofickou spekulaC£ a sociologii jako vedau si povsiml po patnacti letech R. K . Merton a upozornil, ze Mannheim sice dosel ve sve sociologii vedeni dosti daleko, nicmene objasnil zcela nedostatecne prave korespondenci mezi vedenim a spolecnosti (Merton, R. K. 1973:3 1). I na jeho koncepci se proto vztahuje hodno­ ceni, podle nehoz sociologie vedeni vykazuj e jednu vzrustaj fci tenden­ ci - "plest dohromady prozatimni hypotezy a sporna dogmata" (Mer­ ton, R. K. 1973:40). Mannheimova koncepce je toho dobrym prikla­ dem, jak ostatne vysvitne i z dalsich komentaru. 1deologie a vedeni Svilj predpoklad 0 korespondenci mezi socialnfm bytim a vedenim premenil Mannheim v domnely teorem rozpracovanim koncepce de­ terminace akceptovanym bytim a neakceptovanym bytim. Tato deter­ minace se obrazi ve dvou druzich ideologie. Akceptovane Cili pfijimane byti je takove, ktere jedinec v podstate prijima jako udel prijatelny, jako neco, co netreba v zasade men it, co treba naopak udrzet, pripadne zlepsit zasahy, ktere podstatu tohoto by­ ti nezmeni. Neakceptovane Cili odmitane byti je takove, ktere jedinec v podstate neprijima, chape je jako tldel neprijatelny, jako neco, co je treba za­ sadne zmenit, eeho je treba se zbavit, prfpadne zmenit zasahy do same podstaty tohoto byti. Nahradime-l i pojem "byti" vyrazem iivot nebo iivatnE situace, doj de k ureitemu vyznamovemu posunu - dojde k individualizaci poj mu. COl je akt, kteremu je treba se vyhnout, rna-Ii nadale platit tvrzeni, podIe nehoz "sociologie vedeni nevychazi intenciomilne z jednotliveho individua a jeho myslenf", a tvrzenf, ze ,je ve skutecnosti nepresne, i'ekne-li se, ze jednotlive individuum mysli". Budeme-li pouzivat po­ jem bytE, pujde 0 socialni byti eili byti v socialni skupinc. Akceptovane byti plodi jine nevedome determinanty nezli byti neak­ ceptovane. Nevedome determinanty akceptovaneho bytf podminuji 98

vedeni, ktere j e v zajeti idcologic. Nevedome determinanty neakcepto­ vaneho bytf determ inuj i vedeni, jez je v zajeti utopic. Oba poj my, kte­ re jsou zakladnim a h lavnim vydobytkem Mannheimovy sociologie vedeni, vysvetluj i nasleduj ief charakteristiky. "Pojem idcologic reflektuje obj ev, za nejz vdecime pol itickemu konfliktu, totiz ze vladnouef skupiny mohou byt ve svem mysleni va­ zany svymi zajmy tak intenzivne na urcitou situaci, ze nakonec ztracej i schopnost videt urcite skutecnosti, ktere by je mohly v j ej ieh vladnou­ efm vedomi rusit" (Mannheim, K. 1991b:91, duraz s.H.). Ideologie je fimkcionalni vyjadfeni zajmll v/adnouci socialni skupi­ ny podminenych mnofinou socia/nich sitllaci, v nicht se permanentne nebo pfevaine nachGzi. V pripade utopie (jako sveho druhu ideologie) je tomu opacne. "v pojmu u topickeho mysleni se zrcad l i protichudny objev, ktery j e rovnez podminen politiekym konfliktem, totiz ze urcite potlacene sku­ piny maji tak si lny duchovni zaj em na rozbitf a destrukci stavaj ief spolecnosti, ze bezdecne vidi pouze ty prvky situace, ktere us iluj i o jeji negaci. J ej ich mysleni neni s to poznat existuj ief stay spolecnosti korektne ... J ej ich mysleni nesmeruje tedy k nejake diagnoze situaee, muze byt pouzito pouze jako navod k j ednani" (Mannheim, K. 1991 b: 91, duraz S.H.). Utopie je junkcionalni vyjGdfeni zajmu potlacovane socialni skupi­ ny podminenych mnoiinou socia/nich sitllaci, v nicht se permanentne nebo pfevazne nachazi.

Uvedene rozlisenf stale j este drzf marxovske pojetf ideologie a uto­ pie jako falesnyeh vedomi, drzi i dialektiku pana a raba: "pro myslen­ ku ideologie a utopie je spolecne a nakonee rozhoduj iei to, ze v ni pro­ zivame moznostjale§neho vedomi" (Mannheim, K. 1991 b: 109). Kde a cim tedy zacina nova ctapa sociologic vedeni? lakmile se obj evily lfi pojmy, jej ichz heuristicka sHa pl'inesla nove poznatky a j ej iehz metodologicka nosnost dovolila prckonat Iimity Marxovy teoreticke iniciativy: pa rtilwlarnf pojcm idcologic, total n f pojcm ideologie a inteligence. (Nutno zduraznit pl'esne formulaee: nikoliv "partikularni ideologie", nikoliv "totalni ideologie", nybrz "partikularni p ojem ideologie" a "totalni pojem ideologie".) S promys­ lenim techto pojmu zacina emancipaee M annheimovy sociologie ve­ deni od Marxe m iniciovane nauky 0 ideologiich. ,,0 partikularni pojem ideologie j de tehdy, kdyz slovo ma vypovedet pouze tol ik, ze urcitfm , idej im ' a ,predstavam' odpurce nechceme ve99

fit. Pokhidaj i se totiz za vice nebo mene vedome zahalenf faktickeho stavu, jehoz pravdive poznani neni v zajmu odpurce . . . . U partikular­ niho pojmu ideologie pohybuje se /unkcionalizovfmi pouze v psycho­ logicke rovine . . . V souhlasu s touto diferenci pracuje partikularni po­ j em ideologie hlavne s psychalogii zajmu" (Mannheim, K. 1 991 b: II 0, 1 1 1, 1 12) . Pravem v teto souvislosti Mannheimovi vytyka Merton, ze toto pole - urcene socialni psychologii - zcela vyklidil a vztah mezi socialnim bytim a psychikou nezkoumal (Merton, R. K. 1973:31). So­ ciologii vedeni vsak nezaj fma jedinec v pravem slova smyslu, tedy ani jeho psychika - zaj ima j i socialni jedinec, ten kdo nutne, a sice z du­ vodu historickosocialnfho postavenf, uvfzl v tenatech falesneho vedo­ m i, bez onoho "vice nebo mene vedomeho zahalenf faktickeho stavu" veci. K tomuto socialnimu jedinci cili jedinci v socialni skupine se va­ ze druhy ryraz - totalnf pojem ideologie. .

,,0 ideologii nejakeho obdobf nebo nejake h istoricky, socialne, kon­ kretne urcite skupiny, napi'fklad ti'fdy, Ize m luvit v tom smyslu, ze se tim m fn i zvlastnost a povaha tatalni struktury vedomi tohoto obdobf, resp. teto skupiny." Totalni pojem ideologie klade "otaznfk nad celym svetorym nazorem odpurce (vcetne kategorialnfho aparatu) a chce i tyto kategorie pochopit z kolektivniho subjektu . . . .totalni pojem ideo­ logie pracuje spise s formalizovanym, pokud mozno objektivni struk­ tunilni souvislost intenduj icim poj mem funkce" (Mannheim, K. 1 991 b: 1 1 0, 1 1 1, 1 12). Oba vyrazy ideologie a utopie mozno podi'adit to­ falnimu pojmu ide% gie (Mannheim, K. 1991 b: I 1 7-1 19). -

-

Mannheim povazoval tento krok, to jest zavedeni totalniho pojmu ideo logie, za rozhoduj icf obrat v dosavadnim vyvoj i sociologie vedeni. "S vynoi'enim obecneho pojetf totalniho pojmu ideologie vznika z pou­ he nauky 0 ideologiich socia/ogie vedeni. Pi'itom se z duchovniho bo­ joveho aparlitu jedne strany vyjme a ucinf tematem duchovnich dej i n obecna pravda, z e ,kazde zive myslenf je wizano na byti', kterou tato strana spoluobjevila, ale j iz chapala jeste partikuiarne" (Mannheim, K. 1991b:126). V pozdejsi praci Mannheim 0 vzniku sociologie vedeni "z nauky o ideologiich" j iz nepise, pise jen 0 "tesnem vztahu" k teto nauce: "So­ ciologie vedeni je v tesnem vztahu k nauce 0 ideologi fch, kteni rovnez vznikla a rozvinula se v nasi epose; sociologie vedeni je vsak s to se od ni stile jasnej i odliSit" (Mannheim, K. 1991 b: 299). Zavedeni totalniho pojmu ideologie implikuje problemy relativismu a relacionismu. 100

Relativismus je vysledkem nikoliv relativizace spoleeenskych hod­ not a norem, ale srovn{mi nove objevenych myslenkovych struktur s mizory stare ei drivejsi (temto struktunim jiz neodpovidaj ici) teorie poznani. Nej de tu ale jen 0 teorii poznani v akademickem slova smys­ lu, ale i 0 pi'edvedecke nazory na poznan i, tedy predvedecke, i nere­ flektovane postoj e vuei poznani. Relacianismus je vysledkem slozitych analyz zalozenych na: (a) dvojim pojeti ideologie (partikularni resp. totalni poj em) a na (b) dvojim pojeti totalniho pojrnu ideologie. Z totalniho poj mu ideologie totiz plyne, ze to muze byt jednak po­ jem nehodnotici, j ednak pojem hodnotfcL Jde-li 0 pojem hodnoticf, obsahuj e v sobe nutne stanovisko relativismu. Pojem nehodnotici nao­ pak v sobe nutne zahrnuje stanovisko relacionismu. Mezi relativismem a relacionismem se malo rozl isuje, dochazi do­ konce k zamene obou pojmu. Proto je pribl izime podrobnej i. "Relacionismus znamena pouze souvztaznost vsech prvku smyslu a jej ich vzajemne se funduj ici smysluplnost v ureitem systemu. Tento system je ale mozny a platny pouze pro urcite utvorene historicke byti, jehoz adekvatnim vyrazem je j iz po ureitou dobu" (Mannheim, K. 1 991b: 1 33). N elze pochybovat 0 tom, ze kazdy jev ureite historicke epochy nebo cizi kultury rna relativni platnost, to j est platnost danou prave touto epochou nebo kulturou. Stejne tak plati, ze ureita historic­ ka epocha nebo kultura je relativni vuei j ine. Historicka epocha sarna ci celek kultury tvori ta dane, ktere zaklada "souvztaznost vsech prvkii smyslu a jejich vzaj emne se funduj iei smysluplnost v ureitem syste­ mu". Zjednodusene reeeno - relativism us je v teto myslenkove per­ spektive vyrazem, kterY oznaeuje jev uvnitf teto souvztaznosti, uvnilf tohoto systemu - tyka se pozic, ktere vznikaj i v tamla systemu: pozice ureite teorie poznani na j edne strane a ji neodpovidaj iei interpretace n a druhe strane; kddto relacianismus j e vyraz, ktery oznaeuje fakt, ze v kazde historicke epose ei kulture existuje j iz zminena souvztaznost. Mannheim s e zde zabyva dobove vyznamnym problemem, j imz re­ lativismus bezesporu by!. Na poeMku zajmu 0 probl em nevedomeho podmineni vedeni (u F. Bacona nebo u Napoleona Bonaparte) j sou teze relativismu a relacio­ nismu jeste identicke v tom smyslu, ze relativismus se pripisuje nepo­ ueenemu, naivn imu vedeni. V poeatcich systematickeho zajmu (nauka 0 ideologiich K. Marxe) je to stejne, jen s tim rozdilem, ze relativismus je pripisovan navic i 1 01

systematickemu a poucenemu vedeni (napi'iklad vsem myslitelum, kte1'i se neztotozn ili s pozici proletariatu, to jest s teorii K. Marxe), vyjma vedeni, ktere vyprodukovalo toto tvrzeni. Proto Mannheim zduraznil, ze nadesel cas, kdy se tato nauka vztahla i na vedeni, ktere ji vyprodu­ kovalo, tj . na marxismus. lakmile vedeni, ktere navazalo na nauku 0 ideologiich, prozkoumalo tezi relativismu a vztahlo tuto nauku na sebe sarno, otevi'ela se dalSi dimenze problemu ideologie, uchopitelmi totalnim pojmem ideologie. Vsechno se zmenilo v ideologie - odtud nehodnotici totalni pojem ideologie. Pocaly se zkoumat vztahy a souvislosti pojate do vyrazu relacionismus. (Melo by byt jasne, ze v tomto pojeti naproti tomu neni mozny nehodnotici partikularni pojem ideologie.) Nehodnotici totalnl pojem ideologie chce uchopit fakt vztahll mezi obsahy vedomi a socialni situaci (bytim) neutralnfm zpusobem, tak, aby se do veci nepromitlo socialni postaveni (zaj my) toho, kdo tuto ideologii zkouma. Ta pi'edpoklada, ze Mannheil11 nalezne kolektivni subjekt poznani, ktery je determinovan socialnil11 bytil11 tak zvlastnim zpusobem, ze jeho vedol11 i neni 0l11ezeno uzk)'ffi (napi'iklad ti'idnim) zajmem a nikomu "nestrani". Takovy kolektivni subjekt logicky vzato neexistuje. Proto Mannheim tento subjekt nehleda logickou cestou, nybrZ historicky. Hleda histo­ ricky idealni typ tohoto subjektu a nachazi jej v pluralizovanem sti'e­ dovekem vzdelanci, j imz je vlastne moderni pi'islusnik inteligence. Inteligence a metoda Mannheim hleda nositele vedeni, jeZ by bylo s to pi'ekonat ideolo­ gick)t partikularismus, otazkou po "sumarnim videni partikularnich nahlednuti" ci "sumativni synteze" (Mannheim, K. 1991:193, 194) . Ta­ kovy nositel zvlastniho vedeni 0 ruznych j inych vedenich musi byt s to neustale pi'ekonavat ono ideologizujlci " hic et nunc". "Takovy stale experimentuj ici, socialni sensibilitu v sobe rozvij ej ici, na dynamiku a celek zamereny posto} nezauj me vsak ti'ida zakotvena uprosti'ed, nybrz relativne bezti'idni vrstva, ktera neni pi'iJis pevne zakotvena v social­ nlm prostoru . . . . Tato ne jednoznacne stanovena, relativne bezti'idni vrstva je c. .. ) socialne volna inteligence ifreischwebende, tj . volne se vznasej ici - S. H. )" (Mannheim, K. 1991:196). Inteligence je udajne s to zbavit se falesnosti (sveho) vedoml, a tim se prolomit do sveta prave skutecnosti (ktera je pochopitelne promen­ l iva, relativizovatelna atd. - avsak pi'ednosti inteligence j e, ze toto vse s j istotou vi). "Falesne a ideologicke je . . . vedol11 i , ktere ve svel11 zpu102

sobu orientace nepostihlo novou skutecnost, a zastini j i proto vlastne prekonanymi kategoriemi" (Mannheim, K. 1991 : 141). Jak se tedy in­ teligence zbavuj e teto faleSnosti? Jak to, ze postihuje - na rozd il od ostatnich socialnich skupin - novou skutecnost? J inde, v souvis losti s hodnocenim udalosti rozpadu poznavaciho stredovekeho monopolu, Mannheim napsal : "V tomto procesu pom ij i i luze intelektuala, ze existuj e jen jeden zpusob mysleni." Jak j e mozne, ze namisto iluze intelektuala prichazi prave vedeni intelektuala? Je to mozne d iky svobodnemu postaveni inteligence ve spolecnosti . ,,Jako jeden z nejvyraznejsich faktu moderniho zivota Ize zj istit to, ze duchovno v nem neni neseno U ak tomu bylo ve vetSine pfedchozich kultur) social ne stroze vazanym i fakty (napf. kastou knezf), nybrf so­ cialne dalekosahle volnou vrstvou, ktera ma tendenci obnovovat se ze stale se rozsifuj ici zakladny," piSe Mannheim, aniz by k tomuto spe­ kulativnimu tvrze n i pfipoj i l sebemensi empiricky dukaz (Mannheim, K. 1991: 197, 1 98). Ponechava dokonce bez exp likace i tak dulezity vy­ raz, jako je "socialne dalekosahle volna vrstva". Zvlastni postaveni in­ tel igence vyvozuje z faktu, ze inteligence neni (udaj ne) svazana s zad­ nym pfisne urcitym zpusobem produkce: "Zatimco primy ucastnik produkcniho procesu, ktery je vazan na tfidy nebo na zvlastni zpusob zivota, je determinovan bezprostfedne a jedine specifickou socialni situaci byti, bude intelektual urcen vzdy krome sve specificke tfidn i afinity tez tim duchovnim mediem, j e z v sobe obsahuj e veskerou pola­ ritu" (Mannheim, K. 1 99 1 : 198). S Marxem sice definitivne pominula intelektualni iluze, ze existuje jen jeden zpusob m ysleni, ale obj evila se nova i luze, ze existuj e j e n jedna socialni skupina, schopna "sumativni syntezy" v osobach svych intelektualnich reprezentantu. S Mannheim em s ice pom inula intelektualni i luze, ze existuj e jen jeden zpusob mysleni, ale objevila se nova i1uze, ze existuj e jen jedna socialni skupina, schopna "sumativni syntezy" c i l i imitace ruznych zpusobu mysleni ruznych tfid a vrstev.

Logika nauky 0 ideologiich, kterou chce Mannheim pi'ekrocit, dava v kombinaci s h istorismem koncepci, z n iz vykrocit nelze: jedna i luze tu pouze stfida j inou i1uzi. V uvedene m ys lenkove perspektive existuj i pro kazdeho pfislusnika intel igence tfi cesty: ( 1 ) pi'ipojeni se k urCite ti'ide, (2) kolisani a 1 03

(3) sebereflexe a uvedomeni si vlastniho postaveni a z toho p lynoucich (doh a moznosti. neti cestou (3) vznikne vyssi forma politicke vedy, pripadne politic­ ka sociologie, jej imz zakladem jsou poznatky sociologie vedeni. "Tak­ to utvoremi politicka sociologie, ktera prim arne nediktuje rozhodnuti, nybri chce k rozhodnuti pfipravit cestu, bude moci osvetlovat v pol i­ tickem poli souvislosti, ktere byly dosud sotva videny" (Mannheim, K. 1 991 :203). Nabizi se komentar, ze Mannheim srym poj etim politicke socio­ logie, stejne jako pojetim sociologie vedeni, osvedcuje j istou naivitu. To by nebylo spravedlive, ani metodologicky ciste: Mannheimovy mi­ zory pIne odpovidaj i intelektualni atmosfefe nejen jeho doby, ale do­ konce doby nedavno minule. Mannheim si totiz ani v nejmensim ne­ klade otazku po informacich, na podklade kterych by sociologii vedeni poucena politicka sociologie "osvetlovala v politickem poli souvislos­ ti", neklade si otazku po informacnich tocfch, z nichz by mohla cerpat sociologie vedeni. Vychazi proste z teze (ktera je zamlcena, ponevadz j i poklada za samozi'ej mou), ze inteligence produkuj icf sociologii ve­ deni a politickou sociologii bude mit ke svemu "sumativnimu vedeni" i k "osvetlovani v politickem poli" dostatek informaci. Nejen dej iny totalitarismu, ale tez dej iny demokratickych spolec­ nosti dvac
nou Mannheimov u sociologii vedeni. Jaka ale budou dalSi stadia roz­ voje sociologie vedeni? Podle Mannheima se sociologii vedeni nabi­ zej i mozne varianty vyvoje: "Za prve se pod Ie nah!ednutf, ze politickohistoricke vedeni se vzdy rozvij i jako vazane na byti, na pozici, zcela popira, prave pro tuto va­ zanost, pravdivostni a poznavaci charakter tohoto druhu vedeni. Touto cestou pujdou ti, kdoz se orientuj i, pokud jde 0 paradigma pravdiveho poznanf, na poznavacf typy jinych oblasti, a nezpl'itomnuj i si moznost, ze eventmilne kazda oblast skuteenosti by mohla m it svou vlastni po­ znavacf formu." A hned dodava, ze "neni nic nebezpeenej siho nez takovato jednostranna a omezena orientace v problematice poznani" (Mannheim, K. 1 99 1 :225) . Prvni cesta sociologie vedeni konei poznanim nemoinosti prav­ diveho a objektivniho poznani. Za druM j e zde "snaha pl'ipsat analyze v sociologii vedeni ukol vy­ pracovat u kazdeho historickopolitickeho nahlednuti ,socialni pl'irov­ nani'. Tim se chce fic i : analyza v sociologii vedeni rna za ukol vyloup­ nout z kazdeho konkretne nam dostupneho ,poznani' moment vazany na hodnoceni, pozici a vuli, odstranit jej j ako zdroj chyb, a tim dospet k nejake ,nehodnotici' , ,nadhistoricke', ,nadsocialni' oblasti ,obj ek­ tivne' platnych obsahu" (Mannheim, K. 1991:225) . Druha cesta sociologie vedeni konei rozpoznanim inteligence jako zaruky kvalitn fho videnf, ziskaneho abstrahovanim od socialnehisto­ rickYch a historickopolitickYch "nahlednuti". Za treff "Jsme toho nazoru, ze tam, kde zaeina vlastni politickY zi­ vel, se hodnotici prvek neda vylouCit beze zbytku nebo alespon ne ve stejne mire, j ako je tomu u formalne sociologickeho mysleni a u ostat­ nlch druhu eiste formalizuj iciho poznani" (Mannheim, K. 1991 :22 7). -

Tfeti cesta sociologie vedeni konei tam, kde zacina politika a po­ znani, ze vecieni je Junkcf poliliky vzdy tam, kde se poznavaci proces s politikou stretne. Totalnf pojem ideologie, partikularnf pojem ideologie, relativismus, relacionismus, inteligence, ideologie a utopie to j sou hlavni kate­ gorie, s jejichz pomocf Mannheim domyslel nauku 0 ideologilch a zis­ kal pudu pro systematickou tvorbu sociologie vedeni. -

Dalsi jeho teoreticka prace smel'ovala k naertnuti konkretni podoby predrnetu sociologie vedeni, k nemuz je tl'eba vytvoi'it metodologickY korelat v podob e metod sociologie vedeni a dalSich poznavacich na­ stroju, zej rnena poj rnii sociologie vedeni. Toho se podjal v nastinu so1 05

ciologie vedeni, zpracovanem po dokonceni hlavniho d ila Ideologie a utopie a s leduj icim spiSe encyklopedicke informacni cile nezli cile in­ tenzivni vedecke studie. Tato cast Mannheimova d ila predstavuje spiSe nacrty koncepcnfho charakteru a kroky fi losoficke epistemologie nezH kroky sociologie vedeni. Mannheim soucasne s rozborem totalnfho pojmu ideologie, s analy­ zou postaveni a moznych funkci inle/igence a zejmena s promyslenim problematiky relacionismu nacrtava prvni krok mctody sociologie vedeni. Metody, ktera umozni proniknuti k nevedomym soc ialnim predpokladum vedeni. Vskutku sociologicky je mozno tento krok pro­ vest pouze dukladnym zkoumanim vedeni pod zornym lihlem relacio­ n ism u . Sociologie vedeni by mela zj istit, v jakych vzajemnych rela­ cich se nalezaj i pojmy, pojmova uskupeni, hodnoty a normy, aby od­ kryla zpusob, j imz lide poznavaj i. Toho Ize dosahnout prozkoumimim konkretnich projevu relacionismu, j imiz jsou aspektove struktury poznavaciho vztahu cloveka ke svetu . .. Aspektovci struktura oznacuje . . . zpusob, jak clovek nejakou vec vidi, co z ni chape a j ak si konstruuje fakta v mysleni. Aspekt je tedy vic nez pouhe formalni urceni mysleni, tyka se i kvalitativnich mo­ menW ve vYstavbe poznanf, a to momentu, ktere formalni logika musi opominout" (Mannheim, K. 1991:306). Co patfi do aspektove struktu­ ry, lze vyj menovat: jsou to vyznamy pojmu, jejich protiklady, nepri­ tomnost nekterych poj mu, vystavba kategorialni aparatury, myslenko­ ve mode1y, stupne abstrakce a predpokladami ontologie. H ledani aspektove struktury vyzaduje sociologicke zkoumani, teo­ reticke i empiricke, ktere Ize tez zknicene nazvat relacionizovani. Relacionizovani vsak nestaci. Dilthey zavedl do zkoumani social­ n ich j evu empatii, diky n iz Ize dosahnout prozitku, ktery i mituj e pro­ zitek lidi participuj icich na jevu, ktery je predmetem zkoumani. U Dil­ theye s lo 0 metodologicky pozadavek adresovany predevsim kulturne h istoricke vede. Tento pozadavek byl znovu promys len M. Weberem v kontextu livah 0 neutralite socialnevedniho poznani a pokusu 0 po­ rozumeni socialnimu jednani. V Mannheimovych rukou se stava efek­ tivnim v souvislosti s nutnosti porozumet partikularnimu kontextu zkoumaneho vedeni. Jde 0 to pochopit, proc u urciteho kolektivniho sUbj ektu vznikaj ( prave ty a ne j ine varianty aspektove struktury. To j e mozne pomoci empatie. Nej de t u 0 zadny iracionalni ci mystickY po­ jem "vciteni", nybrz 0 pokus sociologicke rekonstrukce zpusobU, j imiz zkoumany kolektivni subjekt ziskal vedeni. 106

V tom tkvi d r u hy krok metody zkoumaj icf aspektovou strukturu a jej i funkce p artikula rizovan i. -

Ani tyto dva kroky, relacionizovani a partikularizovani, j eW! ne­ stacf. Metaforicky receno - s relacionizovanim a parti kularizovan im sociolog vedeni pronikne do "kolektivniho nevedomi" a do bytf, j ez mu koresponduj e . Ale je nutno se take "vriitit zpet" do sociologie ve­ deni, ze zivota do vedy. Proto si musi sociolog umet vytvaret d istance vuci tomu, co zj istil pomocf relacionizovani a partikularizovan i. Dis­ tancovani je tretim krokem metody, ktery ve spojeni s dvema pred­ chazej icfmi Mannheim nazyva metodou sociologie vedeni (Mannheim, K. 1991:313-3 15). Behem vice neZ sedesiiti let, ktere uplynuly od promysleni techto metodickych kroku, se uvedene pozadavky (relaeionizovani, partiku­ larizovani a distaneovanf) staly abeeedou sol idniho soeialnevedniho myslenf. V tomto smyslu Mannheim genialne postl'ehl pozadavek do­ by: vymanit soeialni vedu z ideologickeho stranietvi ve smyslu parti­ kularniho poj mu ideologie. Velkym pi'inosem M annheimovy soeiologie vedeni je zeela j iste se­ bedestruktiv n i d okonceni nauky 0 ideologiich. lakkoliv sporne j sou logieke a socialni konsekvenee pojednan i 0 inteligenci, nelze popi'it ani jeho heuristiekou funkcnost, ani fakt, ze to byl podnet pro dalsi rozvoj sociol ogie vedenf. DalSim pl'inosem teto koncepee je vypraeovani konkretniho zpusobu prekroceni h ra n i c social n i filosofie smerem k sociologii: navrh me­ tod soeiologie vedeni je realistiekym proj ektem, s nimz se Mannhe i m vskutku dostal a z na pudu sociologie, na niz v e svyeh zkoumanieh ideologii vzdycky nestal. A dalSim pi'fnosem j sou axiologicko-eticl{e konsekvence cele kon­ cepee. I kdyz se sociologie ubiral a j inymi cestami a na Mannheima za­ pominala a bez zabran zamenovala vedu s ideologii, pusobila a piisobi jeho koneepee j ako idealni e il a moralni korektiv soeiologieke praee. Mannheimova soeiologie vedeni by mela byt zvladnuta jako zaml cena abeceda socialnevedniho zkoumani, 0 niz netreba nahlas m luvit, ale kterou je nutno neustale pouzivat.

­

107

Zcikladni p ojmy : druhy interpretaci I Interpretationsarten interpretace zalozene na "vniti'nim pozorovani" I auf einer " Innen­ betrachtung " beruhende Interpretationen interpretace zalozene na "vnejsim pozorovani"l auf einer " A ufJenbetrachtung " beruhende lnterpretationen vyrazova interpretace / Ausdrucks-Interpretation dokumentarni interpretace / dokumentarische Interpretation partikularni pojem ideologie / partikular ldeologiebegriff totalni pojem ideologie I total ldeologiebegriff ti'idni vedomi / Klassenbewuj3tsein relacionismus / Relationismus relativismus / Relativismus relacionizovan i / Relationisierung relativizovani / Relativierung volne se vznasej ici inteligence /freischwebende Intelligenz aspektova struktura / Aspektstruktur distancovan i I Distanzierung partikularizovan i I Partikularisierung

Spisy: 1 . Historismus, 1 924 (Archivfur SozialwissenschaJt und Sozialpolitik), 52, S. 1 -60. 2. Das Problem einer Soziologie des Wissens, 1 925 (Archiv fur Sozial­ wissenschaJt und Sozialpolitik), 53, S. 577-652. Hz in: Wissens­ soziologie. Auswahl aus dem Werk, 1 970. 3. Ideologie und Utopie, 1 929. V cdtine!slovenstine: Ideologie a utopie, Bratislava (Archa) 1 99 1 .

1 08

2.3 Interpretativni paradigma (A . Sch u tz)

Alfred Schutz ( 1 899-1 959) pl'istoupil ke zkoumani vazeb vedenf a spolecnosti pod Ie pl'fkazu fenomenologie - "Zpet k vecem samym!" I s tim, ze by to mohlo znamenat rozchod s uznavanymi autoritami. Temi pro nej byli pi'edevsim Max Weber v sociologii a Edmund Hus­ ser! ve fi1 oso fi i .

Schutz obratil pozornost sociologie a sociologie vedeni k velmi du­ lezitym otazkam ( 1 ) poj move vystavby socialnevedni teorie, (2) jazykove vystavby socialniho sveta z h lediska zdraveho rozumu, (3) moznostem porozumeni socialnimu jednani v zivotnim svete a (4) kompatib i l ity vedeckeho poznani socialni skutecnosti a vedeni o socialnf skutecnosti na urovni zivotnfho sveta. Zejmena prvni vetSf Schutzova prace, vysledek dvanactileteho usili nazvany Der sinnhafte A ujbau der sozialen Welt, kladne hodnocena E. Husserlem, se vyrazne lisi od tehdejsich sociologickych del. Schutz nezacal od nuly, trebaze sam v j istych souvislostech 0 nut­ nosti zacit od "nuloveho bodu" m l uvi. H1avni myslenkove zd roje j e­ ho prace pi'edstavovala dila E. Husserla a M . Webera, dale pak sve­ tonazorove analyzy M. Schelera a W. DiItheye. Dobi'e znal prace H. Bergsona a G. H. Meada. Po odchodu do Ameriky pi'ij imalo jeho mysleni vse, co se odehravalo na spici socialneteoretickeho m ysleni s dusledky tom u odpovidaj icfmi, totiz paradigmatickymi . Podobne j a­ ko pro Webera zacina i pro Schutze sociologie problemem interpreta­ ce socialniho j ednani. "Otazka, j ak je mozna vedecka interpretace l idskeho j ednanf, muze byt vyi'esena jen tehdy, bude-li dana pi'imei'ena odpoved' na otazku, jak muze clovek v pi'irozenem postoj i vsedniho dne zdravym rozumem pochopit jedmin i nekoho j i neho" (Schutz, A. 1 962/20-2 1) . Tato otaz­ ka, poprve dukladne uchopena Weberem, ma byt zevrubne prozkou­ mana v dimenzich oznacenych vyrazy pNrozeny postoj, vsedn i den a zdravy rozum . Coz j sou vyrazy v tehdej s i socialni teorii nezvykle. V uvedene citaci je ale skryta i zakladni otazka sociologie (vedeni), ktera podle Schutze zni: Jak m ufe clovek v pNrozenem postoj i vsedniho dne zd ravym rozumem porozumet? Nejen jednani nekoho jineho, ale chapat cokoliv. Pochopeni vsednodenniho ci kazdodennfho

1 09

pozmivani "selsk}'ill rozumem" je nezbytnym predpokladem porozu­ meni "vedeckemu" poznavani "teoretickym" rozumem. M . Scheler zduraznil, ze bazi individualni zkusenosti sveta jsou po­ spolnost a pospolitost (Scheler, M 1960a:3 74). Schutz tuto myslenku prijal a rychodiskem svych socialneteoretickych analyz ueinil kom­ plex dany pi'irozcnym postojem a llli mi (Schelerova Wirsphdre). Za­ e it j e tedy ti'eba poj movou dvoj ici pi'irozeny postoj-my. Socialne pfirozeny postoj a nas-vztah "Tento svet existoval jako organizovany svet zakouseny j inymi, na­ simi pi'edchudci, pi'ed nasim narozenim. Kazda interpretace tohoto sveta je zalozena na zasobe dfivejsich zkusenosti s timto svetem . . . tyto zkusenosti funguj i ve forme ,prirueniho vedeni' jako refereneni sche­ ma. K teto zasobe prirueniho vedeni pam nase poznani, ze svet, ve kte­ rem zijeme, je svetem vice ei mene jasne vymezenych objektu s vice Ci mene ureitymi vlastnostmi, objektu, mezi nimiz se pohybujeme, ktere nam kladou odpor a mezi nimiz jedname" (Schutz, A. 1962b: 7) . Pri­ rueni vedeni nebo-I i vedeni, ktere je vzdy po ruce, je spoluzakladano socialne pfirozenym postojem eloveka ke svetu, pro ktery je charakte­ risticke, ze mnoho veci poklada za samozi'ej mosti, 0 n ichz neti'eba pochybovat. Stej ne jako u Schelera jsou fraglos gegeben. Predpoklad j inych lidi, stejne jako predpoklady pospolnosti a pospolitosti, j sou takorymi samozfej mostmi, jsou pfedem danou soueasti prirozeneho postoje. Sociiilne pi'irozeny postoj jedince ke svetu zahrnuje nekolik samo­ zfejmosti, pfed-danosti, ktere tvoi'i poznatkovou vybavu, j iz ma kazdy z nas "po ruce". Tato poznatkova vybava Cili pi'irueni zasoba vedeni ( Wissensvorrat) obsahuje dva zakladni axiomy, ktere vznikly v za­ kladni socialni situaci sveta nej blizSlch (Umwelt) na ose nasich-vzta­ hu ( Wir-Beziehungen), ve kterych se setkavame se svymi spolubliz­ nimi (Mitmenschen). " Zakladni axiomy socialne prirozeneho postoje j sou, zaprve, existence inteligentnich (vedomim obdai'enych) spo­ lubliznich a, zadruhe, schopnost (v zasade podobna te me) mych spo­ lublizn fch zakouset objekty v zivotnim svete" (Schutz, A., Luckmann, T. 1973:59). Abychom vubec mohli pi'irozeny postoj vnimat, musi se nejak realne projevit. Pfirozeny postoj se projevuje jednak v rovine ontologicke socialnim jednanim, jednak v rovine epistemologicke relativne pfi­ rozenym svetovym nazorem. Tento Scheleruv pojem Schutz pi'ej ima

-

-

1 10

bez pozni:lmek, j ako jednoznacne nosny a heuristicky efektivni. Chape relativne pl'irozeny svetovy nazor jako "system komunikovatelnych typifikaci zivotniho sveta jako takovych - socialne objektivizovanych a zakotvenyc h ve znakovych systemech" (Schutz, A., Luckmann, T. 1 9 73:94). Jazyk je pfitom podstatou oboj iho, ponevadz ,je vetkan do samych pocMku nejranejsich nasich-vztahu" a je nejdulezitejsim nosi­ telem a zprosti'edkovatelem typifikaci (Typik): "Cokoliv j e pro indivi­ duum typicky relevantnl, bylo vetsinou typicky relevantni j iz pro jeho pfedchudce a v podobe semantickych ekvivalentu to bylo ulozeno do jazyka. Jazyk muze byt zkrMka konstruovan jako sedimentace typ ic­ kych zkusenostnlch schemat, ktera j sou ve spolecnosti typicky rele­ vantni. Zmena j azykoveho vyznamu muze byt pojata jako d usledek zmen v social n i relevanci danych zkusenostnich schemat" (Schutz, A., Luckmann, T. 1973:249, 234) . Jazyku je zde udeleno privilegovane misto: prostupuje j ak socialn im jednanim, tak relativne pfirozenym svetovym nazorem - diky oboj imu pak samozfejme i socialne pfiroze­ nym postojem. Pozdni Schutz, z jehoz dfla tu citujeme, lingvalizuj e fenomenologi i j este dal, kdyz pise, ze "v jazyce je svet j akozto pfed­ dany element. . . pi'ed-typifikovan", a dodava, ze tak "stabilizuje j iz roz­ vinute typy skrze objektivaci zvuku a skrze zakotvenost v semantic­ kYch "maticich", n ebot' "semanticke uspoi'adani jazyka koresponduje do znacne miry typicky relevantnim zkusenostnim schematum pfevla­ daj icim ve spolecnosti" (Schutz, A., Luckmann, T. 1 9 73:234). Struktura, ziskana prozkoumanim zasoby pfirucniho vedeni, neodlu­ citelne od soci
Orientace j este nej sou socialnimi vztahy, jsou to pouhe intencio­ natity socialne pi'irozeneho postoje. Jsou bezobsazne: je tfeba je cha­ pat spiSe jako pfed-poklady (v tom je jej ich pi'edem-danost cili pfed­ danost), diky nimz se teprve m uze konstituovat konkretni styk dvou jedincu a na j eho z
111

Zakladnim je to, co zaklada situace pred-dana orientaci-na-tebe. V !eto situaci muieme zakouset sveho spolublizniho (Mitmensch), je­ hoz existenci predpokladame jako samozrejmou. "Spolublizniho za­ kousim tehdy a jen tehdy, kdyi se mnou sdfl i spoleenou vysec casu i prostoru. Sdileni spoleene vysece casu a prostoru rna za nasledek pra­ YOU simultaneitu nasich dvou proudu vedomi: muj spolubl izni a j a starn erne pospolu . . . . Tato cas ova a prostorova bezprostrednost j sou podstatne charakteristiky situace tvaN v tvaf " (Schutz, A. 1964a:23) . Toto "sdiJeni spolecne vysece casu a prostoru" muze byt dvoj iho dru­ hu: jednostranne, kdy 0 tomto sdfleni vi jen jeden ze zucastnenych, anebo vzajemne, kdy 0 nem vedi oba zucastneni.

V prvnim pripade se z orientace-na-tebe stava orientace-na-nas , ve druhem pripade se ale z orientace-na-tebe stava vzajemna orientace­ na-mis a prave tato obapolnost, vzajemnost cili reciprocita meni ori­ entaci-na-nas v nas-vztah ( Wir-Beziehung). Je to situace, kdy ,ja se vedome stavim vuci tobe a ty naopak beres na vedomi mou existenci. V takovem pripade se konstituuje socialni vztah. Tento vztah muie­ me definovat jako ,CisW nas-vztah, i kdyz j sme si pIne vedomi toho, ze ve skutecnosti je nas-vztah vzdycky naplnen ,obsahem', coz zname­ na, ze ,cisW nas-vztah - analogicky ,ciste orientaci-na-tebe - se us­ kuteciiuje na ruznych stupnfch obecnosti a zvlastnosti" (Schutz, A. 1964a:24-25, duraz s.H.). Zde se objevuje dilci problem ustavujici sociologii vedeni: vznika na zaklade potreby videt neco blizsiho 0 teto elementarni situaci. "V cis­ tern nasem-vztahu vnimam pouze existenci spolubl izniho a tu skutee­ nost, ie je se mnou konfrontovan," konstatuj e Schutz a pokracuje: "Aby vznikl konkretni nas-vztah, musim vedet, jak je spolublizni vuei mne orientovan" (Schutz, A. 1964a:27) To mohu zj istit ruzne, napi'i­ klad pozorovanim jeho chovani, primou rozmluvou aj . Ale vidycky pIaU, ze ,jakmile jsem konfrontovan se svym spolubliznim, vnasim do kazde konkretni situace zasobu j iz vytvoreneho vedeni, ktere obsahuje sif typifikaci lidskych jedincu obecne, typickych l idskych motivaci, dIu a vzoru jednani. Obsahuje tei znalost vyj adrovacich a interpretae­ nlch schemat objektivnich znakovych systemu a zvlaste pak matei'ske­ ho jazyka. Navic mam k tomuto obecnemu veden! specificke informa­ ce 0 zvhlStnich druzich a skupinach lidi a 0 jej ich motivacich a 0 j ej ich jednani" (Schutz, A. 1964a:29-30) . Ani me nabyvani vedeni 0 tak elementarni situaci, jakou je nas-vztah, neni bezpredpokladove. Nao­ pak - vzdy cerpa z prirueni zasoby vedeni, ktera je-vidy-jif.-zde. Toto "vt1(lSeni zasoby jiz vytvol'eneho vedeni" do konkretn i situace naseho.

112

vztahu je nereflektovanym aktem uplatneni zasoby vedeni, nebot' jednam bezprosti'edne, provadim re-akci-na-tebe, v n ii "neni cas" na promysleni, n a reflexi. Reflektovane vyuiiti zasoby vedeni nastupuj e ex post, po skonceni naseho-vztahu, kdy Ize v retrospektivnim prehledu situaci znovu ana­ Iyzovat a promyslet. Ale ona j iz neexistuje - byla a odeznela. Toto na­ sledne promysleni situace naseho-vztahu se pod flf na tvorbe noveho typu a zapoj uje se do typifikacnfch procesu, ktere prob fhaj i perma­ nentne jakozto modifikace j ii existuj fcfch typu podle novych zku­ senosti. Prvni okruh problem" pro sociologii vcdcni vznika v situaci na­ scho-vztahu, j iz od povida prislusna vrstva v pfirucni zasobc vCdc­ ni, nalczcj ici k socialnc pfirozcnemu postoj i.

Schutz ukazuj e, ie toto "vmiSenf typifikaci" se odehniva v urcitych presne danych souvislostech a urcitym presne danym zpusobem. Jde o souvislosti s myslu a 0 zpusoby smcny motivu. Jde 0 dvojjediny problem: tyka se nabyvanf vedeni a interpretace socialnfho jednani. Vnasenf jiz existuj icich typifikaci do situace naseho-vztahu je sou­ casne vnasenfm subjektivni souvislosti smyslu (subjektiver Sinnzusam­ menhang) do teto situace. Diky teto souvislosti smyslu, kterou nesou typifikace, jez j sem ziskal dosavadn fmi zkusenostmi, dostava svuj smysl i dana s ituace. Je to smysl pro mne (proto "subjektivni" souvis­ lost), ktery vznika smenou motivu dvoj iho druhu: motivu aby a motivu protozc. Touto dvoj ici typu motivu je zpusob udelovani smyslu situaci pi'esne urcen. Tkvi v povaze orientace-na-tebe, ie jedn{mi nekoho jineho soustav­ ne pi'ipisujeme nejake motivy cili stale si jakoby vysvetlujeme, proc ten druhy del a to, co dela. Toto pi'ipisovani motivu se dej e jako strida­ ve pripisovani mne a tobe Cili jako smena. Na pi'ipsany motiv aby rea guj i motivem protoie, a naopak - na p i'ipsany motiv proloie reaguj i motivem aby. Jde 0 typicke nereflektovane reagovani na urovni pi'i­ rucni zasoby vedeni socialne pi'irozeneho postoje vsednfho dne. ­

Vnimame napriklad situaci naseho-vztahu takto: ten druhy m i poda­ va ruku, aby m n e pi'ivital - ja mu tedy podam take ruku, proloie chce zjevne pi'ivitat; ci opacne - ten druhy mi podava ruku, proloie jsem mu ja podal ruku, abych jej pi'ivital . Jak to delam? Schutz odpovida jednoduse, pragmaticky: spoleham se na svou zasobu vedeni, z n ii ne­ reflektovane startuj i" typy reagovani podle proloie motivu a aby mo­ tivu, typy ziskane a provei'ene di'ivejsi zkusenosti. Toto pomerne jed"

113

noduche schema je zakladnim artikulacnim schematem, podle ktereho je souvislost smyslu pi'ipisovana situaci naseho-vztahu. Motiv aby je ( 1 ) interpretacne a (2) zkusenostne orientovan na bu­ doucnost, motiv protoie je ( 1 ) zkusenostne a (2) interpretacne oriento­ van na minulost. Schutz Upozoflluje, ze "rozliseni mezi motivy aby a protoie j sou v beznem jazyce casto podcenena, coz umoznuje vyj ad­ rovani vetsiny ,aby' motivu vetami typu ,protoze' . . . " (Schutz, A. 1 962a: 70an.). Prfcinou teto bezne zameny (ktera se stava dilcim pro­ blemem sociologie vedenf, zkoumaj fci vrstvu problemu spojenych s nasim-vztahem) je vnimani subjektivnf souvislosti smyslu. Pozice aktera jednanf se zameni s pozici interpreta jednani a do situace se tak vnese i zameneny subjektivni smysl, neseny souborem typifikaci soci­ alne pfirozeneho postoje. Zustava vsak otazka, j ak se "material" dane zasoby vedeni a "Iatka", vchazej ic i do teto zasoby vedeni z dane situace, seskupuj i do typifika­ cf. Jinym i slovy -jak probfha akt Ci proces typijikace, jak vznika typ, jak vznikaj£ struktury typu? Odpoved' na tuto otazku je zalozena ve fe­ nomenologicke koncepci aprezentace. Schutz tento koncept pfejal od Husserla a s jeho pomoci resi pro­ blem seskupovani j ednotlivych vnimanych objektu do celku s urcitou vYznamovou strukturou (souvislost smyslu). Zakladem aprezentace j e "parovani" (Husser!, E. 1968: J 03-115) . Aprezentace je "analogickou apercepci". Spociva v tom, ze "aprezentuj ici pojem, to jest ten, ktery je pfitomny v bezprosti'edni apercepci, je zdvojen ci zparovan s apre­ zentovanym pojmem" (Schutz, A. J962g:295). Kupfikladu pi'itomny pojem (ci pocit) mne sameho vyvolava v apercepci socialne pi'irozene­ ho postoje akt zparovan f s mym telem, anebo zparovanf s nekym dru­ hym, anebo zparovani se vsemi ostatnimi (s lidstvem) apod. VetS ina aktu zparovani cili aprezentace je kulturne ustalena, a tak j sme uvykli zparovat cerne s bilym, muze se ienou nebo zapad slunce s j eho vy­ chodem atd. Takove kulturne ustalene dvoj ice j sou typy, jejich pouzi­ vanim se v aprezentacnim procesu vytvarej i dalSi a dalSi typy. Proto se "ve skutecnosti" nevyskytuj i veci izolovane, jako jednotliviny, nybrz vzdy pospolu, j ako relativne ohranicene celky, ktere existuj i v apre­ zentacne vymezenem horizontu. "Takova vec, j ako izolovany objekt, 0 kterem bych mohl m it izolo­ vanou zkusenost, neexistuje ani v bezprosti'ednim, ani v analogickem vnimanf. Kazdy objekt je objektem v poli ; kazda zkusenost s sebou nese svuj horizont; oboj i patfi do rMu zvlastniho stylu," pfSe Schutz. 1 14

"Obecne muzeme konstatovat, ze v jakekoliv aprezentacni situaci jso u zahrnuty misleduj ici ctyfi fady: (a) hid objektil, ke kteremu pam bezprostfedne apercipovany objekt, je-li zakousen sam 0 sobe a odhlizi-li se od kazde aprezentacni re­ ference. Tento fad budeme nazyvat , apercepcni schema ', (b) fad objektil, ke kteremu pam bezprostfedne apercipovany objekt, neni-Ii bran sam, ale jako clen aprezentacniho paru, a takto se vzta­ huje k necemu j inemu nez k sobe samemu. Tento fad budeme na­ zyvat ,aprezentacni schem a ', (c) fad objektu, k nemuz patfi aprezentovany clen paru, ktery je aper­ cipovan pouhou analogii. Tento fad budeme nazyvat ,referencni schema', (d) fad, ke kteremu pam zvlastni aprezentacni reference samotna, to jest zvlastni typ parovani nebo kontextu, pomoci nehoz je apre­ zentuj ici c len spojovan s aprezentovanym, ci feceno obecnej i vztah, ktery prevlacta mezi aprezentacnim a referencnim schema­ tern. Tento rad budeme nazyvat , kontextucilni ali interpretacni schema ' " (Schutz, A. 1962g:297-298, 299) . Sociologie vedeni musi ve svem zkoumani vzdy m imo jine dosah­ nout i poznani toho, jak a proc vznikaj i prave takove a ne j ine apre­ zentacni struktury, do jake m iry j sou podmineny ryze subj ektivne a do jake miry jsou podmineny relativne ustalenymi socialnimi situacemi a kultumimi kontexty. Tento ukol nelze splnit bez nasazeni vsech tri uvedenych koncepci: typif/kace, smeny motivu a aprezentace. Sociologie vedeni musi krome toho pracovat s principy, jimiz se ri­ di strukturalni zmeny aprezentacnich relaci, zmeny v typifikacnich procesech a v typech. Schutz rozlisil tri principy techto strukturalnich zmen: ( 1 ) princip relativni irelevance nosice, (2) princip variability aprezentacniho vyznamu a (3) princip figurativni transference (Schutz, A. 1 962g:303-305). Princip relativni irelevance nosice znamena, ze aprezentovany ob­ jekt X, ktery byl puvodne zparovan s aprezentuj icim objektem A, by mohl vstoupit do noveho paru s obj ektem B, ktery od tohoto okamziku bude aprezentovat X. B ude-li tento novy nosic B vniman (ve vzpo­ minkach, fantazii), "vyvola v zivot" (ve vedomi) vzdy tez aprezen­ tovany objekt X, ktery byl drive zparovan s puvodnim nosicem A . Princip variability aprezentacniho vyznamu znamemi, ze aprezen­ tacni yYznam se meni se substituci B za A, i kdyz aprezentovany objekt 1 15

x zustava

tYz. To je proste konstatovani kupi'ikladu toho faktu, ze ruz­ na vlastni j mena mohou m it ruzny vyznam, ale pi'itom znamenaj i totez, tentyz objekt. Princip figurativni transference je protikladny principu relativni ire­ levance nosice: aprezentuj fci objekt A, puvodne zparovany s aprezen­ tovanym objektem X, vstupuje do noveho paru s aprezentovanym ob­ j ektem Y, popffpade s ti'etfm objektem Z etc. Nastanou dva mozne pi'f­ pady: a) bud'to zustane puvodnf aprezentacn f reference (A-X) zachovana a pokracuje v koexistenci s novou referenci (A-Y), b) anebo bude puvodnf aprezentacn f reference (A-X) zatemnena ci za­ pomenuta a zachovana zustane jen nova reference (A-Y). Aprezentacni schemata vysvetluji, jak probiha proces typifikaci v elementarni socialni situaci, urcene nasim-vztahem tvafi v tvaf, ve kterem se spontanne orientujeme na zaklade nereflektovane pi'irucnf zasoby vedeni socialne pi'irozeneho postoje. V nasem-vztahu zakou­ sime sveho spolublizniho ve stejnem case i prostoru a v tomto caso­ prostoru se konstituuje nas spolecny svet, svet spolubliznich (Um­ welt). Jestlize ale s nekym jinym sdflfm pouze spolecny cas, nikoliv spolecny prostor, situace se zcela zmenf: vztah vuci jedinci, ktery se mnou spolu-zije ve spolecne sdflenem case (ne ve spolecne sdflenem prostoru), neni zalozen ani na orientaci-na-tebe, ani na nasem-vztahu, je to neco kval itativne j ineho. Ten druhy j iz nen f spolu-bliznf, nybrz jen soucasnik (Nebenmensch) a m uj vztah vuci nemu nemuze byt j iny nezli zprosti'edkovany, nepi'fmy. On/ona zije v j inem svete. Je to svet soucasniku (Mitwelt). Svet spolubliznfch ( Umwelt) je jen zvlastni soucasti sveta soucasniku (Mitwelt).

Krome sveta soucasnfku (a jeho soucasti - sveta spolubl iznfch) roz­ lisuje Schutz jeste svet pfedchudcu (Vorwelt) a svet nasledovnik u (Folgewelt). Svet pi'edchudcu je svet absolutne uzavi'eny a totalne de­ terminovany: vsechno je v nem nutne, nebot' se to aktualne j iz stalo. Svet pi'edchudcu nemuzeme vn fmat j inak nef skrze typifikace. Svet nasledovnfku je naproti tomu absolutne otevi'eny a totalne svobodny. Je to svet tech, ktei'i zde j este nej sou, soucasti meho socialne pi'iro­ zeneho postoje j e vsak samozi'ej my pi'edpoklad, ze budou podobni soucasnikum. Sve soucasniky, j ej ichz existenci pi'edpokladam se stej nou samo­ zi'ej mosti jako existenci spolubliznich, vnimam j inak nez tebe nebo ntis nebo sebe. Pro mne, pro tebe i pro nas j sou to oni. Moj e, tvoj e a 1 16

nase orientace vuci soucasnikum je orientaci-na-ne (Ihr-Einstellllng). A stejne jako v pi'edchazejicfch pi'ipadech i tato orientace-na-ne je "cistou formou", ktera se komunikaci v nasem-vztahu muze zmenit ve vztah-k-nim. Ten ma podstatne jine charakteristiky nez nas-vztah, coz ma dusledky jak pro vrsivu vedeni, ktera tomuto vztahu-k-nim odpo­ vida, tak pro sociologii vedeni, ktera ho zkouma.

Soci61ne pfirozeny postoj a vztah-k-nim Vsechny zatim uvedene charakteristiky aktu ziskavani vedeni v si­ tuaci naseho-vztahu maji jedno spolecne: vychazeji z me biografie, do­ tvareji mou biografii a jsou predpokladem me budouci biografie. Mys­ lime tim zkusenostni biografii, coz soucasne znamena typifikovanoll zkusenostni biografii (SChlitz, A. 1962a: 76) . Biografie je vseobecne fungujicim filtrem, jehoz optika meni kazdy typifikacni akt i jeho vy­ sledek, typo Neplati vsak, ze by biografie byla ryze subjektivni zale­ zitosti. To nam pomuze pochopit i rozbor vztahu-k-nim, jako ke svetu soucasniku. Svetu soucasniku, ktery spolutvori:

( 1 ) lide, s nimiz jsem se jiz nekdy setkal tvari v tvar a vytvoril s nimi nas-vztah, ktery pozdeji zanikl;

(2) lide, s nimiz se teprve nekdy v budoucnu setkam a vytvorim s nimi nas-vztah, a

(3) lide, s nimiz jsem se nikdy nesetkal a s nimiz se nikdy ani neset­ kam a zadny nas-vztah s nimi nevytvoi'im. Pi'esto jsou vsichni soucasniky, nejsou to vsak moji spolublizni. Rozdil je v tom, ze "zatimco tebe, individllalniho, zakoliSim v konkret­

nim nasem-vztahu pfimo, soucasnika vnimam jen zprostredkovane, pomoci typifikaci" (Schlitz, A. 1 964a:42) . Takto zprosti'edkujici typi­ fikace mohou byt trojiho druhu. Analogicky bodum 1 -3 mohou byt napriklad typifikace soucasnika A - odvozene z di'ivejsich zkusenosti s nynejsim soucasnikem A (drive spolubliznim A), - odvozene z di'ivejsich zkusenostf nynejsiho spolublizniho jmenem B se soucasnikem A (drive byli A a B spolublizni) a - odvozene ze skutecnosti, ze ja a muj soucasnik A zakousime (nebo jsme zakouseli nebo budeme zakouset) tytez veci a udalosti tyzicke reality (artefakty, jedmini, instituce etc.), kteni je nam spolecna. Temito znacne odlisnymi zpusoby typifikaci ziskavam ti'i odlisne vrstvy vedeni, ktere jsou na sebe navzajem neprevoditelne. Spoj ime­ Ii tyto ti'i zpusoby typifikaci se Ctyi'mi i'ady a p rezentace, d osta-

1 17

neme pomerne slozitou n omenklaturu schemat, s j ej ichz pomoci jiz Ize velmi podrobne artikulovat a misled ne analyzovat zasobu pi'irucnfho vedeni. Na rozdil od orientace-na-tebe a naseho-vztahu, ktere spoluvytvcifeji konkretni socialni situaci, v niz jsou spolublizni Ua a ty, tedy my) tvai'i v tvai', zakladaj i orientace-na-ne a vztah-k-nim socialni situace, ktere jsou hlavni konstitutivni slozkou sociir/ni reality. Je tu rozdil v objektu aprezentace a typifikace:

- objektem vi!deni v konkretni situaci naseho-vztahu jakozto spolu­ bliznich je konkretni sociirlni situace; - objektem vedcnf v typifikovane situaci vztahu-k-nim jakozto sou­ casnikum je typifikovana socialnf realita. Dru hy okruh problemu pro sociologii vedeni vznika v situaci vztahu-k-nim, j iz odpovida prislusna vrstva v zasobe prirucniho vedcnf, nalezejfcf k socialne prirozenemu postoj i. Zpusoby zfsldvani vedcnf a vrstvy vedenf odpovfdajfcf nasim­ vztah um jsou principia Inc odlisne od zpusobu ziskavani vedeni a vrstev vedcni odpovfdajicich vztahum-k-nim. Jsou navzajem ne­ prevoditelne. Podobne jako spolublizni v nasem-vztahu pi'ipisoval smysl dane so­ cialni situace pomoci zasoby pi'irucniho vedeni socialne pi'irozeneho postoje tak, ze ji zaclenil do subjektivni souvislosti smyslu, pi'ipisuje soucasnik ve vztahu-k-nim smysl typifikovane socialni realite pomoci zasoby pi'irucniho vedeni socialne pi'irozeneho postoje tak, ze j i zacle­ nuje do objektivni souvislosti smyslu (objektiver Sinnzusammen­ hang) cili do struktur typifikaci. Na tomto procesu se rozhoduj ici me­ rou podilejf kulturne ustalene aprezentacni akty. Poznavani sveta soucasniku je typizovanym poznavanim typickych procesu a struktur. Vedeni 0 svete soucasniku je typizovanym vedenim o typickych procesech a strukturach. Je to poznavani "cehosi a koho­ si", nikoliv poznavani konkretnich Iidi, je to vedeni ,,0 cemsi a 0 kom­ si", nikoliv 0 konkretnich lidech. V procesu poznavani soucasniku "nejsou mymi protejsky konkretni jedinci, nybrz typy" (Schutz, A.

1 964a:45) . Typy a typifikace samozi'ejme pusobi i v nasem-vztahu se spolu­ bliznimi tvai'i v tvai', na to jsme upozornili. Je zde vsak jeden rozdil: v nasem-vztahu nejsou typy a typifikace jedinym zdrojem a korek­ tivem vedeni, nebot' jsou korigovany bezprosti'ednim nasim-vztahem (napi'iklad dialogem). Naproti tomu ve vztahu-k-nim jsou typy a typi-

1 18

fikace jedinym zdrojem vedeni, ktei)r Ize korigovat opet jen a jen typy a typifikacemi. Schutz uvadi mnohe pi'iklady takovychto typifikovanych obsahu ve­ deni. Rozlisuje v zasade. (l) typy socialnic h individu i, tj. jednotlivin, a

(2) typy socialnic h kolektivu, tj. instituci a organizaci. Dobi'e zname typifikace socialnich individui jsou typy osobnostni,

typy chowini a typy Junkci. Typy osobnostni vznikaji jednak ex post (po zakouseni konkretniho vztahu ke konkretnimu jedinci), kdy si s odstupem casu vytvarime typ osobnosti clovifka, s nimz jsme byli v kontaktu a jiz nejsme. Ze "sedi­ mentu zkusenosti" tak zustava pouhy typ osoby, napfiklad typ "muj pfitel Jan " A jednak sdelovanim tohoto typu jinemu spolubliznimu: zde nemame jinou moznost nez v dialogu sdelovat typicke charakte­ ristiky typu " muj pfitel Jan , s tim ovsem, ze v dane komunikaci vzni­ ka dalSf typ, neidenticky s mym, ale oboustranne formovany dvema zasobami pi'irueniho vedeni (moji a toho, s kYm hovoi'im). Nakonec vznikne typ "C/ovifk jako mitj pfitel Jan ", eventualne jeste obecnejsi typ "lidejako Jan ". .

"

Typy chovanf vznikaji analogicky - vztaznym bodem tvorby typu je vsak ureita Cinnost. Napi'iklad "postovni urednik" pi'edstavuje ureite chovani, ktere dobi'e zname jednak z vlastnf zkusenosti ("pi'evzal od nas dopis, balik aj."), jednak z komunikace 0 tomto typu s jinymi Jid­ mi. Z typu "postovnf ui'ednik" muzeme usuzovat na dalsi "postovni Ui'edniky". Typy Junkci vznikajf seskupenim nekolika typu chovani. Ve srov­ nani s osobnostnimi typy nebo s typy chovanf jsou mnohem ano­ nymnejsi a mene ureite. Typ funkce " reditel" je anonymnejsi a mene ureit)' net osobnostni typ "takovy feditel jako feditel Novak" a je ano­ nymnejsi a mene ureity nezli typ chovani "feditel skoly ". Typifikace socialnich kolektivu jsou zcela anonymni (Schutz, A., T. 1973:82-84). Nektere mozno individualizovat - napi'i­ klad typy "parlament ", "reditelska rada RockeJellerovy nadace ", "vyrobci", "spotrebitele" nebo "divaci ". line vsak artikulovat a indi­ vidualizovat nelze - napi'iklad typy "Jrancouzska gramatika ", "hos­ podarstvi" nebo "spoletenske tfidy ". Typifikace kolektivni nejsou pi'istupny bezprosti'edni zkusenosti a jsou zpravidla zalozeny na hlub­ sich typifikovanych vrstvach, jez jsou neuvedomovane a malo jasne. To plati kupi'ikladu 0 takovych typech jako "liberalne levicovy inte-

Luckmann,

1 19

lektualH nebo "American Tyto typy jsou naprosto samozrejme, avsak nejasne. Na urovni kazdodenniho vedeni je dostatecnym duvodem pro vzni k a uzmini nejakeho typu akt idealizace anonymniho opakovimi urcitych jevu: idealizuje se "a tak dale" a "znovu a znovu" (Schutz, A., Luck­ mann, T. 1973:76), coz jsou Mzna vyj adreni (domnele) konecnosti vlastnosti jew. Nicmene zadny typ konecny neni, zadna analyza nedo­ speje k nejakemu konecnemu typu, stejne jako nemuze dospet k zad­ nemu "pfed-typickemu" vedeni (Schutz, A., Luckmann, T. 1973:232). Predstava definitivniho typu je fikci anebo teoretickou konstrukci. Rozdily mezi zpusoby typifikace v zavislosti na typu orientace a na typu vztahu vyjadruje Schutzova formulace 0 stupni konkretnosti typu a lypiflkace, ktera rika, ze "stupen konkretnosti typifikacniho schematu je inverzne proporeni urovni obecnosti tech zkusenosti sedimen­ tovanych v zasobe vedeni, z n ichz je schema odvozeno" (Schutz, A . 1964a:49). Ve svete soueasniku a vuei svetu soueasniku j e vse ty­ picke a vse typicke je vzdy take homogenn i. Zakladnimi znaky sveta soueasniku a zakladnimi znaky vedeni 0 svete soucasniku jsou ano­ nymita a homogenita. Proto i orientace-na-ne a vztah-k-ni m j sou ano­ nymni a homogennf. To se v p Ine mire tyka i vedeni na urovni socialne pfirozeneho postoje a tim spiSe vedeni socialnich ved, pokud maj i tyto vedy za svuj predmet "socialni realitu". Stejne charakteristiky plat! i pro poznavani sveta pi'edchUdcu. Vede­ ni 0 svete pi'edchudcu je vzdy a pouze typifikovane. "Zkusenost sveta predchUdcu je samozrejme nepfima. Vedeni pfedchUdcu - prave tak jako vecteni soucasniku - muze byt odvozeno z komunikativnich aktu spolubliznich nebo soucasniku, ve kterych podavaji zpravu 0 svych vlastnich zkusenostech" (Schutz, A. 1964a: 58). Nosicem typifikaci, ktery je s to pi'enaset typifikovane vedeni mezi svety spoluhliznich, soucasniku a castecne pfedchudcu, je jazyk, ktery soueasne prenasi objektivni souvislosti smyslu techto typifikaci. Jedi­ nym zprostredkovatelem techto typifikaci je ale nas-vztah, ktery jediny muze mrtvYm typifikacim vdechnout zivot skrze realnou komunikaci a ji zprostredkovanou subjektivni souvislost smyslu. neti okruh problemu pro sociologii vedeni vzniIui v situaci vztahu ke svetu predchudcu, j iz odpovida p rislusmi v rstva v zaso­ be pi'irueniho vedeni, nalezejici k socialne pfirozenemu postoji. Zpusoby ziskavani vedeni a vrstvy vedenf, odpovidajici vztah U m ke svetu predchudcu, jsou principialne odIisne od zpusobu ziskaH.

120

vani vedeni a v rstev vedeni odpovidajfcfch nasim-vztah U m a vzta­ hiim-k-nim. Uvedene zpiisoby ziskavani vedeni a d ruhy vedeni jsou navzaj e m neprevoditelne. Typifikacnf procesy, typy a zejmena typifikacni proces par excellen­ ce, ree, dovolujf, aby mezi lidmi vhidlo vetSi ci mensi porozumenf a dorozumeni. To je sice pfed-danym atributem socialne pl'irozeneho postoje, ale ukolem vedecke analyzy je tento jev uspokojive vysvetlit. Schutz jej vysvetluje pomoci koncepce reciprocity perspektiv.

Obecna teze reciprocity perspektiv je zalozena na objeveni dvou vyznamnych typifikaci, jeZ Schutz nazyva idealizace. Prvni idealizace oznacuje typifikaci v socialne pl'irozenem postoji, diky nfz jsme neretlektovane pl'esvedceni 0 tom, ze zmena (socialniho) stanoviste znamena i zmenu pohledu na svet Jinymi slovy - v zasobe pl'irucniho vedeni spjateho se socialne pl'irozenym postojem existuje pl'esvedceni, ze postavim-li se tam, kde nyni stoji nekdo jiny, budu za­ kouset svet v zasade stejne jako on(a). Schutz tuto idealizaci nazyva idealizace zamenitelnosti stanoviste. Druha idealizace oznacuje typifikaci v socialne pl'irozenem postoji, diky niz jsme neretlektovane pl'esvedceni 0 tom, ze rozdily vyplyvajici z rozdilne (vZdy biograficky podmfnene) (socialni) situace mne a ne­ koho jineho jsou z hlediska jeho a mych nynejsich cilu irelevantni. 1i­ nymi slovy - marne-Ii oba dva stejny cil, nase rozdilna vedeni (zku­ senosti) v zasade nijak nebrani tomu, abychom oba dva, nezavisle na sobe, sveho cile dosahli. Schutz tuto idealizaci nazyva idealizace sho­

dy relevance systemii. Z obou idealizaci je vyvozena obecna teze reciprocity perspektiv, ktera pravi: "Idealizace zamenitelnosti stanoviSte a idealizace shody relevance systemu spolecne formuji obecnou tezi reciprocity perspek­ tiv. Tato teze je ... zakladem pro socialni utvareni a Iingvistickou fixaci objektu mysleni ( . . . ), ktere nahrazuji - ci lepe: substituuji - objekty mysleni v pfedsocialnim svete" (Schutz, A., Luckmann, T. 1973:60). Zejmena z ryrazu "substituujf" by melD b}'1 zi'ejme, ze tento akt je di­ lem kulturne ustalene aprezentace, kterou Ize jen obtiZne zmenit, ne­ bof ani biograficka zkusenost (viz idealizaci shody relevance systemu) nemusi by! tak silmi, aby tento typ rozbila nebo zmenila. Obecna teze reciprocity perspektiv je jednim ze tfi aspektu proble­ mu socializace vedeni. Spolu s dalSimi dvema aspekty, problemem socialnfho puvodu vedenf a problemem socialni distribuce vedenf (Schutz, A. 1962b: 1 1), tvoi'i ramcove zada n i sociologii vedeni zaby-

121

vajici se problemy vedeni spojeneho se socililne pi'irozenym posto­ jem. Sociologie vedeni jako produkt kritickeho mysleni zacimi s pres­ ne podminenym prekominim pusobnosti teto obecne teze ve sve vlastni cinnosti, avsak s jejim plnym respektovimim, pokud jde 0 j ej i pusob­ nost v "predmetu" zkoumimi (Lebenswelt). Vse, co zde bylo zatim k problemu typifikaci uvedeno, plati pro deni na urovni kaidodenniho vedeni. Na urovni teoretickeho (vedeckeho) vedeni 0 spolecnosti je relevantnf jen a jen vedenf typifikuj fci. Rozclenenf socialnfho sveta na urovni socialne pi'irozeneho postoj e dvema zakladnfmi orientacemi (na-nas a na-ne), n a n ichz lezf dva za­ kladni socialnf vztahy (nas-vztah a vztah-k-n im) a dva zakladnf zpuso­ by ziskavanf a strukturace vedenf, implikuj e dale rozclenenf socialnfho sveta a vedenf na tu cast, kterou muzeme svym jednanfm realne ovl iv­ n it, a na cast, kterou j iz ovlivnit nemuzeme. Toto povedomf rovnez pam do zasoby prfrucnfho vedenf socialne pi'irozeneho postoje. Svet v mem skutecnem dosahu je omezen fyzickym dosahem zraku a sluchu a vytval'f ramec m anipulacni sfery, ve ktere muzeme ovlivnit nebo organizovat deni bud'to primo, pouhou aktivitou tela, anebo ne­ prfmo, pomoci nastroj u a reci. Svet v mem skutecnem dosahu j e dan zde a nyni. Avsak n etrva, mizf s casem a meni se ve svet v obnovitel­ nem dosahu. Tento svet j e souhrnem typifikaci vytvorenych vedenim tehdy, kdy "svet v obnovitelnem dosahu" byl jeste "svetem v mem skutecnem dosahu". Svet v obnovitelnem dosahu j e pouze nyni Gako vedome, napr. vzpomfnanim vyvolana typifikace), neni vsak zde (Schutz, A. 1962g:306 an.). Aprezentacni deje spolu s reciprocitou perspektiv vyvolavaj i ve vedeni socialne pi'irozeneho postoje i 1uzi o moznostech vyuziti vedeni, nalezej iciho ke svetu v obnovitelnem do­ sahu, v manipulacni sfere sveta v mem skutecnem dosahu. Napreni jednani za hranice manipulacni sfery nyni anebo do budoucnosti pak analogicky vyvolava podobnou il uzi vyuziti vedenf, nalezejiciho k ny­ nejsimu svetu v mem skutecnem dosahu a k nemu odpovidaj ici mani­ pulacni sfere, v budoucnosti, ktera j e v teto souvislosti vnimana jako zona moznych manipulaci a je vlastne souborem typifikaci odvoze­ nych z podoby manipulacni sfery sveta v mem skutecnem dosahu. Socialne pfirozeny postoj a vedeni socialnich ved Pote, co Schutz ziskal zakladni poznatky 0 smysluplne vystavbe so­ cialniho sveta na urovni vedeni zdraveho rozum u c i l i na urovni so­ cialne pi'irozeneho postoje cili na urovni relativne pi'irozeneho sve­ toveho nazoru, soustredil se na zakladni spolecny problem jak ve1 22

deni na urovni pi'irozeneho postoje, tak vedeni na urovni socialnich ved: na problem interpretace socialniho jednani. Schutz totiz dospel jiz ve sve prvni publikovane praci k presvedceni, ze Weberovy vyklady socialniho jednani, trebaze prvni a pro sociolo­ gii majici zasadni vyznam, jsou pojmove a logicky konfuzni. Weber podle Schutze "svou analyzu socialniho sveta rusi, jakmile dospiva k tomu, co povazuje za zakladni a neredukovatelne elementy socialni­ ho jevu (tj. smysl - SH). Ve svem pl'edpokladu se mYIi. leho pojeti smysluplneho jednani individua - klicova idea interpretativni sociolo­ gie - nikterak nedefinuje cosi jednoducheho, jak si to on sam mysli. le to naopak pouha nalepka na vysoce slozite a rozvetvene oblasti, ktera vola po dalsim a dalsim zkoumani" (Schutz, A. 1 967: 7-8) . Weber udajne chybuje nekolikrat: ve vykladu subjektivniho smyslu, dale ve vykladu racionalniho jednani, ve rykladu motivu jednani a ve vykladu rozumeni jednani. Zopakujme Weberovu definici: "lednani (. .. ) znamena... z naseho hlediska vzdy takove jednani vuci ,objektum', ktenS Ize pochopit, tj. ktere je specifikovano nejak)'m, obcas i vice mene nepozorovanym (subjektivnim) smyslem, ktery toto jednani ,rna' nebo jakym se ,mini'. ... lednani... je tedy specialne takove jednani, ktere I . podle sveho smyslu, subjektivne mineneho jednajici osobou, se vztahuje kjednani jinych, 2. touto vztahovosti ke smyslu je jeho prubeh spoluurceny, a tedy 3. jednani Ize srozumitelne vysvetlit z tohoto (subjektivne) mine­ neho smyslu" (Weber, M 1 983b : JJ6) . Podle Schutze zasluhuji vsechny pojmy v teto definici objasneni, nebot' pi'edstavuji nejvys "neadekvcitni pojmove schema, tvoi'ici jeji zaklad" (Schutz, A. 1 964b: 64). lsou to pojmy (sledujeme uvedenou definici): pochopit - subjektivne mineny smysl - vztahovost - vysvetlit. "Kdyz Weber pouziva pojem ,motiv', mini tim jednou (a) jednani ,aby' - jinymi slovy orientaci jednani na budouci udalost -, jindy zase (b) jednani ,protoze', to jest jeho vztah k drive prozivane zkusenosti" (Schutz, A. 1967:8) . le tomu tak proto, ze nedospel k detaiInejsimu poznani smeny motivu probihajici v nasem-vztahu, ktera je jina nez smena motivu ve vztahu-k-nim. Stejne tak Weber chybuje, kdyz defi­ nuje socitilni vztah. Neodlisuje totiz dostatecne jasne chapani socialni­ ho vztahu akterem tohoto vztahu na strane jedne a sociologickym po­ zorovatelem na strane druhe (Schutz, A. 1 967: 1 52), a tak mu v one vztahovosti v uvedene definici splyvaji ruzne veci: napi'iklad vztah v situaci naseho-vztahu se vztahem v podobne, avsak neidenticke situ-

123

aci, nezalozene na reciprocni orientaci-na-tebe. Ale nerozlisen zustava i vztah-k-nim, ktery je zcela j ine povahy nez miS-vztah . Schutzovy analyzy zakladni struktury smysluplne vystavby socialni­ ho sveta vedou k zaveru, podle nehoz ,je socialni veda skrz naskrz ex­ p l icitnfm poznavanim vyhradne: bud'to sveta soucasniku, nebo sveta pfedchudcu; nikde se neodvolava zpetne na zkusenost tvafi v tVaf" (Schutz. A. 1967:223) . To je zasadni tvrzeni, ktere musime zduraznit: socialni veda poznava j ednak svet soucasniku, j ednak svet pred­ chudcu, a zkusenosti ziskane v nasich-vztazich situaci tvari v tvar za zdroje poznani nepovazuje. Je to dana jej im pojetim objektivity poznani. Vedeni na lirovni zdraveho rozum u pfirozencho postoje se liSi od vedeni teoretickeho rozumu vedy nikoli kriticnosti, nybrf mirou typifikaci v tomto vedeni pritomnych : vedeni socialnich ved je vedenim vyhrad ne typifikovanym. Coz dale znamemi, ze toto pine typifikovane vedeni s sebou nese objektivni souvislost smyslu, spoje­ nou s objektivne relativnim casem a s objektivne relativnim prostorem socialniho sveta - tedy s typifikacemi socialniho casu a socialniho prostoru. Z ryznamu Weberovych pojmu vypadava vse, co je spojeno se zku­ senosti aktera jednani, ziskanou v situaci tvari v tvar, a pojem sub­ jektivne mineny smysl se rozplyva vnivec. Jaky "subjektivne mineny smysl", kdyz tu neni moznost vyuzit zkusenost naseho-vztahu pro ve­ decke poznani cili - pro vedecke poznani subjektivne mineneho smyslu? Jaka i nterpretace? Schutz neliprosne bofi vsechny opory We­ berova zalozeni i nterpretativni sociologie, aniz by ovsem pochyboval o jej i potfebe a progresivnosti. Naopak - podle nej je sociologie moz­ na prave j ako chapaj ici a interpretativni. Jenze to vyzaduje j iny pfi­ stup: takovy, ktery se nezastavi u pojmu "socialni vztah" a "socialni jednani" jako u poslednich atomu socialniho sveta, ale ktery pujde dal. Schutz socialnijednani definoval znovu a j inak. Nejen vuci reaktiv­ nimu chovani Gako Weber) a vuci motivum a cilum, tedy vuci projek­ tivni strance jednani Gako Weber). Pfedpokladem pro nove vymezeni jednani ucinil navic rozliseni mezi j ednanim jako j ednim celistvym, tak ci onak dokonanym aktem, j emuz dal nazev skutek, a jednanim ja­ ko fadou dilcich kroku nebo cinu, pro nez (pro kazdy z n ich) rezervo­ val pojem Cinnosti. Poprve toto alternativni pojeti rozpracoval na analyze Schelerova pojmu intersubjektivity (Schutz. A. 1962e: 1 5-79), v kapitole The General Thesis of Alter Ego and its Time Structure, a v zasade se od tohoto poj eti uz nikdy neodchYlil.

1 24

To, co plati 0 socialnim j ednani na lirovni sociologickeho mysleni a sociologicke terminologie, neplati na lirovni zdraveho rozumu pi'iro­ zeneho postoje. Duvod je v pojeti "racionality" a "racionalniho vede­ n i", jimi pak koreluje i "smysl". Racionalita a racionalni vedeni j sou v Schutzove teorii j evy, ktere odpovidaj i j enom ureit6 easti struktury vystavby social niho sveta a j ine ne. Je j asne, ktere neodpovidaji: ne­ odpovidaj i situaci naseho-vztahu tva!'i v tva!', nebot' v te nejsou retlek­ tovana zkusenost a retlektovane vedeni pi'itomny. Nejsou v n i moine, nebot' v t6to situaci vladne spontaneita. Razelenen i na skutek ajednani rna pi'ieinu v Schutzove poj eti refle­ xe. Retlexe znamena vidy rozumnou retlexi, tedy pro-myslenf. Moine je vsak jen pro-mysleni neeeha, co jii uplynulo, bylo, skoneilo. Retle­ xe se tedy tyka neeeho minuleho - nebot' teprve minu/ym se muie re­ tlexe zabyvat. Proto nemuie byt smysluplne racionalni jednani spoj e­ no 5 aktivitami nasich-vztahu, ktere jsou vidycky tVa!'i v tvai' a pusobi v nich neretlektovana zkusenost a neretlektovane vedenf. To by ovsem znamenalo, ie mezi obema svety, iivotnim svetem a svetem vedy, se pi'edpokladana propast jeste rozsii'f. Schutz tomu e e l f apl ikaci obecne teze reciprocity na dany problem a formuluje postula­ ty, ktere muieme povaiovat za abecedu metod socialnich vect vubec. Podle Schutze je hlavnim p ro blemem socialnich ved rozvinuti metody, s jej ii pomoci by bylo moine zkoumat o bj ektivnim zpuso­ bern subjektivni smysl socialn iho jednani tak, aby se myslene o b­ j ekty socialnich ved shodovaly s myslenymi objekty zdraveho ro­ zumu. Takova metoda musi splnit postulat adekvatnosti. a vedle toho musi vyhovovat j este dalsim dvema postulatum, jak uvadime dal. Z h lediska sledovaneho probl emu socialniho j ednani je vsak nejdule­ iitejsi postulat adekvatnosti, ktery pravi: "Kaidy poj e m ve vedeckem modelu socialniho j ednan i musi bYt konstruovan tak, aby lidsky skutek, vykonany individualnim akterem zpusobem indikovanym typickym konstruktem v iivotnim svete, byl pochopitelny j ak pro aktera sameho, tak pro j eho spolubliini v poj­ mech interpretace zdraveho rozumu kaidodenniho iivota. Vyhoveni tomuto postul atu zaruci shodu konstruktu socialniho vedce s kon­ strukty zakousen i socialni reality zdravym rozumem" (Schutz. A . 1962b:44) . Tato "dvojita" shoda - j ednak shod a mezi konstrukty ruz­ nych lidi na lirovni iivotniho sveta, jednak shoda konstruktu na lirovni iivotniho sveta s konstrukty vedce - chybi koncepci socialn iho j edn{mi Maxe Webera (tvrdi Schutz). Ale chybi ji j este naplneni dalsiho pos­ tulatu, j imz je postulat su bje ktivn i interpretace, ktery zni: 125

"Aby vysvetlil lidske jedmini, musi se vedec tazat, jaky model indi­ vidualni mysli (mind) Ize zkonstruovat a ktere typicke obsahy je nutne mu pi'ipsat, aby vysvetloval pozorovane fakty jako vysledky jednani takoveto mysli v mezich pochopitelnosti. Vyhoveni tomuto postulatu zaruci moznost vztazeni vsech druhu lidskeho jednani nebo jejich vy­ sledku k subjektivnimu smyslu takoveho jednani nebo k vysledku jed­ nani, ktere melD pro aktera" (Schutz, A. 1962b : 43) Oba postulaty se tykaji "cestovani" mezi vyznamy zivotniho sveta a vedeckeho sveta. .

Tfeti postulat, postulat logicke shody, je vcelku trivialnf a pozadu­ je, aby byl system typickych konstruktu vedce pine podi'fzen pravi­ dlum formalni logiky, nebot' v podstate jen to odlisuje konstrukty vedy od konstruktu zdraveho rozumu. Co z toho vyplyva pro sociologii vedeni: nutnost neust61e konfron­

tace tfi druM konstruktu: - konstruktu sociologie vedeni s - konstru kty zdraveho rozumu sociiilne pfirozeneho postoje v kazdodennim zivotnim svete a s - konstrukty ruznych vednich disciplin nebo konstrukty zdraveho rozum u 0 konstruktech zdraveho rozumu. V teto konfrontaci vykonava sociologie vedeni jako disciplina soci­ alnich ved funkci socicilni ontologie, funkci soci61ni epistemologie a funkci socialnevedni metareflexe soucasne. Cely proces poznaviini se

tak meni v reflexivni a sebereflexivni proces vytviii'e ni konstrukt u socialnfho jednani a social n i reality. Socililnf vedy obecne majf neustale resit problem rozporu mezi "subjektivnfm smyslem jedmini, jenz je pro aktera vzdy jedinecny a in­ dividualni", a tim, ze "vyznamovym kontextem systemu vedeckeho pozmini je objektivni vedeni" (Schutz, A. 1962b: 35). Moznost reseni tohoto rozporu subjektivniho v zivotnim svete a objektivniho ve ve­ deckem poznani oteviraji tri uvedene postulaty, ktere vedou badatele zpetne do zivotniho sveta zdraveho rozumu socialne pl'irozeneho po­ stoje. Trvalym hledanim interpretacniho modelu, ktery uspokojf jak naroky zdraveho rozumu socialne pi'irozeneho postoje v zivotnim svete, tak naroky teoretickeho rozumu ve vedeckem svete objektivo­ vanych typifikaci, se sociologie stava interpretativni vyzkumnou dis­ ciplinou. Sociolog musi co mozna nejvic eliminovat zasobu pfirucniho vede­ ni, pramenici z jeho vlastni biografie, a soucasne s tim i svu) socialne pfirozeny posto), vznikajici vzdy "zde" a "nyn!". Rozdil mezi kon-

1 26

struktem zdraveho rozumu a vedecIcym konstruktem socialniho jedna­ ni je v tom, ze: a) konstrukt socialniho jednani vytvoi'eny zdravym rozumem socialne pi'irozeneho postoje j e seskupen kolem konkretnich "my", "ty" a typifikovanych "oni" a je vzdy utvai'en s vedomim, ze akter je "ve skupine" nebo "vne skupiny" (s pi'islusnou m irou soci
L

n i socialne pi'irozenym postojem. Za dvema paradigmaticky odliSnymi pozicemi pusobi j edna vira: vira v moznost nezaujateho, socialne (po­ l iticky) neutralnfho poznani. Fenomenologicka inspirace sociologie pi'imela sociologii vedeni k reorientaci. Do popfedf se pfi zkoumani vazeb mezi vedenim a spo- , lecnosti dostaly problemy vedeni na urovni socialne pi'irozeneho po­ stoj e ci relativne pi'irozeneho svetoveho nazoru a problemy vztahu tohoto vedeni a vedeckeho vedeni. Nezanedbate lne byly i namety na prozkoumani poj moveho zakladu sociologie. Avsak nejvaznejsi ode­ zvu nalezl v sociologii vedeni Schutzuv koncept konstruktu socialni­ ho sveta, rozvinutY do svebytne systematicke podoby P. Bergerem a Schutzovym zakem/spolupracovnikem T. Luckmannem. P. Berger pak v zapocate praci pokracoval vstupem do debat 0 modernim vedeni a pokusy 0 apl ikaci poznatku, ziskanych v praci Sociilln[ konstrukce skutecnosti, ve sporech 0 modernu (Berger, P. L., Berger, B. , Kellner, H. 1973) . To byla zi'ej me nejvyznamnejsi linie zuzitkovani idej i A . Schutze a naslednych diskusi kolem n ich. Krome ni znamenaly vyznamny vklad do dalSiho rozvoje sociologie vedeni vyzkumy etno­ metodologie, zalozene h lavne H. Garfinkelem. Pi'ipomenout musime tez pro sociologii vedeni jen orientacne pi'inosna "makrofenome­ nologicka" zkoumani E. A. Tiryakiana a studie tech, ktere do svych sborniku zahrnuli M . Natanson a G . Psathas (Tiryakian, E. A. 1 9 73; Psathas, G. 1973) . Tim se take uzavi'elo paradigmaticky se utvai'ej ici smei'ovani od teorie pospolnosti M. Schelera (Wir-Sphtire) p res koncepce socialniho jednani M. Webera a teorii zivotniho sveta (Lebenswelt) A. Schutze ke koncepci socialni konstrukce skutec­ nosti u P. Bergera a T. Luckmanna. * * *

Scheler, Mannheim a Schutz pi'edstavuji tfi paradigmaticky odlisne zpusoby zkoumani problemu sociologie vedeni a zakhidani sociologie vedeni jako discipliny. Ackoliv principialne i metodologicky odIisn i, jsou spojeni nekter)imi a priori pi'ijatymi nazory, ktere potom vedly j ej ich teoretickou praci . Vsichni ti'i jsou pi'esvedceni 0 tom, z e vedeni j e podmineno, a takto i deformovano, socialnim postavenim jeho nositele, j ednak individual­ n iho, jednak skupinoveho. K tomuto pi'esvedceni se vaze vira v moz­ nost nalezeni zpusobu poznani, jejichz prostfednictvim Ize dosahnout vedeni nedeformovaneho, kvalitniho, socialne neutralniho. A kde j e 1 28

tato vira, tam je i pfesvedceni vanou skutecnost a vedeni.

0

existenci fadu, ktery podklada pozna­

Scheler a Schutz krome toho vei'ili v existenci nemennych, abso­ lutnfch forem vedeni, C02 Ize u teoretiku orientovanych fenomenologii ocekavat. K fenomenologicke metode se pfihlasili vsichn i tfi, ackoliv duraz na historismus (Mannheim, mene Scheler) musel sol idn imu vy­ tezeni moznostf fenomenologie nutne zabranit. Coz se take stalo. Vsichni tfi teoretici spoj i l i mozne prave vedeni s nejakou zvlastni socialni skupi nou: Scheler s el itou vudcu, Mannheim s inteligencf a Schutz (nejmene h lasite) s obcf socialnich vedcu. Nejvice se od snah nalezt tuto vyj imecnou skupinu vzdalil Schutz svym pozadavkem reci­ procniho uznan i platnosti vedeni (mezi teoretiky a Lebenswelt). Sociologie veden f je ve vsech tl'ech teoriich vedou, ktera zkouma vedeni jako fun kci socia lnf sku piny, zprosti'edkovanou: - bioticky podm inenymi jedinci (Scheler), - socialni vrstvou vyvazanou z determinace produkcf (Mannheim) ci - ruznymi druhy socialn ich vztahu a typifikacell1i (Schutz). Vsichni tri badatele narusili moderni ideu, podle ktere je vedeni adekwitni reprezentaci skuteenosti a objektivne daneho fGdu, a zfor­ mulovali vychodiska jineho pi'istupu, podle ktereho j e vedeni kon­ strukci. U Schelera j sou konstrukce (relativne pfirozene a umele sve­ tove nazory) vytvafeny na nemennych formach vedeni, u Mannheima jsou konstrukcemi ideologie/utopie a u Sch utze jsou konstrukty-typy vytvareny typifikacemi. Tento fakt (vedenf jako konstrukce) j e v opozici vuci vii'e v prave vedeni reprezentuj ic fjednu danou skutecnost ajeden dany fad. Stejne tak stoj i v protikladu vuci pfesvedceni 0 specificke spolecenske sku­ pine povolane k pravemu poznavani. lakll1ile si tyto rozpory uvedo­ mime, nutf nas logika k zauj eti onoho Nietzschell1 kritizovaneho "trho­ veckeho" stanoviska "Bud' - anebo": bud'to plati Marxuv panideolo­ gismus (vsechn o je ideologie), anebo existuji vyvoleni (intelektualove, elity aj .) a vyvolene cesty praveho vedeni. Toto "Bud' - anebo" bylo pfedmetem dalSiho zkoumani: jeden smer vedl k propracovani pozna­ vaciho relativismu, druhy k diskursu postmodernismu. V obou pfipa­ dech sehnlla vyznamnou rol i orientace badatel u na poznatky komu­ n ikativnich teorii.

1 29

Zakladn i p ajmy: spolublizni / Mitmenschen / fel low-men soucasnici / Nebenmenschen / contemporaries svet spolubliznich / Umwelt / world offel low-men svet soucasniku / Mitwelt / world of contemporaries svet predchUdcu / Varwelt / world of predecessors svet nasledovniku / Fa/gewelt, Nachwe/t / world of successors orientace-na-tebe / Du-Einstellung / thou-orientation nas-vztah

/

Wir-Beziehung / we-relation

orientace-na-ne / Ihr-Einstellung / they-orientation vztah-k-n im / Ihr-Beziehung / they-relation v dosahu / erreichbar / within reach zasoba vedeni / Wissensvarrat / stock of knowledge dane bezpochyby //raglas gegeben / taken for granted prirucni / zuhanden / at hand typifikace / Typik / typification a prezentace / Apprasentazian / appresentation souvislost smyslu / Sinnzusammenhang / meaning-context

Sp isy: 1 . Der sinnhafte Autbau der sozialen Welt: eine E inleitung in die ver­ stehende Soziologie, Wien (Springer) 1 932 (znovu vydano v roce 1 960 tamtez). 2. The Phenomenology of the Social World, 1 967. 3. Schutz, A., Collected Papers, Vols. I-III, 1 962, 1 964 , 1 966. Dalsim vyznamnym zdrajem je pozdejsi usporadani rukopisu a no­ vych verzi starSich praci vydanejako: 4 . Schutz, A., Luckmann, T., The Structures of the Life-World, Vols. I-II, 1 973, 1 989.

1 30

Exkurz

Shrn u t i R.

K.

M ertona ( 1 945)

V polovine 40. let provedl Robert K. Merton ( 1 9 1 0-) analytickou revizi dosavadniho rozvoje sociologie vedeni ve studii Paradigm a so­ ciologie vedeni. Ucinil tak s cHern pl'ehledne situovat nove vznikaj ic i, uzej i specializovany a j im do znacne miry iniciovany vyzkum na poli sociologie - ryzkum sociologie vedy. leho pnice vysla v roce 1 945 ve sbomikovem souhmu Twentieth-Century Sociology (Merton, R. K. 1 973:7-40) a ve sve dobe byla historicko-analytickou teckou za prv­ nim stoletim diskusi odstartovanych mladym Marxem a prozatim za­ vrsenych Karlem Mannheimem. Hlavni poznatek, ktery shmul analyzy ruznych cest k sociologii ve­ deni, Merton spati'oval v tom, ze v tomto zpusobu myslenilzkoumani (tj . v sociologii vedeni) se vedeni shiva funkci podminek jeh o exis­ tence. "Mysleni se funkcionalizuj e; je interpretovano v pojmech svych psychologicrych, ekonomicrych, socialnich nebo rasovych zdroju a funkci" (Merton, R. K. 1 9 73:9). Merton byl toho mineni, ze vlastni dej i ny sociologie vedeni nezacinaj i prostym zj istenim socialni podmi­ nenosti vedeni . Sociologie vecteni muze nosit sve jmeno teprve od okamziku, kdy tematizuje i problem socialni podminenosti pravdiveho vedeni. "Pokud by se pozomost upirala j enom na socialni determi­ nanty ideologie, klamu, mytu a moralnich norem, nemohla by sociolo­ gie vecteni vzni knout," zdurazni l Merton. "Sociologie vedeni vznikala se signalni hypotezou, podle niz dokonce i pravdy socialne vysvetl itel­ ne musi by! vztazeny k historicke spolecnosti, ve ktere se objevily" (Merton, R. K. 1 9 73:1 1). Zdroje sociologie vedeni videl Merton v teoretictejsich pozicich, nej en v tradicne u vadenych kritikach ideologii a v Schelerove pokusu o Wissenssoziologie. Pl'ipoj i l k nim j este psychoanalyzu, marxismus, semantiku, analyzu propagandy, paretismus, a do j iste miry i funkcio­ nalni analYzu. V Mertonorych textech se z vedeni stava dusevni p rodukce (mental production) a aristotelske tazani se jenom rozsil'uj e 0 otazky po pro­ storove a casove "lokalizaci" telo dusevni produkce. Proc Merton sahl k pojmu 19. stoleti (dusevni produkce), je asi zjevne - pi'emena vedeni na proces ci akt produkce cili "vyroby" dusevni p�)Vahy zapada do Mertonovafunkcionalistickeho zkoumani: umozni logicke i historicke 131

uchopeni relativnosti vedeni zpusobem, ktery neopousti tema pravdy, pouze je kontextualizuje. Ackoliv j e Mertonuv mirys paradigmatu sociologie vedeni ponekud delsf, uvadfme ho v plnem znenf a rozsahu: jednak velmi dobi'e repre­ zentuje mihled na sociologii vedeni, ktery nesl tehdejsi main stream akademicke sociologie, jednak podava pfedstavu 0 tvorbe pracovnich nastroju, s jejichz pomoci tehdejsi sociologie analyzovala sve teorie: Paradigma pro sociologii vcdcni: 1 . Kde je sitllovana existencni baze dusevni produkce? a) socialni baze: socialni pozice, tfida, generace, profesni role, zpusob produkce, skupinove struktury (univerzita, byrokracie, akademie, sekty, politicke strany), "historicke situace", zajmy, spolecnost, etnicka sdruzeni, socialni mobilita, mocenska struktu­ ra, socialni procesy (soutez, konflikt atd.); b) kulturnf baze: hodnoty, etos, vei'ejne mineni, Volksgeist, Zeit­ geist, typ kultury, kulturnf mental ita, Weltanschauung atd. 2. Co se z dusevni produkce sociologicky analyzuje? a) oblasti: moralni pi'esvedceni, ideologie, ideje, kategorie mysle­ ni, filosofie, nabozenska vira, socialni normy, pozitivni veda, technika atd.; b) ktere aspekty se analyzuji: jejich vyber (ohnisko zamereni), uro­ yen abstrakce, pfedpoklady (co se bere jako data a co je proble­ maticke), pojmovy obsah, modely overovan i, cile intelektualni Cinnosti atd. 3 . Jak se dusevni produkce vztahuji k existencni bazi? a) kauzalni nebo funkcionalni vztahy: detenninace, pricinnost, ko­ respondence, nutna podminka, vzajemna funkcionalni souvislost, interakce, zavisJost atd.; b) symbolicke nebo organicke nebo vyznamove vztahy: konzisten­ ce, harmonie, koherence, jednota, shod a, kompatibilita (a anto­ nymie); vyraz, realizace, symbolicke vyjadreni, Strllktllrzllsam­ menhang, strukturni identity, vnitrni vztahy, stylisticke anaJogie, Jogicky smysluplna integrace, vyznamova identita atd.; c) nejasne terminy oznacujici vztahy: korespondence, reflexe, ne­ oddelitelnost, tesna spojitost atd. 4. Proc se vztahuji? Zjevne a skryte funkce pfipisovane temto existen­ cne podminenym dusevnim produkcim. 1 32

a) za ucelem: udrzeni moci, podpory stability, orientace, exploata­ ce, zamlzeni skutecnych socialnich pomeru, poskytnuti motivace, usmerneni chovani, zamezeni kritiky, pi'edej iti nepi'atelstvi, za­ jisteni k l idu, kontroly pi'irody, koordinace socialn ich vztahu atd.

5 . Kdy se docili vztahll pfipisovanych existencnf birzi a vedeni? a) historicke teorie (omezeni na konkretni spolecnosti ci kultury) ; b) obecne analyticke teorie (Merton, R. K. 1 973: /2-/3) . Nen i tezke h l edat a pi'ii'azovat k jednotl ivym tezilll a pojmum uve­ deneho parad igmatu teoretiky a teorie, 0 kterych jsme uz pojednali (bylo by to j iste dobre studijni cviceni). Dulezitejsi je spise ukazat, v cem tkvi podstata tohoto paradigmatu (ktere Merton vcelku pi'ijima a nic proti nemu nema) a eim se lisi od soucasnych zpusobu reflexe teto problematiky. Pi'edevsim - Merton pristoupil na (vskutku paradiglllaticka) pravidla hry "na byti a vedom i", ti'ebaze nall1isto techto dvou pojlllu novoveke m etatyziky zavedl jim!, "modernejsi", "vedectejsi" pojlllY existencni bGze a mentirlni produkce. Touto substituci samozr'ejme nic neziskal­ kroll1e "semanticke kosllletiky", tak caste v americke soc iologii. Ovsem za cenu pfekryti paradigmaticky zasadnfch rozdilt1 m ezi jed­ notlivymi pozicemi , na nez jsme se snazil i prubezne upozornovat. Uvedeny pi'ehled problemu, otazek a pojmu ma Mertonovi poslouzit ke komparativnimu vyhodnoceni vyvoje a stavu, do nehoz sociologie vedeni v dane dobe (prvni polovina 40. let) dospela. Ackoliv spojuje rozvoj sociologie vedeni s radou jmen, z n ichz nektera pati'i spiSe za ramec sociologie (S. Freud), omezuje se fakticky na porovnani d e l K. Marxe, E. Durkheima, M. Schelera a K. Mannheima.

Prvn! z3ver. M ezi vsemi autoritami stojicimi u poeatku sociologie vedeni panuje shoda v tom, ze proces poznani a fonna i obsah veden i jsou podmineny extrakogn itivnimi socialnimi faktory. Vsich n i autofi se shoduji na tom, ze poznan ilvedeni je podm ineno socialnim bytim a ze Marxell1 zformulovana teze 0 "nadstavbovem" ( Oberbau) charak­ teru vedeni - oproti "zukladnovemu" (Unterbau) charakteru socialniho byti - v zasade p l ati. U Marxe je tato zakladna dana vyrobnimi vztahy a jim odpovida­ jicimi ti'idnim i vztahy. Pojem nadstavby zustava neujasneny. V teto te­ oreticke pozici je uznan fakt neidentity jedince a ti'idy v tom smysl u , z e pi'islusnik urcite spolecenske ti'fdy nemusi sdilet jeji ideologi i , ti'e­ baze zpravidla p l at i opak. Proc fakt neidentity ti'idy a ti'idniho vedomi vznika, neni zcel a vyjasneno. Primat ve vztahu sociirlni byti-vedeni je

1 33

pi'isouzen byti a tedy zakladne, charakter tohoto vztahu je stanoven nejednoznacne: Marx s ice ve vetSine formulaci trva na kauzalnfm vzta­ h u mezi zakladnou a vedenim, avsak soucasne pracllje s pi'edstavou zajmu a potfeb jakozto determinant vedeni. V zasade plati, ze vedeni je v zajeti ti'idniho vedomi a jemll odpovidajicich ideologi i. U Schelera je zakladna pojata jako sOllhrn realnich faktoru n ikoliv tfidni povahy, ale jako sOllhrn prvku rasy, pfibllzenskych vztahu, mo­ censkych strllktur, prodllkce, poplllacn i sitllace a geografickych c i ge­ opo litick)'ch faktoru. Je otazka, zda takto d ivergentn i pojmy a jevy lze slollcit do jednoho logickt�ho lIskllpeni (realnich faktoru) : lze prokazat malou heuristickoll hodnotll tohoto pojeti, i'ika Merton. Na rozd il od ne zcela jasneho pojeti nadstavby 1I Marxe je tento pojem Schelerem vysvetlen az extremne podrobne. Rozmanite relativne pi'irozene sveto­ ve nazory a lImele formy vedeni podnecllji k otazce, co vlastne ozna­ cuji. Na tuto otazku Scheler neodpovida. Ti'ebaze pracuje s ideou vzta­ hu mezi realnim i a idealnimi faktory, nepfipisuje primat ve vzajemnem pusobeni ani prvnimu, ani druhemu a nezavadi tu ani vztah kauzalni determinace. Soudi vsak, podobne jako Marx, ze vyvoj spolecnosti e l i­ m inuje n ektere formy vedeni ve prospech jinych. Duvodem vsak neni zpusob prodllkce, ale m ira "umelosti" forem vedeni. Na rozdil od re­ lativne pi'irozenych svetovych nazoru podlehaji umele formy vedeni zmene (tedy zaniku starych a vzniku novych) tim rychleji, cim jsou "umelejsi". Proc tomu tak je, neni zcela objasneno.

Mannheim pi'ejima Marxovu tezi s tim, ze ti'idni pozice je v procesll tvorby vedeni relativni a zejmena pi'iklad inteligence ukazuje nemoz­ nost jejiho plneho uznani (Scheler soudi podobne, ze "vymena" ti'idne podminene ideologie za j inou je snadna). Nepopira tezi 0 primMu hos­ podarskych vztahu vedle jinych vztahu v pusobeni na proces poznani, nemeni ji vsak v tezi 0 determinaci veden i ekonomickymi pomery. Stejne jako Marx (a svym zpusobem Scheler) rozl isuje dusledne mezi vedenim 0 pi'irode, ktere je do znacne miry imllnni vuci ideologickemu a svetonazorovemu ovl ivneni, a vedenim 0 clovekll a spolecnosti, jez snadno podleha "falesnemu vedomi", do nehoz se promita socialni po­ staveni nositele vedeni. Relativizaci teze 0 korespondenci ti'idy a typu vedeni otevi'el problem, jak a pomoci ceho pi'ii'azovat urcity typ vedeni te ci one socialni skupine - aniz by tento problem vyi'esi l . Tim rozost­ f i l i videni vztahu mezi socialnim postaven im (skupinou) a vedenim do te m iry, ze kauzalni determinace zde nepi'ipada v uvahu a ostatni moz­ nosti zustaly zcela nerozpracovany. Nabeh k i'esen! symbolickemu (tam, kde uvazuje 0 rol i jazyka v procesu poznani) zustal v nacrtll. 1 34

Stejne tak uvahy 0 tom, zda ta Ci ona forma veden i "musi" z historic­ kYch duvodu ustoupit j ine, tu nej sou jednoznacne rozhodnute.

Durkheim vychazi z teze teze a formuluje myslenku 0 pl'imem pod­ m ineni vede n i skupinovou strukturou a 0 podm ineni zmen ve vedeni zmenami v socialni organizac i . Socialni zaklad kategori i a pojmu je dan prvotni orientaci l id i na skupinovy zivot a ne na pi'irodu. Kl icem k porozumeni logicke organizaci vedeni je vyzkum trad icnich struktur a jednani. lakkoliv Durkheim nalezl vysvetleni organ izace kategorii v socialni organ izaci , neuspel pri zkoumani p uvodu techto kategorii. Pl'enesenim zkoumane problematiky do moderni spolecnosti pi'estavaj i sice "naivni" pl'edstavy 0 korespondenci struktur spolecnosti a struktur vedeni fungovat, n icmene svuj heuristicky potencial si ponechavaj i. Otazka determinace vedeni je u Durkheima zodpovezena j i nak net u Marxe nebo Schelera: nepochybnou determinantou je tu delba prace, ktera produkuj e nove typy socialnich skupi n s novym i fonnam i kolek­ tivniho vedom i ; kolektivni vedomi je tedy jakymsi hranolem, j imz se lomi vztah m ezi novymi formami sociaIni organizace a novym i for­ mami logicke organizace veden i. Je zde posun v akcentu - vedeni se formuje "pod le" socialni organizace, avsak vztah mezi n i a vedenim j e vzdy zprostredkovan formami kolektivniho vedomi. Druhy z3ver. Vsechny autority, jez kladly zaklady sociologi i vede­ n i , resily zcel a zasadni problem - totiz problem charakteru vztahu me­ zi existencni bazi a vedenim - nejvys impl icitne, n ikoliv primo. A spi­ se deklarativne nez empiricky. Celym paradigmatem sociologie vedeni prostupuj i j e n dva alternativni zpusoby reseni tohoto problemu: kauzalni/funkciona!ni, anebo symbolick);lorganismicky. Uvedeni ba­ datele voll v danych dvoj icich jednu z alternativ nebo stfidave tvori ar­ gumenty postavene na obou clenech dvoj ice. Treti z3ver. Panuje shoda v tom, ze vedeni slouZi, neshoda v tom, jak a komu. Zejmena tzv. niisiformy vedeni (nabozenstvi u Durkheima, relativne prirozene svetove nazory u Schelera) anebo ideologie vladnoucich tfid (u Marxe, Sche lera a Mannheima) slouzi k potvrzen i socialni stability. Vyssi formy vedeni (umele u Schelera, korporativni u Durkheima) a ideologie submisivnich tffd (proletariat u Marxe, nositele utopii u Mannheima) n aopak stab i l itu a tradici spolecnosti narusuj i c i dokon­ ce n ici. Vyhranenou funkci pl'ipisuj e vedeni Marx - slouzi vladnoucim tl'idam ke kontrole u tlacovanych trid a k jej ich ovladani. Mannheim tuto tezi neutral i zuje a ve spojeni s i ntel igenci dela z vedeni vseobec­ nou sluzbu l i ds tvu. Scheler pak spojuje vedeni s pudovou strukturou

135

e l it a - s vyskrtnutim "vule k moci" - s jej ich i nstinktem selekce za­ doucich obsahu a forem vedeni. Durkheim je spojuje s profesnimi a j i­ nymi odbornymi soc ialnim i skupinami . * * *

Mertonova i nventura je srozumitelna a pi'esvedciva. Vyustila v po­ znani, ze budovatele sociologie vedeni stanovi l i nekolik (malo) hlav­ n ich problemu, ktere zdaleka nebyly vyi'eseny, a navic impl ikovaly otazky, ktere zustaly bez odpovedi. Proto Merton vytyci l nekolik sme­ ru, kterymi by se sociologie vedeni mela dale ubirat, a mezi nimi jako jeden z prvnich a hlavnich videl zkouman i vedcckeho poznani a jeho soc ialnich pi'edpokladu. Stanovi l tak ukoly sociologic vedy, ke kterym m imochodem v druhe fazi sveho vedeckeho zivota smeroval i K. Man­ nheim. Srym zpusobem tak pfijal pravidla j it rozehrane hry, v nit ko­ nec koncu 510 h lavne 0 vedecke poznavani a vedeni a v n it zkoumani ideologii, svetovych nazoru, stratifikacnich determinant a dalsich sou­ casti "existencni baze vedeni" bylo jen prostfedkem zlepseni vedeni, pokud motno jeho zwJdeCtenim. Tuto hi'll, rozehranou F. Baconem, sociologie vedeni temer nezmeni la. Co je na Mertonove inventufe sociologie veden i napadneho, ba pfe­ kvapiveho, je absence jakeko l iv zminky 0 Schutzovi. Tento myslitel byl pro sociologi i vedeni m imo stfedni Evropu (Jepe: mimo V ideil) do­ konale utajen, prakticky az do svych prvnich anglicky vydanych stu d i i po emigraci. Pro generaci R. K. Mertona pi'edstavoval i vrchol sociolo­ gie vedeni M . Scheler a K. Mannheim. V nasleduj ic i subkapitole pfiblizujeme analogicke shrnuti vysledku rozvoje sociologie vedeni od Wernera Starka. To pochazi z roku 1 960. R . K. Merton - na rozdil od Starka - vidi sociologii vedeni jako d isci­ p l inu, ktera by se mela dal rozvij et podle standardnich koncepci ve­ deckeho poznani a nemela by akceptovat poznatky 0 pusobeni sveto­ vych nazoru az do te m iry, kdy by se sarna zacala "chovat" jako sve­ tonazorove podminene vedeni. V tomto ohledu pfedstavuj i Stark a Merton odlisne pozice, ktere se zfejme budou v sociologi i vedeni cas od casu vracet a obnovovat na nove argumentacni bazi .

Zakladn i p ojmy: paradigma sociologie vedeni / paradigm for the sociology of knowledge 1 36

existencnf baze d usevnf prod ukce / existential base of mental production socialnf baze / social base kuIturnf baze / cultural base

Sp isy: Paradigm for the Sociology of Knowledge, 1 945.

Shrnuti W. Starka ( / 9 60) Jeden z dej ep iscu sociologie vedeni, P. Hami lton, oznac il M . Sche­ lera za "katol ickeho N ietzscheho a ideologa nemecke e l itarske ku ltu­ ry" (Hamilton 1 9 74:86), na ktereho organ icky navazal pouze jeden pokracovatel - a to Werner Stark. Tim, co Schelera a Starka spojuj e, je na jedne strane katolicka orientace a na druhe strane s n i souvisej iei esencialisticka koncepce pravdy, urcuj ici cele pojeti poznani a veden i. Pravda podl e Schelera i Starka prebyva v fiSi ideal it, z n iz j i po cas­ tech vylamuje l i dsky rozum neseny e l itami, podnecovany pUdovym i strukturami a korigovany socialnim i institucemi a organizacem i . Ro­ zum existuje v zaj etf relativne prirozenych a umelych svetov)'ch nazo­ ru. Sociologie vede n i ma studovat predevsim pl'echodne faze a dej e mezi relativne prirozenymi a umelymi svetovymi nazory, a k n i m s e pl'imykaj ici vedeni.

Werner Sta rk ( 1 909-) navazuje na M. Schelera pl'edevsim v tomto momentu. Sve nazory na povahu a moznosti sociologie vedeni vyloz i l systematicky v praci Die Wissenssoziologie. Ein Beitrag zlim tieferen Verstandnis des Geistslebens z roku 1 960. Je to shrnutf jednoho mys­ lenkoveho typu v n'lmci sociologie vedeni, je to metareflexivni analyza dosavadniho (do roku 1 960) rozvoje sociologie vedeni, zalozena n a Schelerove koncepci. Je t o tedy neco j ineho nez 0 patnact let starsi shrnutf R. K. Mertona. D iky Starkovi vsak pl'ed sebou mame cosi uce­ leneho: myslenkovy vyvoj sw!tonazorowffho paradigmatu sociologie vedeni. Mannh e i movo ideologicke paradigma pokracovatele Starkova typu nema. Schutzovo interpretativn i paradigma sve pokracovatele m a v P. L. Bergerovi a T. Luckmannovi - jej ich d i lo vsak v e srovnan i s d ilem Starkovym dosahl o daleko vetsiho vl ivu a svym zpusobem tr­ vale zivotnosti (venujeme mu proto samostatnou kapitolu). Stark ale neprovadel jen Uak on to nazyva) metasociologii: za sveho pusobeni v A ngl i i napsal nekolik praci, ktere muzeme povazovat za

137

apl ikace sociologie vedeni na zvoleny pfedmet zkoUlmin i. Poj ed nan i Montesquieu: Pioneer of the Sociology of Knowledge ( 1 960) se zame­ filo na jednoho z reprezentantu toho, cemu Stark i'ika die Vorformen der Wissenssoziologie (prvotni fonny sociologie vedeni). Pnke The Fundamental Forms of Social Thought ( 1 962) pak pi'edznamenala je­ ho stezejni dila The Sociology of Religion ( 1 966- 1 972) a Grundriss der Religionssoziologie ( 1 974). Text nazvany Sociologie vedcni (Die Wissenssoziologie) je d ilem pfevazne metasociologickYIl1. Stark se h lasi k Sche lerove koncepci so­ ciologie vedeni a k ll1etodologicke trad ici novokantovstvi, jez je pro nej nej lepe reprezentovana dilem He inricha Rickerta. Coz j sou dva hlavni nastroje (teorie M. Schelera a metodologie H . RickeI1a), s je­ j ichz pomoci hodnoti dosavadni osudy sociologie vedeni a formuj e nazory vlastni. Stark pfijill1a vychozi kategorie Schelerovy (Marxovy) teorie a vy­ mezeni pfedll1etu soc io logie vedeni spojuje s pojll1Y nadstavba a za­ kladna. V poj ll1u zakladna zasadne oslabuje schelerovsky b iologismus (koncepce pudu) ve prospech pusobeni soc ialni organizace. Pi'edbezne vymezeni sociologie vedeni jako vedni d iscipl iny, ktera zkouma "souvislosti mezi spolecenskym zivotem a duchovnim zivotem" (Stark, W 1960:5), situuje sociologii veden i vuci epistell1ol ogii ,jako doplneni teorie poznani, pfipadne jako j ej i korektiv" (Stark, W 1 960: 8), coi je pozice konvenuj fci Schelerovym nazorum. Podobne jako Scheler v i d i Stark i teren, ve kterell1 se naleza pfedmet sociologie vedeni. Nasleduj ici schema, pfevzate z jeho Sociologie ve­ deni, nas 0 tom pfesvedcuje:

(B)

(A)

(C)

socialni zivot jako ideje

proces

instituce

(Stark, W 1 960:201) Na jedne strane je otazkou pro sociologii vedeni, jaky vztah a proc prave takovy vztah existuj e mezi B a C. Na druhe strane by vsak melD byt jasne, ktere otazky pro sociologii veden i relevantni nej sou. "So­ ciologie vedeni se v prvni fade zabyva vznikem idej i a nikoliv j e­ jich platnosti. Snazi se pochopit, proc lide mysli tak, jal< mysli, a ne dodatecne testovat, zda jsou jejich m yslen ky pravd ive. N e -

1 38

zkouma ani vztahy obsahu vedomi k pfisl usnym faktum vnej siho sveta, ani logickou s l ucitelnost obsahu vedomf samotnych - j inymi slovy, ani materialnf pravd u j ednotlivych predstav, ani formalni pravdivost. . . sys­ temu nazfranf. Je pozitivnf, deskriptivnf a historiclwu vedou a n e d isciplfnou filosofickou nebo epistemologiclwu" (Stark, W. 1960: 126, duraz s. H.). Sociologii vedenf zaklada zj istenf, ze ,jeden fenomen zavisi na j i­ nem, naprfklad ze ideje lidf vyveraj f ze spolecenskeho zivota jako so­ cialnfho procesu" (Stark, W. 1960:202-203) . Ze spolecenskeho zivota vsak vyveraj f i instituce a organizace, a tak se pfedmetem sociologie vedenf stava nikoliv vztah mezi b l fze neurcenYI11 spolecenskym zivo­ tem a duchem (idejemi, hodnotal11 i apod .), ale urcitejsf, tj . institucio­ nalne a organizacne forl11ovany vztah mezi spolecenskym zivotem a duchem: sociologie vedcnf zkouma "vztahy mczi d uchovnf nadstav­ bou a jcj f orga nizacni zlildadnou" (Stark, W 1960: 1 6) . Mil110radny v l iv novokantovskeho mys lenf prime I Starka k revizim standardnfho pojetf sociologie veden f, a to jak chapanf predmetu, tak pojetf metodo l ogie sociologie vedenf. Zej mena Rickertovo pojeti hod­ not a hodnocenijako vyznan1l1 resp. zpusobu zvyznamneni skutecnosti se promftlo d o konceptu metod mnohem v fc nez kuprfkladu u M . We­ bera. Dfky Rickertove vlivu vypada Starkovo shrnutf sociologie veden f j inak nez shrnutf Mertonovo. Stark nepochybuje 0 tom, ze v sociologii vedeni se prosadilo a stan­ dardizovalo ideologicke paradigma: cela dosavadnf diskuse sociologie vedenf se pod l e n ej soustredila kolem probh}mu ideologie, a z tohoto duvodu se sta l a v sociologii vedenf prominentnfmi j mena Marx a Man­ nheim (Stark, W. 1960:84). Prfpravne faze ci faze "prehistorie" socio­ logie vedenf ( Vorformen) a socialne fi losoficke myslenf j ineho typu vsak pripravily i j ine moznosti nez ty, ktere predstavuje l inie Marx Mannheim U inde Stark tuto myslenkovou l in i i vyklada jako fadu Com­ te - Durkheim - Mannheim): krome j iz zmfnene varianty sociologie vedeni se jevi j ako rovnocenna napriklad varianta pragmatismu (Stark, W 1960:2 70) . Vlastnf dej iny sociologie vedcnf vsal{ zacfnaj f z ini­ ciativ Maxc Webcra a Hcin richa Rickcrta, pise W. Stark (Stark, W. 1 960: 1 04-105) . Rickertova koncepce kultury, postavena na stezejn ill1 poj mu hodnoty jako vyznamu, predstavuje pro W. Starka "optiku", skrze n iz sociolog nah l fzf to, co chce zkoull1at. Totez ale p lati i pro kazdeho j edince, kte­ ry pozmiva a v f i o n muze pohl fzet na svet jedine skrze fi ltr ci optiku hodnot/vyznall1u, jez pl'imiSi doba a spolecnost. Tak se z hodnotoveho -

139

kontextu stava refe r-eneni rllmec vCdeni prvorade dulezitosti. Stark to opet i lustruje: subjekt poznani

{

kategorialni system ducha vyznamova aparatura nazirani axiologicky system

oblast zko u m ani sociologie vCdeni objekt poznani

predmety vedeni latka vedeni (Stark, W 1 960:89)

Sociologie vedenf musi zkoumat vedeni ve dvou vrstvach: (a) hodnotoveivyznamove a (b) pfedmetne. To, co l ide vedi (predmet), zavisi na tom, jak hodnoti, cemu a jak udeluj i vyznam. Tentyz pfedl1let vedeni, na prvni poh led sdileny dve­ ma ruznymi l idmi, se muze po axiologicke analyze jevit uplne j inak: hodnotyivyznamy j sou primarnimi poi'adaci vedeni a teprve d iky j im se skutecnost stava lidsky vyznamnou skutecnosti. Rohmalerial vedeni se meni v pfedmet vedeni diky pusobeni vyznamu c i hadnot, ktere j sou produkovany pospolitosti v podobe sw!toviho nazoru. Toto dvouvrstevne zkoumanf muze sociologie vedenf provest na urovni mikrosociologicke a makrosociologicke, a ziskane vysledky muze spojit s institucemi a tazat se, jak se na produkci a reprodukci hodnotivyznamu a pi'edmetu instituce podilej i . Potom je a l e otazka, zda muze sociologie vedeni usilovat 0 metodo­ logicky model weberovskeho typu, ve kterem j de 0 "sm ii'e n i" kauzal­ n iho a idealne typickeho pi'istupu, 0 komprom is mezi vedeckostf no­ motetickeho typu a vedeckosti ideografickeho typu, ve kterem jde o nalezenf modelu spojuj icfho objektivitu pi'icinnosti se sUbjekt ivitou porozumenf. Stark na tuto otazku odpovfda jednoznacne: "Sociologie vedenf je ... v podstate metoda vnejsiho pozorovani dej in idej i" a jej i metoda j e "historicka", "podstatne hermeneuticka a interpretacni" (Stark, W. 1960: 1 76, 105, 1 18) . Takova je prvn i vyznamna revize deni, ktere podle Starka zacalo Weberem a Rickertem: kauzalnf meto-

1 40

dologie je velmi problematicka. Dalsi revize se tyka idealne typicke metody. Idealni typ (Idealtyplls) se podle Webera "ziskava j ednostrannym vystupiiowlnim jednoho nebo nekolika h l ed isek a s loucenim mnozstvi difuznich a d iskretnichjednotlivych jevu, vyskytuj ieich se jednou v ice, j indy mene, m isty vubec ne, ktere se slucuj i s jednostranne zd urazno­ vanymi hled isky do vniti'ne jednotneho mY51enkoveho obrazu"; jde te­ dy 0 "konstrukci souvislosti, ktere se v nasi fantazii jevi jako dosta­ tecne motivovane, a tedy ,objektivne mozne' , jako adekvalni nasel11u nomologickemu vedeni" (Weber, M 1 983c:8 7, 89) . Stark sice proti telo metode n i c nenam ita, ale navrhuje komplementarne metodu "a-typickeho mysleni" (Stark, W 1 960: 124) . Jde 0 mysleni, ktere j e tolerantni vuci atypickym jevum a je vnimave vuci zivotu dane doby. Nemelo by vsak byt chapano jako sebevedomy dej inn,Y produkt, jak se to pfihodilo "l11ysleni proletaricitu" u Marxe, ktere bylo defi novano striktne vuci schematu dej in, n ikol iv VllCi realnym lidell1. Atypicke mysleni naopak citlive vn ill1a "mentalitu lidi". Stark se nemuze pohybovat ani v l in i i Marx - Mannheim, an i v l i n i i Comte - Durkheim - Mannheim. Jak Marx, tak Mannheim sice zac le­ n i l i do sve metodologie princip h istorismu, malo vsak pod le Starka ak­ centoval i hodnotovou d i menzi vedeni, a v pfipade Marxove byla plat­ nost idealnich typu dokonce ontologizovana (model byl prohl asen za skutecnost). Comtovy a Durkheimovy ambice budovat soc iologii de facto podle vzoru pfirodovedy (fYziky) jsou pro W. Starka (Schelera) zcela neprijate l ne. Pojetf sociologie vedeni, k nemuz takto Stark speje, vsak nutne ote­ vi'e dvefe uplnel11u relativisl11l1 vedeni, coz je perspektiva nepi'ijatelm'i pro kazdeho schelerovsky orientovaneho myslitele. Proto Stark pi'ij im a ( a t o a priori, j a k podotyka) s logan, ktery urcuj e e i l prave sociologie vedeni metodologicko-axiologicky: "K absolutnimu skrze relativni" (Stark, W 1 960: 1 63). Toho nelze dosahnout spekulacemi vysokeho stupne obecnosti - sociologie vedeni musi zkoumat "male" i "velke" problemy. Proto je treba j i rozdelit na l11ikrosociologii vedeni, zkou­ maj ici konkretni proj evy ducha, napi'iklad umelecka dfla, a makroso­ ciologii vedeni, ktera zkouma celospol ecenske duchovni formace (Stark, W 1960: 1 5) . Pi'edevsim ll1 i krosoci ologie vedeni zkouma Roh­ material, danou latku, skrze n iz je 1110 zno usuzovat na idealni struktu­ ry. Ty j sou dany kategorialnil11 systemem ducha a ten ll1uze byt rozpo­ znan jen pomoei analyzy "l11ensich" danosti, ktere sociolog zkouma takl'ka bezprosti'edne - pomoei popisu a analyzy vyznamowi aparatury

141

nazirimi, kteni se nabizi ve vyrazech feci, v dokumentech, v umelec­ kem vyjadfovanL M. Scheler byl pfesvedcen, ze relativne pfirozene svetove nazory jsou pozustatky prastarych, puvodnfch, absolutne pfirozenych sveto­ vych nazoru. Ty jednak zmizely v hlubinach dej in a byly po castech rozptyleny do ruznych komunit, jednak byly pfekryty re/alivne pfiro­ zenymi orientacell1 i a novymi, tj . umelymi svetonazorovymi formam i . Starkuv nazor j e obdobny: take pro nej, jako pro Schelera, je velmi du­ leiitym nastroj ell1 k dosazeni "absolutniho skrze relativni" nabozen­ stvi, nabozenstvi jako svrchovane du lezity nosic hodnotove a vyzna­ move nadstavby a jako svedek casu, kdy tu jeste byly absolutne pfiro­ zene svetove nazory. Jak daleko je ochoten Stark v tomto smeru zaj it, ukazuje jeho pojeti vztahu soc io logie vedeni k rozumnemu zakladu kazde vedy - k logice. Stark tvrdi, ze chape sociologii vedeni jako vedu. Samozi'ejme ze mu nejde 0 vedu, ktera by im itovala vyzkum pi'irodovedy. To u mys­ l ite Ie, ktery se hlasi k Rickertovi, hermeneutice a h istoricke metode, ocekavat nemuzeme. J iste ale muzeme ocekavat respekt vuci fonmilni logice, ktera je nezbytnYIl1 minimem fadu ve vedecke metode, ve ve­ decke teor i i a konec koncu je i minimalni zarukou vedecke komunika­ ceo Postaveni formalni logiky komentuje Stark zpusobem pi'inej men­ sim zaj imavym. Kardinal Newman, pise Stark, ucinil "zavazne rozli­ seni mezi ,papirovou logikou' (tj . formalni, abstraktni logikou) a ,zi­ votni logikou' , jei jsou navzajell1 protikladne" (Stark, W. 1960:242) . A dovolava s e toho, z e kupi'ikladu v primitivni spolecnosti formalni logika (Papierlogik) neplatf, ze d u lezitej si nez logicke vztahy jsou zde hodnoty a vyznamy tradice spolecenstvL Podobne Ize podle n ej napff­ klad argumentovat i ve prospech "zivotni logiky" katolicismll, kteni nemusi odpovidat "zivotni logice" moderni doby (.';;tark, w. 1 960:243244) . Proste - tak jako je vrstevnaty socialni zivot, muze byt vrstev­ nata i logika. Ve Starkove pojetf se sociologie vedeni stava svetonazorove podlo­ zenou d iscipl fnou: soucastf vychodisek a metod sociologie vedeni mo­ hou byt pod Ie Starka i svetonazorove orientace. Argumentace W. Starka je spise kulturne antropologicka nei mo­ derne sociologicka. Argumentovat "primitivnim spolecenstvim" ve ve­ de, zkoumaj icf moderni spolecnost, je problematicke. Setkame se s tim znovu u P. Winche, ktery sve poznatky pllblikuje zhruba v teze dobe jako Stark, zde vsak argumentace vychazi z urcitejs ich vychodisek nez 1I Starka. Fakt nerespektovani zakonu a pravidel formalni logiky v po-

1 42

znavacich a i nterpretacnfch procesech pi'ed l itenirnich spolecnostf a ur­ citych skupi n nebo situaci modernf spolecnosti jen tezko podpoi'i kon­ struktivni funkci svetonazorove Lebenslogik ve vede. S opustenfm "pa­ p frove logiky" se podle naseho m fnenf veda meni v pouhy "svetovy nazor" s dusledky, s n i m iz ma j iz Evropa smutnou zkusenost. Zasadnf otazkou totiz zustava, zda rozliseni na "papfrovou" a "zi­ votnf logiku" p lati jen pro predmet sociologie vedenf, anebo zda plati i pro samotnou sociologii vedeni. Ma- l i platit i pro sociologii vedenf (kontext Starkovych argul11entu a j eho pozdnf prace tOI11U jasne na­ svedcuj i), pak se Ize dale tazat, z j akeho stanoviste se vlastne maj f pro­ vadet ona "vnejsf pozorovanf dej in idej f" - coz je vlastne cil takto koncipovane sociologie vedeni. Ve Starkov e pojetf sociologie vedeni zaznal11enaval11e znacny posun. Sociologi i vedenf chape na jedne strane jako (mimo j i ne) zkoumanf svetonazorovych zakladu vedeni. V tom navazuje na W. D i ltheye i M. Schelera. A le krome toho chape sal11otnou sociologii vedenf jako vyrazne svetomlzorovou d isciplinu, to j est d isciplinu podl11fnenou sve­ tovym nazorem badatele. Coz je pozice haj itelna a ve Starkove pi'fpade dobi'e argul11entovana, vyzaduje vsak pi'esne pi'edbezne vYl11ezenf prin­ cipu i pojl11u: hovoff- l i Stark 0 sociologii vedeni jako 0 vede, l11a n a mysli neco j i neho n e Z t i , ktel'i uvyk l i pouzivanf vyrazu "veda" stan­ dardnfm zpusobem. Proto soudime, ze prave na Starkovo poj eti soci­ ologie vedenf se hodf s l ova W. D iltheye, ktery zduraznil, ze sociologie vedou v obvyklel11 slova smyslu neni. * * *

Duraz na h ermeneutiku a interpretaci se zda zavadet Starkovu soci­ ologii vedenf na pudu i nterpretativnfho paradigmatu. Duraz na sveto­ nazorove pi'edpoklady vedenf je dokonce v dobre shode s tym iz dura­ zy A. Schutze na puvod zasoby pi'iruenfho vedeni zdraveho rozumu kazdodennfho zivotniho sveta. N icmene: Stark s ice akceptuje nektere fenomenologicke poznatky (podobne jako Mannheim), ale neakceptuje koncepci A. Schutze - v cele praci 0 ni neni ani slovo. Mnohel11 dule­ zitejsi je ale to, ze se Stark se Schutzem m us i nutne rozej it v okamzi­ ku, kdy zacne fee 0 vede. A. Schutz j e s to uvazovat 0 "zivotni logice" n a urovni zasoby pi'irueniho veden i zdraveho rOZUI11U, ne vsak n a urovni vedy. 0 tom svedei pozadavek kompatibility vedeni zivotniho sveta a vedeni vedeckeho. Stark je s to "zivotni logiku" zaelenit i l11ezi metodologicke nastroje sociologie vedeni. A dal - v pozadi Starkovy sociologie vedeni je epistemologicke pi'esvedeenf, pod l e n ehoz j e

1 43

pravda dana v i'iSi idealit, jen je treba j i h ledat (esencial ismus). Coz j e idea, kterou nemuze interpretativnf sociologie pi'ij mout. Proto Starko­ vu koncepci sociologie veden f i'adfme k Schelerove svetOnllzorove profilovane sociologii vedenf, s tfm, ze akceptujeme jeho vlastnf d is­ tanci vuci ideologickemu paradigmatu sociologie vedenf.

Zakladn i p ojmy: makrosociologie vedeni / Makrosoziologie des Wissens m ikrosociologie vedeni / Mikrosoziologie des Wissens d uchovni nadstavba / geistige Oberbal/ organizacni zaklad na / organisatorische Unterbau kategorialni system d ucha / Kategoriensystem des Geistes vyznamova aparatura nazinini / Sinnesapparatur der Wahrnehmung a xiologicky system / axiologisches System p redmety vCdcni / Gegenstande des Wissens vnejsi pozorovan i dejin idej i / A uj3enbetrachtung der ldeen­ geschichte a-typicke mysleni / a-typische Denken

Sp isy : Stark, W., Die Wissenssoziologie. Ein Beitrag zum tieferen Ver­ standnis des Geistslebens, 1 960.

1 44

3.

Komunikativni revize zuklad u so ciologie vedeni

Sedesata leta m uzeme. nazvat dekadou revizi, apl ikacf a syntez po­ znatku sociologie vedeni. V tomto obdobi probiha dej, ktery je vy­ znamny nejen pro sociologii vedeni, ale pro vedy 0 c loveku a spolec­ nosti obecne: probiha stale intenzivnejsi interakce mezi evropskou a americkou soci al n i teori i a metodologi i. Vysledky tohoto den i se do­ stavily v podobe stud i i koncell1 60. let a v podobe 1l10nografii zasadn i­ ho vyznamu v prv n i polovine 70. let. I i llstrativne pfibl izeno: nemecka socialnevedni teorie objevila G. H. Meada a americka W. D i ltheye. A tak dale. To melo dalsi dusledky, ktere Ize charakterizovat jako mnohem vetSi dynall1iku dialogll v evropske vede - kllpffkladll mezi francollzskou a nemeckoll teorii. Vysledkem bylo mimo j ine traktovani starych, domnele j iz llstalenych temat novym zpusobem. Pro sociologi i vedeni bylo velmi dulezite "objeveni" S chutze ame­ rickou sociolog i i, ale stejne tak byla velmi vyznamna ochota akcepto­ vat nektere poznatky z nesociologickych oborrl - zej mena z fi losofie, kulturni a socialni antropologie a semiotiky. Obj ev i ly se kontroverzn i prace, ktere stimulovaly diskusi 0 vedeckem poznan i obecne (Struk­ tura vedeckjch revoluef T. Kuhna, 1 962) nebo d iskusi 0 socialneved­ n i m pozmini zvlast' (Idea socialni wJdy a jeji vztah k filosofii P. Win­ che, 1 958). D o sirsiho vedeckeho povedomi pronikly idej e a poznatky tykaj icf se hlavniho nastroje soc ialnevedniho a filosofickeho poznan i feCi. Pi'edevsi m dila L. W ittgensteina, J. L. Austina a N . Chomskyho pfinesla poznatky 0 feci , ktere se j i z nedaly ignorovat, aniz badatel ris­ kova1 odbornou povest. V te do be take vrchol i ly d iskuse (post)struk­ turalistu ve Francii, ktere ll1ely obdobne ovlivnit socialnevedn i mysle n i 70.-80 let. V druhe polovine 60. l e t publikuj i sva pr('tloll1ova d f l a M . Foucault a J. Derrida. -

Vsechny tyto a dalSi promeny sceny socialni fi losofie a sociologie se odrazily i v sociologii vedeni. Ta se pi'edevsim v dflech A. Cicourela, H. Garfinkela, P. L. Bergera a T. Luckmanna pokusila teoreticke a me­ todologicke novoty pi'ij mout a apl ikovat. Hlavnill1 teoretickYl11 zdro­ jel11 v oblasti sociologie vedeni bylo pro tyto autory i nterpretativni pa­ radigma sociologie vedeni a i mpulzy pfichazej icf z filosofie jazyka. Vysledkem byly tfi stezej n i spisy sociologie vedeni j ej i "poklasicke" faze, ktere demonstrovaly moznosti jejich apl ikaci: prace Method and Measurement in Sociology ( 1 964) A. Cicourela, dale The Social Con­ struction of Reality ( 1 966) P . L. Bergera a T. Luckl11anna a Studies in

145

Ethnomethodology ( 1 967) H. Garfinkela. Sedesata leta j sou tak dru­ hym "zlatym desetiletfm" sociologie vedeni - prvnim byla leta dva­ cata. Nejprve vsak pfislo upozornenf ze strany soc ialnf filosofie a meto­ dologicke reflexe, aby se sociologie vedeni zamerila take na to, co je pro pozl1
(3) duraz na pragmatickoll povahu zasoby vedeni, z nlz cerpa laik ve svem kazdodennfm zivote, a jej f nepl'evoditelnost do podoby vyro­ koveho jazyka vedy, a 1 46

(4) duraz na zavislost vedeck:)!ch pojmu na laick:)!ch pojmech (Giddens, A. 1 9 76: 52-53). Tyto pi'ednosti soucasne odkryly nedostatky tehdy prevazuj icich pi'i­ stupu, a to i v interpretativnim paradigmatu. Lze j e shrnout do jedne vety: hermeneutika vyznamu socialniho j edmini, metodicky otevi'emi W. Diltheyem a v sociologii aplikovana M . Weberem, nebyla zcela uspesmi. Doslo totiz

( 1 ) k zamene vyznamu socialniho jednani (pi'ipadne logicke identi­ fikace jednani) s intenci, dale (2) k nepi'ipustnemu ztotoznenf "teoretickeho aspektu" reflexivniho monitorovani socialniho jednani s "duvody" tohoto jednani, a (3 ) k zamemim komunikativnf i nterakce s nekomu nikativnimi akty a takto k zamene problemu vyznal11u prveho s problemel11 vyznamu druheho (Giddens, A. 1 9 76:91). Prave s tern ito nedostatky se zacaly vyrovnavat koncepce, ktere pi'i­ b l izime v teto kapitole a ve dvou kapitolach nasleduj icich. Na prvni pohled je jejich spolecny metodologicky zaklad (to j est rozvinuti komunikativnfch zkouman i) pi'ivad i k temuz vysledku k potvrzenf relativnosti kazdeho vedeni. To j e ale j en zbezny pohled na vec, situace, kterou uvedene koncepce spoluvytvarely, se stala I11nohem vaznej s i a u 1.-F. Lyotarda se ji dostalo nazvu: postmoderni situace. V teto s ituaci se problematika vedenf dostala do zcela novych soui'adnic, ve kterych se oznacenf "relativnost" jevi jako zavadej ic i . Do centra pozornosti se totiz nedostala relativnost vedenf, nybrz rela­ tivnost toho vedeni, ktere produkovalo sociologii a bylo sociolog i i produkovano - relativnost moderniho vedeni. A tim i cela sociologie jako teoreticka reflexe spolecenskeho procesu 1110dernizace. 3 . 1 Relativnost vyz n a m u zakhidajicich vedeni (P. Winch) Dulezitym impulzem, ktery se promftl do aplikaci vysledki'l socio­ logie vedeni v prubehu 60. a pocatkem 70. let, byly rozbory P. Winche u vei'ejnene pi'edevsim ve dvou jeho pracich: v knize The idea of a So­ cial Science: And lts Relation to Philosophy ( 1 958) a ve studi i Under­ standing a Primitive Society ( 1 964). Hlavne prvnf jmenovana prace silne oslovila A . C icourela a H. Garfinkela. Tato d ila vnesla do d iskusi nad konkretnimi problemy sociologie veden i problematiku

1 47

( I ) vyznamu (recovych promluv) jako neoddel itelneho od konkretniho socialniho jednan i, (2) yYznamu (recovych promluv) jako neoddel ite lneho od konkretniho socialniho a kulturnfho kontextu (situace) a (3) vyznamu (recoyYch promluv) jako manifestace racional ity. Timto zpusobem se znovu otevrel problem socialniho jednan i a so­ c iologie vedeni dal pokracovala v kriticke revizi zakladnfho poj mu weberovske sociologie (racionalniho) socialniho jednani - zapocate Schutzem. -

Peter Winch, ( 1 926-1 997) filosof a metodolog ovli vneny l i ngvis­ tickou fi l osofif, vysel predevsim z pozdnf fi losofie L. Wittgensteina, kterou Ize v j i stem ohledu chapat i jako real istickou reflexi recove pragmatiky vsednfho dne. Zejmena takove problemy a jej ich fesenf, j ako kazdodenni pouziti jazykoveho vyrazu, kazdodenni fee, jazykova hra, forma zivo!a, nebo takove metodologicke navody, jako nepfe­ my§lej, ale divej se!, se ukazaly byt dobre s l uc itelne s analogickymi problemy a resenfmi sociologie zivotniho sveta. Podle P. W inche je zistfednim problem em sociologie "urcenf povahy socialnfho jevu obecne" (Winch, P. 1 958) a vychodiskem, jasne urce­ nym uz Weberovou teorii, je socialnijednani. Onen "ustredn i problem sociologie" j e tedy mozno resit j edine prosti'ednictvim vyreseni pro­ blemu "socialni jednani". Weber spoj i l i'eseni tohoto problemu se dve­ rn a otazkami : jednak s otazkou povahy socialnos!i (jednani), jednak s otazkou smyslu (jednani). Obe otazky byly weberovskou koncepci zodpovezeny nedostatecne, nebot' bez vyjasneni ponechala Weberova koncepce otazku n ejdulezitej s i a navic nepolozenou - "Co je to on en smysl, ke kteremu se rna sociologicke zkoumani pomocf Verstehen dobrat?" Weber neprovedl (coz m u ostatne vytykal j i z Schutz) dosta­ tecne jasne rozhraniceni pojmu, 0 ktere se koncepce socitilniho jedna­ ni, jeho smyslu a porozumeni opira, a ty poj my, ktere jako fundamen­ talni definoval, postradaj i logiku pro praci s problemem smysl u j ed­ nani nezbytnou. Velmi dulezitou otazkou, ktera je j i z v pozadf Weberova konceptu socialniho jednani a znovu je postavena do popredi u Schutze, je otaz­ ka, zda musf badatel pouziva! !echze vyradt jako zkoumany pfedmet c i l i jednajicf akter anebo zda badatel vystacf pouze s vyrazy, pojmy a kategoriemi sve vMy. Weber tuto otazku zodpovedel tak m lhave, ze to bylo hlavnim motivem pro Schutzovu kritiku. Schutz tuto otazku zodpovedel fakticky formulovanim postulatu adekvatnosti a interpre-

148

tace, s tim, ze nepochyboval 0 primiltu vedy v teto vec i jako pril1latu kritickeho rejlexivnfh o mys leni pred nereflexivnim mys lenim zdraveho rozumu . Jak uvidime dal, Cicourel a h lavne pak Garfinkel absolvuj i dalsi posun, k tzv. i ndexikalnim vyrazum, ktere jsou ze "zkoumaneho sveta", n iko l i v ze "zkoumaj icfho sveta", a vytvarej i vychozi empiricky material pro h ledani ruznych druhu racionalit v zivotnim svete. Zjednodusene schema teto otazky je tedy dana vztahel1l " reflex i v­ niho" myslen i (vyzkul1ln ika) a "nereflexivn iho" mys leni (zkoumaneho) (Winch, P. / 958:89). P. Winch tuto otazku zodpovedcl takto: "Nechci i'ici, ze nejake re­ flexivni porozumen i musi nezbytne . . . predpokladat nereflexivni poro­ zumenf." A doklada: " . . . tfcbaze ten, kdo reflex ivne zkouma spolec­ nost nebo zvlastni formu zivota, muze sh ledat jako nezbytne pouzivani pojmu, ktere n ej sou pfevzaty z forel1l cinnosti, kterou zkolll1la, ale kte­ re jsou pfevzaty spise z kontextu jeho vlastniho zkollman i, sta le jeste v sobe blldoll tyto j eho technicke pojmy zahrnovat pfedchazej ie i poro­ zumeni on em dalsi11l poj ll1um, ktere nalezej i ke zkollmanYIl1 cinnos­ tem" (Winch, P. 1 958: 75-80). Prednost ll1aj i pojll1Y pochazej icf ze "zkoumaneho sveta". To je zavazne zj isteni, ktere obracf vyzkllmnou orientac i obvyklou pri traktovani weberovskeho pojeti interpretace smyslu socialniho j ednani: rychozim orientuj icfm zdrojem neni suma vedeni socialn iho vedce, nybrz suma vedeni aktera socialn iho jednan i. ,

Toto netvrdi l ani Schutz pri sve kriticke revizi weberovske koncepce socialniho jednan i a spokoj i l se s pozadavkem moznosti pfekladu poj­ Il1U vedeckeho j azyka do vyrazu jazyka zdraveho roZU11lU a naopak. Winch jde dal a j ednodllse pozaduje: chcete-l i zkoumat socialni jedmi­ ni nekoho j ineho, 11l11site nejdl'ive zvladnolltjeho svet vyznalllzl, abyste pochopi l i smys! jeho jednani. Jak je takovy striktni pozadavek, obra­ cej icf vyzkumnoll orientaci, mozny? W inch vychazi z pfedpokladu na­ prosteho rozdilll mezi ( I ) fyzickYIl1, smyslove vnimatelnym chovanim (Garfinkel toto chova­ ni pojmenuje "to, co vidim a s lys il1l"), probihaj icfm ve fyzickem, smyslove vn imate lnel1l kontextu udalosti, a (2) socialnill1 j ednan im, za n imz se skryvaj i vyznamy aktera j ednan i, jell1uz se ma pripsat smysl. S fYzickf;m c h ovanim a s fyzickymi udalostll1 i se spojuj e vyraz pN­ Gina, ktery naopak nesmi byt jakkoliv spoj ovan se soc ialnim jednanim. Chce-li sociologie porozumet jednani a tak se pri b l izit reseni sveho lisli'ednfho problel11l1 U imz je podle Winche "urceni povahy socialniho

149

j evu obecne"), l11usf zapomenout na slovo "pffeina" a postupovat j i­ nak: sociolog se musi vzdy nejprve promcnit v sociologa vcdcn i a naucit se (a) jazyk spoleenosti (skupiny, etnika, kultury apod .), kterou chce zkoumat, a (b) pravidla, pod Ie kterych tato spoleenost (skupina, etn ikum, kultura) udeluje smysl ei vyznam svetu. Sociolog se meni v sociologa vedeni podobne jako elovek, ktery se chce naueit hrat sachy: nej prve musf zvl:.idnout .,fee sachll" a tcprve potom llllize zaeft ..Imlt jazykovou hru sachll" . Vyraz ,Jazykova hra" (Sprachspiel, language game) pfitom nenf zadnou zahadou, je to oznaeeni ja.:yka plus Cinnosli, do kterychje velkill1 (Wittgenstein). Zd e nachazime dalsi pramen kritiky namircne proti Weberove kon­ cepci interpretace soci,\lnfho jednanf. Weber pod le Winclle spoj il slllysl jednani s individllulnim subjektivn illl zaillerem a ne se socicilnim vyznamelll struktur jazyka (Roche, M. 1 9 73:254). Winch opravnene podotyka, ze .,veskere chovani musi byt socialn i, ponevadz smysluplne muze byt jen tehdy, je-li ovladano pravidly, a pravidla predpokladaj i socialni uspoi'
( I ) rozum!-li akter kontextu sveho j ednani, a to je opel mozne tehdy, (2) rozumi- l i akter socialn imu/kulturnimu kontextu sveho jednani, a to je mozne tehdy,

1 50

(3) rozumi-l i akter vyznal1lzll1I jazyka dane spolecnosti/kll ltllry, coz je mozne tehdy, (4) zvladl-l i j azyk dane spolecnosti/kliItury. A l e to neni vse - take sociofog musi (a) rozpoznat, ze akter rozllmi socialnilllu/kllltlirnilllu kontextll sveho jednani, a to je mozne tehdy, (b) rozllllli-l i , stejne jako akter soc ialniho jednani, socialn illl u a kliltur­ nilllu kontextll jeho jednani, a to je mozne tehdy, (c) rozulll i- l i vyznamlllll jazyka akterovy vlastn i spolecnosti/kll ltll ry, coz j e 1110zm\ (d) zvlad l-li j azyk akterovy vlastni spol ecnosti/kllltliry. Nejdu lezitej s im slovem v uvedene rade tvrzeni je vyraz "rozllmi-I i". Tedy vyraz, ktere je odvozen od zakladn iho poj m ll Webcrovy teorie socialn iho jednani (jako Verstehen). Zde se vee vyj asni, nebor' Winch ma k Weberovll pojeti vYhrady. Konstatllj e, ze Weberova llvaha o tOI11, ze Verstehen je "Iogicky neuplne a vyzad uje doplneni odl isnoll metodou, totiz souborem statistik", je pochybna. "SllI citelnost inter­ pretace se statistikou nedokazuje jeho ( Verstehen S . H .) validitll" (Winch, P. 1 958: 1 13) . l iste, dokazllj e spise slucitelnost porozumeni jevu, vymodelovanemu v kontextu ved)', se statistickymi daty, opet vy­ modelovanymi v kontextu vedy. Stezej n i je tu vsak stale vyznam/ sm),sl, jak ho chape zkoumany, ne j ak mu rozumi zkolll1lajici. Pod le Winche se Weberova metoda Vers/ehen, dopl ncml statistikou, k pi'e­ kroceni hran ice do sveta zkoumanych vyznamu nehodi. Nellla totiz k d ispozici mistroje, ktere by ji pres pomyslnou hran ici mezi subj ek­ tem zkolllllani a obj ektem zkoumani prevedly. Takove nastroje ale na­ bizi Winch. -

Budllj e je na otevreni problemu povahy v)'razu, s n imiz zachazi zkoumany nebo zkoumaj ici: bud'to j sou vyrazy "ve" svete, anebo ,Jsou svet". Weber, nako l i k respektuje Diltheye, tusi, ze jde 0 oboji, n icme­ ne nepristuPlIj e j estc na hru pIne interpretativniho veden i. Schutz si tohoto Weberova zavahani povsillll a h ledal zpusob, j ak obe veci (to, ze slova jsou j ed nak ve svete a jednak svet delaj i) slollcit. Vytvoril k tomu typifikac n i model, sestrojeny na bazi aprezentacni teorie, dopl­ neny koncepce m i reciprocity perspektiv a postulatu adekvatnosti a in­ terpretace. I to j e W inchovi malo. Proc? Podle W inche je Ipeni na idej i kallzality a obj ektivity prostym predsudkem, nebor' i tato slova (pricina, objektivita), stejne jako vsechna j i na, j sou jak ve svete, tak svet "vyrabej i".

151

Prvnf povinnosti socialn iho badate l e musi byt prozkoumani toho, j ak s lova funguj i v realnem zivote zkoumane pospol itosti, j ak funguj i v j a­ zykovych hrach jej i fonny zivota. A to neuc in i l i an i Weber, ani Schutz. Neuc i n i l tak v soc iolog i i doposud ( 1 958) nikdo, ackol i v prave tento pozadavek pam k metodo logicke abecede j ine vedy 0 c loveku a spolecnosti - kulturni a socialni antropo logie. Soc iologie zije pod l e Winche stale v zajetf Zlniverzalistick)'ch predstav 0 povaze mysleni a jednani a tyto prcdstavy dosud ncuc i n i l a pi'cdmetel11 svc rcllexc. Neu­ cinila tak proto, zc zapoll1nela nCl I'ee a zvolila pohod lnej s f cestu zkoumanf bcz-l'ecovych a tudiz take "bez-vyznam-nych" socialnich jc­ Vll. Sociologie by si tcdy mela vzit ponauccni z kulturni a socialni an­ tropologie. Naznaky pfcce ucin i l j iz E . Durkhcim. Socio logie, ktera se tak meni v soc iologii vedeni, j e k tomuto postu­ pu donucena prostym faktcl11, ze tot iz to, cel11u fika "soc itll ni jcdnani", "socialni vztahy", "socialni real ita" a podobne, jsou zase jcn slova a jc otazka. zda a jak takova s lova nebo j im odpovidaj ief ckviva lenty pou­ ziva/zna zkoumany "objekt". Ma- l i socio logic k d ispozici pi'edcvsim abstrakce jakozto pro vyzkum uzitecne jikce, musf jim venovat prvo­ fadou pozornost: ,jestl ize socialnf vztahy m ezi l idmi existuj i jedine v jej ich idej ich a skrze ne, . " ponevadz vztahy mezi idcjemi j sou vnitf­ nimi vztahy, musi byt socialni vztahy take druhcm vnitfnich vztahu" (Winch, P. 1 958: 123) . "Vn itrnfm" se zdc m fni j ak "vnitl'n i" vc smysl u "nalezej ief d o vedomi ind ividua", tak "vnitfni" "naleiej ie f d o j azyka pl'islusne spolecnostilkultllry individ lla". Potom ale nelze n i kdy a prio­ ri rozhodnollt, jaky vyznam ma to ci ono s lovo a tlldiz to ci ono zkou­ mane jcdnan i pro aktera. Aby moh l sociolog tcnto problem vyresit, musi byt splneny pozadavky uvcdcne vyse pod body ( 1 -4) respcktive (a-d). Znamena to snad uplne popfeni moznosti, ze by bylo neco tak fikaj ic dano? To ne, jiste "ll1uzeme rici , ze jednotl iva fakta jsoll dana, avsak nemuzell1e rici, ze je dan pojcm faktllal ity; ten povstava ze zpusobu l idskeho zivota" (Winch, P. 1972:56-57) . Strllcne rcceno nie neni fald, nie neni smysluplne, nie nema vyznam bez toho, ze byehom tento fald, smysl ci vyznam empiriel
To se tyka vsech pojmll, s n imiz Il1llZe sociologie pri zkollll1ani soci­ alniho jcdnani pracovat, to jest i takovych fllndall1cntalnich poj ll1u j a­ ko skutecn ost, sku/ecne, logicke, rOZl/mne apod. Je tomu tak proto, ze ruzne 1l10dy zivota ll1aj f "ruzna kriteria logiky" (Winch, P. 1 958: 100, 102) a "kriteria logiky nejsou pi'ill1YIl1 darcll1 bozim, ale obj evuj i se a jsoll jedine srozull1 itelna v kontextu zpusobll zivota nebo 1l10du social1 52

n iho zivota" (Winch, P. 1 958: 69) , z cehoz nutne vyplyva, ze "co je skutecne a co j e neskutecne, se ukazuj e samo v tom smyslu, ktery ja­ zyk ma. Krome toho oboj i - j ak rozlisovani mezi skutecnym a nesku­ tecnym, tak pojeti shody se skutecnosti - pati'i do naseho jazyka" (Winch, P. 1 958: 5 7) . To j e ale konec dosavadniho zpusobu pestovani sociol ogie. Je to - jak fika Roche - paralyzov(lI1i soc io logie (Roche, M. 1973:250) . Skutecne? lak se to vezme. Winch vznesl n epochybne velmi narocny, avsak v kulturni a socia l n i antropologi i bezny metodologicky pozadavek. Porovname- l i jej s de­ n im ve fi losofii dvacatych let, vidil11e, ze jde vlastne 0 ti'icet let opoz­ deny pozadavek zavest jako povinny propedeuticky krok soci ologicke m etodologie krok reflexe z pozic sociologic vcden i. leho smyslem je presne vyjasnen i komun ikativni situace. v n iz se sociolog naleza, a procisteni jej iho metodologickeho instrul11entare od nepi'il11erenosti a konfuzi. V tomto smyslu ne lze proti Wi nchovu lis ill 0 promenu kaide­ ho sociologa v poc6teCI1ich /ilzich jeho vyzkul11u na nejaky cas v so­ ciologa vedeni n i c nal11 itat. l ina vec je I pet striktne na princ ipech ( 1 -4) a (a-d). l iz sal110tny teoreticky zdroj , pozdni Wittgenstein, dal na srozume­ nou, ze tento postup ma sve meze. Ty jsou dany striktnim nominal is­ mem recovych pragmatik zkoumaneho a zkoumaj icfho, ktery nedovo­ l uje sklenout u n i verzalni jazykovou hru nad p luralitou jazykovych her socialni skutecnosti. Uznani tohoto nominalismu je pocatkel11 dekon­ strukce kazdeho vedeni, ktere mozno pi'evest do podoby textu. To rozpoznal l .-F. Lyotard a ucinil z tohoto poznani vychodisko sve kriti­ ky Habermasovych pokusu 0 vytvoreni teorie univerzillniho d i skursu. Rozpoznal to i G. H . Mead, ktery chapaI kazdy takovy univerz6/ni d is­ kurs jako potlhou fikci, jako ideal. Diskval ifikuj e to snad W inchovu teoretickou iniciativu? Ne. Ta je naopak velkou vyzvou kazde sociologi i , kteni chce byt onou univer­ z61ni teorii nebo univerz61ne p latnym vedenil11 0 socialni skutecnosti. Proces semi otizace sociologie skrze semiotizovanou sociologii ve­ deni pak pi'inese ti'i mozne reakce: ( 1 ) sociologie bude W inchovu radu proste ignorovat a bude se i nadale rozvijet bez d uk lad nej sich metareflexi, (2) bude se touto radou i'idit a pak bude smer'ovat k pozicfm etnome­ todologie, anebo

1 53

(3) rozpozml moznosti dekonstrukce, skryte v takto semiotikou obo­ hacene sociologii vedenf, a ude l f sociologii vedeni funkci tvurce prostoru pro diskursivnf hru interpretaci. Dalsf rozvoj sociologie i sociologie vedenf v 60.-80. letech opravdu potvrdil toto trojf smerovilll f . Dane ti'i moznosti se prom itaj i do kon­ kretnfch pi'fpadu aplikacf, pffpadne revizf, sociologie vedeni, pro nez dnes, na rozd ll od konce 50. let, mame samozi'ej me i pi'fruckove na­ zvy. liz tehdy vsak mohlo byt jasne, ze soc iologie vcdenf (ad I ) se bude rozvfjet pfedevsfm v ideologickem a svctonazorovem parad igmatickem Hlmci (viz teorie kOl1strukce soci{i/ni sklltecl1osti) s prvky interpretativnf teorie, (ad 2) se bude rozvfjet predevs fll1 v ramci i nterpretat ivnfho paradig­ matu (viz etnol71etodologie a teorie kOlllllnikativniho jedn{ini) ovl ivne­ nem poznatky teorie kOl11un ikace a (ad 3) pfijl11e l11oznosti dekonstrukce parad igmatickeho zkoull1ani (viz diskurs postl71odernis/I1u) a sloucf pi'ednosti interpretativn fho parad ig­ matu s poznatky semiotiky a teorie kOll1unikace.

Zakladni pojmy: zvenci /from outside zevnitf /from inside forma zivota /form oflife jazykove hry / language games (po)rozumeni / understanding

Sp isy: Winch, P., The Idea of a Social Science: And Its Relation to Philoso­ phy, 1 958. Winch, P., Understanding a Primitive Society. American Philosophi­ cal Quarterly, 1 964, n. 4. 3.2 PluraIita metodologii zakhidaj icich vCdeni (H Garfinkel)

Harold Garfinkel ( 1 9 1 7-) postupoval j inak a pro jeho etnometo­ dologii Ize pouzit oznacenf "sociologie" jen s velkou davkou fantazie. Syzet etnometodologie je pi'evzat n ikol iv ze sociologickych zkoumanf, 1 54

nybrz z praktik socialni prGce (social casework) odvinutych od scena­ i'e psychoanalyticke praxe. Nejsilnejsi podnNy k vyzkumne reorientaci poskytli H. Garfi nkelovi - j ak sam pi'ipomina - nesociologove A. Schutz (Garfinkel, H. 1967: 35, 55, 68, 76), L. W ittgenstcin a P. Winch (GG/jinkel, H. 1967: 70). J e­ j ich zavery ho pi'imely, aby orientoval vyzkum socialn ich jevu na to, co se ukazuje jako evidentne a nepochybne dane, to jest na to, s-Cim­ jsem-s-to-poCitat (account-able), co je pozorovate lne a nasledne sde­ l itelne, co existuje ve smyslu "vidim a i'ibm" (Garfinkel, H. 1 967: I) . Pi'edllletelll zkoumani se tedy stava pozorovatelne jednani a k nemu nalezej ici mluveni. Toto vychodisko je kombinaci pozitivismu s beha­ viorismem. A vsak nen f to cele vychodisko - do hry vstupuje Schutzo­ vo pojetf problemu socicilniho jednGni a sociatni racionality, ktere menf - spolu se zapojenfm vysledku l i ngv isricke fi losofie - pozitivis­ mus a behaviorismus ve stanovisko interpretace toho, co ryze poziti­ visticka a beh av ioristicka prace zfskava. Z iskanym je to, co vidim a slysim nic vic. To, co vidim a slysfm, se stava pi'edmetem interpreta­ ce j ako sociaIn i j ev. -

Garfinkel j e pi'esvedcen, ze "zajem 0 povahu, produkci a poznan i rozulllneho, rea l i stickeho a analyzovatelneho jednani nenf monopolem fi losofll a profesionaln ich sociologu" (Garfinkel, H. 1 967: I I), naopak, takovaro poznavaci c innost musi byt v lastni kazdemu, kdo se chce ve spolecnosti ucinne orientovat. Proto meni sociologii ve sveniznou so­ ciologii vCdeni a dal ve svebytnou etnometodologii. Jej im cilem neni rozpracovanf metod, s jej ichz pomoci bychom poznavali a vykladal i lidske jednani a dalsi socialni jevy. Stej ne j ako A . Schutz obraril ori­ entaci fenolllenologicke metody, obraci Garfinkel orientaci bezneho sociologickeho zkoumani v tom slllyslu, ze neh leda vyzkumnou meto­ du j ej illl sestroj en im vuci pi'edllletu zkoumani, nybrz hleda, j a l
155

tak zahnidkari jako l idovi prognostici poeasi, stejne tak farari jako fotbaliste. Z techto tezi vsak jeste etnometodologie nevznikne. Jeste je treba j e spoj it s tim, "co vidim a slysim", a to, "co vidim a slysim", nejak na­ zvat. Vyraz ,jev" by tu byl pfilis obecny a tak Garfinkel zaklada to, "co vidi a slysi", opravdll jen a jen na tom, co vidi a slysi - na prave zde/nyni reeenem a zde/nyni konanem. Toto reeene nazyva indc­ xikalni vyraz a chape je jako to, co nelze oddelit od daneho konan i v danem socialnim kontextu hic et nunc. Potom muze fici: "Pojem ,etnometodologie' pouzivam k oznaeeni v)rzkumu racionalnich vlastnosti indexikalnich vyrazu a j ineho prak­ tickeho jednani jako pripadnych stavaj icich vysledku organizovanych rozumnych praktik kazdodenniho zivota" (Garfinkel, H. 1967: / /) . Musime eist presne - nejde t u 0 zkoumani indexikalnich vyrazu, nybrz o vyzkum racionalnich vlastnosti indexikaln ich vyrazu. To znamena, ze skrze to, "co vidim a slysim", se Ize dobrat racional ity, ktera je v pozadi. Tento krok dela z etnometodologie sociologii vedeni inter­ pretativniho paradigmatu. S Garfinkelem je treba peelive rozl isovat, co pred sebou badatel vlastne ma. To, "co vidim a slysim", mollU rozelenit na

( 1 ) indexikalni vyrazy (to, co je nebo bylo reeeno) (2) viditelne chovani a z oboj iho mohu usuzovat (ei l i v ice nebo mene uspesne hadat) na racionalitu, ktera se za tim skryva. Za eim? Za tim, co je v bodech ( I ) a (2) heuristicky silnej s i eili co Ize interpretovat s vetSi m irou prav­ depodobnosti, a tim je bezpochyby to, co bylo reeeno. I ndexikalni vyrazy. Latkou nebo-li objektem etnometodologickriho zkoumGni jsoll inde­ xikalni vyrazy bezprostPedne spojene s chovGnim a situaci. Predmetem vyzkumu elnometodologie jSOll racionalni vlastnosti in­ dexikGlnich vYrazll.

Zaldadnim problcmcm etnomctodologic jalw sociologie vCdeni j e idcntifil{ace racionalnich vlastnosti indexikalnich vyrazu a 1ll1 sledna rclwnstrukcc typu racionality, vaza ncho na socialni j cd na­ ni kon krctniho j edince v konkrCtni socialni situaci. Vychodiskem etnometodologie je uznani teze, ze poznavani social­ n iho jednani neni nieim j inym nez j inym socialnim jednanim. Garfin­ kel dusledne zuzitkoval ideje Schutze i Wittgensteina a vyvodil z n ich predbezny zaver, podle nehoz nelze a priori vychGzet z teze, ie tzv. ve-

1 56

decM poznavani ( socialni jednani) /1Ul nejake zvlastni pfednosti pl'edjin)!I11 poznavanim (= socia/l1im jedn{lnim), a ze tedy poznava le­ pe, nebot' tato teze j e postavena na mylnem predpokladu univerzality. Ten tkvi v mylnem zachazeni s v.yznamy jazyku: jednak jazyka, kterym se zkouma, jednak j azyka, ktery je zkouman. =

Dochazi tu totiz k necemu podobnemu jako v pfipade "reciprocity perspektiv": badatel pracuje s vyznamy sveho vlastniho jazyka (zkou­ maj icfho jednanf) tam, kde realne funguj i vyznamy j i neho jazyka (zkoumaneho j ednani). V pozadi je intuitivni nebo naivni predstava, ze tato transakce vyznamu jc heuristicky plodna. Jiz Schutz vytkl Weberovi, ze nedostatecne rozlisil tyto dye oblasti "souvislosti smyslu" e i l i kontextu vyznamu . Ale ani sam Schutz nemel jeste k dispozici nastroje, j i m iz by tento nedostatek zcela odstranil tfebaze k nim rychle spel (ke komun ikativni retlexi). Garfinkel tyto nastroj e ma, pujeuje si je z koncepce jazykove hry (Sprachspiel, lan­ guage game) pozdniho Wittgensteina. Uvedomuje si, ze vyznam reeovych projevu spjatych s danym chova­ nim jedince a s prave danou socialni situaci je jedinecnym a neopako­ vatelnym vyznamem, prave proto, ze je spj at s jedineenou situaci a vy­ konem jedince. Wittgenste in trval na tom, ze porozumet tomu, co je to vyznam daneho feeoveho projevu, znamena poroZlll1uJ[ 1I111 v danem konkretnim pouziti, v prave danem socialn im kontextu prave probi­ haj icfho konani. Stej nym zpusobem vymezuje Garfinkel indexikalni vyrazy a indexi kaln i vety: jako vyrazy, ktere se vztahuj i k meite osobe, casu nebo mistu a pojmenovavaj i je, avsak pouze jednou, jedineene, pouze v danem okamziku a m iste (tedy kontextu), n ikdy opakovane: "Jej ich pouziti zavisi na vztah u uzivatele k obj ektu, j ehoz se slovo ty­ ka. U temporal n ich indexikalnich vyrazu je cas relevantn i vuei tomu, o cem hovoff. A podobne - 0 ktere oblasti hovofi prostorove indexi­ kalni vyrazy, to zavisi na umisteni promluvy. I ndexikalni vyrazy a vy­ povedi, jez je obsahuj i, nejsou libovolne opakovatel ne" (Garfinkel, H. / 967:5). Z toh o vyplyva, ze etnometodologicky vyzkum musi verne zachytit vsechny uvedene parametry jednaj iciho a mluviciho j edince v s ituaci, a to i tehdy, tyka-l i se m luveni jed ince i davno minulych uda­ losti, jeho dfivej s iho j ednani nebo jeho chapani drivej s ich udalosti. Je to zapotfebi proto, ze "anticipace toho, ze elovek hZ/de rozumet, duvodnost vyj adfeni, zvlastn i vagnost referenci, retrospektivne-pros­ pektivni smys l pi'itomne udalosti, oeekavani neeeho pozdej s iho, aby se videlo, co se m in i l o pfedtim - to jsou uznavane vlastnosti spoleeneho diskursu" (Garfinkel, H. 1967: 4 /). Tato formulace jen opakuje zj isten i

1 57

A. Schutze 0 povaze "samozi'ejmosti" (Faglos gegeben) ve vedeni zdraveho rozumu zivotniho sveta. Ale Garfinkel z nich vyvozuje du le­ zity zaver, ktery na strane jedne "vrael" problem do sociologie vedeni a na strane druhe pfekonava Schutzovy postulary adekvarnosti. Zdu­ razl\uje, ze program sociologie jako vedni discipl iny vyzaduje, aby so­ cio log "vedecky popisoval svet, ktery jako problematicke obsahuje nejen jednani j inych osob, ale take jej ich poznani sveta. Ve svem d ll­ sledku se socio log nemllze vyhnout alespol'i nejakemu pracovn imu rozhodnuti stran jevu zvaneho racionalita" (Gatjinkel, fI. 196 7: 262). Takoveto pracovni vymczcni racional ity jc vlastn il11 u lwlcl11 sociologic vedeni, ktera ma soucasne zj istit, jakymi metodami a Ue-li j ich vice pohromade, metodologiemi) zvlada tento Llkol kdoko liv ve svem kazdodennim zivote. Ti badatele, ktefi se k etnometodologii pi'ihlasili, nazyvali larku, kte­ rou zkoumali, rllzne: Garfinkel mluvil stridave 0 "metodach", "proce­ durach" a "praktikach" kazdodenniho zivota, Zimmerman s Poll nerem psal i 0 "rodine praktik a jej ich vlastnosti" a Cicourel hovoi'il 0 "za­ kladnich procedurach" (Garfinkel, H 1967: 1, 30,33; Zimmerman, D. H, Pollner, M. 1 9 70:98; Cicourel, A. V. 19 72:244) . Ale vsichni bez rozd ilu hledal i odpoved na otazku po racionalite, jez se muze star pfedmetem jej ich rekonstrukce. Veri l i v existenci myslenkovych a hodnotovych vzoru, na nez Ize usuzovat ze vzoru jednaniJ! m l uveni ("vidim a slysim"). Tyto vzory jednani je tfeba metod icky znehybnit, ustalit a zazname­ nat. Garfinkel si tu bere na pomoc K. Mannheima - ne vsak jeho opus magnum, nybrz prace starsi, z obdobi pfed ldeologii a utopii. Man­ nheim ho inspiruje pfedevsim svou dolm l11 cntarnf mctodou intcr­ prctacc. S jej i pomoci se chce dobrat toho, co je "na dne" ci pod "nMerem" psychologickym anebo socialne kulturnim. Dokumentarni metoda sestava ze zpracovani toho, "co vidim a slysim" podle nasledu­ j ic ich (pfipadne dalsich, Mannheimem nenavrzenych) polozek: "zdo­ kumentovani toho, ze ... ", "poukazani na to, co ... ", "zj isteni v zaj m u toho, z e ... " (Garfinkel, H 1967: 78) aj . Tento postup, ktery se provadi jako dZlsledne participativni spoluprace zkoumaj iciho a zkollmaneho, ma vyj evit, co neni bezprosti'edne "v idet a slyset", kdyz nekdo "neco dela" nebo "mluvi 0 necem", protoze zkoumany "ve skutecnosti nefika to, co m in i" (Garfinkel, H 196 7:40an.), ale vyjadfllje se krajne ne­ pfesne, nejasne, s mnohymi nedopovezenimi - proste tak, jak se v kaz­ dodennim zivote mluvi a jedna.

1 58

H. Garfinkel pfejal viru K. Mannheima v existenci "nevedom i", podkladaj iciho proces poznani a nakladani s veden im. Vyslovne to po­ tvrzuje, kdyz konstatuje: "Lze vyslovit obecne pravidlo, jet obsahne bezpoeet vyzkumnych problemu : jak,J,koliv faktor, ktery povaiujeme za podmineny nejakou vlasinosti nebo 6nnosti, je faktorem podminenym racionalitami " (Garfinkel, H. 1967:282) . Pl ural je zde di:i1ezity - ni­ koliv racionalita, ale racionality. Kolik rac ionalit a kolik typu j i m odpovidaj idch metodologii ex istuje, to nelze rici a n i v naznaku pre­ dem - pnive odpoved' na tuto otazku je jednim z d i ll elnollletodologie. Raciol1alita je problemem etnometodologie a proto nellllize byt rac io­ nal ita spoleh l ivym vychodiskem vedeckeho zkouman i. Vedecke zkou­ mani je take zalozeno na ureite rac ional ite a ta proto pam beze zbytku do problelllu etnometodologie. D ualismus subjektu-objektu je tu pfe­ komivan rezignaci na tezi vyluenosti racionality poznavaj idho soc ial­ niho jednani (= vedce). A stejne tak jsou zde pi'ekonavany Schutzovy postulaty, ponevadz jej ich pfedpokladem je jen min imalni skepse vuei vedecke racional ite: Schutz pozadoval pouze j ej i otestovani podle teze vyznamove kompatibil ity s racional itou lidi zivotn iho sveta. Nyni muzeme definici etnometodologie zjednodusit tak jako M. Ro­ che a fici, ze "etnometodologie je . . . racionalni zkoumani etnickych metod eili beznych metodologii eloveka, j eho projektu, p lanu a zame­ ru v socialnim jednani a interakci" (Roche, M. 1 9 73:322). Z uvede­ nych analyz a l e vyplyva, ze ani etnometodologie nemllze byt zaklada­ na na jednom typu racional ity, ze i zde musime vyj it z predpokladu plurality. Vychozi predpoklad etnometodologickeho zkouman i j e nasleduj id:

( I ) zkoumaj ici socialni jednani je man ifestovano i ndexikalnim i vyra­ zy, jej ichz analyza nam muze odhalit rysy racional ity za timto jed­ min im/zkoumanim Plisobici, a (2) zkoumane socialni jednan i j e manifestovano i ndexikal nimi vyrazy, jej ichz analyza nam muze odhalit rysy racionality za tilllto jedna­ nim/zkoumanim pusobici. Etnometodo logie je odsouzena k dvoji h ermeneutice O ak to nazval G iddens), ponevadz "vedecke racionality mohou byt v jednani ovlada­ nem predpoklady kazdodenniho zivota pouzivany jed ine j ako neefek­ tivni idealy. Vedecke racionality nej sou ani ustalenymi rysy, ani po­ tvrditelnYllli i dealy kazdodennich praktik"; proto se " vedecke racio­ nality ve skutecnosti vyjevujijako us/alene vlastnosti jednani a potvr­ di/elne idealy jedine v pfipade, ie jednani je ov/cidano postojem ve­ deckeho teoretizovani" (Garfinkel, H. 1 96 7:283, 2 70) .

1 59

Prfsne vzato - veskenl vedeckost etnoll1etodologie se na pocatku zkOUln
1 60

kaci pi'ijatelne a co neni, a ze tyto idealizovane formy c i l i normy Ize i nterpretacnimi postupy ziskat. V tomto momente ovsem etnometodologie zrazuje SVllj vyhlaseny program, ktery cteme h ned na prvni strance G arfinkelovych Studies program zkoumani toho, "co vidim a slysim": spekulace je zde naj ed­ nou silnejs i nei pozitivisticky a behavioristicky naboj, pusobici pi'i koncipovani etnometodologicke strategie. Cicourel se nakonec jal spe­ kulovat a poku s i l se "zkonstruovat model cloveka zdraveho rozumu" (Freeman, C. R. 1 980: 1 4 7) . Tato "zrada" vynikne obzvlaste ve srov­ nani s konecnym navrhem metod ickt'ho postupu H. Garfinkela, ktery i'ika: "Pouzit racional it jako metodologickeho principu interpretace l id­ skeho jedna n i v kazdodennim zivote znamena postupovat nasledovne:

( 1 ) idealni charakteristiky, ktere vedeCti pozorovatele pfipisuji j ako " idealni standardy sveh o vyzkumneho a teoretizuj iciho chovani, jsou pouzity j ako konstrukty modelu osoby, ktera jedna zpusobem ovladanym temito idealy, . . . (2) p o popisu skutecneho chovani a pohledu na tento model se porov­ navaj i d i skrepance mezi zpusobem, j imz by osoba takto zkonstruo­ vana mela j e dnat, a zpusobell1, kterYIl1 skutecmi osoba skutecne jednala" (Garfinkel, H. 1 967:2 79-280) . Je jasne, ze Cicoureluv navrh na rekonstrukci "norll1aln ich forem" je necim uplne j i nym - pracuje s pi'edstavou, ze podobne i dealn i charak­ teristiky, jake vytvarej i vedci ( 1 ), vytvarej i i jedinci v kazdodennim zivote a pOll1ei'uj i j im i jednani j i nych l i d i podobne jako vedci (2). Ci­ courel vlastne udelal z jedincu zkoumanych vedci "take-vedce", coz je ale v pi'ikrem rozporu s jeho konceptem "pi'edpokladu a-tak-dale", kte­ rY sdeluje opak - totiz, ze jedinec s vedenim zdraveho rozumu zadne idealizace, j ichz by pouzival tak, jak i'ika citace z Garfinkela, nema. Z l ingvistickych zkoumani etnoll1etodologove pi'evzal i dva druhy in­ spirativnich idej i: pragmaticke (Wittgenstein, Winch) a spekulativni (Chomsky). C icourelovy spekulace 0 jakychsi jakoby "hlubinnych" a "povrchovych " pravidlech chovani j sou pouhym opisem schematu h lu­ b inne a povrchove gramatiky N. Choll1skeho, ktery vraci do etnometo­ dologie speku l ace. Tataz dvoj itost j e ale patma i v d iskusich americke kulturni a social­ n i antropologie od konce 50. let, kdy se usilovne d i skutovala tzv. nova etnografie (tez pod j inymi nazvy - etnoscience, etnosemantika). S io tehdy 0 kritickou reakci antropologie na Chomskeho teori i - na rozd il

161

od etnometodologie, kteni (CicoureI) j i akceptovala. Etnometodologie neni z pohledu techto diskusi nicim j inym nez aplikaci schematu dis­ kutovaneho v prvni polovine 60. let - schematu emika-etika (emic­ etic). Dvoj i zpusob zkoumimi I ingvistiky, fon-etika a fon-emika, inspi­ roval nektere badatele k pouziti pripon -etika a -emika k oznaceni dvou metodologii. Eticka metodologie pracuje s j i nymi nastroj i a ciIi nei emicka metodologie. Pojmy emika a etika zavedl K. Pike. Mely oznacovat metody, ktere by rozlisily mezi "strukturalnimi vysledky" emicke analyzy i'ecovych projevu a "nestrukturalnimi rysledky" eticke analyzy recorych proje­ vU. Podle Pikea musi emicka struktura korespondovat "ucelu" aktera jednani behem celeho ryzkumu (pozorovani). Latku vyzkumu-pozo­ rovani tvoi'i behaviorem ciIi "emicky segment ci slozka uceloveho jednani" a cilem tohoto typu (emika) ryzkumu je zachyceni "chovani tak, jak skuteenefunguje " (Pike, K. I954:5 7, 80) . Pike se nekdy vyja­ di'uje j ako etnometodolog. Napi'iklad kdyz i'ika, ze emicky vyzkum "napomaha nejen porozumeni kultui'e ci jazyku j ako uspoi'adanemu celku, ale pomah
B. G. B lount, ktery analyzoval toto deni komplexne, bez ohledu na discipl imlrni status problematiky, a porovnal mysleni etnosemantiku a sociologu, dospel k zaveru, ze z takoveho opravdu komplexniho srov­ nani vychazi etnometodologie jako originalni a pfinosna jen v j ednom bode - ve vysloveni teze jednoty vyzkummiho probleml/ a metodolo­ gie, pod le niz "vyzkumne problemy a metodologie jsou v podstate jedno a totez" (Sanches, M. , Blol/nt, B. G. 1 9 75:5) . Etnometodologie j e vyznanmym krokem smerem k pl'istim relativi­ zacim vedeni , ktere mohou j ednou svou variantou ustit v dekonstruk­ cich. Tim krokem, ktery relativizuj e schema "zkoumaj fci-zkoumanY" a ukazuje, ze v kazdodennfm zivote je kazdy z nas intuitivnim a naivnim sociologem veden f. I kdyz "kazdodennf sociolog vedenf" stavi na kraj ne neureitych zakladech (viz "predpoklady a-tak-dale") a vedecky sociolog na udaj ne j istych zakladech vedy, vysledky jsou nesoumefi­ te lne - jak ukazal naposled P. Berger ve sve stati 0 zklalllavsf sociolo­ gii (Berger, P. L. , 1 994), na sociologii se spolehnout nelze, zbyva tedy usudek zdraveh o rozumu. A kdyz se sociologie veden f, napfiklad v po­ dobe etnometodologie nebo Schutzovy koncepce, odhodla ke stfidani rol f ve schematu "zkoumaj ici-zkoumanY" , dojde nakonec k poznatku, ze tam "asi neco nekde bude v pozadi", co nam umozI1uje vubec soci­ alne existovat, a nazve to "a-tak-dale", "oeekavani v pozadi", nebo "nevedoma oeekavani" eili "nevime j i ste". Coz je heuristicky vykon, ktery nemuze n evyprovokovat ke kritice nebo k dekonstrukcim. Etnometodologie je vyznamny poein pfinej mensim v jednom ohle­ duo V ramci interpretativniho paradigmatu sociologie vedeni dukladne apl ikuje poznatek 0 i ntersubjektivni e i l i komunikativni povaze vedeni a socialni skuteenosti.

Zakladn i poj my : indexiluilni vyrazy / indexical expressions samozrej most / accountability ocekavani v pozadi / background expectations struldury v pozad i / settings emika-etika / emics-etics etnometodologicka indiference / ethnomethodological indifJerency normalni formy / normal forms

1 63

Spisy: Garfinkel, H . , Studies in Ethnomethodology, 1 967. C icourel, A., Method and Measurement in Socio logy, New York (Free Press) 1 964. 3 .3 Troj itost kom un i kace zakhidajici vCdeni (J. HabermQ!,) A'1. do "I ingvistickeho obratu" v mysleni J ii rgena Ha bermase ( 1 929-), jednoho z posledn ich dedicu ideoveho odkazu frankfurtske skoly (kriticke teorie spolecnosti), bylo misto kOl11unikace v predmet­ nem poli sociologie nahodi le a s v)lj imkou sociologie jazyka (Sprach­ soziologie) a do j iste miry s vyj imkou interpretativn ich socio logic­ kych teorii - rna kOl11unikace vedle takovych fenomenu, jako j sou in­ stituce, organizace, vztahy, struktury, procesy ci fill1kce, postaven i zcela nerovnopravne. Pro sociologii zde plati tote'1. c o pro fi losofi i : za­ pomnela na rec (M. Heidegger). Z sera zapomneni vynasi komun ikaci na svetlo sociologickeho zkoumani predevsim J. Habermas: podoty­ kame "predevsim" - nebyl zcela osamocen, prinej mensim nutno uvest jeste N . Luhmanna. -

A cini tak zpusobem zcela neparadigmatickym, toti'1. vedome eklek­ tickym . Habermas je teoretikem, ktery na rozdi l od klasiku vedeckeho badan i nevidi v eklekticismu metodologickou vadu nebo preka'1.ku ob­ j evu. Eklekticismus je take duvodem, proc nemu'1.eme teorii 1 . Haber­ . mase podradit nekteremu z uvedenych paradigmat.

Pro sociologii vedeni je zasadni udalosti bytostne spojeni vedeni s reei a se socialnim j ed nanim, ktere Habermas postupne proved I v nekol ika sv)'ch spisech, ktere vsak nepochybne kulminuje v obsah­ lem dile Theorie des kOl11l11unikativen Handelns ( 1 98 1 ) a v nasleduj i­ dch Vorstudien und Ergiinzungen zur Theorie des koml11unikativen Handelns ( 1 984). Nemu'1.e byt prekvapenfm, '1.e krome teorie G. H. Meada v techto dflech podstatne zu'1.itkoval koncepce M. Webera, A. Schutze, P. W i n­ che, H. Garfinkela a dalsich - ovsem kriticky. Spojeni komunikace (pi'edevsim recove) se socialn im jednanim zna­ menalo jednak akceptovani Weberova zakladniho interpretacniho mo­ delu, jednak jeho prekonanl. Usuzovat na racionalitu a tudi'1. na videni prostrednictvim analyz a vykladu sledovaneho socialn iho jednanf podle Habermase znamena analyzovat a interpretovat vzdy-j iz a vzdy­ tal{e recove j ednanf. Nastroje k takove analyze prejal od fi losofU ja-

1 64

zyka, pi'edevsim od J . L. Austina. Vychodiskem zkoumani je realm! recove jedn a n i, vychodiskem jeho popisu a analyzy je teorie reco­ vych a ktU. Teorii fecovych aktu zformuloval ve 40.-50. letech John L. Austin (A ustin, J L. 1 976) . Vychazf z chapani feci jako fady konkretnfch proml uv Ci projevu - fecovych aktll. Kazdy clovek, ktery prolll iouva k druhelllu c l oveku, vykonava (produkuje) tOlalni fecov)J akl, ktery mozno podrobit zkoulllanf z h led iska jeho obsahu (co sdeluje), ale take z hlediska jeho plisobeni. My nejen m luvfme a sde lujeme, ale tfm jak to de lame a co k tomu pouzfvame, pusobime na j ine lidi. Jiz z tohoto jednoducheho konstatovanf by melD byt jasne, ze teorie fecovych aktu kladla sociologicke problemy. ,

J. L. Austin zkoumal, jak se zdan live nepatrne zmeny v pouziti jazy­ kovych prostfedku v feci mohou promftat v rozd ilnem pusobeni feco­ vych projevu na druhe lidi. Zkoumal takove rozd ily, jake muzeme sly­ set mezi konstatovan im " Zitra pfijdu v poledne " na strane jedne a for­ mulaci " S/ibuji Ii, Ie zitra pfijdu v poledne " na strane druhe. Dospel k rozlisenf tfi typu fecovych aktu, tff typu, jez mozno abstrahovat z to­ talnfho fecoveho aktu: typu lokucnfho fecoveho aktu, i1olmcniho fe­ coveho aktu a perlokucniho feeoveho aktu. S pouzitfm terminologie z j ineho Aust inova spisu muzeme pfedbezne a zjednodusene ffci, ze lokucni akt ma podobu jednoducheho a bezneho konstatovani, kdeito akty ilokucni a per/okucni predstavuj f reeovy vykon, jehoz c ilem j e zapusobit na druheho cloveka, ovlivnit jeho vnfmanf toho, ktery techto performativ pouzfva (Austin, J L. 1 992: 1 6 1) . Austin vysvetluje, j aky j e rozdil mezi temito ti'emi typy reeovych aktu, nasleduj fcfm zpusobem: "Iokucnf akt ( . . . ) ma vyznam, ilokucni akt . . . ma v m l uvenf urcitou silu a periokucni akt . . . m luvenim dosa­ huje urcitych uCinku " (A ustin, J L. 1 9 76: 1 2 1) . Vyznam, sila a ucinek jsou vyrazy, ktere poukazuj i na sociatne rozdilne funkce fecovych ak­ tli: Austin vlastne j asne fib, ze dva typy feeovych aktli - ty, ktere jsou s to pusobit silou n a druheho cloveka, a ty, ktere j sou s to vyvolat j isty ziCinek v chovan i druheho eloveka - j sou sociogenni. Spolutvorf soc i­ alnf jednani l i d i tim, ze je zasadne ovl ivnuj i. Schopnost ovl ivnit reei j ineho eloveka j e socialnf jev, ktery bezprostredne souvisf s teori i so­ cialniho jednan f . Je to jev, ktery nebyl vzat pine v uvahu v klasicke teorii socialniho j ednani M. Webera G iz Habermas fika "oficialnf" teo­ rie). Spojeni feCi (Austin) se socialnfm jedncinim (Weber) dava vznik­ nout revidovane koncepci (Habermas) socialnfho jednanf, j ehoz speci­ alnfm pi'fpadem je komunikativnf jednani .

165

Ano, je rozdil, rekne-li nekdo " Zabil jsem ji ", anebo kdyz rekne "Pfemluvil mne, abych ji zabil" . V prvnim pripade j de 0 proste kon­ statowini cili lokucni reeovy akt, ve druhem prfpade 0 performativum eili ilokucni reeovy akt. Ve druhem pffpade dana formulace vyvij i tlak na druheho v tom smyslu, ze k casti "zab i l jsem j i" pi'ipojuje (vy­ svetluj ici, omluvnou apod.) cast "Premluvil mne", jej imz smyslem j e ovlivneni nazoru (a jednanf) toho, ktery nasloucha, n a udalost, kterou reeovy akt popisuje. Mezi ilokucnfm a perlokucnfm i'ecovym aktem j c rozd il v m ire kon­ venenosti. "I1okueni akty jsou konveneni akty; perlokueni akty nejso u konveneni akty" (A ustin, 1. L. 1976: 121) . T o znamena, z e i lokucn i akty jsou vytvareny pi'edevsfm pomocf kulturne a situacne podm ine­ nych j;'azi, kdezto perlokueni akty vznikaj i ad hoc, podle kontextu a schopnosti mluveiho (Iokutora). Austin upozorn il, ze "obecne vzato je lokucnf akt stejn e jako i lokuc­ ni pouhou abstrakcf: kazdy opravdovy reeovy akt je oboj im", tj . jak lokuenim, tak ilokuenim (A ustin, 1. L. 1976: 147). N icmene prave tento poznatek inspiroval Habermase k vyuziti teorie i'eeovych aktu pi'i ana­ lyze socialniho jednanf, a sice proto, ze si povsiml sociogennf fill1kce ilokucniho recow?ho aklu v feeovem jednani a postavil na ni nejen no­ YOU interpretaci socialniho jednanf, ale take novou i nterpretac i socialnf reality a novou interpretaci rozumu (a vedenf) . 1 I0kueni reeovy akt nebo ilokueni cast reeoveho jednani ma dvoj i funkci: ( 1 ) z hlediska obecne sociologickCho je to i lokucnf cast recoveho jed­ nani, ktera zaklada interpersonalni vztah mezi l idmi ve spolec­ nosti (Habermas, 1. 1984:407, 397), (2) z h lediska sociologie vedeni je to i l okucni cast i'ecoveho jednan i, ktera sdeluje v jakem svete se komunikuj icf jed inec pohybuj e , o jakem svete mluvi eili - jaky svet m a "na mysl i", 0 jakem svete vi a jaky typ vedeni tedy 0 nem ma (Habermas, 1. 1984: 433) . ,

Obecne sociologicke h ledisko dovoluje v ilokucnim fecovem aktu videt to, co ve vzajemnem styku dvou jedincu meni jej ich pouhy styk ve vztah (Schutz by fekl nas-vztah): je to prave ona sila (Austin: for­ ce), ktera menf pouhe konstatovanf C i vyrok v konstatovanf ei vyrok pro tebe a pro nas dva. Je totiz rozdfl, fekneme-l i v kontextu sveho jednani "Pfijdu" anebo k tomuto suchemu sdeleni pi'ipoj ime i lokucni cast a rekneme "Slibuji, ze pi'ijdu". I 10kucnfm aktem totiz jednoznacne davame najevo, ze nam jde 0 vytvofeni vztahu k tomu druhemu (in1 66

terpersonalni vztah), a vskutku tento vztah i zakladame. I lokucn i akt ovlivlluje vztah mezi i lokutorem a adresatem sdeleni - zaklada inter­ personalni vztah. H led isko sociologie vedeni odkryva diky teorii recovych aktll mno­ hem slozitej s i skutecnosti spojene s vedenim, k jej ichz pochopeni vsak musime zavest alespon zakladni pojmovou nomenklaturu, j iz Haber­ mas pouziva. Analogicky Austinove klasifikaci rozl isuje Habermas tfi Iypy I'eco­ vych okl u zamerenych na skutecnost a jeden Iyp l'e eoveJ1 O oklu zame­ reny na samotnou rec a komunikaci. Rozlisuje kOJJslaliva, regulativa a expresiva, zamerena na skutecnost, a kOJJ1unikativa, zamerena na sa­ motnou komunikaci (Habermas, J. /98 / a: 439). Temto ti'em typum promluv odpovidaj i pod le Habermase ti'i ciste typy recoveho jednan i jednani kOJJstalivni, regu/alivni a expresivni c i l i drall7alurgicke (Ha­ ber/lias, J / 98 / a: 4 1 4; Habermas, J. /984: 42 7, 464). lednotl ive typy recovych aktu se lisi podle toho, jakou hodnotoll p/atnosli jsou urceny: pravdivosti nebo spravnosti nebo verohodnosti c i l i upl'il71nosti. A pod­ Ie toho, jaky typ recoveho jednani clovek "provozuje", vytvai'i j im jeden ze ti'i moznych svetu: svet objektivn i nebo svet socialni nebo svet subjektivni c i l i niterny. Logiku klasifikace ukazuj e nasleduj ici se­ razeni: Typ vztahu ke svetu

Typ recoveho aktu

Hodnota platnosti

Typ recoveho jedmini

konstativni

pravdivost

konstativni

objektivni

regll/ativni

spravnost

regulativni

socicllni

expresivni

verohodnost

dramatllrgicke

sllbjektivni

Ackoliv tabu lka vybizi k chapani vyrazu v radcich jako obrazej icich rovnocenne jevy, n u tno zduraznit, ze Habermase jako sociologa zaj i­ maj i vlastne j e n dva radky: ty, kter@': uvozuj i vyrazy reglilativni a ex­ presivni. len regulativa a expresiva totiz mohou pouzivat ilokucnich casti promluv a j e n ilokucni casti prom luv mohou generovat interper­ sonalitu a socialne orientovanou racionalitu a j i opovidaj ici vedeni. Tak bude regulativni recove jednani vybavene ilokucnimi akty produ­ kovat a komun i kovat vedeni 0 spo/eenosti odlisne od vedeni 0 spolec­ nosti produkovaneho a komun ikovaneho konstativnim recovym jedml­ n im bez lokucnich aktu.

167

Jako pfiklad mohou poslouzit formu lace: ( \ ) " Spo/eenostje rozde/ena na tNdy vliJdnolicich a ovladanych " a (2) " Vefte mi (zaiil jsem to na vlaslni kllii), spoleenost je rozdelena na tfidy vIadnolicich a ovladanych ".

KOl1statovani ( I ) je i nterpersonalne (citove apod .) neutnllnim sde­ lenim, ktere neobsahuje i lokucni cast. Avsak peljorl7lalivlll7l (2) obsa­ huje ilokucn i cast, ktera dava konstatovani sl1Iysl, jenz je nepl'itomny ve formu laci ( I ). Smysl je tu dan onim " VeNe m i ", ktere zduraziluje osobni zkusenost, jejiz soucasti je citova vazba na prozitou m inulost. S ilokllcl1i castf se konstativum meni v apel a pZIsobi: nikoliv faktic­ kym obsahem, ale formou, ilokucne. Ved eni vytvarene pusobenim ilokuci Cnebo perlokllct) je j ine nez vedeni, jezje produkovano konslalivnil7li 10kucel7li. Totez ale muzeme fici 0 vedeni produkovanem expresivnimi akty a dramaturgickym jednanim. Obzvlaste u tohoto jednani zalezi na i lo­ kucnich, ale jeste vice na perlokucnich projevech, protoze jeho diem neni jen vytvofeni interpersonalniho vztahu, ale mnohem vic - na bazi tohoto vztahu jakozto pfedpokladu j de 0 vytvofeni urciteho vedeni o nas samotnych, 0 nasem subjektivnim svete. Proto zde hraj i zvlastn i roli perlokucni akty (i lokucn i j sou samozfejmou podminkou), ktere nej sou konvencem i . Ale nejen to. Pouzitfm i lokucnich a perlokucnich aktu v j ednani vuci j inym l idem muzeme dosahovat dIu, ktere jsme si vytyci l i . V takovem pfipade se ilokuce a perlokuce "chovaj i" jako technicke l1astroje slou­ zid k dosazeni cile. Habermas, d iky obj evum Wittgensteina a Austina, vidi paralelu mezi technologii (v materialnim smyslu) a fecovym akty jako i nstrumenty zvolene strategie jednani. Vidi paralelu mezi inslnl­ mentall1im jednanim vuci nesocialni realite a strategickym jednanim U ehoz soucasti j sou technologie fecoveho ovlivJl 0vani az manipulace) vuci socialni realite: oba typy jednani, instrumentalni i strategicke, j sou orientovany na dosazeni dIe, uspechu, ale jen jeden z n ich (stra­ tegicke jednanf) k tomu potfebuj e fecove akty (Habermas, 1. 1 981a: 384, 439). Naproti tomu jednani komunikativni, j ez je vzdy vybaveno feci, neni orientovano na uspesne dosazeni dIe, nybrz na dosazeni po­ rozumeni. Podobne jako Berger s Luckmannem i Habermas soudi, ze diky feci, recovemu jednani vytvarime ruzne konstrukce skutecnosti, ruzne sve­ ty. Tyto kOl1strukce odpovidaj i vyse uvedenemu sefazeni v tabulce:

168

- pomoei konstativ konstruuj eme objektivni svet a jemu odpovidaj iei vedeni, jez se i'idi kriteriem pravdivosti, - pomoei regulativ konstruujeme soc ialn i svet a jemu odpovidaj iei ve­ deni, jeZ se ridi kriteriem spravnosti, a - pomoei expresi v konstrllujeme subjektivni svet a jemu odpovidaj iei vedeni, jez se rid i kriteriem verohodnosti ; - pomoci regulativ a expresiv spojenych s ilokucemi a perlokucemi konstruujeme obj ektivn i svet a jemu odpovidaj iei vedeni, jez se ridi kriteriem uci nnosti, oveI'ovanym kroky strategickeho jedmini. Krome toho nutno uvest j este ten typ jednani, ve kterem se spoj llj i c i kombinuj i nastroj e technicke s nastroji l'ecovymi (instrumentalni j ed­ nani se strategickym) a s Habennasem j ej oznacit jako leleologicke jednanf. Toto vsechno se dej e dvoj im zpusobem : beznou kazdodenn i komu­ nikaei (pfevazne feci) a zvlastnim procesem, ktery startuj e, jakmile se bezna komun i kace takfikaj ic zadrhne. Z nhnych duvodu - napfiklad neco zacne byt nesrozum itelne, tema je nejasne apod. V takovem pfi­ pade ucastnici komunikace s beznou komunikaei skonci a "pfechodne" se venuj i zvlastnimu zpusobu komuni kovani zvanemu diskurs. Co je to d i skurs, rekla nej lepe strukturalisticka semiotika: j edna se o znakory proces, ktery na rozdil od znakoveho sysleml/, daneho pa­ radigmaticky, fadi znaky :,yntagmaticky, to j est v heterofunkcnich opozieich (Barthes, R. 1 968). Diskurs zacina prave proto, ze paradig­ maticky urcovana komunikace docasne zklamala a j ej i ucastnici musi h ledat, jak dal: k tomuto hledani patfi i dilci nerespektovani systemo­ rych paradigmat (priklad: metafora) ve prospech syntagmat. Sam Ha­ bermas chape d iskurs jako tu formu komunikace, ve ktere se argu­ mentace tyka oneeh hodnot platnosti, ktere se staly problematiekymi a kvul i nimz se komunikace ,,zadrhla" (Hab ermas, J. 1984: 138.) Dis­ kurs je jakasi posledni moznost obnoven i bezne komunikaee skrze pre­ zkoumani naroku p latnosti. lelikoz ale do d i skursu vstuPllj i real n i l ide, ktefi jednak m luvi pravdu, jednak Izou, l ide, ktei'i j sou na strane jedne verohodni, ale n a druhe strane pokrytecti, neni ani diskurs absolutne j istou eestou k obnoveni komunikaee. M uze ji byt j edine v idealnim pi'ipade, tj . spl n i- l i vseehny podminky tzv. idealni reeove sill/ace Ha­ bermasem stanovene. Diskurs, ve kterem se vsiehn i jeho ucastnici chovaj i jako v i deal n i recove situaci, poskytuje vsem stejne sanee k vyj adi'eni, vsiehn i j sou v nem pravdomluvn i a upi'imn i. Diskurs dospiva - postupne, i krko-

1 69

lomne - k docasnemu konsensu, ktery znamemi obnoveni hod not plat­ nosti a jej ich uznimi, coz trva tak d louho, dokud standardni paradig­ maticky bezici komunikace neni opet zpochybnena: zadrhne-li se, opet nutno zacit beh d iskursu. Dosazeny konsensus nemusi ucastniky pine uspokoj ovat, ale j iny k dispozici nen i. Proto s dosazenym konsensem vetSinou zachazej i jako s idealnim konsensem. Hodnotam platnosti U ez byly v bezne komunikaci zpochybneny) od­ povidaj i typy diskursu: hodnote pravdivosti diskurs teoreticky, hod­ note !>pr6vnosti diskurs praklickY, hodnote wJrohodnosti pak tera­ peutick6 a esletick6 kritika Uez je de facIo rovnez diskursivni). - Hod­ note ziCinnosli ve strategickem, pfipadne teleologickem jednani odpo­ vida rovnez teorelickY diskurs. - Vsechny tfi typy rozumove fecove aktivity se spojuj i v jednom - v rozumnosti. Na rozdil od M. Webera, ktery nabidl dva typy rozumnosti, na nez mozno usuzovat h lavne z ucelove racionaln iho a hodnotove racional­ n iho jednan i, rozeznava Habermas tfi typy rozumnosti, na nez usuzuje ze tfi typu i'ecoveho jednani (konstativniho, regulativniho a reprezen­ tativniho) podle hodnot platnosti (pravdivosti, spravnosti, respektive verohodnosti) a odpovidaj icich svetu (objektivniho, socialniho potaz­ mo subjektivniho). Troj i i'ecove jednani cas od casu vyzaduje ti'i typy d iskursu (teoreticky, prakticky a terapeutickY). K tomu Habermas pfi­ pojuje dalSi typ rozumnosti, na ktery usuzuje ze (instrumentalne) stra­ tegickeho ci teleologickeho jednani s jeho vlastni hodnotou platnosti (ucinnosti) a pi'islusnym svetem (objektivnim), ktery obcas vyzaduj e n astartovani teoretickeho d iskursu. Kdo za tim vsim sly!;i tfi Kantovy kritiky (cisteho rozumu, praktic­ keho rozumu a soudnosti), slysi dobre. Na rozd il od Kanta vsak Ha­ berm as nepi'isoudi l primM ci dominanci praktickemu rozumu, ale ne­ cemu zcela j inemu - totiz inlersubjektivite vzajemneho dorozumeni, zalozene v komunikacnich aktech zivotniho sveta (Habermas, J. /984: 590-59/).

Vedeni je tedy podmineno Hem i zpusoby komunil
v oblasti, ktere Habermas fika system. Zde se opet pfidrzuje nazoru M. Webera a konstatuje, ze system (zej mena stat, byrokraticke orga­ nizace, masmedia a penize) se svou fonnal izovanou a objektivistickou komunikaei pusobi na zivotni svet do te miry, ze ohrozuje jeho exis­ tenci jako garanta dorozumeni, ze ho "kolonizuje" (Hab erm as, J 1 981b:452, 488). Tak se situ ace vedeni dale kompl ikuje a napfie tfemi uvedenymi typy ei vrstvami rozumnosti m uzeme vest dalsi fez, ktery rozdel i kazdy typ i'eeoveho jedminilrozumnosti na nalezej iei k Lebens­ welt a nalezej ici k systemu. 1 . Habermas vlastne sdeluje: j i z tak rozti'iStene veden i je ohrozeno rostouei moznosti vzaj emneho nedorozumeni (mezi l idmi) a neporo­ zumeni (svetu). Produkce svetu (tedy skuteenosti) i'eeovym jednanim se muze defo rmovat natolik, ze takto deformovane svety se nato l i k vzdali zvladnutelnym konstrukeim skuteenosti, z e budou svou znovu­ produkovanou existenei stale vice ohrozovat spoleeensky fad a vztah lidstva k prirode. Lekem na tuto chorobu deformovane komunikace muze byt svobodna diskuse usi luj iei soueasne 0 ochranu zivotniho sveta pfed systemem a 0 jej ich "mirove" souziti. To ale otevira dalSi pole argumentu, do n ichz se poustet nebudeme.

Teorie komu nikativniho j ednani rozpracovana Habermasem je n a strane jedne j istym dovrsenim nekolika myslenkovych linii naertnutych pi'edchudci a domyslenych klasiky sociologie veden i, na strane druhe pouhym otevfen im noveho problemoveho pole, jehoz konce zatim ne­ Ize dohlednout. V obou pi'ipadech ale znameml velkou revizi zakladu sociologie vedeni a sociologie vubec. Proe? Duvody jsou jak meto­ dologicke, tak teoreticke.

Zakladnim p ro blemem sociologie vedeni z pozic teorie komuni­ kativniho jed n a n i je problem identifikace typu socialniho jednani, jemu odpovidaj iciho typu racionality a typu feeove konstrukce skutecnosti eili ved e n i. V tomto ohledu stoj i Habermas n a konc i i'ady tech, kdo povazuj i vedeni za konstrukci (A ujbau). My j sme na poeatek teto fady umist i l i W. D iltheye. Je to otazka, kteni rna zi'etelnou metodologickou dimenzi Oak a co identifikovat), a l e rna take otevi'enou teoretickou dimenzi problemu, ktera nebude hned tak rozresena: napi'iklad problemu opozice Leben­ swelt-System, probIemu svobodneho d iskursu, problemu komunikativ­ n ich deformaci a tak dale. Je to ale otazka, v n iz jsou zahrnuty vysledky vsech koncepci a para­ digmat sociologie vedeni, 0 kterych byla i'ee v predeslych kapitolach. Habermas vlastne ,jen znovu ete" dej iny sociologie (a sociologie ve-

171

deni) a tlumoci je optikou toho, co k osme dekade 20. stoleti socialne­ vedni mysleni vi 0 komunikaci. V tomto jednoduchem kroku "znovu­ cteni", ktery je samozi'ejme mimoi'adne narocny a fakticky je i nad sily jednotlivce, J. Habcrmas u kazujc dalSi mOZnosti sociologic vCdeni jako d iscipl iny logicky uvozuj ici socialnevedni metody. Habermasova varianta vedecke prace s vysledky komunikativnich vyzkulllu pi'edsta­ vuje alternativu vuci dekonstruktivni praci se stejnymi vysledky (0 n i pojedname v dalsi casti pnice). Obe alternativy j sou p lodne, l isi s e ovselll mirou dilvery (ba viry) v moznosti toho typu rozulllnosti, ktery vyprodukoval sociologii a je sociologif reprodukovan - v moznosti moderni racionality: Habermas v ni stale veri a chce ji zdokonalit (Habermas, 1. 1981 c:453), dekonstruktiviste by verit chte l i, ale nelllaj i dost hmatatelnou podporu pro takovou viru. V cem je Haberillasova teorie komun ikativn iho jednani pro socio­ logii vedeni insp irativni:

(1 ) socialni jednani, podobne jako u H. Garfinkela, se meni dik na­ sazene metod ice v (2) rdove jednani, ktere mozno zachytit poznavacimi nastroj i ko­ munikativnich teorii (i'ecovych aktil aj .) a rozl isit (3) ti'i jeho zakladn i Ciste typy: (a) konstativni, (b) regulativni a (c) expresivni, coz take dovoluje rozlisit (4) ti'i zakladni Ciste typy Cili konstrukce skutecnosti (vedeni): (ad a) objektivni (predmetny) svet, (ad b) socialni svet a (ad c) subjektivni (niterny) svet, a tak strukturovat

(5) vyznamovy kontext socialniho jedmini jak zkoumaj iciho, tak zkou­ maneho, jak to pozadovali Schutz, Winch aj ., a od ti'i zakladnich cistych typil (3) odlisit (6) manipulativni (strategicke a teleologicke) jednani od j ednani, ktere uvolni prostor j inemu svobodnemu j ednani (Habermas, 1. 1981a:438, 447) . Tato teorie pecIive rozl isuje charakter d iskursu, ktere dane typy so­ cialniho/i'ecoveho jednani konstituuj i. Doposud zadna z koncepci so­ ciologie vedeni, vcetne onech paradigmatickych, nebyla s to rozlisit rozdilne druhy d iskursu, ke kterym se komunikuj ici ! ide uchyluj i v pi'i-

1 72

pade "uviznuti" j inak samozrej me komunikace. Maximum vyprodu­ kovala sociologie vedeni tam, kde rozlisila mezi komunikaci v kazdo­ dennim zivotnim svete a specialni vedeckou ei podobnou system a­ tickou komunikaei (Dilthey, Scheler, Schutz), pripadne rnezi d iskursy modernimi a j i nyrni (Berger, Bergerova) a rnezi indexikal itou a obec­ nou formou kornun i kace (Garfinkel, C icoure l). Vyuziti Austinovy teo­ rie reeovych aktu a j ej i spojeni s meadovsky zrevidovanou Weberovou koncepci socialn iho jednani umozn ilo Habermasovi zalozeni ideje tfi zakladnich typu d i skursu a tim take (nepfijemne) zodpovezeni otazky, jaky diskurs v l astne provozuj e sociologie (veetne sociologie vedeni), ktera chce byt razena mezi human itni d isci pl iny: je to pi'edevs im teo­ reticky diskurs objektoveho typu, ktery meni socialni realitu v man i­ pulativni sumu predmetu, nikoliv l idi. Humanisticke implikace Haber­ masovy teorie j sou tedy zcela bezprostredni.

Pro sociologii vcdcni je Habermasova teorie komunikativniho jed­ nani stejne duleZita, jako byla ve sve dobe dulezita Weberova teorie socialn iho jednani: novym zpusobem spoj uje rozum a jedn(mi a takto vi!deni ajednani e i l i vedeni a spoleenost. Po Habermasove revizi We­ berovy teorie rna racionalita jednani nasleduj iei aspekty: A spekty racionality jednani fonny argumentace

vzor tradiene apl i kovaneho vCdcni

eiste typy jednani

typy vedcni

konstati vn i reeove jedmlni

empirickoteoreticky teoreticlu! vCdcni d iskurs

ueelove racion a l n i jednani instrumentalni strategicke

technicl{y a strategicky zhodnocovane vedeni

teroreticky diskurs

technologie strategie

expresivni jednani

esteticko­ p rakticke vedcni

terapeuticka a esteticka kritika

umelecke d ilo

normami regulovane jednani

rnoralne­ prakticke vcdeni

prakticky d iskurs

teorie

pravni a moralni nazory (Habermas, J. /984:469)

1 73

Je dobre zmime, ze stejne tak, jak j e na strane jedne teorie komu­ n ikativniho j edmini vynikaj ici teoretickou iniciativou, jez uSll1erni i a ll1ysleni zej mena m ladsi badatelske generace, je n a strane druhe teorii, vyzaduj ici mnohe pre-mysleni navrzenych postupu a resen!. 0 tom ko­ necne byla i polemi ka J. Habermase s J.-F. Lyotardell1, 0 tom byly d is­ kuse s J. Derridou a 0 tom se take vedly casopisecke disputace v prvn i polovine 80. let . To je zname, 0 to vsak nejde. Jde 0 to, ze Haberma­ soya teorie ukazala, jak a kam by mohla sll1erovat socio logie vedeni, v cell1 spocivaj i jej i dalsi moznosti: v pfijetf vyzvy teoretickcho a empirickcho zkoumani komun ikativni d imenze lidskcho zivota ja­ ko pfed pokladu, nosice i vysled ku vedeni. I kdyby Habermasovy te­ orie potkal osud vetSiny. sociologickych teorii minulosti a inspirativ­ n feh zustalo jen par jeho myslenek, jedno mu n i kdy nebude upreno: durazne upozorni l sociology na to, ze je velky rozdil mezi mluvenim (psanim) 0 Iidech mezi lidmi (intersubjektivita) a m l uvenim c i psan im o mimolidskem svete mezi lidmi (obj ektivita) a ze z tohoto rozdilu nut­ no vyvodit zavery c i l i zrevidovat sociologi i. Samotna socioiogie vedeni j e soucastf kom unikativni dimenze iid­ skcho zivota, je jen zvlastnim, avsak dobre popsatelnym druhell1 ko­ munikativniho j ednani, jehoz cHern je dosahnout smysluplne komun i­ kace 0 vysledcich j inych komunikativnich jednani sledujicfeh tentyz cil.

Zakladn i p ojmy: recovc akty I Sprechakte (speech acts) konstativa I Konstative regulativa / Regulative expresiva I Expressive komunikativa / Kommunikative typ fecovcho j ed nani: I Sprechhandlungstypus: konstativni I konstativ Sprechhandlungstypus regu lativni I regulativ Sprechhandlungstypus reprezentativni I reprasentativ Sprechhandlungstypus strategicke j ednanil strategisches Handeln teieoiogicke j ednani I teleologisches Handeln i10kucni cast recoveho jednani I illokutionare Bestandteil der Sprechhandlung 1 74

odpovidajici hodnota platnosti: / Geltungsanspruche: pravd ivost ! Wahrheit spnivnost I Richtigkeit verohodnost ! Wahrhaftigkeit srozumitelnost I Verstandlichkeit ucinnost I Wirksamkeit teoreticIi)! d iskurs / theoretischer Diskllrs prakticky d is k u rs I praktischer Diskurs terapeuticka Kritik

a

esteticka kritika Itherapelltische lind asthetische

idealni recov a situ ace I ideale Sprechsituation objel\tivni svet l objektive Welt socialni svet I soziale Welt subjektivni svet I subjektive Welt

Sp isy: H abermas, J., Theorie des kommunikativen !-I andelns, 1 98 1 . H abermas, J., Vorstudien und Erganzungen zur Theorie des kommun ikativen Handelns, 1 984. H abermas, 1., Der philosophischen D iskurs der Moderne, 1 985.

V ce.ftinelslovenstine: H abermas, J., Moderna - nedokonceny proj ekt. I n : Gal, E., Marce l l i , M. (eds.), Za zrkadlom moderny, 1 99 1 .

1 75

4.

S o cialni konstrukce s kutecn osti

(P. L. Berger a

T.

Luckmann)

V roce 1 966 vysla kniha The Social Construction of Reality, kteni ve sve doM pi'edstavovala zavrseni snah 0 vybudovani sociologie ve­ deni. Ve spolupraci j ej ich auton'l vedlo dialog evropske, nemeckou fe­ nomenologickou a duchovednou tradicf orientovane, mysleni (Thomas Luckmann) s americkym myslenim, profilovanym kombinaci pragma­ tismu a funcionalismu (Peter L. Berger).

Thomas Luckmann ( 1 927-) byl tehdy profesorem na univerzite v Konstanci v Nemecku. Pi'edtim vyucoval na u niverzite ve Frank­ furtu, na Nove skofe soci6/niho vyzkumu v New Yorku a ve Stfedisku da/siho studia behavior6fnich ved ve Stanfordu. Peter L. Berger ( 1 929-) byl v 60. letech profesorem sociologie na univerzite v Bosto­ nu a vedl zde Ustav pro studium hospod6fske kultury. Oba autoi'i se v uvedenem d i l e pi'ihlas i l i pi'edevsim k A. Schutzovi a k nemecke tra­ dici dialektickeho mysleni, s tim, ze v teto perspektive hodlali navic spoj it i deje E. Durkheima a M. Webera. B erger s Luckmannem v teto praci: ( 1 ) pi'ij ali puvodni podobu zakladnich otazek sociologie vedeni zfor­ mulovanych v myslenkove l i n i i Marx - Mannheim, (2) pi'ijali zakladni teze teorie A. Schutze vedeni a 0 z ivotnim svete,

0

typifikacnich konstrukcfch

(3) aplikovali tyto teze na d ialekticky vztah mezi j e dincem a spolec­ nosti, aby prokazali, ze (4) kazde vede ni je konstrukcf, ze tedy i (5) "socialni skutecnost j ako obsah vedeni" j e konstrukcf dvoj iho dru­ hu - konstrukci objektivni skutecnosti a konstrukcf subjektivni skutecnosti. B ergera s Luckmannem nejvice inspiroval A. Schutz: v tomto smys­ l u j e Soci6lni konstrukce skutecnosti umei'enym, systematickYm pi'etlu ­ mocenim Schutzovych myslenek, ruzne roztrousenych v j eho studiich a rukopisech. Je to ale pi'etlumoceni na pozadi toho n ej l epsiho, co za­ tim sociologie vedeni pi'inesla. Tvrzeni 0 Schutzove (vic nez) vlivu ale neni diskvalifikuj ici: T. Luckmann byl natolik blizkYm zakem a poz­ dej i spolupracovnikem A. Schutze, ze se s n im 0 puvodnost i'ady idej i del i (viz Schutz, A., Luckmann, T. 1973, 1 989) . Schutz j e v pnici So­ ciGlni konstrukce skuteenosti natolik vsudypi'itomny, ze mnohe teze

1 77

v n i traktovane nema sll1ysl samostatne vykladat - staci odkazat na Schutze.

Dialektika zvm!jsm!ni skuteenosti Cele uvozeni problell1atiky je ll1etafyzicke. Autori konstatuj i, ze "clovek je biologicky predurcen k tOIl1U, aby konstruoval a obyval svet s ostatnill1 i . Tento svet se pro nej stava prevladaj ici a konecnou sku­ tecnosti. Jej i hranice jsou dany prirodou, avsak jakmi l e je jednou zkonstruovan, pusobi tento svet zpet na prirodu. V dialektice mezi pri­ rodou a socialne konstruovanYIl1 svetem se meni sall10tny l idsky orga­ n ismus. V teze d ialektice vytvari c lovek skutecnost a tim sebe sama" (Berger, P. L., Luckmann, T 1991:204). Tato formulace je metodolo­ gicky velmi dulezita, nebor' cini teoreticko-metodo logickym principem cele prace dialekticky vztah subj ektu a objektu . Ten se na urovn i sociologicke reflexe zmeni v dialekticl,y vztah jed ince a spolecnosti: " Spolecnostje lidskY vytvor. Spoleenost je objektivni skutecnosti. Clo­ w!k je spoleeenskYm vytvorem " (Berger, P. L. , Luckmann, T 1 991: 79). Dialektika jedince a spolecnosti je prvn im sociologicl,ym p rinci­ pem zkoumani . Na nej navazuje druhy sociologicky p rincip, ktery vysvetluje, ze tak, jak clovek tvori spolecnost a spolecnost tvoN clove­ ka, jsou i "obsahy vedomi" cloveka tvoreny spolecnosti a spolecnost jako obsah tohoto vedomi je tvofena c lovekem: "Skutecnost je defino­ vana socialne. Avsak definice j sou vzdy ztelesneny, to znamena, ze temi, kdoz definuj i skutecnost, j sou konkretni ind ividua a skupi ny i n­ d ividui," proto ,je spolecnost chapana jako neustale probihaj ic i dia­ lekticky proces tfi momentu - zvnej sneni, objektivace a zvnitrneni" (Berger, P. L., Luckmann, T 1991 : 134, 1 49). Tento druhy princip plyne z prvniho a oba dva naj deme v textech mladeho Marxe, vcetne terminologie, ktera je hegelovsko-marxovska. Pojmy zvnejsneni, objektivace, zvnitrneni a take zvecneni (ktere se objevuje dal) jsou stavebnimi kameny M arxovy teorie odcizeni, k j ej iz 1 variante take koncepce Bergera a Luckmanna nakonec dospela. Pfij eti pfedsociologicke (filosoficke) teze 0 d ialektickell1 vztahu j e­ d ince a sveta nedovoluje nakonec zadny j iny zaver nezti ten, ktery zaI Anglicky vyraz " objectivation " ma u Bergera a Luckmanna nemecky lati­ nizovany ekvivalent " Objektivierung , a proto jej pfekladame jako "objek­ tivace", nikoliv jako "zpfedmetneni", jemuz by odpovidal ncmecky ekvivalent "

"

Gegenstiind/ichung ".

1 78

znfva v titulu j menovane knihy: kazde vedenf je ve svem d usledku konstrukci s ku tecnosti. Pokud je vedeni vedenim socialnfm, je kon­ strukci socialni skutecnosti.

Zaldadni o tazkou sociologie vedeni je zlwumani procesu socia lni konstrukce skutecnosti: " sociologie vedenf se zabyva analyzoll soci­ alnf konstrllkce skutecnostl", proto se "musf zajfmat 0 vsechno, CO je ve spolecnosti pokladano za , vedeni ' " (Berger, P. L., L uckm ann, T 199 I: 1 5,26). P redmCt sociologie vedeni je zde vymezen jasne, presto dodavame, ze nezahrnuje jen to, cemu se fika "vedeni", ale i vsechny cesty k tomuto "veden i", tedy "metody" : vyraz construction autol'i uzi­ vaj f jak pro oznaceni vysledku, tak pro oznacenf procesll konstrukce. Na to je tfeba upozornit, protoze timto poj etim se ocitaj f Berger s Luckmannem na stejne pozici jako Winch ova metasociologie vedeni nebo Garfinke lova etnometodologie, avsak s rozd flnymi vysledky. Berger s Luckmannem svou monografii razne ukoncuj f d iskuse o objektivite sociologickeho poznanf. Shrnuj i to, co ma pocinaj e W. Diltheyem poj menovani, totiz fakt, z e kazde poznan i a vedenf j e A ujbau (construction). Shrnuj f i metodologicke postupy, ktere k tomu­ to poznatku z ruznych stran dospfvaly. Autori pritom vychazej i z vysledku Schutzovych analyz (a) obrazu socialnf skutecnosti ve vedeni zdraveho rozumu zivotniho sveta, (b) procesu vytvai'en i vedeni v kazdodennim zivotnfm svete, a (c) oboj i povazuj i za pi'edpoklad zkoumani vedecke konstrukce social­ nf skutecnosti. Jiz rany Schutz dospel k zaverum 0 podstatne (nikoliv uplne) typifi­ kacnim a typovem charakteru jak socialni skutecnosti, tak jej iho po­ znani (vedeni) n a urovni kazdodenniho zivotniho sveta. Z techto zave­ ru Ize ziskat zobecneni: "skutecnost" je konstrukci "vedeni", ktere j e konstrukci "vedomi" produkovaneho dialektikou mezi ,Jedincem" a "svetem" (uvozovky jsou zde vsude na m iste, protoze vsechny tyto vy­ razy jsou pouhe konstrukce). Pozdni Schutz rozsfl'i l uvedene zavery o poznatek 0 u loze j azyka v typifikacnich procesech, ktery zustal spise v podobe programovych metodologickych upozornen f. Berger a Luck­ mann Schutzovy teze dusledne systematizuj f a v takto zfskanem terenu "komunikujfcfho zivotnfho sveta" zkoumaj f dva aspekty vedenf - ve­ deni jako

(I) konstrul{ci o bjektivni skutecnosti a (2) konstrukci s u bj ektivni skutecnosti.

1 79

Co se deje v dialektickych vztazich mezi jedincem a spolecnostf, po­ p isuj i autoi'i pomocf fenomenologicke metody a pojmoveho aparatu (ponekud upraveneho) vytvoreneho A. Schutzem. Konstatuj i, ze "fe­ nomenologicka analyza U e) ciste deskriptivni metoda a jako takova je ,empiricka', avsak ne ,vedecka'" (Berger, P. L., Luckmann, T 1 99 1 : 34). Pokud j d e 0 h lubsi argumenty, odkazuj i k Schutzovym definicfm 2 ' a exp I I'k'aclm.

Jak je mozna skutecnost kazdodenniho zivota, v niz vznika zi­ votni svet a zasoby pl'irucniho vedeni pro kazdodenni zivot, vysvetluj i koncepty exprcs i vity (schopnosti vy-razu cloveka navenck) a o bj ek­ tivace: "Lidska expresivita je s to se objektivovat, to jest man i festovat se v produktech l idske cinnosti, ktere jsou pristupne jak jcj ich tvur­ cum, tak j inym l idem jako elementy spolecneho sveta. Takove ob­ jektivace slouzi jako vice ci mene trvale indikatory subjektivnich pro­ cesu a diky sve dostupnosti se mohou sifit v situaci tvari-v-tvar, ve kte­ re mohou byt i primo chapany." Objektivace j sou ontogel1l1i a takto i sociogenni: "Skutecnost kazdodenniho zivota je objektivacemi nejen vyplIl0vana - jenom d iky nim je vubec mozna" (Berger, P. L., Luck­ mann, T 1991:50). Objektivacemi se rozumi produkty Cinnosti obec­ ne, nejen socialniho jednani. Objektivace jsou produkty procesu ob­ jektifikace. (Autori pouzivaj i v souvislosti s pojmem "objektivace" stridave vsechny relevantni vyrazy - activity, action, behavior i con­ duct.) Sociologie vedcni je "pokusem 0 objasneni zakladu vedeni v kazdo­ dennim zivote", to jest 0 objasneni "objektivaci subjektivnich procesu (a vyznamu), j imiz je konstruovan intersubjektivni svet zdraveho ro­ zumu" (Berger, P. L., Luckmann, T 1 991:34) . Toto objasneni sleduj e beze zbytku postupy A . Schutze. Jak tedy probiha proces o bj ektifi­ kace, jehoz vysledkem j sou objektivace? Touto otazkou se tazeme na totez, na co se tazeme otazkou ,jak se v l idskem vedeni ustavuje poj et i objektivity" cili pojeti ustalene vnejsi j i nakosti? Vychodiskem je jcdllli n i v nasich-vztazich tvai'i v tvar a typi­ fikace, ve ktere se mcn i jak toto j cdnani, tak jeho aldei'i. Typifi­ kace jednani zaklada habitualizaci, ktera je predpokladem vzniku ve­ domi objektivni skutecnosti. Habitualizace je proces, j imz se casto opakovane j ednani stava "vzorcem, ktery pak muze byt ekonomicky reprodukovan" (Berger, P. 2

Odkazujcmc ctenare na pffslusnou kapitolu teto pnke, pojcdmlvqjfci

terprctativnfm paradigmatu sociologic vedcnf.

1 80

0

in­

L., Luckmann, T. 1 99 1 : 70-71). "Ekonom icky" zde neznamena n i c j ineho nefli "hospodarne", tj . s vynaloienim nej mensich moinych pro­ sti'edku (energie, pameti apod.). Jakmile se habitual izovane j ednani stane reciprocnim, to znamena obapolne uznanym jednan im, m uie se zmenit v instituci . I nstituCional izace je procesem pl'emeny typifikace jednan i v reciprocn i typifikaci jednani. I nstitucionalizace "se vyskytuje vsude tam, kde ex istuje reciproc n i typifikace habitual izovaneho jednan l typy akteru. Nebo j inak - ktera­ koliv takova typ i fi kace je instituci" (Berger, P. L. , Llickmann, T. 1991: 72). Rec iproc n i typi fikace jsou dany a zaj isteny dej i nne, to zna­ mena kulturn i trad ici, pl'ipadne jej i vyznamnou casti - moci. Vztah habitualizace j ako typifikace sui generis a institucional izace je prosty: procesy habitualizace se typifikuj I a menl se tak v proces institucio­ nalizace. Co ale nemdie byt institucional izovanym jednanim, je jednan i, ktere je akceptovate lne jen jednostranne, anebo j ednani, ktere bylo vykona­ no pouze jedenkrat. Podmlnkou pi'emeny habitualizace v i nstitucional izaci je recipro­ cita. Je to obapolne uznani, jef ma dye vrstvy:

( 1 ) v prvni vrstve j d e 0 uznani daneho j ednani jako vm!jsiho obema aktery v nasem-vztahu, (2) v druM vrstve jde 0 vnityni pl'ijeti daneho jednani obell1a aktery jednani. Jsou to dye rozd ilne veci : ( 1 ) speje k vytvoren i zvnejsnele skutec­ nosti, (2) spej e k vytvoreni zpetne zvnitynele zvnej snele skutecnosti . Jak uvidime dale, mezi ( I ) a (2) m usi existovat korespondence a sy­ metrie.

I nstituce jsou znovukonstituovany v i nterakci dvou j edincu a na teto urovni "zustava j ej ic h objektivita m lhava, snadno zmen itelna" (Ber­ ger, P. L., Llickmann, T. 1 991: 76) . To je pochopitelne - do i nterakce se proll1itaj i subj ektivni biografie akteru, ktere branl vytvoi'en l reci­ procnich typifikaci tak d louho, dokud nej sou nalezeny rec iprocne uznane typy. Reciprocita na urovni nasich-vztahu krome toho zabez­ pecuje dialektiku stareho a noveho: kupi'ikladu inovace, reprezen­ tovane vedenim deti, se reciprocne smenuj i se starym veden ill1 rodieu. Stejne schema p lati v interakci nasich-vztahu, ve ktere se stretnou zcela neznall1i aktel'i . S instituciona l izaci se v zasobe prirucn iho kaidodenniho veden i zdraveho rozulTIu vytvarej i typy/objektivace jednani, z n ichi se sklada

181

vnej s f skutecnost: jak skutecnost jednan f, tak jakako l iv j ina vnej s f sku­ tecnost. Procesu institucional izace muze pod l eh nout cokol iv, p uvod tohoto procesu je vzdy v habitualizaci jednanf. Takto vznika poneti objektivity, bez nehoz neni mozne rozdvoj eni skutecnosti na sub­ j ektivnf a objektivnf skutecnost a bez nehoz nenf mozna ani dialektika subjektivniho a objektivnfho, ani rozdvojeni na ,Jedince" a "spolec­ nost". P latf, ze "objektivita instituciomllnfho sveta ... je lidmi kon­ struovana objektivita . Proces, j fmz zvnejsnene vysledky l idske cin­ nosti zfskavaj f charakter objektivity, je objektivace" (Berger, P. L., Luckmann, T 1991: 78). I nstitucionaln f svet je zakousen j inak nez svet niterny. Jedinec rna dvojf zkusenost zkusenost s vnej sfm, to jest habitualizovanym, ob­ jektivovanym, institucional izovanym svetem, a zkusenost se svyrn vlastnfm n iternym, jen do j iste miry typifikovanym svetel1l. Tato d voj i zkusenost j e rozdflne zaj istena: h istorii, respektive biografii. I nstitu­ cionalnf svet, zakouseny jako objektivn i skutecnost, rna histori i, jeZ je nedostupmi biografickYI1l vzpol1l fnkal1l. N iterny svet, zakouseny sub­ j ektivne, ma b iografi i na vzpominkach zalozenou. I l1lezi tel1lito dvema zpusoby zakouseni skutecnosti je dialekticky vztah, j ehoz cilel1l je do­ sazenf sou ladu techto zkusenosti, zvaneho symetrie. -

Komunikativni zvnejsneni skutecnosti M il1loi'adnou u lohu hraje v procesech institucional izace fec a komu­ n i kace vubec. Jazyk je j ednak nosicem typifikacnfch procesu, jednak nastrojem, ktery dosahuj e za hranice nasich-vztahu . Jak autofi zduraz­ n i l i , "zvlastnfm, avsak principialne vyznamnym pffpadel1l objektivace je oznacovanf, to j est produkce znaku lidmi. Znak lze odlisit od j inych objektivaci: j eho expl ic itnim ucelem je slouzit jako indikator subj ek­ tivnich vyznamu. .. , Znaky j sou seskupeny do mnoha systel1lu . . . . Zna­ ky a znakove systemy j sou jako obj ektivace objektivne pfistupne i mimo vyjadfovanf... , zde a nyn f' . . . Rec, ktera zde mllze byt definova­ na jako system vokalnich znaku, je nejduleZitejsfm znakovym syste­ m el1l l id ske spolecnosti. .. , Spolecne objektivace kazdodennfho zivota j so u udrzovany prim arne l ingvistickym oznacovanfm. Kazdodenni zi­ vot j e krome toho zivotem, ktery sdi l im se svymi spolubl izn fmi s feci a pomoci feci. Porozumenf reci je tudfz podstatne pro jakekoliv rozu­ meni skutecnosti kazdodennfho zivota" (Berger, P. L., Luckmann, T 1 991:50-51). Tato ponekud delsi citace ukazuje, ze Berger s Luckmannem si uve­ domovali vyznam kom u nikace pH konstruovani sku tecllosti: bez

1 82

feci, bez kom u n i kace neni zad na kOllstrukce slmtecnosti mozlla; prisne vzato konstrukce, 0 niz tu jde, neni soci6fni, nybrz komu­ lIikativlli. Nektere soucasne teorie spolecnosti se paradigmaticky od­ l i suj i od predchazej ici prave timto "drobnym" posunem od "social­ niho" ke "komuni kativnimu". l iste je pravda, ze "komunikativni" je v "socialnim" obsazeno: ano, ale pro sociologickou teorii teprve krat­ kou dobu, a to j este ne pro kazdou sociologickou teori i . -

Dialekticke zprostredkovani mezi jed incem a spolecnosti je pl'e­ devsim dilem rec i . le to komunikativni zprosti'edkovani, co dovoluj e oznacit (pojmenovat) habitual ity a instituce. l e to komun ikativn i zpro­ stredkovani, co dovoluje nastoleni jak korespondence, tak symetrie mezi subjektivn i a objektivni skutecnosti: "Objektivni skutecnost m uze byt snadno ,pl'elozena' do subj ektivni skutecnosti a vice versa. Rec je . . . zakladni m nositelel11 tohoto obousmcrneho procesu prekladu" (Berger. P. L.. Luckmann. T 1 99 1 : 153). Stejne jako u A. Sch utze i zde je zakladn i podobou komunikace rozhovor v s ituaci kazdoden n i­ ho zivota tvafi v tvai'. V rozhovoru mozno porozumet logice typifiko­ vanych spolecenskych vztahu, logice, ktera neni identicka s fonnaln i iogikou. Tak ,jazyk dava zakladni podlozi logice objektivovaneho so­ cialniho sveta" (Berger, P. L.. L uckm ann. T 1 99 1 : 2 0 7) , a prave z to­ hoto duvodu kom u n ikace musi byt vych ozim p red metem vyzlm m u sociologie ved eni: " . . . sociologie vedeni p redpoklada sociologii j a ­ zyka" (Berger, P . L., Luckmann, T 1 99 1:82. dllraz S H.). Pozdej i k tomuto predpokladu sociologie vedeni, k sociologii jazyka, pi'ipoj i dalSi predpoklad - sociologie n
1 83

vota zdraveho rozumu usuzuje na poznatelne z toho, co j iz vi, a takto koncipuje schema predvidani. Vznika to, "co vi kazdY" , coz jen dale podnecuje dynamiku i nstitucional izovaneho jednani. Na jiz existuj i­ cich objektivacich a i nstitucich se tvori dalsi a dalsi. "Vedeni je v tomto smysl u v samotnem srdci . . . dialektiky spolecnosti. ,Progra­ muje' kanaly, j imiz zvnejsneni produkuje objektivni svet. Objektifi­ kuje tento svet skrze jazyk a poznavaci aparat na jazyce zalozeny. To znamena, ze ho vrazuje mezi objekty vnimane jako skutecnost" (Berger, P. L., Luckmann, T 1991 :84). Zde nutno rozlisit vedcni nesene vlastni zku.§enosti a vedeni nesene typijikacemi feCi. Na rozdil od ve lmi l i m itovane zkusenosti j sou moz­ nosti recove v zasade neomezene. Vystavba takto dvojiteho vedeni probiha d ialekticky, avsak v j inem slova smyslu nez vztahy mezi je­ dincem a spolecnosti: probiha v pomys lnem dialogu mezi ruznymi se­ d imcnty zkusenosti a scdimenty jazyka. "Jen mala cast z celku l id­ ske zkusenosti je uchovana ve vedom i. Zkusenosti, ktere jsou takto uchovavany, se stavaj i sed imenty" (Berger. P. L.. Luckmann. T 1 99 1 : 85). Tyto "usazeniny" j sou vysledkem vyberovych procesu, selekce podminene biologicky, psychologicky, socialne i kulturne h i storicky.

Sedimenty j sou jednak biograficke zkusenosti, jednak historicke se­ d imenty. Aby se mohla sed imentovana biograficka zkusenost stat sdi­ lenou zkusenosti, napriklad v nasich-vztazich, musi byt prenosna, coz je mozne jen v objektivovane podobe. "Jazyk ziskane zkusenosti ob­ jektivuje, cini je dostupnymi vsem, ktefi j sou v dane lingvisticke ko­ munite, a tak se stava jak bazi, tak nastrojem kolektivni zasoby vedeni. Jazyk navic poskytuje vyznamy pro objektifikace novych zkusenosti a umoznuje jej ich vte leni do j iz existuj ic i zasoby vedeni, a je tak nej­ duleiitej sim prostredkem, j imz jsou obj ektivovane a objektifikovane sedimenty prenaseny kolektivni tradici" (Berger, P. L.. Luckmann, T 1 99 1 :86). J i nymi slovy - mostem mezi b iografickou zkusenosti, zme­ nenou do podoby sedimentu, a h istorickou tradici je jazyk. Zde bude dobre poznamenat, ze autoi'i jakoby pust i l i ze zi'etele dal­ siho zprostredkovatele mezi biografickou zkusenosti a h istorickou tra­ d ici, j imz je dUo (artefakt). Neni tomu tak: tvrzen im 0 usti'edni rol i ve­ deni v d ialektice jedince a spolecnosti (nebo biografie a h istorie) zahr­ n uj i do pojmu "vedeni" i dilo. Dilo bez vedeni totiz nema smys l : pluh sam 0 sobe, bez vedenf, co s nfm delat, nenf prostrednfkem mezi j e­ d incem a spolecnosti, mezi pritomnosti a minulosti. To doklada teze, podle niz "pi'edavani vyznamu instituce je zalozeno na soc ialnfm roz­ poznani toho, ze ona i nstituce je ,permanentnim' fesenfm ,permanent-

1 84

n iho' problemu dane kolektivity" (Berger, P. L., Luc,kmal1n, T 199 1 : 8 7). To se tYka i pi'ikladu s pluhem : k pluhu pati'i institucionalizovane jednani (orba), provazene pi'isl usnym vedenim jakozto i'esenim "prob­ lemu" (iak lepe oseti'it zemedelskou pudu). Dilo (pluh) je pouhou zvecnelou reprezentaci jednak i nstitucional izovaneho jednani, j ednak typifikovaneho vedeni. Nektera dfla (artefakty), nektere instituce a nektere typy jednani mo­ hou ve spojen i s pi'islusnym jazykovym vyj adfenim v sobe kumu lovat veden i, a vedeni tak m llze byt pfedavano ve velmi kondenzovane, komplexni forme. Deje se tak pomoci sym bolickych obj c kt u (fetise, voj enske emblemy) a symbol icl,eho jednani (nabozenske, vojenske ritualy). Je mozno je chapat jako velke "mnemotechnicke pomucky". Jak vime ze Schutzovych rozboru, na zaklade jednani v nasich-vzta­ zich in actu dochaz i ex post k utvareni typzi jak jinych akterz'i jednan i, tak sebe (self). (Jel ikoz akter sam/self) je nakonec take jen typ, vysta­ cime s vyrazem "typ aktera".) Podobne jako v pi'ipade habitual izace jednani, dochazi k reciprocni typifikaci akteru jedmini i v urcitych opakovanych kontextech, a tak vznikaj i socialni role : ,,0 roHch mu­ zeme mluvit v l astne teprve tehdy, az se tento druh typifikace obj evi v kontextu obj ektifikovane zasoby vedeni spolecne kolektivite akteru. Role jsou typy akteru v takovemto kontextu . ... Role se objevuj i, jak­ mile se spolecna zasoba vedeni obsahuj ici reciprocni typ i fikace cho­ vani ocitne v procesu sveho formovani" (Berger, P. L., Luckmann, T 1991:91,92). Na role se ale m uzeme divat z nekolika uhlu pohledu:

( 1 ) z h lediska j e d m i n i "role j sou typy akteru" v dan em kontextu, (2) z h lediska instituci "role reprezentuji instituc ionaln i rad", (3) z hlediska j azyka j sou "reprezentovany svymi "Iingvistickymi ob­ jektifikacem i " , (4) z hled iska vedeni jsou "role ... institucionalni reprezentanti a zpro­ sti'edkovatel e institucionalne objektivovanych uskupeni vedeni", (5) z h lediska sektoru vedeni j sou role "zproqr-edkovatel i mezi spe­ cifickymi sektory spolecne zasoby vedeni" a (6) z h lediska nekolika roll "kazda role s sebou n ese social ne de­ fi novany pi'ivesek vedeni" (Berger, P. L., L uckmann, T 1 991:91, 92, 96, 94). Sociologii vedeni n ej vice zaj imaj i j evy a problemy uvedene pod bo­ dy 3, 4, 5, 6. Zde se rodi vlastni pi'edmet sociologie vedeni jako sou-

1 85

hrn problemu vytvarenych d ialektikou vztahu mezi jedincem (vedeni) a spoleenosti (role).

Platnost zvnejsnele a zvnitrnele skuteenosti Vedenf, ktere j e objektivovano i nstitucionalne/rolem i , dava automa­ ticky ponetf 0 i'adu a norme. Odchylky od normy (deviace) jsou od­ chylkami od institucionaln fho fadu (videno z perspektivy institucf) ei odchylky od rol fm pi'islusej icfho vedeni (videno z perspektivy vedeni). Radikcilni odchylky "od instituciona lniho i'adu se jevf jako opusteni skllteenosti" (Berger, P. L., Luckmann, T 1991 :83). Z uvedenych tezi vyplyva, ze neex istllje institllcional izovane jedna­ ni, k nemuz by neexistovalo prisi llsne speciticke vedeni. Objektivova­ ne veden f, prave proto, ze je objektivovane, potl'ebuje ke svemu pi'e­ davanf nejen nosiee (fee), ale take "ureity soc ialni aparat. To znamena, ze nektere typy jsou ureeny pro pfedavani a j ine pro pfijem tradieniho vedeni" (Berger, P. L., Luckmann, T 1 991:88). V dialektice pfij imani a pfedavani se veden i jako konstrukce skuteenosti lIstaluje az do te m f­ ry, ze zvecni. Tim se proces zvnej sneni zavrsuje a objektivace se sta­ vaj i nezavislymi na svych tvurcich - l i dech.

Zvecneni (reifikace) je "poj imani l idskych jevu jakoby to byly veci , t o j est v pojmech ne-l idskych ei dokonce nad-l idskych. J inak feeeno zvecneni j e chapanf vysledku lidske einnosti jakoby byly neeim j i nym nez produkty l id i - jakoby byly napi'iklad jevy pfirodnimi, dusledky kosmickych zakonu nebo dilem bozi vule. Zvecneni znamena, ze e lo­ vek je schopen zapomenout na sve v lastni autorstvi l idskeho sveta. Zvecnely svet je doslova a do pismene svet dehuman izovany," kon­ statuj i autori a pokraeuj i: svet ,je e lovekem zakollsen jako cizost, jako opus alienum, nad n fmz nema zadnou kontrolu, niko l i jako opus proprium jeho v lastni tvofive einnosti" (Berger, P. L., Llickmann, T 1 99 1 : 1 06). V teto situaci objektivace vedou samostatny, na j ed inci ne­ zavisly "zivot", ba dokonce j soll vnfmany jako vnejskovost, ktera m u­ ze l idmi manipulovat, nebo j e dokonce ovladat. Zvecneny moholl byt vsechny objektivace, tedy i socialni instituce nebo socialnf role. Zvecneny moholl byt i obsahy vedomf - napffklad typ "Buh" nebo typ "pffroda". Zkonstrllovana objektivnf skutecnost je na urovni pi'iruenf zasoby kazdodennfho vedeni zdraveho rozumll zduvodnena, a takto uznana za platnou. Po zduvodnenf a uznani za platnoll je udrzovana ve sve dane podobe. Dej e se tak prostfednictvim /egitimizace a Ildriby skutecnosti.

1 86

Legitimizace je proces "vyznamove objektivace ,druheho i'adu''', misleduj ici po legitimizaci "prveho flidu". "Funkci legitimizace je uci­ nit objektivne dostupnymi a sUbjektivne pi'ij atelnymi obj ektivace ,prv­ niho fadu', ktere se institucionalizovaly" (Berger, P. L., Luckmann, T. 1991: 1 10). Autofi rozlisuj i ctyri u rovne legitimizace:

( I ) pojmenovani, j im z se doc iii roztfideni sveta: dobrym pi'ikladem jsou pfibuzenske pojmove nomenklatury,

(2) zlomkovite, nehotove formy teoretickeho vysvetleni ( 1 ), (3) exp l icitni teorie ( 1 ) a castecne (2), a ] (4) symbolicka univerza. Tvorbu fadu obstaravaj i pfedevSfm urovne prvni a ctvrta. Tato no­ mickli funkee legitimizaee j e nejvice patrna u symboliekeho univer­ za. Spociva ve schopnosti symbolickeho univerza "dat vsechno na sve misto" (Berger, P. L., Luckmann, T 1 99 1 : 1 1 6) . Tato schopnost "uspo­ fadat svet" je zfej m a u nabozenstvi, ale take u svetovych nazoru nebo u vedy. Pouzij eme-li vyrazu M. Schelera, pak plati, ze smerem od re­ lativne pfirozenych svetovych nazoru (nabozenstvi) k umelym (veda a ideologie) se schopnost symbolickych univerz "dat vsechno n a sve misto" oslabuje, totiz relativizuje. Tentyz nazor sdili W. Stark. Legitimizace stab i lizuj i dane instituce, role a vUbec obj ektivace, a takto (re)produkuj i fad skutecnosti. Pak j e srozumitelne tvrzen i, ze "vedeni 0 spolecnosti se realizuje ve dvoj i m smyslu: ve smyslu poj i­ mani objektivni skutecnosti a ve smyslu probihaj iciho produkovani teto skutecnosti" (Berger, P. L., L uckm ann, T 1991:84). Mezi "poj i­ mani" jako respektovani daneho a "produkovani" jako tvorbu noveho nutno zaclenit "reprodukovani" j ako legitimizovanf. - Muzeme shmout:

Konstrukee o bj ektivni socialni skutecnosti ma svuj pocatek v jed­ nani v nasich-vztazich, kde a kdy se modifikuj i typy a typifikace, vzni­ kaj ici z dialekt i ky zkusenostni biografie a typifikovane biografie. Ha­ bitualizaci urcitych typu j ednani v opakovanych situacich vznikaj i 3

Soucasmi semioticky orientovami teorie legitimizace by asi urovne pod body

2--4 klasifikovala misledovne: (2) narativni zpusob legitimizace (formou vypraveni pribehli, jez obsahuj i prvky explanace),

(3) diskursivnf a metadiskursivni zpusob (vlastni svobodnemu kritickemu mysleni) a (4) metanarativni zpusob (formou "velkych vypniveni", napi'iklad Evoluci veskere pl'irody a I idstva).

0

velke

1 87

instituce a role. Podminkou jej ich vzniku je reciprocita typifikaci. I n­ stituce a role jsou objektivacemi podobne jako j ine jevy spojene s j ed­ minim a podlehaj fci procesu habitual izace. Kraj n fmi prfpady ob­ j ektivaci j sou zvecnele typy. Vsechny tyto zvnejsnuj fci objektivace (vysledky) a objektifikace (procesy) davaj f dohromady proces kon­ stniovanf objektivn f skutecnosti socialniho sveta. Aby byla vysledna konstrukce pevmi, je soustavne legitimizovana a udrzovana.

Uddovan f socia lnf sl{utecnosti souvisf nejen s konstruovanfm ob­ jektivni skutecnosti, ale podstatne s konstrukcemi subjektivnf skutec­ nosti. Autori tento institucional izovany dej vysvetluj f "nedokoncenou" social izacf. "Jelikoz socializace nenf nikdy ukoncena a obsahy, jez zvn itrnuje, j sou neustale vystaveny hrozbam subjektivni skutecnosti, musi kazda zivotaschopna spolecnost rozvij et procedury udrzovani skutecnosti, aby zaj istila poti'ebnou miru symetrie mezi objektivnf a subj ektivni skutecnostf" (Berger, P. L. , Luckmann, T. 1991: 1 67). Symetrii se zde rozumi m fra korespondence mezi subjektivnimi konstrukty a objekti­ vovanymi konstrukty. Tato m ira nemuze byt absolutnf, to jest takova, kdy by se subjektivni a obj ektivovane konstrukty zcela kryly a odpo­ vfdaly si izomorficky. Jde 0 m iru "potrebnou" nebo "adekvatni", to jest takovou, kdy jedinec jdte bere objektivace jako pfijatelne a spo­ lecnost bere vyj adi'enf jeho niternych konstrukci jako p latna. Tim se snizuje mozne napNi (konflikty) mezi subjektivni skutecnosti a obj ek­ tivni skutecnosti, ktere muze socialne platnou konstrukci skutecnosti oslabit, ba dokonce znicit (anomie). Aby bylo jasne, oc j im jde, vykladaj i autori rozdil mezi primarni a sekundarni socializaci: Rozdil mezi primarn f a sekundarni social iza­ cf vysvetluje sociologie vedenf pomoci pojmu "zobecnely druhy" (G. H. Mead), respektive "delba prace".

Primarnf socializace (ditete) je dokoncena, ,jakm i le ve vedomi vy­ krystal izoval zobecnely druhy ... tim je ustaven symetricky vztah mezi objektivnf a subjektivnf skutecnosti" (Berger, P. L., Luckmann, T. 1 99 1 : 153). Ve veden i jedince se vytvorilo ponetf vztahu koresponden­ ce: obj ektum v "obj ektivni" skutecnosti koresponduj f vyznamy sub­ jektivniho vedenf. J inym i slovy: objektum zvnej snele skutecnosti od­ povidaj f vyznamy zpetne zvnitrnele zvnej snele skutecnosti. Zasadni rol i tu opN sehrava jazyk, ktery je "principialnfm prostredkem tohoto probihaj iciho procesu" (Berger, P. L., Luckmann, T. 1991: 153). Ano, nejdzileiitejsim prostredkem udrzovani skutecnosti je rozhovor," do­ davaj i autori (Berger, P. L., Luckmann, T. 1 99 1 : 1 72). Komunilmce je ..

1 88

nejen h lavnim prostredkem legitim izace, ale i h lavnim prostredkem uddovanf skutecnosti.

Sekundarni socializace je pro sociologii vedeni "zvnitrnen[m institu­ cionalne zalozenych ,sub-svetu ' . Jej i mira a charakter j sou ... pod­ m ineny slozitosti delby prace a ji odpovidaj ici socialn[ d istribuci ve­ deni" (Berger, P. L., Luckmann, T. 1 99 1 : 1 58). Nejjednodussi a nej uspesnejsi socializace by mela probehnout ve spo leenosti, ve ktere existuje pouze jedna jed ina instituce s jednou je­ dinou rol i aji od povidaj icim jedinym vedenim. (Takova spolecnost sa­ mozrejme neexistuj e, aekoliv byla jiz ruznymi utopisty naertnuta.) Nejs lozitejsi, n ej mene uspesnou by pak mela byt soc ializace ve spo­ leenosti s nej vets[ delbou prace a tudiz s nej vetSim poetem rozdilnych instituci a roli s j im odpovidaj icim spec ifickym veden ill1.

Vedeni a inovace S prohlubuj iei se delbou prace (instituci, rol i a vedeni) je zvn itrnen i institucionalizovanych segmentu spoleenosti eim dal tegi a take uko­ ly legitimizace a udrzovani skutecnosti jsou stale obtiznejsi. "Prill1arni socializace zvn itrnuje skuteenost chapanou j ako nutnou . . . . M nohem ,umelejsi' charakter sekundarni social izace cini take subj ektivn i sku­ tecnost mnohem zran itelnej s i vuci definicim skuteenosti" (Berger, P. L., Luckmann, T. 1991: 1 6 7). K tomu pi'ispiva fakt, ze spolecnost se slozitou delbou prace, vyvo­ lavaj ici rnnozstvi i novaci, vyvolava take radu krizi, neznamych ve spo­ leenostech s jednoduchou delbou prace a bez inovaci. Krize si vynu­ cuj i nove zpusoby udrzovani skutecnosti. "Muzeme rozlisit dva obec­ ne typy udrzovani skutecnosti - rutinni udrzbu a krizovou udrzbu. Prvni udrzuje zvn itrnelou skutecnost v kazdodennirn zivote, druha v situaci krizi" (Berger, P. L., Luckmann, T. 1 99 1 : 1 68). M ezi tern ito dvell1a zpusoby udrzovani skutecnosti je zasad n i rozd i l : prvni zvn itr­ nuj e to-j iz-dane v podminkach-jiz-danych a j i z-uznanych, kdezto dru­ hy zpl,sob rna zvnitrnit to-j iz-dane v podminkach novych, neznarnych, kdy se teprve tvori prvky budoucf konstrukce nove skutecnosti a cekaj i na svou legitim izaci . Vytvareni novych zpusobu udrzovan i skutecnosti j e mlrocnej s i nez rutinni udrzba. V krizich (ale tez v procesech inovaci) dochazi ke zvy­ sen i napeti mezi subj ektivni skutecnosti a objektivni skutecnosti, na­ rnisto symetrie se obj e vuj e asymetrie a oboj i ohrozuje identitu subjek­ tivnich konstruk e i c i l i typu sebe-ve-skuteenosti . Pl'itom je kl ieovyrn e lementem subj ektivni skutecnosti prave identita.

1 89

Identita je ,jev, ktery vznika z d ialektiky mezi jedincel11 a spolec­ nosH". Vedle teto identity existuj i typy identity, COl j sou "socialni pro­ dukty tout court, relativne stabi ln i elel11enty obj ektivni social ni skutec­ nosti" (Berger, P. L., Llickmann, T. 1991: 195). Co je to identita, fikaj i legitil11izace treti urovne, zvane teorie identity. "Teorie identity j sou vzdy zakotveny v mnohem obecnejsi interpretaci reality; jsou ,vesta­ veny' do sYl11bol ickeho univerza a jeho teoretickych l egitimizaei" (Berger, P. L., Luckmal1l1, T. 199 / : 195). Udrzet skutecnost znamemi bud'to docilit zachovani dane objektivnf skutecnosti a dane subjektivnf skutecnosti (s pl'islusnou identitou), anebo doeilit vytvol'eni nove sy­ metrie mezi objektivni a sUbjektivni skutecnosti. Autori zde vychazej i z teze 0 uspesne socializaci, j iz je "ustaveni symetrie vysokeho stupne mezi objektivni a subjektivni skutecnosti" (Berger, P. L. , Llickmann, T /991: /83). Sekundarni social izace ma svuj eil - je j im dosazeni co nejvyssiho stupne symetrie mezi objektivni a subjektivni skutecnosti. Tento cil j e zalezitosti vedeni: zmen v obsahu vedeni, zmen v e zpusobech legiti­ mizace a zmen ve zpusobech udrzovani skutecnosti. V tomto smyslu j e sekundarni socializace jako tvorba symetrie permanentni proces. Sekundarnf socializace ma jeste jeden souvisej iei cil a tim je spolu­ vytvareni konstelace subj ektivni skutecnosti a identity. Subjektivni skutecnost je zpCinym zvnitrnenim objeldivova neho socialniho sveta ve vedomi jedince v procesu socializace (Berger, P. L., LlIck­ mann, T /99/: 78-79) . Zvnitfneni je pfedevsim porozumenfm svetll, ktery se stava mym svetem, ve kterem definuj i sebe sama vuei j inym l idem reciprocne a v tomto procesu nalezam sebe jako zpetne zvnitf­ ne!y typ objektifikovaneho typu Jei (Berger, P. L., Llickmann T. 1 991: /50). Identita je typ sebe sama mezi j inymi typy, ktere po zpetnel11 zvnitl'neni objektivacf vytvarej i subjektivn i svet, ktery je se zvnitrne­ Iym typem sebe sama ve vetsim ei mensim souladu (rozumeni sobe sameimu) nebo naopak v kontliktu (nerozumeni sobe same/mu). Za­ chovanf dobre konstelace subjektivni skuteenosti a identity je pi'edpo­ kladem symetrie mezi objektivnf a subjektivni skutecnosti. ,

UdrZovani slmtecnosti je proces systematicl{y zacfleny na veden i a jeho distribuci ve spolecnosti. V moderni spolecnosti ho real izuj i specialiste (intelektualove) specialnimi prosti'edky (masova media) a specialnimi postupy (vychova, manipulace). V tradieni spoleenosti jsou specialiste (knezi) i prosti'edky (kniha, slovo) skromnejSi. Podob­ ne je to s ukolem vytvareni identity. Je to ukol rutinni ve spoleenos­ tech tradienich, obtizny ve spoleenosti moderni. 190

Spolecnost, n a j ej fmz trhu vedenf jsou k dostani ruzne svety, sub­ svety a ruzna symbolicka univerza, produkuje zvlastnf konstelaci sub­ jektivni skutecnosti a identity; je j i vedom i relativnosti svetu, vcetne meho sveta. Pi'fklad em spolecnosti p lural itniho vedeni a zrelativnene identity (vcetn e identity sebe) je modernf industrialni spolecnost. B e r­ ger se s tyme m spolupracovniku tim to problemem zabyval 0 neko l i k l e t pozdej i v praci Mysl bez domova (Berger, P. L . , Berger, B . , Kell­ ner, H. 1973) . Identita je v ysledkem zpetneho zvnitfneni prostorovych, casovych a dalsich vyznamovych objektivaci, a takto j e pl'edpokladem "domova". Ztrata jedne nebo vice techto objektivaci znamena naruseni nebo uplne zniceni "domova". Zniceni fyzickeho m ista, na kterem stal rodny dum, zbaveni urtiteho d ej i nneh o intervalu jeho dfivej siho smys l u nebo smrt bl fzkych lidi j sou typickymi pi'iklady ztrat techto zvnitl'nelych objekti­ vaci, bez nichz neni mozna ani identita, an i domov. Moderni spolec­ nost, zejmena ve fazi, ktera produkuje d iskurs postmodernismu, iden­ titu nit!. Sociologove tento proces chapou kupfikladu jako "koloni­ zaci" zivotniho sveta modernimi systemy (J . Habermas). Jeste drive, nez toto tema pop sal pomoci postmodernistickych metafor Z. B auman (Bauman, Z. 1 995:25an.), analyzoval ho B ergeruv tYm. M imoradne vyznamnym zpusobem jak legitimizace, tak udrzovanf skutetnosti (symetrie, identity) je tlak symbolickych univerz, mezi ni­ m iz rna nejdulezitej s i postaveni nabozenstvi . To podle autoru nepomij i ani v modernf spolecnosti, pouze se menf akcent a nam isto nabozen­ stvf nastupuj f svetove nazory. Nabozenstvi (svetove nazory) je k lfcem k vysvetleni toh o , ze se konstrukce sUbjektivni a objektivnf skutecnosti mohou dostat do zadouci symetrie a vznikne zadouci konstelace sub­ jektivni skutecnosti a identity. Tento problem byl A . Schutzem postaven jako problem kulturne ustalenych aprezentaci. Berger s Luckmannem ho resi takto: prazakla­ dem ustalenych aprezentaci je sice "kultura", ale to je pl'ilis siroky a mlhavy pojem, ktery vyzaduje konkretizaci pojmem "nabozenstvi". Proto "sociologie vCdenf nenf mozna bez sociologie mibozenstvi (a vice versa)" (Berger, P. L., Luckmann, T. 1 991:207, dllraz s.H.) . Marne tu druhy p fedpoldad sociologie vCdeni - sociologii nabozen­ stVI. Tim je ucineno zadost slibu, ktery oba autori dali v uvodu sve prace - spoj it Webera s Durkheimem. Weber je v podtextu prace zretelne citelny: je to jeho koncepce socialnfho jednani (i kdyz revidovana po­ moci Schutzovy kritiky), na niz je zalozena BergerovaiLuckmannova

191

analyza zvnejsneni a zvnitrneni, objektivizace a subj ektivizace. Durk­ heim poskytuje matrici naboienstvi, ktere je archetypem usporadani obj ektivaci do radu, je archetypem zvecneni a konec koncil i pra­ vzorem zpusob u jej ich zvnitrneni. Prvnim predpokladem sociologie vedeni ma tedy byt sociologie jazyka, druhym sociologie nabozenstvi. V obou pi'ipadech se jedna o nadindividuaIni, obecne symbolicke formy existence spoleenosti a kultury, v obou pi'ipadech se jedna 0 komu nikativni zaklad spolee­ nosti, kultury a jedince. Autoi'i Socialni konstrukce skutecnosti se sta­ novenim techto dvou predpokladu vrazuj i nejen mezi dedice interpre­ tativniho paradigmatu sociologie vedeni, ale i mezi ty myslitele, kteri tlumoCf odkaz dalSich teorii sociologie vedeni sub specie communica­ tionis. Tlumoei jej vsak zpusobem "fonocentrickYm". Berger s Luckmannem totiz piSi, ze "ree obj ektivuje sdilene zkuse­ nosti, a Cini je tak dostupnymi pro vsechny v dane jazykove komunite, eimz se stava jak zakladem, tak nastrojem kolektivni zasoby vedeni. . . . Jakmile j e tato zkusenost oznaeena a predavana jazykove, . . . stava se dostupnou a . . . relevantni i pro ty jedince, kteri j i nikdy nemel i . . . Ree se stava depozitarem vetsiho seskupeni kolektivnich sedimentaci" (Ber­ ger, P. L., Luckmann, T. 1991 :85-87) . Bez reei nej sou mozne zadne nase-vztahy, ani zadna typifikovana interakce. "Teprve pote, co j e symbolicke univerzum objektivovano jako ,prvni ' produkt teoreticke­ ho mysleni, vznika moznost systematicke reflexe povahy toho univer­ za" (Berger, P. L., Luckmann, T. 1991: 122-123). Jiz jsme citovali tezi "nejdilleiitejsim zprostredkovatelem uchovani skuteenosti je rozhovor. Behem rozhovoru se objektifikace reei stavaj i objekty individualniho vedomi" (Berger, P. L., Luckmann, T. 1 99 1 : 1 72-1 73). Spolu s ryse uvedenymi formulacemi tato teze zaslouzi vice pozornosti jakozto tvrzeni fonocentricky omezeneho zkoumani. Jacques Derrida fonocentricke pozici vytkl, ze z j ej i myslenkove perspektivy trva skuteenost jen potud, pokud trva (roz)hovor, j en po­ tud, pokud trva hlas-fone. Totez pak ale musi platit i 0 te strane dia­ lektickeho vztahu, ktera se nazyva "subjekt". Ten rna byt j iste trvalY. Pomiji-li vsak ree, pomij i i subjekt. Typifikace sebe (self) je v teto myslenkove perspektive bez reCi nemozna. 1ak Husserl, tak Schutz se pokusili "zaddet" easove uplyvani a mizeni sUbjektu tim, ze ho j ako zvnitrnelou objektivaci "zastavili" pomoci "re-prezentace" znaky, kte­ re prave nyni, v pritomnosti (v prave probihaj icim rozhovoru), trvaj i. Znaky zvane "ree" trvaj i jen potud, pokud trva hovor-hlas. To je i j a­ dro impl i kaci fonocentricke pozice. Fonocentricka pozice zak16da 1 92

metaJYziku pfitomnosti, ktenl je s to tvorit "konstrukce skutecnosti" jen a j ed ine optikou pritomnosti (drzene "pri zivote" ml uvenim, h l asem). Pritomnost je dilem rozhovorll (hlasll). Tak fonocentricka pozice za­ pom iml na druhou strankll veci, na pismo (gramme), ktere "nese cas" (nejen pl'itomnost) a tim i dej iny. Predstavime-li si typifikace, ktere podkladaji nasi fec, nase rozhovory, jako jazyk, mllsill1e sOllhlasit s tim, ze predstava jazyka jakozto typifikaci je vlastne pfedstavoll textu (nikoliv h l asoveho hovoru), "pod Ie nehoz" se tvori fee, rozhovor (Derrida, J. / 9 76:7 6-80, / 00-/ 02). Den'ida teto pozic i , z n iz se fee jevi j inak nez z pozice fonocentric­ ke, i'ika pozice gramat% gick6. My j i zde nemllsime dal rozebirat, to jsme ucinil i j inde (Hlibik, S. / 994: / 08an.), nam postaci vysvetleni lIkazllj ici jednostrannost tohoto poj eti. Tedy i pojeti Bergera a Luck­ manna. Tvrzeni, ze "nejdulezitejsim zprostredkovatelem uchovani skutec­ nosti je hovor", j e sice problematicke, n icmene ukazllje, ze alllofi po­ strehli vyznam zkoull1ani kom llnikace pro sociologii veden i i pro soci­ ologii vubec. Winch navrhl, aby se sociologie dala cestou zkollman i vyznamovych struktur zivotnich forem, ktere jsoll kontextem i predpo­ kladem zkoumaneho socialniho jednani. Garfinkel navrhl vyzkum in­ dexik{t1nich vyrazu a indexikalnich vypovedi, ktere jsou bezprostredne svazany s kontextell1 zivotn i formy, danym konkretni socialni situaci. Berger a Luckmann uCinili pPedpokladem sociologie w'fdeni sociologii jazyka a sociologii symbolickefonny par excellence nabozenstvi. -

Co ma na techto predpokladech vzniknout? Jak vidi oba autori soci­ olog i i vedeni a j ej i poslani?

"Sociologic vedeni chapc Iidskou skutccnost jako socialne kon­ struovanou skutccnost. Ponevadz konstitllovani sklltecnosti je tradic­ ne ustrednim problemem filosofie, ma toto chapani urcite fi l osoficke implikace," konstatllj i Berger s Luckmannem, a tak vysvetluj i, proc j e jej ich sociologie s pfSe speklllativni nezl i empiricka. A dodavaj i : "Strucne feceno, n asc pojcti sociologic vedeni znamcna zvlastni po­ jcti sociologic obccne. Neznall1ena, ze sociologie neni veda, ze jej i metody by byly j i n e nez empiricke, nebo ze nemuze byt ,nehodnotici'. Znamemi, ze sociologie ma sve m isto ve spolecenstvi ved, ktere se za­ byvaj i clovekem jakoito clovekem. To jest j ako humanisticka discipli­ na v tomto speci fickem slova smyslu. DulezitYIl1 dusledkem tohoto po­ jeti j e, ze socio logie musi byt provozovana v nepfetrzitem rozhovoru s h istorii a s fil osofii, nebot' j inak ztrati svuj vlastni predmet zkollmani. Timto predmetem je spolecnost jako soucast lidskeho sveta, vytvorena 1 93

l idmi, obyvami l idmi a opacne - vytvarej ici l idi v probihaj icim dej in­ nem procesu" (Berger, P. L., Luckmann, T 1991:210-2 1 1, dllraz S. H.). B erger aplikoval toto pojeti sociologie vedeni pri zkoumani moder­ n iho vedeni a moderniho vedomi. V roce 1 973 publ ikoval badatelsky tym pod jeho vedenim knihu Mysl bez domova, ve ktere ukazal, ze "nove pi'edstavy modernity nutne kol iduji se symboly, hodnotami a v f­ rami tradicnf spolecnosti" (Berger, P. L. , Berger, B. , Kellner, H. 1973: 1 62, 14/) . Tyto "nove predstavy modern ity" rozkol isaly a zdeformo­ valy symetrii mezi objektivni a subjektivnf skutecnostf a rozbijej i kon­ stelace mezi subjektivn i skutecnosti a identitou. Na tom se pod f l i i'ada procesll, rozhoduj ici jsoLi vsak ty procesy, kterym koreluje "ll1odernis­ ticka ideologie" - procesy technologicke produkce zaj ist'ovane byro­ kratickymi procesy.

Modernimu vedomi vtiskuje modernf technologick6 prodllkce zna­ ky rozull1nosti, skladebnosti, vfcevztahovosti, vyrob itelnosti, mnohosti a pokrokovosti. Byrokratick6 organizace Il1 U vnutila uvazovanf v ka­ tegoriich obecne "societalnosti", chapanf forll1al izovaneho jednani j a­ ko oll1ezovani hrozeb plural ity, schopnost udflenf zvlastniho pravniho prostoru soukrome sfei'e a ztotozilovani pray s forll1alne vymezenymi pravy (Berger, P., Berger, B., Kellner, H. 1973: 106-1 15). Moderni vedeni se rozvij i v ramci takto charakterizovaneho mo­ derniho vedomf a vyse uvedene znaky vedomi pak nutne formuj i i mo­ dern! vedeni. "Mysl bez domova" je v teto perspektive souhrnem zvni ­ ti'nelych objektivaci, vytvarenych v ramci charakteristik moderniho vedomi. Je jej ich bytostnYIl1 urcenfm, ze "nedovedou" vytvoi'it j inou mysl nez mysl bez nalezite identity - bez dOll1ova. Berger, Luckmann a jej ich spolupracovnfci se ve svych analyzach konstrukci skutecnosti dostali az k tematu modernizace. Dospel i k ne­ mu standardn!m zpusobem: weberovskym a durkhe imovskym temati­ zovanim problemu a j eho popisem pomoci kategorii, ktere v 60. letech prozivaly svou druhou konjunkturu (prvni probehla ve 40. letech mi­ n u leho stoleti d iky Marxovi): zvnejsneni, zvecneni a implicite i odci­ zeni. V teze dobe se vsak objevuj i naznaky now}ho zpusobu zkoumani problemu modernizace, zvlaste pak jeho soucasti - problell1u vedeni. Timto novym zpusobem byl vznikaj fci d iskurs postmodernismu. V nem pozbyly podobne kategorie svuj ll1etodologicky a heuristicky vyznam, protoze pati'ily bytostne k tomu typu vedeni, j ehoz moznosti d i skurs postmodernisll1u velmi zpochybni l - k modernimu vedeni.

1 94

Zakladni p oj my : zivotni svet I life-world rcciprocni typ ifikacc jcdnani I reciprocal typification o/action habitualizacc I habitualizi:ltion institucionalizacc I institllcionalization objcktifikacc I objectification objcldivacc I objectivation zvncjsncni / externalization zvn itfncni / internalization zvccneni I reification Icgitim izacc I legitimation scd imcntacc I sedimentation scgmcntacc / segmentation symbolicka u nivcrza I symbolic universes idcn tita I identity ud rZovani/udrzba skutccnosti I maintenance o/reality

Sp isy: Berger, P. L., I n vitation to Sociology, 1 963. Berger, P. L., The Capitalist Revolution, 1 986. Berger, P. L., Luckmann, T., The Social Construction of Reality. The Treatise in the Sociology of Knowledge, 1 966. Berger, P. L., Berger, 8 . , Kellner, H., The Homeless M ind. Modernization and Consciousness, 1 973 . Luckmann, T., The I nvisible Rel igion, 1 967. Luckmann, T., The Phenomenology and Sociology, 1 978. Schutz, A., Luckmann, T., The Structures of the Life-World, Vols. I­ II, 1 973, 1 989.

V ceStine!slo v enStine: Berger, P. L., Pozvani do sociologic, Praha (SSZ FMO) 1 99 1 . Berger, P. L., Kapital isticka revoluce, Bratislava (Archa) 1 993. Berger, P. L., Sociologie: neracte se obtezovat? Spektrum, 1 994, c . 84, s. 38-42.

1 95

5.

S o ciologie v e d eni a d i s k u r s p o s tm o d er n i s m u

Pojem postmodernismus oznacuje teoreticky vice c i mene propra­ covane mizory n a soucasny stay procesu modernizace, zej mena na du­ sledky procesu modernizace. Na prvni pohled j sou mizory post­ modernistu na soucasne vyusteni procesu modernizace kriticke a od­ mitave, h lubsi analyza vsak ukazuje, ze to je pfilis zj ednoduseny po­ sudek, ktery se hodi spise na antimodernisl11us. N azory postmodernistu na proces modernizace preformuj i metody, ktere vedou ke zpochyb­ neni univerzalni p l atnosti stezejn ich kognitivnich kategorii moderniho vedeni (Bauman, Z. 1 995:89) . Nam isto kritiky, ktera je typickym ko­ gnitivnim nastroje m moderni metodologie, profiluje (casto skryte) metody postmodernistu ironie procesu modern izace a nostalgie po procesu alternativnim, avsak nedosazitelnem. Postmoderniste vyj adfuj i svou i ronii skepsi vuci optimismu a j isto­ tam modernizace - a naopak vidi soucasnou vysoce modernizovanou spolecnost jako vel m i neurcitou, rizikovou. Je-Ii neceho ve spolecnosti dnesni faze modernizace nadbytek, pak j so u to rizika jako "ved/ejSi problem modernizace" (Beck, U. 1 994:26) . Jak k tomu podotyka Z. Bauman, "organizuj icim principem tohoto sveta Coo.) je riziko " (Bauman, Z. 1995:54). Rizika j sou ruzneho druhu - poc inaj e riziky ve vztazich spolecnosti a zivotniho prostfedi a konce riziky spoj enymi s rozbijenim tradic. Tvari v tvar nedavnym a soucasnym vyustenim modernizace n avr­ huj i postmoderniste revizi vychodisek a kl icovych udalosti procesu 1l10dernizace. Navrhuj i vse "znovu-procist" c i l i "pre-cist", vse "znovu­ promyslet" cili "pre-ll1yslet" a "znovu-napsat" c i l i "pre-psat". P refix "re-" je v textech 0 ukolech a metodach postmoderniho mysleni nej­ casH�jsi: je tfeba re-reading, re-thinking a re-writing (Silverman, H. J 1990: 1-2). Podobne j ako v podobenstvi, j imz pfi b l izil postll1oder­ nismus neznalym Ull1berto Eco. Pi'edstavll1e si Il1ladika, ktery chce vyznat lasku vzdelane d ivce. Rad by ji rekl, ze ji s i l ene ll1i l uj e a zbozfluj e, ale vi, ze to rici nell1uze, pro­ toze techto kYcovitych vyznani je p lna C ervena knihovna a ona je zna a vi, ze jsou kycovita. lak to tedy rna udelat? M l ad ik (stejne j ako post1l10dernista) si vezme na pomoc iron i i a nostalgi i. Pouzije formu l aci z Cervene knihovny (stej ne jako postmodernista pouziva formu l aci moderniho vedeni), ale soucasne da najevo, ze vi, ze j sou kycovite, a ze vi i to, ze ona to vi. Pak tedy fekne: "S ilene vas m i luj i , jak to stoji

1 97

v Cervene knihovne." Sam svuj vyrok ironizllje a soucasne nostalgieky poukazuje, jaka je to skoda, ze svet, ve kterem jsou tato vyznani moz­ na, neexistuje (a n i kdy existovat nebude). D ivka, protoze je vzdelana a i ntel igentni, pochopi a vyznani lasky prijme (Eeo, U. 1986). Postmoderni badatel je v podobne situaci jako Ecuv m ladik. Vi, ze nema k d ispozici j ine vedeni nez moderni (a stars i), vi, ze nemuze myslet a zit j i nak, neZ mu dovo luje moderni vedeni a moderni spo­ l ecnost, vi, ze nemuze vystoupit z procesu 1l10dernizace, vi, ze do to­ hoto procesu pati'i. Presto se pokousi 0 revizi a vyuzfva k tOIl1U prave 1l10dern i prostredky - avsak s iron ickym zadostillcinenim je nechava "pracovat az do konce", coz nakonec znamena "proti nim samYIl1": ne­ chava je konstrllovat tak d louho, az se konstrllkce zmeni v de-kon­ strllkci . S pomoci metafory M. Webera muzeme fici : ani proces mo­ dernizace neni zadny fiakr, z nehoz si 1l10derni badatel muze vystollpit, kdy se mll zall1ane; jen at' pekne jede dal a vysvetli, jak to, ze se m u udaj ne dobre naplanovana vyj izd'ka timto fiakrell1 modern izace "zvrhla" ve stalinismus, jak to, ze se ovladani prirody vYll1klo z rukou a zll1eni lo se v ekologickoll krizi, jak to, ze se nuzky mezi poctell1 gramotnych a negrall10tnych na svete stale vice rozeviraj i. Proces modernizace spolllprodllkovalo 1l10derni vedeni a moderni vedeni bylo spoluvytvareno procesell1 modernizace (Giddens, A. 1 990: / 5-1 6). Re-vize se tedy musf bytostne tykat tohoto vedeni. Musi s i vsak byt vedoll1a, ze i ona je plodem doby - prodllktem urcitych spolecenskych procesu. Postll1oderni revize je revizi ve spolecnosti postindustrialismu. M uzeme souhlasit s tvrzenill1: postmodernismus je kuIturni logikou pozdniho kapitalismu, podobne jako j e moder­ n isll1us kulturni logikoll kapitalismll "drivejsiho data" (Jameson, F. 1991). "Kulturni logikoll" se zde rozllmi dominlljici struktura vyznamu a hodnot, podneeujici proces modernizace a zahrnuj ici jak kogn itivni, tak esteticke vyznamy a hodnoty procesu modernizace. Postmoderni revize moderniho vedeni dusledne spojuje modern i ve­ deni s riziky, ktera proces modernizace prinasi. Hrozby a rizika j sou stale skutecnejsi, avsak 1l10derni vedeni, ktere je spoluprodukuje, j e zobrazuje a oznall1l1je se stale vetSimi potizemi - nebo j e neoznamllje vubec. Podle J.-F. Lyotarda byla sklltecnost, to jest smyslove vnimana skutecnost, vytesnena expandllj icim abstraktn im vedenim a problema­ t ick)'m tlllmocenim toho, co znazornit nelze: dusledkem je pocit "male realnosti real ity" (Lyotard, J. -F. 1993:23) . Ve spolecenske praxi ko­ respondoval vzestllpu abstraktn iho vedeni, prodllkuj iciho "malo real­ nou realitll", proces special izace. Special izace, blahodarne pusobici

1 98

v oblasti vyroby a akumulace kapitalu, postupne promenila vedeni o skuteenosti v konglomenH casto nesouvisej icich special izovanych poznatku, pro nez skuteenost existuje pouze jako velmi dilei vysek skuteenosti, fragment. Je to tedy moderni specializovane vedeni, co vytvari "malo realnou realitu" a velmi realna rizika. V soueasne fazi pozdniho kapitalismu/industrialismu vsak delba pra­ ce postoupila tak daleko, ze muzeme mluvit nikoliv 0 "specializaci", ale uz 0 "pi'fl isne special izaci" eili 0 "pl'espec ializovani". A prave diky teto pi'ilisne special izaci vytvarej icf spise konstrukce ne-skutecnosti nez skuteenosti, se moderni vedeni stava malo ueinnym, ba nebezpec­ nym. Jak konstatuj e Ulrich Beck v knize Rizikova spo/eCl1ost, rizika "propadavaji s item pi'fl isne special izace" a stavaj i se "tIm, co lezi mezi specializacemi" (Beck, U. 1 994: 70) .

Modernizace j e fakticky stale hlubsi a jemnejsi delbou prace. Jiz M. Weber spoj il modernizaci s racional izacf a racional izaci chapal j a­ ko rozumnou ucelovou kalkulac i. Beck musi konstatovat, ze od We­ berovych dob se mnoho zmeni lo, zmen i l se i obsah klfeoveho pojmu "kalkulace" (Beck, U. 1994: 1 71). Duvod j e stej ny j ako ten, na ktery poukazoval Lyotard: nedostatek skuteCl10sti zapi'icineny nedostatkem zkusel1osti. Modern i vedeni je stale vice zakladano na "zkusenosti z druhe ruky". Soueasne vedeni je na tom j este mnohem hure: diky ne­ uprosnemu postupu specializace a ztrate komunikace mezi j ednot­ J ivymi special izacem i, kdy stale vice vecf zustava "mezi" a tudiz "mi­ mo" zorne pole veden i, j e dnesni vedeni stale vIce zakladano na "ne­ zkusenosti z druhe ruky" (Beck, U. 1994: 72). Zakladem se stava cosi , co s e zkusenosti j iz nema co delat, a skutecnost tak chytame d o site, j ej imiz oky propadne to nejdulezitejsi: hrozby, rizika a to, co se s nami prave deje. Proto musi byt podle Becka "teorie rizikove spolecnosti v podstate kognitivni sociologii" (Beck, U. 1 994:55) . Za Beckovym hodnocenim moderniho vedeni je slyset neduveru. Tutez neduveru, kterou J .-F. Lyotard povazoval za j eden ze znaku postmoderniho postoj e vuci pi'evladaj icim formam moderniho veden i: "Kdyz veci kraj n e zjednodusime, j e za ,postmoderni' pokladana nedu­ vei'ivost vuei metanarativnim pi'ibehum . . . . metanarativnl legitimizaeni dispozitiv se stal pi'ezitkem ... " (Lyotard, J. -F. 1993:98). Co je to "metanarativni legitimizacni dispozitiv"? Je to velke vypraveni, velky pribeh s vyraznymi prvky vedeckosti nebo velke vypraveni ve forme vedecke teorie, z nehoz vedeni cerpa principy sve dalsi prace. Metanarativni legitimizace nastupuje ve ve­ deni v okamziku, kdy vedeni sarno j iz "nevi kudy kam". Tehdy se veda 1 99

utikft pro argumenty k filosofi i, tehdy se sociologie uchyluje pro argu­ menty k ideologii emancipace, tehdy se j inak strenge Wissenschaft do­ volftvft neceho zcela mimo vedu - napi'iklad humanismu. Svobodne kriticke badani objevilo velmi rychle, ze ZPllsob legitim i­ zace vedeni metanarativnimi formami je typicky pro modern! vedeni vcetne vedy. Moderni veda je prave ta veda, ktera se pri legitimizaci svych poznatku "uchyluje explicitne k tomu ci onomu velkell1u pribe­ hu, jako je dialektika Ducha, hermeneutika smyslu, emancipace ro­ zUll1neho subjektu ci pracuj iciho cloveka nebo rozvoj bohatstvi" (Lyotarc!, J. -F. 1993:97). Moderni vedou par excellence je ale i soci­ ologie vedeni. To znamena, ze uvedene skepticke a ironicke postoje se pIne tykaj i i sociologie vedeni. Kontextualizace a rekontextllalizace veden! Skepse a ironizace moderniho vedeni, vcetne vedy, ma hl ubsi duvo­ dy. V prubehu dvacateho stoleti vzn ikly vedni discipliny, ktere vytvo­ [ily a vybrousily nastroje k dukladnejsimu prozkoumani procesu po­ znani. Teorie informace, obecna teorie systell1u, kybernetika, teorie komunikace, semiotika, teorie vedy. Pronikani poznatku a metod tech­ to disciplin do ved 0 cloveku a spolecnosti vedlo k d ilcim a pote k vel­ kym revizim v techto vedach. Tento proces pokracuje a diskuse 0 post­ modernismu jsou jeho jednou epizodou. Zakladnim nastrojem poznani je fec, jazyk. Nove poznatky 0 jazyce byly zvlaste velkym impulzem pro tyto revize. Domysleme j en dusled­ ky nasleduj icich formu laci: "My pragmatiste musime protestovat proti dvema trad icnim meto­ dologickym otazkam (anebo musime tyto otazky reinterpretovat): ,laky kontext pati'i k tomuto pi'edmNu?' a ,Co to je, co davame do kontextu? ' . Pro nas j sou vsechny predmety vzdy uz kontextualizovane. Vsechny uz si s sebou nesou sve kontexty, prave jako si s sebou nese riemanovskY prostor axiomy. Nemuze byt tedy reci 0 tom, ze bychom predmet vyjmuli z j eho stareho kontextu a prozkoumali ho tak, jak je, abychom zj isti li, jaky novy kontext by pro nej mohl byt vhodnf' (Rorty, R. 1994:363-364). Predmety j sou vzdy-jiz-kontextualizovany, podobne jako j sou vzdy-j iz-kontextualizovany vyrazy jazyka. Zasah do teto situace, rekontextualizace, znamena vzdy-take zmenu v realite, ktera je temito kontexty (a rekontextualizaci) konstruovana. Pak m uze R. Rorty dodat: "Nerozlisujeme mezi predmety nachazenymi pi'ed procesem utvareni pl'esvedceni a pi'edmety vytvarenymi behem tohoto procesu" (Rorty, R. 1 994: 3 74). 200

Postmoderniste potvrzuj i, ze veskere vedeni je konstrukcf, trvaj i vsak na tom, ze slovo "vedeni" je zde pouzito v mnoznem eisle. Pod le postmodernistu neexistuj i ani privilegovane kontexty, ani privi lego­ vane vedenf. Trad ien i a moderni mysleni naopak na dom inanci Jedno­ ho Vedeni 0 Jedne Skuteenosti trva: postmoderni vedeni k tomu nevidi duvod. Nektefi teoretici v teto pozici vidi poeMek chaosu, ktery mno­ ho neprinese. Z. Bauman to napl'iklad kOlllentuje takto: "Karneval vy­ zn aIIIII se konei bezvyznaillnosti a nesillys leill - chce-li vse byt nos i­ telelll vyznalllu, nenese nic" (Ballman. Z. 1 995: 38). Ano, avsak j edine tehdy, vid illle-l i tuto situaci modernima oeima. Pohled postmodernisty vsak prave v tomto "karnevalu vyznalllu" eili autenticke komunikaci vidi zdroj revize procesu Illodernizace. Jasne to rika W. Welsch, ktery "karneval vyznalllu" nechape jako lIsticf do "bezvyznamnosti a ne­ slllyslu", nybrz jako tvorbu prostoru pro vctsi svobodu a novou huma­ nitu. "Postlllodernu . . . chapellle jako stay radikalni pl ural ity, postmoder­ nismus pak haj ime jako jeho uchopeni. . . . Zakladn i zl{usenosti post­ moderny je n e p i'ekrociteilla opravllcllost lIanejvys rozdilnych fo­ rem vCdeni, zivotnich rozvrhu, vzorcu jednanf. ... Postmoderna zasta­ va nazor, ze kazdy vylucny narok muze pochazet jen z nelegitimniho povysovani neceho vpravde partikularniho na domnele absolutno. Proto se stavi na stranu mnoheho a obracf se proti jedinemu, vystupuj e proti monopolUm a vysetruje prehmaty . . . . takova plural ita s e vykazuj e jako sjednocuj iei ohnisko vseho postmodern iho . . . . Postmoderni plu­ ralita jde ruku v ruce ... s vetSi svobodou ... " (Welsch, W 1 994: 12-15, ditraz S.H.). Zde se dostavame k jadru vec i . Postmoderniste prokazuj i, ze mo­ derni vedeni j e homogenizuj icim a totalizuj kim vedenim, ktere privi­ leguj e urcite vybrane moznosti na llkor j i nych. Selekce vedeni j e pod­ minena jednak mocf - a tim se mnoho nel isi od tradicni predmoderni spolecnosti; jednak technologicko-ekonom ickym eilem - a tim se od tradicni spolecnosti zasadne l isi az do te m iry, ze tuto spolecnost borf. Moderni selekce vedeni nutne znamena nerespektovani jinych pozna­ vacich moinosti, nabizenych jinymi l idmi, skupinam i, kulturami. Mo­ dernizace - to je soucasne e2lropeizace a kulturni imperial islllus. Prob­ lemelll postmodernisl11u je prave zvladnuti teto pl ural ity, heterogenity a j inakosti. Sociologie n a tyto nazory reaguje od konce 80. let. Z. Bauman na­ priklad chape postmodernisl11us jako "plural ismus kultur, spoleenych trad ic, ideologi i, ,forelll zivota' ei jazykovych her' ( o o .) i vedomi a 20 1

uzmini takoveho plural ismu. Situace, ktere jsou v postmodernim svNe p lunilni, nemohou byt uspohldany do casove vyvojove rady, nemohou byt nahl izeny jako vzajemne nadrazene nebo podrazene etapy. Ne­ mohou byt hodnoceny ani jako ,spravmi' nebo ,nespravna' reseni spo­ Iecnych problemiL Zadne vedeni nemuze byt posuzovano vne kontextu kultury, trad ice, jazykove hry atd ., ktera je umoznuje a udeluj e mu vy­ znam. Neexistuje tudiz ani zadne kriterium platnosti, jez by urcovalo sebe sarna ,m imo kontext' . Problem em postmodernfho sveta nenf pro­ blem, jak globalizovat vys!;-[ kulluru, ale jak :::ajislit kOl71ul1ikaci a v:::a­ jemne porozumenf me:::i kulturami " ' (Baum an, Z. 1988:225-226). Pro sociologi i vedeni je stezejni tvrzeni, ze zadne vcdeni nem uze byt posuzovano vne kontextu ku ltury trad ice, jazykove h ry atd., ktera j e umoznuje a udcluj e mu vyznam. ze nccxistuj c ani zadne kriteriu m platnosti, j cz by u rcova lo scbe sarno "mimo Iwntcxt". ,

Rad ikalnejsi pozici zformuloval J. W. Murphy, ktery soudi, ze pro "badatele je dulezite uvedomit si, ze vnim.'ini a intcrprctace nemo­ hou byt oddeleny" (Murphy, J. W. 1988:608). To je neco j ineho, nez o cern pise Bauman: j iste, nelze od sebe oddelit vedenf a pfislusnou kulturu. Ale nelze od sebe oddelit ani vnimanf a interpretaci. Tak j ako zadny poznatek neexistuje vne kultury (jej imz je vlastne produktem), tak zadny poznatek neexistuje bez okamzite interpretace jeho nositele. Kaidy poznatek je vidy-jii interpretaci. Z toho plyne, ze vedeni rna vzdy jen omezenou platnost a ze interpretace skutecnosti neni nikdy univerzalni (stejne jako neni univerzalni vyraz "univerzalni"). To by ovsem znamenalo, ze predpoklad na cloveku nezavisle spole­ censke skutecnosti je v sociologii neudrzitelny. Na to Murphy od­ povida: "Mnoho sociologu doposud veri, ze socialni veda muze byt obj ektivni v pozitivistickem smyslu, a ocividne si neuvedomuj i proti­ m luv, jenz je v teto tezi pritomen. Presnej i - data odloucena od j ej ich i nterpretacniho kontextu mohou byt zbavena vyznamu a byt tudiz ne­ vyjadritelna. Postmoderniste temto vedcum doporueuji, aby se spi­ se nez 0 hledani zpiisobii, jak oeistit hodnoty od vyzlm mu, snazili porozumet hodnotove b,'izi dat. V tomto smyslu se postmoderniste jen malo lisi od Webera, ponevadz si uvedomuj i, ze vedcn i vytvai'ene j a k pi'irodnimi, tak soch'ilnimi vedami, j e zprosti'cdkovano inter­ pretaci" (Murphy, J. W. 1988: 606). Nejde 0 to, aby sociologove re­ zignovali na vsechny dosavadni metody sve pnke, nybrz 0 to, aby so­ ciologie umela sebereflexivnim zpusobem priradit ke kaide sve metode, ke kaidemu svemu heuristickemu kroku vysvetleni, z nehoz 202

by vysvitalo vedomi aktualnich i potencialn ich interpretacn ich dusled­ ku techto metod a vedomijinych metodologickych moznosti. Je zde ale zavaznejsi problem. Je-li skutecnost vlastne vytvarena in­ terpretacemi (komunikaci),. je-li udrzovami skutecnost a legitimizace vedeni 0 ni jen vysledkem komunikacnich procesu, pak nase vCdeni neni reprezentaci skuteenosti a ve skuteen osti same neni zadny rad krome toho fadu, ktery je (stej ne jako skutecnost) produkovan ko­ munikaci. Tim se vysvetluje, proc je moderni vedeni siti, j ejimiz oky propadava to n ejdulezitejsi: je tomu tak proto, ze veden i je a priori znasilneno "ideologii" reprezentace a fadll - namisto toho, aby ucinne komunikativnim zpusobem hledalo odpovedi na otazky s riziky spj a­ tymi.

-

Zatim se tak deje malo a poklld ano, stava se vedeni spise pfedme­ tem hry trznich sil nez ucinne komllnikace. Vedenijako smenna hodnota a sill1111ace skutecl10sti Je-Ji hid vysledkem interpretacnich procesu a nahodilosti recove pragmatiky, pak je i vedeni vysledkem techto procesu a nahodilosti. Jak opravdu probiha proces ziskavani a zmen vedeni, 0 tom nam m uze podat zpnivu pouze vyzkum intersubj ektivni komunikace, v n iz se pro­ ces poznavani odehniva. N ikoliv logika lIspofadani vedeni, nikoliv 10gika vztahu mezi vedenim a fadem skutecnosti, nybrz logika realne komunikace je vlastnim polem sociologie vedeni (ale tez epistemolo­ gie). Sociologic vCd e n i se stava vyzku mern realne reeove pragma­ tiky. Realna i'ecova pragmatika vedeni ma dnes stale zretelnejsi podobu trzni pragmatiky a ti, ktei'i se na ni pod iJej i, stale j asnej i zachazej i s ve­ denim jako se zbozim na trim. Napfiklad "nekdejsi princip, podle kte­ n!ho j e vedeni neodlucitelne od vychovy (Bildung) ducha, a dokonce i od vychovy osobnosti, se stava a bude se stale vice stavat pfezitkem. Vztah dodavatel u a uzivatelu poznani k pozmini samotnemu rna a bude mit tendenci vzit na sebe formu vztahu, jaky maj i k ruznemu zbozi je­ ho vyrobci a spoti'ebitele, to znamemi formu srnenne hodnoty. Vedeni je a bude produkovano proto, aby bylo prodavano, a je a bude konzu­ movano proto, aby bylo zhodnoceno v dalsi produkci ... Pfestavci byt samo sobe vlastnim ucelem, ztraci svoj i ,uzitkovou hodnotu'" (Lyo­ tard, J. -F. 1993: 1 0 1). To ovsem znamena, ze zde pi'estavaj i p latit nebo j iz neplati Mannheimovy teze 0 vztahu mezi tfidami a vedenim nebo mezi inteligenci a vedenim a problematika sociologie vedeni sc 203

meni v problem zkoumani smeny poznatiul na pomyslnem i sku­ tecnem trhu s veden im. Stejne argumentuje Smart, kdyz tvrdi, ze "se silfcf merkantil izacf vcdcni se vyzkum sta le vice orientoval na potl'eby kl ientu, a naopak vcdcn i se vytvarelo proto, aby se prodalo, vytvarelo se kVLd i sve smcn­ ne hodnotc" (Smart, B. / 992: 17 /). V takovem pfipadc dochazi jestc k dalsimu posunu: muzeme sice prijmout teze j iz jednou uvedene, ze totiz od sebe nelze oddclovat jednotlive ku ltury, rLlzne interpretacn i diskursy ci intertextualni hry. Ale mus ime z toho vyvodit konecny za­ vcr, ze vsechny tl'i teze smet'uj i k jednomu: ve spolecnosti pozdniho kapital ismu (postindustrialismu) vcdcni nelze oddelit od trhu vedeni j e smennou hod notou. -

Smcna vcdcni se odehrava na trhu postindustrialisll1u. Zfej mc nej­ vyznamncjsIIl1 kanalem a nosicem v tomto typu spolecnosti j sou ma­ soya media. Ta na stral1l� jedne zpusobuj i inflaci vcdcni a na stranc druhe se chovaj i podle politick!! ekonolllie znaku (Baudri//ard, J. / 989:57-97). Paradigmaticky obrat, ktery j sme charakterizovali jako obrat ke komunikaci, ma v postmoderni dobe podobu obratu k m as­ medialni kom u n ikaci. Spolecnost v postmoderni do be j iz nefunguje pod le k6du smcny zbozi, nybrz podle k6du smeny znal{u jako zboZi. Nazval-l i Marx svou zakiadni praci 0 dcj fch kapitalisticke spolecnosti Ke kritice politick!! ekonomie, dal J. Baudri llard sve praci 0 kapitalis­ mu v soucasne ere nazev Ke kritice politick!! ekol1omie znakll. Socio­ logie vcdcni tak pfed sebou ma ponckud pozmcncny predmet: je j Im smcna znakovych struktur zvanych "vcdeni", premcna jej ich uzitne hodnoty v hodnotu smennou. Masmediaini povaha teto smcny ale nebezi podle drivcjsich principu - principu reprezentace skutecnosti vedcnim a principu fadu sku­ tecnosti. Presto je v teto smcne pritomna jak skutecnost, tak i'ad. Jsou sem dodany d iky intertextuainim souhram smcny, ve kterych probiha simulace slmtecnosti a j ej iho fadu. Sdeleni jednoho masmedia se de­ finuje vuci sdclenim j i nych mediI a naopak - a z teto intertextualni hry se vynoruj e "svet", "skutecnost", "i'ad", "pravda" cili "hyperrealita" zcela prekryvaj ici puvodni skutecnost. To, co zde muze zkollmat sociologie vcdenI, neni ekonomika znako­ vych procesu, ale genea logie simulaci (Gane, M. / 99 / : 94) - zpusoby j ej ich vzniku, promcn, Sfi'eni a vzajemneho ovlivncnI, a samozi'ejme vliv simuiacnich dej u na jedince a sociaini skupiny, zejmena na j ej ich vcdenl. 204

Koncepce simulac i vlastne rlka, ze moje vedeni nema j iz nie spo­ lecneho ani se skutecnosti, ani s pravdou. Masmedium - to je ona "ne-zkusenost" a jeste "z druhe ruky". Vek diskursu zalozeneho na souhre skutecneho a zjevneho je pryc: dnes med ia pouze a j en vyjevu­ j I, to jest montuj l, sti'ihajl, vyzyvaj I, zadaj I, shrnuj i. Tento p roees legi­ timizuji odl,azem na stej ny proees v j i nyeh masmcdiieh. Pokud mozno na te nejj ednodussl komunikacnl bazi, nab lzej lci pri mitivnl volbu mezi protiklady stale jednodussl komunikacc (Baudrillard, 1. 1983: 1 23, 1 / 6-1 / 7). Smena vedenl se tak stava ryze technologickou zalezitosti a vedeni se meni v know-how. Proto Murphy zduraznil, ze pro soc ialnlho badatele je zcela nepo­ stacuj ici zvhldnuti "technicke kompetence" a ze nam isto toho by mela byt mezi badateli pestovana komunikativni kompetence cili schopnost rozpoznan l taho, ze jazyk ma pragmaticky impetus (/Vlllrphy, 1. W. 1988: 607). Ale nejen to - na poi'adu dne je i umeni posoudit alter­ nativni moznosti tvorby vedenl a zachazeni s vedenlm, ktere domi­ nantn l proces modernizace vylucuje. Pi'edevslm s veden lm, ktere pro­ dukuj i (nebo mohou produkovat) marginalni skupiny nebo subkultury (Hubik, S. 1996) . Problem masmedialn iho nabyvani a distribuce vedenl spolu s jeho trznim charakterem posouva sociologii vedeni tam, kam ji situuj i Wal­ lersteinovy formulace, ktere funguj i jako motto k praci Sociologicke !skoly, smery, paradigmata: "Ones jsme ve tretl fazi vyvoje socialnl ve­ dy. Nema zadne zi'ej m e a obecne prij ate jmeno, po filosoficke socialni vede a po vedecke socialn i vede jsme nebo vstupujeme do epochy, ktera by mohla byt oznacena jako epocha interpretace socialnich pro­ cesu. Objektem a smyslem vedecke aktivity je nejaky druh kontrolo­ vane interpretace, n ikoliv j iz snaha 0 formulaci un iverzalnich zakonu." Predmetem teto "kontrolovane interpretace" se nestava j en vedeni, ale take sociologie vedeni. Otazkou zustava, kda kontroluje? Univer­ zity? Vedci? Masmedia? Trh? Diskursy? Pod tfhou techto otazek se vse, co jsme 0 sociologii vedeni uved li, meni v pouhy stalelY livod do problematiky, ktera se v poslednich dva­ ceti letech dramaticky meni.

205

L iteratu r a : Apel, K.-O. ( 1 973) Transformation der Philosophie, Bd. 1-2, Frank­ . furt am Main: Suhrkamp . Austin, 1. L. ( 1 976) How To Do Things With Words, London-Oxford­ New York: Oxford University Press. Austin, J. L. ( 1 992a) Performativne vypovede a konstatacie. In: Orav­ cova, M. ed. ( 1 992) Filozofia prirodzeneho jazyka, Bratislava: A rcha. Austin, J. L. ( 1 992b) Te6ria recovych aktov. In: Oravcova, M. ed. ( 1 992) F ilozofia p rirodzeneho jazyka, Bratislava: Archa. Bacon, F. ( 1 974) Nove organon, Praha: Svoboda. Barthes, R. ( 1 968) N ulory stupen rukopisu. Zaklady semiologie, Praha: Ceskoslovenskf spisovatel. Baudrillard, 1. ( 1 972) Pour une critique de l 'economie du signe, Paris: Gallimard. BaudriIlard, J. ( 1 983) Simulations, New York: Semiotext(e} . BaudriIlard, J. ( 1 989) For a Critique of the Political Economy of the Sign. In: Selected Writings, Cambridge: Polity Press. Bauman, Z. ( 1 988) Is There a Postmodern Sociology? Theory, Culture Society, n. 2, p p . 2 1 7-23 7 . Bauman, Z . ( 1 995) Uvahy 0 postmoderni dobe, Praha: SLGN.

&

Beck, U . (1994) Risk Society. Towards a New Modernity, London: SAGE Publ. Berger, P. L. ( 1 994) Sociologie: neracte se obtezovat? Spektrum, C. 84, s. 3 8-42. Berger, P. L., Berger, B . , Kellner, H . ( 1 973) The Homeless Mind. Mo­ dernization and Consciousness, New York: Random House. Berger, P., Luckmann , T. ( 1 99 1 ) The Social Construction of Reality. The Treatise in the Sociology of Knowledge, London: Penguin Books. Bohler, D. ( 1 9 8 5 ) Rekonstruktive Pragmatik. Von der Bewu13tseins­ philosophie zur Kommunikationsreflexion, Frankfurt am Main: Suhr­ kamp. Breda, H . L. van ( 1 962) Preface. In: Schutz, A. ( 1 962) Some Leading Concepts of Phenomenology. Collected Papers, Vol. I (The Problem of Social Reality), The Hague: Martinus Nijhoff.

207

Cicourel, A. V. ( 1 972) Basic and Normative Rule in the Negotiation of Status and Role. In: Sudnow, D. ed. Studies in Social Interaction, New York: The Free Press. Derrida, 1. ( 1 973) Speech and Phenomena, Evanston: The Northwes­ tern University Press. Derrida, J. ( 1 976) Of Grammatology, Baltimore and London: The Johns Hopkins University Press. Derrida, 1. ( 1 993) Texty k dekonstrukci, Bratislava: Archa. Dilthey, W. ( 1 90 1 ) Uvedeni ve vedy duchove. Pokus poloziti zaklad ke studi u spolecnosti a dej in, Praha: Rozh/edy a Vsehrd. Dilthey, W. ( 1 980) Vystavba dej inneho sveta v duchovnych vedach. In: Z ivot a dej inne vedomie, Bratislava: Pravda. Douglas, 1. D. ed. ( 1 970) Understanding Everyday Life, Chicago: A I­ dine Publ. Douglas, J. D. ed. (1 980) Introduction to the Sociologies of Everyday Life, Boston and London: A llyn and Bacon. D urkheim, E. ( 1 926) Pravidla sociologicke metody, Praha: Orbis. Durkheim, E. ( 1 969) Division of Labor i n Society, New York: The Free Press. Durkheim, E. ( 1 972) Selected Writings, Cambridge: Cambridge Uni­ versity Press. Durkheim, E. ( 1 976) The Elementary Forms of the Rel igious L i fe, London: A llen and Unwin. Durkheim, E. ( 1 982) Suicide: A Study in Sociology, London: Rout­ ledge and Kegan Paul. Eco, U. ( 1 986) Poznamky ke "Jmenu f11ze", Svetowi literatura, s. 227-24 1 .

c.

2,

Freeman, C . R. ( 1 980) Phenomenological Sociology and Ethnometho­ dology. In: Douglas, 1 . D. ed. ( 1 980) I ntroduction to Sociologies of Everyday Life, Boston and London: A llyn and Bacon. Gal, E., Marcel l i , M. eds. ( 1 99 1 ) Za zrkadlom moderny, B ratislava: Archa. Gane, M. ( 1 99 1 ) Baudrillard's Bestiary. Baudrillard and Culture, Lon­ don and New York: Routledge. Garfinkel, H. ( 1 967) Studies in Ethnomethodology, Englewood Cliffs: Prentice-Hall.

208

Garfinkel, H., Sacks, H. ( 1 970) On the Formal Structures of Practical Actions. In: McKinney, J., Tiryakian, E. eds. ( 1 970) Theoretical Soci­ o logy, New York: Apleton-Century-Crofis. Gebser, 1. ( 1 98 5 ) The Ever-Present Origin, Athens: Ohio University Press. Giddens, A. ( 1 976) New Rules of Sociological Method: A Positive Critique of Interpretative Sociologies, London: Hutchinson. Giddens, A. ( 1 990) The Consequences of Modernity, Cambridge: Po­ lity Press. Habermas, 1. ( 1 9 8 1 a) Theorie des kommunikativen Handelns, Bd. I , Frankfurt am Main: Suhrkamp. Habermas, 1. ( 1 9 8 1 b) Theorie des kommunikativen Handelns, Bd. 2 , Frankfurt am M a i n : Suhrkamp. Habermas, J. ( 1 984) Vorstudien und Erganzungen zur Theorie des kommunikativen Handelns, Frankfurt am Main: Suhrkamp. Habermas, J. ( 1 985) Der philosophischen D iskurs der Moderne, Frankfurt am Main: Suhrkamp. Habermas, J. ( 1 99 1 ) Moderna - nedokonceny projekt. In: Gal, E., Marcelli, M. eds. ( 1 99 1 ) Za zrkadlom moderny, Bratislava: Archa. Hall, A. R. ( 1 972) Science, Technology and Utopia i n the Seventeenth Century. In: Mathias, P. ed. ( 1 972) Science and Society 1 600- 1 900, Oxford: Oxford University Press. Hamilton, P. ( 1 974) Knowledge and Social Structure. An Introduction to the Classical Argument in the Sociology of Knowledge, London and Boston: Routledge and Kegan Paul. Hegel, G.W.F. ( 1 960) Fenomenologie ducha, Praha: Svoboda. Heidegger, M . ( 1 996) Byti a cas, Praha: Oikumene. Honneth, A. ( 1 996) Socialni fi losofie a postmoderni etika, Praha: Fi­ losojia. Hubik, S. (1 994) K postmodernismu obratem k j azyku, Boskovice: Albert. Hubik, S. (1 996) A n Alternative Literacy and Work: Bricolage and Mass Media. In: Hautecoeur, J.-P. ed. ( 1 996) Basic Education and Work, Toronto and Hamburg: Culture Concepts, pp. 3 0 1 -32 1 . Hume, D. ( 1 972) Zkoumani l idskeho rozumu, Praha: Svoboda. Husserl, E. ( 1 968) Kartezianske meditace, Praha: Svoboda.

209

Husser!, E. ( 1 973) Krize evropskych ved a transcendentalni fenome­ no\ogie, Praha: Academia. Jameson, F. ( 1 99 1 ) Postmodernism, or the Cultural Logic of Late Ca­ p italism, London & New York: Duke University Press. Joas, H. ( 1 980) Praktische Intersubjektivitat, Frankfurt am Main: Suhrkamp. Kant,

1.

( 1 975) Kritika soudnosti, Praha: Odeon.

Lash, S. ( 1 990) Sociology of Postmodernism, London and New York: Routledge. Lyotard, J.-F. ( 1 993) 0 postmodernismu, Praha: n ) A V CR. Mannheim, K. ( 1 970a) Beitrage zur Theorie der Weltanschauungs-in­ terpretation. Tn: Wissenssoziologie. Auswahl aus dem Werk, Neuwied a.R. und Berl i n : Luchterhand. Mannheim, K. ( 1 970b) Besprechung von Georg Lukacs "Die Theorie des Romans". Tn: Wissenssoziologie. Auswahl aus dem Werk, Neu­ wied a.R. und Berlin: Luchterhand. Mannheim, K. ( 1 970c) Das Problem einer Soziologie des Wissens. Tn: W issenssoziologie. Auswahl aus dem Werk, Neuwied a.R. und Berlin: Luchterhand. Mannheim, K. ( l 970d) Die Bedeutung der Konkurenz i m Gebiete des Geistigen. In: Wissenssoziologie. Auswahl aus dem Werk, Neuwied a.R. und Berlin: Luchterhand. Mannheim, K. ( 1 970e) Ideologische und soziologische Interpretation der geistigen Gebilde. Tn: Wissenssoziologie. Auswahl aus dem Werk, Neuwied a.R. und Berl in: Luchterhand. Mannheim, K. ( 1 970f) Seele und Kultur. Tn: Wissenssoziologie. Aus­ wahl aus dem Werk, Neuwied a.R. und Berlin: Luchterhand. Mannheim, K. ( l 99 1 a) Duse a kultura. In: Ideologie a utopie, Brati­ slava: Archa. Mannheim, K. ( 1 99 1 b) Ideologie a utopie, Bratislava: Archa. Marx, K. ( 1 956) U vod ke kritice Hegelovy filosofie prava. Marx, K., Engels, B . ( 1 956) Spisy T , Praha: Svoboda. Marx, K. ( 1 958a) Teorie 0 nadhodnote, Praha: Svoboda. Marx, K. ( 1 958b) Teze 0 Feuerbachovi. Marx, K., Engels, B. ( 1 958) Spisy 3, Praha: Svoboda. Marx, K. ( 1 963) Ke kritice politicke ekonomie (Pi'edmluva). Marx, K., Engels, B . ( 1 963) Spisy T3, Praha: Svoboda. 210

Marx, K. ( 1 97 1 ) Rukopisy "Grundrisse", I, Praha: Svoboda. Marx, K. (1974) Rukopisy "Grundrisse", II, Praha: Svoboda. Marx, K. (1978) Ekonomicko-filosoficke rukopisy z roku 1 844, Praha: Svoboda. Marx, K., Engels, B. ( 1 958) Nemecka ideologie. Spisy 3, Praha: Svo­ boda. Marx, K., Engels, B . ( 1 970) Spisy 32, Praha: Svoboda. Mead, G. H. ( 1 967) Mind, Self, and Society. From the Standpoint of Social Behaviorist, Chicago and London: Chicago University Press. Merton, R. K. ( 1 973) Paradigm for the Sociology of Knowledge. In: The Sociology of Science. Theoretical and Empirical Investigations, Chicago and London : The University of Chicago Press. Mitchell, W.J.T. ed. ( 1 983) The Politics of Interpretation, Chicago and London: The University of Chicago Press. Montesquieu, Ch. L. ( 1 989) Ouch zakonov, Bratislava: Tatran. Mulkay, M. ( 1 980) Science and the Sociology of Knowledge, London: George Allen and Unwin. Murphy, 1. W. ( 1 988) Making Sense of Postmodern Sociology. The British Journal ofSociology, n . 4, pp. 600-6 1 4 . Natanson, M . e d . ( 1 973) Phenomenology and the Social Sciences, Evanston: The Northwestern University Press. Nietzsche, F. ( 1 992) Tak pravil Zarathustra, O lomouc: Votobia. Nietzsche, F. ( 1 993a) Ousevnf aristokratismus, Olomouc: Votobia. N ietzsche, F. ( 1 993b) Soumrak model c i l i kterak se filosofuje kladi­ vem, Olomouc: Votobia. N ietzsche, F. ( 1 995) Antikrist, Olomouc: Votobia. Nietzsche, F. ( 1 996) M imo dobro a zlo. Pl'edehra k filosofii budouc­ nosti, Praha: A urora. O'Neill, J. ( 1 995) The Poverty of Postmodernism, London and New York: Routledge. Pike, K. ( 1 954) Language in Relation to a U nified Theory of the Structure of H uman Behavior, Vol. I , G lendale: SIL. Psathas, G. ed. ( 1 973) Phenomenological Sociology, New York: John Wiley & Sons. Roche, M. (1 973) Phenomenology, Language and the Social Sciences, London and Boston: Routledge and Kegan Paul.

21 1

Rorty, R. ( 1 994) Zkoumani j ako rekontextual izace: antidualisticke po­ j eti interpretace. Filosofickf; casopis, roc. 42, c. 3, s. 358-379. Rose, M. A. ( 1 996) The Post-Modern and the Post-Industrial. A Criti­ cal Analysis, Cambridge: Cambridge University Press. Sanches, M., Blount, B. G. eds. ( 1 975) Sociocultural Dimensions of Language Use, New York-San Francisco-London: A cademic Press. Scheler, M . ( 1 960a) Erkenntnis und Arbeit. Die Wissensformen und die Gesellschaft. Gesammelte Werke, Bd. 8, Bern: Francke Verlag. Scheler, M . ( 1 960b) Probleme einer Soziologie des Wissens. In: D ie Wissensformen und die Gesellschaft. Gesammelte Werke, Bd. 8, Bern und Milnchen: Francke Verlag. Scheler, M . ( 1 960c) Zusatze aus den Nachgelassenen Manuskripten A. Zu "Probleme einer Soziologie des Wissens". Gesammelte Werke, Bd. 8, Milnchen: Francke Verlag. Scheler, M . ( 1 968) Postaveni cloveka v kosmu, Praha: A cademia. Scheler, M. ( 1 97 1 ) Rad lasky, Praha: Vysehrad. Schutz, A. ( 1 960) Der sinnhafte Autbau der sozialen Welt: eine Ein­ leitung in die verstehende Soziologie, Wien: Springer. Schutz, A . ( 1 962a) Choosing Among Projects of Action. Collected Papers, Vol. I (The Problem of Social Reality), The Hague: Martinus Nijhoff. Schutz, A. ( 1 962b) Common-Sense and Scientific Interpretation of Human Action. Collected Papers, Vol . I, The Hague: Martinus Nijhoff. Schutz, A . ( 1 962c) Husserl 's I mportance for the Social Sciences. Col­ lected Papers, Vol. I, The Hague: Martinus Nijhoff. Schutz, A . ( 1 962d) On Multiple Realities. Collected Papers, Vol. I , The Hague: Martinus Nijhoff. Schutz, A. ( 1 962e) Scheler's Theory of Intersubjectivity and the Gene­ ral Thesis of the Alter Ego. Collected Papers, Vol. I, The Hague: Martinus Nijhoff. Schutz, A. ( 1 962t) Some Leading Concepts of Phenomenology. Col­ lected Papers, Vol. I , The Hague: Martinus Nijhoff. Schutz, A . ( l 962g) Symbol, Reality and Society. Collected Papers, Vol. I, The Hague: Martinus Nijhoff. Schutz, A . ( 1 964a) The Dimensions of the Social World. Collected Papers, Vol. I I , The Hague: Martinus Nijhoff. 212

Schutz, A. ( 1 964b) The Problem of Rationality in the Social World. Collected Papers, Vol. II, The Hague: Martinus NijhofJ. Schutz, A. ( 1 966) Collected Papers, Vol. I I I (Studies in Phenomeno­ logical Philosophy), The Hague: Martinus NijhofJ. Schutz, A. ( 1 967) The Phenomenology of the Social World, Evanston: The Northwestern University Press. Schutz, A., Luckmann, T. ( 1 973) The Structures of the Life-World, Vol . I, Evanston: The Northwestern University Press. Schutz, A., Luckmann, T. ( 1 989) The Structures of the Life-World, Vol. II, Evanston: The Northwestern University Press. Silverman, H. J . ed. ( 1 990) Postmodernism - Philosophy and the Arts, New York & London: Routledge. Smart, B. ( 1 992) M odern Conditions, Postmodern Controversies, Lon­ don and New York: Routledge. Stark, W. ( 1 960) D ie Wissenssoziologie. Ein Beitrag zum tieferen VersUindnis des Geisteslebens, Stuttgart: Ferdinand Enke Verlag. Sudnow, D. ed. ( 1 972) Studies in Social I nteraction, New York: The Free Press. Tiryakian, E. A. ( 1 973) Sociology and Existential Phenomenology. In: Natanson, M. ed. ( 1 973) Phenomenology and the Social Sciences, Evanston: The Northwestern University Press. Vieo, G. ( 1 99 1 ) Zaklady nove vedy Praha: Academia.

0

spolecne pi'irozenosti narodu,

Weber, M. ( 1 968) Soziologische Grundbegriffe. In: Gesammelte Auf­ stitze zur Wissenschaftslehre, Tilbingen: J. C. B. Mohr/Paul Siebeck. Weber, M. ( l 983a) Hospodarska etika svetovych nabozenstiev. In: K metodologii socialnych vied, Bratislava: Pravda. Weber, M. ( 1 983b) ° niektorych kategoriach chapajucej sociologie. In: K metodol6gii socialnych vied, Bratislava: Pravda. Weber, M. ( 1 983c) "Objektivita" socialnovedneho a socialno-politie­ keho poznania. In: K metodologii socialnych vied, Bratislava: Pravda. Weber, M. ( 1 983d) Protestantska etika a duch kapitalizmu. In: K me­ todologii sociaInych vied, Bratislava: Pravda. Welsch, W. ( 1 994) Nase postmodernf moderna, Praha: Zvon. Winch, P. (1 9 5 8) The Idea of a Social Science: And Its Relation to Philosophy, London: Routledge and Kegan Paul.

213

Zimmerman, D. H., Pollner, M. ( 1 970) The Everyday World as a Phe­ nomenon. In: Douglas, 1. D. ed. ( 1 970) Understanding Everyday Life, Chicago: Aldine Publ.

. ;

214

Rejstfik jmenny Austin, 1. L.

1 45 , 1 65-1 66, 1 67- 1 68

Bacon, F.

9- 1 1 , 1 3 , 1 5, 1 0 1 , 1 36

Barthes, R.

1 69

Baudrillard, J.

204-205

Bauman, Z.

1 9 1 , 1 97, 20 1 -202

Beck, U .

50, 1 97, 1 99

Berger(ova), B .

1 28, 1 73 , 1 9 1 , 1 94

Berger, P. L. 1 68, 1 77-1 94

1 2, 1 4, 1 8, 42 , 1 04, 1 2 8, 1 37, 145- 1 46, 1 63 ,

Bergson, H.

1 09

B lount, B .G.

1 63

Boas, F. Bunsen, J.

1 63 40

Cicourel , A.

1 45 , 1 47 , 1 49, 1 5 8, 1 60- 1 62 , 1 73

Comte, A.

1 9, 36, 46, 79, 1 3 9, 1 4 1

CondiIlac, E. B .

14 28

Darwin, Ch. Derrida, J. Destutt de Tracy, A .

1 45 , 1 74 , 1 92 , 1 93

14 1 7, 30, 35-42, 44, 49, 52-54, 57-58, 69, 70, D ilthey, W. 77, 79, 86-87, 9 1 , 1 06, 1 09, 1 43 , 1 45, 1 47, 1 7 1 , 1 73 , 1 79 1 2, 1 4- 1 5, 1 7, 35, 43-50, 56-58, 70, 1 3 3 , Durkheim, E. 1 35 - 1 36, 1 39, 1 4 1 , 1 52, 1 77, 1 9 1 - 1 92 Eco, U.

1 97- 1 98

Eliade, M.

47

Engels, B.

1 8-26, 5 5

Feuerbach, L.

1 9, 24

Fichte, J. G.

40, 77

Foucault, M.

1 45

Fourier, F.M.Ch.

19

Freeman, C. R.

161

Freud, S.

1 33

Gandhi Mahatm a

86 215

Gane, M.

204

Garfinkel, H. 1 73 , 1 93 Giddens, A.

93, 1 28, 1 45- 1 47, 1 49, 1 54-1 63, 1 64, 1 72-

Guizot, G .

1 3 , 1 46-1 47, 1 98 19

Habermas, 1.

1 5 , 42, 57, 88, 1 46, 1 64- 174, 1 83 , 1 9 1

Hall, A. R.

13

Hamilton, P.

1 7, 83-84, 90, 1 3 7

Hegel, G.W.F.

1 9-20, 26, 35, 40, 55, 70, 8 1

Heidegger, M.

3 5 , 5 3 , 88, 1 64

Hitler, A.

86

Humboldt, A. von

40, 77

Hume, D.

10

Husserl, E.

35, 73, 86, 1 09, 1 1 4 , 1 92

Chomsky, N.

1 45, 1 6 1 , 1 62

Jameson, Kant,

F.

I.

Kellner, H.

1 98 35, 40, 77, 83, 1 70, 1 83 1 28, 1 9 1 , 1 94

Kuhn, T.

1 7, 1 45

Leibniz, G . W.

56

Levi-Strauss, C.

93

Lock, l.

1 2 , 56 1 4, 1 8, 42, 1 1 0-1 I 1 , 1 1 9-1 2 1 , 1 28, 1 37, 1 45-

Luckmann, T. 1 46, 1 68, 1 77-1 94 Luhmann, N. Lukacs, G .

1 64 90

Luther, M .

31 1 47 , 1 53 , 1 74 , 1 98-200 , 203 Lyotard, 1.-F. 1 1 - 1 2, 1 5, 1 8, 23 , 25, 42, 52, 57, 69-70, 8 1 , Mannheim, K. 90-1 08, 1 27- 1 29, 1 3 1 , 1 33 - 1 37, 1 39, 1 4 1 , 1 5 8, 1 77 9, 1 2- 1 3, 1 7, 1 8-26, 32-33 , 35, 49, 55, 69, 70, Marx, K. 72 , 79, 8 1 -82, 90, 95-96, 99, 1 02 - 1 0 3 , 1 29, 1 3 3 - 1 35 , 1 3 8- 1 39, 1 4 1 , 1 77- 1 78, 1 94, 204 Mauss, M .

216

43, 48

1 4- 1 5, 1 7, 23-24, 35, 42, 5 1 -58, 70, 73, 76, Mead, G. H. 88, 1 09, 1 45 , 1 53 , 1 64, 1 88 Merton, R. K.

1 8- 1 9, 46, 58, 98, 1 00, 1 3 1 -1 36, 1 37

Mill, J. S.

36

Montesquieu de Secondat, Ch. L. 1 1 , 1 2 202, 205 Murphy, 1. W . Napoleon Bonaparte Natanson, M.

101 128

Peirce, Ch. S.

9, 1 3 , 1 7, 24, 26, 27-34, 57, 70, 8 1 -82, 1 3 7 52, 53

P ike, K.

1 62

Pollner, M.

158 1 28

Nietzsche, F.

Psathas, G. Ricardo, D.

36 19

Rickert, H.

1 3 8-1 40, 1 42

Ranke, L. von

Roche, M.

1 50, 1 53 , 1 59

Rorty, R. Sacks, H .

200

Saint-Simon, C . H .

1 9, 46

Sanches, M.

1 63

1 60

1 63 1 0- 1 2, 1 5, 1 8, 23 , 35, 3 9-42, 52-53, 57, 69, Scheler, M. 70-88, 95, 1 09- 1 1 0, 1 28-1 29, 1 3 1 , 1 33 - 1 3 8, 1 4 1 - 1 44, 1 73

Sapir, E.

Schopenhauer, A .

28

Schutz, A . 1 1 , 1 5, 23-24, 3 0 , 3 5 , 39, 42, 52, 70, 7 3 , 75, 8 1 , 88, 1 09-1 29, 1 36- 1 37, 1 43 , 1 48- 1 49, 1 52, 1 55 - 1 58, 1 60, 1 64, 1 66, 1 72- 1 73 , 1 77 - 1 80, 1 83 , 1 85 , 1 9 1 - 1 92 Silverman, H . J.

1 97

Smart, B.

204

Smith, A.

19

Spencer, H.

28

Stark, W. Tiryakian, E. A .

40, 58, 88, 1 36, 1 37-1 44 1 28

Tomas Akvinsky

94 217

Vico, G . Vierkandt, A.

1 0- 1 1 , 1 5, 38, 46, 50 91

Wagner, R. Wallerstein, 1 . M.

31

Wel lmer, A.

1 46

Welsch, W.

20 1

Winch, P. 1 79, 1 93

1 42, 1 4 5 - 1 46, 1 47- 1 54, I SS, 1 6 1 , 1 64, 1 72,

205 1 4- 1 5 , 1 7, 25, 29-30, 42, 49, 55-57, 58, 59Weber, M. 68, 70, 86-87, 90, 96, 1 06, 1 09, 1 2 3 - 1 25, 1 28, 1 3 9, 1 4 1 , 1 47- 1 48, 1 50- 1 52, 1 57, 1 64- 1 66, 1 70- 1 7 1 , 1 73, 1 77, 1 9 1 , 1 98- 1 99

Wittgenstein, L.

1 45, 1 48, I SO, 1 53 , 1 55 - 1 57, 1 6 1 , 1 68

Zimmerman, D. H.

1 58

218

RejstNk vecny anomie

48, 50, 1 88

aprezentace

1 1 4 - 1 1 5, 1 1 7- 1 1 8, 1 2 1 , 1 30, 1 9 1

aspektova struktura

1 06- 1 07

autorita

3 3 , 59, 64-66, 94

biografie 1 82, 1 84, 1 87

36, 4 1 -42, 70, 1 1 7, 1 26, 1 8 1 -

dekonstrukce

1 53 - 1 54, 1 6 3

delba prace 1 99

1 9-2 1 , 43, 45-5 1 , 1 3 5, 1 88- 1 89,

dialektika 1 84, 1 86- 1 87 , 1 90, 200

74, 80, 99, 1 78-1 79, 1 8 1 - 1 82,

24, 52, 57, 59, 69, 8 1 , 1 46, 1 53 diskurs 1 54, 1 57, 1 60, 1 70- 1 7 1 , 1 73 , 1 9 1 , 1 94, 1 97, 204-205 distancovani

1 07

duchovni vedy

3 5-36, 3 8-39, 4 1 -43, 52, 5 5

elementarni formy rozumeni

36, 39, 42

emancipace

1 4, 46, 99, 200

epistemologie

9, 69, 1 06, 1 26, 203

etos

66, 75-78, 80-8 1

falesne vedomi 1 02- 1 03 fenomenologie

� 1 8, 22, 25, 27, 90, 9� 99- 1 00,

1 5, 23, 70, 73, 1 09, I l l , 1 29 hodnota 27-33 , 39, 45, 64, 7 1 , 74-75, 8 1 , 84, 87, 1 0 1 , 1 06, 1 32, 1 39- 1 40, 1 42, 1 60, 1 67, 1 69- 1 70 , 1 94 , 1 98, 202 - smenna h.

203-204

- uzitna h.

203

hodnotova neutralita

43, 79, 93

hospodai'stvi

1 3, 49, 67, 74, 8 0

hra

1 54, 203-204

1 48, 1 50, 1 52- 1 53 , 1 5� 20 1 -202 -j azykova h. 3 8, 53, 60, 66, 72, 80, 1 1 9, 1 24 , chovani 1 33 , 1 49- 1 5 0, 1 56- 1 57, 1 6 1 - 1 62, 1 65, 1 85 219

idealne typick)r pojem idealnf faktory idealni i'ecova situace

65-66, 86 72-77, 80, 86, 1 34 1 69- 1 70

59, 65, 86, 94-95, 1 02, 1 4 1 idealnf typ 1 , 1 4, 1 7- 1 9, 2 1 -26, 32-3 3 , 3 5 , ideologie 69-70, 90, 97- 1 03 , 1 05- 1 08, 1 29, 1 3 1 - 1 3 6, 1 3 9, 1 5 8, 1 87, 1 94, 20020 1 , 203 99- 1 02, 1 05, 1 07 - partikularni pojem i. - totalnf pojem i.

95, 99-1 02, 1 06

indexikalni ryrazy

1 49, 1 56- 1 57, \ 60, 1 62, 1 93

inteligence 1 3 5, 203 interpretace 97, 1 0 1 , 1 09- 1 1 0, 1 1 3 , 1 23 - 1 25, 1 66, 1 90, 202-203 , 205 - dokumentarnf i.

32, 96, 99, 1 02- 1 07, 1 27, 1 3429, 4 1 , 54, 5 8-59, 64, 9 1 , 92-94, 1 43 , 1 48, 1 50- 1 5 1 , 1 54- 1 5 5 , 1 6 1 ,

92-93, 1 5 8 34, 45, 53-54, 56, 58, 65, 1 1 1 jazyk 1 1 2, 1 20, 1 34, 1 45- 1 46, 1 49- 1 53 , 1 57, 1 62, 1 64- 1 65, 1 79, 1 82- 1 85, 1 88, 1 92- 1 93 , 200, 205 1 4 , 28-30, 39, 42, 44, 47-48, 52jednanf 57, 59-67, 70-73 , 78, 95, 99, 1 06, 1 09- 1 1 4, 1 1 7, 1 22- 1 28, 1 47- 1 50, 1 52 , 1 55- 1 62 , 1 64- 1 66, 1 7 1 - 1 73 , 1 80- 1 82, 1 85 , 1 87, 1 9 1 , 1 93 - 1 94, 20 1 - afektove j . - dramaturgicke j . - hodnotove racionalni j . - instrumentalnf j .

64 1 67- 1 68 64, 1 70 1 73

- komunikativnf j .

1 54, 1 65 - 1 66, 1 7 1 , 1 73 - 1 74

- konstativnf j .

1 67- 1 68, 1 70, 1 72

- pospolite j .

63, 66

- regulativni j . - i'ecove j .

1 67, 1 70, 1 72

- strategicke j .

1 68, 1 72- 1 73

1 60, 1 65- 1 69, 1 7 1 - 1 73

- teleologicke j .

1 72

- tradicn i j .

64

- ucelove racionalni j .

64, 1 70, 1 73

220

- zespolecenstene

64, 66

kapitalismus

1 3, 3 1 , 66, 204

- pozdni k.

1 98- 1 99, 204 43, 45-50, 1 3 5

kolektivni vedomi komunikaee 24, 42, 52-5 8, 88, 1 46, 1 54, 1 601 6 1 , 1 64, 1 67, 1 69- 1 73 , 1 82- 1 83 , 1 8 8, 1 93 , 1 99-205 konstrukee skutecnosti 1 7, 65, 1 28, 1 54, 1 69, 1 7 1 - 1 72, 1 77, 1 79, 1 82 , 1 86- 1 89, 1 9 1 , 1 93 - 1 94, 1 99, 20 1 konzervatismus

95

krev kritika ideologie

74, 80 1 9, 22-24, 32, 1 3 1

kultura 27, 29, 3 1 , 4 1 , 49, 6 1 , 64, 74, 76, 78-79, 82, 86, 9 1 , 95, 1 0 1 , 1 03 , 1 5 0- 1 52, 1 9 1 - 1 92, 20 1 -202, 204 legitimizaee

66, 1 83 , 1 86- 1 87, 1 89- 1 9 1 , 203

- metanarativn i I.

1 87, 1 99-200

I iberalismus

1 4, 27, 3 1 , 86, 95

m etafyzika 93

1 0, 20, 7 1 , 78, 83, 85, 90, 1 3 3 ,

moe 52, 67, 74, 76, 80, 9 1 , 1 8 1 , 20 1

1 8, 27-28, 3 0 , 32-34, 39, 4 1 , 4 5 ,

modernismus 1 98 1 9-20, 27, 32, 34, 86 monilka mibozenstvi 1 9-20, 3 5 , 45-48, 57, 7 1 , 78, 8385, 9 1 , 1 3 5 , 1 42, 1 83 , 1 86, 1 9 1 - 1 93 miS-vztah 1 66, 1 8 1 - 1 82 , 1 92

1 1 0- 1 14, 1 1 6- 1 1 8, 1 20- 1 25, 1 30,

(nejvyssi) axiomy sociologiekeho vedeni

7 1 , 82, 87

(nejvyssi) druhy vedeni

7 1 , 85, 87

nevedomi obecmi teze rec iprocity perspektiv

95, 1 07, 1 58, 1 62 1 2 1 - 1 22, 1 25, 1 5 1 , 1 57, 1 60

24, 53-54, 60, 63, 65, 1 1 0, 1 1 4objekt 1 1 5, 1 1 8, 1 2 1 , 1 25, 1 40, 1 50- 1 52, 1 56- 1 57, 1 59, 1 78 1 80, 1 84- 1 85, 1 88, 1 92 obj ektifikace obj ektivaee 1 90-1 92, 1 94

9 1 , 1 1 1 , 1 78, 1 80- 1 83, 1 86- 1 88,

22 1

obraz sveta ocekavani v pozadi

40-4 1 , 84, 97 1 63

odcizeni

1 78, 1 94

organizace kategorii

46-47, 55, 1 3 5

orientace-na-nas

8 1 , 1 1 1 - 1 1 2, 1 22

orientace-na-ne

1 1 1 , 1 1 7- 1 1 8 , 1 20, 1 22, 1 3 0

orientace-na-tebe 1 1 8, 1 24, 1 30

73, 80-8 1 , 88, 1 1 1 - 1 1 3 , 1 1 6,

osoba 1 1 9, 1 23 , 1 50, 1 57- 1 58, 1 6 1

53, 60, 63-65, 73, 79-80, 88,

panstvi parovan i

37, 65 1 1 4- 1 1 5

partikularizovani

1 07 (po)rozumeni 3 5-36, 3 8-39, 42, 50, 52, 54, 57, 6 1 , 65, 70, 78, 1 06, 1 09, 1 23 , 1 46-1 47, 1 49, 1 5 1 , 1 62, 1 82, 1 90, 202

pospolitost 69, 78, 80-82, 85, 87, 1 52

35, 3 7-4 1 , 47, 52-56, 62-63, 65,

postmodernismus 1 97 - 1 98, 200-20 1

24, 69, 1 29, 1 46, 1 54, 1 9 1 , 1 94,

postulaty

1 25 - 1 26, 1 48, 1 5 8- 1 5 9

- adekvatnosti

1 25 , 1 48, 1 5 1

- interpretace

1 25, 1 48, 1 5 1

produkce 97, 1 03 , 1 82, 1 94, 203

1 1 , 1 3 , 1 9, 20-22, 24, 26, 32, 75,

- materialni p. - mentalni (dusevni) p.

20-2 1 , 25 20-22, 25, 1 3 1 - 1 3 3 , 1 3 7

pi'irozeny postoj 1 2 3 , 1 25- 1 2 8

1 09- 1 1 1 , 1 1 3 - 1 1 4, 1 1 6- 1 1 8, 1 20-

pudova struktura

75-76, 79-80, 82, 84, 1 3 5

rasa

32, 74, 1 3 1 , 1 34

realni faktory relacionismus

72-76, 80, 86, 1 34 1 0 1 - 1 02, 1 06 1 06- 1 07

relacionizovani relativismus relativizace 222

1 2, 57-58, 1 00- 1 02, 1 06, 1 2 9 101

reprezentace

69, 1 29, 1 85 20, 23-24, 3 3 , 52-53 , 56, 78, 83, i'ee 145- 1 46, 1 48 , 1 50, 1 52, 1 64- 1 67, 1 69, 1 82- 1 84, 1 86, 1 92- 1 93 , 200 i'eeova pragmatika

1 48, 1 53 , 203

i'eeove akty

1 65 - 1 67, 1 72- 1 73

simulace

203-205

smysl 148- 1 53, 1 57 , 1 6 8, 200

14, 30, 58, 63-64, 66, 92, 1 0 1 ,

socialismus

1 2, 1 4, 95

socialne pi'irozeny postoj 122, 124, 1 26-1 28, 1 60

1 1 0- 1 1 1 , 1 1 3 - 1 1 4 , 1 1 6- 1 1 8, 1 20-

socialni fakt

1 4, 36, 46

socialni organizace 138

43, 45-47, 49-50, 53, 87, 1 3 5,

solidarita

43, 45, 8 1

soueasnici (Nebenmenschen)

1 1 6- 1 1 8, 1 20, 1 24, 1 30, 1 60

souvislost smyslu

1 1 3 - 1 1 4, 1 30, 1 57

- objektivni s.s.

1 1 8, 1 20, 1 24

- sUbjektivni s.s. 130 spolublizni (Mitmenschen) 1 3 0, 1 60, 1 82

30, 1 1 3 - 1 1 4, 1 1 8, 1 20, 1 23-1 26,

styk 1 1 1 , 1 66

70, 1 1 0, 1 1 2, 1 1 6- 1 20, 1 25, 1 27, 9, 1 2, 1 4, 20-2 1 , 23-24, 33, 55,

svet nasledovnikii (Folgewelt, Nachwelt)

75, 80, 1 1 6, 1 30

svet pi'edchiidcu ( Vorwelt)

75, 80, 1 1 6, 1 20, 1 24, 1 3 0

svet soueasnikii (Mitwelt)

75, 80, 1 1 6- 1 1 7, 1 20, 1 24, 1 3 0

1 1 6, 1 20, 1 3 0 svet spolubliznfch ( Umwelt) svetoyY nazor 1 7- 1 8, 30, 3 5 , 39-42, 63-64, 69, 77, 8 1 -82, 9 1 -92, 1 00, 1 36, 1 40, 1 43 , 1 87, 1 9 1 77

- pi'irozeny s.n.

1 0- 1 1 , 69-70, 73, 77-80, 82-85, - relativne pi'irozeny s n 1 1 0- 1 1 1 , 1 22 , 1 28- 1 29, 1 34- 1 3 5, 1 37, 1 42 .

- umely s.n.

.

70, 77-79, 83, 85, 1 29, 1 37

223

ti'ida 1 03 , 1 1 9, 1 32- 1 3 5, 203 - horni t. - spodni t. ti'idni vedomi tridni zajem

1 8, 2 1 -25, 58, 79, 8 1 , 1 00, 1 028 1 -82 79, 8 1 -82 22, 1 34 22, 8 1 , 1 02

1 1 , 39, 1 1 1 - 1 22, 1 24, 1 26, 1 29, typifikace 1 60, 1 80- 1 8 1 , 1 84- 1 85, 1 87, 1 92-1 93 udrzovanl skutecnosti utopie

1 86, 1 88- 1 9 1 1 3 , 57, 90, 99- 1 00, 1 06, 1 29, 1 3 5

1 1 - 1 2, 14, 1 9-20, 23-25, 27-28, vedomi 4 1 , 44, 53-54, 59, 69, 72, 77, 87, 90, 93, 95-1 00, 1 02, 1 33- 1 34, 1 781 80, 1 84, 1 86, 1 88, 1 90, 1 92, 1 94 vudce

74-75, 79, 84-86

yule k moci

27-28, 30, 3 3 , 52, 1 3 6

32-33 1 5, 52, 54-58, 6 1 -65, 84, 1 06, vyznam 1 1 1 , 1 26- 1 27, 1 39- 1 40, 1 42, 1 47-1 52, 1 57, 1 65, 1 80, 1 82, 1 84, 1 88, 1 98, 201 -202 1 � 20, 7 1 -72, 1 3 3- 1 34, 1 3 8 zakladna a nadstavba vyssi l ide

zasoba pi'irucniho vedeni 1 46, 1 80- 1 8 1 , 1 83 , 1 86 zazitek

1 1 0 - 1 1 3, 1 1 6, 1 1 8- 1 22, 1 26, 3 5-39, 42, 52-53, 58

3 1 , 203-204 zbozi zdravy rozum 70, 93, 1 09, 1 22, 1 24- 1 27, 1 43 , 1 49, 1 5 8, 1 6 1 , 1 63 , 1 79- 1 8 1 , 1 84, 1 86 znak

47, 1 69, 1 82, 1 92, 204

zobecnely druhy

52, 54-55, 1 88

zpusob produkce

1 1 , 1 9-22, 24, 97, 1 03 , 1 32, 1 34

zvnejsneni

1 78, 1 82, 1 84, 1 86, 1 92, 1 94

zvniti'neni

1 78, 1 89- 1 92

zivotni spolecenstvi

76-79, 8 1

zivotni svet 70, 1 09-1 1 1 , 1 25- 1 26, 1 28, 1 43 , 1 48- 1 49, 1 59, 1 70- 1 7 1 , 1 73 , 1 77, 1 79- 1 80, 1 9 1

224