Sociologie a ekologie

Jan Keller •

•

OCIO 0 Ie ,

a e 0 0 Ie

Jan Keller

Sociologie a

ekologie

SOCIOLOGICKE NAKLADATELSTVi

Vydani knihy podporila Grantova agentura CR (grantovy projekt reg. c.

403/95/0526).

Recenzovali Prof. RNDr. Hana Librova, esc. a Prof. PhDr. Miloslav Petrusek, esc.

Vydalo

SOCIOLOGICKE NAKLADATELSTVf,

Praha

1 997.

Vydani prvnf. Edicni rada

Zaklady soci% gie, 4. svazek.

Ridi edicni rada ve slozeni Prof. PhDr. Ivo Mozny, esc., Prof. PhDr. Miloslav Petrusek, esc. a Doc. PhDr. Jan Keller, esc. Odpovedne redaktorky Alena Miltova a Eva Ondrouskova.

Navrh obalky a logo rady Rudolf Storkan. Adresy vydavatelu: Alena Miltova, Rabynska 740/12, Praha 4 Jifi Ryba, U Narodni galerie 469, Praha 5

Kam)'k

-

-

Zbraslav

Vytiskl az servis - Ales Zapotocky, Slovinska

23 , 1 0 1 00

Adresa nakladatelstvi pro pisemny styk: postovni schranka

36, 1 56 80

Praha

5 I6

Distribuce pro Slovensko: AF s.r.o.-distribucia, Radvanska I,

© Jan Keller 1 997 ISBN

80-85850-42-7

8I

I

0I

Bratislava

Praha

10

ZAKLADY SOCIOLOGIE

PRAHA

1997

OBSAH Predrnluva k edicni rade ZAKLADY SOCIOLOGIE

7

Uvodem Dvoji setkani sociologie s ekologii: Od vykladoveho principu k mementu

9

Prvni cast

Ekologie j ako vykladove schema 1. 2. 3.

15

Organizovana modernita - pole pro aplikaci ekologickeho pi'istupu

19

Ekologie jako pi'irodovedna discipJina

25

Emile Durkheim, sociologicky naturalismus a pocatky ekologie cloveka

43

4.

Chicagska skola - klasicka verze "human ecology"

50

5.

Amos H . Hawley - adaptace expanzi

66

6.

Hledani zpusobu souziti ekologie se sociologii

80

7.

Populacni ekologie organizaci

93

Druha cast

Ekologie j ako varovani

1 07

8.

Meze rustu

111

9.

Socialni ekologie a ekologie hlubinna

1 23

1 0.

William R. Catton - Pi'esti'eleno

1 38

1 1.

Od ekonomiky prirody ke kritice rustu

151

1 2.

Niklas Luhmann - Rezonance subsystemu

161

1 3.

Ulrich Beck - Rizikova spolecnost

1 68

1 4.

Nezodpovezene otazky

1 92

P r ehled l iterat ury

202

Rej stfik jrnen ny

226

Rej stfik vecny

230

Predmluva k edicnl rade

ZAKLADY SOCIOLOGIE

Analyza povahy lidske spoleenosti a mechanismu jejiho fungovani je zalezitost natolik komplexni, ze kazdy pokus 0 syntezu se jevi jako krajne problematickY. Nicmene, jednotlive oblasti sociologickeho poznani prosly v prubehu posledniho puldruha stoleti pl'ece jen vice ei mene kumulativnim vyvojem. Konec dvacateho stoleti je dobrou pl'i­ leZitosti k bilancovani. Kniznice

Zaklady sociologie chce takove bilancovani provest, a to

pl'evazne v rovine teorii stl'edniho dosahu. Nabizi proto pl'ehled jed­ notlivych disciplin sociologickeho badani, seznamuje s jejich hlavnimi vysledky, ale tez s podstatnymi nazorovymi stl'ety a s tematy,

jci tvoH

osu probihajicich, dosud neuzavl'enych diskusi. Zamerem cdice je poskytnout nejen sociologum, ale take sirsi odborne vel'ejnosti a dalsim zajemcum zasvecenou informaci 0 aktualnim stavu poznani spoleenosti. Sociologie vznikla a dosud se rozviji pl'evazne jako veda 0 pru­ myslove, urbanizovane a demokratizovane spoleenosti. Podat nastin jejiho poznani z perspektivy konce tisicileti je 0 to riskantnejsi, ze zijeme v dobe, jez je nekterymi oznaeovana za poe
Jan Keller

7

Uvodem Dvoji setkani ekologie se sociologii: Od vykladoveho principu k mementu V bohatem spektru sociologickych disciplin bychom jen s velkymi obtizemi hledali vseobecne uzmivany obor, ktery by se spccializoval na zkoumani elementarnich, svou povahou vnespole�enskych pod­ minek limitujicich moznosti reprodukce lidske spole�nosti. Je samo­ zrejme pravda, ze prinejmensim od konce minuleho stoleti Ize nalezt jednotlive sociology i cele sociologicke skoly a smery zabyvajici se v riizne mire a s riiznymi akcenty vztahem spole�nosti a jejiho pro­ strcdi. Ani zde vsak, az na ojedinele vyjimky, podobne zasadni otazky t}'kajici se sanci na preziti moderni spole�nosti nejsou systemati�teji kladeny. Predpoklad dalsi existence lidske spole�nosti pati'i proste k tern predpokladiim, jef naprosta vetSina sociologii bere pri svem zkoumani spole�nosti za dane a nikterak je neproblematizuje. Diivody tohoto postoje jsou jednak historicke, jednak metodologicke. Sociologie vznikla a po vetsinu sveho �asu se rozvijela v dobe, kdy problemy souvisejici se vztahem �Iovek - prostredi mely podobu spise jen okrajovych externalit a nikoliv problemii zasadnich a globalnich. Zdroje prirody byly vzhledem k moznostem spole�nosti povazovany az do historicky zcela nedavne doby za nevy�erpatelne a mnozi v teto zdedene mentalite ziji dodnes. Prakticky od jejiho vzniku az do

60.

let

naseho stoleti je pro sociologii problem nedostatkovosti resen prede­ vsim rozhodnym pozadavkem modernizace. Nalehavost potreby mo­ dernizace je zdiivodnena prave tim, ze je v ni spatrovan proces, jenz je schopen garantovat zatla�ovani nejriiznejsich forem nedostatkovosti tak, jak je znala spolecnost tradi�ni. Sociologii miizeme tedy definovat take jako hledani navodii a receptii, jak spole�nosti modernizovat, tedy jak je postupne zbavovat vsech tradi�nich hrozeb omezeni a nedo­ statkovosti. Ani svou metodologii neni sociologie vedena ke zkoumani sanci �Ioveka a lidske spole�nosti na preziti've vnejsim prirodnim prosti'edi. Systematicke zkoumani mezilidskych vztahii a typicky lidskych forem souziti vede disciplinu pochopitelne v prve rade do oblasti symbolicke komunikace a symbolicke roviny lidskych �innosti obecne. Je to logic­ ke a sociologii to umozi'iuje presneji vymezit sve misto ve vztahu pre­ devsim k disciplinam prirodovednym. Ve svete symbolii vsak nepluti

9

mnoha z omezeni, j ez lze v riizne poloze stu do vat ve svete vymezenem fyzikalnim i a biologickymi parametry. Otazka mezi riistu j e v realite, ktera ma symbolickou povahu, nej mene nalehava a nej mene zadouci. Nenaj deme tedy zadnou ekologickou 6 environmentalni sociologii, ktera by byla vymezena alespon tak jednoznacne a pestovana alespon tak systematicky jako kuprikladu sociologie organizaci, sociologie mesta ci sociologie rodiny. Inspirace sociologie ekologii vsak presto existuj e . Obj evuje se s menici se i ntenzitou po ceIe 20. stoleti a pfed­ stavuje dnes j iz nepominutelny aspekt sociologickeho mysleni. Sociologie se pfitom setkava s ekologii ve dvou zfetelne odl isnych kontextech. Na j edne strane se snazi vyuzit principii formulovanych ekologii j akozto prirodovednou discipHnou pri vysvetlovan i povahy deni ve spolecnosti, a to na nejriiznejsich jeho urovn ich . Tento pristup byl nej prve a nejdiislednej i propracovan v oblasti soc iologie mesta a snazi se vedecky uchopit pravidelnosti v soc iulne prostorove strukture l idskych spolecenstvi. Ekologie cloveka v tomto smyslu, tedy jako zpiisob analyzy ryvoj e l idskych sidel, prosla od 20. let naseho stoleti pomerne slozitym ryvojem a dnes predstavuje vnitrne bohate rozriiz­ nenou sociologickou subdiscipHnu (Mus i l 1 99 1 : 69-89) . Krome teto nej znamejs i apl i kace byly principy pfirodovedne eko­ logie postupne pouzity na vysvetleni cele rady dalsich socialnich jevii pocinaj e analyzou volebniho chovan i, pres zkoumani socialni nerov­ nosti ci procesu m i grace az po analyzu urcitych typii krim inal ity. Snad nej propracovanej s im odvetvim techto stud i i se staly od 70. let popu­ lacni studie organizaci, samy s m imoradne sirokym zaberem, jenz do­ kazal obsahnout prave tak chovan i ryrobn ich firem jako restaurac i, vy­ davatel ii novin i odborovych organ izaci. Sociologie se vsak setkava s ekolog i i take v j ine, mnohem proble­ matictej s i a mnohem d iskutovanejs i rovine. Obe d iscipHny na sebe narazej i vsude tam, kde soucasna spolecnost svym fungovan im a srym zpiisobem reprodukce plodi diisledky, jez poskozuj i a ohrozuj i prirod­ n i prostredi, do nehoz je l i dska kultura zasazena a bez nehoz nemiize existovat. V teto rovine j iz ekologie neslouzi pouze j ako mode l, jenz srymi analogiem i i nspiruj e soc iologicke vysvetleni chovani spolec­ nosti ci urc itych j ej ich casti. Prave ekologicke souvislosti se v tomto poh ledu stavaj i l i m ity dalsiho vyvoje a existence lidske spolecnosti. Zasady nehodnotici soc iologie, j ez neni obtizne dodrzovat v prve z uvedenych oblasti, se stavaj i problematicke, jedna- l i se 0 studium elementarn ich sanc i l idske spolecnosti na dalSi pfeziti. 10

Sociologie se tedy nej prve, pi'iblizne od pocatku naseho stoleti, set­ kava, systematictej i s ekolog i i j ako s vykladovym principem, aby se s n i 0 vice nef piilstoleti pozdej i sti'etla jako s urcitym varovanim. V pfipade prvem s l ibuj e apl i kace pfirodovednych ekologickych prin­ cipii na vyklad spolecenskeho deni h lubsi pochopeni toho, co se odehrava ve svete cloveka, a inspirace ekologii se zde v principu nelisi od i nspirace j inymi pfirodovednymi discipl inami, j imiz se nechava sociologie ovl ivnovat koncem 1 9. a pocatkem 20. stoleti. Druhe setka­ ni s ekologii rna j iz podobu diirazne hrozby, j ez stoj i v pozadi takzva­ nych globaln ich problemii, tedy environmentalnich ztrat a ohrozeni, j ez j sou diisledkem n i kol i krize, nybrz zcela normalniho fungovani moderni spolecnosti . To, z e ekologie vystupuje v prvem pi'ipade v rol i akademickeho pomocnika vedy 0 spolecnosti, zatimco v pfipade druhem j e zosobne­ nim hrozby pro budoucnost samotneho pi'edmetu spolecenske vedy, rna sve sirsi souvislosti. Ktera z obou inspiraci ekologii v sociolog i i prevladne, j e dano tim, zda a v jake m ii'e dochazi v e spolecenskem vedomi k reflexi mezi, j ez existence konecneho pi'irodn iho prosti'edi klade v principu neomezenym aspiracim cloveka a cele moderni spo­ lecnosti. Prave v pripade populacnich studi i organizaci se sociologie dokazala nejbl ize propracovat k myslence l i mituj ic ich mezi riistu v podminkach omezeneho (socialn iho) prostoru. lakmil e doslo v sociologii k prvym znamkam reflexe mezi riistu, je j en otazkou casu, kdy se zmeni sam zpiisob reprezentace spolecnosti . Namisto oslavy rostouci adaptabi lity spolecnosti, j ak j e prezentovana v nejuplnej s i podobe v teoreticke synteze Amose Hawleyho, n astupuj e zneklidnuj ic i predstava rizikove spolecnosti produkuj ic i s v a vlastn i ohrozeni, tak j ak se s n i set kava me nejvyraznej i v dile U lricha Becka. Zatimco ekologicke zakonitosti ziistavaj i stale stej ne, l i dska spolec­ nost, ktera je, podobne j ako vse ostatn i v pi'irode, temto zakonitostem podrobena, prekracuj e prah, ktery v boj i 0 preziti oddeluj e uspesne od neuspesnych. Sociologove, kteri se v priibehu naseho stoleti postupne zabyvaj i vztahem spolecnosti a j ej iho prosti'edi, mohou byt tedy rozdeleni do dvou skupin. Delici caru mezi n i m i j e mozno vest vcelku spolehl ive podle toho, j ak chapou ono prostfedi, j ehoz vzaj emne vztahy se spo­ I�nosti studuj i. Pro ty prve je "prosti'edi" dano j ako prostor, jenz umoznuj e v principu neomezenou expanzi l idske spolecnosti. K l ico­ vym i slovy tohoto pi'istupu j sou terminy typu riist, adaptace, expanze,

II

neomezenost. Tento nazor zcela pfevlada v sociologii zhruba po dye tfetiny naseho stoleti. Pro druhou skupinu sociologu, jej ichz po�et roste pfedevsim od 70. let naseho stoleti, pfedstavuj e "prostfedi" n i koli moznost expanze, nybrz zdroj nej ruznejs ich omezeni. Prostfedi zde nen i prazdnym pros­ torem vybizej icim ke stale intenzivnej simu vyuzivan i, nybrz ohroze­ nou kvalitou, ktera nej enze limituje dosavadni moznosti spolecen­ skeho rozvoje, ale navic srym kritickym stavem odnlZi a signalizuje kriticky stay samotne spole�nosti . K I i�ovym i poj my tohoto pfistupu j sou: unosna kapacita prostfed i, rizika a ohrozeni, udriitelnost, ale take environmentaln i etika a ekologicky vstficna hodnotova orientace. ledna se zde tedy 0 dYe zasadne odlisne odpoved i na otazku, zda vubec je modern i spole�nost vhodne uzpusobena pro svou vlastn i dlouhodobej s i reprodukci, zda je socialn i fad dostate�ne funk�ni z hle­ diska sanci na sve vlastn i pfeziti. Ani soc iologie pochopitelne nemuze natrvalo ignorovat mozne dusledky pfekro�eni onoho prahu, j enz deli evolu�ne uspesne od neuspesnych. Zpronevefila by se tim ostatne svemu vlastn imu poslani : upozornovat na rizika anomie, ktera ohrozuj i I i dskou spole�nost - a pfedevsim spole�nost modern i - v samotnych j ej ich zakladech. Poznamka term i nologicka: ekologie jako pfirodovedna disc ipl ina nej enze dokazala inspirovat spole�enskovedn i badatele zamyslej ici se nad vysoce komplexn imi interakcem i mezi lidskou spole�nosti a jej im pfirodnim prostfed im, ale inspirovala tez mnoha environmentalni hnuti, v j ej ichz ramci organizovane skupiny vefejnosti s ruznou m irou durazu a s ruznou m irou antropocentrismu obracej i pozornost k nej­ ruznej s im aspektum poskozovan i zivotniho prostl'ed i. Komun ikace mezi pfirodovedci, spole�enskovednimi badateli a environmentaln imi aktivisty j e pfitom silne komplikovana zakladnim zamefen im a moti­ vaci techto tfi vyrazne odlisnych subj ektu. V textu, kterY nasleduje, budeme pouzivat vyrazu "ekologie" �i "ekologickY" vsude tam, kde budeme hovol'it 0 systemovych vztazich ovlivnenych kvalitam i vnej ­ s iho prostfedi (at' j iz s e t o bude tYkat vztahu v pfirode, � i v e spo­ le�nosti), pfi�emz duraz bude kladen na nehodnotici popis prubehu zm inenych interakci. Vyrazem "environmentaln i" 6 "environmen­ talistickY" bud erne ozna�ovat socialn i aktery, jej ichz �innost j e mo­ tivovana obavam i z dusledku poskozovan i pfirody a zivotn iho pro­ stfed i I idskym i aktivitam i . 12

Zminene term inologicke vyjasneni nei'e�i zdaleka v�echny nejasnosti spj ate s danou, vysoce komplexni problematikou pi'ekracuj ici hran ice pi'irodn ich a spolecenskych ved. Pomuze vsak alespon vyhnout se dnes zcela beznemu, av�ak zcela nespnivnemu oznacovani environmen­ talnich aktivistu za "ekology", na strane druhe odli�i ciste poziti­ visticky pi'istup ke zkoumani systemovosti deni v pi'irode od eticky, filozoficky ci nabozensky motivovanych ochranarskych aktivit.

13

Prv n i ca s t

EKOLOGIE JAKO VYKLADOVE SCHEMA

15

Sociologie konce 1 9 . a pocatku 20. stoleti h leda v konkretnich pfiro­ dovl:dnych discipIinach inspirac i pro sve vlastn i ustaveni jako exaktni vedy. V teto souvislosti neusla j ej i pozornosti ani nova pfirodovedna discipIina - ekologie, ktera se prave v te dobe postupnl: konstituuj e . Pfedevsim americti sociologove tehdy ekolog i i spravne chapou j ako nauku 0 zpusobech a mechanismech adaptace rostl innych a zivo­ c isnych druhu na prostfedi, v nemz zij i. Na techto zpusobech adaptace je fascinuj e pfedevsim jej ich systemory charakter s dokonalymi sebe­ regulacnimi schopnostmi. Tyto mechanismy odpovidaj i pfesne l ibe­ ralnimu obrazu spolecnosti j ako systemu, j enz je schopen seberegulace a rustu svymi vlastnimi s i lami, tedy i bez existence jakehokoliv di­ rektivniho fidiciho centra. Pfiroda inspiruj e sociology pfedevsim svym fadem, jenz se ukryva za zdanl irym chaosem vzaj emneho stfetavan i ruznorodych s i l nadanych protikladnymi zaj my. Nej tvrdsi konkurence a vzajemny boj jsou zde jen nastroj e m uddovani vyssi rovnovahy celeho systemu. Sti'etavan i protikladnych s i l neusti v rozklad, j eho prostfedn ictvim se naopak udrzuj e vzacna harmon ie. V dobe nastupu organizovane modernity (viz nasleduj ic i kap itola) nabizi ekologie sociologii obraz sveta, v nemz proces organizovan i j e vylozen j ako zpusob rostouci adaptace urciteho socialniho celku n a prostfedi. Nenf nahodne, f e tato inspirace byla kladne ocenena v prve fade americkymi sociology zkoumaj icimi pfekvapive rychle a zdanl ive neuspofadane zmeny, j imif na pfelomu stoleti prochazela populace americk)'ch mest. "Ekologick)' pfistup" neznamena tedy pro tyto so­ ciology v fadnem pi'ipade zohlednen i vztahii mezi clovekem, jeho spo­ lecnosti a okolni pfirodou, nybrf stava se pro ne synonymem sys­ temovosti a seberegu lacnich schopnosti veskereho socialn iho deni. Tento rys doprovazi discipIinu zvanou "human ecology" dlouho do druhe poloviny naseho stoleti a pi'etrvava i v j ej ich modifikovanych podobach. Pi'edmetem sporu se v ramc i tohoto paradigmatu stava otazka, na­ kol ik a v j ak)'ch smerech j e clovek schopen srymi schopnostmi adap­ tace na vnejsi prostfedi pfedstihnout j in¢ formy organizovaneho fi­ vota, Pouze m i n imalni (pokud vubec j aka) pozornost je naproti tomu venovana problemu mezi I idske adaptabil ity a sti'etum mezi pofadavky modern i prumyslove spolecnosti a pozadavky pfirody. Sml:r "human ecology" pfinej mensim impl ic itne pfedpoklada, fe specificka kultura umofnuje cloveku pfi adaptaci na prostfedi do znacne m iry eliminovat prave ty faktory, ktere zcefa automat icky omezuj i sance na pi'efiti u vsech rostlinnych a fivoc isnych druhu. 17

Snaha pops at fungovani l i dske spole�nosti pomoci analogi i s fungo­ vani m svi'!ta prirody vede ov�em k paradoxu, j enz omezuje ve�kere my�leni proudu "human ecology". Ze vztahii, j ez ekologie odha l i l a v prirodi'!, s i ekologizuj ic i sociologove neodnesl i ponau�eni 0 osudech kaZdeho druhu, ktery nerespektuj e zakonitosti dane unosnou kapacitou prostred i pro j eho zivotni aktivity. Smi'!r "human ecology" tyto sku­ te�nosti ignoruje a prezentuj e I i dske aktivity vedouci k rostouci zatHi prirodn iho prostredi pouze jako dam nariist adaptab i l ity modern i spole�nost i .

18

K ap i t o l a

I

ORGANIZOVANA MODERNITA - POLE PRO APLIKACI EKOLOGICKEHO PRisTUPU Svoboda ramce

cloveka

byla

organizovanych

vpletena

do

praktik.

To

davalo celt! konjiguraci jejl stabilitu.

P. Wagner

Od sklonku 1 9. stoleti Ize pozorovat prvni systemati�tej s i pokusy pi'istupovat ke stud i u l idske spole�nosti podobny'ffi zpusobem, j akYm ekologie pi'istupuje ke zkoumani dej u V pi'irode. Stej ne tak j ako velkou �ast "ekologickych" principu muzeme pro jej ich obecnost vysledovat u pfirodovedcu a filozofU pi'irody j iz davno pi'ed Ernstem Haeckelem, take jednotl ive "ekologicke" posti'ehy vzh ledem k den i ve spole�nosti je mozno nachazet u mysl itelu �asto zna�ne vzdalenych. Sklonek 1 9. stoleti tvoi'i vsak z h lediska vyvoje techto snah mezllik. Je tomu tak proto, ze v teto dobe se formuj i obrysy spo1e�llosti, ktera svym charak­ terem pi'imo vyzyva k systemovemu pfistupu . Moderni spole�llost pfechazi do faze organ izovane modernity ( Wagner 1 995). Sociologicke teorie, ktere vychazej i z dichotomie spo1e�nosti tra­ di�ni a spole�nosti modern i, nebyvaj i pi'ilis citl ive k zachycen i vy­ znamnych zmen, ktere probehly primo v ramci modern i faze vyvoje spole�nosti . Pro zachyceni zavaznych strukturn ich pfemen, k nimz zde doslo, je v j i stem smys l u vhodnejs i typologie comtovskeho typu po­ stavena na triade, v n iz prostfedni stad ium je sice kritikou stadia vy­ choziho, zaroven vsak v sobe nese jeste leccos z jeho ducha. Totez, co podle Comta plati pro metafyzicke stad ium l idskeho vedeni, plati i pro charakter modern i spole�nosti dlouho do 1 9. stoleti. V rovine d iskursu pi'evlada tehdy univerzalisticka retorika, jeZ svo­ bodu pfiznava vsem, ktei'i v podminkach trad i�ni spole�nosti trpel i stavovskymi diskri m inacem i . L iberalismus, ktery tato hes1a razi, stavi novou rovnost na institucich typu soukromeho vlastnictvi a svobody podnikan i, tedy na institucich, jeZ zustavaj i z pohledu mas l i d i �erstve osvobozenych z patrimonialnich zavislosti vyrazne nedostatkove. Zej mena prvn i polovina 1 9. stoleti zije jeste, az na nekolik lokalnich vyj imek, v atmosfefe malych mest a pi'evladaj ici roln.icke populace. Za teto situace rna plnopravny ob�an - dospely majetny bily muz - cha­ rakter noveho patriarchy, jenz neurozenost dokaze vyvazit j menim po­ chazej icim zpravidla z drobneho rodinneho podniku, v jehoz �ele sam 19

stoj i. Ti, kdo toto postaveni nemaj i, tedy zemedelsti a tovarni delnici, sluzebnictvo a zeny, tvori masu populace, jez dosud do noveho radu i ntegrovana neni a jez svou nevyzpytatelnosti a domnelou �i skute�nou iracional itou pi'edstavuje jeho potencialni ohrozen i. Studovat v teto po�ate�n i fazi moderni spole�nost s vyuzitim ana­ logii s pi'irodou bylo porn erne obtizne. Spole�nost nepusobila doj mem uceleneho systemu i'izeneho ve vsech svYch �astech tymiz zakoni­ tostmi . Z h led iska horn ich i doln ich vrstev pi'edstavovala jen nesnadno pi'ehlednutelny a krajne nesourody konglomerat ovladany hrou nahod. Nejen nemajetni, ktei'i byl i napul osvobozen i a napul vytrzeni z tra­ d i�nich vazeb, ztracel i v teto spole�nosti orientac i . Take vyssi zamoz­ ne vrstvy byly vystaveny zna�ne nej i stote v situaci, kdy veskery j ej ich kapital byl ulozen zpravidla v jedinem rod innem podniku, kdy nemely systematicky pi'istup k informac im 0 fungovan i j inych firem a makro­ ekonom iky vcelku a navic ve vetsine zem i musely �elit ekonomickym iracional itam pi'ezivaj icich starych reZimu. Modern i spo le�nost po­ loviny minuleho stoleti se n ijak nepodoba jednotnemu systemu vy­ bavenemu funk�nimi poj istkam i zpetnych vazeb tak, jak ho zname z ekologickych modelu prirodovedcu. Od konce m inuleho stoleti je vsak v rade zem i situace j iz vyrazne odl ismi. Na jedne strane se rozvij i ekologie jako zkoumani prisne systemovosti prirodn iho deni, jeZ muze byt vzorem i pro nej lepe regu­ lovanou spole�nost. Mechan ismy pi'irodni regulace vykazuj i zpetno­ vazebnost v takove m ire, s n iz se trzn i system ani v tech nej l ibe­ ralnej s ich zem ich v 1 9. stoleti rovnat nemoh l. Ukazuje se navic, ze pi'iroda an i nezna komplikace, jeZ v podobe takzvanych selhan i trhu sn izuj i rac ional itu regula�nich systemu modern i spole�nosti. Sou�asne se vsak men i i samotny charakter modern i spole�nost i . Liberal ismus uvoln i l v e druhe polovine 1 9. stoleti prudkou dynam iku, jez se projevovala zrovna tak pl'evratnymi technologickym i inovacem i jako nebyvalym rustem prumyslu a doprovodnym prudkym rustem mes!. Pi'esuny obyvatel j sou stale intenzivnejsi, at' j iz se to tyka pre­ chodu z venkova do mest, anebo z Evropy do zamol'i. Zvysena soc ialni mobil ita nepi'imiSi jen narust novych moznosti. Nese s sebou take vzrust nej istoty migrantu ohledne sve vlastn i soc ialni identity. H ledan i teto identity probiha na dvou hlavnich osach: na ose tfidnost i a na ose naroda. Zatimco v prvem smeru se masy zaroven osvobozeneho a zaroven znej isteleho lidu organ izuj i zdola stranicky a odborove, na­ rodni identita je budovana s pomoci instituce statu, tedy smerem shora, zasluhou ex istuj ic ich mocenskych el it. V obou pripadech vsak nastu20

puji organ izuj ici sily, ktere se snaii z ruznych stran podridit roz­ trou�enou a heterogenni populac i v pohybu pfisne logice organ izo­ vanych agregatu. Vznik organizovane modern ity Ize povazovat za nezamy�leny du­ sledek stretu dvou l iberalnich principu: principu individual ity a zasady univerzalnost i . Mi:!la- l i byt v�em �Ienum spole�nosti (tedy nejen do­ spi:!lym majetnym bilym m uzum) pfiznana tataz l i dska, pol iticka a socialni prava, bylo nutno nahrad it ad hoc mechan ismy, s n i m i z vy­ sta� i l i privi legovan i majetni prvni poloviny 1 9. stoleti, dukladnou or­ gan izac i schopnou zvladat narustajlci objem opravni:!ni v�ech, kdo se k n i m h1as i l i . Aby se individualni prava dostala opravdu na v�echny, bylo nutno z t isti:! techn ickych duvodu ind ividual itu poni:!kud potla�it ve prospi:!ch u�innych organizac i vyrobnich, d istribu�nich, kontrolnich apod. Puvodni idea l iberalni spole�nosti se stala neudriitelnou, jakm i­ Ie vyprodukovala velke skupiny l idi, ktei'i nebyli �asti burzoazniho projektu. Zakladni otazkou doby se stal ukol nejakym zpusobem inte­ grovat tyto masy dozadujici se dokonceni projektu emancipace. Stalo se tak pomoci novych forem socialnl organizace (Wagner 1 995 : 1 22). Vznik velkych komplexn ich organizaci, jez zaj i�fuji chod pocetnych agregatu populace, vytvai'i do budoucna prihodni:!j �i teren pro mapo­ vani souvislosti systemoveho charakteru, tedy pravi:! toho druhu sou­ vislosti, jehoz zkoumani se vi:!nuje prirodovi:!dna ekologie. Rysuje se zde nejen podobny vztah mezi souborem a jeho castmi (celek tvori specifickou jednotu vy��lho i'adu, relativni:! stabi lni i pres vymi:!nu svych clenu), ale je zde take urcita podobnost ve vztahu tohoto celku a prostred i. To je tvoi'eno vni:!j �imi podm inkam i, jei staY jednotlivych celku v kaZdem okamziku ovl ivi'iuj i a zarovei'i j sou j im i v urc item roz­ sahu kontinu itni:! mi:!ni:!ny. Liberalni:! neusporadana faze vyvoje modernity davala ve srovnan i s organ izovanou modern itou sociolog i i jen omezene moinosti zobec­ ni:!n i. Pokud se nechti:!la uchylovat k velkym speku lacim a ideolo­ gickym projektum, mohla se omezit snad jen na popis novych exem­ plaru, ktere se v soc ialnim svi:!ti:! teto prevratne epochy objevi ly: predev�im exemplaru typu majetneho podnikatele ci vyvlastni:!neho proletafe. Chaoticke pohyby doby naplni:!ne sti:!il predvidatelnym i po­ suny neumoii'iovaly vytvaret komplexni:!j � i modely real i ty, nemi:!ly-l i s e pohybovat pouze v rovini:! ideologickych pran i. Velke socio logicke systemy minuleho stoleti se proto snail alespoi'i v hrubych typologi ich sumarizovat, co doba prina�i noveho, a pokud moino co nejzretelni:!j i

21

(tedy i za cenu zna�nych zjednodu�en i) odd�lit tyto prvky nove spo­ le�nosti od v�ech pozustatku doby m inule. Pfichod organizovane modern ity na sklonku minuleho stoleti v�ak dava j iz zcela nove moznosti . Za zdanl iv� chaotickym rozvojem l id­ skYch sidel lze j iz vysledovat ur�ite pravidelnosti. Prudce se rozvijej ic i transport a komunikace vytvaf'i sit�, jez j sou op�t strukturovany do j istYch konfiguraci. Take v j inych oblastech spole�enskeho zivota se za�inaj i ustalovat nove pravidelnosti, jef v�ak byvaj i na prvn i pohled hure rozl i�itelne a davaj i prostor pro v�gi �ifi rykladu a interpretaci nez ty, ktere se promitaj i pi'imo do fyzickeho prostoru, jako je tomu prav� v pi'ipad� m�st �i komunikaci. Hromadna povaha norych socialnich jevu spolu s jej ich soustfe­ d'ovanim do organ izovanych forem umoznuje vyuzit kvantifikuj ic ich metod zkoumani. Pfedev�im v�ak umoznuje odl i�it osudy jednotlivych akteru od osudu organ izaci, ktere j sou vu6 jej ich nahod ilym zivotn im pi'ib�hum dalekosahle imunni, sleduj ice svou vlastn i logiku vyvoje v prosti'edi. My�lenka podobnosti t�chto socialnich utvaru s biologic­ kym i druhy se stala inspiraci, ale zarovei'l i nej problematimj�im m is­ tern snah 0 apl i kaci ekologie j ako vykladoveho schematu spole�en­ skeho d�n i. Pokroky ekologie j ako dynam icky se rozvijej ic i pfirodov�dne disci­ pl iny zaroven sociology vedou k hledan i stale novych analogii. 00konce prav� ty formy pfirody, ktere je�t� nebyly domestikovany a ovladnuty �lov�kem, vykazuj i fad a pravidelnost, kterou lze naprosto exaktn� analyzovat a dokonce vyjadi'it v matematizovane podobe. Ekologie se od 20. let na�eho stoleti stava pro celou jednu soc iolo­ gickou �kolu idealem disci pl iny, ktera dokaie za zdan livym chaosem odkryt pi'isny i'ad. Podle jej ich navodu se tito sociologove snaii pi'esn� totez odhalit i v oblasti tlov�kem vytvai'enych spoletenskych struktur. Organizovana modern ita zapojuje masy emancipovanych individui do koordi novaneho usi l i v oblasti ekonom icke reprodukce, pol itickeho rozhodovani a soubezn� s tim i v�deckeho poznani. Jadro zmen lezi v oblasti vyrobn ich praktik, kde vlna technickych inovaci konce 1 9 . stoleti spolu se vzn i kem novych organ izatnich forem produkce (velke fi rmy kontroluj ic i stale v�tSi tast trhu) zaklada standard izovanou ma­ sovou ryrobu, jej imz symbolem se stava na prvem m ist� vyroba auto­ mobilu. Zm�ny v teto oblasti si lne ovlivi'luj i charakter sidelnich pos­ pol itosti, coz v teto fazi (pi'edev�im ve 20. a 30. letech) pi'itahuje pozornost socialnich ekologu zdaleka nej intenzivnej i .

22

Podobn� j ako j sou v oblasti vyroby male rodinne fi rmy vytlacov{my velkymi korporacemi, je v oblasti politickeho rozhodovan i l iberalni pfedstava osvicene vefej nosti, slozene z racionaln� d iskutuj ic ich m a­ jetnych m uzu, nahrazovana soupefenim velk)'ch politickych stran, ktere pfedstavujl princi p reprezentace jako schopnost zorganizovat v prary cas dostatecny pocet volicu. Organ izovana produkce je dopl­ n�na "organizovanou demokrac i i " , v n iz pol iticke strany nej sou ani tak ryrazem jako spge organizMorem vule srych vol icu (Wagner 199 5 : 1 5 1 ). Nova podoba s idelnich celku a pfedev�im nove moznosti ko­ munikace rozvoj organizovane politiky vyrazn� podporuj i. Konecn� v oblasti v�dy se rozvoj organizovane modernity projevi l nejen si lnou tendenc i k byrokratizaci badatelskych cinnosti, ale pi'e­ dev�im, jak j iz bylo zm in�no, otevi'enim novych horizontu pro kvan­ t ifikaci dat, pro apl ikac i statistickych technik a pro uplatn�ni syste­ moveho my�leni. V�ech t�chto inovac i na pol i v�d 0 spolecnosti brzy vyuzili mimo j ine prav� socialni ekologove. Organ izovana modern ita vtahla prakticky v�echna individua zij ic i na urcitem teritoriu do organizovanych prakti k ryroby, spoti'eby, pol i­ t ickeho rozhodovani a vzd�lane vrstvy i do vytvareni a partic ipac i na kognitivnich reprezentacich socialni real ity. Hranice a obrysy tohoto v�estrann� organ izovaneho pole zaroven urcuj i mozne rozp�ti socialni mobility, pol itickych orientaci a zprav idla i hodnotovych orientaci standardn iho modern iho obcana. Socialni ekologie vzn ika jako snaha apl i kovat poznatky ekologie j akozto pi'irodov�dne d iscipl iny na popis mechanismu organ izovane modernity a vysv�tlit s j ej ich pomoc i j ej i fungovan i. Prav� diky tomu, ze l idske svobody vybojovane l iberal ismem byly vpleteny do ramce organizovanych praktik, stalo se moznym analyzovat soc ialni den i po­ moci kategori i pfej atych z ekologie. Pojmy a kategorie typu spole­ censtvi, nika ci sukcese inspirovaly sociology k popisu socialniho d�n i odehravaj iciho se na omezenem teritori u a sm�i'uj iciho k co nej lep­ �imu pi'izpusobeni se pfedem danym parametrum. Socialni ekology tedy neupoutalo na ekolog i i to, ze se zabyva prav� pfirodou. Tato skutecnost byla pro n� spi�e druhoi'ada. Upoutala je j ej i systemovost, s j ej iz pomoc i se cht� 1 i pokusit objasnit chovan i kom­ plexn ich a relativn� uzavi'enych spolecenskych systemu nucenych vy­ rovnavat se urcitym zpusobem s tlaky vn�j� iho prostredi. Z teto per­ spektivy se pokusi l i nov� poj mout vztah mezi relativni svobodou, autonom i i a soc ialni determ inovanosti chovani individualnich i sku­ pinovych prvku komplexn ich socialn ich systemu. 23

Organizovami modernita vytvofila vhodny pudorys pro podobmi zkoumani, a pokud spoletnost fungovala na techto principech, mohla ekologie slouzit jako j edno z nej nosnej sich vykladovych schemat socialniho deni. Teprve 60. leta naseho stoleti pfinesla zatMek zpo­ chybnovani ltspesnosti organizovane modernity a neni nahodne, ze ekologie se prave v teto dobe zat ina menit z plodneho vykladoveho principu ve vazne a durazne varovan i.

24

Kap i to l a 2

EKOLOGIE JAKO PRiRODOVEDNA. DISCIPLiNA EkonomoVl! se nepoucili od ekologizuji­ cich biologu v nicem, co by jim umoznilo uvidomit si existenci mezi prumysloveho rustu. Byli to spise ekologove, kdo vyuzil ekonomickeho mysleni ke studiu pfirody. Worster

Po stnince cist� formaln i je pro vznik ekologie rozhoduj icim mez­ n ikem rok 1 866, kdy n�mecky biolog Ernst Haeckel pouzi l ve svem dvousvazkovem dile nazvanem Generelle Morphologie der Organ is­ men poprve pojm u "oecologie", aby pomoci n�ho oznaCi l v�deckou disciplinu, jei zkouma vztahy mezi organ ismy a jej ich prostredim. Ve skutecnosti nej sou v�ak 60. leta m inuleho stoleti pro rozvoj ekologie j ako pfirodovedne discipliny pi'ili� vyznamna. Mnohem ryznamn�jsi z h lediska discipl iny bylo j ak stoleti, ktere tomuto datu predchazelo a b�hem n�hoz byly formulovany n�ktere zakladni myslenky ekolo­ gickeho zpusobu uvazovani, tak desetileti, jez nasledovala od prelomu stoleti a v jej ichz prub�hu byla ekologie v�decky definitivn� etab­ lovana. Idea ekologickeho pristupu ke zkoumani prirody je mnohem starsi nei sam nazev disci pl iny a j e pi'iznacne, ze po dlouhou dobu (pi'ibl izn� od poloviny 1 7. stoleti) je tento pfistup oznacovan jako zkoumani "ekonomiky pi'irody". Preh istorie moderni ekologie j e obvykle kladena do poloviny 1 8 . stoleti, kdy svedsky botan ik Carl von Linne ( 1 7071 778) dava systematict�js i podobu uvaham 0 vztazich mezi rostlinami a jej ich prostfedim. Autor dila Syslema Nalurae rozumi ekonom ikou pi'irody moudre uspofadan i vseho ziveho i neiiveho, j ei ustanovi l bozi tvurce. Linne ve srych uvahach 0 klimatickych podm inkach, j ez urcuj i geografickou d istribuci druhu, 0 kolobehu latek v procesu stridan i zi­ vota a smrti a 0 rovnovaze, ktera j e prostredn ictvim pi'irodnich cyklu udrzovana, pi'irovnava fungovani pfirody k ekonomickemu chovan i l idi, jez je urcovano vztahem mezi odvedenou praci a odtud plynoucim pfimefenym ziskem. V esej i 0 ekonomice pi'irody z roku 1 749 vy­ jadi'uje Linne pi'esv�dcen i, ze bozi tvurce pi'isoudi l kazdemu zivemu stvoi'eni jeho pevne m isto (alloted place), coz j e m ineno nejen pro­ storove, ale tez funkcne. S pomoc i bozi vytvari Linne obraz harmon ic­ keho sveta pi'irody, v nemz se kazdy rostl inny i zivoc isny druh repro25

dukuj e v predem danem rozmezi a ke sve vyziv� vyh ledava navzaj em komplementarn i zdroje, takze cela pospol itost zivych tvoru koexistuj e pokoj nym zpusobem. C lov�k rna v systemu privilegovane postaveni, uziva j ina stvofeni ke svemu uzitku, rozhojn uj e potet t�ch, ktera mu slouzi, a eliminuje ta, ktera nej sou zadouci. Linne se domn iva, ze tlov�k nema byt "pouhym zahaltirym divakem" vzh ledem k prirodnimu d�ni, rna vyuzivat pro­ dukce pfirody k obohacen i sve vlastni ekonom iky. Koncepce "ekonom iky pi'irody", jez v 17. , v 18. a jest� dlouho do 1 9. stoleti p l n i funkc i pi'imeho pi'edchudce ekologickeho pi'istupu, dobi'e vystihuj e obecnost roviny zabhu ekologie i ruznorodost jej ich inspiraci. V 17. stoleti j e vyraz "ekonom ie" uzivan nejen pro um�n i fi­ dit domacnost a po vzoru domacnosti spravovat tez produktivni zdroje obce c i statu. Teologove zaroven oznacuj i t imtez term inem bozskou vladu nad pi'irodnim svetem, kdy tvurce spravuje veskery vesm ir jako ten nej pecliv�j si hospodai'. Buh i'idi veskery pozemsky zivot jako do­ konaly spnivce sve vlastn i domacnosti co nej produktivn�j i . Ideal mou­ dreho vladce a navysost efekt ivniho ekonoma zde splyva vjedno. Jiz ve sve poj mov� preh istoricke fazi je tedy pro ekologicky pi'istup charakteristicke propojeni obecn� kosmologickeho, politickeho a eko­ nom ickeho pohledu. Z teto skutecnosti plynou pro pozd�jsi vyvoj discipliny pi'inej mensim ti'i zavazne dusledky: 1 ) Ekologie v sob� nese od pocatku si lne napeti mezi pozitivistickou v�deckou formou a obecn� kosmologickym nabojem, jenz je na tuto formu neredukovatelny. J i nymi slovy, j e obtizne poj imat ekologi i jako pfisn� nehodnotici v�du, j estl ize se jedna zaroven 0 d isciplinu, jez se bezprosti'edn� vyj adi'uje k otazkam typu povahy zivota ci sanci na pi'eziti. " Ekomom ie pi'irody" j e ostatne j iz v 18. sto leti pestovana tez ve sve arkad icky basn icke poloze a napi'iklad prace G i lberta Whita Natural History of Selborne (1789) si ln� ovl ivn ila i pi'isne v�dce typu Charlese Darwina. 2) Ekologicky poh led na real itu, jenz j e myslenkovym d�dicem koncepce ekonomie pfirody, se stava sice domenou pi'irodov�dcu, jeho inspirace v oblasti ekonomie, pol itiky a nabozenstvi, tedy vesm�s hu­ manitnich discipl in j e vsak nepopiratelna. Vysledkem je urtity para­ dox. Pi'irodov�dni ekologove muse l i vyvinout znacne us i l i, aby sve poj my a koncepce zbav i l i puvodn ich antropocentrickych koi'enu. Kdyz se j i m to koncem 19. a v prve polovin� 20. stoleti relativne zdai'i lo, pi'evza l i jej ich poj my opet soc iologove, aby pomoc i n ich vysvetl i l i procesy probihaj ic i v l idske spoletnosti . Prave ded ictvi "ekonom ie 26

prirody" v�ak v koncepcich prej atych od prirodovedcu nechalo vzkli6t mnohe z ekonomickych �ablon druhe poloviny 18. stoleti, byt' zpra­ vidla zahalenych v havu darwinismu. 3 ) Snaha 0 ekologicky pristup narazi predev�im v oblasti spole�en­ skovednich aplikaci na bariery dane samotnym vyvojem socialni real ity. Syntetizuj ici ekologicky pohled, j enz historicky vyrusta z j iz zm inene pribuznosti kosmologickeho, ekonomickeho a pol itickeho na­ h ledu, je obtizne uplatn itelny v podm inkach modern i spole�nosti s j ej i vyraznou diferenciaci sfery ekonom iky, politiky a vedy � i veden i s je­ j ich vlastn imi prioritam i . Snaha 0 systemovy ekologicky pristup m uze byt z pohledu �iste ekonomiky povazovana za malo efektivni, z po­ hledu politiky za pi'ili� vzdaleny rutinnim priori tam a kone�ne z po­ hledu vedy za malo special izovany, a tedy malo exaktn i. Parc ialnost cilu ekonom iky, politiky a vedy se tak paradoxne j evi jako nedostatek pohledu ekologickeho. Prudky rozvoj modern i spole�nosti v 19. stoleti j e nesen napetim i politiky v jej im po�ate�n im, j e�te neuplnem liberalnim stad iu, nape­ timi ekonomiky v ere po�ate�n i industrial izace a prudkym nastupem pozitivisticke vedy. Z hlediska biologickych ved, ale take klimatologie a geologie, tedy d isciplin, jef se staly pro konstituuj ic i se ekolog i i zvla�t' dulezite, znamena tato doba radu primo revolu�n ich zmen . Expanzivni modern i spole�nost za�ina kontrolovat prakticky ve�ke­ rY povrch planety a vedecke exped ice zprostredkovavaj i novy pohled na zivot na planete tim, ze systematicky mapuj i geograficke rozmen i rostlinnych i zivo�i�nych druhu. Zaroven s e zmenam i v pojeti prostoru dochazi tez k revoluci v poj eti �asu, tedy h lavniho faktoru v procesu regulace zivo�i�nych a rostl innych populaci. Otevira se prostor pro koncept evoluce. Postupne tez dochazi k vyraznym zmenam ve vztazich mezi tyzikou a chem i i na stranl\ j edne a zkouman im zivota na stranl\ druhe. Pokroky v oblasti tyziologie, chemicke analyzy a termodynamiky umoznuj i bio­ logii prej it od faze klasifikace a popisu forem zivota ke zkoumani zpu­ sobu jeho organ izace. Na samem po�atku 19. stoleti predstavuj e velmi vyrazny krok k poz­ dej�imu konstituovan i ekologie dilo Alexandra von H umboldta (J 7691859). Ve sve pnlci Essai sur fa Geographie des Pfantes publikovane roku 1807 v Pami na�rtava geografii botaniky zpusobem, j eni v mno­ hem pi'edj ima pozdej� i principy ekologie rostlin. I kdyz j e prace ladena vyrazne pozitivisticky tam, kde zkouma vliv teploty a dal�ich fyzikaln ich faktoru na d istribuc i rostl i n na zemskem povrchu, j ej i de27

d i kace Goethemu prozrazuj e �irokY fi lozoficky zab�r a romantismem inspirovane v�domi hluboke vzajemnosti ve�kereho zazraku zivota. I kdyz Humboldt neopouW zakladni schema ekonom ie pi'lrody, pfe­ konava v m nohem ohledu fixni system L innea. H lavn i, a to bytostn� ekologickou, my�lenkou j eho prace je metodologicky postulat, pod le n�hoz rostl iny nemaj i byt pouze taxonomicky tfid�ny, nybrz posu­ zovany vzdy ve vztahu ke geografickYm a k l imatickym podm inkam, v n ichz zij i. Nam isto boha j ako garanta pfirodn i harmon ie se prosazuje my�lenka regulace prosti'edn ictvim pfirodn ich faktoru, jef lze em­ p iricky zj istit a za pomoci statistiky take analyzovat.

Humboldtuv pi'istup ke zkoumane pfirod� je vyrazem epochy, ktera j e�t� neztotoznila exaktnost s parcialnosti. Cele jeho dilo je proniknuto estetickou dimenzi a ve sve posledni knize nazvane " Kosmos" vyb izi k tomu, aby kazdy organismus, af ziv06�ny, �i rostlinny, byl posu­ zovan j ako sou�ast dlouheho i'et�zce spoj uj ic iho bytosti zive i j iz zemi'ele. Vyznam srovnatelny s Alexandrem von Humboldtem rna pro kon­ stituovani ekologie v prve polovin� m inuleho stoleti Charles Lyell, zakladatel h i storicke geologie. Spolu s Humboldtem pati'i k t�m, kdo nej s i l n�j i ovlivn i l i Charlese Darwina. Lye ll tak u� i n i l prosti'ednictvim durazu na lema nas i l i a soupefeni, jef permanentn� probiha v pi'irod� mezi j ednotl ivci a celymi druhy. Ve sve prac i Principles of Geology z po�atku 3 0 . let studuj e zm�ny geologickych pom�ru v davne minulosti Zem�, coz ho vede k otazkam, j ez s i nemoh l klast Linne. Zatimco Linne ve sve koncepci povazuj e geologicke pom�ry za prav� tak ne­ m�nne j ako biologicke druhy, j ef j e od stvofeni sv�ta obyvaj i, Lyell hovori 0 masivnich migracich, j ez byly v m inulosti opakovan� vy­ volany prav� zm�nam i geologickych podminek. Harmon icky obraz pi'irody je tim naru�en, nebof nahly vstup noveho druhu do ur�iteho teritoria m uze dramaticky zpochybnit m istni rovnovahu. Naru�itelem pfirodni rovnovahy se m uze, podle Lyel la, snadno stat i �Iov�k, jenz do pi'irody zasahuj e veden svymi vlastn imi potfebam i . Temito pfipady neni ov�em Lye l l n ijak doj at. Nasi li j e univerzalnim zakonem pi'irody a zasahy �Iov�ka do n i j sou ve srovnani s geolo­ gickymi silami jen nepatrne. Pi'iroda rna vidy dost sil, aby posleze nasto l i la novou rovnovahu a j ej i ekonomika tim n ikterak netrpi. Lye l l j e�t� v�i'il v nem�nnost j ednou vzn iklych druhu stvofenych bohem a fos il n i dukazy vymfeni mnoha z nich ho nevedly k uvaham o vzn iku druhu novych. leho obraz sv�ta pfirody j ii v sob� nema n ic idyl ickeho. Krom� boj e na zivot a na smrt mezi predatorem a jeho ko28

i'isti vyzvedava nove neuprosne soupei'eni mezi jedinci i druhy 0 tytez zadane zdroj e . Svet pi'irody, zbaven garanci bozske prozi'etel nosti, j e zaplnen scenami boje v�ech proti v�em. S lepe pi'irodni sily nuti zive tvory opou�tet j ej ich dosavadni domovy a t i n i z n ich nepi'atele tech, jej ichz m isto j sou puzeni zaujmout. To, co Lyel l odvozoval na zaklade studi a h istorickych geologickych promen a j ej ich nasledku, prob ihalo soutasne pfed j eho otima v po­ dobe prudke m i grace Evropanu do Noveho sveta, migrace, j ez byla zapfitinena podobne slepym i s i lami a j ez vedla k podobne krutemu vytlatovan i domorodcu z j ej ich byvalych domovu. Lyel l tuto s ituaci zobecn i l a dal j i podobu univerzaln iho ekologickeho zakona, jenz s i lne ovl ivn i l Darwinovo my�leni. Vliv srovnatelny s Charlesem Lyellem mela na Darwinovo my�leni ve sve dobe skandalni prace Malthusova Essay on the Principle of Po­ pulation ( 1 798), kterou Darwin tetl koncem 30. let. Jak znamo, Malt­ hus durazne upozom i l na nepomer mezi geometrickou m irou rustu l id­ ske populace a pouze aritmetickou m irou pi'irustku j ej i potravy. Tento nepomer vede k tomu, ze prudky narust populace je vzapeti redukovan v dusledku nem i losrdneho soupei'eni 0 zdroje. Valky, hladomory, epidem ie a dal�i pi'irozene pi'ekafky rustu obyvatel nedokazi v�ak zvratit zakladn i nepomer mezi m irou pfirustku potravi n a tempem rustu populace. Rovnovaha ekonom ie pfirody v teto perspektive spo­ tiva na neustalem a drastickem vyrovnavan i osudove nerovnovahy mezi potetnosti populace a kapacitou j ej ich potravi novych zdroj u . Podle Malthuse j e zdrojem nerovnovahy bozi vule, ktera kaZdemu druhu urt i l a m iru j eho ferti l ity a ktera t imto zpusobem vede take t lo­ veka k tomu, aby neustmul ve stavu divo�stvi, ale byl nucen rozvij et civil izaci, technolog i i a pokrok, jenz mu usnadiiuj e pl'eziti. Na odkaz Malthuse se pozdej i odvolavaj i j ak ti, kdo varuj i pi'ed nezvlad­ nutelnosti nepomeru mezi lidskymi aspiracem i a obj emem zdroj u v ko­ netnem, tedy omezenem prostl'edi, tak take s vemm ti men�im oprav­ nenim t i, kdo vyzyvaj i k agresivnimu ovladnuti ve�kere Zeme a k duslednemu rozorani i tech posledn ich zbytku divot iny pluhem. Zatimco ve sve dobe vzbudilo Malthusovo uteni v�eobecnou nevo l i a bylo odmitnuto prakticky v�emi tehdej�imi ideologiemi (sam Malt­ hus se ov�em l'adi ke stoupencum l i beralismu), v dne�ni dobe by va Malthus naopak obviiiovan z pl'iMneho optimismu. Nedoceni l udajne tu skutetnost, ze po pi'ekroteni uzivne kapacity uzemi pro j i st}' druh zdroj e tohoto uzemi vyuzitelne danym druhem j iz nerostou an i l'adou 29

aritmetickou, nybrz v lepsim pripadl! stagnuj i, v pripadl! horsim do­ chazi k jej ich absolutnimu ubytku. Malthus ovsem potital napriklad s klesaj ici urodnosti piidy a pred­ stavu 0 aritmeticke m ire nariistu potravin relativizoval i j inym i zpii­ soby. Soc iologove od dob Karla Marxe naopak kritizuj i Malthuse za pi'il isny biologicky determ i n ismus, ktery mu bran i docenit vliv spole­ tenskoekonomickych faktoru, jez mohou hrozbu prel idnl!n i odvrMit. V tomto bodl! byl M althus skutetnl! nekompromisni, kdyz se domn i­ val, ze pro prebytetne l i d i neex istuj e pri velke hostinl! prirody zadny pribor. Pokud by se hodovn ici u stolu stlat i l i , aby udl!lali misto novl! prichozim, prijdou brzy dalsi. Hoj nost se tim zml!n i v nedostatek a po­ hoda stolovnikii se zml!n i ve vztek hladovych. Vl!decke dilo Charlese Darwina {I 809- 1882) si lnl! ovl ivnilo formo­ van i ekologicke vl!dy, a to predevsim v te podobl!, kterou nabyla na konci 19. a na potMku 20. stolet .. Darwin nesd ilel Malthusovy pred­ poklady, podle n ichz m ira fert i l ity kazdeho druhu stejnl! tak jako nepoml!r mezi tempem mnozeni a tempem pririistku potravy j sou konstanty dane j ednou provzdy bohem. Po zhruba dvaceti letech shromazd'ovan i diikazii publikoval roku 1859 v praci On the Origin of Species svou teori i, pod le n iz hlavn i ulohu v dynamice pl'irodn iho vyvoje sehrava pl'irozeny vYbl!r. Darwi­ nova koncepce dobl'e zapadala do spoletenske atmosfery poloviny mi­ nuleho stoleti, charakteristicke tvrdym konkurentnim zapolenim drob­ nych firem 0 pl'eZiti v podminkach zatim j estl! monopol isticky nere­ gulovane konkurence. To byl zl'ej ml! tez j eden z diivodii, prot byla Darwinova koncepce tasto interpretovana tendentnl! se zvyraznl!n im prvkii neuprosneho boje 0 zivot. I kdyz byl prvek vzaj emneho sou­ pereni v cele Darwinovl! koncepc i velmi si lnl! zastoupen, bylo v ni m isto i pro j ine mechan ismy vzn iku a preziti novych druhii. Jelikoz Darwin nesd ilel Linneovu pl'edstavu 0 tom, ze potet "alokovanych pozic" v systemu ekonom iky pi'irody je od potatku fixni, pi'ipousti, ze namisto soupereni s druhym i mohou si nl!ktere organ ismy vyhledat v system u novou pozici, tedy vyuzivat zdrojii, jez j sou j inym i nedot­ ceny. V teze oblasti pak miize koex istovat vice forem zivota nez dl'ive. Jedna se 0 princip, j enz umoznuje inovativnim zpiisobem vyuzivat zdroje, 0 nichz ti, kdo 0 zname zdroje souperi, nemaj i ani tusen i. Tento "princip divergence" dokaze vysvl!tl it vyvoj n ikol i j iz jen jed­ notlivych druhii, nybrz celeho ekologickeho systemu, a to smerem k vyssi utinnosti pri vyuzivan i celkovl! omezenych zdroj ii .

30

Samotny boj 0 pi'eziti, k j ehoz vyznamu se Darwin s riiznl! velkym diirazem v priibl!hu celeho zivota opakovanl! vracel, neslouzi jen re­ gulaci po�tu �Ienii urCiteho druhu, ale vede tez k vydl!len i novych a lepe adaptovanych druhii . Z admi z forem zapasu 0 existenci (soupei'eni mezi individui tehoz druhu, soupei'eni mezi riiznym i druhy na tomtez teritoriu, boj 0 pi'eziti s ml!n icim i se podm inkam i prosti'edi) pi'itom ne­ vylu�uj e kooperac i j ako jednu z moznych strategi i chovan i. Darwi­ nova koncepce umozn ila vl!tSi mnozstvi interpretaci charakteru dl!n i v pi'irodl! i vztahii �Iovl!ka vii� i n i . Na j edne stranl! dobi'e zapadala do pi'evladaj ic i atmosfery viktorianske Anglie, pro kterou pi'iroda byla synonym em menl!cennosti, nedokonalosti a krutosti a ukolem �Iovl!ka bylo podrob it a dobyt j i za pomoci vl!dy a novych technickych vy­ milezii. Idea boj e 0 existenci zde byla apl i kovana na vztah mezi � Io­ vl!kem a pi'irodou a v rostouc i nadvladl! � Iovl!ka nad pi'irodnim pro­ sti'edim byl spati'ovan j asny diikaz j eho evolu�ni pi'evahy. V iktorianska era, ktera spati'ovala v pi'irodl! barbarskeho nepi'itele, nevahala vyzyvat k nem i losrdnym ki'izovym vypravam viiCi j ej im jdtl! nepokoi'enym �astem. Darwinovo u�eni zde mohlo poslouzit jako zdiivodnl!ni n ut­ nosti vest tento boj 0 pi'eziti bez jakychkoliv ohledii. Darwinova koncepce rna v�ak take j ine, b iocentricke vyznl!n i. Z my�lenky evoluce m i mo j ine vyplyva, ze �Iovl!k j e jen dalSim stup­ nl!m v kontinuu vyvoj e zivota, neexistuj e tedy naprosta propast mezi nim a kval itou ostatn ich zivych tvorii. Je jen j ednim z zivoC i�nych druhii v dlouhem kolobl!hu rozeni a vym iran i. Jeho biologicke i psy­ chicke koi'eny ho spoj uj i s ostatnimi formami zivota a nebylo by pro­ zi'etelne ani proved itelne snazit se od n ich radikalnl! d istancovat. C lo­ vl!k sd ili stradani i radost s ostatnimi zivym i tvory a nebylo by spravne, aby ostatnim tvoriim m iru jej ich stradani j akkoliv zvy�oval. Darwin sam se zej mena ke konci sveho zivota svymi nazory na zavaz­ nost ucty viiCi v�emu zivemu v mnohem pi'iblizil pozdl!jsim nazoriim Alberta Schweitzera. Podle Darwina rozlisuj icim rysem civil izace ne­ rna byt jej i protipi'irodnost, naopak, �lovl!k se stava plnl! civil izovanym teprve tehdy, dosahl-li schopnosti soucitit s druhymi zij icimi tvory. Toto pi'esvl!d�eni nebran ilo Darwinovi domn ivat se , z e pravl! an­ gl icka civilizace j eho doby j e pozehnanim pro dosud prim itivnl! zij ic i lidi a pozvedava je d o vymho stadia vyvoje. V principu soudi, ze schopnost v pravem slova smysl u civilizovaneho �Iovl!ka povznest se nad boj 0 existenc i a nau� it se m i lovat vsechny zive bytosti nekoi'eni v jakesi idylicke minulosti, j e idealem spj atym s pokrokem k vy�� i bu­ doucnosti. 31

Ti'ebaze Darwin nevykresl i l obraz pi'irody jako m isto zvhHt' pi'ijem­ ne 6 st'astne, nemyslel si, ze �Iovek by mel pi'irodu zapudit, � i se citit nad ni povysen. N i kdy s i nepi'estal uvedomovat, ze �Ioveka s jeho pro­ blemy obklopuj e zivouci ekologicka pospol itost, ktera vzdy zustava j eho nejvlastnejs im domovem a j eho nejbl ifSim pi'ibuznym (Worster 1 977: 1 87). V 60. letech minuleho stoleti byla j iz situace na pol i vedy pi'ipravena ke zrodu nove syntetizuj ic i biologicke discipl iny. Vedci j iz dispo­ nova l i systematickou klasifikaci skupin zivych organismu poi'izenou pod le obj ektivnich kriteri i. Byly na�rtnuty zaklady umoznuj ici poro­ zumet dynamice ryvoj e druhu a j ej ich variaci. A kone�ne existoval j iz take, diky pokrokum v organicke chemi i , pi'esny pop is chem ickych, cyk l u podstatnych pro fungovan i zivota. V teze do be je pocit'ovana ryrazmi poti'eba komplexnej siho vedeni, ktere by propoj ilo jednotl ive prozkoumavane oblasti jednoticim poh le­ demo Tato poti'eba ovsem nen i pocit'ovana pouze v ramci vedecke obce. Prosazuje se ve spole�nosti usiluj ic i 0 zvyseni vyuzitelnosti pi'i­ rody pro sve ekonom icky, socialne a politicky generovane cile. Men­ tal ita novoveku se zde proj evuje v pi'edstave, pod le n iz chod pi'irody rna byt hloubej i poznan pi'edevsim proto, aby mohl vzrust rozsah a u�innost j ej i exploatace. Pi'edstava, pod Ie n iz tataz pi'irodni rovnovaha i'idi chod spole�nosti i chod pi'irody, stoj i u zrodu ekologie stejne tak j ako stala u zrodu ekonomicke vedy (De leage 1 99 1 : 5 8). V teto atmosfei'e pi'ichazi Ernest Haeckel s novym pojmem ozna�u­ j icim vedu 0 vztazich mezi organ ismy a jej ich prosti'ed im. Zdroje eko­ logie j sou h l uboce ambivalentni. Je zde pi'itomno jak znekl idnen i nad m irou prumyslove exploatace pi'irody v hospodafsky nej pokroc ilej sich zem ich, tak take snaha ustavit pozitivni vedeni schopne cerpan i pi'i­ rodn ich zdroj u rac ional izovat. Po vzoru ekonomiky Haeckel term inem "ekologie" zduraznuje, ze zive organ ismy tvoi'i vetS! jednotky, ktere podobne jako domacnosti 6 rod iny zij i pospolu, at' j iz v kon fl i ktech, 6 ve vztazich vzajemne pomoc i. Pouzit [ noveho term inu "ekologie", jak j iz bylo zm ineno, ne­ pi'ineslo sarno 0 sobe zadny pi'evrat. Jeste nekolik deseti leti biologove nory termin ignoroval i a hovoi' i l i nadale 0 "ekonom i i pi'irody". Zkou­ mani ekologickych souvislosti se pi'itom venuje pi'edevsim ta cast b iogeografU, ktei'i se nespokoj uj i s pouhou taxonom i i, nybrz kladou duraz na to, ze take rost l i ny j sou soc ialni bytosti formuj ici integrovane celky, jej ichz podobu urcuje pi'edevsim charakter klimatu. 32

V posledni ctvrtine minuleho stoleti se 0 rozvoj ekologickeho po­ h ledu n a prirodu zaslouz i l i predevsim rostlinni geografove a lim nolo­ gove. Nove, ekologicky vyznamne term iny pritom vzn ikaj i zpravidla pri formulacich yYsledku zcela konkretn ich vyzkumu sleduj ic ich n ikol i obecne teoreticke, nybrz dilci cile. Nemecky badate l Karl Mobius pri stlld i u moznosti produkce ustfic v pobrezn ich vodach Holsrynska zj ist'uje, ze kazde m isto v oblasti muze v danem okamziku uzivit j iste kvantum zivota. V prac i Die A uster und die A usternwirtschaft z roku 1 877 navrhuj e term in "bio­ cenoza" pro oznaceni takove pospolitosti, ktera j e v danem slozeni a v danem m nozstvi schopna trvale se v urcitych vnej s ich podminkach udrzet. B iocenoza znac i zaroven urcitou uroven i ntegrace forem zi­ vota, ktera j e schopna v danych podminkach seberegulace. Ponechany samy sobe, maj i b iocenozy znacnou tendenci ke stabi l ite. lestl ize vsak zmen ime kteroukoliv z techto podminek, cela biocenoza se transfor­ muje do j ine podoby. Nadmerny sber ustric napriklad vede k tomu, ze uvolneny zivotn i prostor je zaplnen j inym i druhy, ktere se 0 j eho zivotn i podminky nove podeli. Americky l imnolog S. A. Forbes jen 0 neco pozdej i studuj e zivot v jezerech statu I l l i nois. Ve sve praci The Lake as a Microcosm z roku 1 887 piSe 0 systemu prirozenych interakci, v j ej ichz prubehu se j ezern i rostl instvo i zivotichove sam i organizuj i do stab i l n iho a prosperu­ j iciho spolecenstvi. Podobne j ako Mobius, take Forbes uvazuj e 0 sta­ b i l ite poctu ruznych druhu, z n ichz se dany j ezern i m ikrokosmos sklada. Zj ist'uje, ze tato stab i l ita osc i l uj e kolem prumeru, ktere Ize povazovat za maximum, jei je slut itelne s d ispon ibilnimi a l imentac­ n i m i zdroj i . Boj 0 zivot v tomto spolecenstvi j e sice pro kazdeho je­ d ince neuprosny, j eho tlaky j sou vsak projevem skryteho radu, j ehoz existence je koneckoncu prospesna pro kazdy druh. Prirozeny vyber probiha prostrednictvim vztahu predator - j eho korist, pricemz zajem obou je v podstate totozny. System, jenz. j im na druhove urovn i umoz­ nuje prezit, je totiz dotcen kazdou udalosti, ktera by ovl ivnila pouze jeden z obou polu. Ze stud i i podobneho charakteru se utvari od konce 60. do poclitku 90. let minuleho sto leti yYznamna l iteratura, ktera, i kdyz jen zcela vy­ j imecne pouziva term in ekologie, rozviji tema definovane Haeckelem. Zatimco v 80. letech byl tento typ stud i i fazen j ednemi do oblasti rost­ I inne geografie, j i nymi povazovan za odvetvi vnej s i fYziologie, od let 90. se ekologie ustavuje j ako samostatna vedn i d iscipl ina.

33

Pfisp�lo k tomu spole�ne vystoupeni skupiny botan iku v Medisonu ve stat� Wisconsin, ktefi se roku 1893 pfihlas i l i k Haeckelovu term inu. Ve stej nem roce j e v Britan i i ekologie zahrnuta jako j edna ze tfi sou­ Msti biologie (vedle morfologie a fyziologie) do seznamu akademic­ kych d isciplin . V teto prvni fazi ovlad l i ekologii na celou jednu ge­ neraci botanikove a h lavn i poj my ekologie teto faze (spole�enstvi, sukcese, klimax) j sou odvozeny z vyzkumu botan ickych. Vyznamne m isto v teto fazi etablovan i ekologie jako samostatne v�­ dy nalefi danskemu profesorovi botan iky Eugeni u Warm ingovi, jehoz h l avni prace Plantesamfund z roku 1895 byla v roce 1909 pfelozena do angli�tiny pod nazvem The Oecology of Plants: An Introduction to the Study of Plant Communities. Pod le Warm inga jsou pfedm�tem stu­ dia ekologie "mnohotvare a komplexn i vztahy ex istuj ici mezi rostl ina­ m i a zivo�ichy, ktefi formuj i totez spolecenstvi" (Worster 1 977: 1 92). Warm ing opakuj e myslenky 0 vzajemne spjatosti a h ierarch icke pro­ vazanosti j ednotl ivych organ ismu v ramc i tehoz spole�enstvi a 0 pro­ vazanosti zm�n, jez nasleduj i, je-l i kterakoliv �ast spole�enstvi vystavena j akekoliv modifikac i . Nove je to, ze Warm ing pfesn� roz­ l isuj e a popisuj e ruzne stupn� a druhy teto vzajemne zavislost i. Nej ­ obvyklej s i z n ich j e tzv. komensal ismus, tedy situace, kdy ruzne druhy "j edi z tehoz stolu", �asto vsak ruzna j idla, tedy bez nutnosti vza­ j emneho soupefeni. Warm ing rozl isuj e dalSi typy vzajemnych vztahu, mezi n i m i symbioticke v�etn� parazitismu. Podobn� j ako Darwin, take Warm ing pfisuzuje vyrazne m isto kon­ cepc i boj e 0 preziti, avsak na rozd il od Darwina, jenz za motor evo­ luce povazoval zm�ny popula�niho razu, Warm ing klade duraz pfe­ devsim na zm�ny vn�j sich podminek, napriklad klimatickych �i pudnich. Posledni cast jeho d ila, ktera je v�novana dynamice pospo­ l itosti, popisuj e faze j ej ich postupneho rozvoje i upadku. V t�chto pa­ sazich narazi na tema, j ez se stava ustredn im tematem prvn i faze rozvoj e ekologie. ledna se 0 problem sukcese, tedy postupnych pro­ m�n spole�enstvi, j ef obyvaj i ur6ty prostorov� vymezeny habitat. l iz pod le Warminga nasledne sukcese sm�fuj i ke klimaxu 6 1 i "fi­ nalni komun it�", tedy k vysoce diverzifikovanemu, stabilnimu, rovno­ vaznemu stavu, j enz rna schopnost trvale sebereprodukce. Na pfelomu stoleti pak rozvij ej i nezavisle na sob� tzv. "dynam ickou ekologi i " , tedy stud ium procesu sukccse, dva ameriW badatele Henry C. Cowles a Frederic Clements.

34

H. C. Cowles se vt!noval v letech 1896- 1899 studi u rostl instva oby­ vaj iciho pise�ne duny M ichiganskeho j ezera v b l izkosti Chicaga. Sle­ doval proces postupneho zarustan i pisc�nych dun ruznymi formam i rostl innych spole�enstvi az po vytvoreni souvisleho lesa, zrale ko­ munity faze klimaxu. Zatimco Cowles na�rtl prvni ucelenou stud i i dynam iky rostl inne sukcese, Frederic C lements z univerzity v Nebrasce, autor prace Re­ search Methods in Ecology z roku 1905 , podal prry uceleny vyklad udrzovani rovnovahy v pi'irodt!. U 6 n i l tak v dile Plant Succession vydanem v roce 19 16. Clements vede analog i i mezi ryvojem rostl inneho spole�enstvi a ry­ vojem individualn iho organismu, tedy mezi ontogenezi a ekologickou sukcesi. Podobnt! j ako ind ividuum, take kazda rostl inna formace pro­ chazi stad i i zrozeni, rustu, dospt!losti a posleze zaniku. C lementsorymi slovy: " Rostlinna formace j e organickou j ednotkou . . . Z tohoto hlediska tvoi'i formace komplexni organ ismus, j enz ma sve vlastni funkce a struktury a jenz prochazi cyklem rozvoj e podobnym cyklu j ednotlive rostliny . . . Jel ikoz se formace podobnt! j ako rostl ina mt!ni pod vl ivem sveho habitu a protoze tyto zmt!ny se prom itaj i do j ej i struktury, j e zrej me, ze term iny funkce a struktura Ize apl i kovat na j edno i n a druhe" (Brennan 198 8 : 47). V kaZdem danem habitu tak dochazi k serii postupnych zmt!n, v je­ j ichz prubt!hu se puvodnt! krajnt! j ednoduche a vnitrnt! nevyvazene spole�enstvi postupnt! premMuj e do po do by relativnt! stab iln iho stavu rovnovahy, v nt!mz je schopno trvale sebereprodukce. Zakladn im fak­ torem tt!chto promt!n j sou zmt!ny klimatu, ktere proces sukcese uvadt!j i do pohybu. Clements se domnival, ze v kazde klimaticke oblasti j e mozna j e n jedina podoba kone�neho stad ia vyvoj e spole�enstvi, tedy rovnovazneho klimaxu. Jakkoliv byla teorie sukcese dulefita pro rozvoj ekologickeho mys­ leni, Clementsova koncepce vyvolala s i lnou kritiku svymi organ ic is­ tickym i speku lacemi, j ef byly patrnt! inspirovany Spencerem, na nt!hoz se Clements opakovant! odvolava. Prednim kritikem C lementsovy koncepce se stava oxfordsky botan ik A. G. Tansley, j eden z predn ich zakladatelu tzv. "nove ekologie", j ez se formuj e od dvacatych let a pint! prosazuj e od let �tyi'icatych. Z hle­ diska Clementsovy koncepce jedineho mozneho stavu rovnovazneho klimaxu, do nt!hoz dospt!je rostlinne spole�enstvi kazde klimaticke oblasti, predstavuje �Iovt!k se svymi zasahy do prirody rusivou silu. Konkretnt! tomu tak bylo na americkem stredozapadu, j ehoz travnate 35

prerie C lements zkoumal. Jej ich prem�na v ornou piidu vedla ve 3 0 . letech k ser i i pra�nych bouri, j ez devastovaly celou kraj inu a vyhan�ly j ej i obyvatelstvo do men� postizenych uzem i. Britsky badatel Tansley polem izuje s Ameri�anem Clementsem, jenz proti sob� stav�1 prirozeny pfirodni zivot tzv. primitivn ich narodii a �kod l ive piisoben i modern i civilizace. Britsky botan ik naopak hovofi o �Iov�ku j ako 0 � i n itel i , j enz dokaze vytvofit antropogenni klimax, j ej z nelze hodnotit h iife nez klimax pi'irozeny. Pfed o�ima m�1 pocho­ p iteln� kulturn i kraj inu britskych ostrovii, kde pi'irozene klimaxy j iz n�kolik set let neexistovaly. Clementsova teorie klimaxu pi'irodniho naopak ohrozovala samu legitim itu l idskych zasahii do pi'irody. Tansley zavad i naprostY environmentalni relativismus, kdyz tvrd i, ze neexistuj e zadny kval itativni rozd il mezi rovnovahou ustavenou pi'i­ rodou a rovnovahou nastolenou � Iov�kem. Clements je naopak j est� v 5 0 . letech obvii'lovan prav� kvii l i teor i i pi'irodn iho klimaxu z kon­ spirace proti pokroku . Od 20. let naseho stoleti se za� ina charakter ekologie postupn� prom�i'lovat, coz vede historiky discipl iny k tomu, aby hovoi' i l i 0 na­ stupu "nove ekologie". Z hlediska vyvoj e na poli v�dy je nastup nove faze ekologickeho my�leni spolupodm in�n rozsii'enim pfedmetu zkou­ man i z oblasti botaniky na stud ium ziv06chii . Tento pfechod je spjat pi'edev�im se j menem britskeho zoologa Charlese Eltona. Nova faze ve vyvoj i ekologie je vsak podm in�na take vn�v�deckymi skute�nost­ m i . Organizovana modern ita pi'echazi po prvn i sv�tove valce do sve nove faze, l i beralni duch 19. stoleti je defin itivn� odvanut s ustavenim masove spole�nosti, velkych organizaci a ekonom iky, j ej iz rozhoduj ici obrysy vymezuj i velke monopoly a koncerny. Nova ekologie, ktera defi n itivn� pi'evlada od druhe sv�tove valky, poh l izi na pi'irodu skrze hodnoty noveho ekonomickeho uspoi'adan i utvareneho modern im i technologiemi, jez umozi'lllj i masove lISpO­ koj ovan i siroce demokratizovane poptavky. Charakteristickym rysem modern i ekonomiky se stava m imo j i nc rozvoj manazerskeho etosu, ktery vytla� i l atmosferll drobnych rod innych podnikii 19. stoleti. "Sta­ va se vseobecn� roz� ii'enym pfedpokladem, ze �Iov�k ani pfiroda nemohou pi'ezit bez odborneho vedeni a kontroly vykonavane sko le­ nym i manazery. Tlak na vylepsovan i vystllpii, na reorganizovani sveta za u�elem vyssich ekonom ickych vykonii vede k tlaku na socialni planovani, personal ni prac i a ekonom iku zdroj ii . Vsichn i se obavaj i, ze pokud by byl v�cem ponechan volny priibeh, ved lo by to ke stagnac i, k b ide, lenosti a chaosll. Technologicky imperativ fika, ze vcc i mohou 36

byt (a tedy musej i byt) delany stale lepe. To je j edine, a zcela dosta­ �uj ici, zduvodneni pro snahu v rostouci m ire i'idit beh sveta" (Worster 1977: 294). Ekonom ika prirody v teto nove konste1aci pozbyva leccos z rysu, ktere pripominaly volne soutezeni jednotl ivcu v chaoticke hospodarske arene minuleho stoleti, a nabyva mnohe z charakteristik modern i eko­ nomiky stoleti na�eho. Nam isto v�udypi'itomneho soupereni na zivot a na smrt za�ina byt duraz kladen na kooperaci a na soc ialni integrac i, jez je zprostredkovavana v prve rade vzaj emne vyhodnymi a pro celek vysoce funk�nimi vztahy mezi producenty a konzumenty. lednim ze zakladatel u nove ekologie a zarovei'l v mnoha ohledech prechodnym �Iankem spojuj icim ji s klasickou ekologii prelomu stoleti se stal britsky zoo log Charles Elton . Autor knihy A nimal Ecology z roku 1927 sam popisuj e pi'edmet sveho badan i j ako "sociolog i i a ekonom iku zvirat" . leho hlavnim cilem je soustred it existuj ic i ekolo­ gicke vedeni tak, aby bylo mozno vybudovat novy teoreticky model ekologickeho spole�enstv i. Vsima si pritom spiSe struktury a funkci tohoto spole�enstvi, mnohem mene jeho dynam iky, coz j e ostatne v souladu s celkovym pfechodem od h i storickeho vedeni stoleti deva­ tenacteho k durazu na strukturn i a funkc ionaln i analyzu, jet se v ruz­ nych discipl inach prosazuj e v prvn i polovine stoleti dvacateho. Vychazej e ze svych poznatku stud ia zivo�ichu na S picberkach, pre­ cizuje Elton vyznam rady zakladn ich pojmu, s j ej i chz pomoc i ekologie popisuje strukturu a chovan i biologickych spole�enstvi. Elton poj ima ekologii j ako vedu 0 alimenta�n ich vztazich uvn itr zivo6Snych a rostlinnych pospolitosti. Vychod iskem j eho analyzy se stava koncept "potravn iho retezce". Zakladem potravn iho retezce j sou v kazdem spole�enstvi rostliny, ktere pomoci fotosyntezy premenuj i anorgan icke latky a slune�ni energii v latky organ icke. Ty pak pro­ chazej i dalsimi �Ianky retezce pres bylozravce az po masozravce. Elto­ nova koncepce potravnich retezcu dava novy rozmer model u eko­ nom iky prirody. Zdan live je potvrzenim metafory 18. stoleti, jet ho­ vori la 0 prirode j ako 0 vzajemne spjatem "velkem fetezu bytosti". Na rozd il od teto filozoficke predstavy vsak neusporadava zive tvory na stupn ici pod le j ej ich dokonalosti a uctyhodnosti . Eltonuv potravn i retezec je zce la nehodnoticim popisem fungovan i ekonom iky prirody, jej iz u�astn ic i figuruj i v prozaickych rol ich producentu a konzumentu potravy. Spotfebovavani producentu konzumenty vytvari hlavn i, ne- I i jedine pouto prirodni vzajemnost i . Potrava tak funguj e jako zvlastni forma kapitalu, jez j e doslova vitaln i pro chod ekonomiky prirody. 37

Elton podrobn� zkouma vlastnosti zivo�ichu a rostlin odvozene od j ej ich pozice v potravn im ret�zci . Odtud odvozuj e j ak vel ikost ruznych druhu zivouci potravy, tak take j ej ich m iru fertility. Hovori v teto sou­ vislosti 0 "pyram id� mnozstvi", j ej iz tvar je dan tim, ze organismy na­ lezaj ic i se ve spodn ich patrech potravni pyram idy, tedy slouzici jako potrava pro organ ismy v patrech vyssich, musej i byt �etn�jsi a re­ produkovat se rych lej i nez konzumenti prvniho �i dokonce druheho radu. J inymi slovy: tato koncepce vyjadruje tendenc i ke zmensovan i po�tu ziv06chu zauj imaj ic ich vyssi pozice v potravn im ret�zc i. Z kon­ ceptu "pyramidy m nozstvi", j ehoz Elton uziva j iz ve druhe polovine 20. let, vznika 0 dye deseti leti pozd�j i koncepce "ekosystemu" . Vy­ znamnou rol i pri teto postupne precizaci ustredn iho pojmu ekologie hrala od poloviny 30. let polem ika A. Tansleye se starsimi pojetim i poj m u "spole�enstvi" a "klimaxu " . Charles Elton rozpracovava rovnez dalSi z kl i�ovych konceptu eko­ logie, a sice pojem " n iky " . Tento pojem, jenz byl poprve uzit kal iforn­ skYm orn itologem Josephcm G rinnellem, navazuj e na myslenku, kterou zastaval j iz Linne a pozd�j i Darwin, pod le n iz v ramci celkove ekonom iky pl'irody existuj i nejen m istne, ale pfedevsim funk�n� odl is­ ne pozice. Obsazeni nektere z techto pozic j e ustrednim strategickym zaj mem kazdeho druhu a zap as 0 j ej ich ziskan i �i udrzeni je u Darwina vlastnim pfedmetem v��neho boj e 0 existenci v prirod�. Elton dal kon­ ceptu n i ky dynami�tejs i podobu, kdyz duraz polozil na to, co organ is­ mus zauj imaj ic i ur�itou pozici �i status v ramci ekonom iky pfirody konkretn� �ini. V souladu se svym celkovym a limenta�nim pojetim tuto 6nnost organismu nej prve redukoval na typ pfij imane potravy, aby j i pozdej i rozsii'il na vsechny provozovane aktivity. Elton tvori ur�ity pfechod mezi klasickou fazi konstituovan i eko­ logie a takzvanou novou ekologii, ktera se razantn� prosazuj e v eko­ logicke vede od druhe tretiny naseho stoleti. Potfeby formalizace a matematizace si vynuti ly rozhodnejs i rozchod s darwinovskym stylem uvazovani 0 prirode a vyraznejs i pfiklon ke zkouman i IYzikalne che­ m ickych procesu, nez proved I Elton. Tento zakladatel ekologie zvifat jde v j istem smyslu smerem opa�nym a opousti pozice nehodnotici v�dy. Pod doj mem setkan i s Aldo Leopoldem na samem po�atku 30. let se za� ina ziv� zaj imat 0 environmentalni etiku a v jeho prac i The Pattern of Animal Communities z roku 1966 dokonce �teme: "Je-Ii prednost davana ekonomicke produkt ivit� zvlaste v souvislosti se ze­ medelskou velkovyrobou, stava se zivotni prostredi postupn� povadle, monotonn i, ztrac i svuj puvab a za� ina se podobat spise tovam� nez 38

m istu, kde bychom cht� 1 i zit" (cit. die Worster 1 977: 3 00). Jsou to j ist� zvhi�tn i slova od tlov�ka, j enz v ekolog i i 20. stoleti zavedl chapan i pi'irody j ako vysoce integrovaneho systemu producentu a konzumentu. Vudti osobnosti nove ekologie se stava oxfordsky botani k A. G . Tansley. V e sve stati nazvane The Use and A b use of Vegetational Concepts and Terms, jez vy�la v roce 1 93 5 v tasopise Ecology, kri­ tizuje nanosy organ isticke filozofie, j ez pod le j eho nazoru ubiraj i ekolog i i n a v�deckosti . Podrobuj e kritice Clementsovo poj iman i vege­ tatnich systemu jako zivoucich organismu a snazi se vymytit z eko­ logie term in "spoletenstvi" (community) pro j eho antropomorfismus, jenz svadi k domn�nce, ze l idske asociace a pi'irodni soubory maj i analogickou strukturu a funkce. Tansley chce ekolog i i pi'isn� kvan­ tifikovat a zbavit v�ech romantickych nanosu a jako vychod isko mu k tomu rna slouzit pojem "ekosystem", j ej z utvari pi'edev�im pod v l i­ vern v�d fyzikalnich. "Zakladnim poj mem j e total ita systemu zahrnuj ic i nejen komplex organ ismu, ale take ve�kerY komplex fyzikalnich faktoru formuj icich prosti'edi biomu, tedy habitat v nej �ir�im slova smyslu. Tyto ekosys­ temy, j ak je muzeme nazyvat, jsou vysoce rozruzn�ny co se tyte typu i velikosti" (Deleage 1 99 1 : 120). Ve svem pojeti nam ii'enem proti organ icismu saha Tansley k meto­ dologickemu nominalismu, kdyz povazuj e tzv. ekosystemy spise za nasi mys lenkovou konstrukci, j ez umozi'luj e lepe studovat n�ktere vztahy v pi'irod�, nef za pfirodn i danosti . To ho logicky vede k odmit­ nuti pfedstavy jedin� mozneho kl imaxu, k n�muz sm�i'uj e system za danych klimatickych podm inek. Zasahne-l i tlov�k vice ti men� ry­ razn� do urtiteho ekosystemu, vytvari tim pouze podm inky pro defi­ novan i ekosystemu odmneho. Takto koncipovany pojem ekosystemu umozi'luj e popisovat vsechny vztahy mezi organ ismy j ako tist� materialn i rym�nu energie a che­ m ickych prvku, z n ichz sestava to, co j est� Elton nazyval "potravou " . Zatimco starsi pojem pospol itosti sugeroval pi'ikre odd�leni zirych bytosti od nezivych podm inek j ej ich existence, formalizovany poj em ekosystemu umozi'luj e poj imat vsechny zive i nezive prvky energetic­ kych a substantnich rym�n v teze rovin� abstrakce. Vyjadfeni fungo­ van i ekosystem u ve fyzikaln� chemickych kategori ich 6ni z ekologie s konetnou platnosti naprosto exaktni v�du a romanticke spekulace o hodnot� zivota nemaj i v tomto modelu pfili� m ista. Tansleyovo pojeti ekosystemu je inspirovano v prve fad� termo­ dynamickou fyzikou, nikol i b iologi i. To ryrazn� otevira moznosti 39

kvantifikace pochodu, jef v jeho nimci probihaj i, nebot' toky energii mohou byt mei'eny v kazdem bode. Ur�itY system zivo� isneho a rost­ l inneho zivota se stava jen kolektorem, jenz sbira, transformuje a do�asne podrzuj e energi i pi'ichazej ic i ze Siunce. Tim, ze zive orga­ n ismy sousti'ed'uj i pro svou vlastni poti'ebu energii, do�asne brzd i uni­ verzalni entropicky proces. Popisovat pi'irodu v techto term inech na jedne strane odpovida stan­ dardum nehodnotici vedy, na strane druhe vsak v sobe jakys i postoj prece jen obnasi. Je to postoj bl izky poh ledu agronomu a prumysln iku, pro nez pi'iroda pi'edstavuj e v prve i'ade sklad vyuzitelne energie a surovin, j ej z Ize vyprazdnovat s nemalym profitem. Bez ohledu na mozne ideologicke implikace je obraz pi'irody jako prostred i modifikuj iciho toky energ i i pi'edevsim od 40. let naseho sto­ leti systematicky rozvijen v ramci kvantifikovatelnych modelu. Vy­ znamnou rol i pritom krMce sehral pred�asne zesnuly Raymond Lin­ deman, j enz v programove stud i i The Trophic-Dynamic Aspect of Ecology, ktera byla publ ikovana v roce 1942 v �asopise Ecology, na­ vrhuje, inspirovan G. E. Hutchinsonem, redukovat vsechny biologicke j evy do roviny energetickych vymen. V jeho pojeti dostava E ltonova "pyramida mnozstvi" definitivne abstraktni podobu toku energii a materialu. Pi'iroda j e predstavena jako kolobeh IMek a energii, v nemz energie proteka urCitym m nozstvim tzv. "trofickych urovn i". Prutok energie a materialu je vlastn im obsahem potravniho i'etezce, jehoz �Ianky jsou tvoreny organ ismy ruznych trofickych urovni. Nejprve autotrofni rost­ l i ny-producenti syntetizuj i organicke IMky za pouziti sl une�n i energie, aby s i pote heterotrofni rostl iny a zvirata (konzumenti) �ast aku­ m ulovane energie pi'ivlastnily. V prvem stupn i k tomu konzumenti vyuzivaj i autotrofn ich organ ismu, ve druhem stupni nizsich (z hled iska trofickeho) organismu heterotrofn ich, tedy bYlozravcu. eely cyklus j e uzavi'en a zaroven znovu nastartovan organ ismy zivicim i s e odum­ relymi tvory a rozkladaj icimi jej ich hmotu zpet na organ icke latky. Lindeman, na rozdil od rady di'ivejs ich ekologu, vyslovne zahrnuj e d o procesu potravnich interakci take abioticke elementy. Pod le j eho nazoru: " . . . analyza vztahu v ramc i potravniho cyklu ukazuje, ze bio­ t icke spole�enstvi nemu'ze byt osti'e odde leno od sveho abiotickeho prosti'ed i. Ekosystem je proto nahl izen jako nej zakladnejsi ekologicka j ednotka" (Brennan 198 8 : 53). L indeman s i vsima zej mena ztrat energie, k nimz v tomto kolobehu dochazi, a vy� isluj e objem j ej i Ciste produkce. Diky tomu je schopen 40

kalkulovat "ekologickou utinnost", s n iz j ednotl ive organ ismy slouzi j ako transformatory energie. Zj ist'uje, kol i k energie j e ktery organis­ mus schopen vyuzitkovat z n izsich urovn i jej i pfemeny a kol i k j i m uze naopak sam pfedat dale pote, co rozd il vyuzi l ve svem vlastn im metabol ismu. Jak upozornuj e Donald Worster, energeticke paradigma v ekolog i i dale umocnuje j ej i v podstate ekonomicky charakter argumentace. K Ii­ tovymi slovy se v teto optice stavaj i poj my typu "ucinnost", "pro­ duktivita", "tisty vynos", "navratnost" apod . Z utebn ic ekologie v teto fazi ustupuj i darwinovske obrazy boje 0 zivot. " Podobne jako moder­ nizovany ekonom icky system, take priroda se nyn i stava jakousi kor­ porac i, fetezem tovaren, montazn i l inkou. Konfl ikt rna v teto dobfe regulovane ekonom ice jen malo m ista. Stavka je pak dokonce zcela nepfedstavitelna: ze lene tovarny bez ustan i produkuj i pro bylozravce bez ulejvan i a bez jakehokoliv stezovan i. V modern im svete organ i­ zac i fizenych· pocitacem, jenz chce resit vsechny naznaky kon fl i ktu nestrannou arbitrazi, bylo zfej me nevyhnutelne, aby take ekologie zdu­ razn ila vyznam toku zbozi a sluzeb - c i energ i i - zaj ist'ovaneho zcela automaticky, robotizovane a pac ifikovane" (Worster 1977: 3 13). Energeticke schema vykladu dej u v pfirode vede bezprostfedne k predstave prirody jakozto obj ektu utinneho rizeni a kontroly. Tato predstava neni pochopitelne nikterak nova, pfedevsim od druhe sve­ tove valky vsak podobny etos pravidelne vyzafuj e z del fady ekologu . Pod Ie H. T. Oduma napriklad neexistuj e zadny podstatnejsi rozd il mezi svetem pfirody a svetem cloveka. Obe skutecnosti j sou jen dvoj i verzi uplatnovan i principu optimalizace pfi vyuziti surovin a energie. Ve sve knize Environment, Power and Society (197 1) H. T. Odum do­ porucuje, aby ekologie modelovala spolecny design fungovani spo­ lecnosti a pfirody, c imz by zaroven vzn ikl teoreticky zaklad pro novou vedu 0 intervencich cloveka do sveta pfirody. Ekologicka veda i ve sve soucasne kraj ne abstraktn i podobe mode­ lovan i cyklu latkovych pfemen a toku energii podrzela nejen obraz cloveka, ale take m imolidskeho sveta inspirovany ekonom ickou ve­ dou. Vsechny bytosti i jej ich prostfedi j sou navzajem spjaty vysoce proorganizovanym i vztahy producentu a konzumentu. Vsichn i zij i z tehoz energetickeho pfij mu, jenz je v podstate konstantni a muze byt jen ruznymi zpusoby pferozdelovan . Ty ekosystemy, ktere maj i vetSi pod il na tomto pferozde lovan i, tedy ktere maj i vetSi schopnost vyu­ zivat sily toku energie, maj i vetSi sanci pfezit a dominovat. C lovek j e

41

sice uzce spj at s prirodou, toto pouto j e v�ak tvoreno spoletnou sna­ hou po co nej v�gi produktivit� pri vyuzivani energetickych zdroj ii . Ekologie s e stava nejuniverzaln�j � i ekonomickou disciplinou, nebot' j ej i ambici je zprostredkovat tlov�ku informace, j ez mu umozn i ma­ x i malizovat pi'ij my z kapitalu, j enz v podob� slunetni energie v m i­ nulosti i dnes dopada v konstantnim m nozstvi na na�i zem i a 0 n�jz maj i zivy zajem v�echny rostl inne i zivoti�ne formy.

42

K ap i t o l a 3

EMILE DURKHEI M, SOCIOLOGICKY NATURALI S MUS A POC A.TKY EKOLOGIE CLOVEKA DIJlba prcice je tedy vysledkem boje

0

ii­

vot: je ovsem jeho smirnym rozuzlenim.

E. Durkheim

I kdyz term in "ekologie �Iov�ka" (human ecology) za�ina byt pouzi­ van teprve od po�atku 20. let naseho stoleti sociology chicagske skoly, prav� Em ile Durkheim se svou praci De la Division du Travail Social ( 1 893) by va �asto uvad�n na �elnem m ist� mezi j ej im i myslenkovym i pi'edchudci .

Opravr'luj i k tomu pi'edevsim pasaze obsazene v e druhe knize zm i­ n�ne Durltheimovy prace, v n ichz se zamySH (v polemice s myslen­ kami Herberta Spencera) nad pi'i�inam i d�lby prace. Prav� kategorie d�lby prace j e pi'itom, j ak znamo, j ednou z kl i�ovych kategori i j eho poj eti povahy spole�nosti a motoru spole�enskeho vyvoje . D�lba prace, chapana sirej i n e z jen v uzce ekonomickem smyslu, rna stej n� konstitutivni rol i pro spole�nost zalozenou na organicke sol ida­ rit�, j ako m�la v minulosti podobnost j ednotlivych �asti pro spole�nost spo�ivaj ic i na sol idarit� mechanicke. Prechod od sol idarity mecha­ n icke, zalozene na nem�nnem opakovani ustalenych hodnot a z gene­ race na generaci prej imanych vzorcu j ednan i, k sol idarit� organicke, j ez spo�iva na uzke vzajemne provazanosti a podmin�nosti �innosti j ednotlivych Msti diferencovaneho socialn iho organismu, j e prav� du­ sledkem rozvoj e d�lby prace. Jak znamo, Durkheim povazuj e za pi'ed­ poklady rozvoje d�lby prace jednak tzv. " material n i h ustotu" , tedy po­ �et obyvatel zij icich v ur�ite oblasti, ale pi'edevsim tzv. "moralni hustotu" danou m irou interakci a socialn ich vztahu, ktera nemusi vzdy primo korelovat s f)tzickou hustotou populace, ale je zavisla pi'edevsim na zpusobech transportu a komunikace. Durkheim zdurazr'luje, ze existenci d�lby prace potvrzuj i biologove, kteri tak �ini v mnohem univerzaln�jsim smyslu nez ekonomove, ktei'i ovsem na tento fenomen upozorn i l i nejdi'ive, a to j iz ve druhe polovin� 18. stoleti. Sociologie pod vl ivem univerzalniho biologickeho poj eti rozsiruje koncept d�lby prace vn� sfery ekonom iky i do oblasti poli­ tiky, spravy, j ustice, ale i v�dy, filozofie a um�n i. Take h lavn i funkc i 43

delby pnice nespatruj i soc iologove v pouhem zvy�ovan i produktivity, ale v mnohem duleziteWm pi'inosu, a sice v udrzovan i pocitu sol ida­ rity v norych spole�enskych podminkach, v n ichz j iz sol idarita ne­ m uze by't udrzovana zpusoby obvyklym i v malo diferencovanych spole�nostech. "Socialni zivot prameni z dvoj iho zdroje: z podobnosti vedomi a ze socialni dt:\lby prace. V prvem pripade je jednotl ivec socializovan tim zpusobem, ze pri absenc i vlastn i individual ity splyva se sobt:\ podob­ nym i v ramci tehoz kolektivn iho typu. Ve druhem pi'ipade, kdy j iz dis­ ponuj e osobni tyziognom i i a aktivitou, ktere ho odlisuj i od druhych, zavisi na n ich v tom mei'itku, v j akem se od nich od l i�uje . . . " (Durk­ heim 1922: 205). Durkheim opakovane klade otazku po vn itfnich zdroj ich, ktere ve spole�nosti startuj i proces delby prace. Ur�ita m ira hustoty populace a pi'edev� im frekvence socialnich styku j sou sice du­ lezit)'m i podminkam i, n i koli v�ak podminkam i dosta�uj ic im i . A prave ekologie, konkretne myslenky Charlese Darwina, poskytuj i Durkhei­ movi k l i� pro nalezeni onoho faktoru nej podstatnej�iho. Je j im boj o zivot. Durkheim apl i kuj e na vyklad deni ve spole�nosti Darwinovu my�­ lenku, podle n iz konkurence mezi dvema 6 vice organ ismy je tim in­ tenzivnej �i, �im j sou si organ ismy podobnej�i. Organ ismy, ktere maj i stej ne potreby a ktere sleduj i stejne cile, s i navzajem prekazej i. Nao­ pak, j estl ize j sou j ej ich cile ruzne, treci plochy se snizuj i. Stej nou my�lenku naleza Durkheim i u Haeckela. Platnost tohoto vztahu roz�iruje i na l idskou spole�nost: " Lide j sou podrizeni temuz zakonu. V temze meste mohou ruzne profese spolu koexistovat, aniz by byly n uceny navzajem si �kod it. Sleduj i totiz ruzne cile" (Durkheim 1893 : 249). Ti, kdo poskytuj i od li�ne sluzby, mohou je poskytovat paralelne. Kdyz v�ak ruzne subj ekty plni tytez funkce, navzajem si pl'ekazej i a mohou prosperovat jen na ukor druheho. Proto kaZde nahustt:\ni styku popu lace, zvla�te je-li dopro­ vazeno vzrustem j ej iho po�tu, vykonava tlak na dal�i diferenciac i v oblasti delby prace. Tento mechan ismus plati nejen pro ekonom iku, ale take napi'iklad pro vedu � i umeni. Durkheimovy my�lenky uzce koresponduj i s pfedstavam i formuj i­ c iho se ekologickeho parad igmatu. Take on se domn iva, ze cely sys­ tem funguj e bez j akehokoliv i'id iciho centra, j eho rovnovaha se usta­ vuj e svym i vnitrnimi s i lam i zcela spontanne a trva tak dlouho, dokud nory impuls nepfinese n utnost vybalancovat rovnovahu novou. "V�e se dej e zcela mechan icky. Naruseni rovnovahy v socialni mase vyvo44

lava kon fl ikty, ktere nemohou byt rozi'eseny j inak nei rozvinutejsi delbou prace: takovy je motor pokroku" (Durkheim 1 893 : 253). Rozvoj delby prace tedy pfedstavuj e zpusob, j ak podminky boj e o zivot ucinit pi'ij atelnejsimi pro vsechny zucastnene. Diky j e m u ne­ j sou potencialni soupei'i nucen i navzajem se zn icit, ale mohou vza­ jemne koexistovat a dophlovat se. V m ii'e, v jake se rozvij i, umozi'luj e delba prace rostoucimu poctu l i d i nalezt zpusob, jak pi'ezit. Pokud by k j ej imu rozvoj i nedoslo, byl i by odsouzeni k tvrdemu konfl i ktu, kter)t by pro mnohe z n ich nepochybne znamenal zanik. Jak vidno, Durkhei m dokazal vyuzit Darwinovy myslenky mnohem napad itej i nei socialni darwin iste. Nenechal se zlakat ke zkratovitym uvaham 0 nutnosti boj e vsech proti vsem, z nej z j ako vitez m uze vyj it jen nejsilnej si, at' j iz v rovine j ednotl ivcu, c i celych skupin anebo do­ konce narodu. Nam isto toho hloubej i pochopi l vlastn i podstatu ekolo­ gickeho mysleni, tedy j eho systemovost. Snazi se ukazat, jak nove im­ pulsy (v podobe zvyseni moralni hustoty, j ez sarna j e zapi'icinena napi'iklad pokroky v doprave) rozhoduj i 0 tom, jake podoby v reakci na ne spolecensky system nabude. Durkheim ovsem predznamenava celkovy charakter ekologie clove­ ka nejen systemovosti sveho pi'istupu, ale take svym podcei'lovan im vyznamu pi'irodniho prosti'edi jako determ inuj iciho faktoru ve vyvoj i spolecnost i . Domn iva se, ze vniti'n i spolecenske sily ovl ivnuj i d i feren­ ciaci spolecnosti v mnohem vyraznejs i m ii'e nez napi'iklad od lisnosti klimatu a dalsich pi'irodnich podm inek. 0 pi'irode hovoi'i ostatne je n vyj imecne, napi'iklad hned v uvodu v souvislosti s potrebou "boj e proti pi'irode", ktera vyzaduj e vyssi vedeckou a odbomou spec ializac i, nei na j akou byla spolecnost zvykla doposud (Durkheim 1 893 : 5). Delba prace ovsem muze m imit animozitu mezi lidmi maj icimi po­ dobne potreby a sleduj icimi stej ne cile pouze za predpokladu, ze vse probiha v ramci teze spolecnost i . Pokud totiz podobna konkurence za­ vladne mezi pi'islusn iky ruznych spolecnosti, bude je stavet jen j este vice proti sobe. Pouze v ramc i teze spolecnosti muze byt konkurence soupei'ic i 0 tytez zdroj e m imena pomoc i delby prace, j ez rna tu schop­ nost, ze zaroven propoj uje ty, ktere oddeluj e (Durkhe im 1 893 : 259). Durkheim zde nevedomky narazi na j eden z h lavnich problemu, ktere budou v budoucnu komplikovat snahy 0 apl ikac i pi'irodovednych eko­ logickych mode lu na l idskou spolecnost. Jde 0 problem vymezeni dru­ hu j ako zakladni j ednotky analyzy (bl ize viz kap. 7). Pro Durkheima neni delba prace v zadnem pripade skutecnym zakla­ dem socialn iho zivota. Aby byl tento zpusob m imeni konkurencn iho 45

zapasu vubec realizovatelny, musi mezi Iidmi existovat j iz ur�ita ele­ mentarn i m ira sol idarity, musi tedy byt �Ieny teze spole�nosti. Tam, kde tato pfedbezna podminka neni splnena, vedou odsti'edive konku­ ren�ni tlaky k mene smirnemu a spole�ensky mene produktivnimu vy­ usteni. Nelze tedy tvrd it, ze delba prace je zakladem v�eho soc ialn iho zivota. Je na nem zavisla a je z neho odvozena. Pfedchazi ji hlub�i po­ spolitost sdilene viry a poc itu, tedy zakladni hodnotory konsensus. Je zfej me, ze v tom to bode Durkheim dokaze efektivne polemizovat nejen se spencerovskym l iberal ismem, ale opet take s predstavam i so­ cialnich darwinistu. V polemice s Herbertem Spencerem napada antro­ pomorfn i pfedstavu spole�nosti j ako nezavisleho individua, jez se ridi v podstate u�elovou rac ional itou. Kolektivn i zivot nen i sumou svo­ bodnych rozhodnuti individualn ich vuli, naopak, svobodna ind ividual­ ni vule muze byt teprve produktem ur�ite organ izace spole�enskeho zivota. Z tehoz duvodu ov�em nelze redukovat deni ve spole�nosti ani na j ak}'s i pseudodarwinistick}' boj v�ech proti v�em, tedy opet na sumu individualnich vul i , byt' tentokrat se j edna 0 vule zlovolne. V polemice s temito smery Durkheim vlastne obraci u�en i 0 spole­ �enske smlouve. Nej prve zde existovala zakladni shoda, kterou n ikdo vedome neartiku loval, ktera v�ak spo�ivala na nejhlub�ich pfibuzen­ stvich krve, na spole�nem kultu pi'edku, sdilenych zvycich a podobne (Durkheim 1893: 262). Tato mnohonasobne j i�tena spole�na haze za­ j gtovala odpradavna l i dske spoluziti zcela spolehl ive. Diky teto ne­ psane smlouve, zakladaj ici schopnost zit vubec pospolu, se pozdej i , ve spole�nosti organ icke sol idarity, stava prave v podobe delby prace moznym takove fe�en i soupefeni v�ech proti v�em, ktere spole�nost nerozklada, ale naopak i ntegruj e a zaroven zene kupredu. R e�eno Durkheimorymi slovy: "Existuj e tedy socialni zivot, j enz je vne kazde delby prace a ktery kazda delba prace pfedpoklada. Prave toto vlastne konstatuj eme, kdyz poukazuj eme n a skute�nost, ze existuj i spole�­ nosti, j ej ichz soudrznost j e zaj i �tena skrze pospolitost viry a senti­ mentu, a ze prave z tech to spole�nosti vy�ly ty spole�nosti, jej ichz j ednotu zaj i�t'uje delba prace" (Durkheim 1893: 26 1). V polemice s l i beralni koncepci spole�enske sm louvy tak Durkheim zduraziluje, ze prave uvnitr ranych spole�nosti nemel boj v�ech proti vsem zadne m isto. V protikladu k socialnimu darwinismu rika, ze boj v�ech proti v�em nemuze byt povazovan za normalni staY ani ve spo­ le�nosti pokro6 le. Durkheim ve svem pfistupu anticipoval nejen rychod iska pozdej�i ekologie �Ioveka chicagske �koly, a l e pi'edznamenal take nektere mys46

lenky Amose Hawleye a fady dagich soc iologu (bl ize viz Schnore 1 95 8). My�lenky Emila Durkheima, byt' nebyly inspirovany bezprostfedne zadnymi environmentalnimi ohledy, j sou vysoce relevantni take z h le­ diska dne�nich d iskusi 0 zadoucnosti hodnotove reorientace smerem ke spoti'ebne mene narocnemu zpusobu zivota i z h lediska uvah 0 dob­ rovolne skromnosti . Durkheima pfivadi k tomuto tematu bytostne kon­ zervativni motiv v j eho my�leni. Po zpochybneni nabozensk}'ch za­ kladu moralky potfebuj e modem i spolecnost, nema- l i v ni trvale pi'evladnout anom ie, nahradu v podobnl! zavazne moralce svl!tske. Nej vym hodnotou teto moralky se musi stat Spolecnost a j ej i obecny zaj em, j enz musi pfeklenout rozpory v�ech zaj m u partikulamich, at' jsou j iz povahy individualni, ci povahy skupinove. (Durkhei m vl!­ noval, jak znamo, znacne usi l i tomu, aby ukazal zakladni pi'ibuznost my�lenky boha a podstaty spolecnost i . ) Podle Durkheima clovl!k jen s obtizemi dokaze ovladat sve neome­ zene tuzby a bezbfeha pfani. Ke ctnosti sebeovladani ho m uze dovest jedinl! systematicka yYchova. I nd ividualni egoismus totiz pi'il i� snadno ztotoznuje svobodu s moznosti uspokoj ovat j akekoliv choutky, j ef jsou ze sve povahy zcela nenasytne. Pod Ie Durkheima naproti tomu byt svobodny neznamena cin it, co se clovl!ku zlibi. Znamena to uml!t se ovladat, akceptovat autoritu, ucit se syYm povinnostem a plnit j e . Schopnost omezovat dobrovolnl! sebe sarna j e , podle nej , zakladem ve�kere moralky. Pouze clovek, j enz se nauci l byt spokojen s tim, co rna, a nezvy�uj e donekonecna sva ocekavani, naleza v umei'enosti sku­ tecnou svobodu a �tl!sti. Schopnost sebediscipl iny j e zasadn i j ak pro zdravi jednotl ivce, tak take cele spolecnosti . Opakem j e neuroticke touzeni po nerealnych a nedostiznych cilech. Neni- l i vule k ukazne­ nosti pfitomna, vede to na urovni celospolecenske k chaosu a na urovni individualni dochazi ke zvy�eni rizika anomicke sebevrazdy. Durkheim zde polemizuje s osvicenskou pfedstavou pokroku j ako kontinuitn iho naph'lovan i stale se zvy�uj icich aspiraci a ocekavani. Jak znamo, podle pfedstav osvicencu j e clovl!k schopen nekonecneho roz­ voje a je k tomu pouze zapotfebi odstran it spolecenske pfekazky, jet m u v tom v minulosti bran i ly. Podle Durkheima nemuze Iidska em an­ cipace spocivat v roz�ifovan i osobni ci skupinove zadostivosti . N a­ opak, moralni rozvoj spociva v tom, ze clovek j e schopen uvl!dom it si sva vlastn i a zcela pfirozena omezen i. Skutecna moralka spociva v tom, ze jednotl ivci uznaj i hranice svych moznosti i meze sve do by a pi'izpusobi se j im . 47

Podobne myslenky rozvij i Durkheim pfedevsim ve sve pnlci 0 mo­ niln i vychove a dale v nekolika pasazich sve monografie 0 sebevrazde z roku 1 897. Opakuj e zde sve tvrzeni 0 tom, ze nevy�erpatelnost a ne­ nasytnost vlastnich pfani, ktera muze nabyvat az morbidnich podob, zpusobuj e �Ioveku bolest a stradan i. Jedine ve j menu Spole�nosti je mozno tato pfani omezit a kazde vrstve urC it, jake j sou jej i legitimni aspirace. Pod Ie Durkheima je naivni domn ivat se, ze neustale zvyso­ van i materialni spotfeby povede k neustalemu zvysovan i spokojenosti vsech vrstev. Povede pouze k vyssi nespokojcnost i s tim, �eho j iz bylo dosazeno. Teto ceste, j ef n i kam nevede, je treba vyhnout se uznan im, ze nen i rozumne zadat od zivota po materialni strance stale vice. Je tfeba nau�it se byt spokojen s tim, co � Iovek rna. Prave chudoba, jef vede k ur�ite sebed iscipl ine, j e nej lepsi skolou scbeomczovani. Bohat­ stvi je naopak ve svych aspiracich hluboce nemoralni. Pod Ie Durkheima j e optimalni takova spole�nost, ktera j e schopna vyzadovat nutne ustupky a obeti od svych �Icnu a timto zpusobem udrzovat fad. Nuti s i lne uplati'lovat svoj i moc umirnene, apeluj e na vzajemne povinnosti a obecny zajem. Durkhcim neodm ital v tomto smys1u an i ur�itou regu1aci produkce a doporu�oval klast lim ity pfil is­ nym aspiracim. Bez tech to omezeni, domn ival se, pfinese veskery cko­ nom icky pokrok stejne tak jako veskere vedccke objevy pouzc rostou­ ci nespokojenost a socialni zmatky. Prave teorie nabozenstvi, jez klade duraz na uzkou spfiznenost idej i boha a spole�nosti, umoznuje Durkheimovi vyzadovat ur� itou aske­ tickou sebedisciplinu ve j menu Spole�nost i . So c i o l o g i c ky n a t u r a l is m us a e k o l o g i e

Pozitivisticky orientovana soc iologic hodla budovat svou metodo­ logi i i teorii po vzoru pfirodnich ved. Durkheim patfi, podobne jako Auguste Comte, k um irnene pozitivistickemu kfid lu. Kridlo rad ikaln i j c krome Herberta Spencera ve druhe polovine 1 9 . stoleti reprezento­ vano s irokou skalou nej ruznejs ich smeru soc iologickeho naturalismu. Tyto skoly se vesmes domn ivaj i, ze vykladovym princ ipem sociologie se rna stat nektery z j iz uzivanych principu z oblasti prirodovedy. Analyza zivota l i dske spole�nosti si rna vysta� it s modely biologic­ keho evolucionismu a darwin ismu, mechanic ismu, fyzikal ismu, orga­ n i cismu, �i rna vychazet z logiky demografickeho, geografickeho � i dokonce vysoce sporneho rasove antropologickeho vysvetlcni.

48

Zmin�ne sm�ry na j edne stran� pfispivaly ke sblizovani poh ledu so­ cialnich ved s pohledem v�d pi'irodn ich, coz favorizovalo take prvn i snahy 0 ekologicky pohled na d�ni ve spolecnosti . Zarovei'l v�ak syn­ tetickemu duchu ekologie nepraly, nebot' vesm�s redukovaly vysv�t­ leni na jediny rozhoduj iei faktor a nem�ly pfili� porozum�ni pro kom­ plexni a zp�tnovazebni charakter systemoveho pfistupu, j enz j e tak typick)' pro pozici pfirodov�dnych ekologu. Na tvurce chicagske �koly a pozd�j i n a Amose Hawleye m�1 i nej ­ v�g( vliv pl'edstavitele �koly geograficke, ktera zdurazi'luj e vlivy c le­ n itosti zemskeho povrchu, ale take podnebi, vlastnosti pudy, sm�ru toku i'ek, lokalizace nerostneho bohatstvi a podobn�, na vyslednou podobu a fungovfmi cele spolecnost i . Pl'edstavitele ekologizuj ic i so­ ciologie se v teto souvislosti odvolavaj i pl'edev�im na posibil ismus P. Vidala de la Blanche, ale take na Friedricha Ratzela a Le Playe. Vysoce ocei'luj i antropogeografy za jej ich zdurazn�ni uzkych vazeb mezi charakterem geografickeho prostredi a zpusobem zivota clov�ka, zarovei'l ov�em kritizuj i pl'imny geograficky determinismus, jak se projevuj e napfiklad v dile Friedricha Ratze la.

49

Kapitola 4

C H I CAGS KA � KOLA " HUMAN ECOLOGY "

KLASICKA VERZE Nikoli c/ovek. nybrz komunita. niko/i vztahy cloveka k Zemi. klerou obYvel. ale jeho vztahy ke druhym /idem nels zaj[maji predevs[m.

R. E. Park

V prubehu 20. a 3 0 . let se poprve v systematicke podobe snazi apl i­ kovat poznatky pi'irodovedne ekologie na popis deni v l idske spole�­ nosti skupina americkYch sociologu pusob ic ich na univerzite v Ch ica­ guo Tvoi' i 1 i vyznamny proud v nimci chicagske skoly v sirsim slova smyslu, do n iz byva i'azena take vetev soc ialne psychologicka (prvn i faze symbol ickeho i nterakcionismu), ale tez zkouman i rodiny, raso­ vych problemu, otazek socialni zmeny a podobne. Pi'edmetem zajm u chicagske skoly v uzs im slova smyslu se stava bezprecedentni explozivn i rust velkomesta a socialni procesy, j ez ho doprovazej i. B adatele chicagske skoly se snazi tomuto ve sve mas ivite h i storicky zcela novemu j evu porozumet a zaroven ho v j eho neob­ vyklosti nej akym zpusobem legitimovat. V podstate se snaii urbann i explozi, ktera odporovala m nohemu z tradic americke venkovske a malomestske demokracie, legitimovat tim, ie j i vykladaj i jako zvlastn i formu proj evu nejobecnejs ich zakon u pi'irody. To, co se muselo jevit z pohledu pi'edchozi americke trad ice jako povail ivy chaos, je vyli�e­ no jen j ako dil�i pi'ipad naplnovani zakonu pi'irody. Ponekud paradox­ ne j sou zde ekologicke zakon itosti pouzity ke zduvodneni nastupu nej ­ modernejsi formy civil izace, kteni dopady sveho fungovani ekologic­ kou rovnovahu pi'irody ohrozuje. Tento paradox a toto napeti vsak stoupenci chicagske skoly jeste nereflektuj i . Jej ich pozornost je sou­ sti'edena na vyklad mechan ismu, pomoci n ichz si ruzne socialni, pro­ fesni a etnicke subpopulace nalezaj i v boui'l ive se promenuj icim pro­ sti'edi velkYch americkych mest svuj prostor pro existenci, tedy sve pevne m isto v delbe prace, moci a prestiie. V l i n i i sociologickeho poznani navazuj e chicagskci skola pi'edevsim na Herberta Spencera, pocatkem naseho stoleti nejc itovanejsiho soc i­ ologa ve Spoj enych statech. Jeho obecne filozofickou koncepci vsak konkretizuj e pi'i apl i kaci na problemy konkuren�niho soupei'eni, statu50

sove diferenciace a asi m i lativn i integrace etn ickych skupin a dal�ich subkultur v pom�rech Chicaga te doby. Predev�im v�ak chicagska �kola vychazi z urovn� pozmini ekologic­ ke vMy, jehoz bylo dosazeno v dobach Eugen ia Warminga a F. E. Clementse, tedy ve fazi, kdy pi'i vysvNlovani ekologickych souvislosti je�t� zcela dom inoval monopol botaniku. Robert Ezra Park a j eho ko­ legove m�l i k d ispozic i pro cerpani znalosti z oblasti ekologie pi'ede­ v�im Warmingovu Oecology of Plants, j ez byla do angl ictiny preloze­ na v roce 1909, dale Clementsovu Plant Succession z roku 19 16 a rov­ n�z praci C . C. Adamse Guide to the Study of Animal Ecology z roku 19 13 . S ilny vliv ekologickeho my�leni mocn� ovl ivn�neho Darwinem se proj evuje j iz v klasicke ucebn ici Parka a Burgesse Introduction to the Science of Sociology, j ez vy�la prvn� v roce 192 1 a pak vychazel a v i'ad� dal�ich vydan i v prub�hu celych 20. let. Prace zmin�nych ekologu inspirovaly autory v prve i'ad� ustrednim term inem srych analyz, terminem "community", j enz znamena spole­ censtvi, ale take obec. Podle Warm inga umozi'luj e prav� tento j ednoti­ ci pojem zkoumat diverzitu nej ruzn�j � ich asociaci, jez v pi'irod� nale­ zame, v urcite uniformovane a organizovane podob�. Park s B urges­ sem tento pojem prej imaj i, pl'icemz duraz kladou n a prostorovou stranku v�ci , zdurazi'luj ice ryznam geograficke d istribuce individui a i nstituci, z nichz je dana pospol itost slozena. Je to pochopitelne, nebot' v centru j ej ich zaj m u stoj i ryklad dramatickYch zm�n v charakteru teprve relativn� nedavno osidleneho, puvodn� ryze prirodniho prosto­ ru. " Komunita" je vlastn� jakousi zkratkou pro oznaceni procesu sice kolektivn iho, n i ko l i v�ak dopi'edu jasn� naplanovaneho vytval'eni um�­ leho prostoru, v n�mz se odehrava sebereguluj ic i se souziti j ed incu a skupin s ruznymi zaj my. Od pocatku ov�em poj em komunity znamena pro chicagskou �kolu dvoj i. Na j edne stran� j e to konkretni sidelni utvar, j enz m uze byt pod­ roben empirickemu zkouman i, na stran� druhe j e to c ist� teoreticky pojem oznacuj ic i proces adaptace na prosti'edi, v n�mz h lavni rol i hraje konkurencni soupel'eni. Dvoj i pojeti komunity koresponduj e s nevyhran�nosti chicagske �koly v nazoru na to, je-li "human ecolo­ gy" pouze specialni sociologickou discipl inou, tedy v podstat� socio­ logi i m�sta, anebo j edna-li se 0 nejobecn�j� i sociologickou teori i, kte­ rou j e nutno budovat j ako univerzalni zaklad v�ech socialnich v�d . V l iceni charakteru d�ni na urovni lidskych komunit j sou sociologo­ ve chicagske �koly v j i stem smyslu darwinistimw nez Warming. 51

Tento ekolog sice konstatuje, ze nej frekventovan�jsim vztahem uvniti' rostlinnych spolel:: e nstvi j e soupei'ivy komensal ismus (tedy vztahy od­ vij ej ici se od identickych pozadavku I:: l enu tehoz druhu nebo i ruznych druhu na zivotn i n utnosti), krom� toho vsak zmi i vztahy, kdy ruzne druhy zij i v harmon i i , protoze j ej ich miroky na prosti'edi j sou komple­ mentarni. Vedle kompetitivn ich asoc iaci sestavaj icich z druhu, jez spolu vzaj emn� soupel'i, zna Warm ing i komplementarn i asociace, te­ dy spolel:: e nstvi, kde ruzne druhy zij i v harmoni i , nebot' maj i vul:: i pro­ sti'edi ruzne pozadavky. Oproti tomu podle obou chicagskych soc iologu: "Boj 0 existenc i v jedne I:: i j ine form� je ve skutel:: n osti podstatny pro povahu spolel:: ­ nost i . Konkurence, segregace a akomodace slouzi k udrzovani soc ial­ n iho odstupu, k fixovan i statusu a k ochran� nezavislosti jednotlivcu v soc ialn ich vztazich" (Park, Burgess 1 928 : \ 65). Pod le dalsiho z chi­ cagskych soc iologu H. W. Zorbaugha j e m�sto prosti'ed im neustaleho soupefeni kazdeho s kazdym . Je to soupefeni anonymni, kde jedinec ani nemuze znat vsechny sve soupei'e. Nesoupei'i se zdaleka jen 0 pe­ n ize, ale napi'iklad take 0 pozici a prestiz kazdeho I:: lov�ka v obci. Zmin�ne procesy j sou podle soc iologu velmi podobne, at' j iz se j ed­ na 0 rostlinna I:: i zvii'eci spolel:: e nstvi, 6 0 spolel:: n ost l idskou. Naprot i tomu Warming se domn ival, ze rozdily mezi spolel:: e nstvim lidi a t�m i spolel:: e nstvimi, jei nalezame v pi'irod�, jsou mnohem vyrazn�j si, pro charakter celku vyznamn�jsi, a ph srovnavani l idskeho a m imol idske­ ho sv�ta byl spise opatrnY. Take tento rozd il poh ledu je vcelku pocho­ p itelny. J estl ize pi'irodov�dni ekologove nem� l i zadny zvlastn i zaj em na tom, aby j ej ich poj my a koncepce byly pouzity take vn� pi'irodniho d�ni, sociologove chicagske skoly, jakm i le jednou ekologicke paradig­ rna pro svuj vyklad toho, co se d�j e ve spolel:: n osti, zvo l i l i , museli trvat na univerzalni platnosti pi'evzatych pojmu a vykladovych schemat, a tedy na uzke podobnosti d�n i v pi'irod� a ve spolel:: n osti. Znama �tvel'ice procesu, j ez vyph'luj i podle soc iologu chicagske sko­ Iy zivot kazdeho spole�enstvi, tedy konkurence, konflikt, pfizpusoben i a asi m i lace, n e m a j ednotny puvod. J e n z�asti byla pfej ata z koncepc i ekologu, z�asti vd��i za svuj vyznam specifickym pom�rum ve Spoje­ nych statech na po�atku naseho stoleti, pi'edevsim zkusenostem se zna�nou m igraci a doprovodnou silnou kultumi heterogenitou spolel:: nosti. Konkurence j e povazovana za zdaleka nejzakladn�jsi a nej univer­ zaln�j s i formu mezi l idskych vztahu. B iologie zde, pod le Parka a Bur­ gesse, svym odhalenim vyznamu boj e 0 pi'eziti pro cely proces evoluce pouze dala zapravdu fi lozofii modern i prumyslove spolel:: n osti vyj ad52

fene j iz v dile Adama Sm itha a fady dalSich ekonomu . B iologie vlastnl! jen potvrd ila univemil n i platnost zakona, j enz pro modern i spolecnost byl formulovan davno pfed Darwinem . Pfedchudc i sociologu zde byl i pohotovl!j�i nez pfedchudci ekologu. V l idske spolecnosti (a tim se pfece jen li�i od spolecenstvi rostlin) se boj 0 zivot bHnl! neprojevuj e ve sve otevfene a zcela nekompro­ m isni podobl!. Vystupuj e v kontrolovane podobl! kompetitivni koope­ race, coz je term in, jenz opl!t prozrazuje Cistl! ekonomicky puvod. Lide sleduj i svuj profit zpusobem, jenz zaroven pfispiva skrze ryml!nu zbo­ zi a sluzeb k uspokoj ovani zaj m u druhych a k obecnemu blahu. Zcela v duchu trad icn ich uvah z oblasti ekonomie pfirody zde soc i­ ologum chicagske �koly ekonomicke a ekologicke naprosto splyva. " Ekonom icka organ izace spolecnosti, pokud j e produktem svobodne konkurence, j e ekologickou organ izac i. To plati v l i dske tak j ako v rostl inne ci v an imalni ekologi i " (Park, Burgess 1928 : 508). Je tomu tak proto, ze spolecnym j menovatelem sfery ekonomickeho a sfery ekologickeho je pravl! zapas 0 pfeziti, v j ehoz prubl!hu schopnl!j � i vy­ fazuj i ze hry menl! schopne. Ekonom icke je pro klasiky chicagske �koly identicke s ekologickym, protoze oboj i j e jen oznacen im tehoz principu, principu selekce. Zde pochopitelnl! narazime na j eden ze zdroj u m noha pozdl!j�ich nedoro­ zuml!ni a poj movych zmatku. Selekce neuspMnych znamena v ekono­ micke rovinl! zaroven adaptaci uspMnych formou rustu. Pravl! tento zpusob adaptace se stal ustfednim motivem sociologie ml!sta chicagske �koly a vedl s pfichodem ery mezi rustu ke zj evne absurdnosti mnoha jej ich propozic. Chicagska �kola v�ak potfebovala odvod it sve poj eti identity ekonom ickeho a ekologickeho pravl! od principu soupefeni jednotl ivcu a malych skupin v podminkach volne konkurence. Timto zpusobem mohla sidelni struktury vysoce organ izovane modern i ty vy­ svl!tlovat j ako prime pokracovan i zakladnich americkych demokratic­ kych hod not a l i beralnich tradic. Konkurencn i soupefeni, pokud nen i zadnym zpusobem omezovano, je, podle sociologu chicagske �koly, nej intenzivnl!j � i v ramc i tehoz druhu. Take tato propozice j e pi'evzata od Warminga a vyplyva z j eho koncepce komensalismu. Park s Burgessem ov�em (bez j akehokol i v dalSiho komentare) v teto souvislosti poznamenavaj i, z e z h lediska clovl!ka konkurence j inych druhu j iz nepfipada v uvahu, nebot' " l i dska kontrola nad svl!tem rost l i n a zvii'at j e nyn i j iz natolik up Ina, ze exis­ tence je povolena jen tl!m rostl inam a zvifatum, ktere slouzi l idskym cilum" (Park, Burgess 192 1: 5 12). 53

V nimc i I idske spole�nosti je konkuren�ni soupefeni sice vysoce za­ douci, nebot' je proj evem volnosti, iniciativy a svobody, je v�ak sprav­ ne, ze probiha s j istymi omezenimi moralnimi, zvykovymi a legis lativ­ nim i. Praktick}'m politick}'m problemem spole�nosti pak j e nalezen i takove m iry konkuren�n iho soupefeni, ktere b y uvolnovalo iniciativu a original itu, aniz by se uvoln�na energie vymkla zcela zpod kontroly. Je zfej me, ze zde Park s Burgessem narazej i na klasicky sociologicky problem rovnovahy mezi socialni statikou a socialni dynam ikou. Konkuren�ni soupefeni pi'eriista v otevfen� nepi'atelsky konfl ikt teh­ dy, kdyz ob� strany vedom� ozna�i soupefe za nepfitele. Jednozna�ne odli�eni kon fl i ktu od konkurence potfebuj i chicagW sociologove zj ev­ n� k tomu, aby zfeteln� odl i � i l i mocenske nerovnosti uvnitf statu a mo­ censke zapasy mezi n i m i od hry svobodnych ekonomickych sil, a tedy statni moc od spole�nosti ob�anske. Takto Ize �ist jej ich tvrzeni: " V principu miizeme fici, ze konkurence ur�uj e postaveni ind ividua v obci , konfl ikt fixuj e j eho m isto ve spole�nosti . Um ist�ni, pozice, ekologicka vzaj emna zavislost, to j sou znaky obce. Status, podfize­ nost, nadfizenost, kontrola, to v�e j sou znaky spole�nosti" (Park, Bur­ gess 1 92 1 : 5 74). Procesy akomodace a asi m i lace se dostavaj i do popfedi pozomosti sociologii chicagske �koly pfedev�im vlivem migra�nich pohybii a kultumi heterogenity americke spole�nosti na poMtku n a�eho stoleti. Po strance teoreticke v�ak nalezaj i oporu v Clementsovych analyzach rost linne sukcese, tedy postupnych trans formaci charakteru rostl innych spole�enstvi. C lements studuj e procesy i nvaze rostl in, tedy jej ich pfe­ suny na nova uzemi a postupnou adaptaci na nove podm inky. Sociologove postupuj i analogicky pfi zkoumani procesu ustavovani politickych regulaci . Pfitom proces adaptace, j enz v pfipad� ekologie zahmoval organicke modifikace pfena�ene biologicky, nahrazuj i ako­ modaci, kdy zm�ny v chovani j sou zprostfedkovany n ikol i bio\ogicky, nybrz kultum�, tedy pomoci zm�n norem a hodnot, ktere fid! a kon­ troluj i chovan i. Asi m i lace pak ozna�uj e proces, v j ehoz priib�hu si nov� pfichozi jednotl ivci �i skupiny akti vn� osvoj uj i hodnoty, normy a postoje no­ veho kultumiho prostfedi a za�lenuj i se do spole�neho kultumiho zi­ vota. Zatimco akomodace usnadnuj e pfechod j ednotlivce � i skupiny do novych politickych pom�rii zpravidla v ramc i teze zem�, asimilace usnadnuj e takovy pfechod do novych pom�rii kultum ich zpravidla v j ine zemi . 54

V�echny ttyfi uvedene procesy maj i i lustrovat spontaneitu spoleten­ skeho d�n i, z n iz n i kym nefizen vyrusta a zaroven se neustale v j istych hran icich plynule modifikuj e spoletensky fad. Princip neviditelne ruky stoj i v pozadi konkurence prav� tak j ako kontliktu, akomodace a asi­ m i lace a vzdy zaj i�t'uj e vyslednou souhru mezi zaj my j ednotl ivcu, no­ sitelu zmin�nych procesu, a celku - spoletnosti na cest� vzestupneho pokroku. Prav� uvahy Parka a Burgesse tYkaj ic i se pokroku zasluhuj i zvla�tn i pozomost. I kdyz j sou siln� konventni a vyzafuje z n ich pfesvMteni o vlastni dob� j ako 0 dob� neomezenych moznosti, n a n�kolika m is­ tech v n ich pfinej men�im v naznacich pfesto nalezneme filozofitt�j � i uvahy, ktere pon�kud problematizuj i j inak a z pi'il i� j ednoduchou logi­ ku pfimotare vize neustale rostouci adaptabi l ity modem i spoletnosti . V t ist� sociologickych studi ich 0 m�st� t i 0 urbann i komunit� j iz poz­ d�j i tyto uvahy nenalezneme, autoi'i sam i je nepovazuj i za pozitivn� sociologicke. Park s Burgessem vychazej i z pfedstavy vyvoj e l idske spoletnosti j ako neustaleho zvy�ovani rozsahu kontroly tlov�ka nad pi'irodou a nad sebou samym . " Vyvoj spoletnosti znamena progresivni zvy�ovani kontroly nad pi'irodou a nahrazeni pfirodn iho fadu moralnim" (Park, Burgess 1 92 1 : 5 1 0). Pokrok tini sv�t pro tlov�ka pohodln�js im, t in i ho v�ak take kom­ plikovan�j sim. Kazdy novy pfistroj , kazdy pokrok v organ izaci ob­ chodu a ve stavu v�dy, ktery c i n i svN pi'ij ateln�j sim pro nas, c i n i ho nemoznym pro druhe. "Cely sv�t neni schopen drzet krok s obecnym pokrokem . V�tSina primitivnich ras byla pfichodem civil izace zlikvi­ dovana a dosud neni zfejme, jakym zpusobem bude civil izovany clov�k ochoten nechat zit zbytky primitivnich narodu" (Park, Burgess 1 92 1 : 954). Na tomto pozadi se j evi definice pokroku, kterou Park s Burgessem podavaj i, j ako zcela etnocentricka. Podle ni je pokrokem "kazda zm�­ na t i adaptace vuti existuj ic imu prostfedi, ktera usnadnuj e v dan em prostfedi zivot osoby, skupiny, instituce c i j ine organ izovane formy zi­ vota" (tamtez: 955). Z teto definice vypadava prav� relativnost pokro­ ku vzh ledem k ruznym "organizovanym formam zivota", tedy k ruz­ nym kulturam. Z ekologicke l iteratury se dostava do jej ich koncepce pokroku duraz na prvek nezamy�lenych dusledku, j enz je pi'itomen v mechan ismu sukcese. Tento prvek j ej ich sociologickou koncepci pokroku nejen dy55

namlzuJe, ale tez, aniz by si to sociologove chicagske �koly pnive v ekologickem rozmeru pine uvedomovali, j i vYTazne problematizuje. Clements popisuj e sukcesi jako proces, v nemz "kazde stad ium rea­ guj e na habitat takovym zpusobem, ze produkuj e tyzikalni podm inky v ice �i mene nepi'iznive j ej imu dal�imu pfetrvani, ale zato vyhodne pro nove pfichozi" (Brennan 1 98 8 : 48). Toto Clementsovo pojeti sukcese, m isto aby probud ilo ostrazitost chicagskych sociologu, upevnuj e v nich pfesved�eni 0 nekone�nosti pokroku v ramci cele l idske spole�nosti a 0 jej ich vlastni uloze pi'i re­ al izaci tohoto pokroku: " liM stavej i sve domy, vytvarej i obce a na­ konec vzn ikaj i i velkomesta. Ale samot",i existence velkomesta vy­ tvafi zdravotn i problemy, problemy rodinneho zivota a socialni kon­ troly, ktere neexistovaly, kdyz j e�te l ide zi l i v malych sidlech. Prave tak j ako I idske telo vytvari j edy, ktere je nakonec n i�i, prave tak ko­ munalni zivot svym procesem rustu vytvari nemoc i a nectnosti, ktere mohou obec zni�it. To vyvolava problem j ineho druhu. Pospolitosti mohou zestarnout a skute�ne starnou a um iraj i. Av�ak nove pospo­ I itosti , profituj ice ze zku�enosti svych pi'edchudcu, maj i moznost vy­ tvai'et socialni organizace pfimei'enej� i a lepe vybavene k tomu, branit se socialnim nemocem a korumpuj icim nectnostem. Aby tak v�ak mohly u�init, tyto budouci obce musi nashromazd it vice zku�enosti, prokazat vice prozi'etelnosti, nau6t se pouzivat vice spec ialn iho ve­ deni a vyvinout vetSi delbu prace" (Park, Burgess 192 1 : 956). Bez ohledu n a vecnou spravnost zmineneho chapani procesu sukce­ se je zfejme, ze autofi chicagske �koly pfisuzuj i prave sociologi i mesta ne zrovna skromne postaveni. Ma pusobit jako zpetnovazebn i prvek, ktery by l i dske spole�nosti u mozn i l pou�it se z nedostatku dosavadni­ ho vyvoj e a umozn i l ji korigovat na zaklade teto informace svuj bu­ douci chod. Jen za tohoto pi'edpokladu muze zan ik jedne formy l idske organizace uvolnit prostor pro rozvoj forem vy��ich . Autoi'i neobjas­ nuj i, j aky dopad by tento reformn i proces mel na charakter procesu, j ej ichz spontaneitu a relativni nei'izenost sam i tak obdivuj i. Schopnost intervenovat do prubehu soc ialn ich procesu se pfitom do­ stava do sameho j adra j ej ich definice pokroku z hled iska soc iologie: " Pokrok m uze byt spati'ovan v neustalem rustu akumulovane zku�e­ nosti, tradice a technickych dovednosti, j ez umoznuj i zvy�ovat soc ialni u�innost" (Park, Burgess 1 92 1 : I 00 I ). Toto sociologicke vymezeni pokroku, jez rna v so be silne manazer­ ske ambice, je vzapeti zpochybneno vlivem fi lozofie liberalismu. Park s Burgessem se obavaj i, ze stale promy�lenej�i zpusoby organ izace so56

cialna zalozene na stale detai ln�Wm v�d�ni a vym odborne kvalifika­ ci mohou vest ke ztrat� spontaneity a k vym izeni radosti ze iivota v dokonale proorganizovanem a spravovanem sv�t�. A co je jest� pod­ statn�jsi, manazersky pi'istup ke sv�tu pi'edpoklada existenci vseobec­ n� uznavanych hodnot, j ej ichz j menem je spolecnost i'izena. Dosazeny pokrok pak m uze byt mHen stupn�m realizace t�chto hodnot. Ve sku­ tecnosti vsak konsenzus vzhledem k t�mto nej vyssim hodnotam ve spolecnosti neexistuje . Tim se ztraci m�i'itko pro posuzovani dosaie­ neho pokroku a Park s Burgessem konc i v naprostem relativismu, kdyz konstatuj i, ze dnesn i zlo se m uze prom�n it v ziti'ejsi dobro a naopak (tamtez: 1 000). Sociologove chicagske skoly vsak v�noval i v�tSinu sveho usi l i zcela pragmatickYm popisum nej ruzn�j s ich aspektu rustu velkom�sta a pi'i teto analyze se snazi l i v max imalni m ii'e vyuzivat kategori i vypuj ce­ nych prav� z ekologie. Klasicke texty z teto oblasti j sou sousti'ed�ny pi'edevsim ve dvou kolektivn ich prac ich z poloviny 20. let, na n ichz se krom� Parka a Burgesse pod ilel pi'edevsim R. D. McKenzie, H. W. Zorbaugh, L. W i rth a dalSi. Jedna se 0 sborn iky The City ( 1 925) a The Urban Community ( 1 926). Autorem zasadnich stati 0 vztahu mezi ekologii a sociologi i j e v obou pracich R. D. McKenzie. Ekologickj pfislup k e sludiu lidske komunity ve sborniku 0 m�st� a Rozsah humimni ekologie ve sborniku o urbfmn i komunit� j sou nazvy obou jeho zasadn ich pi'isp�vku. Kon­ statuje v n ich, ze zatimco rostlinna a animalni ekologie se j iz staly etablovanym i v�dam i s dobi'e vymezenou oblasti badani a adekvatn i sadou odbornych poj mu, konstituovan i humanni ekologie je teprve v samotnych pocfltcich. Existuj i sice dilci stud ie, neexistuj e vsak uce­ lena discipl ina, ktera by byla srovnatelmi s ekolog i i pi'irodov�dnou. McKenzie chce tuto novou disciplinu poj mout j ako "stud ium prosto­ rovych a casorych vztahu mezi l idskYm i bytostmi,jei j sou ovl ivn�ny selektivnimi, d istributivn imi a akomodacnimi si lami prosti'edi" ( Park 1 925 : 63). J inymi slovy, struktura ci uspoi'adan i prvku v ramc i Iid­ skych pospol itosti nej sou dany nahodn�, ale j sou proj evem zakonitosti tzv. ekologicke prostorove d istribuce. Prav� tak rozmist�ni j ednotli­ rych funkcnich z6n ve m�st�, jako distribuce obyvatel ruznych etni k ci ruznych pi'ijmovych kategorii, j sou ryslednici cele i'ady pusobicich ekonomickych, etn ickych, socialnich a kulturnich tlaku. Zi'ej m� nej i lu­ strativn�j s im pi'im�rem, jehoz McKenzie pro objasn�ni principu eko­ logicke prostorove distribuce pouziva, j e obraz divliku rozesazenych

57

v h ledi�ti divadla podle ceny I istku, j ez si bud' moh l i dovol it, anebo byl i ochotn i zakoupit. I kdyz varuj e pi'ed poku�enim pfil i� knHkych spojeni, vychazi Mc­ Kenzie v obou srych statich z pi'edpokladu existence vyraznych ana­ logii mezi denim v rostlinnych spolecenstvich a v l idske spolecnosti . Podobne j ako rost l i ny soupei'i v ramci rostlinneho spolecenstvi 0 pro­ stor, potravu a svetlo, tez l ide v nimci svych komunit svadej i zapas o sve zadane zdroje. Prubeh tohoto zapasu soucasne modifikuj e pro­ storovou organizaci komunity, c imz se vytvarej i nove podm inky pro j eho prubeh v budoucnu.

Lide tedy svou aktiv itou a interakcem i pozmMuj i parametry pro­ sUedi, v nemz se j ej ich soupefeni odehrava, a to zpetne vytvari nove tlaky a impulsy pro nasledne soupel'eni. Tato dialektika je zasazena do podm inek prudce rostoucich americkych mest a nemene prudkeho roz­ voj e dopravni infrastruktury. V tomto kontextu McKenzie crta svou ekologickou typologii komunit, j ez je vlastne klasifikac i sidelnich utvaru podle jej ich funkce v procesu industrializace a rozvoje obchodu: I) Primarni servisni komunity. Jedna se 0 zemedelske, rybai'ske C i tezai'ske komunity, jez slouzi j ako bezprostredni dodavatele zdroj u pi'imo ziskavanych z prirody. Tato sidla, pokud nevykonavaj i j e�te j ine funkce, zcela vystaci s nekol ika malo tisici obyvatel .

2) Komunity zajiSt'ujicf sirsi dislribuci zminenych komodit. Obce to­ hoto typu j iz nej sou zavisle bezprostredne na zdroj ich ziskavanych z pi'irody a j sou um ist'ovany tak, aby to bylo vyhodne z h led iska d is­ tribuce na �ir� i trhy, tedy na komunikacne strategickych m istech. Za­ roven dodavaj i ze �ir�ich trhu produkty urcene ke konzumac i v komu­ n itach primarnich, jef j e samy nevyrabej i. Pocet obyvatel techto sidel nezavisi j iz na charakteru a kapacite vyuzivane kraj iny, nybrz na roz­ sahu j ej ich d istributivnich funkc i. Jej ich rust zavisi pfedev�im na kom­ parativn ich vyhodach j ej ich um isteni z h led iska dopravn iho. 3 ) Prumyslove meslo. V tomto typu sidla pfevlada vyroba zbozi, i kdyz m uze v ruznem rozsahu plnit i obe funkce pi'edchozi. Ova za­ kladni typy prumysloveho mesta j sou odl i�eny tim, je-li jeho vyroba orientovana na trhy lokaln i, anebo celonarodni. Zvla�te ve druhem pl'i­ pade neexistuj e prakticky zadne omezeni pro vel ikost a pocet obyva­ telstva, j ehoz m uze prumyslova komun ita dosahnout.

4) Posledni typ obce nema svuj vlastn i ekonom icky zdroj a kryje sve potfeby odj inud. Muze m it funkce rekreacni, sportovni, politicke,

58

vzdei
59

Rust komunity s sebou pfimgi nej prve posilovan i tendenci k centra­ l izaci , pozdej i zacinaj i pi'evladat opacne tendence decentralizacni. Vesnice c i male mestecko j e soustfedeno kolem nekol ika h lavn ich in­ stituci: obchodu, �koly, kostela. S j eho rustem postupne pribyvaj i in­ stituce nove (restaurace a mnohe dagi sluzby, banky, rekreacni arealy, hotely). Zaroveil nastupuj e proces diferenciace a segregace, kdy obyt­ ne domy a financne slabsi instituce se vzdal uj i od centra, obchody a banky se v nem naopak usidluj i. Obytne ctvrti se navic diferencuj i pod I e pi'ij moveho a rasoveho s lozeni svych obyvatel . McKenzie pfi­ rovnava tyto pohyby k procesu sukcese rostlinnych spolecenstvi a spati'uj e v obou pi'ipadech stej nou logickou a casovou naslednost jed­ notl irych fazi. C lementsuv faktor i nvaze i nterpretuj e McKenzie v podminkach lid­ ske spolecnosti pomoc i konceptu technickych a ku lturnich inovaci. Zmeny ve zpusobu vyuziti pudy a zmeny v profesnim c i etnickem slo­ zen i populace povazuj e pfitom za nej vyznamnej�i inovativni faktory pusobici v ramci celeho procesu rustu mest. Sukcese, jez je tern ito in­ vazemilinovacem i uv
etnickYch a kulturnich kval it, zatimco j ine odpuzuje, a tim pi'ispfva k vytvoi'enf segregovanych popula�nfch j ednotek. Take koncepce "natural areas" byla sociology pi'evzata z pracf rostlinnych ekologii. Jak se zm ii'luj e Lou is W i rth: " Rostl innf ekologove j sou zvykl f uzfvat vyraz "pi'irozeml oblast" (natural area) k ozna�en f presne vymezenych prostorovych jednotek, j ef maj f sve vlastn f zvla�tnf znaky. V human n f ekologii Ize tento term fn stej nym zpiisobem pouzft na ozna�eni sku pin l i�fcfch se svym i selektivn fmi a kulturn fmi charakteristikam i" (Park 1 92 5 : 1 88). Podobne R. E. Park na j inem m fste prirovnava pi'irozene oblasti uvnitf mest k habitatu skupi n organ ismii v prfrode (Burgess 1 926: 1 1 ). A kone�ne H. W. Zorbaugh vede ana40gi i mezi rostlinnou ekologif, v n iz plati, ze v procesu boje 0 existenci se utvarej i spole�en­ stvf rostlin adaptovanych navzajem vu6 sobe i vii� i prosti'edi, a mezi humanni ekologii, v n iz zase plati, ze v dusledku konkuren�nfho sou­ pereni uvnitf mesta j e mestska populace segregovana v podobe "natural areas" do urWych "pfirozenych skupin" (Burgess 1 926: 222). Segregace, sukcese a i nvaze j sou spolu s koncentrac f a centralizacf h lavnimi ekologickym i procesy modeluj icimi promenlivou podobu l idskych komunit. Podle B urgesse: " Procesy kompetice, invaze, sukce­ se a segregace, j ef byly popsany zasvecene a odborne v prfpade rost­ l innych a animalnich spole�enstvi, se zdaj i byt pi'ekvapive podobne stej nym procesum uvniti' I idske komun ity" (Park 1 92 5 : 1 45). Typologie techto procesu, kterou podava M cKenzie, rna podobny charakter j ako j eho vy�e zm fnena typologie komunit a uzce souvisi s pfedstavami chicagske �koly 0 stale rostoucf funk�ni adaptabi l ite l id­ ske spole�nosti . Do techto pfedstav n ij ak neintervenuj i uvahy, j ef se stavaj i zasadnfmi teprve 0 piilstoleti pozdej i, tedy uvahy 0 omezene unosne ekologicke kapacite uzemi. V polovine 20. let by byly podobne uvahy zvla�te v americkem prostredi s jeho rustovym potenc ialem zcela nepochopitelne. Chicagske �kole v te dobe slouzi ekologie k vy­ kladu zcela j i nych souvislosti, a sice ke zdiivodneni funk�nosti procesu prudke diferenciace a rustu, j ez prave v Chicagu pfimo pi'ed o�ima ba­ datel ii probihaly. Term in "koncentrace" zachycuj e tendenc i zvy�eneho mnozstvf oby­ vatel usadit se v dane oblasti, tedy zvy�ovat hustotu zal idneni. "Zatimco dfive byly l i m ity koncentrace dany lokalni kapacitou zasob potravy", konstatuj e McKenzie, "moderni industrial ismus vytvoi'i l no­ ve oblasti koncentrace, kde l i m item j iz nej sou lokalni zasoby potravin, ale pouze strategicky vyznam j ej ich um isten i ve vztahu k obchodu a prumyslu" (Park 1 92 5 : 1 72). 61

Pocetnost populace v prumyslovych oblastech je limitovana v pod­ m inkach sv�toveho ekonom ickeho soupereni pouze schopnosti vyuzit komparativnich vyhod daneho m ista, a to jak s ohledem na pfisun su­ rovin, tak s ohledem na ucinnost zpracovan i a na vytvorene moznosti odbytu zbozi. Tyto ekonom icke faktory splyvaj i McKenziemu zcela s faktory ekologickymi, spolecnym j menovatelem je opN fenomen konkurence, ktery rozhoduj e 0 mire uspesnosti v procesu selekce. l ine ekologicke souvislosti prudkeho rustu koncentrace obyvatel ve velkych m�stech modem i industrializovane spolecnosti Mc Kenzie ne­ zaznamenava. Ve srovnan i s trad icni m inu losti pouze konstatuje, ze nove vzorce koncentrovaneho osidleni j sou dynamict�j�i a pohyby v n ich men� pfedvidatelne, nez tomu bylo drive. Zatimco obsahem pojmu koncentrace j e pouha regionalni agregace obyvatelstva, pojem centralizace je vztahova kategorie, vyjadruje vztah mezi centrem a periferi i. Pro charakter tohoto procesu je pod­ statna uroven rozvoje transportu a komunikace. "Zavedeni nove formy dopravy, j ako je tomu napfiklad v pripad� automobi lu, zcela ru�i eko­ logickou rovnovahu a vyvij i tlak na op�tnou akomodaci v novem pro­ storovem m�fitku" (Burgess 1 926: 1 76). Zm in�ne naru�eni ekologicke rovnovahy nen i pochopiteln� chapano ve vztahu k pfirod�, nybrz pra­ v� jen ve vztahu k dosavadni prostorove konfigurac i l idskych side\. Zavedeni norych komunikacnich prostfedku vede k j ej ich restruktura­ l izaci . H i storie Jidske civiJ izace je procesem neustaleho zvy�ovani m i­ ry Jidske flexibility d iky novym komunikacnim prostredkum. Revoluci zde predstavuj e zavedeni zelezn ice pocatkem 1 9. stoleti, ale prede­ v�im nastup motorovych vozidel, jenz pron ikav� zvy�i l svobodu l id­ skeho pohybu, j ez j e podstatnou slozkou lidske svobody obecn�. Segregace vyj adruj e vzorce prostorove koncentrace obyvatelstva uvn itf komunity. Segregace obyvatelstva je rysledkem pusobeni fakto­ ru selekce, mezi nimiz ustredni roJ i hraj i faktory ekonom icke. Ekolo­ gicka (tedy prostorova) distribuce populace je tedy tvarovana pfede­ v�im rysledky konkurencn iho soupefeni. Svoj i rol i hraj i i faktory jazy­ kove, rasove a kultumi, jez uspesnost akteru ekomomickeho soupefeni spolupodminuj i. Podobn� j ako ostatn i zmin�ne procesy, take proces segregace probihll neplanovit� a ziveln�. Pod le R. E. Parka: "V na�em systemu individualn iho vlastn ictvi neni mozne urcovat dopredu rozsah koncentrace obyvatelstva v dane oblast i . M�sto nemuze navzdy pevn� stanovit cenu pudy a prenechavame svobodnemu podnikani, aby urc ilo hran ice m�sta a um ist�ni j eho obytnych a prumyslovych obvodu. Osobn i vkus a preference, profesni a ekonomicke zaj my pritom neo62

mylne obyvatelstvo velkych mest segreguj i a tim klasifikuj i. Timto zpusobem ziskava mesto organ izaci, ktera nen i n ikym navrzena ani kontrolovana" (Park, Burgess 1 92 8 : 252). I nvaze znamena proces pfesouvan i skupin obyvatelstva do novych oblasti a doprovodne men i i novac i. V minulosti, tvrdi Mc Kenzie, vedly invaze k nahrazovani kulturne nizsich skupin obyvatelstva kul­ turne vyssimi. V podm inkach lokaln ich komunit to vsak dnes nemusi byt pravidlem. Vysledkem opakovanych invazi j e posloupny proces sukcese. Ten se odvij i v ur6t}'ch cyklech. V prubehu sukcese v mestskych oblastech dochazi ke kompletni obmene typu obyvatelstva, jef v dane oblasti sidli, c i ke kompletn i zmene ve zpusobu uziti teto oblasti . Motorem sukcese v lidskych sidlech je vyvoj ekonom ickych promennych, pi'e­ devsim zmeny v cene pudy. Tento pohyb propujcuje procesu sukcese vysokou m iru pi'edvidatelnosti a umoziluj e dokonce vyj adi'ovat j i v matematickych term inech, tedy zkoumat j i temei' tak exaktne, jako j e to mozne v pi'ipade rostlinnych spolecenstvi. Obe stati McKenzieho davaj i vcelku dobrou informaci 0 zpusobu, j imz chicagska skola vyuziva ekolog i i pro stud ium l idskych sidel a ci­ vilizace obecne. Pi'edevsim je zrejme, ze badatele chicagske skoly ne­ inspiruje ekologie k obraceni pozornosti na komplexni pi'irodni pod­ m inenost a l i m itovanost existence l idske spolecnost i . Ekologie je in­ spiruje svou systemovosti, a pokud by jim tuto inspirac i byla schopna dlit pocatkem naseho stoleti j ina veda, nechal i by se zi'ejme vest j i. R. E. Park konstatuj e 0 humanni ekologii vyslovne: "To, co nas nej v i­ ce zaj ima, neni clovek, ale komun ita, n i ko l i vztah cloveka k Zem i, kte­ rou obyva, ale j eho vztahy ke druhym l idem" (Burgess 1 926: 3). Systemovy pristup, j ehoz vzor sociologove 20. let v ekolog i i nale­ zaj i, j im rna pomoci pri analyze tech sil pusobicich v ramci mestske komunity, ktere j sou zdrojem pravidelnosti v uspoi'adan i j ej ich oby­ vatel a inst ituc i. Systemovost v pripade rostlinnych a zivociSnych spolecenstvi mimo j ine znamena, ze je- I i jakakoliv j ej ich cast vystavena zmene, men i se v dusledku toho postupne system jako celek. Podobne R . E . Park kon­ statuje, ze napriklad vzrust populace kdekoliv ve meste j e po case c i­ telny kdekoliv j inde. vetSi mnoZstvi lidi se presunuje castej i do centra, roste cena pudy v centru, to ovliviluje ceny i j inde ve meste (Burgess 1 926: 4). Rostl inna ekologie zaujala sociology predevsim tim, ze zkoumala prostorove konfigurace, a prave aspekt prostoru moh l byt pri stud iu 63

l idskych sidel apl i kovan s velkym uzitkem. Chicag�ti badatele ov�em pro sve potreby prostorovou dimenzi v j i stem smyslu "odpfirodn i l i ", a to v�ude tam, kde duraz kladou na symbol i ckou stranku socialni d is­ tance. Lide zij i nejen pospolu, ale take oddelene, a prave modern i mesto tuto skutecnost vel ice nazorne mapuje. I kdyz pro Parka a j eho kolegy z chicagske �koly v nejobecnej�i ro­ vine ekologicke splyva s ekonomickym, nebot' oboj i je organizovano na principu konkurencn iho soupefeni, v detailnej�im poh ledu Ize rovi­ ny organ izace ekologicke a organizace ekonom icke pfece jen od l i�it (a rovnez vymezit vuci rovine organizace kul turni a pol iticke). Ekolo­ gickA organizace j e prumetem spolecenskych procesu v prostorove ro­ vine. Je to prostorova distribuce nejen ruznych skupin obyvatelstva, ale tez nej ruznej� ich forem komunalnich instituci, jd zivot Iidi ve mestech umoznuj i. Ekologicka organizace probiha na ose centra a pe­ riferie, pficemz prostorove a casove relace se promenuj i v zavislosti na i novacich v oblasti komun ikace a transportu. Geograficky raz uzemi, existuj ic i linie komunikace a cena pudy urcuj i konkretn i podobu d is­ tribuce obyvatel i i nstituci. Naproti tomu ekonom icka organizace vy­ rustA z procesu smeny zbozi a sluzeb a je strukturovana na ose delby pnke, tedy v rovine n ikol i prostorove, nybd profesni. Konkurencni soupefeni forrnuj e obe rovi ny ve stejne m ife a urcuj e nejen to, kde clovek v nimci obce zije, ale tez to, co v tomto ramc i cini. (Konecne rovina kulturni a pol iticka je tematizovana proto, ze soupefeni nen i v civi l izovanych podm inkach n i kdy neomezene, je regulovano zvyko­ vymi, moralnimi, legislativnimi a damm i pravid ly, ktera j eho prubeh reguluj i a kontroluj i.)

Uvedene tfi roviny organizace l idskeho spolecenstvi j sou v Parkove pojeti hierarchizovany, pficemz v zakladech stoj i rovina prostorove ekologicka. Jak upozomuj e napriklad Louis W i rth, podoba l idskych sidel je podm inena ekologickym faktorem ve dvoj im smyslu. Uvn itr mesta urcuje, j ake bude rozlozeni jeho zakladnich strukturnich j edno­ tek (tzv. "natural areas"), tedy jaka bude d istribuce skupin obyvatel­ stva a nej ruznej � ich komunalnich instituci. Zaroven v�ak pusobi eko­ logicky faktor n a l i dska sidla i "zvnej �ku", to je urcuj e umisteni ruz­ nych typu sidel na mape zeme. M esta vznikaj i zpravidla tam, kde se protinaj i vodni cesty a ruzne druhy umelych komunikacnich I i n i i . Eko­ logicke faktory model uj ic i vn itrn i strukturu mesta a urcuj ic i i jeho polohu byvaj i s lepou vysledn ici pusobeni mnoha ruznych tlaku a sil, j sou podobne anonymnim vytvorem, j ako je j im vysledek pusobeni slepych s i l ekonomickych. 64

Zcela zasadn i m predpokladem prostupuj icim celou koncepci hu­ manni ekologie chicagske �koly j e predpoklad, pod Ie nehoz se kaMa nasi edna faze ryvoj e l i dske civil izace vyzna�uj e vy��i m irou adaptace na prostredi v porovnan i s fazi predchazej ici. Tento pi'edpoklad dava jej imu zdanl ive � iste nehodnoticimu pristupu ve skute�nosti vel m i vy­ razne hodnotove zabarveni. Park a j eho kolegove se domnivaj i, ze neomezeny rust mest, jenz znamena zaroven j ej ich stale vegf vnitfn i diferenciaci, podobne j ako neomezeny rozvoj mezinarodniho obchodu, j enz prina�i stale vy��i stupen integrace, j sou znakem prohlubuj ic i se adaptabil ity modem i spole�nosti na pOZadavky a tlaky prostredi. Za nej ryznamnej � i sou�ast mechanismu adaptace povazuj i rozvoj dopravy a R. E. Park vyjadfuje primo pfesved�eni, ze prave rozvoj dopravy je nositelem civil iza�n iho rozvoje. Faktor dopravy j e pozitivnim ekologickym faktorem prveho radu v tom smyslu, ze zvy�uj e m iru adaptabi l ity l idsk-ych spole�enstvi, umoznuje rust koncentrace, prave tak j ako central izace a dal�ich hlav­ n ich ekologickych procesu modeluj ic ich podobu, tedy pfedev�im pro­ storovou strukturu a m iru diferenciace i integrace spole�nosti. Takto j e tfeba �ist z dn�niho environmentalniho h lediska ponekud absurdni Parkovo konstatovani : "Transport a komunikace, tramvaj e a telefony, noviny a reklamy, ocelove konstrukce a rytahy - v�echny tyto veci, ktere umoznuj i vy��i mob i l itu a zaroven vy�� i koncentraci mestskeho obyvatelstva - j sou primam imi faktory ekologicke organizace mesta" (Park 1 925 : I ). Koncepce chicagske �koly byla pfedev�im ve 30. a 40. letech opako­ vane podrobovana v ice �i mene opodstatnene kritice. Jej i h lavni ml­ m itky shmuj e P. Saunders ve druhe kapitole sve prace Social Theory and the Urban Question ( 1 98 1 ). Chicagska �kola v�ak mela take inspiruj ic i vliv a ryrazne ovl ivnila americkeho sociologa Amose H . Hawleye, j enz se po dobu temef pa­ desati let pokou�el artikulovat obecnou teorii I idske spole�nosti vysta­ venou na zakladech ekologicke perspektivy. V nej obecneW rovine ho ovl ivni l a pfedev�im srym poj etim prostoru jako volneho m ista vyzy­ vaj iciho ke stale velkorysej� i expanzi l idske spole�nosti . Ovl ivn i l a ho i srym okouzlenim systemovosti, j iz nalezala v pracich pfednich rost­ linnych a zivo�i�nych ekologu. Amos Hawley, j enz byl svedkem roz­ voj e j e�te mnohem systemati�teW "nove ekologie", se pokusil vybu­ dovat teorii spole�nosti, j ez by s vyvojem pfirodovedne ekologie dokazala drzet krok.

65

Kap i to l a 5

A M O S H . HAWLEY - ADAPTACE EXPANZi Zanik izolace loktilnich skupin v dlisledku rozvoje modernich forem

transportu

a

komunikace Cini malthusianskY vyklad po­ pulacnich problimu stale mine platnym.

A. W. Hawley

Amos Hawley se ve svem celozivotn im dile pokusil systematizovat koncepci ekologie �Iovl':ka (human ecology), jej iz zaklady polozily na samem poMtku let dvacatych vedouc i osobnosti chicagske �koly. C ini tak v ser i i �Ianku a knih publikovanych v rozpl':ti pul stoleti po�inaje prvni polovinou 40. let. Jeho prvni zasadn i stat' nazvana Ecology and Human Ecology a pu­ blikovana v roce 1 944 v �asop ise Social Forces byla v m imI': pozml':­ nl':ne podobl': p i'evzata i do jeho prve vyznamne monografie Human Ecology: A Theory o/Community Structure ( 1 950). Hawley zde pi'ej ima zakladni kategorie klasicke pi'irodovl':dne eko­ logie, recipuje je zhruba na urovni , v j ake byly znamy v dobl': raneho Charlese Eltona. Bezezbytku pfitom rovnl':z pi'ej ima pojeti ekologie j akoZto ekonomie pi'irody. U stfednim poj mem cele jeho koncepce je pfitom poj e m "adaptace", tedy pfizpiisobeni na vnl':j � i podminky, jez na jedne stranl': umoznuj i pfefiti, zaroven mu v�ak kladou tez j ista omezeni. H awley v�ak nespatfuje tato omezeni primarnl': v l im itova­ nosti kapacit pfirodn iho prostfedi, nybrz, jak uvid ime, spi�e jen v mo­ mentalnl': danych moznostech spole�nosti, jez j sou vzdy ur�eny stup­ nl':m vyvoj e j ej i techn i ky a jej ich technologickych dovednosti. Pnlvl': to je rozhoduj ici pro charakter adaptace l idske spole�nosti, tedy pro m iru, v j ake j e �Iovl':k schopen "zaj istit si a udrZet kontrolu nad svym prostfedim" (Hawley 1 95 0 : 1 6).

Ko l e kt i v n i adap t a c e Hawley opakovanl': zdiiraznuje, z e proces adaptace v rostl inne a zi­ vomne fi�i pravl': tak j ako u �Iovl':ka je vzdy kolektivnim VYkb nem. Adaptace na prosti'edi j e vzdy problemem ur6te populace, nikol i pouze izolovanych individui. Proto j e ekologicka rovina vykladu tak bl izka rovine sociologicke, jef take upi'ednostnuj e zkouman i pravidel­ nosti v chovan i celych agregatii. A op/':t v pi'ipadl': ekologie stej nl': tak 66

j ako sociologie plati, ze ony agregaty nej sou v prostoru rozlozeny J i ­ bovoln�, nybrf usporadany podle j istych pravidelnosti, j e Z plynou prav� ze snahy maximaln� efektivn� se adaptovat na podm inky vn�j ­ � iho prostred i . Hawley s e nedomn iva, ze b y s e zpiisoby, j imiz s e adaptuj e na pro­ stredi �Iov�k se svou kulturou, vyrazne l i � i ly od adapta�n ich mecha­ n ismii ostatnich forem zivota. Lidska kultura je, pod le nej , spi�e jen jednim p61em na kontinuu, ktere propojuj e veskery zivot, a J i dske vzorce jednan i nej sou odl isne od zvii'ecich vice, nez je tyziologie � Io­ v�ka odlisna od tyziologie vyssich savcii. Lidska techn ika je j en zvy­ raznenim schopnosti adaptovat se, umoziiuj e ziska vat vice z lokaln iho prostredi a postupn� umoziiuje ziskavat i j ine zdroje, nez j sou ty, ktere se nalezaj i v bezprosti'edni bl izkosti, takze �ini � Ioveka na lokalite stale nezavislejsim. l i z v techto vychodiscich, ktera, byt' pi'ipoustej i j ista specifika l idske spole�nosti oproti b iotickym komunitam, nepo­ Waj i se zasadn i odl isnosti ve zpiisobech adaptace na prosti'ed i v pi'i­ pade �Iov�ka ve srovnani se vsem i ostatn imi formami zivota, j e zalo­ zena dobova a paradigmaticka podm inenost cele Hawleyho koncepce. Hawley nepi'ipousti, ze prave to, jak je i'eSen problem adaptace, by se mohlo vyraznej i dotknout tez povahy samotneho prostredi, a nepi'i­ pousti to ani v pi'ipade � Iov�ka. I kdyz, jak j iz bylo zmineno, povazuj e Amos Hawley vn�j s i pro­ sti'edi nejen za podpiimy, ale zaroveii i za omezuj ic i faktor pro pi'eZit i jakehokoliv druhu, neklade s i otazku, zda �Iovek svou kolektivni �in­ nosti prave omezuj ic i prvek prostredi sam nezvyraziiuje. Naopak, j e�te po�atkem 70. let povazuj e za zakladni hypotezu ekologie �Iov�ka tvr­ zen i, podle nehoz vyspelost organiza�ni struktury spole�nosti, a n ikol i stay okol i primame ur�uj i vys i sanci organizovaneho �Ioveka n a pi'e­ ziti (Hawley 1 97 1 : 1 2).

Ekologii definuj e Hawley zpiisobem, j ej z by mohl zaroveii beze zm�ny pouzit take pro definici sociologie. Ekologii totiz rozumi " stu­ dium morfologie kolektivn iho zivota v ohledu statickem i dynamic­ kern. Pokousi se ur�it povahu komunitn ich struktur obecn�, dale typy komunit, j ez se objevuj i v podm inkach riizneho habitatu, a kone�ne specifickou naslednost zmen ve vyvoj i komunit" (Hawley 1 95 0 : 67).

Vztah k c h ic agske sko le Hawley vyslovne zdiiraziiuje, ze ekologie, takto siroce chapana, je nutn� vzdy sociologickou d isciplinou, i kdyz nemusi byt vzdy nutn� 67

d isciplinou biologickou (tamtef: 68). Systemovost, ktenl na pfirodo­ v�dne ekologii tol i k upoutala pfedstavitele chicagske �koly, se j iz u H awleye osamostatnuj e a nepotfebuje ke svemu zkoumani a hlub­ �imu pochopeni pfedlohu v podob� fungovan i pfirody, pfedlohu, ktera je beztak men� komplexni nez v pfipad� l idske spolecnosti. Ekologie j e mu zkratkou pro zkoumani funkcn ich vztahu uvnitf l idskych spole­ censtvi a v tomto pohledu j iz vzpominka na j ej i dfiv�j�i spjatost se zkoumanim pfirody nema prakticky m isto. " Ekologie c lov�ka vznikla a dodnes zustava j ako primarn� sociologicka d iscipl ina. Zabyva se usti'ednfm problemem sociologie, to j e rozvojem a organ izaci komu­ n it" (Hawley 1 95 0 : 73). Na komunitach c i spolecenstvich j akehokoliv druhu tedy H awleye pfednostn� zaj ima j ej ich organizace, at' j iz ve smyslu urciteho stavu, ci procesu. Kritizuje v tomto bod� chicagskou �kolu za j ej i tendenci re­ dukovat zpusoby organ izace pfedev�im na organizac i zachytitelnou v prostoru a vyj adfitelnou v podob� map. Prostorova distribuce skupin a instituci j e jen j ednim z aspektu un iverzaln�j�iho vzorce funkcnich vztahu . Ekologie clov�ka byla t imto zuzenim vYzkumneho zajmu podle H awleye pi'i1i� omezovana a m isty az deformovana. Pfedev�im na adresu M cKenzieho Hawley fika: "Ackoliv m�la tato interpretace bezpochyby j iste pi'ednosti v rane fazi rozvoj e ekologie clov�ka, dnes tento duraz (na prostorovou organizaci - pozn. J. K.) povazuj eme za chybnY" (Hawley 1 95 0 : 1 78). Zaroven kritizuj e zfetelny sklon k ekonomismu, j enz se v pfipad� chicagske �koly proj evoval nej zj evn�j i v j ej im durazu na vYznam cen pudy j ak pro charakter jednotlivych oblasti uvnitf m�st, tak pro distri­ buci ruznych skupi n obyvatelstva v j ej ich ramc i . Ekonom izuj ic i po­ h Ied pi'i1i� zuzuj e a ochuzuje obraz kolektivnich forem zivota tim, ze ignoruje prakticky ve�kere vztahy, ktere se nei'id i systemem cen. Re­ dukuj e ov�em i obraz samotnych ekonom ickych vztahu, a to tim, ze si kupfikladu nev�ima cetnych i nstituci nepen�zn ich vYm�n, j ez v ramc i kaMe ekonomiky probihaj i (Hawley 1 95 0 : 72). V t�chto pasazich Hawley pfedznamenava pozd�j�f kritiku ekonom ickeho redukc ionismu inspirovanou environmentalistickYmi ohledy. Pfej ima ov�em od chicagske �koly j ej i strukturnf vid�ni l idskych komunit, ktere se proj evovalo pfedev�im v durazu na "pfirozene ob­ lasti " (natural areas) j ako na zakladni skladebne j ednotky modemich l idskYch side\. I kdyz se na n� pfimo neodvolava, jeho definice pfiro­ zenych oblasti se prakticky kryj e s defin icem i podanym i Parkem c i Burgessem. A b y zmirn i l prostorovY aspekt, jenz v koncepc i pfiroze68

nych oblasti vyrazn� pfevhidal, doplnuj e H awley tento koncept kon­ ceptem "kulturnich oblasti" (cultural areas) prevzatYm tentoknit z ame­ ricke kulturni antropologie 20. a po�atku 30. let. Predev�im v�ak bez vyhrad prej ima j ej i optiku, j ez prakticky ztotoz­ Iluje moderni spole�nost s fenomenem (zej mena velkych) m�st. C le­ nove chicagske �koly zde v sociologi i ojedin� lym zpusobem v rad� origimilnich stud i i vel ice j emn� a plasticky analyzovali komplexni vztahy, jef spoj uj i m isto, kde I ide zij i, se zpusobem, jakym se chovaj i. Pniv� v tomto bod� v�ak Hawley optiku chicagske �koly zaroven ro�ii'uje a zaroven koriguje. C ini tak zi'ej m� pi'edev�im pod doj mem rozmachu transportu a komunikace, k n�muz do�lo v prub�hu 3 0 . a 40. let. I kdyz studie chicagske �koly zi'idkakdy opomenuly zduraznit vy­ znam rozvoje zelezni�ni dopravy a nov� tez automobi lismu pro zm�ny v s idelnich vzorcich populace, H awley klade pniv� faktor dopravy primo doprostred pozornosti . Prav� prudky rozvoj dopravy, jak po­ znamemiva, nechal v j istem smyslu zastarat i ty nej lep�i analyzy chi­ cagske �koly zabyvaj ic i se podmin�nosti vzorcu chovani m istem byd­ leni. Vykonna doprava redukuje zvla�tnosti prirozenych oblasti. A na­ opak, v dusledku rozvoje transportu a komunikace plati, ze "v modern i dob� tak j ako n i kdy pi'edtim nachazime populace, ktere obyvaj i ra­ dikaln� odl i�ne prirozene oblasti, maj i v�ak podobne konzumni zvyky i profesni charakter" (Hawley 1 95 0 : 9 1 ). Revoluce v doprav� a komunikaci revolucionizuje cely system or­ ganizace l idske spole�nosti. Prav� duraz na uzkou vazbu mezi moz­ nostm i dopravy a stupn�m adaptabi l ity I idske spole�nosti je pro H aw­ leye charakteristicky, a jak uvidime pozd�j i , vede ho k zav�rum, j ez jsou z h lediska environmentalniho pohledu zcela absurdni, byt' zcela logicky vyrustaj i z j im samotnym formulovanych ekologickych premis.

Ko m un ita jako vyc h o z i j e dn o tka Adaptace znamena v pi'irod� i v l idske spole�nosti vzdy adaptaci kolektivni. Zakladni technikou adaptace je schopnost tvoi'it organ izaci, tedy uspoi'adavat vztahy mezi individui zpusobem, ktery zvy�uje m iru u�innosti jej ich jednan i vzhledem k cilum, ktere si vytkli. Terminem "ekologicka organizace" ozna�uje H awley soubor v�ech vztahu, j ez mezi lidmi na danem m ist� a v danem �ase existuj i. OpN je zi'ej me, ze ekologicke a sociologicke Hawleyovi tem�r splyva. Sociologicky pi'i­ stup je �ir�i nez ekologicky pouze v tom smyslu, ze j eho zkouman i za69

hrnuj e tez stud ium l idskych postoju, sentimentu, motivaci, zatimco pfistup ekologicky, byf uzmlva yYznam techto fenomenu v mecha­ n i sm u funk�ni adaptace, nema prostfedky, jak j e zkoumat (Hawley 1 95 0 : 1 80). M istni konkretizaci takto siroce poj ate ekologicke (�i spole�enske) organizace predstavuj e komun ita. Duraz je opet kladen n ikol i na dil�i prostorove aspekty j ej iho uspofadan i, nybrz na total itu vztahu, j ez se rozvij ej i mezi l idmi v danem m iste v souvislosti s uspokojovan im j ej ich kazdodenn ich potreb. Bez ohledu na svou vel ikost, jez muze zna�ne variovat, je prave sidelni pospolitost, tedy komun ita, utvarem dostate�ne prehlednym, aby mohl slouzit jako vychozi j ednotka soc io­ logickeho badani, a zarovei'l vzdy utvarem nadindividualnim, �imz spli'luj e podm inku kolektivniho charakteru ekologicke adaptace. I pfes zna�nou variab i litu rna struktura ruznych komunit leccos spo­ le�neho. Je uspofadana podel dvou h lavnich os, z n ichz j ednu charak­ terizuj i vztahy symbiozy a druhou vztahy komensalismu. Zatimco pro prvou j e podstatna vzaj emna zavislost ruznych podsystemu �i funkci v ramc i teze pospol itosti, druha pfedstavuje spole�ne pusobeni podsys­ temu �i funkci podobnych. Hawley zde vzpomina Emila Durkheima, j enz rozd ilnost obou pofadaj ic ich principu vystihl ve sve typologii or­ ganicke a mechanicke sol idarity. Z Durkheima pfebira Hawley pocho­ pitelne pfedevsim duraz na yYznam delby prace pfi pfechodu od me­ chanickeho usporadani k organickemu .

Prostrednictvim principu symbiozy a komensal ismu se snazi H awley vysti hnout vnitfni napeti uvnitf spole�nosti, jez j e generovano sou�as­ nou pfitomnosti s i l i ntegrativnich i kompetitivnich. (Chicagska skola vyj adfovala totez napeti pomoci koncepce antagonisticke kooperace.) C lovek j e v ramci komunity zarovei'l � Ienem socialn ich subsystemu typu rodiny, klubu 6 fi rmy, j ez nemohou fungovat bez j iste m iry soci­ alni integrity, i �Ienem kategori i typu profese, tfidy, rasy �i etn ika, j ez se mohou dostavat do antagonistickych vztahu, nebof souperi 0 tytez nedostatkove statky. Napeti mezi obema typy vztahu vytvafi prostor pro rozvoj socialni dynam iky. D ichotom icke videni prosazuj e Amos H awley nejen v souvislosti s vnitfni strukturaci komunit, ale take s ohledem na j ej ich typolog i i . Oproti j iz zminene j emne odstupi'lovane typolog i i McKenzieho klade Hawley pouze dva proti kladne typy, a sice komunity zij ic i autarkn im zpusobem a komunity zavisle na kooperaci s druhYm i . Je otazka, nakolik se v tom to typologickem posunu proj evuj e postupuj ic i homo­ genizace typu sidel ve Spojenych statech v prubehu prve poloviny na70

seho stoleti a nakolik je spise projevem snahy zachyt it typicky pru­ m�my stay v ramc i ur�ite spole�nosti, tedy n akolik j e proj evem po­ dobne snahy, j ez vedla autory stud i i typu M iddletown � i Yankee C ity. Prum�ma komunita ve Spoj enych statech poloviny naseho stoleti j e pochopiteln� komunita zavisla a j ej i parametry � rta Hawley nasle­ dovn�: zij e v n i zhruba 20 000 obyvatel, z toho polovina v centru a zbytek roztrousen� na periferi i . Sklada se pi'ibl izn� z p�ti a pul tisice rodin. Te Msti obyvatelstva, j ez nefarmal'i na zhruba dvou tisicich ro­ dinnych farmach, plyne pl'ijem ze zam�stnani poskytovaneho patnacti az dvaceti m istnimi tovamam i . B�zne potfeby obyvatel a j ej ich do­ macnosti j sou uspokojovany pomoci zhruba 430 obsluznych firem. Krom� nich j e v obci nej men� tucet pravnickych kancelari a lekal'­ skych ord inaci. V obci pusobi sedm az deset skol a dvacet az tl'icet ruznych c irkevnich organ izaci. Vydavaj i se zde j edny � i dvoj e noviny a finan�ni zivot je ovladnut tl'emi � i �tyl'm i bankami . Administrativn� j e obec napojena na vym spravni celek prosti'edn ictvim dvaceti �i vice lokalnich pobo�ek vladnich ui'adu.

R us t jako fakt o r adap t a c e Jednozna�n� progresivnim j evem v e v)'voj i m�st j e j ej ich rust. Za­ t imco po � ist� technicke strance byl rust m�st umozn�n pokroky v do­ prav�, po strance funk�ni je rust m�st nemen� uzce propojen s vytva­ i'en im stale globaln�j s ich siti nejen narodn iho, ale stale vice i nad­ narodniho obchodu. Rust m�st je, podle Hawleye, nutnym a zcela pi'irozenym dusledkem rozvoje l idske kultury. " Kultumi akumulace, j eZ stoj i na po�atku kazde zm�ny, nemuze p l'ilis pokro�it, nedojde-I i ke vzrustu po�tu oby­ vate l. Je tl'eba stale dalSich l idi, aby dokazali udrzet a rozvinout stale ruznorod�j s i repertoar kultumiho j ednan i. Zaroven s tim j e zapotl'ebi stale v�tS iho uzemi, aby mohla byt rostouci populace zasobena potra­ vinam i, a je zapoti'ebi stale rostouc i ruznosti materialu uzivaneho k v)'­ rob� pl'edm�tu stale sirsi materialni kUltury. Rostouci po�et, mnohost a rozsah aktivit dale pl'edpoklada vyvinout organizaci k zaj iSt�n i sou­ drznosti rozruzn�nych �asti. C im je d�lba prace rozvinut�j si, tim ne­ zbytn�W je pOZadavek rozvoje centraln ich zprosti'edkuj icich a koord i­ nuj ic ich instituci" (Hawley 1 97 1 : 1 5). Zakladnim mediem, j eZ umozn ilo rust m�st, byl prudky rozvoj do­ pravy. C as j ako j eden z h lavn ich nedostatkovych zdroj u l i m ituj e pro­ storov)' rozsah l idskych komunit. Zhruba sedesatiminutovy radius 71

predstavuj e ramec, v j ehoz prostoru je �Iov�k schopen a ochoten orga­ nizovat si svuj kazdodenni zivot. Ochota podnikat kazdodenn� cesty trvaj ic i dele nez jednu hodinu v)'fazn� klesa a frekvence interakce se v t�chto pfipadech snizuj e pod dennl periodic itu. A utomobi l zvy�i l prostor, j ej z Ize v tomto �edesatiminutovem nidiu obsahnout, na zhru­ ba 50 m i l , podle hustoty provozu. Tim vznikl novy pudorys integro­ vaneho komunitn iho zivota a zaroven nove m�ritko pro posuzovan i lokalnich vzdalenosti. Kompaktni komunita m i nulosti, jej iz rozm�ry respektovaly moznosti pesi chuze �i j izdy v drozce, ztratila sve pevne obrysy, j akrnile automobi l umozn i l obsahnout v�gj mnozstvi teritori­ alnich jednotek roztrou�enych v �ir�i kraj in� a funk�n� propojenych spole�nym administrativnim, fi nan�nim a obchodnim centrem. Naopak vyrobni a obytne obvody se rozptY l i ly po �iroke periferi i . Tento proces nastartovany ve Spojenych statech j iz ve 20. letech vedl k rustu prede­ v�im men�ich m�st v ramci velkYch metropol itnich oblasti. Zem�d�l­ ske vyuziti pudy v t�chto �irokych oblastech postupn� ustupuje vyuziti pro poti'eby vyroby, rekreace, obchodu a atraktivn�j�iho bydleni. Samotny pojem komun ity, jenz puvodn� ozna�oval kompaktni a zi'e­ teln� ohrani �eny socialni utvar, pozbyl v dusledku t�chto procesu mnohe ze sve puvodni jednozna�nosti . Moznosti zvy�ene mobil ity "komunitu" obsahov� vyprazdnuj i (Hawley 1 950: 255). Odd�leni komunikace od transportu obsah pojmu "komun ita" dale ro�ifilo a zarovefl znej asni lo. Prestal platit j eden ze zakladnich defi­ n i�nich znaku tradi�ni komunity, tedy kontakt typu tvafi v tvar. Mo­ demi formy komun ikace umoznuj i vzaj emny kontakt i bez prem ist'o­ vani, v ramci teze komunity Ize rostouci po�et aktivit vykonavat formou kontaktu stale vice zprostredkovanych. Sou�asn� rozvoj obchodu vede ke ztrat� nezavislosti sideln ich ko­ munit a k rozvoj i vymch forem komplexn� zprostfedkovavanych kon­ taktu. D�lba prace, jez j e zakladnim struktumim pfedpokladem rozvoj e sm�nnych vztahu, pfedstavuj e vzorovy pfiklad kolektivniho zpusobu adaptace. D�lba prace ve spojeni se sm�nou vyrobenych ko­ modit j e nemen� u�innym zpusobem, jak se vyrovnat s nedostatkovosti �asu, j ako rozvoj dopravy. U moznuj e totiz vykonavat v�gj mnozstvi tinnosti simuItann� a zaroven dava v dusledku vym special izace a parcelizace �innosti v�gj prostor pro rozvoj novych a u�inn�j�ich technologii. Obchod pronikav� zvy�uje �etnost kooperuj ic i populace. Tim, ze vstupuj e do rozv�tvene sit� d�lby prace, zvy�uje kazdil skupina �i ko­ munita �ii'i organi zace, z j ej ichz produktu muze profitovat, aniz by 72

sarna muse la m it zdroje podobne sire. Hawley v teto souvislosti opa­ kuje myslenku vynenou j iz � leny chicagske skoly a vyzvedavaj ic i pi'i­ nos spo�ivaj ici ve vyuziti komparativn ich vyhod kazde z lokal it, jez se do sit� obchodovan i zapoj i. Toto zapojeni zp�tn� urychluj e proces blahodarneho rustu komun ity: "Jel ikoz byvaj i populace nezavislych komunit obvykle pi'ilis male a jen nedostate�n� vybavene pro produkci ve velkem mnozstvi, aby mohly drzet krok s pozadavky trhu, potrebuj i po�etnou pracovn i situ a ve lke mnozstv i pracovn ich nastroj u . Vysled­ kern �asto byva kompletn i nahrazeni domorode popu lace s j ej im i tra­ di�nimi praktikami vyuzivan i pudy novou popu laci se zcela odl isnou orientac i vu�i zdrojum" (Hawley 195 0 : 3 56). Rust komplexnosti a vnitrn i diferenc iace m�st umozn�ny rozvoj em modern ich forem transportu a pohan�ny potrebou za� lenit se a obstat v siti stale globalizovan�j sich sm�nnych vztahu je obsahem expanze, tedy progres ivniho procesu socialni zm�ny. A lternativou expanze muze byt stagnace komplexnosti l idskeho spole�enstvi �i dokonce roz­ pad komunity. Expanzi definuj e Hawley jako "postupuj ic i proces ab­ sorbce vice �i men� nezavislych �asti populace a teritoria do jedine organ izace" (Hawley 1950: 348). Zcela b�znym soc ialnim doprovodem takove expanze j e odchod ro l­ niku z pudy vynuceny techn ickymi pokroky v obhospodarovan i po l l . Rolnici odchazej i do m�st, kde zaroven rostou pi'ilezitosti zam�stnan i v oblasti prumyslu, obchodu a ve sprav� : Men� harmon icky obraz expanze podava Hawley v rovin� mezina­ rodni. Prub�h tohoto procesu v rovin� nadnarodni ekonom iky osv�t­ luje na prikladu prudke expanze americke ekonom iky, ktera prim�la vzdalene zem�, aby se vyrazn� spec ial izovaly a tim staly vysoce za­ vislym i na vykyvech trim . Jel ikoz tyto zem� nemaj i rozvinutou struk­ turu prumyslu a s luzeb, j sou vydany na mi lost m�nicim se trzn im podm inkam a �as od �asu j sou nuceny k rad ikaln i readaptac i na m�nici se pozadavky trhu (Hawley 1950: 367). Ex istuj i pouze dv� mozne l i m ity expanze, pri�emz ob� j sou ekono­ mickeho charakteru. Prva z n ich spo� iva v tom, ze naklady nutne k dosazeni trhu se vyrovnaj i �i dokonce prekro� i rozd it mezi naklady na produkci a trzn i cenou. Je- l i tohoto bodu dosazeno, vyroba pro trh se prestava vyp lacet a trzn i expanze se nekona. J ina moznost omezeni expanze z ur�iteho centra spo�iva v uspMn�jsim rozvoj i druhych cen­ ter expanze, ktere v konkurenci vit�zi. Ob� l i m ity rustu uvad�ne Haw­ leyem se tedy tykaj i jen konkretn ich lokal it, j ej ichz utlum je dopro­ vazen rustem na j inych m istech. 73

Ne o m ez e n o s t pros tredi Jak vidno, Hawley viibec nepripou�ti moznost existence ekologic­ k)'ch (v pravem slova smyslu) l imit civil izacn i expanze. Je v tomto ohledu naprost}'m technologickym (a organ izacn im) optimistou. Pri­ pou�ti, ze pokrok l idske civil izace clov�ka nec in i v n icem men� za­ vislym na pfirodn im prostred i, nef byl v ran�j�ich fazich vyvoj e spo­ lecnosti. Nariist novych poti'eb a pokrok na pol i techniky, jef je schopna tyto potfeby uspokoj ovat, vpleta naopak clov�ka do stale mnohotvarn�j � i zavislosti na j eho prostfed i. " M oderni clov�k vyuziva mnohem v�gi me rostlinneho i zvifec iho materialu, nemluv� 0 ne­ rostnych surovinach, nez uzival jakykoliv narod v minu losti" (Hawley 1 95 0 : 5 5 ) . C lov�k se ov�em l i�i o d j inych forem zivota t i m , z e j e schopen pod le svych momentalnich potreb um�le pfetvaret cele casti prirodniho pro­ stfedi. M isto toho, aby prizpiisoboval sve aktivity prostfedi, jako to ci­ n i ly primitivni narody, civil izovany clov�k reguluj e biotickou komu­ n itu pod le svych potfeb, i kdyz tak miize cinit jen v ramci moznosti danych f)tzikaln im charakterem prostfedi. Hlavn� od 1 9. stoleti vyu­ ziva krom� organ ickeho take stale vice anorgan ickeho materialu a izo­ luj e se od prirodn iho d�n i v prostredi modern ich m�st. "Bratreni se s zivym i tvory j i nych druhii", konstatuje Hawley pon�kud cyn icky, "rna pro obyvate le m�sta bud'to podobu chovu obl ibeneho zvireciho mi lacka, anebo podobu nemoci piisobenych bacily" (Hawley 1 950: 63). V jen nepodstatn� pozm�n�ne podob� sd i l i Hawley pfedstavy stou­ pencii chicagske �koly 0 prostfedi j ako v principu neomezenem pro­ storu otevrenem neomezene expanzi clov�ka. Z tohoto stanoviska take kritizuje uceni Thomase Malthuse. PfipouW, ze vyvoj v mnoha cas­ tech sv�ta miize bud it obavy z pfel idn�n i. Jedna se v�ak spi�e jen o problem nedostatecneho stupn� vyvoj e danych zemi. "Schopnost ur­ cite zem� unest j i ste mnozstvi populace je jen castecn� urcovana j ej im i zdroj i , klimatem a dal�imi f)tzickym i podminkam i. Je take ovl ivn�na zpiisobem, jakym je populace uzivaj ic i tyto zdroj e organizovana. Tak populace zivici se lovem a rybolovem nemiize byt v priim�ru tak po­ cetna jako populace v�nuj ic i se pastevectvi" (Hawley 1 950: 1 5 1 ). V teto souvislosti uvad i Hawley strucny pfehled unosne kapacity te­ ritoria z hlediska clov�ka, pod le pfevladaj ic iho typu ekonom iky (Hawley 1 95 0 : 1 5 1 ):

74

typ ekonomiky:

lov a rybolov pastevectvi poMtky zemedelstvi

pocet osob na Civereeni mili:

1

-

8

8

- 26

26 - 64

zemedelstvi

64 - 1 92

poMtky prumyslu a obchodu zemedelstvi a prumys l

1 92 - 256 256

pfevaha prumyslu

3 8 1 a vice

-

381

Zakladni chybou Malthusova uvazovan i, mini Hawley, bylo prave nedoceneni relativnosti vztahu mezi po�tem obyvatel a vyzivovac i schopnosti uzemi podle stupne vyvoj e ekonomiky. Naproti tomu Marx jako prvy ukazal, ze zdanl iva nadbyte�nost lidi by va vysledkem ur�i­ t)'ch poruch a nedokonalosti v j ej ich zpusobu organizace a n ikol i dus­ led kern chybeni zdroj u . Ani v sou�asnosti nen i znam horn i limit pro po�et obyvatel, jenz muze j e�te zit v ur� ite oblast i. Pokud j e zaj isten pfistup ke kapitalu a k trhum, m uze mit populace velmi vysokou hus­ totu a pfitom zaroven vysoky zivotni standard. Nektera mista ostatne j iz dnes maj i hustotu pfes 1 00 000 osob na �tvere�n i m i l i . Hawley s e domn iva, z e prave zru�eni izolace lokaln ich skllpin v du­ sledkll rozvoje modern ich forem dopravy a komunikace a rozvoj e trz­ n ich vztahu �ini Malthusuv vyklad popula�niho vyvoje nepfesved­ �ivym. Naopak, v dusledku rozvoj e techto procesu vliv lokaln iho fyzickeho, klimatickeho i biotickeho prostfedi na zivot m istnich ko­ munit vyrazne slabne. Doprava a obchod �Ioveka emancipuj i od vl ivu prostfedi a umoznuj i mu vice � i mene neomezeny pfistup ke vzda­ lenym zdrojum. Svet j ako celek, konstatuj e Amos Hawley po�atkem 50. let, "rna v teto chvili pfistup k nezmcrne hoj nosti zdroj u . Obrovske nevyuzi­ vane zemedelske plochy v zapadni �asti Spojenych statu a v Kanade, ve stfedni Australii, v j izn i Africe a na mnoha j i nych m istech zpuso­ buj i, ze kapac ita vyroby potraviny je vym nez sou�asna spotfeba. To, ze tyto rezervy mohou byt jednou vy�erpany, 0 tom je zbyte�ne ho­ vofit. Du lezite je, ze existllje dostatek surov in, ze se vyvijej i a ze j sou k dispozici stroje pro vyrobu zbozi a pro d istribuci vyrobenych pro­ duktu" (Hawley 1 950: 1 62). V dusledku vyvoje delby prace je kazda populace citlivej �i k tomu, co se dej e na j inych m istech v systemu smennych vztahu, net k tomu, co se deje s pfirodnim prostfedim v jej i lokal ite, konstatuj e H awley a 75

dodava, ze tento jev je zvlast' patrny v oblastech rozv inute t�zby suro­ Yin. To vede napi'iklad take k tomu, ze i farmari se vice zaj imaj i 0 ce­ ny a naklady nez 0 prirodu. Zatimco totiz na pi'irod� jsou zavisH stale stej n�, na trzn ich cenach j sou zavisH stale vice. Podle Hawleye h l avn fm problemem v ramci takto vysoce integro­ vane spo lecnosti nenf nedostatek zdroj u (ty mohou byt privezeny od­ kudkol iv), nybrz mozny nedostatek pracovn fch m ist. V podmfnkach modern f integrovane spolecnosti "problem prizpusobcnf nebo l i rovno­ vahy dostava podobu prizpusobenf poctu l i d i k poctu pracovnich prf­ lezitostf, j ez jsou m fstn� dostupne" (Hawley 1 950: 1 73 ). A prostorova mob i l ita resf dnes to, co drfve moh la vyresit jedin� zvysena mortal ita. Optimalnf ve l i kost populace, shrnuje Hawley, nelze tedy v podm in­ kach modern i spolecnosti vycfslit s takovou presnosti, jako to c i n f ekologove. D o hry zde vstupuj f faktory typu zpusobu distribuce kap i­ talu, pom�ru ekonom icky aktivn ich k celku populace, mfry vyspelosti systemu transportu a komunikace, charakteru konzumn fch zvyku atd . Neni pritom zdaleka j asne, jakou vahu ktery z t�chto faktoru v celko­ vern pusoben i rna. Samotna logika vystavby Hawleyho teorie, jak j iz bylo naznaceno, neponechava pi'ilis prostoru uvaham 0 rizicich, j ei jsou ukryta ve zpu­ sobech, j im i z l idska a predevsim modernf spolecnost dosahujc adap­ tace na vn�j s f podm inky prfrodniho prostredi. V jeho knize z pocatku 50 . let nenajdeme an i jedinou zm inku 0 moznostech devastuj icfho pusoben i na zivotn f prostredi. V knize z pociHku let sedmdesatych j i z takove zm inky prcce jen nachazfme, a t o pri vyctu problemu, j i mz mu­ sej f ce l i t sv�tove metropo le. "V posledn fch letech s i m�stska vercj nost uv�domila tak jako nikdy predtfm, j ake j sou dusledky jej iho uzfvan f bezprostredn fho fyzickeho prostrcdi. Z adna j ina forma l idskeho osid lenf neobnasf tak intenzi vn i vyuzfvan f zabraneho prostoru . I ntenzita vyuzivani vedc k nesm frnym t lakum na m istn f vodni zdroje, m�n i m istn i kl ima a vytval'f velke mnozstv i pevneho i tekuteho odpadu. I ntenzita vyuzfvanf je ovsem jen j ednim aspektem environmentaln ich prob lemu. Druhy aspekt souv isi s pouzfvanym i nastroj i a technikam i . Pal ivo spotrebovavane pri vyta­ p�nf budov a vyrob� elektriny, m ira konzumu zbozf a zpusob jeho balenf, materialy pouzfvane pri konstrukc i budov a u l ic, to vse ma znacny vliv na m�stske prostred f" (Hawley 1 97 1 : 245). Hawley konstatuje, ze znec ist�ni prostredi se netyka pouze bcz­ prostredn iho okoH m�st. U roda, ktera se skHzi v kraj i s kontam inova­ nou vodou, muze skod it l i dskemu zdravi. Prumyslove znec ist�ni muze 76

ohrozit chov ryb a zasahnout moi'ske plaze a rekreacni oblasti . Fosfaty uvoln�ne z hnoj iv podporuj i nadm�rny rust ras v j ezerech, coz snizuje jej ich atrakt ivitu pro plavce a rekreanty. Vzduch je zneci�t'ovan prll­ myslovym i podniky, elektrarnam i, domacnostm i i automob ily (tamtez: 246). Hawley nevyvozuj e z t�chto skutecnosti zadne zvlastn i dusledky pro svou vlastn i teori i . Skutecnost, ze osobni automob ily znecist'uj i ovzdu­ si, ho nevede an i k nejmensimu pi'ehodnoceni c i dokonce zpochyb­ novan i civil izacn iho vyznamu automobi l u jakozto nastroje, s j ehoz pomoc i ucinila modern i spolecnost vyrazny pokrok v adaptac i na pod­ m inky vn�jsiho prostfed L Samotne jeho pojeti eko logickeho ohrozeni je j este pocatkem 70. let, tedy v dob�, kdy j iz byly publikovany Limity rus{u, spise usm�vne. Je tomu tak napi'iklad v pasazich, kde popisuj e vyskyt smogu v Los Angeles a dals ich ve lkych m�stech: "I kdyz riziko hrozby pro nase zdravi plynouci ze znec ist�ni vzduchu v dusledku spalovani bude ti'eba jest� prozkoumat, je zfej me, ze zde dotcenym obc im vzn ikaj i esteticke a ekonom icke ztraty. S i lny zapach, skvrny na satech a podrazd�ni oc! i pokozky, to vse je dostatecn� znepokoj ive" (Hawley 1 97 1 : 247). Jak dale Hawley uvad i, pocatkem 60. let byly ekonom icke skody v metro­ pol itni oblasti Los Angeles vznikle prav� v dusledku emisi odhadnuty na 20 000 dolaru na osobu . I kdyz environmentalni skody, ktere Hawley pop isuj e, maj i splSe jen podobu lokaln ich external it, n i ko l i jest� globalnich ekologickych pro­ blemu, jeho komentai' sm�fuje spravnym smerem. Konstatuje, ze vznikle problemy nej sou proj cvem individualnich uchylek, nybrz sys­ temovou zalefitostL Vztah clov�ka k jeho fyzickemu prostfedi se vy­ vinul a je udrzovan prostfednictvim organ izace, kterou si vytvofil, a rna- I i se neco zm�nit k leps imu, je tfeba zmen it prav� tuto organ izac i (Hawley 1 97 1 : 248).

Ani rostouci vaha environmentalnich problemu a j ej ich globalizace v prubehu nasleduj ic ich let nepfimela Amose Hawleye, aby zm�n i l n�co podstatneho v zasadni logice a n a cel kovem charakteru sve "ckologicke" teorie spolecnosti. V prve po lovin� 80. let trva na tfech zasadnich bodech parad igmatu l idske ekologie, j ez formuloval j iz po­ catkem let ctyficatych (Hawley 1 983 : 905): I . Adaptace na prostfedi probiha na urovn i cele organ izace, j ez j e tvofena systemem vzaj emnych zavis losti mezi cleny urcite populace.

77

2. System adaptace se vyvij i sm�rem k v�m vel ikosti a komplex­ nosti, pi'i�emz h lavni rol i hraj i moznosti transportu a komunikace. 3 . Adaptabi l ita systemu roste v te m ii'e, v j ake je umozi'lovan v�gr pohyb materialu, osob a informaci. Princ ip adaptace zustava tedy uzce spojen s principem rustu, j ehoz limity mohou byt socialni �i ekonomicke povahy, nikoli v�ak povahy environmentalni ve smyslu omezenosti pi'irodnich zdroju, jez rna l id­ stvo k d ispozici, �i omezenosti schopnosti ekosystemu absorbovat zplodiny spoj ene s vyuzivanim t�chto zdroj u . Lze zde vsak nalezt pi'ece j en ur6ty posun. Vl ivem popu la�ni teorie organizaci, kolem n iz se prav� v 70. letech vedly v americkem odbornem tisku velke d is­ kuse, pi'ej ima Hawley myslenku limitu rustu v te podob�, j ak s ni pra­ covali teoretikove organ iza�n iho rustu (podrobn�j i viz kap. 7). Je zvla�tni, ze Hawley se k t�mto myslenkam odvozenym z popula�ni ekologie n ij ak nevyj adi'uje, i kdyz se bezprosti'edn� dotykaj i jadra cele j eho koncepce, tedy viry v to, ze adapta�n i potencial l idskych forem organizace je prakticky neomezeny. Je to 0 to zvla�tn�jsi, ze my�lenky popu la�ni teorie organ izaci pi'ej ima, aniz by poukazal na zasadn i od­ l isnost mezi konceptem organ izace uzivanym v popu la� ni teorii (jedm! se zde 0 uzsi vymezeni ve smyslu formalni � i komplexn i organizace) a konceptem organizace tak, j ak ho uziva on sam (zde se jedna 0 syno­ nymum socialnich vztahu v nejsirsim slova smyslu). Hawley podrzuj e rovn�z sve di'iv�j s i velmi siroke chapan i poj m u "prosti'ed i", ktere zahrnuj e nejen prosti'edi pi'irodni, a l e take prosti'edi v podob� c izich spole�nosti a kultur. Podobne vymezeni neumoznuj e dostate�n� zi'eteln� si uvMomit, nakolik od l isne dusledky muze m it expanze do prosti'edi napi'iklad v podob� konkuren�n i ekonom iky od expanze do prosti'ed i v podob� dosud nenarusenych ekosystemu. Ve skute�nosti je osti'e konkuren�ni vztah pi'isuzovan prav� tak vztahum mezi �Iov�kem a pi'irodou jako napi'iklad vztahum mezi ruznym i kul­ turnimi okruhy � i ruzn� vysp�lym i civil izacem i . H awley i po�atkem 8 0 . l e t drzi svou tezi, pod le n iz pi'el idn�n i neni hrozbou pro planetu, nybrz j e jen vyrazem nedostate�nosti dosazene urovn� technologie a soc ialni organizace v dane zem i . Hawley zde v podstat� pi'ej ima optiku neolibenilni ekonom ie, pod le ktere oblast in­ formac i pouzitelnych pro posileni global izovaneho toku sm�ny statku a sluzeb je jedinou oblasti, jez nezna zadnych l i m it, coz umoznuje v principu kompenzovat veskere ostatn i l i m ity dane omezenosti pi'i­ rodn ich zdroj u � i omezenosti regenera�nich schopnosti ekosystemu. 78

Cela logika Hawleyho koncepce je podfizena ustfedni my�lence, pod Ie n iz organ i zace j e a take do budoucna zustane nej lep�i odpoved i na problem adaptace na j akekoliv podm inky, s nimiz muze b}'t l i dska spole�nost konfrontovana. Pfitom Hawley, stejne j ako pfedtim socio­ logove chicagske �koly, nedoce n i l charakter pozitivn i zpetne vazby, s n iz funguj e zivot prumyslove spole�nost i : pnive ty, kdo nej vydatnej i spotfebovavaj i zdroj e planety, odmenuj e organizace modern i spole�­ nosti pfij my, ktere umozlluj i spotl'ebovavat zdroje j e�te rychlej i . Tato koncepce velice dobi'e odrazi dobu sveho vzn iku, tedy dobu zrani a vrcholu organizovane modern ity, a Amos Hawley neu� i n i l n i c j i neho, n e z z e real itu teto doby vylozil za pomoci slovn iku pfevzateho z ekologie, a tim socialni rea l ite propuj � i l zdani, j ako kdyby prave v teto podobe existovala s j akousi pfirodni nutnosti. Ur�itou i ron i i je, ze tohoto posveceni se dostalo prave te podobe modern i masove spo­ le�nosti, ktera svym fungovanim navod i l a tezkou celosvetovou eko­ logickou krizi.

79

Kapitola 6

HLEDANi ZPUSOB U SOUZITi EKOLOGIE SE SOCIOLO G l i V nejobecl1ejsim ramci vystaN ekologie cloveka se ctyrmi hlavnimi pojmy: popula­ ce, pros(I'edi, technologie a

organizace.

Duncan, Schnore

Sociologove ch icagske �koly neziskal i monopol na aplikaci ele­ mentarnich principii ekologie pri vykladu den i v modern i spo leenost i nadlouho. Stej ne tak toto postaven i neziskala ani piilstoleti trvaj ici snaha A mose Hawleye vybudovat teoretickou syntezu vedeni ekolo­ gickeho a sociologickeho. Hlavni parad igmata soc iologicke teorie jsou v priibehu 20. sto leti formu lovana bez prokazate lneho vlivu ekologickeho myslen i a take empiricka soc iologie nen i ve svem naprosto prevazuj icim proudu timto myslenim n i kterak doteena. 8ylo by samozrejme mozne hovorit 0 podobnostech systemoveho pristupu v ekologii a ve strukturne funkc iomilnich sociologickych teo­ ri ich, tyto podobnosti v�ak vyplyvaj i spiSe z pi'ibuzne urovne abstrak­ ce, v n iz se oba pristupy pohybuj i, nez ze vzajemneho ovlivJlovani, i kdyz v uvahu pripada tez j ista m ira zprostredkovan i napriklad teoriem i organ icismu. Podobne by bylo mozno nalezat pribuznosti mezi hlav­ nim i tezemi soc iologickych teorii kon fli ktu a darwinovskym ei spise pseudodarwinovskym diirazem na vyznam boj e 0 existenci pro veskere deni v prirode. Ani v tom to pripade by vsak nebylo j ednoduche bez­ prostredni ovl ivneni prokazat. Tcori i konfl iktu, pokud neni predestre­ na ve zcela zvu lgarizovane podobe, rna nepochybne vice co fici Marx nez t i, kdo se s vetS im ei men�im opravnenim odvo lavaj i na Darwina. A koneene, h ledani styenych bodii mezi ekologii na strane j edne a �irokou skalou smerii a skol, j ez rad ime do proudu soc io logii interpre­ tativn ich, by vyzadova/o snad az pril is mnoho fantazie. Presto ex istuj e predevsim od poloviny na�eho sto leti rada pokusu nalezt j akysi modus vivendi mezi vedenim, jez shromazd'uj e 0 spo /ee­ nosti soc iologie, a impulsy, j ez prichazej i po radu deseti lcti prave z oblasti prirodovedne ekologie. H /eda se zpusob souziti mezi dvema disciplinam i, jei maj i spoleene prinej mensim to, ze usiluj i, kazda ve sve oblasti, 0 poznani vysoce obecneho a systemoveho charakteru, ZC 80

zkoumaj i zakon itosti zp�tnovazebn iho chovani vysoce komplexnich systemu orgall izovanych forem zivota, a konetn� take, ze vychazej i z interdisciplinarn iho pristupu a maj i ambici svym poznan im j ej za­ sti'e�ovat. Soc iologove, ktei'i se rozhod l i neignorovat existellc i ekologie, tedy d iscipl iny, 0 n iz Auguste Comte pi'i vymezovan i m ista soc iologie mezi ostatnim i v�dam i nemohl mit j e�t� pov�domi, kladou si zej mena dva typy otazek. Pi'edev�im j e zaj ima, co z ekologickeho pi'istupu muze obohatit soc iologii, at' j iz po strance metodologicke, t i v�cne. A take se (i kdyz relativn� men� tasto) ptaj i, tim by moh la soc iologie pi'isp�t k hlub�imu poznan i ekologickych souvislosti na�eho zivota ve smyslu jeho podm in�nosti omezen imi pl'irodn iho prosti'edL Pi'edpoklad, pod le n�hoz ovl ivnovfmi obou disciplin j e s uzitkem mozne v obou sm�rech, stoj i v zakladu koncepce "human ecology", at' j iz v podan i chicagske �koly, ti v koncepc i Amose Hawleye. V teto Msti se pokusime alespon v obrysech zmapovat prub�h hle­ dani spoletneho j azyka soc iologie s ekolog i i tak, j ak zhruba b�hem posledn iho pulstoleti prob
nove spec ializovane discipliny - popula�ni teorie organ izac L Tato dis­ kuse primisi natolik nova h led iska a poznatky, ze bude na m istt! vt!no­ vat j i zvlMtn i kapitolu.

Ujas f /O vim i vzta h u e k o l o g i e

a s o c io logie

N a prelomu 5 0 . a 6 0 . let dvoj ice americkych soc iologu Otis D. Dun­ can a Leo F. Schnore ve stru�ne preh ledove stati Cultural. Behavioral, and Ecological Perspectives in the Study of Social Organization vce l­ ku presnt! vyl i� i la, j akym zpusobem koexistovala sociologie a ekologie v prve polovint! naseho stoleti (Duncan, Schnore 1 959-60). Autori konstatuj i, ze "human ecology" se od po�atku vyvinula v kontextu serie specializovanych empirickych stud i i zkoumaj idch ruzne stranky sou�asneho mt!stskeho zivota a an i u prednich predstavitelu chicagske skoly nemt!la vyraznt!js i teoreticke ambice. Kdyz novost tohoto typu stud i i pom inu la, ustoupila do pozad i take inspirace ekologiL " Ekolo­ gicke" se stalo v sociologii synonymem pro dil�i zkouman i distribuce nej ruzn�j s ich soc ialnich j evu v prostredi m�st, popi'ipad� ozna�enim techn ik, jez se pri podobnem zkouman i rutinn� pouziva ly. Tento kla­ s icky pohled shrn u l James A . Quinn ve sve prehledove prac i Human Ecology ( 1 950). Ve stej nem roce 1 950 teoreticky pokus Amose Hawleye v zasad� re­ spektuj e chicagske pojeti a ani pres sve obecnt!jsi ambice nevybo�uje vyrazn�j i z komunitnich mantinelu, jei pro apl ikac i ekologie v socio­ logi i vymezil i po�atkem 20. let Park, Burgess a McKenzie. Vys ledkem je, ze po�atkem 60. let rna jen velmi malo soc iologu pov�domi o ekolog i i �Iov�ka, ktere by sahalo dale nez za prisl usne pasaze v u�ebn icich zm inuj ic ich se 0 sociologii m�sta. Zustal tak nevyuzit nezanedbatelny teoret icky potenc ial, jenz je ukryt prav� na pruse�iku soc iologickeho a ekologickeho uvazovanL Stalo se tak predevsim ke skod� sociologie, ktera je mezitim pt!stovana ve dvou jednostrannych verzich. Verze behav ioralni se svym prizna�­ nym redukcion ismem neni schopna zachytit kolektivni aspekt adaptace celych populad na zm�ny prostred i, zatimco pi'ilis etericka verze teo­ retiku kultury otazku adaptace na materialn i prostredi v te dob� jako problem prakticky nevnima. Ve snaze zachytit podstatu ekologickeho pfistupu pi'ichazej i oba so­ ciologove s terrninem "ekologicky komplex". Jedna se 0 zakladni �tve­ rici kl i�ovych slov "human ecology " : populace, prostred i, technologie, organ izace. EkologickY pristup (at' j iz v rovin� prirodni v�dy, � i v ro82

vin� ekologie clov�ka) je vzdy zameren na organ izac i, kterou chape jako vlastnost urciteho agregatu Ci popu lace. Zkouma pak, j ak se tato organizace m�n i v odpov�d' na nej ruznej s i tlaky demograficke, tech­ nologicke a environmentalni povahy. Timto zpusobem navzajem uzce propoj ena ctverice poj m u vytvari prostor, v jehoz ramci by bylo mozno, pod le nazoru autoru, prekonat radu jednostrannosti, a to nejen obou tehdy m6dn ich verzi sociologic­ keho pristupu. I kdyz Duncan se Schnorem rozhodn� nesouhlasi s tendencem i redu­ kovat "ekologicke" na "prostorove", uvad�j i radu duvodu, proc prav� studium prostorovych relaci a teritorialniho rozvrzeni socialn ich akti­ vit hralo v socialn� ekologickem pristupu od pocatku tak velkou rol i . J iz sam zajem 0 stud ium (vzdy nejakym zpusobem rozlozenych) po­ pulaci nutn� vede k durazu na faktor prostoru. Podobn� organizova­ nost systemu vzdy implikuje n�j ake prostorove usporadan i j eho casti. Naproti tomu naprik lad behavioristicke zkouman i reakci ind ividual­ n iho organismu ani kulturologicke stud ium hodnot a norem bezpro­ stredn� k poj m u prostoru nevedou a dokazi se bez n�j docela dobre obej it.

Duncan a Schnore v�nuj i pozomost skutecnostem, ktere vedly Haw­ leye k tomu, aby soc io logicky pfistup povazoval za obecn�W ve srovnani s pristupem ekologickym . Jedna se 0 to, ze soc iologie pracuj e take s e subjektivni d imenzi soc ialn iho d�ni v podob� postoj u, moti­ vaci, hodnot a ocekavani, zatimco ekologie (dokonce an i v podob� hu­ manni ekologie) s touto d i menzi nepocita. To, jak vidi v�ci individu­ um, neni pro ekologickou analyzu du lezite. Proto je m imochodem tak nepfesne, prirovnava-l i se n�kdy pojem n ika k sociologickemu pojm u role. I kdyz oboj i klade v zasad� stej ny duraz na rozmer funkcnosti a rec iproc ity, koncept soc ialni role v sob� obsahuj e psychologicke konotace v podob� subj ektivn [ho ocekavan[, jemuz v pfipade n iky n i c neodpovida. Proto j e lepsi, podobne jako ve sve slavne ucebn ici cini E. P. Odum, kdyz prirovnava habitat k adrese organ ismu a niku k j eho profesi, vest analog i i prav� mezi n ikou a pro­ fesi, byt' v tomto pfipad� hrozi zavlecen i ekonom ickych kontextu, jez mohou byt stej n� nezadouci jako kontexty psychologicke. Duncan a Schnore se pokousej i prokazat uzitecnost ekologickeho pristupu pro sociologi i posleze tim, ze sestupuj i do roviny koncepci stredn[ho dosahu. Uvad�j [ n�kolik prikladu, j ak by ekologicky zpusob analyzy moh l pomoc i osv�tl it nejen proces urban izace, ale take na­ pfiklad fenomeny typu byrokrac ie ci soc ialni stratifikace. V teto sou83

vislosti identifikuj i jeden ze zcela zakladn ich metodo logickych pro­ blemii, na nez nanlzi kazda snaha 0 diisledn�W aplikaci ekologickcho pristupu v soc iolog i i . Jedna se 0 to, ze soc iologi i chybi propracovana taxonomie, at' j iz se to tyka skupin, vrstev, trid, organ izac i, komunit c i celych spolecnosti. Je pak ve lmi obtizne, ne- l i primo nemozne, prova­ d�t analyzu vztahii mezi riiznymi druhy, tedy prav� ten typ analyzy, j enz tvori j adro ekologickeho stud ia. Schiidn�j s i byva proto dar se vest ekologickym vid�n im v nejobec­ n�j s i rovin�. Zde oba autori stati upozornuj i na moznost nechat se v tomto ohledu inspirovat take pri reseni jednoho z ve lkych a zrejme v�cnych temat soc iologicke teorie, tedy problemu nalezen i vyklado­ veho mostu mezi d�nim v oblasti soc ialnich m i kro- a makrostruktur. Sociologove nemaj i zpravidla velky problem s popisem jednoho ze sm�rii tohoto toku. V�di, ze individualni lidske jednani nelze pochopit bez prihlednuti k pozici dam!ho clov�ka v systemu soc ialn ich vztahii. Timto zpiisobem zachycuj i leccos z makrosocialni podm in�nost i indi­ vidualn iho j ednan i. Provest podobn� uspokoj ivy vyklad take v opac­ nem sm�ru je vsak uz obtizn�jsi. Pri odpov�d i na otazku, jak mohou vlastnosti individui ovlivn it chovan i ce lych agregatii, si soc iologove vypomahaj i napfiklad prib�hy 0 vyznamu silnych a vlivnych jedincii. Ekologie zde nabizi systemov�jsi vysv�tleni, kdyz chape chovani urc i­ teho agregatu jako funkc i prom�n vztahii mezi vsemi j eho cleny. Tfebaze stat' o. D. Duncana a L. F. Schnora byla v priib�hu nasledu­ j ic ich desetileti casto citovana, podn�ty v ni obsazene pozd�jsi socio­ logie nerozvinula. Jediny systematict�js i pokus 0 propojeni pristupu ekologickeho a sociologickeho, tedy j iz zm in�na popu lacni teorie organ izac i, vychazi z j ineho teoretickeho i metodologickcho zazemi. Stat' J . H . Kunkela Some Behavioral Aspects of the Ecological Ap­ proach to Social Organization je cenna tim, ze snad poprve system a­ t ict�j i zkouma metodologicke slabiny, ktere brani d isc ipl ine zvane "human ecology" v�rn�j i a diisledn�j i napodobit sviij prirodov�dny vzor (Kunkel 1 967-68). Autor rozvij i zavaznou metodologickou poznamku Duncana a Schnora 0 tom, ze soc iologie ve sve verzi ekologie clov�ka nedokaze spin it zakladni pi'edpoklad ekologicke analyzy, tedy taxonom icky po­ psat j ednotl ive "druhy", j ej ichz interakce hod la studovat. Tuto po­ znamku doplnuj e 0 celou radu dals ich nemen� zavaznych metodo­ logickych vYhrad.

84

Socialni organizace, tedy konstrukt, jenz stoj i pi'imo v centru pozor­ nosti ekologie �Iov�ka, neni z hled iska svych zakladn ich parametrii analyzovatelmi an i zdaleka tak pi'esn� jako spole�enstvi 6 dokonce ekosystemy zkoumane pi'irodov�dci. "Socialni organ izace" �asto vy­ stupuje v podob� jakesi nediferencovane totality, aniz by bylo uka­ mno, jak miize byt tento utvar podroben m�i'eni a dalsim formam analYzy. Pom ineme- l i tento nedostatek, �eka nas nemen� zavazna nej istota ohledn� povahy vztahii mezi socialni organ izac i a prosti'ed im. K za­ chyceni tohoto vztahu se sice hojn� uzivaj i terminy typu vl iv, adap­ tace, interakce, adjustace �i limitace, obvykle vsak chybi pi'esn�jsi po­ pis toho, j ak tyto formy vztahii vlastn� funguj i. Je tomu tak pi'inej­ mensim z nasleduj ic ich diivodii: - �asto nej sou jasn� indikovany podstatne prvky fyzickeho prosti'edi relevantn i pro chovani organizace, - naopak nebyva ani zfejme, ktere aspekty soc ialn iho zivota j sou vztazeny k prosti'edi, - neni spec ifikovano, 0 jake konkretn i vztahy mezi dv�ma vysoce komplexnimi skute�nostm i (organ izac i a prosti'edim) se vlastn� j edna. Zav�rem Kunkel vznas i otazku, jakou rol i vlastn� hraj e z poh ledu ekologie �Iov�ka konkretn i �Iov�k, jestlize vime, ze Hawley an i dalSi sociologove nepovazuj i individua s jej ich postoj i , hodnotam i a mlzory za pfedm�t sveho studia. To je zam�feno vyhradn� na zkouman i cho­ van i celych populaci. Zatimco Kunkelova stud ie zpochybiluj e pouzitelnost kategori i eko­ logie �Iov�ka z hlediska poti'eb empirickeho vyzkumu, j ini autoi'i kri­ ticky pohl izej i na teoreticke ambice teto discipliny. Dobrym pi'ikladem je antropolog June Helm, autor stati The Ecological Approach in A n­ thropology (Helm 1 96 1 -62). Badatele chicagske skoly m�li ambice formulovat univerzaln� platne zakony 0 vztahu organ izovaneho �Iov�ka a jeho prosti'ed i, pfitom vsak zkouma l i pi'islusn iky druhu homo sapiens pouze v podob� m�stskych tvorii po�atku 20. stoleti. To j im pochopiteln� neumozilovalo sledovat prom�ny tak dii lezitych prom�nnych, jako j sou bio logicke vlastnosti druhu 6 prom�nl ive kvality pi'irodniho habitu anebo vyrazne riiznosti v charakteru ci v i l iza�ni urovn�. To vse povazoval i ve svych vyzku­ mech za konstantni. Zbav i l i se tim moznosti sledovat interakc i l ide pi'iroda v jej ich skute�nych prom�nach.

85

Helm vyzvedava z tohoto poh ledu mnohem zasv�ccn�jS[ stud ie an­ tropologu pochazej ic i vesm�s z 30. Ict, ktere unikly pozornosti ckolo­ gizuj icich sociologu. Za ekologicky ncjvice inspirativniho z kulturnich antropologu povazuj e Juliana Stcwarda, jcnz shrnul sve celozivotni dilo v praci Theory of Culture Change publ ikovane roku 1 95 5 . "Kul­ turn i ekologie" (tcrm in J . Stcwarda) zkouma adaptivni procesy, v je­ j ichz prub�hu se cela spoletnost t i kultura pozm�nujc v zavislosti na zpusobu, j akym j ej i tlenove vyuzivaj i sve prostfcdi. Podobne zm�ny j sou nato l i k komplcxni a probihaj i v tak dlouhych tasovych inter­ valech, ze stud ie typu chicagske skoly je nemohou zachytit. Jak ovsem upozon1uj e na j inem m ist� L. F. Schnore, vmi duraz Stcwardovy kul­ turn i ekologie na pfirodni faktory j e dan pfedevs im tim, ze zkouma relativn� j ednoduche spoletnosti, do j ej ichz fungovani okolni pfirodni prosti'edi intervenuj e bezprosti'edn�j i v dusledku j cj ich izolovanosti a n izke technologicke i organ izatni komplexnosti (Schnorc 1 95 8 : 630). Ku lturn i ekologie se snazi uchopit vztah mezi tim, jakym zpusobcm pusobi tlov�k na pfirodn i prostfcdi (prvn i rovina adaptace), a tim, j akeho charakteru nabyvaj i vztahy mczi samotnym i l idmi (druha ro­ vina adaptace). Pfcdpoklada pfitom, zc mczi oboj im cxistuje vice nebo men� zprosti'edkovana souvislost, ze tedy take vztahy mczi l idmi j sou soutasti adaptivn iho procesu tlov�ka na zm�ny pfirodn iho prostfcdi i na prom�ny konkretn ich podob j eho vztahu vuti tomuto prostfed i. Helmuv vyklad zakladu kulturni ekologie umoznuj e uv�domit si, na­ kol i k chicagska skola a sm�r "human ecology" v sociologickem poj eti obecn� opom ij i analyzu vychoziho ekologickeho vztahu, tedy vztahu tlov�k - pfiroda. Neni nahodne, ze pojcm "prostfed i" rna v jcj ich po­ dan i podobu odpi'irodn�neho systemu. To neni zpusobeno pouze vysi abstrakce, v n iz se toto myslcni pohybuje. Je to zpusobcno take a snad pi'edevsim tim, ze pfirodu d iky sve vyvinute tcchn ice exploatujcmc zpusobcm, j enz nas nenuti byt s n i v kontaktu. A tak na misto oprav­ dove pfirody vystupuj c v analyzach soc io logu jako partner v intcrakc i s organ izovanym tlov�kcm jcn ur6ty konstrukt zvany "prostfed i", jcnz je ve skutetnosti mentalnim produktem j isteho zpusobu cxploatace pi'irody. Sociologic, m isto aby zkoumala, jak}'Il1 zpusobem vzn ika nase konccpcc "prosti'cdi" coby odraz nascho zachazcni s pi'irodou umoz­ neneho urtitym stupn�m vyvoj e nasich tcchnolog i i, pohybujc sc zde v kruhu: myslenkovy konstrukt odpovidaj ici nascmu stupni vyvojc po­ uziva k vysvetlen i dynam iky tohoto vyvoje. M � li bychom tedy pct l i ­ vej i reflcktovat, nakolik prave zpusob, jakym zijcme, podmiiluje cha­ raktcr pfcdstav, v j ej ichz ramci svoj i cx istcnci intcrpretujcmc. 86

Kritika sociologie z ust ku lturnich antropologu vinkkh j i z toho, ze zanedbava prosty fakt c ist� prirodn i podm in�nosti zivota l idske spo­ lecnosti, byla ve svem celku opravn�na, nezoh lednovala v�ak urcite ryj imky. Prav� na prelomu 50. a 60. let vystupuje v rad� clanku napri­ klad J. P . G ibbs se svymi kolegy sociology a upozornuj e prav� na od­ kazanost lidske spolecnosti na prirodu a predev�im na spjatost podoby jej i organ izace s danostm i pi'lrodniho prostfed L I 1ustrativn i pro tuto ryj imku z prav idla je clanek J. P. G ibbse a W. T. Martina Urbani­ zation and Natural Resources: A Study in Organizational Ecology (G ibbs, Martin 1 95 8). Gibbs kritizuje soc iologickou l iteraturu za to, ze pusobi doj mem, jako kdyby l idska spolecnost existovala bez kontaktu s okolnim sv�­ tern. Zkouman i t�chto vztahu pfenechavaj i sociologove ekonomum c i geografUm, cimz s e v�ak pi'ipravuj i 0 moznost hloub�j i organizac i spo­ lecnosti porozumet. Sociologie pak bud i doj em, jako kdyby fakta typu urodnosti pudy, um ist�ni uhelnych zasob ci mezinarodni obchod ne­ m�ly zadny vyznam pro l idska spolecenstvi c i komunity, j ej ichz po­ doba je dana pouze cetnosti nav�t�v mezi sousedy, soudrznosti rod in, charakterem cirkve a ci nnosti m istn ich spolku. " Bylo by kraj n� ne­ �t'astne, " konstatuj i autoi'i, "pokud by duraz na soc ialn� psychologicke a interakcni aspekty socialn iho potlac i l stud ium on�ch stale ucin­ n�j � ich mechan ismu, s jej ichz pomoc i clov�k zabezpecuj e svuj zivot po strance materialni" (Gibbs, Martin 1 95 8 : 267). Zpusob, j imz l ide pi'em�nuj i pi'irodni zdroje v obj ekty sve spoti'eby, tvoi'i podstatnou soucast jej ich organ izovaneho usiH a j e tedy zcela legitimni soucasti zajmu soc iologu . Oba autoi'i podrobuj i kritice ekologii clov�ka, ktera se v�nuj e bud' jen stud iu prostorove organ izace m�st, anebo se zm�n ila v jakousi so­ cialni geografi i eviduj ic i prostorovou distribuci c irkvi, cizincu a m la­ distvych del ikventu v ramci statu. Pod Ie autoru rna dimenze prostoru svuj vyznam pouze tam, kde ov livnuje zpusob, j imz spolecnost orga­ nizuj e ziskavan i sve obzivy. Pokud by hlavnim obsahem ekologie clo­ v�ka m�lo zustat mapovan i jakychkoliv, z hled iska fungovan i spolec­ nosti casto zcela irelevantn kh aktivit, nebyla by takova discipHna velkym prinosem. Pokud v�ak zacneme budovat ekologii clov�ka jako discipHnu zkoumaj k i vliv zpusobu obzivy spolecnosti na jej i uspo­ i'adani a fungovan i, vratime se mnohem bHze k puvodni povaze ekologie. G i bbs s Martinem navrhuj i nov� poj mout centralni instituc i, j iz v�­ novala ekologie clov�ka vzdy zdaleka nejv�m pozornost, tedy m�sto. 87

M �sto vyriista z potreby soustredit zdroje rozptYlene v prirod� a pre­ m�n it je v obj ekty spotreby pro celou zem i . Pokud by v�echny zdroje byly v zem i rozptyleny stejnom�rn� a dosazitelne odkudkoliv, m�sta by nevzn ikla. Stupen urbanizace un�ite zem� pak primo koreluje s m i­ rou disperze zdrojii . V zem i, v niz j sou zdroj e �iroce rozptyleny, bude tedy pod il populace zij ici ve m�stech vel ky a zvhm� ve lky bude pod il t�ch, kdo zij i v metropol itn ich oblastech. I kdyz podobna tvrzeni by bylo mozno dedukovat napriklad j iz z ty­ pologie komunit podane R. D. Mc Kenziem, G ibbs s Martinem se snazi postoupit dale, pokou�ej i se stanov it indikator m iry d isperze zdroj ii, jenz by byl podobn� rel iabi l n i, jako je udaj 0 poctu obyvatel v pripad� m�st. Stupen disperze zdroj ii pak zj i�t'uj i jako vzdalenost, kterou suro­ vina urazi, nez skonci j ako predm�t konzumu. Byt' v argumentac i obou sociologii ani naznakem nezazn ivaj i zadnc znepokoj i ve environmen­ taln i motivy, udaje, ktere v souvislosti se zj i�t'ovanim disperze zdrojii obzivy v podminkach modern i spolecnosti shromazd i l i , by mohly byt zp�tn� rei nterpretovany i v tomto ohledu.

Vy ui i l i e ko logie pri vykladu dilcic h s o c i a /n ic h j e v II Sociologickych analyz, jez nesou ve svem titulu C i podtitulu ozna­ cen i "ekologicke", bylo b�hem n�kol ika poslednich desetileti publ iko­ vano jen na strankach predn ich americkych soc iologickych zurnalii takove mnoZstvi, z e j ej ich rozbor b y vyzadoval samostatnou mono­ grafi i . M usime se spokoj it s tirn, ze naznacime mi j ej ich zab�ru a n�­ ktere spolecne rysy. C ast stati j e nesena snahou empiricky otestovat n�ktere z ustrednich propozic teorie "human ecology", tak jak byly formulovany predev�im A mosem H awleyem, ale i n�kterym i dalsimi soc iology. David F. Sly ve stati Migration and the Ecological Complex poclit­ kern 70. let testuje nosnost tzv . "ekologickeho komplexu" jako kon­ ceptualniho j adra ekologie clov�ka (Sly 1 972). Konstatuje pritom, ze teoretikove ekologie clov�ka sice opakovan� zdiiraznuj i vzajemnoll spj atost populace, organ izace, prostredi a technologie, vazby mezi n i m i vsak nekonkretizuj i. Zaj ima ho, jak konkretn� probihli vztah mezi zm�nami v organizovane populac i , novou technologii a tlaky vn�j�iho prosti'edi. Zkouma proto proces migrace jako j eden ze zpiisobii, j imiz populace udrzuje za m�nicich se podminek na danem uzemi svou rovnovahu, aby zj istil, nako l i k je m ira migrace bezprostredn� ovliv­ novana norym i technologiemi a nakolik zm�nami vn�j �iho prostred i. 88

Jako zdroj dat mu slouzi udaj e 0 m igraci �ernochii na j ihu USA v le­ tech 1 940 az 1 960. Zj gt'uj e pritom, ze vnejs i prostred i a nove techno­ logie neovl ivnuj i m igraci primo, ale pouze zprostredkovane, a to skrze zmeny, j ez navozuj i ve zpiisobu j ej i organ izace, tedy v podstate ve zpiisobech, j imiz si �lenove populace obstanivaj i sve iivobyti. o nekolik let pozdej i S ly tyto zavery na zaklade j inych dat zpochyb­ nuje a konstatuje, ze migrace m uze byt demografickou odpovedi na environmentalni zmeny zapri�inene faktory organiza�nimi a technolo­ gickym i (Sly 1 977).

V j ine sve stati z po�atku 80. let tentyi autor zkouma souvislosti od­ chodu obyvatel z metropol itnich oblasti, j eni probihal v 60. i 70. le­ tech (Sly 1 980). Testuj e pri teto p i'ileiitosti teor ii ekologicke expanze, ktera se zabyva popisem prostorovych zmen, j im ii prochazej i metro­ pol itni komunity. V dusledku rady soubeinych dostredivych a odstre­ divych socialnich procesu, pri n ichz vyznamnou rol i hraj i zmeny v moinostech dopravy a komunikace, se formuj i vztahy mezi metro­ pol itnim centrem a periferi i. Centrum ziskava predevs im integra�n i a koord ina�ni funkc i , periferie s louzi v prve rade, n ikol i vsak vyhradne, jako m isto byd leni. Zatimco v rane fazi metropol itniho vyvoj e j sou vsechny podstatne funkce komunity um isteny v relativne kompaktn i oblasti, v prubehu naslednych procesu invaze a sukcese se tento vztah rozvolnuje, nektere z techto funkc i se pi'esunuj i na peri feri i a zaroven drive nezavisle okolni komun ity ztracej i svou relativni sobesta�nost a jsou vtahovany do sfery vl ivu rozriistaj ic iho se metropolitn iho celku. S postupem tohoto procesu se hran ice celeho utvaru stavaj i stale mene zi'ete lne. D. F. Sly zj ist'uje, ze ubytek obyvatel v metropol itn ich ob­ lastech je skute�ne zapi'i� inen postupuj ici expanzi funkc i zaj ist'ova­ nych puvodne centrem do perifernich oblasti. Doprovodne zmeny cen pudy vytla�uj i z techto oblasti obyvatelstvo zcela mimo metropol itni oblast, coi je usnadneno tim, ie decentralizovane komunitn i instituce a s n i m i spjate sluiby ziistavaj i stale v jej ich dosahu . Nova ohn iska mestskeho zivota se tak pi'enMej i stale vice na okraj e metropol itn ich oblasti. DalSi z usti'edn ich tezi eko logie �loveka, a sice tezi 0 llzkem vztahu mezi moznostm i obiivy, respektive pracovnich p i'ileiitosti v ramc i ko­ mun ity, a vzestupem � i poklesem po�tu j ej iho obyvatelstva, empiricky testuj i W. P. Frisbie a D. L. Poston ve sve stati z poloviny 70. let (Frisbie, Poston 1 975). Zaj imaj i je pi'itom zmeny v po�tu obyvatelstva pusobene nejen m i g­ rac i, ale tei menici se porodnosti a umrtnosti. Navic chtej i ur�it, ktere 89

konkretni faktory uzivnosti ovl iviluj i tyto popula�ni zmeny nejvyraz­ nej i . Vyuzivaj i dat za nemetropol itni oblasti USA v letech 1 960 az 1 970. Jej ich analyza tak pokra�uj e v trad ici J. P. G ibbse, ktery v fade empirickych studi i zkoumal vztah mezi charakterem ekonom ickych aktivit obyvatelstva (pi'edev�im stupne rozvoj e delby pnice) a vzorci prostorove distribuce populace. Vysledky analyzy autorum potvrzuj i, ze typ provozovanych ekono­ m i ckYch aktivit (ruzne formy zemedelstvi, tezba, prumysl, sluzby) vy­ razne koreluj i s demografickym i zmenam i v dane oblasti (promeny veku populace, miry porodnosti a umrtnosti , saldo m igrace). Vyznam fenomenu delby prace pro celkovou koncepc i ekologie �Io­ veka je evidentn i. I kdyz prave delba prace stoj i v popred i pozornosti prave tak Spencera a Durkheima j ako Hawleye �i G i bbse, konkretn i empiricke vyzkumy teto i nstituce narazej i na radu problemu. Nekte­ rym i z n ich se zabyva stat' F. C lementa a R. B. Sturgise z po�fltku 70. let (Clemente, Sturgis 1 972). Jak znamo, pod Ie Durkheima j e funk�ni rozruznen i dusledkem zvy­ �ene fyzicke a socialni hustoty. Se vzrustem po�etnosti populace a vzrustem objemu interakci roste souperivost. To ov�em podporuje roz­ voj delby prace, nebot' se vzrustem funk�ni d i ferenciace klesa homo­ genita pozadavku na zdroje obzivy a souperivost muze opet klesnout. Autori, ktefi j iz drive zaznamenali jen vel m i m irnou kore lac i mezi po�tem obyvatel mesta a stupnem diverzi fikace prumys lovych 6nnosti v nem, s i kladou otazku, j ak uzky j e vlastne vztah mezi poctem oby­ vatel, fyzickou hustotou, socialni hustotou a stai'im obcc na jedne strane a stupnem rozvoj e delby pnice na strane druhe. U vedene vztahy studuj i na vzorku 600 americkych komunit. Zj i�t'uj i, ze neexistuj e vy­ raznej s i korelace mezi stupnem rozvoj e delby pnke a poctem obyvatel ur�ite komun ity, hustotou osidleni an i stemm obce. Takovy vztah ex is­ tuj e pouze mezi delbou pnice a socialni hustotou merenou pod ilem obyvatel obce zamestnanych v oblasti dopravy a kom unikac i. J iz trad i�ne frekventovanou oblast zkouman i v ramci ekologie clo­ veka v pojeti chicagske skoly predstavuj e stud ium prostorove distri­ buce socialnich problemu. Pro i lustrac i uved'me alespon takove stud ie z posledni doby, a sice vyzkum v oblasti distribuce chudoby. D. S. M assey a M. L. Eggers z univerzity v Ch icagu pocfltkem 90. let shrnuj i sve ryzkumy prostorove koncentrace a segregace chudoby v americkych metropol itn ich oblastech (Massey, Eggers 1 990). V 70. letech se v USA zastav i l rust prumernych pi'ij m u rod ill a zastavil se 90

trend snizovan i chudoby. Poprve v povalecne dobe zacala nerovnost v prij mech rod in opet nariistat, pricemz tento proces byl si lne nerovno­ merny a postihoval vyraznej i urc ite rasy a urcite oblasti j ak uvnitr cele zeme, tak uvnitr j ednotl ivych mest. Uvnitr metropo l itn ich oblasti se od 70. let vytvarej i, m imo j ine v diisledku j iz zmineneho presunu pracov­ nich p i'ileZitosti na j ej ich vnejsi okraj e, chuda ghetta obyvana z velke casti etnickym i m inoritam i . V teze dobe, v souvislosti s rozmovan im obcanskych pray, ziskava uspgnejs i cast nebelosskellO obyvatelstva moznost odstehovat se mezi bile stredn i vrstvy. Tim se izolace chu­ deho nebe losskeho obyvate lstva zij iciho pobl iz center mest uzavira. Autori zkoumaj i prostorovou d istribuci prijmii ve spojeni s m irou segregace jednotlivych etn ik, aby zj istili, nakolik se bida v americkych mestech koncentruj e a poj i s prislusnosti k j ednotlivym rasam . Zj is­ t'uj i, ze belosske etn ikum bylo bidou nastupuj ic i od 70. let postizeno nej mene a pokles zivotn i urovne nevedl k prostorove segregaci post i­ zenych. Jen 0 malo vice byla riistem bidy zasazena asij ska etn ika a an i v jej ich pripade nebyla chudoba doprovazena segregaci. Doslo vsak k vyraznemu zchudnuti cernosskych n izsich, ale i casti stredn ich vrstev a H i spancii a tato chudoba se spoj i la s nemene vyraznou segregac i. Snaha s o c i o iogie pfispel ke zko uman i e n v iron m e n lain ic h pro b i e m u

V americkych soc iologickych casopisech vystupuj e ekologie az do 90. let az na zcela oj edinele vyj i mky v podobe klas icke "human eco­ logy", tedy discipl iny zkoumaj ic i bud'to v c iste popisne rovine pro­ storove rozlozeni soc ialnich, skupin, instituc i Ci problemii, anebo ana­ Iyzuj ici v rovine teoretictejsi vztahy mezi populaci, organ izac i, prostred im a technolog i i, tedy to, co Duncan a Schnore nazval i "eko­ logickym komplexem" (zkracene POET). Vyj imku, ktera se zda toto pravidlo sp ise potvrzovat, predstavuj e tema atomove energie, prostredn ictvim nehoz pron ikla environmen­ talni problematika na stranky soc iologickych casopisii poprve j iz tesne po druhe svetove vaIce. Jeste v roce 1 943 sociolog a antropolog Leslie A . Wh ite ponechava bez jednoznacneho komentare nazory, pod le n ichz atomova energie povede ke zruseni valek i tridn ich rozd ilii a k hoj nosti statkii pro vsechny. Svrzeni atomove bomby na H i rosimu komentoval ze soc iologii jako prvni W. F . Ogburn, jenz nabada Spo­ jene staty, aby decentral izovaly kvii li snadnej s i obrane pred atomo­ vym i utoky sva mesta. V roce 1 947 se Ogburn domn iva, ze m irove vy91

ufiti atomove energie vyrazn� rorlifi mofnosti svobody a sledovan i �t�sti (Duncan, 1 978: I ). Na samem pocatku 50. let opakuj e F. Gross ve dvou clancich tezi, podle n if atomova energie zasadn� zm�ni tridni strukturu a v podstatn� zredukuje manualni praci (Gross 1 950, 1 95 1 ). Proti t�mto optim istickym nahledum vystoupil v tefe dob� V. H . Whitney s nazorem, fe nen i realne domn ivat se, f e b y atom ova energie mohla byt v dohledne dob� lacin�j�i nef fosi l n i pal iva. lako 0 i luzich m luvi 0 predstavach, podle n ichf tato forma energie dokafe zmodem i­ zovat rozvoj ove zem�. Whitney se domn iva, ze atomova technologie nebude v Mdnem pfipad� modemizovat oblast soc ialna, zapadne do existuj ic ich vzoru a mocenskych struktur. Energ i i solami nebude dana �ance sout�zit s energi i nukleami . P o teto vzru�ene polemice t e rna energie zmizelo z e stranek americ­ kych sociologickych casopisu na celych dvacet let. V tomto mlcen i zcela zapadla kniha Davida Lilienthala Change. Hope and the Bomb ( 1 963), j ej iz autor povazoval za nezodpov�dne rozvijet atomovy pro­ gram, pokud neni vyfe�en problem odpadu. Z adny ze sociologu tehdy, ani pozd�j i , nepredvidal, fe ve verej nosti vzn ikne si lne protiatomove hnuti. Kdyz energeticka krize problem energie ve spolecnosti ozivila, v�ima s i alespon ramcov� tohoto tematu O. D. Duncan ve zvla�tn i stati koncem 70. let (Duncan 1 978).

92

Kap itola 7

P O P U L A C N i E K O L O G I E ORGANIZACi Ekologie organizaci se sna::[ vysvillil dynamiku ve vzlahu organizaci k pro­ slfedi. PIa se, prot exisluje lak mnoho druhri organizaci a proc jieh neni viee? Freeman, Hannan

Sociologie organizace pro�la v prub�hu na�eho stoleti pom�rn� komplikovanym vyvojem, pi'i�emz j ej i pozmin i, coz neni v soc iolog i i zdaleka bHne, m�lo vicemen� kumulativni charakter. Poznatky 0 fun­ govani organ izac i byly ov�em po v�ginu teto doby ziskavany tem�i' vyhradn� analyzou fungovan i j ednotl ivych organizaci zevnitr, popi'i­ pad� komparativnim stud iem n�kol ika izolovanych organizac i. Teprve koncem 60. a predev�im v 70. letech za�ina byt duraz kladen na inter­ akci mezi organizacem i a j ej ich prostred im. I v teto fazi v�ak prevla­ daj i stud ie, ktere sleduj i vlivy prosti'edi zpravidla pouze na j ednotlivou konkretni organizac i . Sleduj i, co se d�j e na vstupech a vystupech or­ ganizaci a jak je j ej ich fungovan i ovl ivnovano celkovym kl imatem pi'evladaj icim v dane spole�nosti . Kategorie "prosti'edi" ma v tomto pohledu jen malo spole�neho s tim, jak s ni pracuj e ekologie. Znamena spi�e jen jakousi zbytkovou kategori i, tedy jen pom�rn� vagni ozna­ �en i pro v�echno, co se naleza vn� organ izace. V tomto ozna�en i pre­ dev�im splyvaj i dv� odl i�ne skute�nosti : ostatn i organizace jsou sou­ �asti "prostred i" prav� tak j ako napi'iklad zdroje, na n ichz j sou v�echny organizace zavisle. Tato poj mova vagnost znemoznovala pro­ vad�t analyzu chovan i organizaci podobnym zpusobem, jakym postu­ puj e ekologie pri zkouman i interakci organ ismu a celych druhu d�li­ c ich se 0 zdroj e v limituj icich podminkach prostredL Teprve v polovin� 70. let prichazi skupina americkych soc iologu s koncepc i, jez vrha na chovan i organ izaci nove svetlo. Vyuzi li pfitom zakladnich postupu matematicke ekologie, jez byly znamy j iz pul stoletL Matematicka ekologie proziva svuj prudky nastup a rozvoj mezi dv�ma sv�tovymi valkam i . Nevyrusta pouze z akadem i ckych pot reb, za jej im rozvojem stoj i konkn!tn i spoletenska poptlivka. liz v prubehu prve svetove valky se predevsim entomologove zabyvaj i problemem, jak ochran it strategicke zasoby potrav in pred skudc i . Obecne zde exis­ toval problem spravy rezerv zdroj u a neni nahodne, ze Vito Volterra, 93

j eden ze zakladatelu modern i matematicke eko logie, zkoumal v dobe prve svetove valky ryvoj zasob ryb v Adriatickem moi'i . V polovine 20. let V ito Volterra a Al fred J . Lotka formuluj i diferen­ cialni rovn ice pro vyjadl'eni prubehu soupel'eni 0 omezene zdroje, a to jak mezi ruznymi organ ismy v nimci tehoz druhu, tak take mezi ruz­ nymi druhy. Lotka-Volterrovy rovn ice modeluj i deni uvnitf uzavi'enych systemu. Pocetni rust urciteho druhu v nich sleduje logistickou ki'ivku v pi'i­ pade, ze zadny j i ny druh se neuchazi 0 tytez zdroje. V pi'ipade exis­ tence konkurencnich druhu pak klesa unosna kapac ita systemu pro kazdy z nich. Teorie populacni dynam iky patfi ke klasickym nastrojum analyzy pouzivanym pfirodovednou ekologii. Kol isan i pocetnosti populaci v pi'irode funguje na zaklade principu pozitivn ich a negativnich zpN­ nych vazeb. V pi'ipade pozitivni zpetne vazby nMust popu lace graduje, nebot' stale vyssi pocty dospelych v kazde generac i plod i stale vyss i pocty potomku. Vysledkem j e exponenc ialni rust populace, jenz po case narazi na l i m ity prosti'edi a jeho n iko l i neomezenych zdroj u . 00j de-li k pi'ekroceni unosne kapac ity prostl'edi, popu lace je deci movana. V pi'ipade negativni zpNne vazby naopak dochazi ke vzajemnemu korigovan i pocetnosti popu lac i. Beznym pi'ikladem byva v pi'irode ko­ existence dravce a j eho kOi'isti . Pi'emnozeni stavu koi'isti vede k "'1rustu stavu dravcu, coz zpNne redukuje pocetnost prve popu lace a v dusledku toho k lesaj i i stavy populace dravcu. Nebylo n ikterak nahodne, ze podobny model inspiroval badatele v oblasti komplexn ich organizac i prave ve druhe polovine 70. let. Pl'e­ devsim vl ivem dvou energetickych krizi s U i pi'esvedceni, ze era ti'iceti povalecnych let prudkeho rustu je definitivne skoncena. Pi'edni fran­ couzsky teoretik organ izac i M ichel Crozier tehdy konstatuje, ze bu­ doucnost pam n ikol i organizacim nejexpanzivnejsim, ale takovym, ktere se dokazi uskrovn it a seti'it vice nez ty ostatn i. Aby moh l i sociologove apl i kovat metody matematicke ekologie na chovan i komplexn ich organizaci, muse l i pozmenit az do te doby pi'e­ vladaj ici chapan i organ izac i. L iteratura 0 organ izac ich vychazela totiz z perspektivy adaptace, pohl izela na organizace jako na utvary, jej ichz pi'islusne jednotky monitoruj i pi'ilezitosti i hrozby pi'ichazej ici z okol i, formu lllj i strategicke odpoved i na tyto impulsy a pi'izpusobuj i j im vhodne organizacn i struktllru . Tato perspektiva se dokonce stala jed­ n im z ustl'edn ich temat cele manazerske literatury. 94

Arneritti badatele M . T. Hannan a J . Freernan, ktei'i jako prvn i for­ rnu lovali obecne zaklady populatni teorie organizac i a podepi'e l i j e rovn�z prvyrn i ernpirickyrn i vyzkurny, n abizej i j iny poh led. V zasadn i prograrnove stati The Population Ecology of Organizations z roku 1 977 konstatuj i, ze neni duvodu pi'ecenovat adaptatn i schopnosti or­ gan izaci, jak to j ednostrann� t i n i la dosavadni teorie organ izac i (Han­ nan, Freernan 1 977). Oba autoi'i uvad�j i naopak i'adu duvodu, ktere, podle jej ich nazoru, adaptatni schopnosti organizaci snizuj i a rn isto n ich posiluj i opatne tendence ke strukturn i inerc i i . Ornezene adaptatni schopnosti organ izaci se projevuj i zej mena v situac ich, kdy tlaky na n� jsou n ikol i pozvolne a j en postupn� davkovane, nybrz nahle a rnasivni, jako tornu bylo napi'iklad v pi'ipad� ropneho �oku. V t�chto podrn in­ kach narn isto harrnon icke adaptace nastupuj e vice t i men� tvrda se­ lekce. Prav� otazka skutetne rn iry inercie je tedy zcela zasadn i pro volbu rnezi funkcionalnim mode lem adaptace a ekologickyrn modelem selekce. Pro pi'iklon k rnode lu selekce hovori rada vniti'n ich faktoru (na­ priklad neuplne t i deformovane informace 0 zm�nach, na n�z by orga­ nizace m�la reagovat), ale take faktoru vn�j � ich (kuprikladu existence pravnich a finantn ich barier, ktere rnoznosti dostatetn� rychle adap­ tace brzd i). Spoletne pusobeni podobnych faktoru zvysuje rn iru inert­ nosti organ izac i. Pornoc i koncepce selekce se popu latni ekologie organ izac i snazi vy­ sv�tl it, prot v danem prostredi a pri dane podob� a moznostech orga­ nizatnich struktur dochazi prav� k lIrt ite distribuci organ izac i. Po­ dobn� j ako se H utch inson tazal, prot existuj e v prirod� tol i k druhu zvirat, tazi se Hannan s Freernanem, prot vlastn� existllj e ve spolet­ nosti tolik druhu a typu organ izac i. Prot j ich neexistuj e vice, anebo rnen�? Je tornu tak proto, zn i j ej ich odpov�d', ze v procesu selekce pi'etrvavaj i jen ty, ktere se dokazi v danem prostredi prosad it v konku­ rentnim soupereni s druhYm i . Tlaky prosti'edi tak usti do vyb�ru opti­ rnalnich kornbinaci organ izac i, j ef dokazi v danych podm inkach koe­ x istovat. Pi'i kazde zm�n� v tlac ich prosti'edi se promeni tez optimalni kombinace organizaci, ktere dokazi pi'etrvat. Pi'itorn to, nako l i k se cel­ kovy stay zrneni, j e zav isle rnnohern vice na povaze zrn�n prosti'edi nef na usi l i rnanazeru, ktei'i se snazi zevn iti' chod organ izac i opti­ rnal izovat. Konkurentni soupei'eni ruznych organ izac i je neodvratne, protoze zdroje, jez organizace ke sve existenc i poti'ebuj i, jsou konetne, za­ tirnco populace organ izaci urt iteho typu rnaj i neornezenou tendenci 95

expandovat. To, co ziska j edna c i n�ktere z n ich, v�ak ubira z toho, co mohou ziskat druhe. Pl'ikladii je bezpocet: noviny vychazej ici uvnitf teze zem� souperi 0 pozornost konecneho mnozstvi ctenarii, �koly sou­ peri 0 zajem konecneho poctu studentii, pol iticke strany souperi 0 za­ jem konecneho poctu volicii, hote ly soupei'i 0 zajem konecneho poctu turistii, um�lci 0 zajem konecneho poctu ku lturnich ctenarii, d ivakii a posluchacii, cirkve 0 zajem konecneho poctu veric ich. Jel ikoz j sou zdroje pro kazdou formu organ izac i v danem okamziku vzdy pevne a konecne, m ira, v jake mohou byt dagi jednotky prida­ vany k j iz existuj ic i popu lac i organ izaci c innych v dane oblasti, zalezi na tom, j ak mnoho v icemen� fixn i kapacity bylo j iz vycerpano. e im v�tSi nevycerpami kapac ita v urcitem prostredi je�t� zbyva, tim rych­ lej � i j e m ira riistu populac i organizac i. Pi'itom m ira, s niz riizne popu­ lace organ izac i mohou v dosud nevyuzite kapac it� expandovat, j e u riiznych forem organ izac i riizna. Cely problem se tedy zuzuj e na dv� rozhoduj ici skutecnost i. Jednou z nich je kapac ita prostfedi, s n iz dokaze podporovat urcite formy or­ ganizace, druhou pak m ira, s n iz se dana populace organ izac i m�ni (bud'to nariista, anebo ubyva) v reakc i na zm�ny v prostred i, jez ke sve reprodukc i nutn� potfebuje . J inym i slovy, jedna se v tomto pl'ipadc o to, v j ake m ire si rostouci popu lace, tedy uc ity typ organ izac i, po­ stupn� sarna ub ira z konecnych zdroj ii prostredi, aniz by se 0 n� mu­ sela d�lit s n�j akym konkurencn im typem organ izac i. P i'ikladem miize byt zem�, v n iz existuj i sice kina, nikoli vsak jest� televize. Narllst po­ ctu kin postupn� vycerpava rezervy v poctu potencialnich nav�t�vnikii, az nastane situace, kdy v�echny kina maj i j iz sve divaky a kazde nov� zrizene by bud' sarno zkrachovalo, anebo vedlo ke krachu j inych. S ituace se v�ak komplikuje, jakm i le se v prostredi objevi konku­ rencni populace, tedy populace, j ez j sou ziveny timtez typem zdroj ii . Pak nariist j ednotek j edne z n i c h snizuje m iru nariistu druhe. Z hle­ d iska na�eho pripadu by se jednalo 0 situaci, ktera by v zem i kinema­ tografii nastala po zavedeni televize. Nova populace obsazuje tutez n iku, nebot' j ej i reprodukce zavisi na stejnych zdroj ich omezeneho casu a pen�z divakii. Populace provozovatelii kin a populace provozo­ vatelii televize zacina soupei'it 0 pi'izen stej nych d ivaku, pricemz usp�ch jedn�ch snizuj e sance na pl'eziti druhych. V tomto pripad� se v dusledku konkurencn iho soupereni ruznych typu populaci snizuj e unosna kapac ita prostred i pro kazdou z n ich. e im v�g i je pritom po­ dobnost dvou ci vice sou peru uchftzej ic ich se 0 tytez omezene zdroje, tim men� pravd�podobne j e, ze totez prostredi muze podporovat rust 96

obou . Ten ze souperu, ktery je v danych podminkach mene zpusobi ly, bude postupne e l i m inovan. 0 tom, ktery zustane, rikame, ze j e k pro­ stred i izomorfni. Oba zakladatele popu lacni teorie organizaci si ov�em uvedomuj i existenci zavaznych metodologickych problemu, ktere j ej ich pfistup musi prekonavat. Na prvem m iste se jedna 0 vymezeni zakladni jednotky analYzy. Klasicka teorie organ izace nemela s timto vymezenim zadny problem, nebot' zpravidla studovala jedinou formalni organizac i, navic v izolaci od jej iho prostredi. Nyni se v�ak stava vychozi jednotkou n ikol i urc ita konkretn i organizace se svym i zamestnanci a srym organogramem, nybrf takovou j ednotkou je cela populace (neboli agregat ci tez forma) organ izac i, tedy v�echny organizace urciteho typu na danem uzem i. Podobne jako urcity druh v prirode, take agregat organ izaci urciteho typu se sklada z jedincu, tedy v tomto pfipade z jednot l ivych organ i­ zac i, je'Z j sou v konkurencn ich vztazich nejen s cleny vlastniho druhu, ale tez s cleny j inych druhu, ktere s i cini narok na tutez niku. Druhy pi'irodni jsou v�ak relativne nemenne a jej ich clenove maj i po cely svuj zivot v pri ncipu tutez podobu danou geneticky. Organ izace v�ak mohou za urcitych podm inek svoj i podobu podstatne menit a je pak obtizne urcit, nalezi-Ii stale je�te k temuz druhu. Za sveho zivota se mohou organizace del it, c i naopak sl ucovat, takze j ej ich pocet v ramc i tehoz typu s e meni, av�ak naroky na uzivnou kapac itu prostredi n iko­ l iv. Po sloucen i muze nastat situace, kdy men�i pocet organ izac i vyu­ ziva prostred i mnohem intenzivnej i . V prirode nic podobneho neni mozne. Pi'i slouceni organizace m izi, jako by byla eliminovana selekci, stava se v�ak pfitom soucasti organizace vegj, ktera muze byt v pro­ cesu selekce uspMnej�i. Zatimco biologie povazuje za expanzi narust poctu jednotl ivcu v ramci tehoz druhu, byrokraticke organizace mohou expandovat nejen tak, ze j sou zakladany stale nove ui'ady, ale take tim, ze jed ina byrokraticka organ izace se bude neustale rozrustat. U vahy populacni ekologie 0 vztazich mezi poctem a unosnou kapacitou tim ztracej i pudu pod nohama. Aby se vyhnu l i tomuto vaznemu problemu, Hannan s Freemanem prohla�uj i, ze chtej i predev�im studovat ty situace, kde tlaky inerc ie jsou natolik si lne, z e premena j edne formy organizace v j inou je kraj ne nepravdepodobna. Organ izace se za techto podm inek neadaptuj i, ny­ brz neuspMne fyzicky zan ikaj i a na jej ich m iste vznikaj i nove. Dal�i zavazne problemy jsou spjaty s pojmem n i ky a s moznostm i apl ikace konceptu, jez j sou v ekologii s timto poj mem a pi'edev�im 97

s poj mem "�ire niky" spjaty. Koncepce me niky vypov ida 0 schopnos­ tech ur�ite populace vyrovmivat se se zml:!nam i v oblasti pro ni dule­ zitych zdroju, 0 jej i schopnosti bran it se konkuren�nim souperum a o dal�ich okolnostech, jez mohou mit v l i v na to, zda populace poroste, Ci zda bude vym irat. Term inem "general ismus" ozna�uj i ekologove strategi i popu lace, kteni okupuj e �irokou n iku, tedy vyzivuje se z diverzifikovanych zdro­ j u . Term in "specialismus" vyjadruje strategi i popu lace, jez zauj ima uzkou n i ku, spec ializuj e se na vyuzivan i omezenl:!j � iho okruhu zdroj u . Od li�nost tl:!chto dvou strategi i vystupuj e vyraznl:! zejmena v souvis­ losti se zml:!nam i prostredi. Pod le evolu�n iho biologa Levinse a j eho fitness-set teorie z roku 1 968 rna kaida popu lace ur�itou konstantn i sumu zpusobi losti (fitness) k preiiti v prostredi, kterou muze pri hran i evolu�ni hry ruznl:! alokovat mezi jednotlive strategie. Zatimco po­ pulace spec ial istu sazej i v�e na spec ificke podm inky, generaliste se opatrnl:! zdrzuj i sazeni. V rovinl:! organ izac i navrhuj i Hannan s Freemanem ozna�ovat jako special ismus takovou strategi i , kdy urCity typ organ izac i se snaii ma­ ximalizovat svuj profit z prostredi i za cenu, ze tim muze navod it vy­ razne zml:!ny prostred i, zatimco general ismus je strategii, ktera akcep­ tuj e niiS i m iru zisku v kombinaci s j eho vy��i j istotou a trvalosti. Zatimco spec ial ismus prostred i co nej rych lej i " vyzd ima ", genera/ ismus se svym i zdroj i �etri a udrzuje si j e (Hannan, Freeman / 977). Ve sve pozdl:!j s i stati oba sociologove charakterizuj i specialisty jako ty, kdo vydavaj i ve�kerou svou energii na to, aby se co nejv ice prizpusobi / i konkretn imu prostredi. Maj i tedy menl:! organiza�niho tuku, j sou �ti­ h /ej �i nei genera/ iste, kteri si opatrnl:! drii vzdy urCite kapac ity v re­ zervl:! pro pripad potreby (Hannan, Freeman 1 983). Vznika pochopite/nl:! otazka, ktera z obou strategi i j e vYhodnl:!j si . Odpovl:!d' na n i neni j ednoducha. V situaci, kdy prostred i j e stabi/n i, j sou organ iza�ni special iste uspMnej si, j ej ich zisky rostou rych/ej i . Pro nestab i / n i prostredi je odpovl:!d' s/ozitej� i a zavisi na povaze zml:!n, predev�im na tom, nako/ik se novy stay podoba minu/emu. Nep/ati zde tedy trad i�ni nazor teoretiku organ izace, pod le n ichi je pro nej iste pro­ stred i vidy vyhodnl:!j s i strategie generalismu. Jsou- / i si oba stavy re/a­ tivne podobne a zml:!ny j sou pomale, by va vyhodneW strategie gene­ ral ismu. Jsou-li vsak oba stavy vyrazne od / i�ne a zml:!ny probihaj i rych /e, byva vyhodnl:!j � i specia/ ismus. Nak/ady n a prizpusobovan i vel m i odl i�nym s ituacim byvaj i tak vysoke, ze se pri prudkych zml:!98

mich vyplati nechat organ izaci zan iknout a vytvoi'it novou s odl isnou strategi i . Nektere z e svych teoretickych postu l atu 0 s i i' i niky, jez pi'ej a l i z po­ pulatni ekologie, se oba soc iologove pokus i l i otestovat na popu laci restauratn ieh zai'izeni v osmmicti kal ifornskych mestech (Hannan, Freeman 1 983). Zkoumal i v l i v zmen prosti'edi na poptavku po s luz­ bach restauratn ich zai'izeni, konkretne zpusoby adaptace ruznych typu restaurac i na sez6nn i vYkyvy. To, ze za vychozi jednotku zvo l i l i popu­ laci kal i fornskych restaurac i, jim umozn i l o vyhnout se nekterym ze svrchu uvedenych metodologickych prob lemu. Zatimco velke fi rmy mivaj i tasto nej asne hran ice pusobnosti, restaurace j sou lokalne za­ vis Ie, coz zj ednodusuje mei'eni zmen re levantn iho prosti'ed i. Restau­ race j sou nato l i k male, ze kazdc mesto j ich rna vetS i potet. Lze tedy jak studovat v l i vy tchoz prosti'ed i na ruzne organizace, tak chovan i tc­ hoz typu restaurac i v ruznych prosti'edieh. Restaurace maj i v prumeru kratSi zivotnost nez j i nc firmy, proto Ize Icpe sledovat meniei se m iru jej ich " umrtnost i " . A konetne, u restaurac i Ize snadno rozlisit ruzne druhy strategie na skale spec ial ismu a general ismu: zda se pohybuj i v uzkem t i sirokem pasmu cen, zda se spec ial izuj i t i n i ko l i n a urt itou tast dne (podavan i obedu, notn i kluby aj .), zda se specializuj i co do typu j idel t i nabizej i siroky vyber. Vyzkum pod le autoru potvrd i l , ze neplati tvrzeni, pod Ie nehoz kazda zmena prosti'edi zvyhodr'luje genera l izovanc strategie. Jsou- I i zmeny pi'ilis rych lc, general ismus se nevyplaci a spec ialiste j sou opet zvy­ hodnen i . S podobnym i vysledky testoval G . R. Carro l l rozl isnou m iru uspes­ nosti genera l istu a spec ial istu v oblasti loka l n iho tisku. Na vzorku 2 808 lokaln ieh americkych novin ukazuje, ze male spec ial izovane redakce mohou byt uspesnejs i net redakce sleduj ic i strategi i genera­ l ismu, tedy obracej ici se na co nej sirsi ttenai'ske publ ikum (G. R. Carrol l 1 985). Otazka m iry inertnosti organ izac i j e pro verohodnost a pouzitelnost popu latn i teorie organizac i zcela zasadni. Pouze v pi'ipade, ze organ i­ zace j sou vu6 zmenam prosti'edi dalekosah l e inertni, muze byt adap­ tatni teorie nahrazena popu latn i ekologii. Pokud by byla m ira adap­ tal i b i l ity organ izac i naopak vesmes vysoka, koncepce popu latn i ekologie, zalozena na potetnim rustu uspesnych a vym iran i neuspes­ nych, by byl a nepouzitel na. Hannan s Freemanem se proto snazi zdu­ vodnit svc stanovisko, pod le nehoz je mira inertnosti organ izac i sku­ tetne pi'ekvap ive vysoka (Hannan, Freeman 1 984). I kdyz, na rozd il 99

od svych drivej s ich tvrzeni, uzmivaj i, ze organizace j sou nekdy schop­ ny zvladat i radikaln i zmeny svych strategi i a struktur, tvrd i, ze pro­ cesy selekce favorizuj i prave ty organizace, ktere se, z j akychkol i v diivodii, neadaptuj i n i kterak snadno a na zmeny reaguj i spise pomalu. Tento typ organ izaci se vyskytuje stale �astej i . Podobne stanovisko muselo vzbudit pochopite lne zna�nou diskus i, t im spise ze byl o vysloveno v prvni polovine 80. let, tedy v dobe, ktera klade zvlastn i diiraz prave na potrebu dynam i�nosti v chovan i organi­ zaci, na j ej ich flex i b i l itu jako odpoved' na urych luj ici se zmeny pro­ stredi. Hannan s Freemanem tvrd i, ze se nemen i j ednotlive organizace, nybrz prave cele popu lace organizaci, a to tak, ze relativne inertn i organ izace nahrazuj i postupne jedna druhou . Organizace preferuj i rutinni fungovan i, nebot' to rna pro ne radu vy­ hod a samotna rutina slouzi jako jakasi organ iza�ni pamet'. Nemennost j ej ich vykonu je chapana jako spoleh l i vost, coz miize m it ve svete ne­ j istoty pi'izn ivejs i ohlas nef prosta u�innost. Pravidelnost jej ich fungo­ van i j im navic usnadnuj e racionaln i zdiivodneni toho, co �ini. Proto neni n ij ak zvlastn i, kdyz organizace stabilne uzivaj i podstatne objemy svych zdroj ii prave na udrzovan i sve struktury. Ovsem tytez faktory, ktere � i n i system reprodukovatelnym, � i n i ho zaroven odolnym vii�i zmene, a tytez vlastnosti, ktere zaj ist'uj i reprodukovatelnost, pos i l uj i zaroven take inertnost. Kazda zmena se pak stava pro organ izaci zale­ zitosti nejen technickou, ale pi'edevsim hodnotovou a mocenskou. A utoi'i se tern ito nazory pochopitelne dostavaj i do rozporu s h lavn im soc iologickym proudem, ktery pi'inej mensim od dob R. K. Mertona povazuj e inertnost za nau�enou neschopnost, tedy za jev veskrze pa­ tologickY. Autoi'i naopak tvrd i, ze "organizace, ktere se �asto pokou­ sej i reorgan izovat, produkuj i velmi malo a maj i n izke sance na pi'e­ ziti," a dodavaj i, ze, pod Ie j ej ich nazoru, "rezistence vii�i strukturnim zmenam je pravdepodobne vedlej s im produktem schopnosti vysoce verne reprodukovat svou strukturu" (Hannan, Freeman 1 984 : 1 5 5). Nyn i Ize porozumet j ej ich tvrzeni, pod le nehoz selekce zvyhodnuje prave organizace s vysokym stupnem inertnosti, tedy odolne vii�i zme­ nam. Tato odolnost je jen rubem j ej ich reprodukovate lnosti, jef zvy­ suj e sance na pi'eziti, zatimco organizace, jef takto rigidni nejsou, maj i potize reprodukovat se, men i se v j iny typ, tedy ve sve piivodni po­ dobe zanikaj i. M ira inercie se miize menit v priibehu zivotn iho cykl u organizac i. Hannan s Freemanem se pi'itom odvolavaj i na myslenky Stinchcomba, ktery v polovine 60. let hovoi'i l 0 tzv. "zad luzenosti novosti" (the l ia1 00

b i l ity of newness). A. L. Stinchcombe mel tehdy na mys l i skutecnost, ze nove organizace j sou vystaveny vetS lmu riziku neuspechu a zan iku nez organ izace j iz existuj ici. Je tomu tak z fady duvodu: j ej ich c innost zav isi na kooperaci l id i, kteri se neznaj i, a nej akou dobu trva, nez si vybuduj i vzajemnou duveru, navic musej i soupei'it s etablovanym i or­ gan izacemi, aniz by mely hned zpocatku stej nou m iru legitimity jako ony atd. (Tomuto tematu se venuj i tez Freeman a Carro l l [ 1 983]. Zj is­ fuj i, ze mira umrtnosti organizaci kratce po zalozeni j e mnohem vyssi nez v pokroc i lej sim veku .) Naopak organizace, ktere j iz urcitou dobu existuj i, maj i umrtnost n izsi. Nic nelegitimuj e organizac i lepe (napi'iklad pi'i narocich na zdro­ je) nez jej i stafi. Pi'itom v pokroci l ejs im veku organ izace dvoj nasobne plati, ze snaha opustit starou a zi'id it novou strukturu c i n i organ izac i nestab i l n i, snizuj e spolehl ivost jej iho vykonu a ohrozuje sarno j ej i pi'e­ ziti. Je pravda, ze mira inertnosti roste s vekem a organizace postupne osifikuj i. Zaroven vsak s vekem roste tez jej ich schopnost rutinne se reprodukovat, a proto s rostoucim vekem m ira umrtnosti organ izaci k lesa. Vyvoj mortal ity v ramci popul ace organ izaci testuj i Hannan s Free­ manem na vyvoj i odborovych organ izaci v USA v letech 1 836- 1 985 (Hannan, Freeman 1 988). Zkoumaj i zde, zda vubec a jakym zpusobem zavisi m iry vzn iku a zan iku organ izac i na poctu existuj ic ich organi­ zac i. Zj ist'uj i pfitom, ze cely pohyb j e ovl i vnovan dvema protiklad­ nym i procesy: procesem legitimizace a kompetice. Problem legitimity bran i rychlej s imu vzrustu poctu organizac i v prrych fazich existence nove organ izacni formy. Jej ich novost odra­ zuje banky, jez nej sou zvykl e j im pujcovat, a odrazuj e i talentovane l idi od toho, aby k n i m vstoupi l i . Jak postupne legitimita stoupa a nova forma organ izace se dostava do sirokeho povedomi, mortal ita orga­ n izac i daneho typu klesa. V teto fazi muze dokonce zrod Ci existence jedne organizace nechtene pomahat legitimovat i j ej i potencialni soupefe. S rustem jej ich hustoty vsak zac ina pusob it vaha druheho faktoru kompetice. Prave v dus ledku rostouc i intenzity kompetice j sou srazeny zisky plynouci z j i z neproblematizovane legitimizace. Omezenym zdrojem, 0 nejz souperi odbory, j sou jej ich p latici c lenove. Narust po­ ctu organ izac i snizuje v principu m iru rustu kazde z n ich i m iru rustu popu lace j ako celku. Roste-l i pocet zakladanych odboru i po dosazeni rovnovahy mezi jej ich souhrnnou kapac itou a poctem tech, kdo mohou byt organ izovan i, zac ina v populaci vzrustat m ira umrtnosti . 101

Koncem 80. let podrobil popu lacni teori i organizaci ostre kritice R. C . Young. leho kriticke vyhrady maj i obecn�j s i platnost a tykaj i se moznosti apl ikovat pristupy pi'irodov�dne ekologie na zkouman i l idske spolecnosti vubec (Young 1 988). Young v prve rad� zpochybnuje smysluplnost h ledan i obdoby zivo­ cisnych a rostlinnych druhi't v oblasti l idskych organ izac i. Bez takove analogie vsak nemaj i postupy popu lacni ekologie zadnou oporu . B io­ logic dokaze druhy spolchl iv� rozl isit pomoc i jej ich spec ifickeho ge­ nctickeho fondu. N i c podobneho, co by j i pomoh lo druhy se srovna­ telnou spolch livosti rozl isit, vsak soc iologic po ruce nema. le pravda, ze statist ika od l i suje napriklad ruzne druhy vyrobnich organizac i a c i n i tak mnohdy do znacnych podrobnosti. Kriteria j sou vsak pi'il is arbit­ ram i a pi'ilis ucelova a pro potreby samotnych soc io logickych vy­ zkumu casto nepouzitclna. A bsencc presneho vymezeni druhu vsak Cini problematickym take vymeze n i n i ky. lak bychom moh l i identifikovat urcitou n iku bez pres­ ne znalosti druhu, ktere j i obyvaj i ci 0 ni soupefi? Navic rna n ika vcd lc sveho funkcniho rozm�ru vzdy i urcite prostorove zakotveni. Bez zna­ losti j ej ich hranic jc idca n i ky ncmozna. V pfipad� rozs ireni organi­ zaci, napriklad urcitych c irkvi anebo firem, j e vsak kraj ne obtizne po­ dobne hranice i jen pi'ibl izn� urcit a 0 pfis lusne n ice smyslupln� hovofit. Popu lac n i ekologie zkouma dynam iku pocctnich stavu druhu, jej ich narust C i vym irani v podm inkach omezenych zdroj u prostred i a zpra­ vidla existence vetsfho poctu konkurencn ich druhu, j ez se 0 tyto zdroj c urcitym zpusobcm d e l i . Takove zkouman i nenf mozne, nej sme- l i schop n i pi'csne vymezit nejen identitu ruznych druhu, a l e take identitu j ednot l i vcu v ramci urciteho druhu. V oblasti organizaci narazfme v tomto ohledu na radu problemu, na nez pfirodovedna ekologie ne­ mysl f. lestl ize naprfklad urc i ta organ izace fUzuj e s j inou, rna smysl po­ vazovat fuzi za umrti j edne z n ich? I pro slabSi organizaci muze byt fUze usp�chem a dokonce znovuzrozenfm. Z hlcd iska matematiky po­ pulacn f ekologie sc vsak dana populace pocetn� zmensuje, tedy dany "druh " zaznamcnava ubytek. Podobne uvahy vylucuj f moznost kon­ ceptual izace vyrazn�js fch zm�n. Kazda takova zmena jc jcdnoduse rc­ gistrovana j ako smrt stare a zrod nove organ izace. Ncnf jasne receno, kdy zmena je zmenou a od jake hran ice uz je zrodem ci smrti. le l i koz vsak cHcm teto teorie je vysvetl it mechan ismus prezfvan f organ izaci, nedokazat urcit, zda organizace prczila, je dost vclkou vadou. V otaz­ ce i nercie Hannan s Freemanem postupne ustupovali ze svych tvrzeni 1 02

popiraj ic ich moinost zm�n navozenych zvn itrku organizace, ai na­ konec haj i l i tvrzeni 0 tom, ze inertnost znamena vlastn� jen pomalej s i tempo zm�n v organ izac i v porovnani s tempem zm�n v okolnim pro­ stred i. Organizace se tedy m�ni, avsak pomalej i nei prostredi. Jak se o tom presv�dcit, taie se Young, neum ime- l i m�fit zmeny prostredi? H lavn i cl l popu lacnich ekologu, pred ikovat sance na preiiti urciteho druhu v podm inkach soupereni v pevn� dan em ramci prostredi, j e ne­ spln itelny, jestl iie nedokaieme u dvou organ izac i, j ei se navzajem odl isuj i, jednoznacn� stanovit, j edna- l i se 0 c leny tehoi druhu c i 0 pri­ slusn iky druhu ruznych. Biologie zkouma jedince, kteri j sou navzajem v pri ncipu nezavisl i jeden na druhem. Komplexni organizace vsak byvaj i casto nej ruzn�j ­ simi zpusoby propojeny. Nelze prenaset modely vyvinute pro analyzu nezav is lych jednotek na zkouman i chovan i struktur, jez j sou determ i­ novany vyssim i urovnemi organ izace. R. C. Young dospiva k zav�ru, ze i pokud by biologicke teorie byly opust�ny, hypotezy stoupencu popu lacni teorie organizaci by tim n ijak zasaieny nebyly. Jej ich zaklad j e totii prevzat z teori i organizace. Zvlast' patrne je to v pfipade hypotezy, pod le n ii m ira umrtnosti klesa s v�kem organ izace. Ta je prevzata od soc iologa Sti nchcomba a nikoli z biologicke teorie. B iologie zllli j iny vztah mezi vekem a m irou umrt­ nost i . Pokud nektere zavery presto vyzn ivaj i podobn� jako zav�ry prir­ odov�dne ekologie, je to dano urovni abstrakce a odvolavan i se na ekologi i je zde nadbytecne. Vcelku vsak pfil isne zj ednodusovan i in­ spirovane napodobou biologie bran i analyze zvlastnosti transformace komplexn ich organ izaci . Young zaverem klade otazku, proc se Han­ nan, Freeman a jej ich kolegove nespokoj i l i s ekonom ickym modelem konkurencniho chovan i firem. Hannan a Freeman ve sve obran� poukaza l i na radu prednosti sveho pristupu (Hannan, Freeman 1 989). Upozornuj i na ty prvky v chovan i organ izac i, ktere ne lze vysvetl it, zanas ime-l i po vzoru pfevladaj ic iho parad igmatu organ izacni a manazerske l i teratury do stud ia organ izac i antropomorficke prvky a ztotoznuj eme- l i je s heroickymi obrazy ma­ nazeru. Jej ich vysv�tleni vychazi zvn�j sku, n ikol i v zevnitr organ izac i, coz j i m umoinuj e upozorn it na obrovsky vl iv, j aky rna na vysledny usp�ch c i neusp�ch organ izace taktika a strategie prijata ostatnimi organ izacemi v systemu. Poh led na chovan i organ izace vychazej ic i pouze zevn itr ji samotne navic izoluje sociolog i i organizace od j inych odvetvovych soc iolog i i a sniiuj e j ej i prinos ke zkouman i spolecnosti v sirs ich souvislostech. 1 03

Pohled z perspektivy popu lacni teorie organizac i prispiva zaroven ke zkouman i procesu dlouhodobe zm�ny, prav� tak jako mechanismu so­ cialnich hnuti Ci fenomenu socialni nerovnosti . Pokus i l i s e vyuzit p i' i modelovan i toholo pristupu ekonom ickou teo­ r i i chovan i fi rmy na kompetitivn ich trzich, ktera rovn�z klade duraz na simultannost chovan i v�ech stran ucastnych na tomtez trhu. Aktei'i jsou zde v�ak I icen i , jako by to byly vniti'n� bezrozporne bytosti jednaj ic i zcela racionaln�. Ekologicky model mnohem lepe vystihoval skutecny, do j iste m iry instinktivni a pi'edem dany charakter organ izaci a jej ich chovan i. Hannan s Freemanem nikdy netvrd i l i , ze d�ni v oblasti komplexnich organizac i probiha pi'esn� tak jako d�n i v pi'irodn ich systemech. Pouze se nechal i i nspirovat celkovou logikou vykladu ekologu . Neni proto napi'iklad ani du ldite, zda umrtnost se stai'im roste, anebo klesa. Du­ lezite je, ze se se stai'im m�ni, tedy ze stari v obou pi'ipadech interve­ n uj e j ako jedna z nezavislych prom�nnych. Vyznam sveho pi'istupu spati'uj i m imo j ine v tom, ze j im umoznuje, n a rozdi l od klasicke teorie organizaci, vysv�tlit pom�rn� cast)' jev, kdy urcita organizacni forma vzkveta, i kdyz jej i jednotl ive organizace maj i n izke �ance na pi'diti. Muze se jednat napi'iklad 0 skupiny soc ial­ n iho protestu, 0 nove sekty a c irkve a podobn�. Takove situace, kdy vysoka m ira "umrtnost i " vystupuj e v kombinaci s vysokou m irou "po­ rodnost i " , dokazi popsat jako dusledek n izkych nakladu na organ izo­ vani a n izke komplexity v kontextu kulturn� se m�n iciho prosti'ed i. Populacni teorie organ izaci, pi'es ve�kere sve metodologicke prob­ lemy, znamena vyrazny pi'inos pro soc iologi i . Oproti chicagske skole ci teor i i Amose Hawleye znamena pi'esun akcentu v pi'ej iman i eko­ logickych impulsu sociology. Zatimco prakticky az do pocatku 70. let se sociologie nechava inspirovat ekolog i i pi'edevsim z hlediska jej i systemovosti a jej im durazem na adaptac i, populacn i teorie organ izac i recipuje j iz motivy znacn� odl isne. Pfedev�im je to dllraz na lim ito­ vanost zdroju, jez maj i organizace k d ispozici, a spol u s tirn dochazi k objeven i koncepce unosne kapac ity prosti'edi take pro soc iologi i . Jestl ize chicagska �kola i Amos Hawley chapa li prosti'edi v podob� n ezapln itelneho prostoru vyzyvaj ic iho clov�ka k expanzi, popu lacni teorie organizaci j iz vidi, ze prostor se zapln i l . Zi'ejm� nen i nahodne, ze v dob�, kdy se zacina ukazovat, ze dosavadn i zpusoby adaptace modern i spolecnosti byly do znacne miry kontraproduktivni, opou�ti popu lacni teorie organ izac i pojem adaptace a na jeho m isto klade 1 04

v dob� dominance strukturn iho funkc ional ismu polozapomenuty prin­ cip konkurentniho soupefeni. Popu latni teorie organizac i od poloviny 70. let klade do samych za­ kladii sveho vyk ladu fungovan i organizovane modern ity princip mezi riistu, a tak se jako prvn i soc iologicky sm�r systemat icky vyj adfuj e k novemu fenomenu, jenz pfedev�im o d potatku 7 0 . let vytvofil vhod­ ne prosti'edi pro prudky vzriist zajmu 0 ekologicke souvislosti zivota spoletnosti a pro nastup environmentalnich hnuti.

1 05

Druha cast

EKOLOGIE JAKO V AROV ANi

1 07

Pfimol3ani apl i kace s lovn iku ekologie na ryklad spolel3enskych j evu a procesu, jez byla zakladem pfistupu "human ecology", bud ila zdani, jako kdyby pome!), charakteristicke pro modern i spolel3nost existovaly s jakousi pfirodn i nutnosti. Za vrchol adaptabi l ity I idske spolel3nosti jsou povazovany aktivity, v jej ichz dusledku j e m nohdy bezprostfedne ohrozena schopnost regenerace pfirodn ich ekosystemu. Vzn ika tak po­ nekud zmateny stav, kdy usty pfedstavite l u smeru "human ecology" se ekologickeho posveceni dostava pray/! te forme spolel3nosti, ktera svou expanzi prirodu ohrozuje, pusobi tedy v pravem slova smysl u prot i­ ekologicky. Tato tendence vrchol i v prac i Amose Hawleye, jemuz umoznuj e prezentovat ruzne zpusoby organizovaneho po�kozovani pfirody jako j evy ekologicke, nebot' "ekologie" a "ekologicke" j e m u synonymem jakeko l i v organizovane l3innosti populace. J i nymi slovy: devastace pfirody I3lovekem j e ekologicka, pokud se dej e systemove. Tato zmatenost poh ledu je navic umocnovana tim, ze soc iologove zpravidla pod pojem "vnej�i prostfedi" zahrnuj i ope! jen url3ite l3asti spolel3nosti, tedy neprirodn i, I3lovekem vytvofene reality symbol icke povahy. Jestl ize vysledkem minu lych adaptac i I3loveka na pfirod n i prostfed i byl vzn ik prostfedi umeleho, pak d a l � i zkouman i s e zcela po­ chopitelne pfesunuj e do oblasti adapt ace I3lovcka na lImele prostfedi mest a organ izac i. Samotna pfiroda a vztahy I3loveka k n i se tak z "ekologickeho" pohledu soc iologie zcela logicky, ov�em zaroven velmi ne�tastne vytracej i. Soc iologie, ktera popisuje, jak j e modern i I3lovek v ramci sve spolel3nosti schopen adaptovat se na prostfedi, tak nema prostfedky, ktere by j i umozn i ly reflektovat, nako l i k pfirodn i prostfedi prestava byt schopno adaptovat s e n a aktivity I3loveka. Z pfi­ rodovedne ekologie nemoh la soc iologie ziskat nastroje pro analyzu situace, kdy url3ita organizovana populace j e "sil nej�i" nez prostfedi v tom smyslu, ze mu vnucuje sve vlastn i paramet!)' a nuti je, aby se na ne adaptovalo. S tirn, jak se modern i c lovek dostava do ofenzivy vul3i pfirode, sta­ vaj i se modely odpozorovane z den i v samotne pfirode pro popis na­ stale situace stale neadekvatnej�i. Jednotlivi sociologove se proto od 70. let na�eho stoleti pokou�ej i popsat stay vec i novym zpusobem. W i l l iam Catton vysvetluje, prol3 j e snaha pfekrol3it ekologicke meze kladene ex istenc i zivota na teto planete v d louhodobej � i perspektive odsouzena k neuspechu. Ulrich Beck pop isuj e ve sve koncepc i rostou­ c ich ohrozeni a nepoj i stitelnych rizik cenu, kterou modern i spolel3nost za dol3asne pfekral30van i mezi plati.

1 09

Zaroven prudce roste objem I i teratury zabyvaj ic i se snaham i, j i miz se n a ruznych urovn ich snazi modern i �Iovl!k korigovat smHovani spole�nosti pravl! v souladu s imperativem ochrany pi'irodn iho pro­ stfed i. Zde se fada sociologicky re levantnich momentu objevuje take v pracich fi l ozofU, ekonomu, pol i tologu, psychologu i teologu. Snaha korigovat pfistup ke svNu pfedevsim na individualni urovn i zml!nou vl!dom i j e pfizna�na napfiklad pro hlubinnou ekologi i . Snaha interve­ n ovat do chodu modern i spo le�nosti nestandardnim zpusobem na sku­ pi nove urovn i charakterizuj e nova socialni hnuti. Kone�ne snaha o globalni restruktural izaci spole�nosti je prizna�na pro projekty trvale udrZitelnost i, j ez j sou na mezinarodn i urovn i formulovany pfedevsim od druhe poloviny 80. let. Na ruznych urovnich je tak patrno usi l i hledat, pnivl! v kontextu fa­ talniho ohrozeni pfirody, novou identitu, nam isto te, jej iz zpochybnl!ni j e obsahem druhe krize modern ity. H lubinnou ekologii tak Ize chapat j ako snahu radikalnl! na urovn i individua pfekonat fragmentalizac i, jez pati'i k dusledkum organizovane modernity. Snaha 0 stej nl! radikalni pi'ekonani moderni d i ferenciace spole�enskych podsystemu pati'i k c i­ lu m novych socialn ich a mezi n i m i take environmentalnich hnuti. Kone�nl! uvahy 0 trvale udrzitelne spole�nosti rad ikalnl! zpochybnuj i funk�nost dosavadn iho modelu vztahu mezi socialni statikou a dyna­ m i kou, a tim se bezprostrednl! dotykaj i sameho jadra soc iologickeho uvazovan i. N a druhe stranl! tento vyvoj vede ke kompl ikac im v chapani ekolo­ gie j ako j akesi kopie l idske ekonomiky provozovane pfirodou . Jestlize v m i n ulosti byla ekonom icka �innost � Iovl!ka inspiraci pro h ledan i analog i i v oblasti pi'irodni ekologie, pak pnivl! myslenka mezi rustu touto ideou oti'asla: modern i ekonom ika nefunguj e zpusobem, kterY j e bl!zny v pi'irodl!. Naopak, svym chodem a svoj i expanzivitou bez hra­ n i c prumyslova modern i ekonom ika pfirodu ohrozuje. Tato skute�nost vede prvn i soc iology k ekologicky relevantnim analyzam vztahu eko­ nomiky a spole�nosti. V pi'ipade WiJl iama Catton a rna tato analyza katastrofickY nadech, v pripadl! N iklase Luhmanna a predevsim U l ri­ cha Becka vede m imo j ine k uvaham 0 funk�nosti modern iho zpusobu d i ferenciace spole�enskych podsystemu .

1 10

Kap itola 8

ME ZE RU S T U Bude-Ii Irval soucasna lendellce niSIU SVI!loVl! populace, zneeiSt'ovani, produkce polravin a vYL<erpavani pNrodniho bohal­ stvi, bude nekdy v prubehu pNslich sia lei na lelo planele dosaieno mezi nisll/. Nejpravdepodobnejsim dlisledkem bl/de nahly a nekontrolovalelny pok/es populace i pnimyslove kapacily. Meadowsovi

Po�atek druhe poloviny 20. stoleti je ve znamen i bezprecedentn iho ekonomickeho rustu a doprovodneho rustu iivotn i urovne v rade zem i Evropy a severn i Ameriky. V zem ich tretiho sveta probiha podobne bezprecedentni popula�n i rust. V soc iologi i vedou tyto trendy k roz­ pracovavani teorii modern izace, ktere se zabyvaj i moinostmi rozsire n i demokratickeho zfizeni a ekonom iky rustu do takzvanych rozvoj ovych zem i. Zaroven se vsak v teze dobe mnoii pochybnosti 0 tom, zda ekono­ mika rustu na jedne strane a vzrust popu lace na strane druhe nepi'ed­ stavuj i pfil i s velkou zatez pro prirodn i ekosystemy. Mezi prvn imi, kdo podobne obavy ve druhe po lovine naseho stoleti expl icitne vyslov i l , byla americka badatel ka a zurnal i stka Rachel Carsonova. Jej i kn iha The Silent Spring z roku 1 962 byva �asto povaiovana za symbol po­ �atku noveho chapan i ekologie, a to presto, ie zej mena v americke du­ chovn i trad ici navazuj e na dlouhou fadu osobnosti ochranarskeho hnuti, j akym i byl i John M u i r, Henry D. Thoreau �i A ldo Leopold. Carsonova popisuj e drasticke dopady pouiivani chemika l i i a pre­ devsim DDT v zemede lstvi. I nsektic idy a pestic idy se pri svem puso­ beni nezastavuj i tam, kde by si � lovek pral, a hubi iivot obecne, nejen skod l ive formy hmyzu. Z �iste pragmaticke polohy uvah se Carson ova dopracovava k myslenkam 0 nutnosti nau� it se sd i let Zem i spo l u s j inym i stvorenim i . Touha kontrolovat prirodu j e projevem kratko­ zrake l idske arogance zrozene v "neandertalskem veku biologie a fi lo­ zofie", kdy �lovek j este predpokladal, ie pfiroda zde existuj e pouze pro neho. I kdyz Rachel Carsonova zakratko v roce 1 964 um ira stiiena rakov inou a pronasledovana ai do posledn ich chv i l tvrdou kampani

III

agrobyznysu, j ej i kniha nalezla sirokou odezvll, a to nejen v odborne vefej nost i . Ve stej nem roce j ako Carsonova publikuje Stuart Uda l l svou prac i nazvanou The Quiet Crisis ( 1 962). Poj ednava v n i 0 vyvoj i environ­ mentalniho mysleni ve Spoj enych statech od dob Thomase Jeffersona. Historie nas lIci, konstatuj e ve sve kn ize, ze dfivejsi c i v i l izace upad ly, protoze se nenauci ly zit v harmo n i i s pfirodou. Po oslnen i technikou se dnes zac iname vracet k ind ianske moudrosti , z n iz ziskavame pocit ucty a obdivu k Zemi . J e n 0 neco malo pozdej i sehrala v e frankofonnim prostfedi podob­ nou in iciacn i rol i , co se tyce zajmu 0 environmentalni souvislosti na­ seho vyvoje, kn iha Jeana Dorsta Avant que la nature meure ( 1 965). Autor mimo j i ne konstatuje, ze nekriticka vira l i d i v techniku vede k niceni vseho, co v pfirode j este zn icit Ize, a to paradoxne ve jmenu rentabi l ity. Obavy z pi'i I i sneho tIaku I idstva na pi'irodn i prostfed i jako dusledku pi'i1is prudkeho populacniho riistu zdllrazn i l demograf Georg Borg­ strom, autor kn ih The Hungry Planet ( 1 965) a Too Many ( 1 969). S ce­ losvetovym ohlasem tentyz nalehavy problem prezentovala kniha ame­ rickeho biologa, prezidenta Americkeho institutu pro biologicke vedy, Pau la R. Ehrl icha The Population Bomb ( 1 968). Jak sam autor poccit­ kern 90. let vzpom ina, tehdej s i varovan i nebylo vyslyseno. Naopak, svetova populace, j ez v roce 1 968 c i n i l a 3,5 m i l iard osob, stoupla v priibehu pouhych dals ich dvaceti let na 5,3 m i l iard . Zatimco rocne v tomto obdobi pi'ibyvalo na Zem i zhruba 95 m i l i6nii I i d i, stej nym roc­ n im tempem ubyvalo 25 mid tun orn ice. Pokud budou tyto trendy pokracovat, riist obyvatel zemekou le bude j iz brzy zastaven ve lmi kru­ tym zpiisobem (Ehrlich 1 990). Mezi prvn imi ekonomy reaguj icimi na zmenenou situac i je nutno na pi'edn i m m iste uvest Kennetha E. Bould inga, ktery upozornuje, ze l i ­ m i tovanost prosti'edi s i vynuti zmenu ekonom ickych principii. A z dosud "kovboj ska ekonomika", prosazuj ici exploativni a nas i l n icke chovani na otevi'enych planich, bude muset byt nahrazena "kosmickou ekonomikou" , v n iz se Zeme podoba uzavi'ene lod i s omezenym i za­ sobam i a s omezenymi moznostm i zneC ist'ovat prostor (Bou l d ing 1 96 8 : 2 8 1 ). Angl ican Edward Goldsmith, vydavate l nejznamejsiho ekologickeho period ika The Ecologist, pub l ikuje roku 1 972 prac i Blueprint for Sur­ vival, kterou podpoi'ilo neko l i k des itek svetove vyznamnych vedcii. Goldsm ith n avrhuj e konkretni opatfeni k odvracen i ekologicke kata112

strofY: novou danovou politiku zvyhodnuj ici vyrobky s d louhou trvan­ livosti, pi'echod na pouzivan i obnovitelnych materialu, podporu vy­ robe upi'ednostfluj ici I idskou prac i pi'ed prac i stroj u a chemika l i i, univerzalni aplikaci principu "znet ist'ovate l plati", vyvoj novych eko­ nomickych indikatoru, opati'en i na sn izeni rustu popu lace, novou do­ pravn i politiku omezuj ic i osobni automobil ismus, ekonomickou, po l i­ tickou a spravni decentral izac i atd . Ve stej ne dobe americky biolog a j iz od 50. let vyznamny aktivista miroveho hnuti, i'ed itel Centra pro b iolog i i pi'irodnich systemu a prezi­ dentsky kand idat ve volbach roku 1 980 Barry Commoner ve sve kn ize The Closing Circle ( 1 972) podrobuj e kritice jak celkovou filozofi i modern i vedy, ktera plati za sve uspechy ztratou celostniho pohledu, tak take pol itiky a celou vei'ej nost, ktera fasc inovana technickym i pro­ sti'edky zapom ina na moralni cile. Autor si vsima zarazej icich podob­ nosH devastuj ic ich aktivit v prosti'ed i trzn i ekonom iky a v podm inkach realneho social ismu. Commmoner konstatuje, ze "svet j e vleten na po­ kraj ekologicke katastrofy n iko l i vinou j ednotlivych chyb, jd by bylo mozno diltimi zasahy korigovat, ale tlakem mocnych ekonom ickych, pol itickych a socialnich s i l , ktere tvoi'i h lavni proud dej i n . Kazdy, kdo chce environmental n i krizi letit, musel by se pokusit zmenit beh dej i n" (Commoner 1 972: 3 00). Vyvrcholen im teto prve etapy ekologickeho proc itnuti se stala cin­ nost R imskeho klubu, tedy skupiny prom inentnich vedcu z ruznych oboru, jez se zformovala v roce 1 968 z inic iativy Aure l ia Pecceie. Pod vedenim Donel ly a Dennise Meadowsovych z Massachusettskeho technologickeho inst itutu vypracoval kolektiv 70 vedci' l prvni zpravu R imskeho klubu publikovanou v roce 1 972 pod nazvem The Limits /0 Grow/h. Pomoc i pot itatoveho model u stud ie zkouma vztahy mezi peti fak­ tory rustu, a sice populaci, kapitalem, produkc i potravin, tezbou neob­ novitelnych zdroj u a produkc i znet isteni, to vse v ramci konecnych parametru nasi planety. Pfitom tyto parametry, tzv. "unosna kapac ita", j sou vztazeny k pi'edpokladanym svetovym zasobam zdroj u a ke schopnosti ekosystemu absorbovat doprovodne znecisteni. Zakladem fi l ozofie R imskeho klubu j e myslenka, ze v konetnem prosti'ed i nen i mozny tasove neohran iteny rust. Autoi'i zpravy se do­ mnivali, ze zakladnim l i m ituj icim faktorem dalsiho rustu se stane ne­ dostatek neobnovitelych zdroj u . Teprve na dalsich m istech uvade l i moznost kolapsu v dusledku znet isteni zivotniho prosti'edi a potra­ v inovou krizi jako dus ledek zaboru pudy pro nezemedelske tinnost i . 1 13

Jej ich zprava vyvolala krome znatneho zajmu tez bourl ivou kritiku poukazuj ic i na techn i cke nedostatky a pfili� pesim isticke odhady cel­ korych zasob svetovych zdroj u . Autol'i zpnivy naopak v polem ice upozornoval i na nepodstatnost techn ickych m'lmitek ve srovnan i se za­ kladn i fi lozofi i zodpovednost i : z hlediska budoucich generac i neni podstatne, budou- I i zasoby ropy vyterpany 0 patnact ti dvacet let dri­ ve anebo pozdej i . Knihy, state a verejna vystoupen i vedcu upozornuj icich n a existenci hran ic l i m ituj ic ich moznosti expanze l i dske spoletnosti vyvolaly zahy odm itavou reakc i . Jako rozhodn i odpurc i techto varovnych vizi ener­ gicky vystoup i l i napriklad britsky fyzik John Maddox s kn ihou The Doomsday Syndrome (1972), americky futuro log Herman Kahn, spo­ luautor knihy Things to Come ( 1 972), britsky ekonom W i l fred Becker­ man s prac i In Defence of Economic Growth ( 1 974), ti R. Buck­ m inster Ful ler, autor kn ihy An Operating Manual for Spaceship Earth ( 1 97 1 ). Ve svych prac ich shodne konstatuj i, ze expanze modern i ekonom iky nepredstavuj e zadnou hrozbu pro zivotn i prostredi, naopak je v n i ukryt k l it k re�eni v�ech environmentalnich prob lemu dnes i v e vzda­ lene budoucnosti . John Maddox navrhuje re� it hrozbu hlad u tim, ze budou vykaceny neprod uktivni de�tne pralesy a puda oseta. R. B. Ful­ ler prirovnava zemeko u l i k I'id itelnemu stroj i a vyjadruj e presvedteni, ze v�echny potencialni problemy budou vyre�eny pomoc i pot itatu. Stejna v ira v moznosti vedy vede roku 1 973 prirodovedce W. Mode lla k vyj adre n i nadeje, ze stud ium organ ismu zij ic ich v otravene atmo­ sfere vulkanu nam umozn i pl'izpusobit se budoucim podm inkam zivota na Zem i (Naess 1 989: 96). Zmineni vedc i pritom vychazej i z nekomprom isne optim istickych predstav 0 stavu modern i spoletnost i i 0 moznostech prirodniho pro­ stredi vyrovnavat se s nej ruznej�imi dusledky lidske ekonom icke ex­ panze. Priroda je v j ej ich pohledu vnej�im svetem, j cnz ziska va 6 pozbyva vyznam a hodnotu vzdy v zavislosti na vztahu tloveka k n L Napriklad kategorie prirodn ich zdroj u rn a vyznam pouze vzhledem k cilum, jez s n i m i tlovek muze spoj ovat, zadnou j inou inherentn i hod­ notu nema. Neex istuj i tedy zadne j ine hran ice expanze a rustu nef ty, jeZ k lade kapac ita formativn ich aktivit tloveka. Protoze tato kapac ita je v principu neomezena, otazka rustovych l i mitu se stava neaktualn L Napriklad P. Beckmann v prac i Eco-Hysterics and the Technophobes ( 1 973) konstatuje, ze na Zem i ve skutetnosti neexistuj e hrozba prel id­ neni, nebot' rozvoj ove zeme dozenou vyspele v j ej ich blahobytu a po1 14

�et d�t1 u n i ch pak poklesne. Neexistuje hrozba h ladu, nebot' produkce potravin drzi krok s rustem po�tu obyvatel . Kone�n� neexistuj e an i zadmi hrozba vy�erpan i zdroju, protoze neobnovitelny neni totez j ako nenahraditelny. J inou formu argumentace nam ii'ene i proti umirn�nym environ men­ tal i stum nalezame v 80. letech u Rona Arnolda, autora knihy Ecology Wars ( 1 987). L idska �innost a vsechny j ej i produkty j sou prav� tak �asti biosfery jako ptaci �i ve lryby. Zne�ist�ni neni proto n ij ak neza­ douci. Je to pfirozeny dusledek zivota a prace. Negativisticke a ne­ konstruktivni pravn i normy omezuj ici prumyslove zne�ist�ni j sou prav� tak hloupe, jako kdybychom cht� l i kravam zakonem nai'izovat, ze nesm�j i produkovat hnuj (Arnold 1 98 7 : 1 15). Na j i nem m ist� Arnold uvad i, ze environmental isty tak kritizovane giganticke nadnarodn i fi rmy j sou pod le sociologu (konkretn i j mena bohuie l neuvadi) naprosto dokonalou formou organ izace schopnou fes it vsechny pfipady nerovnovahy prosti'ed i zpusobene l idmi (Arnold 1 987: 1 60). Prvn i vlna l iteratury, j ez na pi'elomu 60. a 70. let z vice stran signa­ l izovala hrozby plynouci z pi'iblizovan i traj ektorii rustu k l i m itum pro­ sti'edi, zustala soc iolog i i az na vyj imky tem�i' nepovsimnuta. Sociolo­ gicka teorie te doby je po odezn�n i nadvhidy strukturn iho funkcio­ nalismu rozdrobena v ti'ist' ruznorodych sko l a proudu h lasicich se v�tSinou k interpretativnimu parad igmatu. Teorctikove konfliktu hovo­ i'i sice 0 krizi i ndustrialn i spole�nosti a 0 dezi luzi z pokroku, j ej ich kri­ tika vsak nema environmentalni rozm�r. Pouze cast kritiky masove spole�nosti a konzumu (napi'. v pojeti J. Baudrillarda) m ii'i take n a ekologicke souvislosti nadm�rne spoti'eby. Teorie sm�ny naopak zkou­ s i pi'elozit kategorie sociologicke do jazyka ekonomie a podridit inter­ pretac i socialn iho deni overenym konstrukcim nab idky, poptavky a spotreby. Rod ici se soc iobiologie se zam�i'uj e pi'edevsim na oblast sexualn� podm in�neho jedmini a zkouma zvlast� rod inu j ako nej pi'i­ rodn�j s i j ednotku l idske spole�nosti . Reflex ivn i a kriticke proudy v so­ ciologi i reaguj i na zatim nezi'etelne a konfuzni pohyby ve spole�nosti, j imiz se ohlasuj e ustup organ izovane modern ity. Pi'edpona post- pro ozna�eni zasadn i restrukturalizace modern i spole�nosti se obj evuj e zatim j e n vyj i me�n� a spor 0 celkove hodnocen i tohoto pi'echodu se jest� nerozb�h l . Mnohem pohotov�j i n e i sociologove zareagovali na mnoiic i s e s ig­ naly pi'ekro�eni mezi ekonomove, fi lozofove, etic i, ale i pravn ici, d iskuse se rozb�hly v oblasti naboienstvi a pol i to logie. Tyto diskuse, 11 5

jak plyne z povahy veci, �asto nerespektovaly uzke hran ice jednot­ l i vych oboru. lako vystiznou i lustrac i charakteru techto d iskusi Ize uvest myslenky Garretta Hard ina, jehoz stat' The Tragedy of the Commons vys la v �a­ sopisecke podobe j iz roku 1 968. Dotykala se zaroven ekonomicke, pol i ticke i eticke dimenze environmentalnich problemu. Hard in uvad i ve sve stati modelovou situaci obecni pastv iny, na niz maj i volny pi'l­ stup vsich n i chovatele stad. Pokud stavy pasouciho se dobytka nepi'e­ kro�1 unosnou kapac itu pastvi ny, je vse v pOi'adku. Jednoho dne se to vsak stane a vynosy z pastvy zatnou klesat. Logickym zpusobem reak­ ce pastevcu na klesaj lc i vynosy je pi'ihanenl dalsich kusu dobytka, kde vyssi potet rna kompenzovat vzn ikle ztraty. B l udny kruh se tim uza­ v lra a tragedie je dovrsena. Hard i nuv pi'lklad ukazuj e meze, na nez v l imitovanem prosti'edl na­ razi l i beralni princip svobody. S ledovan l soukromych zajmu kazdym ze zu�astnenych nevede ke vzrustu blaha vsech, nybrz ke zru inovan i zdroj u . Hard i n zaroven poukazuj e na funk�nost urWych omezenl, ktera umoznuj l udrzovat �erpan i zdroj u na optimal n l urovn i. Hard in uzavira, ze jedine ur6te vzaj emne omezeni, na nemz se ve svem vlast­ n lm zaj m u �Ienove pospol i tosti shodnou, muze zabranit vy�erpan l spo­ le�nych zdroj u . Problem "tragedie ob�i ny" pi'itom muze vzn iknout vsude, kde dochazi k neomezenemu uZlvan l � i zne� ist'ovan l sd l lenych zdroj u . Fenomen mezl rustu rn a zce la zasadn i vyznam j a k pro celkove pojetl vztahu �Ioveka ke svetu, tak pro moznosti l idske spole�nosti ve vztahu k pi'[rodn lmu prosti'edL Diskuse se proto nemoh la omezit na pouhe technicke dohadovanl 0 tom, na kol i k let vysta�1 j este lidstvu zname zasoby ropy �i jakym tempem bude celosvetove ubyvat orne pudy a pastvin. Existence mezi rustu sarna 0 sobe vola po vice �i mene rad i­ kal n im pi'ehodnocenl mnoha dosavadn ich postoj u a zazitych pravd. K takovemu pi'ehodnoceni za� lna dochazet v fade oblasti a mezi prvn imi byla teo logie. Boui'l ivou di skusi zde vyvolala kriticka stat' h i storika Lyn na Whita The Historical Roots of Our Ecologic Crisis pub l i kovana j iz v roce 1 967 v �asopisu Science. Wh ite tvrd l, ze za soutasnou ekologickou krizi nese ki'est'anstvI velkou zodpovednost, a to z i'ady duvodu. Z i dovsko-ki'est'anska trad ice zavedla dualitu mezi �Iovekem a pi'lrodou a utvrzuje �Ioveka v pi'esved�enl, pod le nehoz vykoi'ist'ovanl pi'lrody neni na rozd ll od vykoi'ist'ovanl � Ioveka zadnym zlem. Zatlmco tlovek, vytvoi'en pod le obrazu bOZlho, rna dusi a nadej i n a spaseni, zbytek stvoi'enl je zde j e n pro l idsky uzitek. Ki'est'anstvi 1 16

nema, pod le Wh ita, zadny respekt pro nehuman izovanou kraj inu. Pi'i poslednim soudu bude tato kul isa dramatu spaseni jako j iz zbytecna zn icena. Ki'est'anstvi ved lo, pokracuje Wh ite, k desakral izac i pi'irody a tim otevi'elo cestu pro moderni exploatac i zdroj u . Nek lade zadne pi'e­ kazky destruktivn imu uzivani technologi i, naopak, svym durazem na transcendenci brani i estet ickemu ocen�ni pi'irody. White se domniva, ze ki'est'anstv i bude nutno rad ikaln� prom�nit, a pokud by to nebylo mozne, nahrad it je men� antropocentrickym nabo­ zenstv im, nej rad�j i zen-buddh ismem. K reform� ki'estanstvi doporuco­ val vyuzit mys lenek Frantiska z Assiss i . Diskuse 0 vyznamu ki'est'anstv i, a l e i j i nych sv�tovych nabozcnstvi pro formovani vztahu clov�ka k pi'irod� probiha dodnes a I iteratura na toto tema j e znacn� rozsah la. Z prvych reakc i na Wh itovo vystoupeni Ize uvest napi'iklad kn ihu evangel ickeho kn�ze Johna Cobba nazvanou Is It Too Late? A Theology of Ecology ( I 972). Cobb souhlasi s nazo­ rem, podle n�hoz nese ki'est'anstvi svou miru zodpov�dnosti za envi­ ronmentalni krizi, dodava vsak, ze napi'ik lad ani nabozenske pi'edstavy americkych Ind ianu Ci systemy orientalnich nabozenstvi, byt' mohou byt v n�kterYch bodech ve v�tSi harmon i i s pi'irodou, by samy nebyly schopny environmentalni krizi zabran it. Podobn� John Passmore v kn ize Man's Responsibility for Nature (1974) odmita moznost implantovat zapadn i c i v i l izac i cizi nabozen­ stvi. Zaroveii j e skepticky ohledn� moznosti vyuzit pro ekologicke osviceni viru ki'est'anskou, ktera s i ve vztahu k pi'irod� az pi'ilis casto protii'eci . Novou viru nelze vymyslet, bud' vyroste z nove zkusenost i zcela spontann�, anebo nevzn ikne vubec. Naopak ti, kdo se domn ivaj i, ze ki'est'anstvi obsahuje environmen­ tal n i ohledy, odvolavaj i se pi'edevsim na myslenku spravcovstvi, j ez buh sveril clov�ku nad stvoi'enou pi'irodou, a v teto souv islosti ozivuj i napi'iklad trad ici i'adu bened iktinu, pod Ie n ichz rna c lov�k pi'i uzivan i pi'irody pro svou poti'ebu m it vzdy na pameti, ze neni vytvorem j eho, nybrz bozim . Tem�i' soucasn� s teolog i i dochazi tez k reflexi novych skutecnosti na pol i fi lozofie, a to pi'edevsim v souvislosti s poti'ebou konstituovan i environmentalni etiky. I n iciacn i ulohu zde sehrala konference konana pocatkem roku 1 97 1 na Univerzit� v Georg i i na terna fi l ozofie a envi­ ronmentalni krize. Konference reagovala na prvy Den Zem� vyh laseny v USA dne 22. dubna 1 970. Podobn� jako Den Zem� se svym llsti'ed­ n im heslem (" Kazdy American rna pravo na sl usne prosti'edi"), take prvni ekologicka konference fi lozofii se nesla ve vyrazn� antropocent1 17

rickem duchu. J iz zde v�ak byla tematizovana fada otazek, ktere tvori osu environmental istickych d iskusi dodnes. Jde pfedevsim 0 spor, do j ake m iry maj i mit pfipadna omezeni e lov�ka vuei pfirod� charakter pouze instrumentalni, tedy do jake miry jsou jen projevem l idskych sebezachovnych zajmu, a v jake m ire jsou proj evem respektovan i vnitrni hodnoty m imol idskeho zivota, jet je nezavisla na clov�ku, jeho zaj mech a potrebach . Pokud zaeneme moralni komunitu timto zpuso­ bern roz�i rovat, kde ud� lat omezuj ic i fez? Marne proj evovat souc it a snazit se 0 vcit�ni pouze vzhledem k nejb l izsim zv ifatum, anebo marne zahrnout do tohoto okruhu krom� vsech zv irat take rostl iny, ei do­ konce i nezivou prirodu? Jak velke osobn i obNi ve prosp�ch t�chto druhych j sou moraln� ospraved ln itelne? Ve zcela prakticke rovin� narazi na tytez problemy pravn i v�da. Po n�kol ika men� vyraznych pokusech byly tyto otazky naplno otevreny clankem profesora pray z j izn i Kal i forn ie Christophera Stona nazva­ nem Should Trees Have Standing? uverej n�nem roku 1 972 . Stone zde klade otazku, zda by bylo mozno priznat j ista zakonem zarueena prava eastern zivotniho prostredi, a tak je ochran it pfed poskozovanim ze strany clov�ka. Takove opati'eni by pochopiteln� nemohlo znamenat konec uzivan i pfirody e lov�kem, kaMe uzivan i by vsak bylo doprova­ zeno priznan im j istych pray, podobn� jako je tomu v pripadech, kdy c lov�k uziva sluzeb druhych lidf. Zajmy pi'irody ei j ej ich easti by bylo mozno zastupovat pred soudem, podobn� jako j sou dnes zastupovany zaj my nezleti lych e i nesvepravnych. Stonova stat' vyvolala v kruzich pravn iku podobn� boui'l ivou reakci j ako stat' Wh itova v kruzich teologu. Stonovi kolegove poukazoval i predevsim n a to, ze rost l i ny, skaly e i vzduch nedokazi artikulovat svuj zaj em, a proto je sporne, zda vubec n�jaky maj f. Slu�ne zachazeni s prirodou nelze prosazovat jako pravo pi'irody, nanej vy� jen jako dalsi z l idskych pray - pravo na neporusenou prirodu. D iskuse se vyosti'ila pote, co do n i v roce 1 973 vstoupi l australsky fi lozof a aktivista hnuti za prava zvirat Peter S inger svou stati A nimal Liberation a stejnoj mennou knihou 0 dva roky pozd�j i . Singer obvin il odpurce environmentalistu z e speciesismu, tedy z nazoru, z e marne pravo zachazet s prislusn iky j inych druhu tak, j ak bychom si neprali, aby bylo zachazeno s nam i . Prav� proto, ze priroda e i jednotl iva zvi­ rata nernohou sarna protestovat, vyzaduje boj za j ej ich prava vice altruisrnu ze strany clov�ka nez vsechna predchozi emancipaen i hnutf. S i nger moh l navazat m imo j ine na n�ktere myslenky Ruth Harrisonove vyslovene j iz 0 deset let drive v prac i A nimal Machines ( 1 964) a narni1 18

rene proti zneuzivani zvirat, proti nadrazovan i ekonomickych zaj m u etice a proti "tovarn imu farmareni". ( J e prizna�ne, z e tato prace obsa­ huje uvod z pera Rachel Carsonove.) D iskuse teologu, fi lozofii a pravniku otevrene koncem 60. a na po�atku 70. let osc i lovaly kolem ustredn i otazky prava � Iov�ka a I id­ ske spole�nosti i ntervenovat do prirody die svych zajmu. Puvod teto otazky je zcela pragmaticky, vynoruje se totiz v dob�, kdy se za�ina ukazovat, ze intervence �Iov�ka do prostred i se mohou stat kontrapro­ duktivni, zisky, ktere z n ich plynou, nemusej i vzdy pokryt naklady, j ez jsou s n imi a s odstranovan im j ej ich dusledku spoj eny. Krom� t�chto zcela pragmatickych uvah dochazi ovsem po�atkem 70. let tez k pro­ buzeni �i renesanc i mnohem komplexn�js iho a h l ubsiho zamysleni, jez dalo vzn iknout rad ikalnimu environmentaln� fi lozofickemu sm�ru hlubinne ekologi i . V dob�, kdy teoreticka a tim spise empiricka socio­ logie v�nuj i environmentalnim problem urn jen m i n imal n i pozornost, angazuje se pri rozvijeni h l ubinne ekologie velmi vyrazn� profesor so­ ciologie B i l l Dewall (viz nasleduj ic i kap itola). Cela 70. leta j sou ve znamen i prudkeho nastupu zajmu 0 environ­ mentalni problematiku. Vychazi rada praci odborn iku nej ruzn�j s ich profesi, ktefi pfehodnocuj i dosavadni pohledy na real itu a j ej ichz sna­ ha 0 proveden i parad igmatickeho obratu rna nepochybn� co rici take zatim stale jest� h l uboce zam lkle sociologi i . Americky fi lozof a psycholog Theodore Roszak v prac i Where the Wasteland Ends ( 1 972) souhlasi s ozna�ovan im ekologie jako "pod­ vratne v�dy", ktera pfekra�uje kanony exaktniho pozitivismu svym hol istickym pfistupem ke sv�tu. Podstatou ekologickeho poh ledu na sv�t nejsou an i matematicke formal izace, ani biochem icky reduk­ cion ismus, ale intuitivn i c it�n i velke pfirodn i harmon ie a hledan i m ista �Iov�ka v n i . Ve sve pozd�j s i praci Person/Planet: The Creative Dis­ integration of Industrial Society spoj uje Roszak ochranu d iverzity pfi­ rody s osvobozenim od komplexn ich byrokraci i, ktere ovladaj i zivot modern iho �Iov�ka. Podava zde vsak take rady, jak si po� inat ekolo­ gicky v kazdodennim zivot�, a zabyva se otazkou, zda Ize pfem�n it velka m�sta na pfeh ledn�j s i m e ns i obce. Roku 1 973 vychazi neoby�ejn� vl ivna kniha n�meckeho ekonoma E. F. Schumachera Small is Beautiful - Economics as if People Mat­ tered. Autor v ni, m imo j ine pod vl i vem buddh ismu, s n imz se duv�r­ n�j i seznam i l b�hem sveho pobytu v Barm�, podrobuj e zasadn i kritice fi lozofii rustu, j ez pohan i zapadn i c i vi l izac i, a stav i proti ni koncepc i 1 19

duchovnl! plm!ho zivota v ramc i lokal izovane ekonom iky orientovane na tvurc:i i'emeslnou praci a pi'ibHZene svymi mei'ltky i naroky pi'irodl!. Schumacherovo dilo inspirovalo i'ad u autoru k tomu, aby analyzo­ val i vztahy mezi vel i kosti organ izaci c:i j i nych socialnich utvaru a m i­ rou j ej ich uc:innost i . Rozvij i se tak mimo j i ne myslenkovy smer a hnuti bioregionalismu, jef zdurazriuje nutnost respektovat pi'irozene, pi'iro­ dou dane oblasti pro rozvoj l idskych spoleC:enstvi. Pod vl ivem mys­ lenek Schumacherovych zkouma napi'iklad Kirkpatrick Sale v praci Human Scale ( 1 980) skody, j ef vznikaj i, jestl ize se urc:ita firma, orga­ n i zace c:i spolec:nost stava pi'il is vel ikou. V praci nazvane Dwellers in the Land ( 1 985) definuje Sale bioregion jako takovou c:ast zemskeho povrchu, j ej iz hran ice, vymezene pi'irodou a n ikol i v nadekretovane l i d­ m i , od l isuj i dane uzemi od sousedn ich b ioregionu typem flory, fauny, klimatu, vodnim refimem, pudnimi podm inkam i a tomu odpovida­ j icimi formam i l i dskeho osidleni a kultury. Z ekologickeho hlediska je zakladem b ioregional ismu pi'esvedc:en i, ze prave kontrola prosti'ed i vy­ konavana na lokalni urovn i je nej uc:innej sim zpusobem regu lace uzi­ vani zdroj u . Tehoz roku jako Schumacher pub l i kuj e svNoznamy etolog Konrad Lorenz svoj i prac i Die acht Todsiinden der zivilisierten Menschheit ( 1 973, c:esky 1 990). Mezi smrtelne hfichy l i dstva fad i mimo j ine pi'e­ l idnl!ni, jez ved lo k sousti'edeni obrovskych mas l i d i do tesneho pro­ storu velkoml!st, dale devastac i prosti'edi, ktera je doprovodnym jevem rozsii'eneho bludu, pod le nehoz pi'iroda je nevyC:erpatelna. Hovoi'i vsak take 0 patologic:nosti snah 0 maximalizaci kratkodobeho zisku, 0 vyha­ s inan i pi'irozenych citu 0 skod l i vosti rozchodu c:loveka modern i doby s ovl!/'enym i trad icem i pfedku. Fyzik F . Capra v pnic i The Tao of Physics ( 1 975, slovensky 1 992) vysvl!tluj e revoluci, k n iz dochazi ve tyzikalnich vl!dach a ktera, pod le j eho nazoru, sbl izuje vedu s fi lozo fi i vychodnich nabozenstvi na za­ klade poznan i vzaj emne spoj itosti vseho dl!ni, j ef je rovnez zakladem ekologickeho pi'istupu. Ve sve pozdejs i praci The Turning Point ( 1 982) se pak Capra snaii vylozit, jake zmeny by novy pohled na svet znamenal, pokud by byl pouzit na vyklad soc ialnich struktur. W i l l iam Ophuls domySi i dusledky ex istence pfirozenych l i m itu pro nase j ednan i v rovine pol itologicke. C i n i tak v prac i Ecology and the Politics ofScarcity: Prologue to a Political Theory of the Steady State ( 1 977). Konstatuje, ze v s ituac i ekologicke nedostatkovosti bude nutno v zajmu pi'eziti pravdepodobne pi'ehodnotit nato lik tabuizovane pi'ed­ stavy, jako je " i ndividual isticky zaklad spo lec:nosti, pojem nezc izitel1 20

nych pniv, vymezeni toho, co rna byt povaiovano za stesti, pojeti svo­ body jako nicim neomezovane volnosti j ednani a samotne koncepce laissez-faire . . . " (Ophuls 1 977: 36). Vyznamny protijaderny aktivista, spisovatel a iurnal i sta Robert Jungk pub l ikuj e knihu Der Atomstaat. Vom Forschritt in die Unmen­ schlichkeit ( 1 977), ve ktere ukazuje, ie omezovani l idskych svobod a posilovani prvku pol icejniho statu muie nastat prave v souvislosti s bezpecnostnimi opatfenim i souvisej icimi s vyuiivanim atomove energie. Z jadernych elektraren nevyzafuj e s ice za normalnich okol­ nosti rad ioaktivita, pi'edstavuj i vsak i v demokratickem uspoi'adani ostruvky vojenskopol icejniho dohledu, jeni se z n ich m uze mit i do zbytku spolecnosti . Profesor biologie David Ehrenfeld v praci The Arrogance of Huma­ nism ( 1 978) podrobuj e kritice snahu moderniho cloveka podi'idit s i pfirodu za pomoc i vedy a techniky doprovazenou naivni virou v t o , ie vsechny problemy, jei tim mohou vzniknout, j sou technicky i'es itelne. Technologicka dehumanizace a destrukce pfirody j e mylne povaio­ vana za odchylku od zasad humanismu, i kdyz ve skutecnosti je j en 10gickym projevem jeho odvracene strany. Ehrenfeld se brani nai'cenim z misantropismu: "skutecnymi misantropy jsou ti, ktefi bojuj i za udr­ ieni dnesniho sileneho smei'ovani a maj i tak malo porozumeni pro to, co nas bude nakonec stat" (Ehrenfeld 1 97 8 : 260). Kritika moderni spolecnosti vedena z antropologickych pozic pokra­ cuje i v praci P. Sheparda Nature and Madness ( 1 982), j ez mapuj e vy­ voj zapadni kultury za poslednich tisic let. Poukazuje na to, ie nase kultura brani c loveku mnoha zpusoby v kontaktu s pi'irodou a uzavira jeho zkusenost do umeleho prosti'ed i. Zatimco j ine kultury byly uspo­ i'adany tak, ze pi'irozene vedly c loveka od detstvi pi'es m lad i k dospe­ losti, ktera byla podstatna pro pi'eziti, nase kultura stale vice pi'ichod dospe losti b lokuj e a udrzuj e sve cleny ve stad i u rane adolescence. Vy­ datne pi'itom spolupusobi media, j ej ichi reklamni fraze typu "Ja chc i " , " Dejte m i " , "Ja prvni" j sou oslavou infanti lni mental ity. Toto blo­ kovani psychickeho vyvoje na ranem stad i u ontogeneze znemoznuj e osvoj it s i zodpovedne postoj e vcetne zodpovednych postoj u vuc i pi'irode. Ze sociologu reaguj ic ich j ii v teto dobe na odhaleni existence mezi rustu Ize uvest mene zname j meno W i l l iama Burche, j enz v praci Daydreams and Nigthmares pub l ikovane j ii roku 1 97 1 upozornuj e na plytvavost ideologie rustu, at' je j ii formu lovana ve sve kapital isticke, ci social isticke podobe. 121

Ze zmimej � ich sociologu upozori'luje na samem po/::M ku 70. let na problemy spojene s existenci mezi rustu zrejme nejvyraznej i francouz­ skY kritik spotl'ebni kultury Jean Baudri l lard. C ini tak v prac i nazvane La societe de consommation, ses mythes, ses structures, publikovane v prvem vydani j iz v roce 1 970. Baudri l lard upozori'luje, ze v dusledku expanze mestskeho prostl'edi a prumyslove vyroby se stavaj i nedostat­ korymi pfirodni statky, jei by1y drive dostupny v�em. Masova vyroba konzumnich statku /:: i ni stale obtiznej i dostupnymi oby/::ejnou neza­ vadnou vodu, /:: i sty vzduch a klidne prostl'edi. C im vice konzumu je nabizeno masam, tim vegim pfepychem se stava moznost kontaktu s relativne nedot/::e nou pfirodou. Nerovnost se tedy neredukuje, pouze se pfenMi do j inych oblasti. Tato my�lenka j iz v sobe obsahuje j adro cele koncepce rizikove spo1e/::n osti, nebot' upozori'luj e na skutecnost, ze rozsah lej � i d istribuce soc ialniho dobra (spotfebnich statku) vede ve srych dusledcich k rostouci d istribuci socialnich ze l v podobe rizik a ohrozeni spjarych s moderni vyrobou.

1 22

Kapitola 9

SOCIALNI EKOLOGIE A EKOLOGIE HLUBINNA Bu/dozer je cast Zeme. jez byla trans­ formovana k destrukci sebe same. Kdyz bu/dozer znicite. vratite lio jelio neodcizene pods tate - Zemi. D. Foreman

Pri absenci ryrazn�j � iho zajmu ze strany sociologu 0 problematiku environmentalnich souvislosti a ekologicIcych dopadu fungovan i mo­ derni spoleenosti v j istem smysl u obsad i l n iku sociologie americIcy fi­ lozof Murray Bookchin. Jiz pocatkem 50. let, tedy deset let pred Rachel Carsonovou, se kri­ ticky vyj adfuj e k problemum pesticidu a dal�ich chemikal ii, jez zamo­ fuj i potravu. V polovin� 50. let se ueastni l protestu proti atomovym pokusum. Jeho prace Our Synthetic Environment vy�la �est m�sicu pi'ed Tichym jarem R. Carsonove. Pocatkem 60. let provad i j ako j eden z prrych rad ikalni kritiku spoleenosti z pozic ekologie a v praci Eco­ logy and Revolutionary Thought ( 1 965) vyslovn� spoj uj e ekologii s anarchismem. Sve nazory oznaeuj e terminem "socialni ekologie" a v roce 1 974 spoluzalozi l Institut pro socialn i ekologi i pri univerzit� ve Vermontu. Bookchin rymluvn� I iei, kam dosp�1 proces ekologicke adaptace spoleenosti tak, jak ji chapal napfiklad A. H awley. "Nyni zijeme pod stalou hrozbou, ze zivouc i sv�t bude neodvolateln� podkopan spolee­ nosti, ktera ze�i1ela vinou sve potfeby rustu. Organicke j e nahrazovano anorganickym, puda betonem, lesy jalovou zem i, diverzita zivotnich forem zjednodu�enym i ekosystemy. Kratce, dochazi k posunuti evo­ luenich hodin sm�rem nazp�t k ran�j � imu, vice anorgan ickemu a mine­ ralnimu sv�tu, ktery neni schopen podporovat komplexni formy zivota veetn� lidskeho druhu" (Bookch i n 1 99 1 : 29). Podle B ookchina j sou na�e ekologicke problemy v zasad� social­ n imi problemy a j ej ich fe�eni vyzaduj e socialni zm�nu. Kofistnicky vztah elov�ka k pfirod� se historicky vyvinul j ako odraz spoleeen­ sIcych pom�ru zalozenych na koristnickem vztahu mezi lidmi. Vztahy nadvlady a podfizeni v ramci spoleenosti inspiruj i k zaujeti tehoz po­ stoje i vuei pfirod�. Takove vztahy v�ak nej sou univerzalni nezbyt­ nosti: "Pfedstava, ze e lov�ku je ureeno ovladnout pfirodu, neni v zad­ nem pfipad� univerzalnim rysem l idske kultury. Tato pfedstava j e 1 23

temei' zcela cizi takzvanym prim itivnim �i prel itenirn im spole�nostem. Je ti'eba durazne upozornit na skute�nost, ze tato pi'edstava se jen po­ stupne vynoi'ila v prubehu socialniho vyvoje, kdy dochazi k rostouci nadvlade �Ioveka nad �Iovekem" (Bookchin 1 982: 43). Socialni pomery, v nichz je l idem umozneno volne kooperovat, ne­ organizovat se h ierarch icky a zit v decentral izovanych komunitach, ge­ neruj i j iny vztah � Ioveka k pi'irode nez h ierarchizovana a autoritarska moderni masova spole�nost. Take forma vedy a techniky a jej i m ira citl ivosti ve vztahu k pi'irode je dana v prve i'ade podobou spole�nosti a v neh ierarch icke spole�nosti by se teprve moderni technologie moh la rozvinout ve v�ech svych kladnych potencich. Nelze tedy i'ici, ze l idska kultura by byla nutne protipi'irodni. C lovek j ako takovy je ostatne �Iankem evoluce zivota, vy�el z pfirody a zu­ stava j ej i �asti. Vyvoj spole�nosti , ktera pfedstavuje "druhou pi'irodu �Ioveka", v�ak nastoupi l �patny smer, ktery je nutno korigovat. Takova zmena smeru v�ak nemuze vest uz nikdy zpet, � Iovek se musi stat vy­ vinutej �im, niko l i v j ednodu��im. R e�eni neni v ustupu od humanity, ale v j ej i kultivac i . Moderni spole�nost nelze zatratit a rozum opustit jen proto, ze osvi­ censtvi bylo redukovano na prumyslovy rac ional ismus, u�innost vy­ zvednuta nad etiku, veda pozvednuta nad cit a techno logie zneuzita proti pi'irode vcetne pi'irody v �Ioveku. Tyto deform ace vyplynuly z typu autoritarske a nadmerne centralizovane spole�nosti, ktera my�­ lenek osvicenstvi vyuzi l a �i spise zneuzi la pro reprodukci svych ne�rovnosti. U sti'ednim poj mem Bookchinovy koncepce je hierarch ie, autorita, nerovnost chapane j ako synonyma. Mocenskou nerovnost pi'itom ne­ odvozuje, na rozd i l od marxismu, z nerovnosti ekonomicke, je to sir�i vztah, j ehoz prototypem j e patriarchalni postaveni pana domu a ktery se manifestuj e prave tak ve vztazich mezi generacem i, poh lavim i, ra­ sami , v rod ine, v c irkvi, v oblasti pol i tiky. Proti vertika1nim hierarchiim stavi horizontalni diverzitu, jej iz vy­ znam odvozuje prave z ekologie. Prumyslova spole�nost prudce redu­ kuj e d i verzitu sou�asne v rovine spole�enske i v rovine pi'irodni. Uvnitr I i dske spole�nosti podporuje uni form itu velkych organizac i a posleze nadnarodnich firem, j ez tytez vzorce koi'isteni uplatnuj i po celem svete . Zaroven klesa diverzita v pi'irode, j eZ se stava pouhou materi i pro zvysovani zisku prumyslovych stejne tak jako pro zvy�o­ vani vl ivu politickych kolosu. Bookchin klade duraz na diverzifikac i ve v�ech oblastech, po� inaje d iverzifikac i pestovanych plodin namlsto 1 24

monokultur, pres d iverzifikaci v uzivani alternativnich zdroj u energie az po diverzifikaci v podobt\ premt\ny velkomt\st v potravinovt\ i ener­ geticky relativnt\ sobt\sta�na zahradni mt\sta. Priroda rovnl\z poskytuje Bookchinovi model organizace, ktera neni usporadana hierarchicky, ale funguje na zakladt\ spontanni kooperace. Nepritomnost hierarchie pri zachovani ruznosti , pod Ie j eho mlzoru, prispiva podstatnt\ ke stabi l itt\ a harmon i i . Lze ukazat, z e Bookch inuv system socialni ekologie odpovida men­ tal itt\ rad ikalni drobne burzoazie protestuj ici proti nadvladt\ ekono­ m ickych kolosu a byrokraticky rizenych nadnarodnich firem. Forma protestu je pritom ve shodt\ s mentalitou maloburzoazie vysoce indivi­ dual isticka, boj proti organizovane moc i nema podobu ti'idni kolek­ tivni akce, nybrz va�n iveho individualniho protestu drobnych vlast­ niku, kteri se c iti byt ohrozeni bezohlednosti postupuj ici racionalizace produkce (Mel los 1 98 8 : 1 02). Otazkou zustava, nakol i k by si cela tato my�lenkova koncepce (jako klasicka ukazka maloburzoazniho radi ka­ l ismu) vysta� ila i bez kategorie pi'irody. Zda se totiz, ze kvality typu neh ierarchi�nosti a sobt\sta�nosti, ktere Bookch in (coz je z hled iska ekologie ostatnt\ vel m i sporne) naleza v ekosystemech, mohou byt j en zpt\tnym prom itnutim trad i�nich idej i anarch ismu do svt\ta prirody, aby pote zpt\tnt\ vydaly svt\dectvi 0 pi'irozenosti navrhovane koncepce so­ cialni rekonstrukce. Poukaz na ideologicke pozad i Bookch inovy ekologicke koncepce nas ov�em pi'ivad i k obecnt\j � imu zamy�leni. Lze ve svt\tt\, v nt\mz j ed­ notl ivci i skupiny interpretuj i real itu pod zornym uhlem svych zajmu, vubec je�tt\ nalezt m isto pro koncepc i pi'irody, ktera by byla takovych zajmu prosta? Lze si pi'edstavit environmentalni hnuti, ktere by vystu­ povalo ve jmenu vymch zajmu pi'irody, aniz by tim zaroven haj i lo sve zcela prozaicke zaj my soc ialni? Zda se, ze nej vaznt\j�im kand idatem na takove postaveni je hlubinmi ekologie. Tento my�lenkovy proud a zaroven forma aktivniho hnuti vznika jako snaha rad ikalnt\ re� it problemy, j ez se v ramc i trad i�nich orientaci nabozenstvi, filcizofie, prava a moralky zdaj i byt nei'ditelne. Term in hlubinna ekologie pouzi l norsky fi l ozof Arne Naess poprve v roku 1 972 a v prvem na�rtu j i pi'edstavi l v kratke, pt\tistrankove stati, jez byla pub l i kovana nasleduj iciho roku v �asopise Inquiry pod na­ zvem The Shallow and the Deep, Long-Range Ecology Movement: A Summary. Terminem Imt\lka" ekologie zde ozna�uj e Naess konven�ni snahy o snizeni miry zne�i�t'ovani a tempa vy�erpavani zdroj u . Tyto snahy 1 25

j sou vedeny zcela pragmatickou antropocentrickou motivaei, maj i ochnin it zdravi a Z\1�it zivotn i komfort obyvatel rozvinutych zemi. N aproti tomu h l ub i nmi ekologie odmita podobny antropocentrismus. Vychazi z mizoru, ze t lov�ka nelze vyd�lovat z pfirodniho prostfedi a stav�t ho do opozice vuti n�mu. Take j ine formy zivota a pi'iroda j ako celek maj i svou hodnotu, maj i j i samy v sob�, zcela bez ohledu na l id­ ske ocen�ni a l idske poti'eby. V dubnu 1 984 Arne Naess a Ameritan George Sessions sumarizo­ val i patmict let uvah 0 h l ubinne ekologii a formulova li osm zakladn ich principu h lubinne ekologie; vytet doprovod i l i dulezitym i vysv�tluj i­ cimi poznamkam i : I . Rozkv�t v�ech i mimol idskych forem zivota na Zem i rn a hodnotu sam v sob�. Hodnota mimol idsk)'ch forem zivota je nezavisla na uzi­ tetnosti, kterou mohou m it pro omezene l i dske e i le.

2 . B ohatstvi a ruznost forem zivota maj i rovn�z hodnotu samy b� a pi'ispivaj i k rozkv�tu tlov�ka i ostatnich forem zivota.

0

so­

3 . Lide nemaj i pravo redukovat toto bohatstvi a ruznost s vyj imkou zaj i�t�ni svych zivotnich potfeb. 4. Soutasna m ira zasahovani l i d i do mimol idskeho sv�ta je nad­ m�rna a situace se rychle zhor�uje. 5 . Rozkv�t l idskeho zivota a celych kultur je slutitelny s podstatnym ubytkem l idske populace. Rozkv�t mimol idskych forem zivota takovy ubytek vyzaduje. 6 . Vyznamna zm�na podminek zivota k lep�imu vyzaduje zm�ny v pol itice. Ty ovlivni zakladn i ekonomicke, technologicke a i deolo­ gicke struktury. 7. Ideologicka zm�na spot iva hlavn� v ocen�ni kvality zivota neza­ visle na zvy�ovan i zivotni urovn�. 8. Ti, kdo souhlasi s uvedenymi body, maj i povinnost pfimo ti ne­ pi'imo se utastnit usi l i 0 dosazeni nezbytnych zm�n . Oba fi lozofove upfesi'luj i svoj i proklamaci v faM poznamek: term i­ nem "zivot" napi'iklad m i n i nejen jednotlive organ ismy ti druhy, ale tez i'eky, kraj inu, ekosystemy a celou Zem i . V pi'ipad� d i verzity se j im nejedna pouze 0 uchovan i urtiteho pottu druhu, ale i 0 uchovani pottu j ej ich j ednotl irych tlenu. Stej ny duraz jako na l i dska prava kladou na to, co l ide v zadnem pi'ipad� nemaj i pravo tinit. UvMomuj i si, ze ter­ m in "vitalni potfeba" je vagn i a musi byt vzdy posuzovan v kontextu dane spoletnost i . Pi'ipou�t�j i, ze l ide budou vzdy mod ifi kovat ekosys1 26

temy. Jde j i m 0 m iru techto zasahu (napriklad dnesni rozloha divo�iny je, pod Ie jej ich nazoru, nedostate�na). Stab i l izace a redukce I idske po­ pulace vyzaduje ur�ity �as. Je ovsem treba vedet, ze �im dele budeme �ekat, tim kom p l ikovanej s i situaci budeme muset resit. Pri dnesnim po�tu obyvatel se l idstvo nemuze chovat ekologicky. Dnesni trend od­ vozovat prestiz od moznosti konzumu ignoruje j ine nez �iste trzni hodnoty. Pfitom hodnoty kval ity zivota nebudou nikdy z hled iska eko­ nomu uspokoj ive kvantifikovatelne. V roce 1 976 vydava Naess nejprve v norstine prae i, j ez byla pozdej i prelozena do angl ittiny a pub l i kovana pod nazvem Ecology, Commu­ nity and Lifestyle: Outline of an Ecosophy ( 1 989). Rozpracovava zde hlavni myslenky ekosofie, kterou chape jako fi lozo fi i ekologicke har­ monie 6 rovnovahy. " Lidstvo je prvym druhem zij ic im na Zemi, jenz rna intelektualni ka­ pacitu dostate�nou k tomu, aby dokazalo vedome omezovat svuj po�et a zit v trvale dynam icke rovnovaze s j inym i formami zivota," konsta­ tuje hned v uvodu teto prace (Naess 1 989: 23). C lovek rna moznost neponechavat rozvoj s lepym si lam, nybrz ovl i vnit beh vec i svou sebe­ discipl inou. H lavn i teze knihy pravi : " Krize zivotnich podm inek na Zem i by nam mela pomoc i vybrat si novou cestu s novym i kriterii pro to, co zna­ men a pokrok, utinnost a racionalni jednan i" (Naess 1 989: 26). Prave eko logicka krize nam muze otevfit oti a muze nam pomoc i upamato­ vat se na souvislosti, ktere jsme dosud preh l ize l i ve snaze co nejuspes­ nej i se adaptovat na podm inky vysoce urban izovane a pfetechnizovane komplexn i spoletnosti . Naess podrobuje tuto spole�nost kritice a j ako jej i hybne s i ly identifikuje nekontrolovanou expanzi n i kol i l idskych potfeb, nybrz potfeb velke pol itiky a velkeho byznysu . Je v zaj m u techto s i l ztotoznovat materialni spotfebu s kval itou zivota. Naess se nedomn iva, ze by zmena moh la nastat j inak nef skrze tvrdy politicky zapas a h lubokou zmenu ekonomickych c i l u sledovanych prumys lovym i slaty. Naopak rozs ifeni techto c i l u i na dnesn i slaty roz­ vojove by pfivod i l o ekologicky Armagedon, konstatuj e na j inem m iste (Naess 1 989: 25). Naess c iti nutnost rozs ifit 6ste vedecky ekologicky pfistup 0 mo­ ralni dimenzi, nebot' bez n i je neschopen j akko l i v nam pomoc i . Veda nam nechce a an i nemuze riei, co marne delat. Ekologie coby pfiro­ dovedna discipl ina zaznamenava pouze nasledne zmeny prostfedi, ni­ kterak je pfitom nehodnoti. Tato skute�nost, byt' muze imponovat svou exaktnosti, rna zce la konkretn i pol iticky dopad. Pfirodovedni ekolo1 27

gove v dusledku obrovske komplexnosti vztahu v pfirod� nemohou presn� vedet, kam ekologicke zm�ny sm�fuj i, ani jak dopadnou . To nahniva pol itikum, j imz se tim umozi'luj e smest nepi'ij emne v�c i ze stolu do doby, nei se bude v�d�t vice. Ekologie jako prirodov�dna disc i p l ina je koneckoncu neutralni k devastac i zivotniho prostfed i. Po­ kud chce zustat v�dou, nemuze se vyj adfit k otazce, zda je devastace pfirodniho prostfedi dobra, anebo spatna. Proto je tfeba stanovit neza­ visle na ni zcela normativn�, ze diverzita organismu, ekologicka kom­ p lexnost i evoluce jsou samy 0 sob� dobre, at' j iz pfisp ivaj i, ci nepfi­ spivaj i ke stabi l it�, funkcnosti a rovnovaze ekosystemu. Prace Arne Naesse nezustava v oblasti ciste environmentalni et iky, ale obsahuj e fadu sociologicky vysoce relevantnich momentu. U Naes­ se nalezneme myslenky 0 fatalnim odd� leni pol itiky a v�dy, ktere vede k situaci , kdy politikove ani urednic i nejsou schopni testovat pravdi­ yost vysv�tleni, j ez j sou j ej ich usty pfedkladana vefejnost i. Nalezneme u n�j myslenky 0 podobn� fatalnim osamostatn�ni ekonom icke logiky d iktovane od nyn�jska zbytku socialna. Uvazuje 0 makrosocianich tla­ c ich, ktere blokuj i rozvoj dobrovolne skromnost i : moderni prumyslova technologie j e faktorem centralizace, sm�fuje ke stale v�m vel ikosti a snizuj e rozsah oblasti , v niz se m uze vyvijet autonomni ekonom icka cinnost. Pouta nas k velkym trhum a nuti mis usilovat 0 stale vyssi pfi­ jem. Stale neosobn�j s i adm inistrativni technologie j sou pfipodobn�ny technologiim prumyslovym (Naess 1 989: 92). Naess se vyjadfuj e k velice ozehavemu problemu pfel idn�ni. "Pfe­ me- I i se 0 to, kol i k l i d i by uzivi la tato p laneta, je to jako kdybychom odhadovali, kol i k cigaret muze clov�k vykourit, nei zemfe na rako­ vinu" (Naess 1 989: 1 40). Je naprosty nesmysl povazovat neosid lenou kraj inu za neproduktivni. Z hlediska m�lke ekologie je nutno si uv�­ domit, ze neporusene ekosystemy zaj ist'uj i zivotn� dulezite funkce i pro l i d i zij ic i na j inych kontinentech, z hlediska hlubinne ekologie nema pak j iz vubec smysl hovofit 0 neobyd lene zem i jako 0 zem i prazdne. Diskuse 0 poctu obyvatel, j ez unese nase Zem�, j sou zavad�j ici take proto, ze nepfihl izej i k obrovskym rozd ilum v zivotni urovni. Pocat­ kern 70. let by Zem� unesla pul m i l iardy l i d i s konzumni urovni Ame­ ricanu. Chceme-l i brat ohled na j ine tvory a na neporusene ekosyste­ my, je pfi dane konzumni narocnosti i tento pocet pfilis vysokY. Naess zdurazrluj e, ze negativn i reakce na pfelidn�ni neni negativni reakci na clov�ka. Naopak, ucta k cloveku predpoklada, ze bude m it ke svemu

1 28

rozvinuti zaj isten prostor a volnou p i'irodu. J inak je s ice jako druh ve lm i pocetny, ale zaroven vel m i deformovany (Naess 1 989: 1 4 1 ). Sociologicky re levantni prvky v mysleni Arne Naesse muzeme na­ lezt jak v j eho mode lu c loveka a 1 idskeho chovan i, tak pochopitelne take v uvahach 0 environmentalne pfiznivem uspofadani spolecnosti. V prvem ohledu Naess vyvraci nam itky, pod Ie nichz hlubinna ekologie degraduje cloveka tim, ze ho klade na uroven ostatnich zivych tvoru. Naessova teze, pod le niz vsechny formy zivota maj i naprosto stejne pravo na zivot a rozkvet, vyvolala skodol ibe narazky 0 lasce k m i kro­ bum a baci lum ze strany tech, kdo j i ne zce la pochop i l i . Naess vel ice dobfe vi, ze c lovek j e nucen, chce-l i vubec pfezit, omezovat a dokonce nicit j ine formy zivota. V tomto ohledu neni zadnou vyj imkou z pi'i­ rodnich pravidel. Lze-l i vsak zabit proto, ze j sem h ladov, neni mozno zabijet z toho titulu, ze j sem udajne lepsi a dokonalej s i . C lovek, ktery omezuje j ine formy zivota nad svou poti'ebu, je ve skutecnosti hors i nez ony. Timto zpusobem si svoj i superioritu dokazovat nemuze, rna v zasade respektovat rovna prava vsech tvoru a vsech casti pi'irody na zivot a rozkvet. Teprve pokud je takoveho respektu schopen, c ini ho to skutecne vy­ j imecnym, nebot' se stava j ed inym tvorem, ktery se dobrovolne omezi tam, kde by, brano ciste technicky, nemusel . Svoj i supremaci i vsak muze stavet prave j en na tomto zaklade a niko l i , j ako dosud, na l i bo­ volnem masakrovani j inych tvoru. Paradoxne tedy j ed ine clovek, ktery chape, ze je naprosto roven ostatnim formam zivota, stava se nad ne v teto sve jedinecne schopnosti povznesen. " Vynofeni se l idskeho eko­ logickeho vedom i je fi lozoficky vyznamna myslenka: na Zem i se vy­ vinula forma zivota, ktera je schopna porozumet a ocenit sve vztahy se vsemi ostatnim i formami zivota a s celou Zemi" (Naess 1 989: 1 66). C lovek, ktery nedospeje k vedomi ekologickych souvislosti, j e tedy clovek nerozvinuty, deformovany, odcizeny svym nej l idstejsim poten­ cim. A naopak uznani toho, ze kazdy tvor a kazdy kus pi'irody rna pravo na sebereal izaci pod Ie sve vlastni pi'irozenosti, j e teprve vyra­ zem a dovrsenim seberealizace c loveka, je specifi ky l idskou formou seberealizace, nedostupnou zadnym j inym formam zi vota. Podobne jako v rytii'ske minulosti sluzba poslecht'ovala, v koncepc i Arne Naes­ se pokora vuci j inym formam zivota cloveka nad tyto formy vyzve­ dava, aniz by j im ho ovsem nadfazovala. Mravn i pi'evaha obsazena v pocitu zodpovednosti nastupuje na m isto obycejne a primitivn i ma­ nipulativni nadvlady.

1 29

Zasadnim praktickym problemem teto koncepce je pochopiteln� od­ I i�eni ptim�tene a nadm�me miry omezovani zivota pro na�e potfeby. Z Naessovy fi l ozofie p lyne, ze je pfipustne porazet zvifata, abychom nezemfel i hlady, neni v�ak ospraved l nitelne provad�t testy na zvifa­ tech pro potteby vyvoj e novych potravi nafskych barviv. Zakladni po­ tfeby I id i maj i pi'ednost pi'ed pottebami j inych druhii. Dostanou- l i se v�ak do kon fl i ktu vitalni potfeby j inych druM s perifemimi potfebam i I id i, je zapoti'ebi upfednostn it ty prve. S labinou tohoto vymezeni je pochopiteln� stanoveni mezi, za nimiz se vitalni potfeby m�ni v poti'eby okraj ove, a take ur�eni toho, kdo by m�1 podobne meze stanovit. Tim spge, ze me intervalu, v n�mz se tyto meze pohybuj i, je spolupodmin�na kultum� a c i v i l iza�n�. Po­ dobne komplikace ov�em nebrani tomu, aby environmentaliste ne­ moh l i podrobit kritice alespon nej napadn�j � i excesy v tvorb� zbytn�­ Iych materialnich potfeb. Naessova koncepce uzke vzaj emne spjatosti a provazanosti �Iov�ka se sv�tem ostatnich zivotnich forem se v sociologi�t�W podob� stala zakladem Beckovy koncepce jednoty modemi spole�nosti a jej iho prostfedi. Podle Naesse : "My nejsme vn� zbytku pi'irody, a proto s n! nemiizeme zachazet, jak se nam zlibi, aniz by to m�lo vliv na nas sa­ motne. Musime si uv�dom it, co 6nime sam i sob�, kdyz i'!kame, ze m�­ n ime pouze vn�W pfirodu" (Naess 1 989: 1 65). U lrich Beck neodvo­ zuje spj atost �Iov�ka a pi'irody z l i dske schopnosti identifikovat se se stale � ir�im okruhem bytosti. Jednota spole�nosti a pi'irody se stala v prumyslove fazi modemy technologickym faktem. Plynou z ni vsak podobne bumerangove diisledky: " Rubem zespole�en�t�ne pfirody je zespole�en�t�ni po�kozovani pfirody, je h o transformace v soc ialni, ekonomicka a pol iticka ohrozeni systemu vysoce priimyslove globaln! spole�nosti" ( Beck 1 986: 1 0). V nazorech na environmentaln� nej vhodn�j � i usporadani spole�nosti se ani Naessova koncepce nevyhnula zak ladnimu problemu celeho en­ vironmentalniho hnuti. Dokaze az do zna�nych podrobnosti popsat ob­ rysy takove spole�nosti, ktera by zivotni prosti'edi po�kozovala ve srovnani s tou dne�nf jen mi nimaln�, jeho pfedstavy 0 tom, jak k ni dosp�t, j sou v�ak vice nei mlhave. To samozfej m� neznamena, ze sa­ motna vize nema zadnou cenu. Pfinej men�im pomaha uv�dom it si, nako l i k j e dne�ni model spole�enskeho uspol'adani devastuj ici a jake obrovske rezervy a d l uhy v tomto ohledu rna spole�nost, jez se po­ vazuje za vrchol racionality.

1 30

Ke svemu prosti'edi vl idml spole�nost nema dne�ni vysoce centrali­ zovanou podobu, sestava z po�etn� ne pi'i1i� vel kych komun it, j imz orientace na zem�d�lskou produkci v kombinac i s vyuzivan im m�k­ kych technologi i orientovanych na suroviny z lokalnich zdroj u umoz­ nuje pom�rn� vysokou m iru hospodarske sob�sta�nost i . Vy��i funkce zaj i�t'uj ici specializovanou zdravotn i peCi , provozovan i v�dy a dalsi specializovane � innosti j sou sousti'ed�ny v obsluznych komunitach. Existuj ic i socialni rozd ily v ramci obci j sou jen takove, fe nevy lu�uj i mofnost pracovat a fit pospolu. Namisto jednostranne profesni zdat­ nosti jsou rozvijeny i ty stranky osobnosti , jef se real izuj i napi'iklad v um�ni . Rozhodovani je � i n�no t�mi , j ichf se tyka, a take proj evy antisocialniho jednani j sou korigovany v zasad� nenas i ln� a vlastnimi s i lam i . Naess diagnostikuje pom�rn� pi'esn� s ily, ktere proti podobnemu uspoi'adani pusobi. Jej ich spole�nym jmenovatelem je nadm�rna cent­ ral i zace a nadfazovani kriteria finan�niho zisku v�em ostatnim zaj­ mum. Centralizovana narodni ekonom ika pi'izpusobuje svym poti'ebam m�i'itko infrastruktury a vytvai'i podm inky, kdy �ance na zisk j sou generovany v nadkomunitnich institucich. Podobn� j ako oblast prace, je centralizovana a standard izovana, pfedev�im zasluhou televize, take oblast kultury a zabavy. Ve stej nem m�i'itku je centralizovana take zdravotni a socialni pol itika, cof umozi'luj e zam�fit se pouze na sym­ ptomy, nikoli na vlastn i pfi�iny problemu. Zbytky lokalni komunity a mezigenera�nich vazeb jsou zpi'etrhavany a n i�eny v dusledku prosto­ rove mob i l ity vynucovane trhem. Nepfizn ive tendence budou dale sHit spolu s tirn, jak nadnarodni konkurence a nadnarodni velke fi rmy umocn i central izaci v m�i'itku globalnim. Ze sob�sta�nosti a z pouzi­ vani m�kkych technologi i se na nadnarodn ich trzich neprofituje. Lo­ kaln i zdroje jsou naopak stale dusledn�j i vyufivany c izimi fi rmam i . Specializace celych narodn ich ekonomik pod Ie poti'eb trfn i konkuren­ ceschopnosti naleza svou analogi i v omezenem a jednostrannem profe­ sionalismu individui (v oblasti sportu, um�ni, v�dy, techniky aj .). V makro i mikrorovin� plati, fe rozvoj schopnosti do me j e nevynos­ ny, nebot' za v�estrannost se neplati. Tak velkou zm�nu, j akou navrhuje, Ize uskute�nit jen v postupnych krocich : "Nepoti'ebujeme sj ednotit se na pi'edstav� j akesi c ilove uto­ pie, ale prodiskutovat omezene programy pol itickYch priorit v ramci sou�asnych politickych kon fl iktu " (Naess 1 989: 1 60). Tato cesta rna vsak m i nimaln� dv� slab i ny. Prvn i spo�iva v ur�item upadku v l i vu klasickych pol itickych instituci v dob�, kdy nadnarodni 131

fi rmy maj f vice moci nez mnohe staty. " Schopnost demokratickych in­ stitud urcovat pol itiku v na�f dobe neustale klesa, protoze vel ky vliv n a rozhodovanf pfej fmaj f mocne n atlakove skupiny" (Naess 1 989: 1 3 1 ). Navfc formalnf vzde lani a osveta, tyto trad icnf mechan ismy kul­ tivace vedom f obcanske spolecnosti, ztracej f dnes svuj vl iv. Druhym problematickym m istem je obtfina sluc itelnost rad ikaln ich pozadavku hlub inne ekologie s pozadavky trad icnich po l itickych prou­ duo "Zakladem hnutf h l ubinne ekologie je nazor, ze jeho dIu nelze dosahnout bez h lubokych zmen soucasne prumyslove spolecnost i" (Naess 1 98 9: 1 53). Problem je v tom, z e pol iticke strany, ani napfiklad odborova hnutf, si takove h l ub�f zmeny neprej i. S l i beralne orientova­ nym i stranam i se Ize stezf shodnout, brani tomu zcela od l i�ny pohled na otazku blahodarnosti C i �kod livosti ekonomickeho rustu i jej ich kraj n e antropocentricky vyhranene chapan i l idske svobody usticf v agresivni ind ividual ismus. Soc ialisticke my�lenf, pres existenci urCi­ tych stycnych bodu, odpuzuje hlubinnou ekologii svym durazem na maximalizaci produkce a spotfeby, na central izac i, na konzumn i mate­ rial ismus. Anarch ismus zase nedocei\uje nutnost existence urcitych a relativne s i l nych pol i t ickych i nstitud, jez jedine mohou celit si lam rozvratu a lokaln fho nas i l i . Konzervatismus je zase znevyhodnen svou uzkou vazbou na kfest'anske nabozenstv i s jeho vyraznym antropo­ centrickym potencialem. Vysledkem j e Naessuv pesimisticky povzdech : "Behem pfiSt[ch dva­ ceti az tficeti let by melD byt ucineno mnoZstvf zavaznych kolektivn ich rozhodnuti. Az dosud v�ak jen malo nasvedcuje tomu, ze ucinena skutecne budou" (Naess 1 989: 1 93). Ve Spoj enych statech popularizoval i Naessovu koncepc i hlubinne ekologie v teoreticke rovine pfedev�fm George Sessions a sociolog B i l l Deva ll, autofi kn ihy Deep Ecology ( 1 985). Konstatuj f, ze hlubinna ekologie zpochybi\uje v�echny p i l fi'e dnes pfevladaj fd mental ity. Otfa­ sa vfrou v to, ze: I.

Lide j sou zasadne odl i�nf od v�ech ostatn ich pozemskych stvofenf a maj f j im vladnout.

2. Lide j sou pany sveho vlastnfho osudu. Mohou l ibovolne vol it sve dIe a c i n i t v�e pro jej ich dosazeni. 3. Svet j e tak rozlehly, ze l idem muze poskytnout neomezene pro­ sti'edky. 4. Dej iny l i dstva j sou dej inami pokroku . Kazdy problem rna sve fe­ �enf, a proto pokrok n i kdy neustane (Deva l l , Sess ions 1 98 5 : 43). 1 32

Modern i spoleenost je pi'itom uspohidana zpusobem, ktery tuto men­ tal itu neustale reprodukuje. I kdyz nase vitalni poti'eby j sou prostSi, nez s i vetsina z nas mysli, spoleeensky j sou hypertrofovany. Tataz spoleeenska real ita zaroven vede k atrofii nasich poti'eb duchovn ich. Technickoprumyslova spoleenost je ovladana propagandou, ktera pod­ poruje falesne potl'eby a destruktivni touhy, jez maj i podpoi'it rostouc i produkci a spotl'ebu zbozi. Tento mechan ismus nas zaroven odvad i od pohledu na skuteeny stav veci a blokuj e rozvoj dusevni dospelosti . Devall a Sessions vypoe itavaj i zasadn i rozd i ly, ktere stavi proti sobe postoj technokraticky a alternativni postoj h l ubinne ekologie: technokratickj postoj

alternativni postoj

centralizovana moe

decentralizace

byrokratizace

samosprava

velka pol itika

lokalni autonomie

duraz na prava

duraz na povinnosti

I'izeni pomoci policie

vedeni pi'ikladem

soupei'ivost

vzajemna pomoc

rust konzumu

jednoduchost poti'eb

v ice vladni regulace

seberegu lace

svetska autorita

respekt pro duchovno

monopol izace nabozenstvi c irkvemi

participace laicke obce

monopol na i deologi i

tolerantnost pohledu

pi'iroda j ako zasoba zdroj u

komunikace s pi'irodou

obeanstvi jen pro e loveka

prava zvii'at a rost l i n

H l ubinna ekologie nezustala zalezitosti akademickych diskusi. I nspi­ rovala rad ikaln i ekologicke hnuti zamerene pi'edevsim na ochranu di­ voeiny a oceanu j ako nejeistSich rezervoaru sil pi'irozene evoluce. Na pi'elomu 70. a 80. let se pevnej i formuj i rad ikalni organizace typu Earth First ! Davida Foremana ei Sea Shepherd Society v eele s Pau lem Watsonem . Tyto skupiny chtej i rad ikalnimi prosti'edky upozornit n a nutnost ochrany d i voe iny, a to nikol i j iz jen v zajmu omezeneho antro­ pocentrismu. V polovine 80. let se tyto rad ikalni organizace dostavaj i do sporu s pl'edstavite l i socialni ekologie, ktel'i je vini z nedostatku so­ cialniho real ismu, ze sociologicke naivi ty, ba i z misantropismu. D is­ kuse mezi pi'edstavite l i obou smeru, tedy pi'edevsim Murrayem B ook­ chinem a Davidem Foremanem, je ze sociologickeho hled iska pouena,

1 33

nebof odkryla fadu rozporu, na nH narazej i snahy pl'izpusobit system modem i spole�nosti faktu existence l i m itu rustu. Bookchin roku 1 987 pro mnohe pon�kud pl'ekvapiv� vystoup i l s ostrou kritikou n�kterych dusledku h l ub inne ekologie. Reagoval tim na n�ktere kraj n i vyroky ochrancu d ivo�iny 0 �Iov�ku a l idske kultui'e jako zhoubne rakovin� Zem�. Jiz po�atkem 80. let upozom i l Roderick N ash, historik americkeho environmentalniho hnuti, na to, ze uvnitl' samotne rad ikalni ekologie existuj i dva od l isne sm�ry: prvy vychazi z v ize d i v06ny, druhy z vize zahrady. Prvy sm�r rna bl izko k hlubinne ekologi i a snazi se ochnini t maximum povrchu planety pl'ed zasahy �Iov�ka, jenz je jen jednim z mnoha zivo�isnych druhu, z h lediska n�­ kterych i nterpretaci h l ub inne ekologie zcela rovnopravnych a rovno­ cennych. L idskou spole�nost nema cenu transformovat, je ti'eba j i pl'isn� vymezit patl'i�ne meze, tak aby zbylo i na j ine druhy. Druhy sm�r vychazi naopak z nazoru 0 primam i potl'eb� zm�n spo­ le�enskych, a to ve sm�ru k v�tSi rovnosti a k v�tSi decentral izac i. Otazka ochrany divo�iny je zde druhotna, dulezite je, aby se l idska spole�nost, ktera pokryva j iz tem�1' celou planetu, chovala k prosti'ed i co nej men� skod l iv�. Oba sm�ry maj i sva s i ln�j s i argumenta�ni m ista i sve slabiny. Fore­ manova ochrana div06ny inspirovana h l ub innou ekolog ii je vedena snahou zaj istit co nej vice prostoru pro prub�h spontann i pi'irodni evo­ luce, do n iz �Iov�k nema pravo zasahovat. Dovedeno do dusledku, pokud nedoj de k vyml'eni l idstva, Ize tento cll naplnovat vzdy jen po­ lovi�at�. N�ktel'i z radikalu se dali strhnout az k Livaham 0 blaho­ damosti A I DS a k pozadavku nezasahovat proti vlnam h ladomoru a ponechat pl'irodu, aby si poradi l a sarna. V teto st�zi akceptovatelne kraj nosti j e ovsem podobny zpusob uvazovani ve svych dusledcich protipi'irodni, nebof upira �Iov�ku j ako jedinemu druhu pravo snazit se 0 totez, o� se snazi vsechny ostatn i druhy, tedy pl'ezit. B ookch inova socialni ekologie je profi lovana j iz ve svych rychod is­ c ich zna�n� odmn�. Jej im zakladem j e tvrzeni, ze I idska spole�nost muze byt utval'ena ruznym zpusobem a dopad I idskYch �innosti na pl'i­ rodu se podle toho m uze vyrazn� m�nit. KOi'istn ickym vztahem k pi'i­ rod� se vyzna�uj i pouze spole�nosti , ktere jsou vystaveny na koi'ist­ n i ckYch vztazich mezi l idmi. Pohled na pl'irodu jako na n�co men�cenneho pi'evlada ve spole�nostech uspoi'adanych h ierarchicky. Zatimco Bookch i n kritizoval ochrance div06ny za naprostou igno­ ran ci spole�enskYch podmin�nosti devastuj ic iho pl'istupu �Iov�ka ke sv�tu, Foreman obv i n i l socialni ekology z toho, ze ekologi i pouzivaj i 1 34

jen jako zast�rku pro prosazovani sv)rch levicov� anarchistickych re­ ceptu na spolecenske uspofadani . Po d e l� i dob� neproduktivn iho vzajemneho osocovanl se stoupenci obou taboru se�li na pfelomu 80. a 90. let k diskusi 0 tom, co je vlast­ n� d�l i a co spoj uje. D iskuse, z n iz byla pofizena kniha Defending the Earth, oba h lavn i protagonisty jednak sbl iZi la, jednak vyjasni la, v cern jej ich nazory zustavaj i odl i�ne. K naproste shod� do�lo v zapornem postoj i ohledn� pray clov�ka ambici6zn� zasahovat do pfirodn ich d�j u . Pfiroda je pfili� komplexn i a pfili� tajemna, nd aby clov�k mohl pomy�let na jej i uplnou kontro l u pomoci sv)rch technologi i . Je tfeba ponechat j i maximum spontaneity v mistech, ktera c lov�k zatim nekolonizoval, a to j ak prostorov�, tak funkcn�. Dam roz�ifovanl zasahu do pi'irody pfina�1 stale vice rizik v porovnan i se zisky. Je tedy tfeba vzit v�dcum pravo mucit zvii'ata, velkym spolecnostem vzit pravo vykacet zbytky pralesu, lovcum a ry­ bMum odejmout pravo pobijet zbytky ohrozenych zivoc ichu. Zaroven v�ak pi'edev�im Bookch i n naleha, aby navrat k pi'irod� ne­ byl snad h ledan v opu�t�ni rozumu a v navratu ke starym mytum a pi'irodn im ceremonial urn, ktere by s sebou casem nutn� pfinesly for­ movan i hierarch i i kn�zi a kn�zek a nove formy um�le udrzovane ne­ v�domosti . Ekologickou spiritualitu nelze rozvijet j ako antitezi civi­ l izace. Na moderni dobu nelze zapomenout, je ti'eba pokusit se co nejupln�j i zm irnit zla, ktera mimo j inych v�ci tez pi'inesla. Shoda zavladla i v identifikaci sil, ktere pi'edstavuj i h lavn i nebezpec i na�i doby. Jsou to zcela bezkonkurencn� vel ke nadnarodn i monopoly, byrokraticky i'izene mamuti organizace, ktere ve jmenu zisku zbavuj i lokality, regiony i cele narodn i ekonomiky i posledniho zdani sob�­ stacnosti a podi'izuj i je poti'ebam globalizovanych toku zbozi a financi. Nici tim pochopiteln� take samotnou podstatu my�lenky svobodneho trhu a snizuj i v)rznam obcanske spolecnosti. A konecn� se oba tabory shod ly take na tom nejdulezit�j�im - na spolecne vizi budoucnosti. Tu spati'uj i v b ioregionalismu, tedy v po­ stupnem pi'echodu k decentralizovanym jednotkam, pi'icemz decentra­ l i zace nema zdaleka jen pol itick)' v)rznam, ale projevuj e se rovn�z v pi'ibl izeni k lokalnim moznostem a k m istnim zdroj um, v decentrali­ zaci energetiky a v poklesu zavislosti na vzdalenych trzich. Podle Bookchina decentralizace znamena citlive pi'izpusobovan i c lov�ka moznostem mista, ve kterem zije, namisto dosavadn iho h ledan i stale vzdalen�j�ich rezerv umoznuj ic ich je�t� po urcitou dobu omezenou ka1 35

pacitu n�kol ika " nejvysp�lej s ich" m ist na svet� ve vsech ohledech mnohonasobn� pfekra�ovat. V tomto bod� je ovsem j iz ukryt jeden ze zdroj u nap�ti, jez mezi ob�ma pohledy pfetrvava. Bookchi nova pfedstava sit� zahradn ich m�st obklopenych pasem pudy obd� lavane pro vlastn i spotfebu je pro­ storov� vel m i naro�na a ponechava jen malo m ista pro nekultivovanou d ivo�inu. Foremanovi by j ist� byla bl izsi pfedstava ve lkych m�st, ve kterych je obyvatelstvo koncentrovano na relativn� male plose, za­ timco vnitrozemi by bylo pfenechano d ivo� in�. Takovy model je vsak pod Ie Bookch ina nesmyslny, protoze vysoka koncentrace obyvatelstva do velkych side l n ich jednotek vynucuj e pfisnou h ierarch izac i funkci a techn icky znemoziluj e samospravu sob� rovnych, tedy podporuje pra­ v� ty rysy spole�enskeho uspofadani, jez se nemohou nepromitnout take do d iskriminuj ic ich postoj u �Iov�ka vu6 pfirod�. Lide ve velko­ m�stech zij i v mocenskych a socialnich podminkach, ktere je vycho­ vavaj i ke kofistn ickemu pfistupu k pfirod�, takze to, co by se d iv06n� vratilo jej ich v�tSi sidl istn i koncentraci, druhou rukou by ji bylo vza­ p�ti odilato. At' j iz bude tlak l idstva na zbytky pfirody rovnom�rn�j i rozlozen, anebo vice prostorov� koncentrovan, obema taborum je zfejme, ze otazka pfe l idn�n i bude stale aktualn�jsi. Necitl ive vyroky n�kterych ochrancu d i v06ny vyvolaly ostrou reakci ze strany Bookch ina, jehoz vsichni pfibuzni se sta l i ob�ti nacistickeho holocaustu. Bookchi n proto s velkou neduv�rou reaguj e na jakoukol i v zminku 0 programech na kontrolu populace. K l i� k udrzite l nemu vyvoj i vidi v rovnom�rn�j s im pferozd�lovani a v decentral izac i , ktera usetfi zdroje spotfebovavane nyn i na chod nadmern� centralizovanych socialnich utvaru. Dave Fo­ reman mu ovsem v tomto bod� vcelku log icky oponuje poukazem na nepi'esvedCivost teze, pod le n iz z narovnan i vztahu mezi l idmi j iz auto­ maticky vyplyne tez odpovidaj ic i narovmin i vztahu mezi �Iov�kem a pfirodou. S ohledem na d iv06nu, tedy na posledni uzem i, v n�mz jest� muze probihat spontann i pfirodn i evoluce, Foreman upozoriluje, ze zan ik pfirody nemusi vypadat tak, ze vsechny j ej i zdroje budou vy�erpany �i otraveny, nybrz take tak, ze lesy se promeni v tovarny na dfevo, vsech­ ny potoky budou hygienicky �ist�ny a zp�vni ptaci chovan i propor­ c ionaln� k po�tu ovocnych stromu. Murray Bookchin, i kdyz zdaleka neni zastancem totalni human izace pfirody a um�leho fizeni pi'irodn ich procesu, chape pfirodu velmi siro­ ce, tedy n ikol i v protikladu k �Iov�ku, nybrz v�etn� � Iov�ka, ktery je 1 36

jej im sice ponl!kud nestandardnim, n icmenl! zcela legitimnim prod uk­ tern. Protoze je sou�asti moudre pfirody, rna �lovl!k �an c i vyuzit sveho rozumu k tomu, aby si uvl!domi l naprostou po�eti l ost v�ech snah 0 j ej i ovladnuti, a za�al se vaznl! zamy�let nad moznostmi pfatel�tl!j � iho souziti. Sociolog a h lubinny ekolog B i l l Devall, jenz vystupoval vu�i Book­ chinovi je�tl! kriti�tl!j i nez David Foreman, se za�atkem 90. let do­ mn iva, ze rad ikalni ekologicka hnuti se budou uzej i integrovat pfede­ v�im s ekofeminismem a proh loubi svou spolupraci s intelektualy zabyvaj icimi se otazkam i environmentalni etiky. To j e lepe vybavi pro zasadn i spor s tak zvanou tfeti vlnou environmental ismu, tedy se sna­ hou fe�it otazky zivotn iho prostfedi � istl! trznim a �istl! technokratic­ k}'m zpusobem, ktera pfevladla ve vyspl!lych zem ich v 80. letech. J i ny radikalni americky sociolog Lynton Caldwe l l ve sve kn ize In­ ternational Environmental Policy ( 1 984) konstatuje, ze l idstvo dnes stoj i pfed druhou kopemikanskou revoluci. V te prve muselo opustit mylnou pl'edstavu, ze j eho Zeml! j e stl'edem svl!ta. Ve druhe kopemi­ kanske revoluci, jez nas �eka, se bude m uset smil'it s tirn, ze neni stfe­ dem biosfery na teto Zem i .

1 37

Kapitola 1 0

W I L L I A M R. C A T T O N - P RE S T RE L E N O Jestlize nemitieme zabrimit kraehu, nebot' linosnou kapaeitu jsme jiz pfekroCili, snad nam mliie ekologieke poehopel/i jejieh sku­ teCl/yeh pfiCiI/ dopomoei alespofz k tomll, abyehom zlista/i lidsti za oko/nosti, ktere by z nas jil/ak mohly IlCinit ne/vory. W. R. Calton

Mezi vubec prvnimi sociology, ktefi zaznamenal i kval itativni zmenu v pomeru l idske spolecnosti k j ej imu prirodnimu prostred i, je nutno prednostne uvest americkeho sociologa W. R. Catton a z uni verzity v I l l inois. J iz v roce 1 972 publ ikoval stat' Sociology in an Age of Fifth Wheels (Catton 1 972), ve ktere formu loval vel m i rad ikalnim zpuso­ bern nazor, pod Ie nehoz l i dska spolecnost nevratne prekroc ila meze dane j i pfirodou. Zaroven pozaduje, aby tato skutecnost byla soc iology zoh lednena a aby ved la ke zmene j ej ich parad igmat. Je nutno si uve­ domit, ze stat' vzn ikla v dobe, kdy v evropske i americke soc iologii j ednoznacne dominovala parad igmata interpretativni, ktera v rovine symbolu zkoumaj i i nteraktivni vztahy mezi lidmi a prakticky zadnou pozomost nevenuj i vztahu clovek - fyzikalni prostrcdi. Catton upozornuje, ze soc iologie se rozvinula do sve dnesn i podoby v podm inkach, ktere se vyrazne l isily od podm inek soucasnych. Jej i parad igmata pretrvavaj i j este z dob, kdy relativne n izka hustota oby­ vatel nedavala vyn iknout zavaznosti biologickych (c i ekologickych) faktoru a j ej ich v l i vu na rozvoj jednotl ivcu, skupin a vubec socialni organizace chapane v nej sirsim slova smyslu. A vsak v dobe, pro niz j e charakteristicky prudky rust hustoty popu lace v j edne casti sveta a prudkY vyvoj technolog i i v j ine casti , zastaraly predpok lady soc iologu o tom, ze real ita j e predevsim konstruovana v ciste symbol icke rov ine. Noveho parad igmatu je zapotfebi n ikol i proto, ze bychom v rovine teorie zcela vycerpal i parad igma stare, nybrz proto, ze se zmenil svet vne sociologie.

Paradigm a s tare a n o v e Soc iologie vychazi az dosud z parad igmatu, pod le nehoz socialni j ednan i j e j evem sui generis. Sociologie uznava, ze je vzorovano 138

(a diky tomu pristupno v(\deckemu zkoumani), ale nezkouma, az na vyj imky, biologicke c i j ine subsocialni s i ly, ktere tuto vzorovanost spolupodminuj i . Predpoklada, ze se vytvafi v procesu socialni inter­ akce jako takove. Je treba doplnit pojeti c lov(\ka jako kulturni bytosti o pojeti clov(\ka jakozto savce vyvijej iciho se v konecnem a lidskou populac i s i l n(\ zat(\zovanem sv(\t(\. Tomuto poh ledu stare parad igma bran i predev�im svym precenovan im l idske jedinecnosti a miry auto­ nomie clov(\ka. Socialni v(\dy polozi ly takovy duraz na kulturni rozruzn(\nost druhu homo sapiens, ze jim uni klo, co rna tento druh s ostatn imi zivoc ichy spolecneho. Skutecnost, ze clov(\k j e schopen prenaset na sve potomky krom(\ geneticke informace take informac i ku lturni, nec i n i l i d i imun­ n im i vuci tlakum plynoucim z konecnosti j ej ich habitu. Spolecenske v(\dce v�ak upoutala symbol icky zprostredkovana interakce mezi l idmi natol ik, ze interakc i mezi n i m i a prirodnim prostred im v podstat(\ ignoruj i. Catton ve sve stati zl'ej m(\ vubec poprve sociologickou obci sezna­ m i l s dnes j iz zcela b(\znou my�lenkou 0 tom, ze zhor�ovani prostredi nen i pouze lokalni zvla�tnosti postizenych m ist, ale stalo se globa l n im, celosv(\tovym problemem. C lov(\k narazil na mechan ism us, jenz ode­ davna pusobi v prirod(\ a regu l uj e j ej i ekonom iku: zm(\n i l svou c in­ nosti sve prostredi v takovem rozsahu, ze to snizuj e podporu, j iz pro­ stred i muze jeho druhu poskytnout. Tento zitkon ekologicke sukcese pusobi univerzaln(\, tyka se tedy take ve�kereho l idstva. Cattonova stat' j e predev�im reakc i na kn ihu Howarda T. Oduma Environment, Power and Society ( 1 97 1 ), ktera tohoto soc iologa vel m i s i ln(\ znepokoj i la. Odum zde ukazuje, jak modern i clov(\k docasn(\ za­ stini l svou osudovou zavislost na sl unecni energ i i tim, ze zacal po­ uzivat technologie a rozvinul socialni systemy, jez spoc ivaj i na vyuzi­ van i fosi l n ich pal iv, tedy na zasobach energie pochazej ic i z minuleho s lunecniho zareni. Odum se obava toho, ze po vycerpani fos i l n ich pal iv se j iz prili� rozmnozena l i dska popu lace nestaci readaptovat na omezeny pi'ikon slunecni energie. 1 pokud by nam atomova energie pomoh la tento problem re�it, domn iva se Odum, je otazkou, zda m ira na�ich zasahu do systemu podporuj ic ich na Zem i zivot nepovede k ne­ vratnemu zhor�ovan i podminek pro na�e preziti. Catton zasazuj e problematiku energetickych toku do �irokych antro­ pologickych souvislosti. Od vzn iku druhu homo sap iens Ize uvazovat o tom, ze pl'iroda zacina zkou�et novy evo l ucn i mechanismus tim, ze vyuziva rovinu symbol icke komunikace ke sd(\lovan i informac i mezi 1 39

generacemi, tedy tam, kde az dosud dominovala komunikace gene­ t icka. Zakladni sociologicke paradigma tuto skutetnost uti n i l o jadrem sve argumentace a do sti'edu svych uvah postavilo rozdi l mezi gene­ tickou deditnosti a dedictvim pi'edavanym soc ial izaci, tedy rozd il mezi pi'irodou a kulturou. Tento rozd il j e realny a jeho uznani melo svou vedeckou vahu. Melo ji pi'edev�im v dobach, jef pi'edchazely pi'e­ mnozeni l idstva vzhledem k prosti'edf. Dne�ni situace vola po ustaveni noveho sociologickeho parad igma­ tu, j ez bude krome poukazu na odl i�nosti obou zminenych evolutnich mechanismii zdiiraznovat pi'edev�im jej ich vzajemnou podminenost. Toto nove paradigma nam musi umozn it pochopit evolutni zavaznost na�i populatni exploze. Dosavadni parad igma nema k teto proble­ matice prakticky co i' ic i : vem potet obyvatel pro toto parad igma zna­ mena jen vegi potet nositelii kultury, at' j iz v podobe vemho pottu pracovn ich sil, vegiho pottu obrancii zeme, vegjho pottu ttenai'ii, anebo vegiho pottu vedcii ti vei'ic ich. Kultura nezmeni l a biologicke vlastnosti tloveka. Pouze l id em umoz­ n i l a zvy�it jej ich populaci do te m iry, ze zatala narazet na l i mity unosne kapacity prosti'edi pro j ej ich druh. V teto situac i kultura tlo­ veku navic umozn i l a dotasne pi'ekrotit unosnou kapacitu prosti'edi v i'ade lokal it. Tento stay je v�ak prave jen l okaln i a dotasny. G lobalne vede tento uspech tloveka jakoZto kulturn i bytosti ponekud paradoxne k tomu, ze prave principy ne-kulturn i ekologie zat inaj i m it pro j eho dagi osudy nej vegj vl iv. Kultura propiijtila tloveku dotasne zdani, ze je vynat z p l atnosti ekologickych zakonii. Jeho uspMnost v�ak navod i­ la situaci, kdy tato zdanl iva vyj imka z ekologickych pravidel pi'estava p latit. Ve svete, j enz hrozi stat se prave v diisledku m i nu leho zpiisobu boje I i d i 0 sve pi'eziti pro t loveka stale mene obyvatel nym, Ize otekavat vznik n ovych vzorcii kolektivniho chovani, 0 n ichz dosavadni soc iolo­ gie n euvazovala. S nariistem populace Ize s vym pravdepodobnosti otekavat kon fl i kty zajmii usiluj ic ich 0 kontrolu techze nedostatkovych zdroj ii . Naplnovan i aspiraci bude stale citelnej i ohrozovano, stale vice l i d i tim bude popuzovano a poti'eba nenavidN ty druhe bude stale s i l nej �i. Populatni t laky s vysokou pravdepodobnosti n avic zvy�i j iz tak vy­ sokou m iru l i dskeho etnocentrismu s jeho netolerantnosti viiti odl i�­ nostem. V�ichn i I ide zij ic i na pi'el idnene planete se dostavaj i do ne­ vabneho postaveni nechteneho d itete. Jestl ize j e nas mnoho, miize se 1 40

lehce mit podezfeni, ze n�kdo je pi'ebytecny. Spo lu s tim se rozsifuje strach a zaroven snaha ukazat, z e pfebytecnym je n�kdo druhY. "V pfepln�nem sv�t� zavisi casto vlastni usp�ch na neusp�chu dru­ hych. Ne snad proto, ze by l ide m�1 i men� skrupul i nez dfive, ale prost� proto, ze maj i men� prostoru" (Catton 1 972: 443). J iz v dnesn im sv�t� pfestavaj i platit mnohe stereotypy, j ichz se so­ ciologie stale jest� drzi. Tyka se to napfiklad konceptu moderni zace dosud " nerozvinutych" zemi, tedy zem i, v n ichz pocatkem 70. let zilo 70 % l idstva. Soc iologove j sou mezi t�mi , kdo se stale j est� dom n i­ vaj i, ze nerozvi nute zem� se musej i stat rozvinutYm i . Nove ekologicke paradigma tuto domn�nku j iz nepodpofi a "sociologove by se nem� l i ocitnout mezi poslednimi, kdo uznaj i, z e industrializace po americku nemuze byt vzorem pro budoucnost dnesnich nerozvinutych zem i . M � l i bychom si zacit uv�domovat, z e spise opak bude pravd�po­ dobn�jsi" (Catton 1 972: 440). Nove ekologicke paradigma nam umozni m i mo j ine pochopit, ze propast mezi "vysp�lym i " a " nerozvinutymi " se neuzavfe. Umozn i nam naopak uv�domi t si, ze "americky zivotn i standard byl nereal istic­ kou aspiraci pro vsechny s ryj imkou male casti sv�ta, ktera m�la pros­ t� st�sti. N izka h ustota populace byla soucasti tohoto st�sti. Toto st�sti vsak bylo jen docasne, a to dokonce i pro Americany" (tamtez: 440). Dnesni sv�t zaziva na jedne stran� zcela bezprecedentni "revoluci rostoucich ocekavani", jef je j ednim z dusledku vypj ateho individua­ I ismu, na stran� druhe j sou jeho obrysy tvarovany n ikol i vu li j ednotli­ rych individui, nybrz zcela neindividual istickym principem nezamys­ lenych dusledku j ednani. Ten vede k tomu, ze pocet individui se od pocatku naseho stoleti zdvoj nasobi l a do pocatku stoleti pi'istiho se zdvoj nasobi opR Revoluce rostoucich ocekavani prave v kombinaci s mnoha zcela nezamernymi dusledky naseho vlastniho jednani n ej sp iS povede, podle Catton a, k nove revoluci, a sice ke zlov�stne revoluci rostoucich frustraci. Snaha ukazat, ze pfebytecn i j sou t i druzi, je stale znovu srazena pocity vlastni bezmocnosti vuci deni, j ez nerespektuj e intence nikoho z e zucastnenych. Jestlize sociologove chtej i human izovat spolecnost v teto fazi, kdy kazdy z jej ich clenu se muze c itit byt "patym kolem u vozu" (odtud nazev cele stati), maj i jen jednu moznost: ukazovat, ze zalostny staY planety neni d i lem zadneho zloducha, ale pi'irozenym dusledkem do­ casne uspesnosti l i dskeho pokoleni. Z ivot bude v budoucnu dost tezky, konstatuje Catton, i bez emocn ich antagonismu, ktere n ic nefesi, pouze vyosti'uj i antagonismy ekologicke. 141

Catton nevidi j im: vychod isko, nez sm irit se 5 osudem : "V ekosys­ temu, v nemz populacn i tlak vede ke vzriistu i ntenzity soupereni uvnitr druhu, se miize stat pnive fatal i sticky postoj jedinym uCinnym lekem proti riziku hobbesovske valky vsech proti vsem . Jestlize je l idsky zi­ vot kratky, fatal i sticky postoj miize zabnin it aspon tomu, aby se nestal zbytecne osk l i vy a kruty" (Catton 1 972: 446).

Pfestfe / e n o W i l l iam R. Catton s e p o uverej neni varovneho clanku ocitl v rol i ja­ kehosi pateho kola americke soc iologie, jeho stat' nevyvolala na stran­ kach odbornych casopisu prakticky zadnou odezvu . Po deseti letech shromazd'ovan i materialii vydava pocatkem 80. let knihu Overshoot s podtitulem The Ecological Basis of Revolutionary Change ( 1 982). Tato prace nalezla oceneni v fadach ekologickeho hnuti, zatimco v kruzich soc iologickych byl jej i oh las neporovnatelne slabsi. V uvedene monografii Catton doklada sva drivej s i tvrzeni mnoz­ stvim udaj u z oblasti h i storie, antropologie a soc iologie. U stredni ka­ tegori i cele prace j e koncepce "unosne schopnost i" (carrying capacity), tedy schopnosti urciteho uzemi poskytovat j i stemu druhu vse, co pro svou reprodukci potfebuje, a zaroven schopnosti absorbovat zplodiny teto reprodukce. Jedna se, j inym i slovy, 0 max imal n i zatez, jakou ur­ cite prostredi j este unese, rna- I i v nem dany druh dlouhodobej i existo­ vat. Je- l i tato kapacita prekrocena, aktivuj i se sily, ktere zatez sn izi. Jedna se 0 j ednu z nej beznejsich kategori i uzivanych ekologickou vedou. Catton si klade za ukol osvetlit zvlastnosti, ktere pro tento zakladni ekologicky koncept plynou, je-l i konfrontovan s I idskou kulturou. C lovek j e stejne jako j ine druhy schopen reprodukovat se pres m iru danou unosnou kapacitou prostred i. Na rozd il od j i nych tvoru je vsak schopen domyslet diisledky, k nimz toto tempo reprodukce s pfirodn i n utnosti povede. J iz sarno domysleni diisledku mu miize pomoc i pri­ zpiisobit se snad 0 neco lepe nevitane, ale pri pokracovan i dosavad­ n ich trendii bohuzel nevyhnutelne budoucnosti . H i storicka fakta dokumentuj ic i zrychluj ic i se pfibl izovani cloveka a jeho spolecnosti l i m itiim unosne kapac ity prostredi pro druh homo sa­ piens soustred'uj e Catton v kapitole nazvane pfiznacne "Tragicky pri­ beh l idskeho uspechu". Kapitolu Ize c ist tez jako pokus 0 period izac i l idskych dej i n z ekologickeho hlediska.

1 42

Po dobu zhruba dvou m i l i6nu let, b�hem n iz se na planet� vysti'idalo pribl izn� 80 000 generac i lovcu a sb�raeu, se dai'i lo zdokonalovat technologi i, jez umoznovala l idske populaci pi'ebirat pro svuj vlastn i uzitek stale dal�i porce celkove kapac ity planety pro udrzovan i nej ruz­ n�j�ich forem zivota. Darilo se to tedy na ukor j i nych, at' j iz zivoC iS­ nych, c i rostl innych druhu . N�kdy v dob� pred 3 5 0 0 0 lety s e objevuje homo sapiens v poetu kolem ti'i m i l i6nu jedincu. Trvalo mu zhruba tisic generac i, nez jeho poeet stoupl ze ti'i na osm m i l i6nu. Tento narust probihal zcela nepo­ zorovan�, nebot' prum�rny kmen se za jednu generaci pocetn� zv�tS i l o men� nez 0, I % . Prvni revoluce nastava zhruba pi'ed osmi a z deseti tisic i lety, kdy pi'echod k zem�d�lstv i pi'edstavuje obrovsky zasah elov�ka do systemu zavislosti ruznych forem zivota. C lov�k se uei i'id it chovan i easti bio­ ticke komun ity, coz umoznuje deseti nasobny vzrust l idske populace, nyn i j iz v prub�hu pouhych 1 60 generac i, zij icich mezi lety 8000 az 4000 pr. n . ! . Zm�ny j sou n icmen� sta le nepozorovatelne, za jednu ge­ neraci pribyva l idstva pi'ibl izn� 0 1 ,5 %. Ke konci tohoto obdobi zij e na Zem i as i 86 m i l i6nu l idi. Pi'echod od kost�nych a kamennych nastroj u ke kovu umozn i l vzn ik i'ady techn ickych inovac i, mezi j inym vynalez pluhu a spolu s n im moznost zapi'ahnout do obd�lavan i pudy m imol idskou energi i . Dopro­ vodne rozs ii'eni unosne kapac ity prosti'edi pro na� druh nebylo vsak pi'ili� velke, nebot' cast urody z obd� lavane pudy bylo nutno rezervo­ vat pro tazna a j ina domaci zvii'ata. B�hem pos lednich etyr tisic let pi'ed nasim letopoetem vzrostl poeet lidi obyvaj ic ich Zem i z 86 m i l i6nu na pi'ibl izn� 300 m i l i6nu, to j e v prum�ru 0 nece le jedno procento za jednu generac i . P o zbytek antiky a prakticky cely sti'edov�k zustava vztah elov�ka k prostredi v principu nezm�n�n. Ureity zlom nastava teprve od konce 1 5 . stoleti, kdy evropSti obchodnic i a zem�d�lci ovladaj i nove konti­ nenty, coz pro n� znamena prudke zvysen i unosne kapac ity uzem i, jei az dosud bylo obyvano jen lovc i a sb�raCi . Novy kontinent, jenz byl v te dob� "piny" lovcu a sb�racu, byl temer "prazdnY" z h lediska far­ maru. Podman�ni tech to uzemi umoznilo vyrovnat se s popu lacn imi tlaky a doprovodnou devastaci stareho kontinentu. Jestl ize pred Ko­ lumbem pripadalo na jednoho Evropana v prum�ru 24 akru pudy, po objeven i Ameriky to bylo 1 20 akru . Nov)' prostor, jenz nebyl rozsiren pouze na ukor rost l i n a zvirat, ale take na ukor j ine l i dske rasy, dal pri­ lezitost k tomu, aby behem pouhych sestnacti generaci do�lo ke zvy1 43

�en i l i dske populace 0 tem�f 1 90 %, coz pfedstavuje tempo 7 % za jednu generaci . K tomuto vzriistu do�lo na samem sklonku agnirn�­ kupecke periody. Tento mihly vzriist unosne kapac ity pfisp�1 vyrazn� ke zvratu nejen spole�nost i, ale i menta l i ty rod iciho se modern iho clov�ka. Vzn ikl po­ cit neomezenosti prostoru a nad l i m i ty cyklickeho poj eti casu pfevl
Technologie, kteni az dosud vzdy rozsi rovala unosnou kapacitu pro­ sti'edi pro cloveka, s pi'echodem k fosi l n im pal i viim zac imi piisob it v opacnt!m smeru - zvysuj e pozadavky na zdroje spoti'ebovavane na osobu (a k tomu j este j ej i technicke vybaven i), a tim zvysuje zatez pro­ sti'edi i bez ohledu na populacni pi'iriistek. Technika umoznuje odebi­ rat cloveku z prosti'ed i i to, co by bez n i nedokazal, a v tomto smysl u rozsii'uje pro jeho druh unosnou kapac itu prosti'edi. Svym i naroky n a zdroje, stejne tak j ako zplod inami z j ej ich spoti'ebovavani, vsak na druhe strane unosnou kapacitu prosti'edi pro cloveka opel snizuj e. Za­ timco ekonomove se raduj i z prve z uvedenych skutecnosti, ekologove s rostoucimi obavami poukazuj i na druhou z n ich. Radost ekonomii ze symbi6zy c lovek - stroj je vsak problematicka i ze samotneho ekonomickeho hlediska. Jak konstatuje Catton: " U dajna hoj nost fosi l n i energie existuj e jen d iky tomu, ze c lovek je pi'ipraven cerpat a utracet j i tisickr
straci : ve�kere obi l i vypestovane za rok na pol ich v USA by dokazalo, pi'emeneno n a vyuzitelne pal ivo, uspokoj i t pouze necelych 1 ,3 % rocni spoti'eby energie v USA. V ice nd devet desetin energie, kterou dnes c lovek celosvetove spo­ tfebovava, pochazi z j i nych zdroj u nd z celosvetove urody, rna tedy j iny puvod, nez je rocni pi'irustek vegetace v dusledku dopadu vyuzi­ telne s lunecn i energie. To ale znamena, konstatuje Catton, ze lidsky rod se od prumyslove revol uce ucin i l z 90 % zavislym na pouze do­ casne, natrvalo i 1uzorn i ci jak fika " pfizracne unosne kapac ite" (phan­ tom carrying capacity). J inymi slovy, pokud by tato forma energie pi'estala byt k dispozici, pak bychom bud'to devet desetin na�ich potfeb museli ozelet, anebo by se devet desetin svetoveho obyvatelstva ocitlo zcela beze zdroju. Lze to i'ici j e�te j i nak: pokud bychom chte l i nahrad it fos i l n i energii energii z fotosyntezy, poti'eboval i bychom pi'i soucasne spoti'ebe energie zhruba deset zemekoul i na�eho typu. Krome vyuzivani i1uzorni unosne kapac ity prosti'ed i, docasne umoz­ nene exploataci fos i l n iho pi'irodn iho kap italu, se clovek nauc i l pi'ekra­ covat unosnou kapac itu prostfedi je�te i j inym zpusobem - obcho­ dovanim. Provozovani obchodu mezi ruznym i m isty umoznuje, aby lokalni nedostatek kazdeho z n ich byl odstranen dovozem. Obchod umoznuje pfekonat lokalni nedostatek za pomoc i vzdaleneho pfe­ bytku. Snizuj e se tim zavislost na lokal ite, ov�em za cenu odpovidaj i­ ciho zvy�eni zavislosti na systemu funguj iciho obchodu. Tento system je v�ak rovnez zalozen na spotfebovavan i fos iln ich zdroju, c imz se za­ vislost spolecnosti na "pfizracne unosne kapac ite" nasob L Take obchod umoznuje pfelstit Iim ity unosne kapacity prostfed i pouze docasne. Umoznuje napfiklad Japonsku uzivit tfikrat vice l idi, nez kol ik by mohlo jeho ostrovy obyvat, pokud by je mely uzivit pouze domaci potraviny. Tento zpusob pfeziti je ov�em zavisly na tom, ze v j inych zem ich se populace nerozmnozi az na urovei'l unosne kapacity jej ich uzemL Je �iroce rozmena pfedstava, pod le n iz modern i clovek ucin i l pfi­ rodu "produktivnej�i". Modern i c lovek v�ak zustava, stejne tak jako jeho pfedci, ale i ostatn i zivocichove, zavislym na schopnosti rostlin pfemenovat fotosynteticky slunecni energii a anorganicke latky ve vy­ uzitelnou potravu. C lovek srym i zasahy nikterak nezry� i l objem foto­ syntezy u rostlin. Pouze nahrad i l rostl iny pro sebe "zbytecne" tem i, jez pak vyuziva pfimo, anebo skrze zvifata, jez chova. Temito zpusoby dnes spotfebovava zhruba jednu osm inu ve�kereho rocniho produktu 1 46

fotosyntezy rost l i n v�ech kontinentu. Stae i lo by tedy, aby l i dstvo pfi dne�ni spotfebl\ a dne�nim slozen i potravi n svuj poeet j e�tl\ tfiknit zdvoj misobi lo, a zkonzumovalo by v�e, co na cele pevn inl\ vyroste. I 1 uze, ze ue i n i l svN "produktivnl\j�im", vyrusta tedy pouze z toho, ze dokaze podrizovat svym potrebam stale vN�i dil produktivity, jez zu­ stava stale stej nl\ l i m itovana. I kdyz lidstvo dnes odebira zhruba j ednu osm inu eiste roeni foto­ synteticke produkce pro svou vlastn i potrebu, ani zbylych sedm osm in b y mu nestae ilo k tomu, aby pokrylo tu spotrebu energie, kterou navic eerpa z podzemi. Kdyby tento prisun z podzemi ustal, neadaptujeme se na zml\nl\nou situac i v poetu, v j akem na Zem i zij eme. Catton tedy vini z pfil i�neho optimismu samotneho Malthuse. Mal­ thusova predpovM se az dosud nenaplnila predev�im diky obl\ma zpu­ sobum vyuziti i l uzom i unosne kapaci ty, tedy d iky fosilnim pal ivum a rozvoj i obchodu . Britove Malthuse nevyvrat i l i , konstatuje Catton. Bl\­ hem uplynulych dvou set let se obyvatelstvo britskych ostrovu trikrat zdvojnasobilo a zij e vysoce nad svuj prijem z fotosyntezy. Koupi l o si pouze cas, a to tim, ze sahlo k eerpani prirodn iho kapita l u z podzemi a k obchodu s menl\ zatl\zovanymi zeml\mi . Malthus se myli l pouze v tom, ze si neuvl\dom i l , ze tl\m ito zpusoby j e mozne doeasnl\ unosnou kapacitu prostred i prekroeit. Cenou za toto prekroeen i je v�ak rostouci zavislost elovl\ka na dopravn ich prostfedcich, stroj ich a chemikal i ich, jez spolu s n im spotrebovavaj i neobnovitelne zdroje a zamoruj i pro­ stredi. V dusledku oboj iho se muze lehce stat to, s eim ani Malthus nepoeita l : muze doj it ke snizeni unosne kapacity prostredi, jez pak nezaruei pfirustek potravin ani aritmetickou radou. Navic plati, ze je- l i unosna kapacita prestrelena, tedy dojde- l i k po�koze n i habitatu, k lesa schopnost daneho teritoria vyzivovat dany druh, i kdyz jeho populace vymira. Modem i narody zalozi ly svoj i existenci na kontinuitni skl izn i zdro­ ju, ktere se neobnovuj i. To j im umozn i lo vytvofit spoleenost nato l i k komplexni, z e neni schopna vystaeit s pfirozenym sluneenim prikonem energie. Muze uzivit sve pocetne obyvatelstvo jen za cenu rostoucich dotaci energie do pudy, at' j iz v podobl\ chemikal ii, e i stroju, ktere j i obhospodaruj i. Skrze hnoj iva a traktory s e i zemMl\lstvi stava je n jednim z odvl\tvi tl\zby, j e schopno reprodukovat obnovitelne zdroj e j e n z a cenu nevratneho eerpan i zdroj u neobnovite lnych . Podobnl\ j ako ve vyrobl\ a dopravl\, take v zeml\dl\lstvi se e lovl\k stal zavislym na "phantom carrying capac ity " .

1 47

Kr i t ika c h icagske skoly W i l l iam R. Catton podrobuje zasadn i kritice zpiisob, j imz soc iologie ve fazi chicagske �koly apl ikovala ekologicke pozmln i pfi stud iu l idske spolecnosti . Tfebaze se c iti l i byt inspirovani Fredericem Clementsem, soc iologove chicagske �koly nepochop i l i v pine �ifi koncepci sukcese. M e l i sklon chapat sukcesi jen jako proces, v jehoz priibehu je hiife adaptovany druh vytlacen druhem lepe adaptovanym, aniz by doslo k zasadnej �im zmenam oko l niho prostfed i. Jedna se napfiklad 0 si­ tuace, kdy jedno etn ikum c i j edna profesni vrstva nahrad i v urcitem prostoru etnikum ci vrstvu j inou. Podstata sukcese vsak spoc iva v tom, ze organismy, jez uzivaj i urci­ ty habitat, svy m i vlastn imi zivotn imi pochody snizuj i jeho schopnost skytat j im vhodne prostfed i. Pfetvarej i ho zpiisobem, ktery konvenuje tern, kdo j e nahradi . Lidstvo c i n i pfesne totez. Nepochop ilo, ze uhli c i ropa mu slouzi mnohem lepe, vaze- l i v podzemi masu uhl iku, n e z kdyz j i uvoli'luj e nekontrolovate lne v motorech svych stroj ii do ovzdusi. Sociologove chicagske skoly nezkoumal i procesy, v jej ichz priibehu urcita komun ita zpiisobi sarna sviij vlastn i zan ik prave tim, co provo­ zuj e a co <:: i n i svemu prostredi. C tyri staleti euroamericke nadvlady promen i ly svet nato l ik, ze se stale mene podoba tomu habitatu, v nemz se homo sapiens vyvinul a na ktery byl geneticky uzpiisoben. Pfitom c lovek uz nema kam odej it, jako to delal vzdy v minulosti, kdyz sve prostfedi vycerpal . R . E . Park a j eho kolegove byl i prili� zakofeneni v "dobe hoj nosti", nez aby byl i schopn i uvazovat 0 modemi spolecnosti jako 0 pfechod­ nem prekl imaktickem stad iu. Samotna myslenka na to, ze dopad prii­ mysloveho cloveka na j eho hab itat miize ucinit svet pro cloveka neo­ byvate lnym, by pfi l i s protii'ec i la tehdy bezne idej i 0 blahodamosti riistu kontroly cloveka nad pfirodou. Roderick Mc Kenzie se domn ival, ze existuj e zasadni od li�nost mezi ekologickym i zakony tykaj icimi se cloveka a zakony, ktere regul uj i osudy nigich organismii. Muselo u plynout piil stoleti od doby, kdy se Robert Park poprve pokusil vyuzit Clementsovych studi i 0 sukcesi rostlin, aby podobny optim ismus opadl . Behem onoho piilstoleti se ovsem tlak l idske zateze na ekosys­ temy vice nef zdvoj nasob i l . Cattoniiv popis podstaty priimyslove spolecnosti je ve lmi natural is­ tickY. Konstatuje, ze modemi stroje a technologie pouze zvysuj i apetit c loveka po fosi l n i energ i i , coz ve svych diisledc ich snizuje unosnou kapacitu prostfed i pro j eho druh. Komplex clovek-stroj , jenz tvofi technologicky zaklad priimyslove spolecnosti , funguj e podobne jako 1 48

rozkladni m i krob i .livici se odumi'elym i organismy. Tento system ne­ d isponuje biochemickym okruhem, j en.l by ho revital izoval skrze fo­ tosyntezu. Podobn� jako hni lobn i mikrobi , take system industrial n i spole�nosti prospiva j e n tak d louho, pokud rna k d ispozici hoj nost odumi'ele hmoty. Pote kolabuje. C lov�k prumyslove spole�nosti .lij e v systemu detritivorn im, j e n .l j e zcela zavisly na organ ickych zbytcich, pi'edevsim na rop�. Priroda zatim v.ldy nechala tento druh organ ismu po pi'echodnem boomu vymi'it. Pokrok modern i spole�nosti po technologicke strance n eznamena n ic j ineho nef pi'echod od zpusobu zivota spo�ivaj icim na cirkularit� biogeochem ickych procesu ke zpusobu zivota, jenz spo�iva na l inear­ n ich chemickych transformac ich. Neni duvodu domn ivat se, ze prav� v tomto pi'ipad� skon� i boom hoj nosti j inak nez obvykle. Vymi'eni j e jed inou odpov�di, kterou pi'iroda reaguj e na pi'esti'e leni. Cattonova d i agn6za nen i prav� optimisticka: "Jestl ize j sme pi'esti'e­ l i l i unosnou kapac itu, nemuzeme zabran it zhrouceni. Pochop ime-l i ekologickou ur�enost nasi s ituace, podai'i s e nam snad zustat l idskym i i za okolnosti, ktere by nas j inak svad�ly k tomu chovat se bestialn�" (Catton 1 982 : 2 1 6). Ekologicky pou�ena soc iologie muze v tomto ohledu vykonat pozi­ tivn i praci . I nspiruj e totiz k i'ad� otazek: - j akym i zpusoby by se modern i spole�nost mohla stat men� detriti­ vorn i? - jak by m�1 vypadat system vzaj emne kooperace mezi �Iov�kem, zvi­ raty, rostl inam i a pudou? - jak vest l i d i k tomu, aby si uv�dom i l i , ole zivot v nadbytku neni d lou­ hodob�j i mozny? - j akym i cestam i by bylo mozno sladit pokles zivotn i urovn� se vze­ stupem kvality zivota? Catton zustava ve vsech zmin�nych ohledech s i ln� pesim istickY. Upozori'iuje na skute�nost, ze i 40% sn izeni spoti'eby energie by nam pi'i dnesnim tempu rustu koupilo odklad dnesni situace pouze 0 sedm­ nact let. Upozori'iuje i na to, ze viru ve vysokou kvalitu zivota pri n iz­ kern konzumu je mnohem snadn�j s i kazat nef praktikovat. Na zasadn i otazku, zda s e Ize vratit k ziti z pi'ijmu (tedy z ro�niho produktu foto­ syntezy) a zanechat zivota z d�dictvi a uspor (tedy �erpani fosi l n ich zdroj u), odpovida s odkazem na pi'ilis vysoky po�et obyvatelstva za­ porn�. (V dob�, kdy psal svou knihu, .lily na Zem i �tyi'i m i l iardy l i d i. )

1 49

Jedinou �anci vidi v dusledne skromnosti, ktenl muze alespon �as­ te�n� brzd it dam rozeviran i n uzek mezi na�imi potl'ebam i a moz­ n ostm i unosne kapacity Zem� pro na� druh. Sebeomezovan i je jed inou alternativou k sebedestrukci . Proto je take zce la nekompromisni v otazce reklamy. Tento prumysl na mnozeni pl'an i, jenz zam�rn� zvy­ �uj e l idskou frustraci, navrhuje zakazat zakonem. Cattonovo dilo je dobrou i lustrac i tragicke pozice, do n iz se dostava modern i spole�enska veda. U lohou v�dy j iz neni formulovat vizi rustu a pokroku a snazit se pl'isp�t srymi prostl'edky k jej imu urychlen i. Jej im ukolem j e upozornovat na rizika plynouci z dosavadn iho zpu­ sobu dosahovan i rustu a men i pokroku, aniz by m�la prostl'edky, jak t�mto rizikum �elit. Ekologicky pou�ena sociologie vi, ze Iidstvo ziskava z neporu�enych ekosystemu m nohem vice nez z t�ch, jej ichz fungovan i svou snahou 0 dominaci j iz sta� ilo ohrozit a vazn� naru�it. Sociologie j e v�ak bezbranna vu�i ideologi im, ktere ve j menu nej­ vy��ich I idskych idealu tento neblahy trend vedouci k sebedestrukci podporuj i a posv�cuj i.

1 50

Kapitola 1 1

OD EKONOMIKY PRIRODY KE KRITICE RUSTU Veril v moinosli neomezemiho ruslu omezemim prosli'edi mUte jen btazen anebo ekonom.

v

Kennelh E. BOll/ding

Pi'irodov�dna ekologie sarna sebe puvodn� oznacuje za "ekonomiku pl'irody" a vychazi z my�lenky, ze take d�ni v pi'irod� probiha pod le stej nych pravidel, j imiz se i'idi hospodai'eni c lov�ka. Hospodarstvi clo­ v�ka bylo ve skutecnosti vzorem pro ekologicke chapani ucinnosti a vzajemne provazanosti ve�kereho d�ni v ekosystemech. Artikulace my�lenky mezi rustu vazn� zpochybnila vhodnost podob­ nych analogii. Fungov{m i modern i ekonom iky se v urcitych podstat­ nych bodech od fungovan i pi'irody vyrazn� l i s i a pniv� v dusledku t�chto od li�nosti soucasne l idske hospodai'eni pi'irodu ohrozuje. Podobna kritika nemoh la zustat dlouhodob�j i bez pati'icne odezvy v sociologi i. System ekonom iky tvoi'i jadro modern i spolecnosti a da­ lekosahle ovl ivnuje rozhoduj ici parametry jej i reprodukce. Je- l i v eko­ nomickem systemu ukryta podstatna dysfunkcnost, rna to zasadn i yYznam pro charakter a sm�i'ovan i cele modern i spolecnosti . Socio­ logove moh l i vyuzit tez podobn� motivovaneho kritickeho pl'ehodno­ covan i, jez probihalo v 70. a 80. letech v oblasti teorie politiky, prav� alternativn i ekonomove vsak vypracoval i kritiku nej propracovan�j s i a nej hlubSi. Jej i reflexe v prac ich N iklase Luhmana Ci U lricha B ecka propuj cila t�mto soc iologickym koncepc im jemnost nesrovnate lnou s pi'imocarou reakci W . R. Cattona. Krom� praci j iz vzpomenuteho Kennetha Bould inga znamenaly po­ cAtek obratu v hodnocen i fungovan i modern i ekonom iky stud ie Ezry 1 . Mishana, pi'edevsim jeho prace The Costs of Economic Growth j iz z roku 1 967 a rovn�z pozd�j � i, soc iologicky neobycej n� fundovana kn iha The Economic Growth Debate: An Assessment ( 1 977, cesky 1 994). M i shan nejprve shrnuj e argumenty zastancu i odpurcu idej e blahodarnosti ekonom ickeho rustu, k n imz dodnes nebylo dodano ani z jedne strany pl'il is noveho. Pote autor podrobn� analyzuj e rostouci nesoulad mezi vedlej�imi dusledky ekonom ickeho rustu a pi'edstavami clov�ka 0 dobrem a kval itn im zivot�. Ukazuje, ze ekonomicky rust se

151

svymi pozadavky i dusledky temto predstavam nej enze nebl izi, nybrz stale v ice nas od nich vzdaluje. Existenc i mezi rustu a kone�nosti zdroj u z fyzikalniho hlediska do­ klada ekonom Georgescu-Roegen ve sve praci The Entropy Law and the Economic Process ( 1 97 1 ). V marne snaze obelstit platnost druheho zakona termodynamiky postu luj i ekonomove tezi 0 ex istenci "nej vys­ s iho zdroje", nevy�erpatelneho l idskeho umu a vynalezavosti, ktere maj i rusit omezuj ici efekty kone�nosti ostatn ich zdroj u . Negativni do­ pady expanduj ic i ekonomiky na stay ekosystemu vsak timto speku­ lativnim zpusobem odstran it nelze. Robert Heilbroner ve sve knize A n Inquiry into the Human Prospect ( 1 974) uvazuj e 0 dusledcich tohoto stupi\uj iciho se t1aku l idi na bio­ sferu a tez 0 pol itickych traumatech, j ez l idstvo �ekaj i, az j iz dalsi eko­ nom icky rust nebude mozny. Ve druhem vydan i sve prace v roce 1 980 vyslovuj e Heilbroner progn6zu, podle niz bude zpomaluj ici se rust ekonomiky ve vyspelych zem ich trvat zhruba do roku 2005 , pote na­ stoupi autoritarske vlady, aby zvladly pfechod k ekonomice upadku. Kritiku ekonom iky rustu spoj i l s kritikou konzumn iho chovan i Tibor Scitovsky v praci The Joyless Economy: An Inquiry into Human Sa­ tisfaction and Consumer Dissatisfaction ( 1 976). Zpochybi\uj e ideo­ logicky pfedpoklad l iberalnich ekonomu, podle n ichz j sou volby konzumentu rac ionalni. Poukazuje na vysledky experimentalni psy­ chologie, ktere ukazuj i ze chovan i konzumentu je ovl ivi\ovano mnoha z j ej ich h lediska niko l i zcela racionalnimi vnejsimi tlaky a zaj my. Uka­ zuj e rovnez, ze l ide se nestavaj i st'astnejsimi s rustem svych prijmu, a tedy, ze ekonomicky rust nemusi vest k doprovodnemu rustu Stesti. Podobne Fred H irsch v praci Social Limits to Growth ( 1 977) pouka­ zuj e na kontraproduktivn i dopady ekonomickeho rustu a na rade pi'i­ kladu doklada, nakolik je proces rustu spojen se zvysovan im psy­ chicke frustrace. V j eho prac i nalezneme �etne i l ustrace mechan ismu zvracenych dusledku j ednan i, at' j iz z oblasti vzdelani, byd leni, �i do­ pravy a spotreby obecne. Nalezneme zde tez pronikave uvahy 0 tom, ze vy�erpani moralniho kapitalu muze stat spole�nost v kone�nem u�tovani v ice nez vy�erpan i kap italu finan�n iho. Prace S . Burnse nazvana The Household Economy ( 1 977) dopli\uj e kritiku ideologie rustu 0 novy, sociologicky vyznamny moment, a sice o poukaz na opomijenou u lohu domacnosti ph tvorbe bohatstvi. Stan­ dardn i ekonomicke ukazatale, ktere na j edne strane registruj i poskozo­ vani pfirody j ako nase zbohatnuti, na strane druhe dalekosah le ignoruj i 1 52

ty zdroj e skute�neho bohatstvi, ktere j sou reprodukovany prac i v do­ macnostech. Hazel Hendersonova, mezi j ej iz rant!j � i prace pam napi'iklad kniha Creating Alternative Futures: The End of Economics ( 1 978), upo­ zornuje m imo j ine na stereotyp standardniho ekonom ickeho my� leni, podle nt!hoz nejen �isty vzduch a � ista voda, ale take vl idne mezi l idske vztahy, soudrznost obce a respekt vu� i socialnim sankcim zustavaj i bez zvla�tn iho ohodnoceni a j ej ich neustala reprodukce, bez n iz by ne­ bylo funguj ici ekonom iky, je brana j ako samozi'ej most, do n iz neni za­ poti'ebi investovat. Meze rustu jsou dokladem toho, ze rust ekonom iky nedava pi'inej men�im zadnou zaruku jej ich obnovovan i, v hor� im pi'i­ pad/! napomaha jej ich rozkladu. Radu podnNu a opakuj icich se impulsu obsazenych v prac ich alter­ nativn ich ekonomu predev�im od prelomu 60. a 70. let systematicky utridi l a analyzoval pi'edev�im byvaly ekonom Sv/!tove banky Herman Daly. Od po�atku 70. let se zabyva alternativou ekonom iky rustu v po­ dob/! rovnovazne ekonom iky. Plodem tohoto obdobi se stala m imo j ine vl ivna kniha Steady State Economics ( 1 977). Daly definuj e rov­ novaznou ekonomiku jako ekonom iku, ktera je charakterizovana kon­ stantni m irou popu lace a konstantn i zasobou um/!Ie vytvoi'enych vt!ci. Oboj i j e udriovano ve stale hladin/! pri co mozna nej nizsim "prutoku" . V demograficke rovin/! t o znamena n izke m iry porodnosti i umrtnosti pi'i vysoke prumt!rne deice zivota, v rovin/! fYzickych artefaktu pi'ed­ nostni vyrobu v/!c i s dlouhou zivotnosti. H. Daly popisuj e trzn i na­ stroje, s j ej ichz pomoc i, jak se domn iva, by bylo mozno zadouciho stavu dosahnout. Ve spolupraci s evange l ick}'m kn/!zem 10hnem Cobbem pub l ikuj e H . Daly koncem 8 0 . l e t fi lozoficky a sociologicky pod lozenou syntezu svych nazoru v prac i For the Common Good s podtitulem Redirecting the Economy Toward Community. the Environment, and a Sustainable Future ( 1 989). Tato prace pi'edstavuj e zatim nej pron ikav/!j � i kritiku standardn iho ekonom ickeho my�leni a v navaznosti na ni tez soc iolo­ gicky vysoce relevantn i uvahy 0 zadoucich zm/!nach, jez by umoznily adaptovat strukturu modern i spole�nosti na podm inky, j ez byly proni­ kaY/! zm/!n/!ny pray/! v dusledku m inuleho ekonomickeho rustu. My�lenkou, jez zaklada ve�kerou ekonom ickou kritiku nastartova­ neho vyvoje, je presvt!d�en i, ze rozsah I i dske aktivity vzhledem k pa­ rametrum biosfery vzrostl v dusledku uspgneho ekonom ickeho vyvoj e pi'espi'il i�. Tento fakt, jenz j e dokladan pi'edevsim biologickym i a k l i 1 53

matologickymi zj i�t�nimi, vede kriticke ekonomy k pi'ezkouman i do­ savadn ich ind ikatoru nasi hospodarske uspMnosti . N a prvem m ist� j ej ich kritiky s e tak ocita indikator hrubeho doma­ c iho produktu, j enz byva vel m i nepresn�, n icmen� tasto povazovan za m iru bohatstvi n arodn ich ekonom ik. Tento ind ikator m�fi v podstat� objem prutoku financi ekonomikou za j eden rok. Pi'itom n ijak ned i fe­ rencuj e tok financi z hlediska m iry, v n iz realn� pi'ispivaj i k rustu kva­ l ity zivota. Prav� v dus ledku existence l imitu rustu je naopak velka a stale rostouc i tast vydaj u registrovanych v ramci prirustku hrubeho domaciho produktu tvoi'ena tzv. vydaj i vynucenym i . ledna se 0 vydaje, jez nezvy�uj i kval itu zivota, musi v�ak byt investovany, nema- l i tato kval ita poklesnout. Pam sem napi'iklad veskere vydaje sm�rovane na ekologicke utely (odsii'ovac i zarizeni, tistitky odpadn ich vod, v)'daje na zabran�n i erozim pudy, vydaj e na tist�n i kontam inovanych ploch v dusledku havari i apod.). U kazatele ekonom ickeho rustu registruj i vsechny tyto vydaje bez rozl isen i znamenka. Vzn ika tak otazka, co vlastn� indi katory typu hru­ beho domaciho produktu m�i'i. Pod le Arne Naesse m�fi pouze stupeil horetnatosti l idskych aktivit bez ohledu na smysl a na vztah k ce lkove l i dske spokoj enost i . Neni proto nam ist� poh l izet na tento ukazate l jako na indikator H rube narodn i kvality zivota, Hrube narodn i radosti, Hru­ beho narodn iho st�sti 6 Hrube narodn i dokonalosti (Naess 1 989: 1 1 2). Dosavadn i ztotoznovan i ekonom ickeho rustu s rustem naseho bohat­ stvi bylo umozn�no pouze d iky absenci rozl iseni dvou zasad n� ruz­ nych forem bohatstvi - bohatstvi pi'irodniho a bohatstvi I idmi umcle vytvareneho. ledin� tato zam�na ostatn� umozrluj e poWat rychle vy­ terpavan i zasob nerostneho bohatstvi, jako kdyby se j ednalo 0 nas pri­ jem. Vyznam prirodn iho kapitalu (napi'. v podob� tisteho vzduchu, ne­ zavadne vody, neh lutneho prosti'edi aj .) byl zatim ekonomy do znatne miry ignorovan, protoze d iky relativn� n izkemu rozsahu lidske eko­ nom icke aktivity nebyl tak nedostatkovy jako dnes. Prav� rust vynu­ cenych vydaj u je pokusem kompenzovat poskozovan i a ubytek pri­ rodn iho kapitalu, k n�muz doslo v dusledku minule ekonomicke 6nnosti a dosavadn iho ekonom ickeho rustu . Budoucnost ekonom iky v situac i neprekrotitelnych prirodn ich I i m itu je podm in�na nalezenim takovych zpusobu tvorby um�leho bohatstvi, ktere by v nesrovnateln� men�i m ire net ty dne�ni poskozovaly a redukovaly objem bohatstvi prirodn iho. Kategorie prirodn iho bohatstvi, jez j e schopno sebereprodukce, vede aIternativni ekonomy k uvaham 0 soc ialnim bohatstvi, ktere se rovn�z 1 54

reprodukuje nezavisle na vykonu ekonom icke masinerie. ledna se na­ priklad 0 ochotu l idi respektovat normy vzajemneho souziti, 0 m iru integrity obc i c i 0 soudrznost domacnosti. Tyto hodnoty, ktere nejsou zahrnovany do ciste ekonom ickych kalkulaci bohatstvi spolecnosti, predstavuj i n icmene nezbytne predpoklady funguj ici ekonom iky. Ta j e bez ochoty k dodrzovan i j istych zavazku a norem a bez urcite m iry dobrovolne vnitrn i pacifikace spolecnosti stezi predstavitelna. Problem j e nyn i v tom, ze mnohe z techto soc ialnich predpok ladu hladkeho fungovan i ekonom iky j sou ohrozeny, a to m i mo j ine prave v dusledku dosavadn iho zpusobu rozvoj e ekonom iky. Napriklad dynam icnost pra­ covn i sily predpoklada znacnou prostorovou mob i l itu, coz oslabuj e komun itni vazby a nejednou i stab i l itu rod iny. Ex istence socialnich a ekologickych indikatoru, ktere se zhorsuj i s rustem hrubeho domaciho produktu, vede alternativni ekonomy k za­ veru, ze logika ekonomicke reprodukce muze ohrozovat jak repro­ dukci pfirodn ich ekosystemu, tak take reprodukci nekterych zaklad­ n ich socialnich hodnot. Prinej mensim neexistuj e duvod, ktery by umoznoval domn ivat se, ze cim vetSi tok zbozi a sluzeb n arodn i eko­ nomikou za urcitou dobu protece, tim prizn ivej i se to odrazi na stavu jej iho zivotn iho prostredi ci na kval ite mezi l idskych vztahu . 1 kdyz tedy ekonomove n i kdy netvrd i l i , ze vsechno blaho pochazi z narod­ n iho produktu, vzdy j im byla cizi myslenka, ze by n arodn i produkt nemusel ke vzrustu blaha vyraznej i prispivat, c i dokonce j e moh l v ne­ kterych ohledech dokonce snizovat (Daly 1 989: 1 46). 1 kdyz je trzn i ekonomika v principu setrnej s i k zivotn imu prostredi nez ekonom iky netrzni, an i ona neni vybavena mechanismy, ktere by j i ochran i ly pted stretem s l i m ity prostredi. Optimal n i alokace j este ne­ znamena optimalni rozsah provozovanych aktivit. Ani tdn i ekonom ika nema v sobe zabudovan fadny signalni system, ktery by moznosti je­ j iho rustu uvadel do vztahu k omezene kapacite prirodniho prostredi absorbovat znecisten i, ktere vyrobu, transport a spotrebu vyrobeneho zbozi doprovazi. Rostouci stres ekosystemu provokuj e pouze zaned­ batelnou zpetnou vazbu. Trh s ice na pokles zasob pfirodn ich zdroj u urCiteho druhu reaguje rustem cen, nereaguje vsak analogicky na uby­ tek unosne kapac ity prostredi pro l idsky druh . Ruzne formy znecisteni, ktere tuto kapacitu redukuj i, vystupuj i v trzn i optice pouze jako ne­ gativni external ity, ktere j sou j iz z definice v ice Ci mene okraj ove.

lednim z nej vaznejs ich dusledku existence l i m itu rustu j e prave to, ze dos lo k presunuti external it z okraj e systemu primo do j eho stredu . Herman Daly proto rozlisuje lokal izovane externality (napt. m istn i 1 55

znecistt!ni, nemoci z povolani, eroze pudy), jej ichz naprava je mozna bt!znou internalizaci nakladu do cen produktu. Lim ity rustu vsak zna­ menaj i existenci externalit pervasivnich (globalni oteplovani, ozonova d ira, celosvt!tova redukce b iodiverzity). Oznacen i "external ita" ztrac i v tt!chto pfipadech smysl, nebot' se j iz nejedna 0 vnt!j s i, okrajove ci za­ nedbatelne ved lej s i dopady hlavn i cinnosti, nybrz 0 ohrozeni celeho systemu. Pouhe externality zde maj i ve svem dusledku pro budoucnost celeho systemu zpravidla vt!gi vyznam nez c innosti, j ichz jsou nechtt!­ nym doprovodem. Je zfej me, ze v pfipadt! external it tematizuj i ekonomove klas icky so­ ciologicky problem nezamyslenych dusledku i ntencionalniho jednan L Existence pervasivnich external it primo uprostfed bt!zneho mode l u trzniho chovani vede k e zpochybnt!n i skutecne m iry rac ional ity nejen tohoto nej rac ionalnt!js iho ze soc ialnich podsystemu, ale ucelovt! rac io­ nalniho j ednani obecnt!. To otevira m i mo j i ne moznost pro zpochyb­ nt!ni cele koncepce modern izace jako j edne ze zakladnich soc iologic­ kych konstrukc L A lternativni ekonomove mohou inspirovat soc iologi i take svym zpo­ chybnenim modelu homo economicus, ktery vytvori la klasicka ekono­ m icka vt!da j ako j eden z h lavn ich predpok ladu svych teoretickych konstrukcL Paradoxni je, ze tento model l i beralnich ekonomu soc io­ logie v nt!kterych svych koncepc ich (zej mena v teorii smt!ny rozv ljene od 50. let) vcelku nekriticky prejala, aby se od j inych ekonomu 0 ti'icet let pozdt!j i dozvt!dt!la 0 fadt! jeho vyraznych slabin. Jak naznacuj e Herman Daly, model homo econom icus je do znacne m iry predstavou asoc ialniho clovt!ka (Daly 1 989: 86). Ten bilancuje sve pfij my a vydaj e pouze s ohledem na m iru sveho osobn iho uspo­ kojenL Je pravda, ze do j eho pocitu mohou vstupovat druzi (napi'. skrze uspokojeni, ktere c itime, kdyz j sme nt!koho neziStnt! obdaroval i), vzdy vsak jen j ako funkce vlastni, trznt! kal ibrovane aktivity. Homo economicus neciti radost, j est1 ize druha osoba dostane nt!co od osoby tfetL Nen i ovsem vuci druhe osobt! schopen ani zavist i . Je dokonale Ihostej ny vuci vsemu, co nemuze zahrnout do svych osobn ich bi lanc i. Asoc ialnost tohoto tvora j e dovrsena tim, ze ho an i nezaj ima, jak vy­ soky status v oc ich druhych rna, nako l i k ho m i l uj i ci nenavidL Stac i mu, kdyz s n i m smMuj i . Model m u s i m it tyto vlastnosti , rna- I i ekonomum umozn it dokazat, ze cista konkurence, bez jakychko l i v dalsich i nterferenci, vede k opti­ malni alokaci zdroj u . A vsak pravt! proto, ze abstrahuj e od vsech dal­ s ich kvalit meziosobn ich vztahu, nen i podobny model schopen zazna1 56

menat pokles kvality t�chto vztahu vtetn� rozpadu sousedskych a zhor�ovan i kval ity rod innych vazeb. J estl ize tyto vlastnosti nebyly do modelu zadany, nemuze model j ej ich pi'ipadnou devastaci vubec za­ znamenat. Z h led iska s ledovanych parametru je v�e v poi'adku, i kdyz mezi l idska sol idarita se muze mezitim zhroutit. Konstrukce model u typu homo econom icus tak v rovin� mezi l id­ skych vztahu vede k podobne slepot� standardni ekonom ie, k j ake vede konstrukce indikatoru typu hruby domac i produkt v rovin� vzta­ hu tlov�k - pi'iroda. V obou pfipadech plati, ze fenomen devastace j e ignorovan, protoze s e nepfedpoklada, z e b y moh l ncjak vyrazn�j i ovl ivnit zakladni principy fungovani ekonomiky. Az do nastupu mezi rustu byl tento pfedpok lad pravd ivy. Na zm�n�nou situac i reaguj e tast ekonomu snahou rozpracovat za­ sady tzv. ekologickeho utetn ictvi. Snazi se vyt isl i t ztnity na prostfedi pusobene na�imi ekoDom ickym i aktivitam i . Analogicky by bylo moz­ no zachytit take ztraty pusobene na prostfedi soc ialnim, pokud by se na�el zpusob, jak vyj adfit napfiklad hodnotu rozbitych manzelstvi, l idske opu�t�nosti a pocitu odcizen i v m ife, v n iz j sou generovany fun­ govanim modern i ekonom iky. Zatim se vsak tyto I idske traged ie po­ Waj i j ako na�e zbohatnuti. Napfiklad zvy�ena rozvodovost vytvai'i zvy�ene zisky ve sfefe sl uzeb, at' j iz v podob� pfij m u advokatn ich kan­ celafi, t i zisku obchodniku s nemovitostm i aj . Zvysena kriminal ita zvysuj e zisky prodejcu zabezpetovac ich zafizeni, provozovatelu sou­ kromych bezpetnostn ich agentur apod . U loha pfipsat ohrozenemu pfirodnimu prostfedi a naru�enym social­ nim vztahum fi nantn� vyj adfitelnou ekonom ickou hodnotu j e 0 to ob­ tizn�j�i, ze v�ginou je vy�e j ej ich hodnoty vyj adfitelna jako odhad ztrat, ktere by nastaly, pokud by tyto svou podstatou neekonomicke zdroj e byly po�kozeny. Dusledky jej ich poskozeni byvaj i pfitom pfi l i s komplexni a d louhodobe, n e z aby mohly byt vyjadi'eny smysluplnym zpusobem, neml uv� 0 tom, ze byva krajn� obtizne identifikovat kon­ kretniho vin ika, jenz byl m�1 pi'islu�ne ztraty uhrad it. Velmi dobrou i lustrac i problematitnosti dosavadn iho chapan i eko­ nomickeho rustu, osvNluj ic i navic problematiku vynucenych vydaj u i nap�ti mezi ekonom ickym pfinosem a ekologickou a socialni zat�zi, pfedstavuje tzv. index udrzite lneho ekonom ickeho blahobytu ( I S EW), jejz vyvinul Herman Daly ve snaze korigovat h lavn i nedostatky b�z­ nych ekonom ickych indikatoru. ISEW vychazi z vy�e osobni spotfeby, k n i vsak pfit ita m i mo j ine odhad hodnoty neplacenych domacich praci, j ef se v bi lanci vykonosti 1 57

narodn i ekonom iky nevykazuj i. Pfil:ita rovnez url: itou l:ast vei'ejnych vydaj u na �kolstvi 6 zdravotnictvi, 0 n ichz pi'edpoklada, ze nejsou vy­ daj i vynucenymi . Na druhe strane odel: ita i'adu polozek, ktere charak­ ter vynucenych vydaj u maj i. Jedna se napi'iklad 0 ty vydaje domac­ nosti, ktere nepi'ispivaj i ke vzrustu j ej iho blahobytu, ale jsou vynuceny zamerne kratkou zivotnosti pi'istroj u do domacnosti . OdeWa odhad te l:asti vydaj u na zdravotn ictvi, ktera je vynucena rustem zdravotn ich ri­ zik v urban izovane spolel:nost i . Odel: ita tu l:ast vydaj u na spoti'ebn i zbozi, ktera je placena velkym reklamnim agenturam . OdeWa vydaj e na pi'epravu, j ez j sou vynuceny zi votem v nadmerne urban izovanych oblastech . OdeWa i dalSi naklady vynucene zivotem v huste zalidnc­ nych oblastech (napi'. dragi byd leni). OdeWa l:astky, j ez j e nutno, 6 teprve bude nutno, investovat k na­ prave �kod pusobenych znel:i�tenim vody, vzduchu i ztratam i pudy a narustem hluku. Odel: ita odhad vyl:erpavan i neobnovite lnych zdroj u a nektere dal�i formy po�kozovan i l: i ubytku pfirodniho bohatstv i. Skutel:na ki'ivka blahobytu propol: itavana tim to odhadem pro USA a nektere dal�i zeme rna vzrustaj ici tendenci v 50. a 60. a v men�i m ii'e i v 70. letech. Od konce sedmdesat}'ch let zal: ina v�ak klesat, kdyz ki'iv­ ka hrubeho domaciho produktu stale roste. Koncem 80. let je pak pru­ merny Ameril:an zhruba tak bohaty, j ako byl pol:atkem let padesatych . Zbytek rostouciho vykonu ekonom ickeho stroj e j e spoti'ebovavan n a kryti vynucenych vydaj u , tedy m i mo j ine na placen i ul:tu za envi­ ronmenta l n i a socialni dopady m i n uleho ekonom ickeho rustu (Daly 1 989: 455). V n ej obecnej � i rovine alternativni ekonomove umozi'\uj i soc iologum pov�imnout s i nekte..ych zvl a�tnosti trzn iho mechan ismu jako h lavn iho i ntegral:n iho meehanismu modern ich spolel:nosti. Trh spolel:nost inte­ gruj e tim zpusobem, ze j i atomizuje. To neznamena, ze modern i spo­ lel:nost je atomizovana, j ak tvrd i l i kolem poloviny na�eho stoleti nektei'i kritici masove spolel:nost i . Znamena to pouze, ze by spolel:nost byla atomizovana, pokud by j ej i i ntegraee spol: ivala prave jen na trhu. " Konvenl:ni ekonomove pi'edpokladaj i, ze l ide ktei'i jedi v restaura­ c ieh, spi v hote leeh a travi volny l:as m i mo domov, j sou ekonomicky vyspelej�i nez lide, ktei'i toto v�eehno delaj i doma" (Robertson 1 989: 35). Trh nutne spolel:nost atom izuj e, nebot' jeho h lavn im kriteriem je zisk a zisk j e vym, kdyz stale vetS! pol:et lidi musi stale vegi dil svyeh poti'eb uspokojovat koupi. Zatimco z hlediska environmentalnich do­ padu je sobestal:nost zpravidla pi'inosem (�eti'i pi'edev�im vydaj e na transport, kte..y pi'edstavuje jednu z ekologieky nejnarol:nej�ich l:in1 58

nosH), z h lediska trhu je kazda sobestacnost ztratou. Aktiv ity v za­ mestmin i j sou hodnoceny vyse nez aktivity v domacnost i, vyroba pro export vyse nez vyroba pro vnitfni trh, vyroba pro celostatn i trh vyse nez vyroba pro trh lokalni. Ekonom icka ucinnost zalozena na principu komparativnich vyhod vede v individualni, komunitni i narodn i rov ine ke special izac i, j ej iz ekonom icky pfinos je mnohem zj evnej s i nez pi'i­ nos ekologicky a socialni. Altemativni ekonomove poukazal i jednoznacne na rozd i l mezi urov­ ni spotreby a kval itou zivota. Je ovsem neobycejne obtizne vyv inout indikatory pro zachyceni kval ity zivota. Proto Ize jen stezi exaktne fesit spor, zda a do j ake m iry kval ita zivota stoupa, stagnuj e ci do­ konce klesa s rostouc i zivotni urovn i. Je n i cmene zi'ej me, ze samotna uroven spotfeby nevypovida prakticky nic 0 tom, zda se l ide citi byt bezpecn i Ci ohrozeni, zda se citi byt j isH ci nej isti, a vypovida jen malo o tom, nakolik se c iti byt inferiorn i c i jakym i frustracell1 i mohou trpet. Presto prave tyto a dalsi psychologicke promenne jsou pro urceni kval ity zivota podstatne. Konecne dalsi impuls, ktery muze sociologie pi'evzit od alternativ­ n ich ekonomu, rna podobu zpochybnen i etnocentrismu. Ekonoll1ove az natural isticky dokumentuj i vyj imecnost postaveni euroall1erickeho clo­ veka v dnesnim svete, tedy netypicnost modelu, jenz soc iologum slou­ zi zpravidla bez h l ubsi reflexe k j ej ich generalizac im. Typ cloveka, ktery figuruje v naproste vetSine soc io logickych vyzkumu i v teorii j ako clovek par exe l lence, je tvor, jehoz zpusob zivota je umoznen diky tomu, ze spotfebovava 1 5 krat tol ik papiru, I OknH tol i k oce l i a 1 2knit tol i k energie, nez kol i k je dostupno osmdesati procentull1 oby­ vatel nasi Zeme. Marne- I i pfitom na pameti j edno ze zakladnich eko­ nomickych pravidel, ktere pravi, ze l ide maj i vzdy tak velke potfeby, kol i k za jej ich uspokojeni mohou zaplatit, vyn ikne neverohodnost konstrukci, ktere pnive euroamericky model potfeb vydavaj i za model univerzalni. Zbytnelost potfeb jedne petiny obyvatel Zeme nemuze byt pfi vedomi existenc i l i m itu rustu povazovana za nasledovanihodny model, nybrz spge jen za docasnou anoma l i i umoznenou neko l i kana­ sobnym "pfestfelenim" unosne kapac ity daneho uzem i. Na tomto pudorysu se rozvijej i uvahy 0 podstate konzumerismu, o jeho psychickem pozadi a jeho soc ialnich funkcich, ale take na­ priklad 0 u loze reklamy pri generovan i stale novych potfeb. Mezi in­ formacne nej bohatSi, i kdyz fi lozoficky ne pfilis h luboke stud ie na toto tema pati'i kniha A lana Durn inga How Much Is Enough? The Noncon­ sumer Society and the Future of the Earth ( 1 992). Autor rozl isuj e tfi 1 59

konzumni kategorie v celosvetovem meritku. Prikre rozdily mezi n i m i dokumentuje radou nej novejs ich, casto primo otresnych dat a pozor­ nost venuj e tez novemu masovemu jevu - zelenemu konzumerismu, tedy tendenci pokracovat v nadmerne spotfebe, tentoknit vsak z h le­ diska zivotniho prostfedi citl ivej i vynlbeneho zbozi.

1 60

Kapitola 1 2

NIKLAS LUHMANN : REZONANCE SUBSYSTEMU Primarnim dIem alilopoieliekjeh syslemit je vidy pokracovani v alilopoiesi bez ohle­ du na proslredi. Phlom bfva prESti krok dit/eiitejSi nei ohledy na budouenosl. ktere se oslalne syslem nemliie dotil. pokud alilopoiese nepokracllje. N. Luhmann

Az do poloviny 80. let je ze strany soc iologie reakce na vzru�ene ekologicke polemi ky, vedene snad ve v�ech ostatn ich oborech , vel m i sponl. R o k 1 986 pfinesl v�ak hned dye pnlce nemeckych soc iologu venovane expl ic itne eko logicke problematice. Jednalo se 0 kn ihu N i­ klase Luhmanna Okologische Kommunikation a 0 pnici U lricha Becka Die Risikogesellschaft. I kdyz oba sociologove reaguj i na tytez skutec­ nosti, jej ich post oj je zcela odl i �ny. Zatimco Luhmann pouzil ekolo­ gickou problematiku pi'edev�im k zopakovani svych tezi 0 n utnosti systemoveho pi'istupu ke zkoum{m i spolecnosti, Beck se naopak poku­ s i l na zaklade nove ekologicke evidence pi'ehodnotit mnohe z dosa­ vadn ich predstav 0 funkcnosti modern i spolecnost i. "Ten, kdo doufal, z e v livahach na tema ekologicka komunikace bude vysvetleno, j ak by tato komunikace mohla prispet k re�en i nale­ harych ekologickych problemu na�i spolecnosti, bude se c itit zklaman. S io 0 to rozpracovat, jak spolecnost na problemy zivotniho prostredi reaguje, n ikol i v 0 to, jak by reagovat mela c i musela, kdyz by chtela svuj vztah k prostfedi zlepsit. Recepty tohoto druhu Ize ziskat pomerne snadno, muselo by se pozadovat, aby se spotrebovavalo mene zdroju , aby s e do vzduchu vypoustelo m e n e vyfukovych plynu, aby se na svet privadelo mene deti. Ov�em ten, kdo problem stavi takto, dela licet bez spolecnosti, ci spge povazuj e spolecnost za nekoho, kdo poti'ebuj e pouceni a napomenuti ( a t i m s e zastira, ze vlastne nem luvi 0 spolec­ nosti, ale 0 l idech)" (Luhmann 1 986: 249). N iklas Luhmann reaguje na dye desitky let trvaj ici diskuse eko­ nomu, pravniku, pol itologu, teologu, filozofU a vedcu z mnoha dal� ich oblasti 0 vztahu mezi prirodou a spolecnosti v dobe proj evuj icich se l i m itu rustu. Zakladn i poznatek, jejz s i z teto diskuse odna�i, jc, ze se zde hovoi'i ruznym i jazyky. To povazuj e jen za dalsi doklad p latnosti sve teorie strukturn i difcrenciace moderni spolecnosti do ruznych 161

funkcnich systemu. Nesouh lasi s tirn, ze v d iskusi je za hrozici ekolo­ gickou krizi cineno zodpovedno jednou selhan i ekonom iky, podruhc politiky, poti'eti etiky. Soucasnou s ituac i Ize pochopit, jen pi'ihled­ neme- I i k uspoi'adan i spolecnosti jako celku. le vcelku logicke, ze sociologie je na ekologickou d iskusi malo pi'i­ pravena, konstatuj e Luhmann. Az dosud se pohybovala temei' vyhrad­ ne uvniti' spolecnosti, coz je pochop itelne, mela- l i prokazat odl isnost pfedmetu sveho zajmu, a tedy sve pravo na existenci v konkurenci s pi'irodovednym i discipl inam i . " Pi'ekvapive vystoupeni noveho ekolo­ g ickeho vedomi nechalo malo casu pro teoreticke uvahy. Proto se nove tema nej prve promyslelo v ramci stare teorie. Kdyz se spolecnost za­ cal a v dusledku sveho pusobeni na zivotn i prosti'ed i sarna ohrozovat, . . . , muse l i byt vinici vypMran i , porazeni a potrestani . Moraln i pravo k tomu je pry na strane tech, kdo se angazuj i proti sebedestrukc i spo­ lecnosti . Teoreticka d i skuse tak nepovsimnute pi'echazi v moral izovan i a nedostatek teorie je kompenzovan moralnim zapalem. Zamer demon­ strovat dobre umysly urcuj e formulaci problemu. Tak se d iskutuje nazdai'buh 0 nove environmentalni etice, aniz by se analyzovaly pati'ic­ ne systemove struktury" (Luhmann 1 986: 1 9). Analyzu techto struktur stavi Luhmann na koncepci rezonance. ledna se 0 to, ze spolecnost jako celek i j ej i j ednotlive funkcni pod­ systemy (ekonomika, pravo, veda, pol itika, nabozenstvi, vychova) se rozvij ej i a funguj i na zaklade sve vlastni, pouze pro svou oblast speci­ ficke logiky. Vymena informaci mezi spolecnosti a prostfedim i mezi j ednotl ivymi subsystemy spolecnosti navzajem neni mozna bezpro­ stredne, ale vzdy jen v podobe rezonanci. Kazda z uvedenych oblasti je naladena na j inou frekvenci a tentyz pod net rozezvuc i kazdou z nich pnlve jen v j ej im omezenem frekvencnim pasmu. Chceme- l i se tedy dozvedet, jak bude spolecnost reagovat na ekologicka ohrozeni, mu­ sime zj istit, na j ake frekvence j sou j ednot l i ve jej i subsystemy nala­ deny. len na n ich j sou schopny vyzvu zaregistrovat a odpovMet na n i , j inak zustavaj i h l uche a neme. Zakladem spolecnosti j e komunikace. Lze to vyjadi'it take tak, ze prave komunikace j e onou frekvenci, na niz je spolecnost naladena a v n iz j e jedine schopna na jakeko l i v impu lsy reagovat. "Nejde 0 do­ mnele obj ektivni skutecnosti : ze zasoby ropy klesaj i, ze i'eky se stavaj i pi'ilis tepIe a lesy um iraj i, ze obloha je zastinovana smogem a more znecist'ovano. To vsechno muze anebo nemusi byt pravda. lakozto pouze tyzikalni, chem icke ci biologicke skutecnosti to vsak nevytvai'i zadnou spolecenskou rezonanci, pokud se 0 tom nehovoi'i. Mohou 1 62

um irat ryby anebo l ide, koupani v j ezerech a fekach muze vyvolavat nemoci, z cerpadel nemusi teci uz zadna nafta a pruml!rne teploty mo­ hou stoupat anebo klesat: pokud se 0 tom nehovofi, nema to zadny spolecensky v l iv. Spolecnost j e sice system citlivy na prostfedi, ale za­ roven je to system operacnl! uzavfeny. Vn ima jen skrze komunikac i . Neumi n i c j ineho n e f smysluplnl! komunikovat a tuto komun ikaci re­ gulovat opN skrze komun ikac i . M uze se tedy ohrozit jedinl! sarna" (Luhmann 1 986: 63). Luhmann tim chce fic i , ze pfirodni prostfedi nema zadnou moznost bezprostfednl! komunikovat se spolecnosti, protoze schopnost komu­ n ikovat je exkluzivnl! spolecenskou zalefitosti. Po�kozena a devastovana pfiroda muze jen vyvolavat sve specificke tlaky, ktere nl!ktere skupiny I i d i mohou pfiml!t k tomu, aby 0 j ej im sta­ vu zacaly hovofit. Teprve tim se stava ekologicka hrozba spolecensky realnou, tedy zacina spolecnost ohrozovat. Komunikace jako zak lad spolecnosti muze byt ohrozena jedinl! j inou komun ikaci ( Luhmann 1 989: 68). Toto ohrozen i ze strany environmentalnich hnuti v�ak neni pfili� realne, nebot' hnuti nej sou naladl!na na ty frekvence, na nichz jsou j ednotl ive spolecenske subsystemy schopny rezonovat. Kazdy z n ich je naladl!n na urciry b inarn i k6d. Ve vl!dl! je to k6d dvouhod­ notove logiky, ktery ji umoznuj e odpovidat na otazky, j ez j sou ji kla­ deny, bud'to ano, c i ne. V oblasti prava odpovida tomuto principu opo­ zice pravo/bezpravi, v oblasti ekonom iky figuruje dvoj ice m it/nem it, v oblasti pol itiky se j edna 0 d ichotomi i ucast na moci versus bez­ mocnost. Podstatne nyn i je, ze kazdy z funkcnl! d i ferencovanych podsystem u spolecnosti j e naprogramovan vyhradnl! na odpovl!d i v ramc i sveho speci fickeho k6du, bez ohledu na chovan i ostatn ich podsystemu c i na stav pi'irodniho prosti'ed i. (Narazime zde na analog i i s my�lenkou po­ pu lacni teorie organ izac i, pod Ie n iz inertnost organizac i je tak vysoka, ze funguj i setrvacnl! bez ohledu na ml!nici se prostfedi.) Zakladnim k6dem hospodai'skeho jazyka j e opozice m it/nem it, po­ pi'ipadl! platit/neplatit. To znamena, ze k u�im ekonomu nepron ikne nic, co nedokaze rezonovat pravl! v teto poloze. Hospodafstvi dnes pi'edstavuj e uzavreny sebereferencn i system cirkulace penl!z, ktery ne­ rna, podobnl! j ako j ine subsystemy, zadna cidla k zachyceni toho, co se dl!je vnl! teto c i rkulace, tedy napfiltlad toho, co se dl!j e s prirodou. Pe­ n ize si s pi'irodou nevl!d i rady, pravl! tak jako by si pi'iroda nevl!dl!la rady s penl!zi. Prima komunikace zde prostl! nen i mozna. System obra­ tu penl!z rna zcela j iny casovy rozml!r, nez na jaky je zvykla ve svem 1 63

kolobehu priroda. Pi'ipadnemu vohin i prirody rozumi system ekono­ miky pouze tehdy, kdyz v nem zaslechne zvuk novych moznosti vy­ delku, novych trhu, moznosti zvy�it ceny ti rozbehnout novou vyrobu. J inak rozum i j iz jen tonum neproduktivnich plateb, u� lych zisku ti hrozbe ztnity pracovn ich m ist. "Jen pokud se podai'i predstav it ekono­ m ice prostredi v teto podobe, v podobe kalkulace mnozstv i a uzitku, vzn ika tim pro system hospodarstvi motivace, zat it 0 prostredi peto­ vat, jak to predvidala tyziokraticka teorie majetku" (Luhmann 1 986: I 1 4). Apelovat na ekonomy jazykem moralky je zcela zbytetne, tyto tony v ekonom ickem my�leni proste nerezonuj L Dokaze zas lechnout jen to vol
F iltry, ktere ve v�ech zminenych i v nekterych dalSich oblastech fi I­ truj i sigmlly 0 stavu vnejsiho prosti'edi, j sou nastaveny tak, ze umoz­ fluj i tyto s ignaly v alespon omezenem rozsahu viibec zaznamenat. Neni j iny zpiisob, j ak zarutit jej ich vnitrosystemovou relevanc i . Je pravda, ze zpiisob diferenciace subsystemii modern i spoletnosti poskytuje pomerne malo prostoru pro rezonanci environmentaln ich problemii. Ekologicka hnuti se proto snazi m l uvit stale hlasitej i, to vsak sarno 0 sobe nema zadny vyznam, pokud se j im nepodai'i artiku­ lovat sve apely tak, aby byly vice naladeny na vlny, jez jsou subsys­ temy schopny pi'ij imat. Podle Luhmanna existuje vsak i opatne nebezpet i, a sice pi'ilisna re­ zonance. Jednotl ive subsystemy pracuj i sice pod le svych vlastn ich k6dii, mohou vsak navzajem ve veg( ti men�i m ii'e rezonovat. Napi'i­ klad system hospodarstv i miize byt oti'esen v diisledku noveho vyna­ lezu u6neneho v oblasti vedy a techniky. Male zmeny v j ednom sub­ systemu mohou skrze rezonanci vyvolat velke zmeny v subsystemu j inem. Suma, ktera je urcitou formou nabidnuta pol itikovi, m iize oti'ast oblasti pol itiky, i kdyz z h lediska parametrii systemu ekonomickeho j e smesne mala. Navic jsou na sebe j inak zcela samostatne subsystemy odkazany tim, ze kazdy z n ich miize h ladce fungovat jedine tehdy, pl n i-I i ostatni stejne hladce funkce sve. Napi'iklad stab i l ita vlady miize zaviset na m ii'e hospodarskeho uspechu 6 neuspechu, ktery z tiste ekonom ic­ keho hlediska m iize byt zanedbatelnY. M ira rezonance mezi jednotli­ vymi subsystemy byva mnohem veg( nez mezi subsystemy a pi'irod­ nim prosti'ed im. Luhman vidi nebezpet i v tom, ze by se ekologickym hnutim poda­ filo infiltrovat sve pozadavky do oblasti pol itiky, kde by mohly vyvo­ lat takove rezonantni zes ileni, ze by to ved lo k funktnim porucham systemii ostatn ich. S l i by i'esen i, ktera mohou vypadat politicky schiid­ ne, by mohly v pi'ipade realizace rozvratit fungovani j inych podsys­ temii (Luhmann 1 986: 226). Luhmannovu koncepc i podrobi l ostre kritice U lrich Beck ve sve praci Gegengifte. Die organisierte Unverantwortlichkeit ( 1 988). Beck konstatuje, ze Luhmannovou prac i pi'erusila konetne i etablovana so­ cialni veda sve zaryte mlceni k otazkam ekologie. Neskryva vsak sve pi'ekvapen i nad zpiisobem, j imz tak u6ni la. Beck pi'irovnava Luhman­ novu systemovou teorii spoletnosti ke Katkove romanu Zamek, jen s tim rozd ilem, ze Luhmannovo d ilo j e absurdnej s i nez Katkovo. Luh­ manniiv Zamek j e zcela l iduprazdny, emancipoval se od svych obyva1 65

tel a tim teprve ziskal naprostou dokonalost. Je teoretickym vyrazem nej vymho stupn� byrokratizace, kdy byrokrac ie si j iz vystal: i nejen bez spravovanych, ale i bez uredn iku, pouze se svym i co nejpel:l iv�j i d i ferencovanymi sob�strednymi funkcemi. Beck souhlasi s Luhmannovou analyzou tam, kde je popisem t�ch zpusobu, j imiz jednostrann� spec ializovane podsystemy spolel:nosti svou l:innosti blokuj i reseni ekologickych problemu. Souhlasi s tirn, ze hospodarsky system reaguj e jen na to, co je vyjadreno rel:i pen�z. Sou­ h lasi i s tirn, ze politicky system j e z hlediska ekologickeho ochrnut v dusledku kratkeho horizontu volebn ich obdobi a musi pri reseni eko­ logickych problemu odn imat finanl:n i prostredky sektoru ekonomiky a zasahovat do pravn ich souvislosti, l:imz kompl ikuje 6 dokonce ohro­ zuje fungovan i j inych systemu. Luhmannovu diagnozu lze tedy chapat jako vel m i kritickou: svym nyn�j sim zpusobem d i ferenciace s ice spolel:nost vytvorila predpoklady pro obrovske rozs ireni horizontu svych moznost i, ale zaroven tim vy­ tvorila situaci, kdy proti ohrozen im, jez sarna pusobi, stoj i temer bez pomoci . Protoze globalnim ohrozenim rn uze l:elit jen v drobnych kro­ c ich uskutel:novanych svyrn i dill:irni podsystemy a v zavislosti na jej ich kodech, je spolel:nost odsouzena n ikol i snad k naproste bezmoc­ nosti, ale url: it� k vyrazne neprirn�renosti svych odpov�d i na vyzvy prostredi (Beck 1 98 8 : 1 69). Az potud argumentuje Beck ve sve analyze rizikove spolel:nosti po­ dobn� j ako Luhmann. Pak vsak pl'ichazi Luhmannova prekvapiva pointa: " Protoze rizika j sou spolel:ensky vnimana jen selektivn� a sotva j im rn uze byt l:eleno, proto neexistuj i - alespon nikoliv spole­ l:ensky" (Beck 1 98 8 : 1 69). Jestl ize 0 n ich n�kdo presto hovori, jedna se z j eho strany 0 retoriku strachu. To nen i dobre, nebot' ekologicky to n il:ernu nepornuze a spolecnost se zbytel:n� rozrusi. Beck ukazuje, nako l i k podobne Luhrnannovy zarn�ry plynou j iz z jeho uvodniho vyrnezeni ekologie j ako "m luven i 0 ekolog i i " . Protoze prostredi j e jen to, 0 l:ern se jako 0 prostredi hovoi'i, rnuzerne byt ohro­ zen i jedin� tehdy, kdyz 0 prosti'edi buderne rnluvit v katastrofickych terrn inech . V torn to srnyslu pi'edevsim plati Luhrnannem opakovan� zduraznovana teze, ze spolel:nost se rnuze ohrozit jedin� sarna. Beck tedy Luhrnannovo poj eti shrnuje: " Protoze prostredi (at' j iz tento vyraz znarnena coko l i v) neni n i kdy ve spolel:nosti pi'itornno sarno 0 sob�, ale vzdy jen na zaklad� vn iti'n� systemove rezonance a kornunikace, nernuze n ikdy spolel:nost ohrozit prosti'edi, rnohou j i vzdy ohrozit jen 1 66

fe�i 0 prosti'edi. Vyjadi'eno j i nak: Kdo drzi pusu, nevdechuje zadny otraveny vzduch. M I�en i chran i pi'ed otravou ! " (Beck 1 98 8 : 1 7 1 ). Luhmannova redukce ohrozeni zivotniho prosti'edi na " fe� i 0 ohro­ zenem zivotn im prostfed i", ktere jedine mohou spole�nost ohrozit, j e hezkou ukazkou prol nuti systemoveho mysleni s rovinou i nterpreta­ tivn iho pfistupu v soc iologi i . Luhmannovy zavery skute�ne logicky plynou z jeho prem is, pfedevsim z jeho definice spole�nosti : "Spo le�­ nost je chapana jako nej s irsi system smysluplne komunikace" ( Luh­ mann 1 986: 62). Pokud j e spole�nost pouze efemern im systemem volne se vznasej ici komunikace, skute�ne Ize stezi pochopit, jak by vubec mohla ohrozovat neco tak fyzikalne masivniho, jako je nase pi'i­ rodn i prostfed i. Jestl ize pfesto na nekterych m istech Luhmannova textu nachazime narazky na moznost fyzicke sebedestrukce spole�­ nosti, a to prave v dusledku zmen, k n i mz dochazi vl ivem pusobeni �loveka na pfirodn i prostfedi, musime j e povazovat za ponekud nesys­ temovy prvek v jeho j inak vzome systemovem mysleni.

1 67

Kapitola 1 3

U L R I C H B E C K - RIZIKOV A S P O L E C N O S T Problem iivo/niho pros/redi neni zad­ nym prob/emem oko/niho sve/a. Je /0 vyraz krize zasahujici h/uboko do z6k/a­ dzi ins/iluci prumys/ove spo/ecnos/i. U. Beck

N!!meckY sociolog, pusobici na univerzit!! V Mn iehov!!, sc stal pro mnohe zosobn!!n im zcela noveho pi'istupu soc iologie k ekologi i . leho pnice reflektuj i existenci mezi rustu a snazi se ukazat, jak se tato sku­ te�nost prom ita do charakteru moderni spole�nosti, j ak j e zaroven t imto charakterem spolupodminova na a stale znovu reprodukovana. U lrich Beck ve�el razem do povedom i svou kn ihou Risikogesell­ schaft. Auf dem Weg in eine andere Moderne. publikovanou v roee 1 986. B!!hem nasleduj ic ich let vzn ikla i'ada novych globaln ich rizik a autor pi'idal dam kn ihy spec i fikuj ici a proh lubuj ic i jeho koncepc i rizi­ kove spole�nost i . ledna se 0 prace Gegengifie. Die organisierle Un­ verantwortlichkeit ( J 988), dale 0 sborn ik esej i nazvany Polilik in der Risikogesellschaft ( 1 99 1 ), obsahuj iei krom!! Beekova textu rovn!!z komentai'e pi'edn ich n!!meckych politiku, a nejnov!!j i 0 analyzu z ob­ lasti soc iologie politiky Die Erjindung des Politischen ( 1 993). V roce 1 995 vydava Beck drobnou sbirku stud i i pod nazvem Die feindlose Demokralie. Beckova koncepce zahy ve sv!!tove soe iolog i i zdomacn!!la, tim spi­ �e, ze je svazana s podn!!tnym vstupem do probihaj iei debaty 0 sku­ te�ne povaze modern i ty, 0 celkovem smyslu procesu modern izace a zasahuj e take ryrazn!! do dnes m6dnich debat 0 nastupu doby post­ modern i. Koncepce rizikove spole�nosti je opravn!!n!! spojovana se j menem U l richa Becka, i kdyz i'ada j ej ich my�lenek byla obsazena take u j inych autoru, vyrazn!! napi'iklad v praci Charlese Perrowa kri­ t icky pojednavaj ic i 0 sou�asne spole�nosti permanentn!! ohrozovane vysokymi technickYm i riziky a neschopne zvladat tato rizika pomoei srych byrokratizovanych spravn ich a v!!deckych aparMu (Perrow 1 984).

Produkce rizik jako pods tatny rys modern i spolecn o s t i M odern i spole�nost, jak v e sve kapital isticke, tak social isticke po­ dob!!, systematicky produkuj e sva vlastn i ohrozeni. Pfi jej im b!!znem, 1 68

rutinn fm, zcela normalnfm fungovanf se kupf tak zavazna rizika, ze to zpochybnuje samotnou rozumnost jej fch nej vlastnej s ich zakladu. Cha­ raktcristicke zaujetf pro ncustale · zvysovan f sve v lastn f produktivity pritom c i n f modernf spolecnost slepou vuci hrozbam, ktere svym fun­ govanfm na kazdem kroku plodi. Rizika, j ei modern f spolecnost produkuje, se kumu luj i a posleze spojuj i do podoby globaln fho ekologickeho ohrozeni. J iz davno to ne­ jsou okrajova rizika. Naopak, jej ich rozsah vzrostl nato l ik, ze se stala kontrol ovate lna pouze okraj ove. Tvari v tvai' novym a hrozivym rizikum roste za fasadou rutiny zanl­ zej icf bezradnost. Bezradnost, konstatuj e U lrich Beck, se stava zakla­ dem dnesnfho konsensu : stala se h lavnim recnikem na vsech stranic­ kych konferenc fch, obsazuj e katedry na vysokych sko lach a dochazi dokonce k j ej i internac ionalizac i . Ve spolecenskych vedach ji zprav i­ dla pozname podle pred pony post. Opevn i la se v hospodarske oblasti a nuti prumyslove podnikate le i farmare pouzfvat sta le vice chem ie. Na­ stupuj e vsude tam, kde ekologicke analyzy maj i vyustit v navrhy na re­ sen i (Beck 1 99 1 : 46). Eko logicky problem tak neni primarne proble­ mcm naseho prirodn fho prostredi. Siovy 0 tom, ze postihuj e vnej s i prostredi, s e utesujeme proto, abychom si nemuse l i priznat, z e krize zasahla nas nejvnitrnej s i socialni svet (Beck 1 98 8 : 1 73). Ekologicky problem je problemem nasi spolecnosti a j ej ich instituci. Jedna se pri­ tom paradoxne 0 ved lej s i negativni dusledky zdanl ive zodpovedneho a kalkulovate lneho jednan i. Jestlize si tuto okolnost uvedom ime, pak j e nutno znovu promyslet rozumnost dnes platnych konvenc f a zakladu nas i rac ional ity obecne (Beck 1 993 : 46). Ekologicka krize je tedy v prve rade krizi prumyslove modern ity, ktera dokaze sve vlastni ohrozeni industrialne vyrabet, komercne vyu­ zivat, prirodovedne legitim izovat a pol iticky pod le potreby bagatel izo­ vat (Beck 1 99 1 : 1 8 8). Modern i, masove produkovana rizika jsou nec im zasadne od l i snym od hrozeb, ktere vzdy v dej i nach trap i ly l idsky rod. Hrozby typu mo­ rovych epidem i i c i h ladomoru mohly byt povazovany za vyraz vnej ­ sich zasah u, at' j iz v podobe bozi vule, c i osudu. V pripade rizik vyra­ benych modern i spolecnosti je autorstv i zcela nepopiratelne a trad icni farmy transcendentalniho alibismu j sou zcela nepresvedcive. Morove rany, h ladomory a prirodn i katastrofy, jez provaze ly dej iny l idstva, nej sou "riziky" v pravem slova smyslu, protoze nej sou dusledkem l id­ skeho rozhodovani, ktere vychazi z uvah 0 techn icko-ekonom ickych 1 69

vYhodach. Ones je tedy hlavnim zdrojem rizik n ikol i nev�d�ni, nybrz v�d�ni. N i ko l i snad nedostatecne, nybrz nadm�rne ovhldani prostred i. Take v ramci samotne modern i spolecnosti v�ak do�lo k vyraznemu posunu v nakladan i s riziky. Klasicky i ndustrialismus m i nuleho stolcti dokazal tvari v tvar rizikum, ktera sam produkoval, vyv inout pom�rn� dobi'e funguj ici s it' prav idel k j ej ich zvladani. Mezi tato pravidla pat­ rila snaha 0 podlozenou exaktni kalku lac i vy�e rizik v nej ruznej�ich oblastech, ruzne systemy poj ist�ni, vypocty odskodn�ni a kompenzace vzn iklych ztrat. Vsemi t�mito zpusoby byl a do ob lasti nej i stot a poten­ cialnich ohrozeni vnasena urcita m ira rac ionality. Problem je nyn i v tom, ze soucasna rizika j sou takoveho charakteru, ze v minu losti vypracovana ochranna opatreni pri kon frontac i s n i m i ztracej i svuj smysl . Rizikova spolecnost zac ina tam, k d e spolecenske mechan ismy s l i buj ici zaruky j istot tvari v tvar hrozicim nebezpecim naprosto selhavaj i (Beck 1 993 : 40). Jestl ize v�ak b�zna, rutinni m irova rozhodnuti vedou k tak vaznym ohrozenim, rna to centralni polit icky VYznam. Ve zm�n�ne situaci si nemuze spolecnost natrvalo namlouvat, marne-I i uzit obl ibeny pfim�r Ulricha Becka, ze nadzvukove mezikon­ tinentalni letadlo Ize j istit brzdam i na b icykl. V ere global izace rizik a ohrozeni potrebuj eme zcela novy system prav idel, ktery bude adekvat­ n�j i fe�it otazku zodpov�dnosti za pusobena ohrozeni. K l icovou otaz­ kou pfitom je, j ak bude tento novy system vypadat a hlavn� - kdo ho prosad i. M odern i spolecnost v�ak neni riziky, ktere sarna produkuje, pouze zasazena a fataln� ohrozcna. Absurdni je, ze se z n ich snazi je�te pro­ fitovat. Poukaz na rizikovost urc iteho pocinan i se stava vyznamnym impulsem pro rozvoj celych hospodarskych odvetvi. " Prumyslovy sys­ tem profituj e ze zlofadu, ktere produkuje, a to n ikol i zanedbateln�" (Beck 1 986: 74). Diky produkc i rizik se "poUeby" tcprve stavaj i nena­ sytne, coz dava skv�le �ance odbytovym moznostem. Na rozd il od hladu j sou rizika bez konce. Odv�tvi spec ial izovana na to, aby celila nej ruzn�j�im rizikum, mo­ hou dalekosah le manipu lovat potrebam i svych kl ientu . Staci pozm�n it defi n i c i hrozicich rizik a poptavka se prudce m�ni, vzn i kaj i nove trhy. V odv�tvi produkce rizik se podai'i lo vysp� lemu kapital ismu napodobit a prekonat inspiraci valkou . Podobne jako valky, take rizika jsou schopna vytvaret nove trhy a pi'ekonavat krize z odbytu. Diky rizikum, ktera ustavicn� produkuje, se stava hospodarstvi naprosto sobestacne, muze produkovat nezavisle na okruhu trad icnich l idskych poUeb. 1 70

Rizika musej i neustale rust, nebot' poptavka po jej ich odstranovan i je nec im, z ceho Ize profitovat. K tomu, aby rizika nebyla nahodou zlikvidovana i s koreny, slouzi kosmeticky charakter jej ich retusovan i. Zakladem teto vynosne strategie j e : zadna prevence, vzdy pouze do­ datecne zm irnovan i nasledku. H i storie ukazuje, jak vysoce rizikovy podobny pfistup je. Podobne jako koncem feudal ismu zi l i urozeni z mest'anstva, v nemz si ovsem zaroven pestoval i sveho mistupce, "zivi" se vyspela spolecnost dnes stejne kratkozrace svym i riziky, kte­ ra si produkuje, a tim sve pretrvan i sarna osudove ohrozuje.

Charakte r n o vych rizik Nova rizika nelze v j ej ich dopadech soc ialne ohran icit. Hrozby ato­ moveho veku nerespektuj i socialni bariery. V moderni spolecnosti , ktera odstran i la velkou cast drivejsich vrozenych diskri m inaci, vytva­ fej i predevs im technologicka rizika celou sadu novych ohrozeni, jez tentokrate nejsou spoj ena s nedostatkem a b idou, nybrz se strachem, jenz se stal trva lou sOUl-:: a sti produkce nadbytku. Prave atom v podobe bomby ci elektnirny pfedstavuj e typ rizika, jez zcela kolektivisticky ohrozuje i ty, kdo vyznavaj i ideolog i i individual ismu. Ve zvlastni stud i i z roku 1 986 reaguj ici bezprostredne na katastrofu v C ernobylu a nazvane Der anthropologische Schock ukazuj e Beck, jak rizika jaderneho prumyslu rusi nase pojeti dospelosti a sveprav­ nosti a jak ve skutecnosti predstavuj i az dosud nejdrastictejSi formu vyvlastnen i, nebot' vyvlastnuj i cloveka od jeho smyslovych organu, ktere mu skytaj i ochranu pred nebezpecim nemene nez jeho majetek. Drive m ivala rizika zpravidla jen m istn i charakter, dnes doslo k je­ j ich global izaci . Neomezuj i se zdaleka jen na m isto sveho vzn iku, ohrozuj i nejen sve puvodce, ale zivot ve vsech jeho formach. Ohrozuj i vsak take celkovou smyslupl nost socialniho usporadan i vcetne dosa­ vadn iho chapan i zakladn ich kategori i typu cas, prostor, prace a volny cas, ale i smysluplnost konstrukc i typu narodn iho statu c i spolecenske smlouvy. Nova rizika problematizuj i samotne zaklady legitimity modern iho socialn iho uspofadani. V prubehu ostrych socialnich boj u ziskavala modern i spolecnost pracne svoj i legitim itu jako system, jenz je scho­ pen efektivne produkovat a soc ialne pfijatelne rozdelovat nedostat­ kove statky. Spolu s t im, jak byla ve vyspelych zem ich redukovana b ida, dochazi vsak k nebyvalemu rozsireni technologickych rizik. Za­ kladn i problem m inulosti - jak produkovat a rozdelovat nedostatkove 171

statky - byl vysti'idan problemem kval itativn� odl isnym : jak aiespoll opticky zmensovat, jak dovedn� dramatizovat a pi'itom pokud mozno bezpe�n� kanalizovat rizika, jez vzn ikaj i jako boeni efekt produkeni uspMnost i . K nej p i'iznaen�j s im a zarovei'r nej povazliv�jsim vlastnostem moder­ n lch rizik pam j ej ich " nevid itelnost", pi'esn�j i obtiina vn imatelnost a odhalitel nost nas i m i vrozenym i smysly. Rizika poti'ebuj i v�du, jej i teorie, jej i experimenty a jej i m�i'eni, maj i- l i byt vubec zvid iteln�na. Tim se vsak obeane laici stavaj i nedob­ rovolnym rukojmimi obeanu v�dcu. Vzdy j im hrozi nebezpec i, ze na ne bude poh Hzeno jen jako na ohrozene "organ icke aparatury" ( Beck 1 986: 32). Sv�t se stal laboratoi'i pro ovei'ovani riskantnich technologi L Tato prosta skuteenost sarna 0 sobe odporuje s l i bum a zavazkum statn ich, pol itickych, policej n ich, hospodarskych i vedeckych autorit hovoi'icich v nej ruzn�j s ich souvislostech 0 nutnosti zaj ist�n i max imaln iho bezpec i pro vsechny spoluobeany ( Beck 1 98 8 : 1 5 7). B ida byla v m i nulem stoleti zazivana bezprostfedne kazdym post i­ zenym, nepoti'ebova l k tomu zadne zvlastn i vzd�lan L Dnesni hrozby j sou vsak individualne neuchopitelne bez zprostfedkovan i vcdou. V tomto smys lu hovoi'i Beck 0 tom, ze zatimco v minu lem stoleH byt i ureovalo v�domi, dnes naopak vedom i, C i pfesncj i vedeni, ur�uje byt L Rizika se stavaj i rea lnou si lou teprve tehdy, pokud je l ide jako rea lna zazivaj L Jde ovsem 0 formu vedom i, ktera ur�uje a omezuje nase byti velmi nekomprom isne, nebot' bezny �Iovek je zcela zavisly na c izim vedeni, j e l i koz sam nemuze napi'iklad veder, neni- l i nahodou formal­ dehyt v j eho nove kuchyn i pro neho a jeho b Hzke smrtelne nebez­ peeny. Nejen, ze j sme modem imi riziky drsne postihovani, navic j sme vuei n i m a moznostem j ej ich d iagn6zy, tedy take vuei svemu pi'ipad­ nemu vlastn imu postizeni, zprav idla zce la nekompetentn L Svobodny ob�an tak neni suverenni co do sveho v�den i 0 vlastnim ohrozeni, o vlastn im osudu ( Beck 1 986: 70). Vzn ika j akasi nova " fiSe sHnu" srovnatelmi se svetem duchu a de­ monu, ktefi se kdysi take ukryval i za vid itelnym svetem, aby odtud hrozi l i . Nejde pochop itelne 0 zadne nadpfi rozene bytost i. Jedna se jen o pfirozene zareni, pfirozenou tox icitu a pi'irozene noeni strachy z atomove katastrofy. I kdyz tyto hrozby nelze vn imat smysly, jsou pfi­ rozene a - v5udypfitomne.

1 72

Za uctyhodnou fasadou viditelneho sveta se skryvaj i nebezpecne a neprMelske zivly. Nevid ime je, ale presto vime, ze j sou pro nas du le­ zitej�i nez to, co j e na�im smyslum dostupne. V dusledku toho nevime, co vlastne c i n ime. Ten, kdo netusi, co vlastne j i, dycha, pije, nezna ce­ lou pravdu. M uze byt dospely, a presto se chova jako naivn i d ite. Stej ­ n e naivne pusobi v�ak i opatreni uradu a Ize s e j e n dohadovat, c o b y se vlastne stalo, pokud by skutecne do�lo i pod le uredn ich meritek k ne­ unosnemu znec isten i vzduchu a vody. " Bylo by pak dychan i, jedeni a piti l idem uredne zakazano?" taze se v teto souvislosti U lrich Beck (Beck 1 986: 7). Nova rizika se vymykaj i platnym pravidlum viny a ruceni. S du­ sledky toho, ze prece jen dojde k "normalni" predvidate lne katastrofe, spolecnost prakticky nepoCita. Pod sl upkou technicke dokonalosti zd iskred itovaly jmenov ite atomove elektrarny princip zaj i�teni nejen v ekonom ickem, ale take v lekarskem, psychologickem, kulturn im a mibozenskem smys lu. Dojde-l i k vybuchu, nepripada v uvahu j iz zad­ ny konvenuj ic i spolecensky poradek, zadne prihodne po liticke uspora­ dani, zadne smys luplne kulturn i vyrovnan i. Proto se moznost vybuchu musi zasadne pop irat. Hz smysl kompenzac i a nahrady vzn iklych ztrat se stava cyn ismem, jako je tomu v pripade C ernobylu, jehoz vsechny obeti se j e�te ani nenarod i ly. Selhava zde proste vse, co si l ide kdy vymysleli jako poj istcni proti pripadnym ztratam a poskozenim. Se­ Ihava my�lenka prijate lne penezn i kompenzace. Selhava myslenka kontroly dusledku a j ej ich kalkulace. Pripadne ndtesti atomove elekt­ rarny se men i "ve festival s otevrenym koncem ", kde nestesti m uze byt casem j i z jen nasobeno. Stavba atomovych elektraren se tak stava primo vzorovym pripadem "organizovane nezodpovednosti" (Beck 1 99 1 : 1 22). System organ izovane nezodpovednosti cini z instituci, jet maj i kon­ trolovat produkc i nebezpeci - tedy z prava, vedy, spnivy, pol itiky koneckoncu kompl ice takove produkce. To proto, ze meritka a proce­ dury, pod le n ichz tyto inst ituce ve likost nebezpec i zvazuj i a na j ej ichz zaklade se rozhoduj i, zda riziko podniknout, vzn ikly v dobach, ktere jeste rizika nas i zavaznosti vubec neznaly (Beck 1 98 8 : 258). Diflba ohroic n i zpochybii ujic i lI10dern i soc iciln i strukl ury

Prave zvlastnosti v ohrozeni modern imi riziky zpochybnuj i standar­ dni socialni strukturac i, ktera se ustavi la v drivej s ich fazich modern i spolecnosti. Delba rizik pritom neni zdaleka j ednoznacna. Proti sobc zde pusob i dva odlisne zpusoby distribuce. 1 73

PrY)' z n ich v podstate kop iruje spole�enske nerovnosti ustavene j iz drive a v j i nych oblastech. I kdyz delba rizik se svou podstatou l isi od delby bohatstvi, nevylu�uj e to, ze mnoha nova rizika nebudou distri­ buovana pod le starsich kriteri i vrstvy � i tfidy, pouze v obracenem po­ rad i. Zatimco bohatstvi se kumul uje v horn ich vrstvach, rizika se usa­ zuj i ve spodnich a v tom to ohledu jako kdyby stare tridn i rozdeleni dale posi lovala. K nedostate�nemu zaopatreni se pridava nedostatek bezpe�i. Naproti tomu bohati si mohou bezpe�i alespon pi'ed nekte­ rymi riziky vykoupit (Beck 1 986: 46). Soc ialne d i ferencovane jsou d istribuovana napi'iklad rizika spojena s zivotem ve zne�istenem prostredi 6 s pozivanim zavadnych potravin. Tato delba byla zalozena j iz v dobe, kdy prij move chudsi osid l i l i zany v bezprostredn i bl izkosti prumyslovych vyrob. Stej na distribuce pro­ biha i v oblasti konzumace potravin, nebot' vaj i�ka "st'astnych slepic" a hlavky "st'astnych salatu" j sou dostupnej s i prij move st'astnejsim. Skute�ny proletariat rizikove spole�nosti pak zije v zem ich tfetiho sveta, v zem ich s lac i nou pracovni si lou, do n ichz j sou pi'esouvany zvlast' riskantni, tox icke a zne� ist'uj ic i soucasti prumyslove vyroby. Zde se extremni b ida poj i s extremnim i riziky. Jadro delby rizik vsak v tomto rozlozeni nelezi. Voda a vzduch jsou otravene pro vsechny, jaderne provozy ohrozuj i vsechny, ozonova vrstva chybi nad kazdym, stejne jako globalni oteplovani se ve svych dusledcich tyka nas vsech. Zde je moznost vykoupit se z ohrozen i mnohem problemati�tejsi a v dlouhodobejsi perspektive prakticky nu­ lova. Zatimco bida je h ierarchicka, smog je velkoryse demokratickY. Nej novejSi a nej zavaznejsi rizika nekompromisne relativizuj i ex istuj ic i socialni rozdily. V tomt o smysl u n e n i rizikova spole�nost zadnou tfidni spole�nosti. Socialne n ivel i zuje v te m ire, v jake se rizika globa­ l izuj i. Zatimco v pi'ipade maj etku stoj i proti sobe ti'ida vlastn iku a ti'ida nevlastniku, v pi'ipade ekologickych hrozeb probiha d i ferenciace snad jen mezi temi, kdo j sou j iz zasazeni, a tem i , ktei'i zatim zustavaj i jeste nepostize n i (Beck 1 986: 48). Zaroven se vsak modern i rizika vyzna�uj i jakymsi kvazistavovskym charakterem, ktery s i lne problematizuje veskerou ideologii spole�nosti vYkonu. C lovek se do novych civil iza�n ich ohrozeni rod i a nemuze je odstranit vlastnim usi l im. To vse se deje ve spole�nosti, kteni na kaz­ dem kroku zduraznuj e svuj zamer zvysovat prostor pro individualni volbu. Rizika ohrozuj ic i vsechny j sou vsak navic trzn imi sancem i pro ne­ ktere. Odtud protiklad mezi tem i, kdo jsou j im i pouze postizeni, a 1 74

t�m i, kdo z n ich sou�asn� take profituj i. Tento protiklad se vsak z vy­ znamn�jsi �asti neodvij i v rozm�rech narodn ich statu a narodn i staty zaroven prestavaj i byt onou instituci, jet je schopna dusledky d�lby nerovnosti zpNn� ur�itym zpusobem regulovat. Skute�nost, ze v delsi perspektiv� jsou globalnimi riziky postizeni vsichn i, povede, pod le UI­ richa Becka, k upadku vyznamu narodn ich statu a k dalSimu rozvoj i sol idarity ohrozenych i pres j ej ich hran ice. M inula sol idarita ohrozenych stejnou b idou tak bude s velkou prav­ d�podobnosti nahrazena sol idaritou ohrozenych stej nymi obavami a stej nym strachem. Zatimco ti'idni spole�nost byla proniknuta idealem rovnosti, v pripad� rizikove spole�nosti hraj i analogickou ulohu idealy bezpe�i a j istoty. Nam isto nerovne spole�nosti, jci slouzi la j ako scena ustredn ich konfl iktu 1 9. stoleti, nastupuje nej ista spolecnost. Zatimco utopie rovnosti m�la svuj pozitivni cit, utopie bezpe� i rna cit negativni, spise defenzivn i. Nejde v n i 0 to, dosahnout velkeho dobra pro vsechny, jde ji jen 0 to, vyhnout se alespon nej horsimu. Nam isto diferencuj ic iho hladu tak nastupuj e sj ednocuj ici strach . Za­ tim neni vubec jasne, nakolik dokaze sdileny strach vytvorit spole�nou sol idaritu a v jakych podobach. Nevi se ani, nakolik pevne zaklady pro spole�nou politickou akc i muze sditeny strach vytvorit. Otevrenou zu­ stava i otazka, nepovede-l i nakonec k novym vlnam i rac ionalismu, ex­ trem ismu a fanatismu. Stale j i st�j s im se stava pouze to, ze dnesn i ohrozeni nemohou byt odvracena pod Ie stej neho receptu jako ta m i­ nula, tedy vyssi produkci a rozsifovan im socialn ich j i stot. Recept se stal kontraproduktivni, pouze umocnuj e to, �emu cht�1 �el it.

No rma liz a c e r iz ik v edo ll a ufade m Existuj i cela podnikatelska odvNvi, ktera zdarile profituj i z kosme­ tickeho zvladani rizik a ze sn izovani m iry hrozeb vyvolavanych j i nym i odvNvimi. Ze zvladan i rizik se tak stava velky byznys a j akes i ko­ ne�ne nalezene perpetuum mob ile ekonomu. Ekonom ika napravuj ic i skody pusobene j inou �asti ekonom iky muze kone�n� zit zcela neza­ visle na spole�nosti a na nestalych a kol isavych l idskych preferencich. Pri produkc i a definovani rizik vsak sehrava nemen� kl i�ovou ulohu take vMec a urednik. V�d�n i 0 rizicich ziskava zcela novy spole�en­ sky a pol iticky rozm�r. Jelikoz j sou rizika zprosti'edkovavana v�d�n im a nikoli smysly, mohou byt ve v�den i zmensena, zv�gena, popripad� z n�ho zcela vyt�snena. V pol i t icke rovin� j e existence modern ich hro­ zeb legitimizovana tim, ze oficialn� si je n ikdo nepreje. Podobn� jako 1 75

v m inulem stoleti existence b idy, ani dnes existence modernich rizik neni d ilem zadneho zloducha. Neni projevem nici zle vule, je mozna politovan ihodnym, avsak zcela nezamernym dusledkem nedokonalost i vedy, technologie a v podobe external it nedokonalost i trllU. V ice vedy, vice technologie a vice trhu je nepochybne jednou temer odstrani. Je to j e n otazka casu. Nedokonalost vedy pri diagn6ze modernich rizik spoe iva m i mo j i ne prave v j edne z j ej ich h lavn ich prednost i, v jej i programove opatrnost i . V souvislosti s riziky znamena opatrnost vedy, ze j e nutno zvazovat az do nej mensiho detai lu, j sou- l i rizika skuteene pritomna a jsou- l i tak velka, j ak se nepoueen i laici snad domn ivaj i. Veda nedokaze obecne stanovit, j ak velkeho poetu obeti j e zapotrebi, aby existence ure iteho rizika mohla byt exaktne potvrzena. C istota vedecke prace tak pod po­ ruje znee ist'ovan i prostredi. C im exaktnej i ma byt odhad rizik prove­ den, tim vetS i prostor je ponechan jej ich volnemu rozvoj i, nebot' cas pracuje proti opatrenim, jez by mohla rizikum (ne jeste zce la exaktnc prokazanym) ueinne eel it. Zvlastn i rol i zde hraj i povolene lim ity znee isten i e i j i nych typu ohro­ zen i . Pripoustej i ureitou m iru ohrozeni jako vec zce la legitimn i a v udanem rozsahu naprosto tolerovate lnou. Ten, kdo vymezuje povo­ leny rozsah znee isteni, zaroven zneC isteni do j iste m iry pritaka. Vse, co je v povo lenem rozsahu j este pripustne, zae ina p lat it jako "neskod­ ne", zce la bez oh ledu na to, jak skod l ive to muze byt. To, co je jeste dovoleno, je proste nejedovate, i kdyz se tim prostred i natrvalo otra­ vuje. Otrava je pritom zrusena pouze uredne. Kazde dalsi stanoveni pripustneho l im itu je jen novym povolenim, jak prirodu zasc trochu poskod it (Beck 1 986: 85). Stanovovani l i m itu se rovna uznani, ze cilem nen i snad zamezeni otravovani pi'irody, ale pouze davkovan i tohoto trav iestvi. Pozadavek netravit vubec je pritom oznaeen visaekou Ciste utopie a neekonomic­ keho poeinan i. Stanoven im pripustnych l i m itu se celemu procesu po­ stupneho otravovan i dostava vysvedeeni normalnosti. Rozvij i se praxe normaln iho znee ist'ovan i a normalni m iry intox ikace prostred i. Vzn ika zaroven i l uze, jako by ten, kdo se drzi povolene hran icc, prostred i vlastne neotravoval vubec. Otazka ncpripustnosti trav iestvi se tim pre­ vad i do zcela j i ne otazky: odkdy se otravovan i vlastne stava trav ie­ stv im? To je pi'ilis du leZita otazka, domn iva se U lrich Beck, nez aby j i bylo mozno prenechat expertum na trav iestvi. U Z proto ne, ZC zadny odborn ik nedokaze an i pribl izne ureit, k eemu vsemu muze vest su­ mace nej ruznej s ich jedu, z n ichz ani jediny neprekroe i pripustnou hra1 76

n ic i intoxikace prosti'edL V prax i neni stanovovan i pi'ipustnych l i m itu zatezovan i prosti'edi n i�im j i nym nez v�domym posunovanim prahu pro konan i pokusu na l idech a j ej ich odolnosti . Lide se zde m�ni v po­ kusne tvory, nebot' horn i hod nota pi'ipustneho traveni prosti'ed i je od­ vozovana koneckoncu v zavislosti na reakcich jej ich organ ismu . Vysledkem takto "korektniho" zvladan i rizik v�dou a ui'adem je ve­ domi vseobecneho ohrozeni zivota uvniti' byrokraticky oseti'ovaneho bezpe�L I kdyz predpisy se dodrzuj i, zivo�isne druhy dale m izi, moi'e je dale zne6st'ovano a lesy dale hynou.

No vy s tatus p f ir o dy V souvis losti s uvaham i 0 novem statusu pi'irody U l rich Beck popi­ suje druhou stranku procesu, jej z Karl Polanyi analyzoval jako proces globalizace trhu. Zatimco Polanyi ukazuje, jakym zpusobem byla pri­ roda (a spolu s ni take �Iovek) jako j eden z mnoha vstupu vtazena do cyklu ekonomickeho zhodnocovani, podfizena jeho logice, a tak zba­ vena dfiv�j s i samostatnosti, Beck si vsima toho, nako lik tentyz proces u6n i l nesamostatnou a na pi'irod� a jej im poskozovani zavislou samu spole�nost. To, ze je prot i sob� stav�na pi'iroda a spole�nost, slouzi, pod le Bec­ ka, dvoj imu u�elu. Umoznuje to pi'irodu zaroven ovladnout a zaroven ji ignorovat. Pfitom se pi'iroda stava v dusledku prumys love revo luce a generalizace trhu i ntegralni �asti spole�enskeho systemu. Znamena to, ze pi'irodu j iz nelze pochopit bez spole�nosti, prave tak jako fungovani ani dysfunkce spole�nosti nelze pochopit bez pi'ihlednuti ke stavu pfirody. Pi'iroda nen i n�co spole�nosti c iziho, poskozena pi'iroda kon­ ce 20. stoleti je prav� tak spole�enskym produktem j ako stavby a vy­ tvory, j imiz se nase civil izace pysnL " Kdo dnes jest� hovofi 0 pi'irod� jako 0 ne-spole�nosti , mluvi v kategori ich j i neho sto leti, ktere nasi skute�nost j iz nechapou" (Beck 1 986: 1 08). Smyslem pojmu rizikova spole�nost j e prav� poukaz na neperspek­ tivnost stavu, kdy systematicke n i�en i pi'irodn iho prosti'edi se stava jednou z hlavnich podminek reprodukce spole�nosti a jej ich soc ial­ n ich, ekonom ickych a politickych subsystemu. Modern i spole�nost tim zpochybnuj e vse, co by ji mohlo opravnovat vydavat se za spole�nost zodpovednou a dospelou. l Iuzi je ovsem pi'edevsim samotna pfedstava 0 stale vets i nezav is­ losti �Iov�ka na pfirod� v dusledku techn ickeho a ekonom ickeho po­ kroku. Ve vztahu ke vn�jsi pi'irod� jsme se stali nezav is lym i jen za tu 1 77

cenu, ze j sme enonnni! zvy�i l i svou bezbrannost ve vztahu k pfirodi! diikladni! integrovane do reprodukcn ich spolecenskych mechan ismii. V�udypritomna nova ohrozeni a nebezpeci se tak stala "cernymi pa­ sazery" na�eho normaln iho konzumu.

Starti m o dern ita a m ode rn ita reflex i v n i C etne spory a nepochopeni ohledni! podstaty modern ity, nemene cetne rozpory ve veci hodnocenf modern i spolecnosti a konecne i po­ vestna m lhavost uvah a spekulaci 0 nastupu spolecnosti postmoderni, to v�e p lyne, podle U l richa Becka, ze ztotozi'lovani modern i a priimys­ love spolecnosti. Modern itu nelze redukovat na vzorce priimyslove spolecnosti, a to presto, ze dosud vladne mytus 0 tom, ze vykvetem modernity je schema ti'i ci ctyr sektorii ekonomiky, ekonom icky riist, pokrok techniky, dne�ni podoba demokracie a podobne. Zdan l iv
chapany jako protiklad modern ity, nybrz mohou bYt zce la konsekvent­ n im vyusti!nim j ej iho kritickeho ducha, jenz je pouzit tentokrat sam na sebe. "Jednoducha modern izace znamena racional izaci trad ice, reflexivni modern izace znamena racionalizac i racional izace. 0 modernizaci se az dosud uvazovalo vzdy jen ve vztahu k trad icim a mibozenstvim, cha­ pala se jako osvobozeni z tlakii nespoutane pl'irody. Co se v�ak di!je, kdyz sarna priimyslova spole�nost se stane tradici, kdyz jej i vlastni nutnosti, funk�ni princi py a ustl'edni poj my za�nou byt rozkladany, ru­ �eny a odkouzlovany podobni! j ako radoby vi!�ne danosti dl'ivi!j � ich epoch?" (Beck 1 99 1 : 1 80) Tato kritika je zami!l'ena pl'edev�im na nesplni!ne sl iby, jez rozda­ val a klasicka modern ita po dobu dvou stoleti. S l i bovaia m imo j ine u�innost, racional itu a priihlednost. Vysledky j ej iho piisobeni v�ak maj i az pfili� �asto podobu nezamy�lenych diisledkii, ktere vytvarej i real itu, jez je v�im moznym jen ne synonymem u�innosti, rozumnosti a pl'ehlednosti. Koncept reflexivni modernity poukazuj e na to, ze modem ita kla­ sicka primo vlastni logikou sveho vyvoje podryla sve vlastni pl'edpo­ klady. Napriklad v�eobecne usil i 0 hospodarsky riist prostredn i ctvfm ekologickych dopadii podryva a ohrozuj e predpoklady trvaleho eko­ nomickeho riistu, ktere j e�ti! v nedavne minu losti platily za nezpo­ chybn itelne. Podobni! di!lba prace, jez byva bHni! povazovana za j e­ den z nej pron ikavi!j�ich vynalezii modern ity, odkryva stale vice svoj i odvracenou stranu, j iz j e rostouci m ira osobni nezodpovi!dnosti ti!ch, kdo neparticipuj i nef na uzkem vyl'ezu dila, j ehoz po�atek i konec se j im ztrac i v m lze komplexni spole�nosti (Beck 1 986: 43). Standardni (priimyslova) modern ita byla nesena heslem zvy�ovan i produkce a zaj i�ti!ni m i nimaln iho socialniho zabezpe�eni pro v�echny ob�any. Ve vyspi!lych zem ich tato otazka pfestava byt kard i nalnim problemem. Sou�asni! se zde v�ak �ifi vi!domi, ze zdroje bohatstvi, j ef te�e bezprecedentnim tokem, j sou "zne�i�ti!ny" rostoucimi vedlej�imi riziky spjatym i pravi! s tempem a zpiisobem j ej ich �erpan i. Jakm i le jsou v modern iza�n im procesu identifikovany podobne destruktivni prvky, probouzi se kritika modernizace viibec. Zj i�t'uje se, ze prii­ myslova spole�nost byla skute�ni! modern i j aks i jen zpoloviny.

1 79

Eman c ipace od sam ozfejmosti prumys love m o dern ity Jednoducha, nereflex ivn i modernita 1 9. stoleti spo�ivala na n�kol ika modern iza�nich principech. Pi'edevsim byla organ izovana pod le ti'id­ n iho kl i�e. Z ivotn i osudy Iidi byly zpravidla determ inovuny jej ich ti'id­ ni pi'islu�nosti, coz bylo soc iologicky vd��ne tema. Hidni polarity se odvijely od usti'edn iho protikladu priimyslove vyroby, od protikladu mezi praci a kap i talem. Odtud nekone�ne debaty 0 po�tu, hran icich a ideologiich jednotlivych trid 6 vrstev. Postaveni kazdeho v teto ti'idni konstelaci ur�ovalo nejen to, j ak a kde �lov�k zije, ale take to, jak}'m vzorcum konzumu a traven i volneho �asu holduje, j ake pol iticke nazo­ ry vyzmlva atd. Priimyslova spole�nost je spole�nosti velkych social­ n ich skupin a ukolem sociologie j e tyto skupiny co nej podrobn�j i za­ chytit a pops at. Novy priimyslovy rad je pi'edstavitelny jako relativn� kompaktn i system, v n�mz dochazi k funk�ni d i ferenciaci jednotlivych podsys­ temii : d i ferencuj i se subsystemy moderniho hospodarstvi, moderni po­ I itiky, v�dy a techniky atd. Postupn� se zvy�uje jej ich autonom ie i od­ l i �nosti principii, na n ichz funguj i. Vysledkem j e bohat� strukturovana a d iky tomu vniti'n� vyvazena, harmonicka real ita. Motorem vyvoj e teto moderni real ity je I i nearn i proces racional izace probihaj ic i s ruznou i ntenzitou ve v�ech oblastech spole�nosti. I kdyz typy organizaci a typy karier uvnitf n ich se dynamicky mi:!ni, v�emu vladne tataz racional ita rostouci efektivity, tataz kontrola pi'ipadnych nedostatkii, tataz logika zaj i�ti:!ni a poj ist�ni pred pripadnym i selhani­ mi. Vrcholem inzenyrskych ambici modern ity je, aby systemy � i pod­ systemy samy sebe zlep�ovaly a sa my sebe kontrolovaly. Priimyslova demokratizuj ici se spole�nost osvobod i la l idi ze sv�t­ skych tlakii c irkve, z tlakii pi'ili� t fZive venkovske socialni kontroly a stavovskych barier, z omezuj ic ich tlakii negramotnosti a lokalni vaza­ nosti i z fady dal�ich, nemen� svazuj icich omezen i. Tento proces vsak neustrnul na urovni 1 9. stoleti a dnes j sou I ide osvobozovan i z forem prumyslove spole�nosti v�etni:! tfidn ich pozic, rodinneho postaveni a obvyklych vzorcu jednani ve vztazich muzi - zeny. Trzni ekonom ika minuleho stoleti vyrazn� ovl ivn i la postup emanci­ pace j ednot livcu vzhledem k j ej ich pribuzenstvu, sousedstvi, lokalni sounalezitosti a regionaln i kulture. Ve 20. stoleti v zapo�atem dile in­ dividual izace pokra�uj e instituce socialniho statu . Tak jako trh vyu­ ziva schopnosti kazdeho �Iov�ka zcela individualn�, pravi:! tak socialni stat kompenzuje individualn� j eho neschopnosti, at' j iz jsou zapi'i�i­ n�ny � imkol iv. 1 80

Modern i individual ismus, at' uz je zaj i�t'ovan trhem, 6 podporovan socialnim statem, neznamena v zadnem pf[pad� samostatnost indivi­ dui. Osvobozeni jednot l ivci se stavaj i zavislymi na pracovnim trhu, a tim na jedne stran� na dosazenem vzd�lani a na celkovem zvy�ovan i sveho osobnostn iho kapitalu, ktery mohou na trhu prace nabidnout, na stran� druhe jsou zavisli na konzumn ich moznostech, ktere si vn� me­ chan ismu trhu dokazi stale men� a men� pi'edstavit. ledna se tedy o individualismus, jenz j e zavisly na fungovan i neosobnich instituc[ do te m iry, ze vysledkem j e vysoka mira standard izace kazdeho z indivi­ dui. Nejde zde 0 svobodne rozhodovan i v pravem slova smyslu, ale 0 vynucene rozhodovani v ramci existuj ic[ch, mnohdy tfZivych di lemat. V centru tohoto vynuceneho rozhodovani v�ak stoj i jedinec osvobo­ zeny od dl'iv�j�ich pout, casto vcetn� rod innych (Beck 1 986: 1 1 9) . At' je j iz v�ak skutecna m ira svobody jedince v ramci vysoce kom­ plexni spolecnosti j akakol iv, individual izace rna ten prakticky dopad, ze jakekoliv spolecenske selhani lze vykladat j ako selhani pi'islu�neho ind ividua a spolecenska nezpiisobi lost se jevi vzdy jako nezpiisobilost individualni. V�echny tl'i vzpomenute principy vymezuj ic [ pudorys industrialni modern ity (tl'ida, rodina, profese) j sou postupn� stale vice naru�ovany, a to n ikol i snad v diisledku krachu modern izacn ich projektii, nybrz prav� v diisledku j ej ich napln�ni. Socialni nerovnosti nemizi, ale individual izuj i se. Tfidy zanikaj i, ne­ rovnosti mezi jednotlivci se v�ak zaroven prohlubuj i. S ustupem ti'id a mdniho vMom i nelze tyto nerovnosti vysv�tlovat j inak nez pomoc[ nahodi lostl individual nich osudii. Navic se z postaveni v ramci ekono­ m ickeho produkcn iho procesu uz neda usuzovat na zivotni postaveni, hodnoty a zivotni styl jednotl ivcii, ani na orientaci jej ich zaj mii. Vy­ s ledkem mimo j ine je, ze kontlikty probihaj ic[ ve spolecnosti j iz ne­ respektuj i zadnou ustl'edni osu. D i ferenciace subsystemii v ramci celku l'e�i stale men�, zato stale vice se stava sarna 0 sob� problemem. U lohy a kompetence vMy, eko­ nomiky a pol itiky se stale uzej i prostupuj i, pro l inaj i a kompetencn� znejasnuj i. Autonomie jednot l irych sektorii - alespon tam, kde j e�t� pi'etrvava - se �patn� slucuj e s potfebami j ej ich vzaj emne koord inace. Z h led iska novych problemii se stale znovu vnucuje otazka, proc j sou vlastn� podsystemy spolecnosti d i ferencovany prav� tak, jak j sou, ne­ bot', j ak se zda, snad kazde j ine uspol'adan i by mohlo bYt vzh ledem k norym problemiim ucinn�j�i. A konecn�, prav� koncepci pokroku jako l inearn iho zvy�ovani racional ity byly zasazeny nej vazn�W rany. 181

Ve funkciomiln im pojeti se spole�ensky system po teto trajektori i vyvij i do podoby, jez ho � i n i vzhledem k prostredi nejzivotaschop­ nej �im. To ov�em v prakticke rovine znamemi, ze kazde j ine uspofli­ dani je vzdy hor�i. Slovy autoritativni pol itiky: neexistuj e zadna alter­ nativa. Jsou- l i vubec nej ake problemy, pak je vyfe�i vice techn i ky, v ice trhu apod. Ideologie j ednoduche modemizace tak dokazala kombinovat dvoj i neoduvodneny optimismus. V iru v neustaly l ineam i proces zvede�t'o­ vani pomeru a viru v moznosti kontrolovat vedlej � i dusledky tohoto po�inani. Prave tomuto dvojjedinemu optimismu odporuje teorie re­ flexivni modem izace, ktera obvinuje racionalitu prumyslove spole�­ nosti z polovi�atosti . Konstatuje pritom, ze dosavadni l i neam i stupno­ vani racionality v podobe vy�� i technizace, vy��i byrokratizace, vym ekonomizace a vy��iho opravnovani dosahlo hran ic sve kontraproduk­ t ivity. Vysledkem stale pokro�i l ej � i racionalizace je rust nej istot v�eho druhu a narustaj ic i pocit nekontrolovatel nosti deni. Ved lej�imi du­ s ledky zdan l ive zcela zodpovedneho a kalkulovatelneho jednani se pri­ m �asto stavaj i nove formy ohrozen i s �asto zcela nepfedvidatelnymi konci . Problemy rizik stale vice vystupuj i ne j ako neco, co zbylo, kdyz byly vyfe�eny problemy vazne a zasadni, ale j ako problem samotne povahy socialniho fadu, adekvatnosti konvenc i v nem platnych a pre­ dev�im j ako problem skute�ne m iry rozumnosti vlastnich zakladu jeho rac ional ity. Nova ohrozeni a nova rizika nevzn ikaj i j ako projev ab­ sence u�elove racional ity, ale jako pfekvapivy dusledek j ej iho uplatnovani. Dlouha rada ekologickych katastrof dokazuje, ze modem i organ i­ za�ni formy, ale ani eticke a pravni principy, j ako je zodpovednost 6 vina, ani demokraticke rozhodovaci procedury (napriklad veginovy princip) nej sou schopny tento nastup nej istoty a nekontrolovatelnosti pochopit, regulovat a legitim izovat. Zcela praktickym dusledkem techto h lubokych promen je pak skute�nost, ze v kazdodennim zivote nalezaj i poj my a recepty typu tfidni soudrznosti, rod inne opory, dobre­ ho povolani, ale take muznosti, sexuality 6 lasky stale men�i oporu. Znacne problemy tim vzn ikaj i empiricke sociologi i, nebot' ta dosud casto rutinne operuj e s poj my a kategoriem i , kterym v real ite odpovida cim dal mene.

P o l o v icata m o dern ita Stale nove a nove ekologicke problemy, j ef se v dusledku normal­ n iho fungovan i modem i spolecnosti vynoruj i, j sou jen posledn im, 1 82

i kdyz zrejm� nej osudov�j � im proj evem krize modernich i nstituci. To, ze modern izace ve vychodnim poj eti zkrachovala, vidi dnes kazdy. To, ze nanlzi na vazne l i m ity take v poj eti zapadnim, neni na prvy pohled tak zj evne. Ve skutetnosti j sou v�ak osudov� naru�eny snad v�echny dosavadni j istoty a samozrej mosti demokratickeho kapital ismu. Ti'idy zanikaj i, ale nerovnost roste. S irici se bida I idi nespoj uje, nybrz izo­ luje. Rod ina, ktera sky tala uto6�t� v nej istotach modern ity, se hrouti. Ekonomicky rust nechrani pred rustem rizik ekologickych an i social­ n ich. Co j e v�ak nej hor�i, za v�echny tyto problemy nemuze zadny vn iti'n i nepi'itel , mohou za n� sily, ktere drive garantovaly j istoty, pra­ YO, poi'adek a blahobyt. Takzvane vysp�le modern i spoletnosti j sou ve skutetnosti spolet­ nostm i polomodern imi a napul j sou dokonce protimodern i. Polovi­ tatost v uplati'lovan i modern izatn ich principu j e pritom patrna na kazdem kroku. Zeny byly sice formaln� zrovnopravn�ny, fakticky j sou v�ak oproti muzum znevYhodi'lovany. Trzn i ekonom ika prevladla, spo­ tiva v�ak na rod i nach a domacnostech organizovanych netrzn�. Je h la­ san univerzal ismus l idskych a obtanskych pray, a pi'itom je v nej ­ lep�im pfipad� dodrzovan jen v ramci narodn ich kriterii. Demokracie se nestala v�el idskou, zustala uzavrena do hran ic narodnich, m i l ita­ rizovanych statu. Modernizace dokaze v�ak pusobit i zcela reaktn� a m uze znamenat pouhou modern izaci barbarstvi. Na teto platform� se rozvij i modern i nacional ismus a rasismus, sexismus, stejn� tak jako supermodern i in­ dustrial izace valteni a m i l itarizace rozsah lych oblasti spoletenskeho zivota. Modern izovane barbarstvi, tato protimodern ita, uziva stejn� tak jako modern ita prostredky v�dy, vyzkumu, techniky, vzd�lavan i, orga­ nizovani, masovYch med i i a se zvla�tni obl ibou prosti'edky central izo­ vane politiky. Neni pfitom ani zdaleka jasne, zda v dalSim vyvoj i pi'evladne ten­ dence k dokonten i modern izace ve smyslu pi'ekonan i jej ich polo­ vitatosti, anebo zvit�zi tendence protimodern i, tedy modern izovane barbarstvi. Samotna jednoducha standardni modern ita si t imto prob­ lemem h lavu pfil i� nelame. Neklade s i se zvla�tn i nalehavosti ani otazku, co j e vlastn� jej im cilem (pochopiteln� krom� neustaleho vy­ voje, 0 n�mz se nevi, kam ma namireno). Snad m isto j ednoho auta dv� anebo rad�j i ti'i, poznamenava U l rich Beck (Beck 1 993 : 9 1 ). Polovitatost modernity je zvla�t� patrna na pi'ikladu centralizovane demokracie. Podle Becka v�echny snahy 0 centralizac i pol itiky j sou nepfimo um�rne stupn i demokratizace spoletnosti. V jadru centralizo1 83

vaneho systemu demokracie lefi naivita, pod Ie n iz Ize sladit de mokra­ ticka prava kazdeho ob�ana s h ierarch ickou strukturou autority pri rozhodovan i. Polov i�atost takove demokracie j e patrna jej i omezenosti n a hranice naroda, �imz se oteviraj i dokoran dvere protimodern ite v podobe nenavisti vu�i cizincum, a to zej mena v modernich metro­ polich. Modern i demokracie je ov�em polovi�ata take svym m i l ita­ rismem, ktery se dokaze modern izovat ve vyzbroj i, nikoli v�ak demo­ kratizovat ve zpusobech rozhodovani. Pravidla demokrac ie jsou potom omezena na volbu pol iticke reprezentace a v lep�im pripade na spo­ l uu�ast pri tvorbe pol itickych programu. lakm i l e se v�ak zvoleni zastupci dostanou k moci , uplatiiuj i autoritarske zpusoby vlady sme­ rem shora dolu, zatimco byva l i vol iC i se meni v "demokraticke podda­ ne", ktefi mocenske miroky vladcu a j ej ich statu poslu�ne akceptuj i. Pfedstava j ed ineho centra politiky, j ez vzn ika prave v mode lu indu­ strialni spole�nosti, j e typicky polovi�atou demokrac ii. Pod le Becka se takova pol itika meni ve vefej ne financovanou reklamni agenturu na­ b izej ic i svetle stranky vyvoje, 0 j ehoz kone�nych dopadech toho ani pfili� nevi, ani je nemuze pfil i� ovlivnit (Beck 1 986: 3 5 8).

Nez bytn o s t n o v e p o l i t iky Tato situace primo vola po promy�leni alternativn ich zpusobu reali­ zace pol i tiky. Zastarale i nstituce prumyslove modern ity typu suve­ ren n ich narodn ich statu, udajne v�e fdiciho hospodarskeho rustu, stale nakladnej � iho socialniho zabezpe�en i, velkych pol itickych stran a pra­ vo-Ieve moznosti volby j sou pfil i s poplatny minu lemu sto leti, nef aby mohly pomoc i re�it problemy stoleti pfiStiho. Politika v te podobe, v j ake je dnes del ana, nejenze neni schopna u�innej i resit j i z dnes ex istuj ic i rizika, ale ani vzdalene nema v l iv na to, ktera nova rizika nas budou ohrozovat zitra. Pol itika neni schopna fidit vyvoj vedy a techn iky, a pfitom za dusledky tohoto vyvoj e pi'ed vol i C i zodpov ida. A n i smerem do budoucna neni v dne�ni podobe o n i c prinosnejsi. Obrysy nove spole�nosti dnes nevyrustaj i z pari a­ mentnich d iskusi an i z rozhodnuti vlady a statn i spravy, ale z oblasti m ikroelektron i ky, reaktorove techniky a genetiky. Take zde pol itikove zodpovidaj i za neco, co nekontroluj i a �emu ani nerozumej i. V teto s ituaci parlament pi'estava byt centrem rac iona ln i tvorby vule, a to tim spiSe, ze mu na sile ubiraj i stran icke frakce a statn i byrokrac ie, ktere se snazi j ednat na vlastn i pest. Na jedne strane tak roste vaha tech­ nokratu, na strane druhe vl i v natlakovych skupin velkych firem a ce­ Iych odvetvi . 1 84

Koreny techto paradoxu tkvi ve zpusobu, j imz se system po l it iky v minu losti d i ferencioval od systemll ostatn ich, predevsilll od systemu ekonolll iky a systelllu vedy. Obtan je v prulllys iove moderne rozdvo­ jen na dye osoby. Jakozto "c itoyen" ma sva demokrat icka prava v ob­ lasti verej ne po l itiky. Jakozto " bourgeo is" haj i sve soukrollle zaj my v ob lasti ekonolll iky. V prve oblasti muze byt moc vykonavana jen za souh lasu spo luobtanu. Ve druhe oblasti, do n iz pati'i krome osobniho soukrolll i prave tak soukrollle firlllY jako vedecke instituce, vsak ve­ rejna kontrola ani souhlas spoluobtanu neplati. Tento zpusob rozde leni vyplynul z charakteru jednoduche moder­ n ity. Centralnim problemem prumys love spoletnosti byla distribuce "dobra" v podobe prijmu, pracovnich m ist a socialnich j istot, jef byly jaks i autolll a ticky vytvareny v ob lasti vyroby a stale vice i v oblasti vedeckeho poznan i. Vyrobu a vedu nebylo treba kontrolovat po l iticky, nebo!' "dobro" prinase la jaksi primo ze sve povahy, tedy i bez jakeho­ ko l iv doh ledu. S tim, jak narazej i na ekologicke l i m ity, zat inaj i vyroba i veda pro­ dukovat stale vice rizik a ohrozeni. K teto prom ene, by!' je zcela za­ sadni, doslo postupne a nepozorovane, pro rizikovou spoletnost se n i ­ kdo nerozhodl a n i kdo j ej i prichod neodhlasoval. Presto poznamenava dnesn i charakter sveta mnohem vice nez vegina z toho, eo bylo ve­ dome rozhodnuto a slavnostne odh lasovano. Nastup reflexivni moder­ n izace znamena ve skutecnosti naprostou promenu modern i spolec­ nosti, aniz by ovsem doslo k jakeko l i v revoluc i . "To, ze prechod od jedne spolecenske epochy k j ine se odehral nepo l iticky a nechtene, ne­ zavisle na vsech f6rech pol itickeho rozhodovan i, stranou vsech l i n i i konfl iktu a stran ickych kontroverzi, odporuj e demokratickemu sebe­ chapan i teto spolecnosti prave tak jako zakladnim predstavam j ej i so­ ciologie" (Beck 1 993 : 67). V ramci rizikove spoletnosti se j iz zdaleka nerozdeluj i pouze "dobra" . Stale aktua lnejs im se stava problem prijatelnellO rozdelovan i "ze l " , tedy rizik, ohrozeni i primeho poskozeni ce lych skupin obyvate l . Na tvorbe techto nevftanych "ze l " s e pod i l f j a k prumyslova vyroba, tak take veda a j ej i technologie. Presto oba sektory zustavaj i mimo dosah struktur demokratickeho rozhodovan i. To bylo omluvitelne a pocho­ pitelne v dobe, kdy zasobovaly spolecnost zadanymi statky. Nelze to vsak pochop it a tolerovat v dobe, kdy j i pro zlllenu zasobuj i obava­ nym i riziky a skodam i . Znec istene potraviny, voda a vzduch zanasej i do nej intimnej s ich oblasti soukrom i prvek obecne pol itickY. Odtazite

1 85

otazky hospodarskeho profitu vzdaIenych firem a bczpecnost i provozu vzdalenych laboratofi se stavaj i existencnimi otazkami vsed n iho dne. Jcdnoducha modern ita byla po l i t icky polarizovana na osc pravo­ leve. Tento m a g n eti s mu s v ni polarizoval v s e c hn y po l i tickc otazky. H lavni spor prob ihal 0 to, v j akelll pOlllcru rozdc lovat zisky a odlllcny produkovane prulllys lovou spolecnost L R i zikova spolccnost p i' i nMi zcela j ine prob lemy a spory. Usti'edn i postavcn i v n i zauj imaj i nove dichotom ie: vn itrn i - vnej s i, j isty - n cj i sty po l i t icky - n c p ol i t ic kY ,

.

Problem "vnitrn i versus vnejsi" je aktua lizovan si lnym proudem pro­ t imodern ity, jenz parazituj e na j istych prvc ich modern ity a zaroven ozivuje motivy, s n i m iz se modern ita chtcla vyporadat. Pfikladem jc pseudonaturalizace soc ial n ich vztahu v podobe ras ismu rozv fj eneho v prostred i modern ich mest. Protiklad "j isty a n ej isty" se stava centra l n illl prave v podlll inkach rizikove spolecnosti, at' j iz v ohlcdu rizik socialnich, technologickych ei ekologickych. Koneene prot iklad "pol it icky - nepolit ick)'" odkazuje na prudke zmeny, k n imz dochazi pri re tlex i novych rizik a ve snaze j i m eelit. V souvislosti se vzn ikem novych politickych dichotom i i se yYznamne pJ'esunuj e typ za bezpe e e n i 0 jehoz zaj isteni je s va d en spor. V m inulem stoleti se j ednalo 0 zabezpccen i v rovine soc ialni rovnosti, dnes j de stale v ice 0 zabezpeceni ve smyslu zivota, zdravi, prezitL ,

Vyznam eko logie pro vzn ik n o ve p o l i l i ky Ekologicke problemy nej sou problemy jako kazde j i ne. Trad icni po­ l i ticke strany bohuzel nebyly a nej sou schopny jej ich zcela zasadni vy­ znamovou odl isnost rozpoznat. Prokazuj i to tim, ze bod 0 ekologii zarazuj i jen jako jeden z radovych bod u svych politickych programu. Tim pouze potvrzuj i, ze stale zij i mental itou j ednoduche modern ity. R idi se svym i starym i ideologiemi, ktere se vyjadruj i nejen k otazkam ekologickym, ale napriklad take k fem i n ismu, k prob lemu vlady technokratu ei k alternativam v oblast i energet iky jako barvoslepy k barvam. Klasicke pol iticke strany pusobi dojmem jakychsi zombi(e)-instituc i: historicky j sou uz vlastne m rtve, porad vsak nelllohou zClllrit. Klasicke pol iticke strany chtej i stale organizovat vefej ny zivot. Pi'itom si nepo­ vsim ly, ze i bez n ich j sou dnes vsichni zorganizovani, poc inaje homo­ sexualy pres rozvedene matky a otce az po ekology a obchodniky se zbranem i . Strany ve svych programech stale chtej i haj it zajmy tech, kdo je bez n ich dokazi prosazovat ucinnej i . Navic se pokrytecky za1 86

k l inaj i ruznym i verze m i l i bera l ismu, byt' j ej ich cilem je ovladnout stat, ktery vsak chtej i m it zarovei'l co nej s l absi. Lide tyto kupici se para­ doxy vnimaj i a vysledkem je, ze strana nevo l icu je jed ina, j ej iz pre­ ference neustale rostou . Os i fi kovane polit icke strany sta l e mene vy­ hravaj i vo lby d iky lepsim kand idatum a programum, stale v ice se spolehaj i na to, ze dokazi svy m i skandaly znechutit vol ice mene nez strany druhe. Beck proto pi'irovnava pol iticke strany k d i nosaurum za­ sle prumyslove epochy, ktei'i pfezivaj i m i mo j in e proto, ze 0 existenc i samotneho partaj n iho systemu zadne volby neprobihaj i (Beck 1 99 3 : 224). P f i zduvodnovan i sve existence s e odvolavaj i na zaj my demo­ krac ie, i kdyz de facto pusob i proti n i svou snahou ovladnout zarovei'l parlament, vladu i j ustici, a tak zrusit delbu moc i , ktera j e zakladem demokrac ie. Prave ekologicka vyzva m l"iZe napomoc i nalezt z teto s lepe u l icky vychod isko. Timto vychod iskem je, v term inech U l richa Becka, sub­ po l itizace spolecnost i . Anti kvarnost politickych stran, zastaralost mo­ delu suven!nn iho statu i klasickych po l itickych ideolog i i souvisi s tim, ze h ledame po l itiku na nespravncm m iste. Svet polit iky se ve skutec­ nosti uz davno rozdvoj i l . N a jedne strane pi'ezivaj i po l iticke i nstituce z m i n u lych stoleti, ktere, vzh ledem ke hrozic im problemum, temef n i c pozitivn iho nekonaj i a slouzi j e n j ako symboly zasl e legit i m i ty. N a strane druhe ex istuj i individua se svym kazdodennim rozhodovan im, ktere se ve skutecnosti stava novou arenou pol itiky. Dochazi tak k h i storickemu pfem isteni pol it ickeho a nepo l it ickeho. Politiku j e sta le mene mozne ztotoziiovat se statem a i nstituce m i , ktere usi l uj i 0 jeho ovladnuti. Naopak, prave ty oblasti rozhodovan i, ktere v epose prumyslove modern i ty plati ly za nepo l iticke - soukrom i a kaz­ dodennost, hospodafstv[ a veda - se stavaj i skutecnym i ohnisky pol i­ ticky relevantn iho ( Beck 1 993 : 1 5 7 ). Cela oblast ekologickych problemll j e po l i ticky temat izovana n i k o l i zasluhou klasickych politickych i nstituc i j ednoduche modern ity, nybrz pfedevsim skrze obcanske i n i c iativy. Prave ony prosazuj i starost o ohrozene prostfedi dokonce i proti vil l i etablovanych pol it ickych strano Ekonom icke subjekty, stej ne tak jako vedecke instituce a dokon­ ce i statni moc se snazi ekologickc prob lemy zaroven zvladat a zaro­ yen bagate l izovat pod le svych starych receptu. V lepsim pfipade pouze druhotne reaguj i na impulsy pfichazej ic i z obcanske spolecnost i , sna­ zic i se v icemene neorganizovane a narazove prorazit baricry " institu­ c ionalizovane ignorance" . V 70. a 80. letech se stale v ice ukazuje, ze problemy ekologicke (ale take problemy nezamestnanosti c i otazka

1 87

vzdy chybej ic ich penez na soc i a l n i zabezpeceni) mohou byt stezi adekvatne i'eseny pol itickym i mcchan ismy, ktere kdysi vzn i k ly pro i'csen i prob lemu zcel a j inych, pi'edevsim problcmu d i stri bucc "spole­ censkeho dobra " . J estl ize se l ide i z a teto situace vyslovuj i pro prav ici c i l e v i c i , ne­ musi to byt proto, ze by s i od sve pre ferovane strany s l i bova l i i'eseni svych problemu, ale spise proto, zc proste nemaj i j ine vod itko pro orientac i ve svete pol i tiky. Pouzivaj i tedy voditko, ktere je j i m nab ize­ no j ako j edine mozne, i kdyz sam i v ice ci mene zi'etclne citi j eho anti­ kvarnost. Obcanske inic iativy zaplnuj i v rizikove spolecnosti prostor pol itic­ kcho vakua otevi'eny ve vyrazne m ii'e prave ekologickymi problemy. J sou pruznej s i, uspornej s i a pohybl i vej s i nez stare po l i t icke instituce. Nemaj i sta le centrum, trvale kompetence a casto ani homogenni prcd­ stavy 0 svych c ilech. Vyv ij ej i t lak na uspoi'adani spolecnosti odzdola, tedy proti zasahum e l it, j ez se sa my ustav i ly, proti setrvacnosti vse­ mocneho statu i proti i l uzim neviditelne ruky trhu. Nemaj i zajem do­ nekonecna ozivovat stare protiklady a kon fl i kty m i n u losti. Naopak, zcel a neklasicky sm ichavaj i pravicovost s levicovost i, rad ikalismus s konzervatismem, v iru v demokrac i i i j ej i tvrdou kritiku. Vakuum, ktere se snazi ekologove a obhaj c i I i dskych pray c i pray zvii'at zapl n it, laka ovsem i j i ne netrad icni sily. 0 jeho kolon izaci usi­ l uj i take stoupenci proti modern ity v podobe rasistu, nacional istu, fa­ sistu, u l trapravicaku. Zde vzn ikaj i j cdny z nej kritictej s ich ohnisek rizik v ramc i rizikove spolecnosti . Zde se rozhoduje, zda ekologicka vyzva nalezne odpoved' v podobe ekodemokrac ie, anebo naopak eko­ d i ktatury. Toto kard i naln i a nesm irne riskantn i rozhodovan i nemuze byt d lou­ hodobe odkladano pod zadnou zam inkou. Ekologicka vyzva m uzc do budoucna jedine s i l it. To proto, ze ekologicka otazka tcmatizuje stale duraznej i usti'ed n i problem modern i spolecnosti - problem systemove podm ineneho a pravne l egal izovaneho a pol i ticky zncv id itel novaneho porusovan i zaklad n iho l idskeho prava, prava na zivot a zachovalost obcana ( Seck 1 99 1 : 1 7). Ekologicka krize zustane neodbytna a zarucene nezm izi z po l i t icke sceny take proto, ze rad ikalne zpochybnuj e funkcnost systcmovcho charakteru modern ity. Ekologicka krize zpochybi'luj e vhod nost zpu­ sobu, j imz se v m i n u losti osamostatn i ly zakl ad n i oblasti rcprodukce modern i spolecnosti , pi'edevsim oblasti ekonom i ky a vedy. Osamostat­ nela ekonom i ka hospodarsky roste bez oh ledu na l i m ity pi'irodniho 1 88

prostfedi. Pniv� ekologie j i zbavuje jej [ zdan l i ve neutra l ity a apo l itic­ nost i . Osamostatnela veda nese zodpovednost za mnoha techn i cka vylepsen[ modern [ho barbarstv [, at' j iz ma podobu H i rosimy, c i kon­ centracn iho tabora. Vzdy se s n i l o 0 tom, ze spolecenske a pi'irod n i vedy s e j ednou scj dou. Ones s e t a k dej e . S notnou davkou i ron ie k tomu vsak dochazi n ik o l i na po l i exaktnosti , ale na pol i polit izace. Pi'[rodn i vedy byly v souvislosti s modern i zad barbarstv[ nato l i k zati­ zeny politickym i i m p l i kace m i j ako v m i n u losti vedy spolecenske (Beck 1 986: 1 1 0). V teto situac i m uze udaj ne sklony k i rac ional ismu vytykat s c i stym svedom[m kritikum vedy pouze ten, kdo by je dokaza l e l i m i novat z vedy samotne. Nebot' co j e vlastne i rac iona l n [ na protestech proti n i­ cen [ zivotn [ho prostfedi, ktcre je prokazatel ne n iceno, proti atomove destrukc i , ktera skutecne hrozi, c i proti genet ickym manipu ladm, ktere j sou doopravdy kdesi v taj nych laboratoi'ich provadeny? (Beck 1 99 1 : 52) Funkcnost osamostatn�ni sfery ekonom iky ci sfery vedy, ktere se 11(\­ sledne vyman i ly z po l iticke kontroly, je j este problematictejsi, uva­ z[me-I i zpetnovazebny charakter ekologickych rizik a poskoze n i . Ohrozovan [ a poskozovan i pi'[rody s e pfece netyka pouze pf[rody c i pouze naseho zdravi. Ve svych dopadech ohrozuj e take v lastn icke vztahy a pracovn i pf[\ezitosti , poskozuj e kap ital pod n i kate l u stej ne tak j ako zajmy narodn ich statu i hospodarske pfedpoklady prosperity ce­ Iych odv�tvi a regionu. Produkuj e nove a nebezpecne mezinarodn i ne­ rovnost i . "TIm sc stava zi'ej mym, oc jde vlastne ve vei'ej nem sporu o defi novani rizik, jez nas ohrozuj [ : nejen 0 zdravotn [ dusledky pro pfirodu a c l oveka, ale 0 soc i a l n [, hospodarske a politicke ved lej s i d ll­ sledky techto ved lej s[ch dusledku. ledna se 0 hrouce n i trhu, 0 znehod­ nocovan [ kap italu, 0 byrokratickou kontrolu rozhodovan[ fi rem, 0 ote­ viran i novych trhu, 0 mamuti naklady, soud n i spory a nafizene kom­ penzace" ( Beck 1 986: 3 1 ). Ekologicka rizika vyvlastnuj [ vsechny: k lesa hodnota chfadnoudch lesu, konta m inovane potraviny a napoj e nej dou n a odbyt, ceny po­ zemku v b l izkosti atomovych e lektraren klesaj i. Toto ekologicke vyvlastnovani j e prave tak nerevolucni j ako syste­ maticke. Vzn ika tak konfl ikt mezi zajmy zisku tech, kdo rid i prumys­ lovy proces, a zaj my tech, jej ichz majetek j e dusledky tohoto procesu znehodnocovan a j ej ichz vlastn ictvi j e ohrozovano. lsme sice vsich n i na j edne l o d i (a atomove c i chem icke nebezpec i rus[ soc i a l n i d i stanci), zaroven vsak existuj i cele zem�, cela odvetvi a cele druhy c i n nost i , ktere z vytvare n [ r i z i k profituj i, zat imco j i n i na n� doplacej i. Soc io lo-

1 89

gie dosud d luzi vypracovan i schemat soc i a l n i struktury, jez by tyto skutecnosti dokazala post ihnout. Na pozadi toho vseho vznasi ekologicka vyzva durazne otazku od­ povednost i , tedy odpovednosti skutecne a vymahate lne. Rizikova spo­ lecnost j e spolecnost se spatnym svedom im: zpronevei'uje se elemen­ tarn im pi'edpokladum duveryhodnost i spolecenskeho kontraktu. Tim, ze p lodi stale nova rizika, udrzuj e a stupnuj e v l i dech obavy a strachy, k j ej ichz odstrane n i ma prave spolecensky kontrakt slouzit. Bagate l i ­ zovan i strachu a nej istot muze byt pouze docasnym a jen m a l o Llcin­ nym i'eSenim tam, kde zdroj e strach u jsou zaroveil v lastn imi zdroj i vnej skove prosperity spolecnost i . " V rizikove spolecnosti se tak za­ chaze n i se strachem a nej istotou stava v rov i n� b iograficke i pol i ticke k l icovou c i v i l izac n i kva l i fi kac i a vytvare n i pi'isl usnych schopnosti pa­ m k h lavn im cHum vzdelavac ich instituc i" (Beck 1 986: 1 02). I p i'es zdvojene (svobodne trzn i a statne byrokraticke) j i sten i do­ chazi stale k novym soc ialnim a ekologickym katastro fam. Ne snad proto, ze by tyto poj istky byly slabe, ale proto, ze prave j ej ich chod pati'i ke h lavnim zdroj u m vsech potizi. Vynalez zce la j inych poj istek, tedy i nstituci, jez umozn i smii'it expanzivitu modern ity s l i m ity pi'i­ rodn iho prosti'edi a soc i a l n i prizpusobivosti, se tak stava kl icovym problemem spolecenskeho, pol itickeho, hospodarskeho a techno logic­ keho vyvoj e retlex ivni modern ity. o (doze s o c i%

gie

Soc iologie j e typickym produktem j ednoduche prumyslove moder­ n ity. Vsechna j ej i parad igmata se take zabyvaj i popisem procesu mo­ dern izace. K lasicka soc iologie se tento proces snazi vysvet l it, at' j iz m u pri taka, C i j ej odm ita a kritizuj e. Postmodern i soc iologie chtej i zase vysvetl it, jak se stalo, ze modern ita u z neex istuj e c i alespon ne­ dom i nuj e spolecenskemu vyvoj i . ( Beck uznava, ze vyj i mku v tomto ohledu predstavuj e napriklad Wol fgang Welsch se svym i uvaham i o postmodern i modern ite, v n ichz ostatne m llzeme nalezt fadu styc­ nych bodu s j eho v l astn im pojetim.) Problemem soc io logie je, ze se snazi analyzovat pomery re tlexivn i modernity s pouzitim kategorii, jez vzn ikly pro potreby analyzy mo­ dern ity j ednoduche. Pritom neni vubec j iste, zda a nako l i k jej i za­ k l ad n i pojmy typu rod ina, povo lani, trida ci vrstva odpovidaj i mell ie i se rea l ite. M nohe naznacuje, ze sociologove v abstraktn i a radoby

1 90

exakt n i rovinc provozuj i totez tapani, ktere v rovinc kazdodennosti po­ znamemlva ty, kdo chtcj i nove situace fesit pomoc i starych receptu . Beck hovoi'i pi'imo 0 tom, z e standard n i soc io logie d n e s pam do an­ tikvariMu prllmyslove spoletnost i . Zmcn i l a se v obycej nou ufedn i t inll, v pouze "ad m i n i strativni" soc iolog i i prozrazuj ici mental itu spravco­ van i spoletnosti ( Beck 1 993 : 273). Autor vsak zaroven veri, ze tento stav nen i j ej im poslednim slovem . Pfipisllj e naopak svc discipl inc do budoucna vyznamnou ulohu. M c l a by otev irat oti vuti nove real i te, ktenl svou existenci vyvrac i stara schemata mysleni a zpochybi'\uj e stare instituce. Pro soc iolog i i tak ekologicka vyzva predstavuj e stej nou pi'ilezitost jako pro spoletnost. J e ji treba vn imat j ako "dar z nebe vyzyvaj ic i k u n i verza l n i sebereformac i a z dosud fatal i st icke prumyslove moder­ n i ty" (Beck 1 993 : 247). N aopak bez soc io logie zustava ekologicka otazka spolecensky s lepa a akcne zou fale bezmocna.

191

Kapitola 1 4

N E Z O D P O V E Z E N E O T A ZKY Zajiste, existuje mnoho slasti, je:: jsoll mllll dnes dostllpny a ktere by/)' v jednodllssieh pomereeh neznGmy. A vsak na druM stram'! jsme

�ystaveni

mno"a strdddnilll, jieM

jSlIle byli dNve lI!ietreni,

a vI/bee neni

:rejme, zda rozdil "ovoN v nGs prosperI!.

E. Durkheim

Ekologicke vedeni byva pi'edevsim ve sve socialne kriticke environ­ mentalni apl ikaci povazovano za "podvratnou" d iscipl inu. Toto obvi­ neni s i vyslouzi lo pi'inej mensim ze dvou duvodu. Jednak zpochybiluje celou fadu pravd povazovanych az dosud za dane a neproblematicke. V obave z b l izic i se ekologicke krize navic vyb izi k uskute�neni natolik rad ikalnich zmcn, ze to pusobi vpravde revol u�nim dojmem. Sociologie se do podobnych debat zapojuje zat im jen vahave. Ma pro to v ice duvodu. Pi'edevsim nelze zapom inat na to, ze jej i poh led, v�etne pohledu kritickeho, byl trad i�ne zamei'en j inym i smery. Jak konstatuj e A . G iddens v souvislosti s dilem Marxe, Durkhe ima a Maxe Webera: "Vsichn i ti'i vide l i , ze modern i prumyslova prace mela degra­ duj ic i dusledky, podrobovala mnozstvi l idskych bytosti discipl ine n udnych a opakuj ic ich se pracovnich ukonu. Nepi'edvidali vsak, ze dalsi rozvoj vyrobn ich s i l bude m it dalekosah le destruktivni potencial ve vztahu k materialnimu prosti'edi. Ekologicke otazky nemaj i pfi lis m ista v myslenkove trad ici sociologie a neni pi'ekvapuj ici, ze soc iolo­ gove dnes shledavaj i obtiznym, maj i- l i vyv inout jej ich systematicke zhodnoceni" (G iddens 1 990: 8). Teoreticke pl'ekazky b lokuj ic i velkorysej s i rozvoj soc iologickeho mysleni prave t imto smerem maj i vice podob. VetS inou souvisi s vy­ hradnim soustl'eden im pozornosti soc iologii smerem dovnitl' systemu, tedy na socialni strukturu a socialni funkce. Pohybuj i- l i se navic pl'e­ devsim v oblasti l idskych hodnot a norem, maj i co do �ineni s jevy, jez j sou j iz z definice materialne nelim itovane. Soc iologove mohou m it pak b l izko k pl'esved�eni tech ekonomii, ktei'i soud i, ze neomezenost l idske invence je zarukou nelim itovanosti lidske praxe obecne. J i nym motivem ur�ite environmentalni necitlivosti soc iologie miize byt obava z nal'�eni z ur�itych forem pi'irodovedneho determ in ismu a obecne z redukcionismu kulturniho na pi'irodn i. J inym, zcela bana lnim diivo1 92

dem je spec ial izace soc iologu na d i l c i oblast sveho zaj mu, ktera muze bran it recepci i n formae i 0 nato l i k odtazitem predmetu, j ako j e stay zivotniho prostredL N apriklad soc iologove zabyvaj k i se problema­ t i kou soc ialnkh hnuti zpozorne l i vuCi i n formae im tohoto druhll teprve pote, CO se v polov ine 70. let ukaza l enorm n i vyznam prave environ­ menta lne zamerenych hnlltL len pozvolna se stava zrej mym, ze "kuitllra nemuze p i ne nahrad i t biofyzickou bazi I idske existence a z e symbol icka interpretace p ro­ stredi nemuze byt j ed i nym zajmem d i sc i p Hny zkoumaj iei, jak l ide or­ gan izuj i sve jednani z h led iska prezitl" ( Laska 1 993 : 8). S . I3 . Laska v teto sOllvislosti pozadllje prehodnol it koncepc i l idske kultury prave z hlediska existence environmenta l n ich l im itu. Odvolava se na j iz zm inenou prac i Cattonovu, kdyz u pozornuje, ze schopnost kultury vzdal it nas od nekterych v l ivu bezprostredn ich pfirodn k h danost i rna svou druhou stranku v nebezpecne i l uzi, z e l i m ity techto danosti pro nas j iz neplalL t)becne Ize fki, ze environmenta l n i parad igma rna zavazne dusledky j ak pro stud ium soc i a l n i m ikrostruktury, tak take soc i a l n ich makro­ �ruktur. Zpochybiiuj e tot iz dnes beznou (pi'edevsim z ideologie l i be­ ral ismu vyrustaj iei) koncepc i l idske povahy a zpochybiiuj e i koncepci spolecnost i, jez j e s ni obvykle spojovana. Pohled na l idske j ednan i inspirovany existenei l i m itu rustll Hc i clo­ veka jako tvora, jenz notoricky prekracuj e unosnou kapac itu uze m i a t im vytvafi nebezpecne ekologicke a ve svych primych dus lede ich i nebezpecne soc i a l n i s i tuace. Chybi mu schopnost um irnenosti a sebe­ kontro ly, snazi se za vsech okolnosti prirode odej mout maximum. Ne­ omezena aktivita a tyto n icim nebrzdene individualni a sku p inove touhy nevedou ovsem k max i ma l n imu dobru pro maximalni pocet l i d i, nybrz k ekologicke a soc ialni destrukc i (Mel los 1 988). Z ekologickeho poh ledu neex istuj e zadna "pi'edzjednana harmon ie", ktera by zarucovala kompat i b i l itu mezi soukromym a verej nym za­ jmem, tak j ako je tomu v teori kh l i beral ismu. N eomezena akti vita pri sledovani svych vlastn ich zaj m u vede pouze k "traged i i obcin", tedy k vycerpani zdroj u , k nekontro lovatelnemu znec isteni a katastro fic­ kemu pfemnozeni populace. Clovek dosud neuzavrel zadny kontrakt s p i'irodou, ktery by, po­ dobne j ako baj ny spolecensky kontrakt mys l ite l u 1 7 . stoleti, umozn i l zastav it valku, kterou proti n i na vsech frontach a vsemi prostredky,

1 93

j ez mu dodava modern i veda a technika, tedy i za pouziti chem ickych a biologickych zbran i, nem ilosrdne vedc. lestlize se s t imto kritickym p ohledem na lidske jednani ztotozn ime, pak pi'ed nam i stoj i otazka, nakolik jc l i dske j ednan i v tomto smeru pohaneno vrozenym i poti'ebam i a nakol ik se samy l idske poti'eby staly obeti rafinovanych mechan ismu zvysovan i ekonom ickeho zisku a po­ l iticke moc i . Mezi cetnymi badate l i zabyvaj icimi se timto problemem Ize uvest kanadskeho pol itologa W i l l iama Leisse s jeho prac i The Li­ mits to Satisfaction ( 1 976). leho prace je kritikou konzumerismu, tedy stavu, kdy spoti'eb itel je tvarovan pod le potreb producentu a d istribu­ toru zbozi do te miry, ze j e nakonec ovladnut virou v to, ze prave uzi­ vani rostouc iho objemu zbozi a sluzeb je nejen cestou k osobn imu stesti, ale i kulturnim c ilem. V prubehu 70. let ziskala na popularite hypoteza soc iologa a pol ito­ loga z univerzity v M ich iganu Ronalda I ngleharta, pod Ie nehoz s na­ stupem postindustrialn i spo lecnosti l ide zac inaj i opoustet tvrde vzorce materialniho konzumu a orientuj i se spge na nematerialni hodnoty typu osobni sebereal i zace, participace na vecech vei'ej nych a kval it­ n iho zivotniho prosti'edi. Ved le rady clanku vyj adfil tuto svou pi'ed­ stavu v praci The Silent Revolution ( 1 977). Jakko l i v podnetna muze tato hypoteza byt, ekologicky relevantn i data behem uplynu lych dva­ ceti let ukazuj i, ze m ira spoti'eby ve vyspelych zem ich neklesa a zatez na pi'irodu spge jen men i svou podobu, pi'icemz v globalnim meritku kontinuitne roste. Problemy nadmerne konzumace z psychologickeho hlediska zkouma novej i Theodore Roszak v prac i The Voice of the Earth ( 1 992). Upo­ zornuj e na to, ze supermarket, i kdyz ponekud perverzn im zpusobem, pfece jen uspokoj uje fadu dulezitych l idskych potfeb: potfebu vol it, osvedcovat vlastn i vkus, m it pocit zaj istenosti aj . Umoznuj e s ice jen nej n igi stupen vykonu socialni autonomie, v podm inkach komplexn i spolecnosti, ktere j inak l idske autonom i i pi'il is nepfej i, vsak j iz tim do­ kaze mnohe uspokoj it. Je proto nerealisticke ape lovat na sti'idmost v teto oblasti, neexi stuj e-l i j iny prostor pro real izac i zm inenych poti'eb. Z hled iska psychoanalyzy se snazi objasnit kOi'istn icky postoj clo­ veka k pi'irode Christopher Lasch, autor psychologicko-sociologickeho bestsel leru The Culture of Narcissism ( 1 979). C i n i tak ve svem dodat­ ku ke zminene knize, jenz byl poprve publ ikovan v roce 1 990 pod nazvem The World and I (Lasch 1 99 5 : 3 3 1 -347). Lasch vychazi z psychoanalytickeho schematu cloveka jako tvora celozivotne poznamenaneho pi'edcasnost i sveho porodu a naslednou 1 94

bezmocnosti a zavislosti, j ez kontrastuj e se stavem p lneho uspokojeni, rovnovahy, neohran itenosti a harmonie plodu pfed porodem. Jednim ze zpusobu, j ak popfit na�i zavislost na pfirode, tedy na na�i spoletne matce, je vynalez technologii, jez jsou urteny k tomu, promenit nll S ze zavislych tvoru ve v�emocne vladce. Technologie pfedstavuj i kolek­ tivni rebe l i i prot i ohran itenosti I idske situace a j sou pokusem 0 ziskan i p ine nezav islosti a navrat n itim neohran iteneho uspokojeni. M inule uspechy, j ichz vyvoj technologi i dosah l, snizuj i dnes na�i schopnost uznat meze tohoto zpusobu fe�eni na�ich existentn ich a existencial­ n ich problemu. " Psychologicky vyjadfeno j e sen 0 podmanen i pfirody regresivnim fe�enim problemu narcismu - regresivnim proto, ze usi­ l uj e 0 navrat k puvodni i l uzi d itete 0 v�emocnosti a ze se vzpouzi akceptovat j akeko l i v ohran iteni nasi kolektivni nezavislost i " (Lasch 1 995 : 34 1 ). Jak konstatuje Lasch, pfiznaky ekologicke krize j sou znamenim, ze pfiroda podrzuj e nad vzpouzej icim se tvorem, jehoz zplod i la, trvalou pfevahu . Kazda vzpoura proti n i tini ve svych dusledcich t loveka na prirode je�te zavislej sim, nebot' ohrozuj e ty j ej i zdroje, j ej ichz dostup­ nost bral az dosud za zcela samozfej mou. Take v rovine makrosocialni vyvolava existence mezi rllstu celou fadu otazek, jei nebyly j e�te v 50. ani 60. letech kladeny. Pfedev�im je zpochybnena 6ste technicka realizovatelnost proj ektu celosvetove modern izace a spo l u s ni i dosavadni pfedstavy 0 rozvoj i . Vyzvy ze­ mim J ihu, aby se snazily dohnat Sever, evokuj i pfedstavu rozW'e n i americkeho stylu zivota s j e h o energetickou a materialovou narotnosti na celou zemekou li. Podle nekterych vypo�tu by s i roz�ifen i zivotn i urovne prumerneho Ameritana v celosvetovem mefitku vyzadalo zvy­ �it svetovou prumyslovou vyrobu oproti konci 70. let v ice nez stokrat (Dobson 1 990). Tesne po druhe svetove va Ice byl tento cil povazovan za splnitelny, a to behem nekol ika malo let �i v hor�im pfipade neko­ l ika dekad. Jak konstatuj e a na datech doklada Wolfgang Sachs, dnes j sme tomuto cili vzdaleneW nez kdyko l i v drive (Ekins 1 992 : 1 59). Samotny pojem rozvoje j e pfitom re lativizovan poukazy na nevyfe­ �ene a hromad ici se ekologicke a socialni problemy prave ekonomicky nejvyvinutej � ich zem i. Podobne skutetnosti vedou ke snaze provest alespon e lementarn i bi lanci skutetnych pfinosu a ztrat tech spole­ tenskych procesu, jez byly dosud povazovany za 6sty pfinos. Jako i lustrace mnohem rozW'enej�i tendence muze slouzit schema, jez na­ bizi Jean Houston ze Stanfordske univerzity:

1 95

pfinosy z "uspechu "

mik/ady na "lispec!7 "

sn izene m iry umrtnosti

regiona lni pfel idnen i

rozvinuta veda a technologie

vzrust technickych rizik

nahrazeni l idske prace stroj i

rust nezamestnanosti

pokroky v doprave

rust znec isteni

pokroky ve sdelovan i

pfemira in formaci

ucinne systemy produkce

dehumanizace prace

material n i hoj nost

vycerpavan i Zdroj ll

uspokojeni zaklad n ich potfeb

intlace ocekavani

rozsifeni l idske volby

rust nepredvidate lnost i

bohatstvi rozvinurych

rust globa l n ich nerovnosti (Meadows 1 977: 277)

Podobne c i v i l i zacne relativisticke uvahy maj i v podstate dvoj i vy­ usteni. Na j edne strane vedou ke snaze nacrtnout parametry takove spolecnosti, ktera by byla schopna pfinosy dosavadniho vyvoje ma­ ximalizovat a ztr
jenz je opren 0 pragmaticke propo�ty vychazej ic i z kategorie (Illosne kapac ity teritoria. Tyto propo�ty se snazi operac ionalizovat fenomen lim itu rustu, pouzivaj i pritom konstrukce tzv. environmentaln iho pro­ storu. Tento prostor definuj i j ako mnozstvi energie, neobnovitelnych zdroj u, vody, dreva a pudy, ktere muze l idstvo uzivat udrzitel nym zpu­ sobem, tedy aniz by do�lo k poklesu unosne kapacity Zeme pro na� druh. Bez ohledu na techn ickou slozitost a problemati�nost podobnych propo�tu se jej ich autori shoduj i v nazoru, ze sou�asne trendy j iz ani ve strednedobe perspektive udrzite lne nej sou (Susta inable Nether­ lands 1 992). Kategorie environmentalniho prostoru se neomezuje na pouholl re­ gistrac i mnozstvi jednot l i vych zdroju, j eZ rna l idstvo na konci 20. sto­ leli je�te k d ispozici. Snazi se ident i fi kovat obj emy zdroj u , ktere j e�te muzeme uzivat bez obav z dusledku pro stab i l itu ekosystemu. Koncept environmentalniho prostoru neni socialne indiferentn i kategori i. Ne­ tvafi se, ze je Ihostej ne, jakym zpusobem budou existuj ic i zdroj e roz­ deleny mezi j ednotlive Msti sveta, mezi staty, mirody �i mezi jedllot­ l ivce. Vychazi z predpokladu, ze kazdy �Iovek rna pnivo na SVllj pod il z toho objemu prirodn iho bohatstvi, j ez Ize �erpat udrzitel nym zpuso­ bern. Podobny predpoklad muze v dne�ni real ite pusobit pOllekud ro­ mantickym doj mem, j e v�ak nesm irne dulezity ze strategickeho hle­ d iska. Je stale obtiznej � i pi'esved� it staty svetoveho J ihu, ze prumerny obyvatel Severu by mel m it j iz jaksi z definice pravo na v ice potravill, vice dreva � i na vypou�teni vy�ich objemu emisi nez prumerny oby­ vatel J ihu. Ze sociologickeho hlediska j e vyznam podobnych stud i i mozno dale spatfovat v tom, ze prom itaj i rozmer environmentalnich Iim itu az do roviny dlouhodobe udrzitelne vy�e osobn i spotfeby, do roviny zamest­ nanosti a do roviny celkoveho zivotn iho stylu. V kvantifikovane po­ dobe nastoluj i otazku nadmerneho materialn iho konzumll a snazi se konkretizovat parametry konzumu udrzitelneho. Tato analyza usti do rady nalehavych a ozehavych otazek: •

Nebude nulno do budoucna ob/ast konzumu ohraniCiI ved/e sociGl­ niho minima lake urcirym "ek% gickjm maximem "?

•

Nebude mllno zcela radika/ne zdanit vyuiivani environmenlci/niho prosloru, pfekroCi-1i urCiloli mez?

•

Nebude nulno nekompromisne slanovit, ve klerych ob/astech muie ekonomika rust a ve klerych prosle rust nesmi?

1 97

•

Nebude nutno jeste mnohem vyraznejl omezit sliverenitu ohlednejejich svobody emitoval skodliviny vseho drllhu?

zem i

Je zi'ej me, ze kazda z kladnych odpoved i na tyto a podobne otazky muze m it povazl ive dusledky. Ti, kdo pracuj i s konceptem environ­ mentaln iho prostoru, se v�ak domn ivaj i, ze tyto dusledky nemohou byt povazlivej � i nef to, k cemu s vysokou pravdepodobnosti povede po­ kracovan i v dosavad n ich trendech. Soeiologie se az dosud j ako diseipl ina v polem ikach tohoto druhu pi'it i s neangazuje. Z hled iska ciste soe iologickeho j e pochopitelne ob­ tizne rozhodnout, nako l i k j sou obavy environmental istu opodstatnene, a tedy nakol i k j e j ej ich vice c i mene radikalni zpochybneni dosavad­ n ich trendu a hod not prumyslove modern ity opravnene. Soc iologie muze v�ak z probihaj icich diskusi vytezit zcela nove impulsy pro sve v lastni a naprosto legitimni uvahy. Uved'me pouze nektere z nich: I . Sociologii m uze zaj imat ruznost postoju, ktere se v probihaj ic ich environmentalnich diskusich vyhranily. Muze studovat rozlozeni tech­ to postoj u v popu lac i a faktory, ktere toto rozlozen i podminuj i. Melo by ji to zaj imat tim spge, ze j e pravdepodobne, ze pomer s i l mezi tern ito tabory nezustane bez vl ivu na budouci smerovan i spolecnost i . V d iskusich 0 environmenta l n ich problemech s e vyhran i ly dva h lav­ n i tabory, z n ichz kazdy se dale rozpada na umirnenej�i a rad ikalnej�i ki'idlo. Podle Arne N aesse proti sobe v zasade stoj i postoj ekocentric­ ky a postoj technocentrickY. Zatimco prvy z obou taboru se deli na ra­ d ikaln i stoupence hlubinne ekologie a mekke environmental isty, druhy tabor se skI ada z umirnenych environmentaln ich manazeru a pravover­ nych kornukopianu (z angl. cornucopia - roh hoj nosti). Ti, kdo zau­ j imaj i u mirneny ci rad ikalni ekocentricky postoj , vesmes neveri ve spasnou situ modern ich technologi i a j sou neduverivi vuci doprovodne ideolog i i e l itni expertizy. V pol iticke rovine neduvei'uj i centralizovane statn i moci a j ej im pol itickym instituc im. Naproti tomu postoj technocentricky duvei'uje v moznosti l idske techno logie, at' j iz vy­ stupuj e na pol i techn i ky v ugim slova smyslu, anebo v podobe technik ekonom icke a pol iticke moe i . Jednotl ive skupiny p a k charakterizuje Naess p o i'ade takto:

Hlubinni ek�/ogove Kladou duraz na vn iti'n i vyznam pi'irody pro I idskost cloveka. Do­ mn ivaj i se, ze I idska moralka nemuze ignorovat pi'irodni zakony ve smyslu j ednoty vseho zivota. Pravo na vlastn i existenci a rozkvet rna vse zive, ale i kraj ina a pi'iroda obecne. 1 98

UmirmJni ekocenlrisle K ladou duraz spise na socialni pi'edpoklady dobreho zivota, na har­ mon icke uspoi'adan i komunity, na pospol itostn i formy prace i bydleni. Prioritou je pro ne u�ast vsech na rozhodovan i a na zivote male a ve vsem umei'ene obce.

Environmenlalni manazefi Veri v moznost trvaleho rustu za pi'edpok ladu, ze budou pouzity vhodne ekonomicke nastroj e (napi'iklad dane) a ze dojde k ur�ite eko­ logizac i prava. Pomerne velky vyznam rna pro ne pozadavek ur�itych forem kompenzace pro ty, kdo jsou ekologicky alncbo soc ialne posko­ zovan i .

Kornukopiani Rust povazuj i za vyraz rac ional ity j akehokol i v proj ektu. Nezdolny optim ismus ohledne moznosti zleps it osud vsech l i d i na svete a v j a­ kemkoliv po�tu. Vira v to, ze � Iovek dokaze vzdy nalezt vychodisko z j akychkol iv problemu. Postoj k pi'irode j ako k dodavatelce zdroj u . V rustu spati'ovan l e k na j akykol iv problem, v�etne problemu nedo­ statku zdroj u . Podeziravy postoj vu6 tern, kdo chtej i rozsii'ovat parti­ cipac i na rozhodovan i i m imo okruh kompetentn ich expertu. Ze sociologickeho h lediska by bylo nepochybne zaj imave vedet, co utvai'i inkl inaci k jednot l i vym postoj u m a ktere momenty jsou pro je­ j ich formovan i nejdu lditejsi. Zda se totiz, ze zde nehraj i podstatnou rol i momenty, ktere ur�ovaly ti'idni rozdelen i v klas icke fazi modern i spole�nosti, ale an i faktory, ktere modelovaly podobu strati fika�n iho rozvrstveni v ramci organizovane modern ity naseho stoleti. Jestlize pi'edpokladame, ze uvedena rozd ilnost postoj u muze m it pro budouci kontlikty ve spole�nosti j isty vyznam (a tento pi'edpoklad neni nerea­ l isticky), musi soc iologi i zaj imat, pod le j akeho kl i�e se aktei'i tohoto den i vlastne strukturuj i. 2. Dalsi oblast pi'ipadneho soc iologickeho zajmu souvisi uzce s pi'edchozi. Sociolog i i bude nepochybne zaj imat, nako l i k j sou motivy obsazene v environmenta l n i problematice relevantn i pro zmeny, j d v modern i spole�nosti probihaj i a jez byvaj i zpravidla ponekud m lhave ozna�ovany term inem " postmodern i " . Zda se, ze ve spole�nosti v po­ sledn ich dvou 6 ti'ech deseti letich dochazi k pohybum, ktere mohou byt jen stefi popsany pomoci kategori i organ izovane modern ity. Na­ m isto velkych general izaci tykaj ic ich se celych agregatu popu lace j e zduraznovana nutnost individual istickeho pi'istupu. Ind ividualn im akterum j e pi'iznavano pravo na speci fickou zivotn i drahu, v j ej imz 1 99

fCimci mohou byt podobnym i socialnimi aktery uprednostnovany i ve lmi odl isne strategie. Koncepce postmoderny upozori\uj i prave na tuto plural izac i, byt' se navzajem l is i v tom, zda tuto skuteenost chapou jako hrozbu socialni dezorgan izace a fragmenta l izace, anebo naopak j ako prislib vetS iho prostoru pro individual izac i a flexibil izac i zivota. V obou pfipadech je zrej me, ze nam isto faze organizovane modern ity, ktera svych vrcholu dosahla j ednak v podobe prosperuj ic iho statu blahobytu 60. let, j ednak v podobe krachuj ic iho systemu realneho soc ial ismu let osmdesatych , nastupuj e nova, v obou pripadech dosud nevyzkousena forma uspo­ fadan i. V obou pripadech soc ialni akteri vice ei mene z vlastni vule vypadavaj i z formativn iho ekonom ickeho a pol itickeho ramce prumy­ slove modern ity. Zat imco stat blahobytu je sta le mene schopen inte­ grovat obyvatelstvo na bazi hospodarske prosperity, system real neho social ismu byl stale mene schopen integrovat obyvate lstvo na bazi po­ I itickeho dohledu. Environmentalni hnuti na Zapade j iz po radu deseti leti upozornuj i na obrovskou materialovou a energetickou naroenost integrace nesene hospodarskou prosperitou C i j ej im pfislibem do budoucna. Proto j sou garanty teto prosperity oznaeovana za ohroze n i systemu, tedy za kri­ tiku zleva. Ekologicke h lasy na vychode mnohem mene energicky upozornuj i na obrovske plytvan i politicke masinerie, ktera je schopna paci fikovat obyvatelstvo pouze za cenu prohlubuj ic i se devastace zi­ votniho prostredi. Proto j sou garanty tohoto typu panstvi oznaeovany za ohrozeni systemu, tedy za kritiku zprava. Ze soc iologickeho hle­ d iska vykazuj i vsak Zeleni na Vychode i na Zapade spoleene rysy, ktere je stavej i proti dvema pol iticky znaene odl isnym verzim teze or­ gan izovane modernity. Predstavuj i nove hledan i identity pote, co (kaz­ dy ze sveho specifickeho duvodu) j iz nemohou verit dosud domi nan­ tnim soc ialnim praktikam. Nemohou j im vefit proto, ze si uvedomuj i, v jak kolosa l n i m ife se existuj ic i centralizovane organizace vymykaj i rozmerum prirozene kapac ity prostfedi, j ez stale respektuj e lokalni meritka a v nemz k zadne monopol izaci e i globalizaci , ktera by drzela krok se spoleeenskou "racional izac i", pochopitelne doj it nemuze. Environmental iste tak pozaduj i totez, co j ine postmodern i sily: opus­ tit dosavadn i reprezentace sveta, jez jsou soueast i kofistn ickeho vztahu k prirode, pfehodnotit dosavadn i zpusob pol iticke organizace, kterY nedoprava prirode zadnou analogii h lasovac iho prava, a prehodnotit rovnez system ekonomicky, kterY se pfil is odchy l i l od zpusobu hos­ podareni prirody a zaeal ho stale vice ohrozovat. Ve vsech oh ledech to 200

ale znamena rad ikalni zpochybnt!ni konvencn ich praktik a yYzvu ke h ledan i novych regulaci vcetnt! regu laci v oblasti norem a hodnot. Environmentaliste vsak, na rozd il od j inych postmodern ich s i l , usi­ lovnt! h ledaj l recept, jak celit hrozbt! akutni dezintegrace a naproste relativizace, jez j i nak odpor proti organ izovane modern itt! pravidelnt! doprovazi. Vysledkem j sou projekty environmenta l n i etiky, b ioregio­ nalismu c i prirodou inspirovanych nabozenstvi, tedy vesmt!s proj ekty, ktere cerpaj i z pomt!ru mental ity doby pi'edmoderni. Zadny z tt!chto pokusu 0 pozitivni zvladnuti krize navozene existen­ ci l i m itu rustu zatim nedokaze resit obrovsky nepomt!r mezi masivitou stavaj ic ich aparatu organizovane modern ity a programovou organ i­ zacni krehkosti alternat ivn ich reseni. Tato situace nahrava etablova­ nych strukturam, ktere konfrontuj i sve moznosti s omezenymi moz­ nostm i alternativnich hnuti, m isto aby konfrontovaly dopady sveho pusobeni s omezenym i moznostm i unosne kapacity prostredi, v j ehoz ramci si svou supremaci i vybudovaly. Sociologie by mt!la v teto s ituaci zvazit, zda ona sarna se svymi ka­ tegoriemi , jez se v podstatne m ire zformovaly j ako odraz vlastnosti or­ ganizovane modern ity (Wagner 1 995), m uze v tomto sporu zauj mout pravt! ve sve dnesn i podobt! stanovisko dostatecnt! nestranne. V opac­ nem pripadt! ji hrozi, ze pres veskerou svou deklarovanou nestrannost bude v podstatt! jen potvrzovat pomt!ry, ktere ji do j ej i dnesni podoby vymode lovaly.

20 1

P RE H L E D L I T E RA T U RY Nasleduj ic i seznam l iteratury je vysledkem urcitych kompromisu. Neni dnes mozno postihnout zaplavu ekologicky relevantni literatury zcel a p feh lednym a j iz vubec ne vycerpavaj icim zpusobem . H lavn i duraz j e proto kladen j ednak na dnes j iz k lasicke prace obecnej s iho charakteru, ktere vesmes vzbudi ly znacny ohlas vefej nosti. Pi'eh led zakladn ich prac i tohoto typu j e obsazen v casti nazvane Ekologie, environmental ismus, spolecnost. Zaroven je duraz pochopitelne kladen n a knihy a casopisecke stati profesionalnich soc iologu. Ty jsou obsa­ zeny v casti Ekologie a sociologie. Pomerne velka pozornost je dale venovana ekologicky a sociologicky relevantnim pracim z oblasti poli­ tiky a z oblasti ekonom iky. Naproti tomu cast ekologie a nabozenstvi j e vel m i neuplna a tyka se pi'edevsim textu, ktere byly z h lediska naseho hlavn iho zajmu zm ineny spiSe jen okraj ove. Pro pi'ipadne za­ jemce j sou dale uvedeny alespon zakladni prace h l ubinne ekologie, rad ikaln i ekologie a bioregional ismu, v m ii'e mnohem mensi tez eko­ fem i n ismu. V zaveru jsou alespon zmineny nektere klasicke prace pojednavaj ic i 0 pocatc ich environmental ismu pi'edevsim v americkem prosti'edi a krome toho, rovnez jen orientacne, studie z rozsahlych po­ lem i k oh ledne vyuziti atomove energie. Zcela na zaver j sou pak uve­ deny nektere dnes j iz proslavene spisy odpurcu environmental istu.

vYVOJ EKOLOGIE JAKO PRiRODNi VEDY Acot, P . : H i stoire de I ' ecologie. Paris, PUF 1 98 8 . B ramwel l , A . : Ecology i n the 20th century: A H istory. N e w Haven London, Yale U n i versity Press 1 989. Deleage, 1 . P.: Histo ire de I ' ecologie. Une science de I ' homme et de la nature. Paris, Decouverte 1 99 1 . Drou in, 1 . -M . : Reinventer la nature, I ' ecologie et son h istoire . DDB, Paris 1 99 1 . Kormondy, E. J . : Read ings in Ecology. New Jersey, Prentice Hal l 1 96 5 . Kormondy, E . J . : Concepts of Ecology. London, Prentice Hall 1 969. Margalef, R . : Perspectives in Ecological Theory. Chicago, Un iversity of Chicago Press 1 968. M c I ntosh, R . : The Background of Ecology. Cambridge, Cambridge University Press 1 98 5 . 202

Odum, E. P . : Fundamentals of Ecology. Phi ladelphia, Saunders Com­ pany 1 95 3 . Trepl, L. : Geschichte der O kologie vom 1 7. Jahrhundert b i s zur Ge­ genwart. Frankfurt, Athenaum 1 987. Worster, D . : Nature ' s Economy: The Roots of Ecology. San Francis­ co, Sierra Club Books 1 977.

EKOLOGIE, ENVIRONMENT AUSMUS, SPOLECNOST Abbey, E.: Desert Sol itaire. A Season in the W i lderness. New York, S imon and Schuster 1 968. Bahro, R. : B u i lding the G reen Movement. London, Heretic Books 1 986. B arney, G . (ed .): The G lobal 2000 Report to the Pres ident. Oxford, Pergamon Press 1 980. Berman, M.: The Reenchantment of the World . I thaca, Cornel l University Press 1 98 1 . Berry, W . : The U nsettling of America. San Francisco, Sierra Club 1 977. Birch, c . , Cobb, J . 8.: The Liberation of Life : From the Cell to the Community. Cambridge, Cambridge University Press 1 98 3 . Borgstrom, G . : The Hungry Planet. London, Coll ier-Macmil lan 1 96 5 . Borgstrom, G . : Too M any. London, Coll ier-Mac m i l lan 1 969. Bormann, F. H., Kellert, S. R. (eds.): Ecology, Econom ics, Eth ics. The Broken C ircle. New Haven, Yale University Press 1 99 1 . Bramwel l , A . : Ecology i n the 20th Century. New Haven - London, Yale University Press 1 989. Brennan, A.: Th inking about N ature. An I nvestigation of Nature, Va­ lue and Ecology. Athens, University of Georgia Press 1 98 8 . Brown, L. R . : B u i lding a Sustainable Society. N e w York, Norton 1 98 1 . Brundtland Report. Our Common Future. New York, Oxford U n i ver­ sity Press 1 987. Cadoret, A . : Protection de la nature: h istoire et ideologie. Paris, L ' Harmattan 1 98 5 . Cahn, R. (ed . ) : Environmental Agenda for the Future. Washington, Island Press 1 98 5 .

203

Capra, F . : The Turn ing Point: Science, Society and the Rising Culture. New York, S i mon and Schuster 1 982. Capra, F . , Spretnak, C.: G reen Politics. New York, Simon and Schus­ ter 1 984. Carson , R . : S i lent Spring. Boston, Houghton M i ffl i n 1 962 . Cohen, M . J . : Prejud ice Against Nature : A G uidebook for the Libe­ ration of Self and Planet. Freeport, Cobblesm ith 1 98 3 . Commoner, B . : Science and Survival . New York 1 966. Commoner, B . : The C losing C i rcle: Nature, Man, and Technology. New York, Knopf 1 97 1 . Commoner, 8 . : The Poverty of Power, Energy and the Econom ic Crisis. New York, Knopf 1 976. Commoner, 8.: Making Peace with the Planet. New York, Pantheon B ooks 1 990. Court, T. de la: Beyond B rundtland. London, Zed Books 1 990. Crosby, A. W . : Ecological I m perial ism: The Biological Expansion of Europe 900- 1 900. Cambridge, Cambridge University Press 1 986. Oasmann, R. F.: P lanet in Peri l? Harmondsworth, Pengu in Books 1 972. Day, D . : The Eco Wars. London, Harrap 1 989. D iamond, S.: In Search of the Primitive: A Critique of Civ il ization. New Brunswick, Transaction Books 1 974. D i ce, L. R . : Man ' s Nature and Nature ' s Man: The Ecology of H u man Communities. Ann Arbor, U niversity of M ich igan Press 1 95 5 . Dobson, A . (ed.): The G reen Reader. London, Deutch 1 99 1 . Dorst, J . : Avant que la nature meure. Neuchatel, Delachaux et N iestle 1 96 5 . Dubos, R . : T h e Wooing of t h e Earth. London, Ath lone Press 1 980. Dubos, R.: Celebration of Life . New York, McGraw- H i l l 1 98 1 . Ehrenfeld, D . : The Arrogance of H uman ism. New York, Oxford Uni­ versity Press 1 97 8 . Ehrenfeld, D . : Beginn ing Again. People a n d Nature in t h e N e w M i l le­ n ium. New York, Oxford Un iversity Press 1 993 . Ehrl ich, P. R . : The Population Bomb. New York, Ballantine 1 968. Ehrl ich, P . R.: The M ach inery of Nature : The Living World Around Us - And How It Works. New York, Simon and Schuster 1 986. 204

Ehrlich, P. R., Ehrl ich, A. H . : Popu lation, Resources, and Environ­ ment. San Francisco, Freeman 1 970. Ehrl ich, P . R., Ehrl ich, A. H . : The End of Affluence. New York, Ran­ dom H ouse 1 974. Ehrl ich, P . R . , Ehrl ich, A . H.: Extinction: The Causes and Consequen­ ces of the Disappearance of Spec ies. New York, Random House 1 98 1 . Ehrl ich, P. R., Ehrl ich, A. H . : Heal ing the P lanet. Strategies for Resol­ ving the Environmental Crisis. Read ing, Addison Wesley 1 99 1 . Ehrl ich, P. R., Ehrl ich, A. H . , Holdren, J . P . : Ecosc ience: Population, Resources, Environment. San Francisco, Freeman 1 977. Ehrl ich, P . R., Ornste in, R . : New World - New M ind. Moving Toward Conscious Evolution. New York, Doubleday 1 989. Elgin, D . : Voluntary Simplic ity. New York, Morrow 1 98 1 . Evernden, N . : The Natural A l ien: H umankind and the Environment. Toronto, University of Toronto Press 1 98 5 . Falk, R . : Th is Endangered Planet: Prospects a n d Proposals for Human Survival. New York, Random House 1 97 1 . Forrester, J . : World Dynam ics. Cambridge, Wright A l len 1 97 1 . Garrett, H . : The Lim its of A ltruism: An Ecologist' s V iew of Survival. B loom ington, Indiana U n i versity Press 1 977. Graham, F . : Since S i lent Spring. Boston, Houghton Mifflin 1 970. Goldsmith, E . (ed.): Can Britain Survive? London, Tom Stacey 1 97 1 . Goldsmith, E. (ed.): B l ueprint for Survival. Harmondsworth, Pengui n Books 1 972. Goldsmith, E.: The G reat U-Turn: De-I ndustrial izing Society. London, G reen Books 1 98 8 . Gore, A . : Earth i n the Balance. Ecology a n d t h e H u man Spirit. Boston, Houghton M i ffl i n 1 992 (tesky: Zeme na m isce vah . Praha, Argo 1 994). Goudie, A . : The H uman I mpact. Oxford, B as i l B l ackwe l l 1 98 1 . Hardin, G . : The Tragedy of the Commons. I n : Hardin, G . : Exploring New Eth ics for Survival. New York, Viking 1 972 (puvodne: Sc ience, vol . 1 62, ( 968). H ardin, G . : The Limits of Altruism: An Ecologist' s V iew of Survival. B loom ington , Indiana University Press 1 977. H iggins, R.: The Seventh Enemy: The H uman Factor i n the G lobal Crisis. New York, McGraw-H i l i 1 97 8 . 205

Hopfmann, J . : Umweltstrategie. Die Zeit ist knapp ! M linchen, Beck 1 993 . Chisholm, A . : Philosophers of the Earth : Conversations with Ecolo­ gists. London, S idgwick and Jackson 1 972. I rvine, S.: Beyond G reen Consumerism . London, Friends of the Earth 1 989. Johnson, S.: The G reen Revolution. London, Hamish Hami lton 1 972. Jonas, H . : Das Prinzip Verantwortung: Versuch einer Eth ik fUr die technologische Zivil isation. Frankfurt am Main 1 979. J ungk, R.: 5 1 Mode l le fur die Zukunft - Katalogus der Hoffnung. Frankfurt am Main, Luchterhand 1 990. Lee, K.: Social Ph i l osophy and Ecological Scarc ity. London, Rout­ ledge 1 989. Leiss, W.: The L i m its to Satisfaction : An Essay on the Problem of Needs and Commodities. Toronto, Un iversity of Toronto Press 1 976. Lorenz, K.: Die acht Todslinden der zivi lisierten Menschheit. M lin­ chen, P . P i per 1 973 (tesky: Osm smrtelnych hi'ichu. Praha, Panorama 1 990). Lovelock, 1 . : Gaia. A New Look at Life on Earth. Oxford, Oxford U n i­ versity Press 1 979. Lowe, P . , Goyder, J.: Environmental G roups in Politics. London, George A l len 1 983 . M eadows, D. H . : G lobal Citizen . Washington, Island Press 1 99 1 (n�mecky: Die Veruntreute Erde. O kologie i m Al ltag. Stuttgart, Deut­ sche Verlags-Anstal t 1 995). M eadows, D . H., Meadows, D . L.: The Lim its to G rowth . Boston, M I T Press 1 972. Meadows, D . H., Meadows, D . L., Randers, J.: Beyond the Lim its: Confronting G lobal Col lapse: Envisioning a Sustainable Future. Lon­ don, Earthscan 1 992 (tesky: Pi'ekroteni mezi. Praha, Argo 1 995). M eadows, D . L. (ed.): Alternatives to Growth. A Search for Sustai­ nable Futures. Bal l inger, Cambridge 1 977. M c Kibben, 8.: The End of Nature. London, Pengu in 1 990. M i les, R. E.: Awaken i ng From the American Dream : The Social and Pol itical Lim its to G rowth. New York, Un iverse Books 1 976. M i l ler, G. T. : Replenish the Earth. A Primer in H uman Ecology. Bel­ mont, Wadsworth 1 972. 206

M i l ler, G . T . : Living in the Environment. Belmont, Wadsworth 1 97 5 . Mol l ison, 8 . : Perrnaculture Two: Practical Design for Town and Country i n Permanent Agriculture. Maryborough, Dom i n ion Press 1 984. Moll ison, 8., Holmgren, D.: Permacu lture One: A Perennial Agricul­ ture for H uman Settlements. Maryborough, Dom i n ion Press 1 984. Moos, R. H., Brownstein, R.: Environment and Utopia: A Synthesis. New York, Plenum Press 1 977. Nash, H . (ed.): Progress As I f Survival Mattered : A Handbook For a Conserver Society. San Franc isco, Friends of the Earth 1 977. Nash, R. F . : W i lderness and the American M ind. 3. vyd . New Haven, Yale University Press 1 982. Nash, R. F.: The Rights of Nature. A H i story of Environmental Eth ics. Madison, The University of Wisconsin Press 1 989. Nicholson, M.: The New Environmental Age. Cambridge, Cambridge University Press 1 987. Oltmans, W. L. (ed.): On G rowth. New York, Putnam 1 974. O'Riordan, T. : Environmentalism. London, Pion 1 98 1 . Orr, D. W . : Ecological Literacy. Education and the Transition to a Postmodern World. A lbany, State University of New York Press 1 992. Osborn, F . : La Planete au p i l lage. Paris, Payot 1 949. Passmore, J.: Man ' s Responsibil ity for Nature. New York, Scribner 1 974. Peccei, A.: The H uman Qual ity. Elmsford, Pergamon 1 977. Pecce i , A . : One Hundred Pages For the Future: Reflections of the President of the C l ub of Rome. New York, Pergamon 1 98 1 . Pepper, D . : The Roots of M odern Environmentalism. London, Croom Helm 1 984. P i rages, D. C . (ed .): The Sustainable Soc iety. New York, Praeger 1 97 7 . Porritt, J . : Seeing Green. The Politics of Ecology Explained. Oxford, B lackwe l l 1 984. Ramade, F.: Les Catastrophes ecologiques. Paris, McGraw H i l l 1 98 7 . Redcl ift, M . : Development a n d t h e Environmental Crisis. London, Methuen 1 984. Redclift, M . : Sustainable Development. London, Methuen 1 987. Re ich, c . : The G reen ing of America. New York, Random House 1 970. 207

Rensch, B . : B ioph i losophy. New York Columbia University Press 1 97 1 . Roszak, T. : Where the Wasteland Ends: Politics and Transcendence i n Postindustrial Society. Garden City, Anchor Press 1 972. Roszak, T . : Person/Planet: The Creative Disintegration of I ndustrial Soc iety. Garden C ity, Anchor Press 1 97 8 . Roszak, T. : T h e Voice of the Earth. New York, S imon and Schuster 1 992 (nemecky: O kopsychologie: der entwurzelte Mensch und der Ruf der Erde. Stuttgart, Kreuz-Verlag 1 994). Rougemont, D . de: L 'Avenir est notre affaire. Paris, Editions Stock 1 977 (�esky: Budoucnost je na�e vec. Praha, Inverze 1 997). Seymour, 1., G i rardet, H . : Far from Parad ise: The Story of Human I mpact on Environment. London, Green Print 1 990. Shepard, P.: Nature and Madness. San Francisco, Sierra Club Books 1 982. Sh iva, V . : Staying A l ive. London, Zed Books 1 98 8 . Schnaiberg, A . : T h e Environment: From Surplus t o Scarc ity. New York, Oxford University Press 1 980. Schumacher, E. F.: Smal l is Beautifu l - Economics as if People Mattered. New York, Harper Torchbooks 1 973 . Schumacher, E. F . : The Age of P lenty. A Christian V iew. Edinburgh, Saint Andrew Press 1 974 . Schumacher, E. F . : G ood Work. New York, Harper and Row 1 979. S inger, P.: The Expanding C ircle: Eth ics and Sociobiology. New York, Farrar 1 98 1 . Skolimowski, H . : Eco-Ph ilosophy. Boston, Marion Boyars 1 98 1 . Slater, P . : Earthwalk. G arden City, Anchor/Doubleday 1 974. Spretnak, c.: The Spiritual Dimension of G reen Po litics. Santa Fe, B ear and Company 1 986. Stokes, 8 . : Helping Ourselves: Local Solutions to G lobal Problems. New York, Norton 1 98 1 . Stone, C . D . : Should Trees Have Standing?: Toward Legal Rights for N atural Obj ects. Los A ltos, W. Kaufmann 1 974. Stretton, H.: Cap ital ism, Socialism, and the Environment. Cambridge, Cambridge U n i versity Press 1 976. Sustainable Netherlands. Amsterodam, Friends of the Earth 1 992.

208

Taylor, P. W . : Respect for Nature : A Theory of Environ mental Eth ics. Princeton, Princeton Univers ity Press 1 986. Thomas, K.: Man and the Natural World. London, Pengu in 1 984. Turner, B . L.: The Earth as Transformed by H uman Action. Cambrid­ ge, Cambridge University Press 1 99 1 . Verbeek, B . : Die Anthropologie der UmweltzerstOrung. Darmstadt, Wissenschaftl iche Buchgese l lschaft 1 994 . Vogt, W . : Road to Survival. New York, W i l l iam Sloane Assoc iates 1 94 8 . Weber, 1 . : Die Erde i s t n icht Untertan . G rundrechte d e r Natur. Frank­ furt am Main, Eichborn 1 993 . W i lson, E. D . : Sociobiology: The New Synthesis. Cambridge, H arvard University Press 1 97 5 . Yearley, S . : The G reen Case. London, Harper-Collins 1 99 1 .

EKOLOGIE A SOCIOLOGIE A l i han, M. A . : Social Ecology. New York, Columbia Univers ity Press 1 93 8 . Baudri l l ard, 1 . : L a soc iete de consommation, ses mythes, ses structures. Paris, Denoel 1 970. Beck, U.: Risikogesel l schaft. Auf dem Weg i n e i ne andere Moderne. Frankfurt am Main, Suhrkamp 1 986. Beck, U.: Gegengifte. Die organisierte Unverantwortl ichkeit. Frankfurt am Main, Suhrkamp 1 988. Beck, U.: Politik in der Risikogesel l schaft. Frankfurt am Main, Suhrkamp 1 99 1 . Beck, U . : Die Erfindung des Pol itischen. Frankfurt am Main, Suhr­ kamp 1 993 . Beck, U . : Die feindlose Demokratie. Stuttgart, Philipp Reclam 1 99 5 . Bennett, J . : The Ecological Transition: Cultural Anthropology and H uman Adaptation. Oxford, Pergamon 1 976. Berry, B J . L. , Kasarda, York, Macm i l lan 1 977.

1.

D.: Contemporary Urban Ecology. New

Bould ing, K.: Ecodynam ics: A New Theory of Societal Evolution. Beverly H i l ls, Sage 1 978. Burch, W. R . , Jr. : Daydreams and N i ghtmares: A Sociological Essay on the American Environment. New York, Harper and Row 1 97 1 . 209

Caldwe l l , L. K . : I nternational Environmental Pol icy: Emergence and D i mensions. Durham, Duke University Press 1 984. Catton, W. R., J r. : Sociology in an Age of Fifth Wheels. In: Soc ial Forces 50, 1 972, str. 43 6-447. Catton, W. R., Jr.: Overshoot. The Ecological Basis of Revolutionary Change. Urbana and Chicago, Un iversity of I l l inois Press 1 980. Catton, W. R., Jr., Dunlap, R. E . : A New Ecological Parad igm for Post-Exuberant Sociology. I n : American Behavioral Scientist 24, 1 980, str. 1 5-47 . C lemente, F . , Sturgis, R. B . : The Division of Labor in America: An Ecological Analysis. In: Social Forces 5 1 , 1 972, str. 1 76- 1 82. Cottrel l , F.: Energy and Society: The Relation between Energy, Social Change and Econom ic Development. New York, McGraw-H i l i 1 95 5 . Duncan, O. D . : From Social System t o Ecosystem. I n : Sociological Inquiry 3 1 , 1 96 1 , str. 1 40- 1 49. Duncan, O. D . : Social Organ ization and the Ecosystem. In: R. E.L. Faris (ed.): Handbook of Modern Sociology. Chicago, Rand-McNal ly 1 964, str. 3 7-82. Duncan, O. D . : Sociologists Should Reconsider Nuclear Energy. I n : Social Forces 57, 1 978, str. 1 -22. Duncan, O. D., Schnore, L. F . : Cu ltural, Behav ioral, and Ecological Perspectives i n the Study of Social Organization. In: AJS 65, 1 959-60, str. 1 32- 1 46. Durkheim, E . : De la d ivision du travai l social: etude sur l ' organ isation des societes superieures. Paris, A lcan 1 893 (2. vyd . Paris, Alcan 1 922). Durn ing, A . : How Much is Enough? The Consumer Society and the Future of the Earth. New York, W . W. Norton 1 992 . Erikson, K. T . : Everything in I ts Path. New York, Simon and Schuster 1 976. Fietkau, H . -J . : Bedingungen okologischen Handelns. Basel, Beltz 1 984. F i rey, W.: Sentiment and Symbol ism as Ecological Variables. I n : A S R, 1 0, 1 94 5 , str. 1 40- 1 48 . Frisbie, W. P . , Poston, D. L . : Components of Sustenance Organ ization and Nonmetropol itan Population Change: A H uman Ecological Per­ spective. I n : A S R 40, 1 975, str. 773-784.

210

G ibbs, J . P., Martin, W. J . : Urban ization and Natural Resources: A Study in Organ izational Ecology. I n : A S R 2 3 , 1 95 8 , str. 266-277. G ibbs, J . P., Martin, W. J.: Toward a Theoretical System of H uman Ecology. In: Pac ific Soc iological Review 2, 1 959, str. 29-3 6 . G i bbs, J . P., Martin, W . J . : U rban ization, Technology, a n d t h e D i v i ­ s i o n of Labor: International Patterns. I n : A S R 27, 1 962, str. 667-677. G ibbs, J . P., Poston, D. L . : The Division of Labor: Conceptual ization and Related M easures. In: Social Forces 52, 1 975, str. 468-476. Giddens, A.: The Consequences of Modernity. Cambridge, Pol i ty Press 1 990 (�esky: Dusledky modern ity. Praha, Sociologicke naklada­ telstvi 1 997). Gross, F.: Some Soc ial Consequences of Atom ic D iscovery. In: A S R 1 5 , 1 950, str. 43-50. Gross, F.: On Peacetime Use of Atom ic Energy. In: A S R 1 6, 1 95 1 , str. 1 00- 1 02 . Hawley, A . H . : Ecology a n d H uman Ecology. I n : Soc ial Forces 2 2 , 1 944, str. 3 98-405 . Hawley, A. H . : H uman Ecology: A Theory of Community Structure. New York, Ronald Press 1 950. Hawley, A . H.: Human Ecology. I n : S i l ls, D. C . (ed .): I nternational Encycloped ia of the Soc ial Sciences. New York, Macm i l lan 1 96 8 . Hawley, A. H . (ed .): Roderick D. McKenzie on Human Ecology. Chi­ cago, Un iversity of Ch icago Press 1 968. Hawley, A . H.: U rban Soc iety: An Ecological Approach. New York, Ronald 1 97 1 . Hawley, A. H . : Ecology and Population. I n : Science 1 79, 1 97 3 , str. 1 1 96- 1 20 I . H awley, A. H . (ed.): Man and Environment. New York, New View­ points 1 97 5 . Hawley, A. H . : Cumulative Change i n Theory a n d i n H i story. I n : A S R 43, 1 978, str. 787-796. Hawley, A. H . : Soc iological H uman Ecology: Past, Present and Fu­ ture. In: M icklin, M., Choldin, H. M.: Soc iological Human Ecology. Boulder, Westview Press 1 980. Hawley, A . H.: H uman Ecology: Persistence and Change. In: Ame­ rican Behavioral Scientist 24, 1 98 1 , str. 423-444 . Hawley, A. H . : H uman Ecological and Marxian Theories. I n : AJS 89, 1 984, str. 904-9 1 7 . 21 1

H awley, A. H . : H uman Ecology: A Theoret ical Essay. Ch icago, Uni­ versity of Chicago Press 1 986. Helm, J.: The Ecological Approach in Anthropology. I n : AJS 67, 1 96 1 -62, str. 630-63 9. Humphrey, C . R., Buttell, F. R . : Environment, Energy and Society. B e lmont, Wadsworth 1 982. Inglehart, R.: The S i lent Revolution : Changing Values and Pol itical Styles among Western Publics. Princeton, Princeton U n i vers ity Press 1 977. Janicke, M.: Wie das I ndustriesystem von seinen Missstanden profitiert. Opladen, Westdeutscher Verlag 1 979. Kemper, T. D.: Why Are the Streets So Dirty? Social Psychological and Stratification Factors i n the Decl ine of Munic ipal Services. In: So­ cial Forces 58, 1 979, str. 422-439. Kosters , W . : Okologische Zivi l isierung. Verhalten in der Umweltkrise. Darmstadt, W i ssenschaftliche Buchgesel l schaft 1 993 . Kunkel, J . H . : Some Behavioral Aspects of the Ecological Approach to Soc ial Organ ization. I n : AJS 7 3 , 1 967-68, str. 1 2-29. Laska, S . 8 . : Environmental Soc iology and the State of the Discipline. In: Social Forces 72, 1 993, str. 1 - 1 8 . Leiss, W . : The Domination of Nature. New York, George Brazil ler 1 972. Leiss, W.: The Lim its to Satisfaction. Toronto, University of Toronto Press 1 976. L i l ienthal, D. E.: Change, Hope, and the Bomb. Princeton, Princeton U n i versity Press 1 963 . Lincoln, J . R . : Power and Mob i l ization in the U rban Commun ity: Reconsidering the Ecological Approach. I n : ASR 4 1 , 1 976, str. 1 - 1 5 . Luhmann, N . : Okologische Kommunikation. Kann die moderne Ge­ sel lschaft sich auf okologische Geflihrdungen e instel len? Opladen, Westdeutscher Verlag 1 986. Luhmann, N.: R isk. A Sociological Theory. Berl in - New York, de G ruyter 1 993 . Massey, D. S., Eggers, M . L . : The Ecology of I nequal ity: M inorities and the Concentration of Poverty, 1 970- 1 980. I n : AJS 95, 1 990, str. 1 1 5 3 - 1 1 88 . M cKendrick, N . , Brewer, J . , Plumb, Society. London, Europa Pub\. 1 982. 212

1.

H . : The B i rth of a Consumer

McPherson, M . : An Ecology of Affil iation. I n : ASR 48, 1 98 3 , str. 5 1 9-532. Mellos, K . : Perspectives on Ecology. A Critical Essay. New York, St. Mart i n ' s Press 1 98 8 . Meyer-Abich, K. M . , B i rnbacher, D . : Was braucht d e r Mensch u rn glUcklich z u se in. BedUrfn isforschung und Konsumkritik. M Unchen 1 979. M i lton, 1 . P., Favor, M. T.: The Careless Technology. New York, Natural H istory Press 1 97 1 . M ines, S . : The Last Days of Mankind: Ecological Survival or Extinction . New York, Simon and Schuster 1 97 1 . Misavljevic, R . : Environnement, ideologie et science. Paris, Editions Anthropos 1 97 8 . Mukerjee, R . : Regional Soc iology. N e w York, Century 1 926. Mukerjee, R.: The Concepts of Distribution and Succession in Social Ecology. In: Social Forces I I , 1 932, str. 1 -7. Murphy, A. W. (ed .): The Nuclear Power Controversy. Englewood C l i ffs, Prentice H a l l 1 976. Nelkin, D.: Nuclear Power and Its Critics. Ithaca, Cornel l U n iversity Press 1 97 1 . Odum, H . T.: Environment, Power, and Society. New York, W i ley 1 97 1 . Odum, E . P . : Ecology. The Link Between the Natural and the Social Sciences. 2 . vyd. New York, Holt, Rinehart and Winston 1 97 5 . Ogburn, W. F . : Sociology a n d the Atom . I n : AJ S 5 1 , 1 946, str. 267275. Parikh, J . , Parikh, K . : Consumption Patterns: The Driving Force of Environmental Stress. Genf, UNCED 1 99 1 . Parsons, H . L . : Marx and Engels on Ecology. Westport, G reenwood 1 977. Perrow, c.: Normal Accidents. Normal Catastrophes. Living with H igh-Risk Technologies. New York, Basic Books 1 984. Potter, D.: People of Plenty: Econom ic Abundance and the American Character. C h icago, University of Chicago Press 1 954. Quinn, 1 . A.: The Nature of Human Ecology: Reexam ination and Re­ definition. I n : Social Forces 1 8, 1 939, str. 1 6 1 - 1 68 . Quinn, J . A . : H uman Ecology. New York, Prentice-Hal l 1 950. 213

Scherhorn, G . : Konsumentenverhalten und Wertewandel . I n : Hei nze, M . , Kaiser, G. (eds.): O kologie-Dialog. DUsseldorf, Econ 1 994. Schnore, L. F . : Social Morphology and Human Ecology. In: AJS 63 , 1 95 8 , str. 620-634 . Schnore, L. F . : T h e Myth of H uman Ecology. I n : Sociological Inquiry 3 1 , 1 96 1 , str. 1 28- 1 39 . Sieferle, R. P . : Fortschrittsfeinde? Opposition gegen Technik u n d I ndustrie v o n d e r Romantik bis zur Gegenwart. MUnchen, Beck 1 984. S ly, D. F.: M igration and the Ecological Complex. In: ASR 37, 1 972, str. 6 1 5-629. S ly, D . F.: Metropol itan Morphology and Popu lation Mob i l ity: The Theory of Ecological Expanzion Reexam ined. In: AJS 86, 1 980, str. 1 1 9- 1 3 8 . S ly, D . F . , Tayman, J . : Ecological Approach t o M igration Reexa­ m ined. I n : ASR 42, 1 977, str. 783-79 5 . Spencer, H . : T h e Principles of Sociology. N e w York, Appleton­ Century-Crofts 1 88 5 . Sumner, W. G . : Earth Hunger or the Philosophy of Land Grabbing. I n : Keller, A. G . : Earth-H unger a n d Other Essays. New Haven, Yale U n i versity Press 1 9 1 3 . Theodorson, G . A . : Studies in Human Ecology. Evanston, Harper and Row 1 96 1 . Thomas, W. L., Jr. (ed.): Man ' s Role in Changing the Face of the Earth. Chicago, Un iversity of Chicago Press 1 956. Thurow, L. : Dangerous Currents. New York, Random House 1 98 3 . Turner, 1 . H . : T h e Structure of Sociological Theory. Belmont, Wadsworth 1 974. 5. kap. : Ecological Functional ism. (5. vyd . 1 99 1 ) Uusitalo, L.: Environmental I mpacts of Consumption Patterns. New York, St. Mart i n ' s Press 1 986. V i la, B . 1 . , Cohen, L. E . : Crime as Strategy: Testing an Evolutionary Ecological Theory of Expropriative Crime. I n : AJS 98, 1 993 , sIr. 8739 1 2. Whitney, V. H . : Resistance to Innovation : The Case of Atom ic Power. I n : AJS 56, 1 950, str. 247-254. W i rth, L.: Human Ecology. I n : AJS 50, 1 94 5 , str. 483-488.

214

CHICAGSKA SKOLA A JEJi KRITIKA Al ihan, M . : Soc ial Ecology: A Critical Analysis. New York, Columbia University Press 1 93 8 . Berry, B . , Kasarda, J . D . : Contemporary Urban Ecology. N e w York, Macm i l lan 1 977. Burgess, E. W.: The Urban Commun ity. Chicago, The University of Chicago Press 1 926. Firey, W.: Sentiment and Symbol ism as Ecological Variables. In: A S R 1 0, 1 945, str. 1 40- 1 4 8 . Gettys, W . : H uman Ecology a n d Soc ial Theory. I n : Social Forces 1 7, 1 940, str. 469-476. McKenzie, R. D.: The Scope of H uman Ecology. Publ ications of the American Soc iological Society, vol. 20, 1 926, str. 1 4 1 - 1 54 . McKenzie, R. D . : Industrial Expansion and t h e I nterrelations of Peoples. In: E . B . Reuter (ed .), Race and Cultural Contacts. New York, McGraw- H i l i 1 93 3 . McKenzie, R. D . : The Metropol itan Commun ity. New York, McGraw­ H i l l 1 93 3 . Musil, J . : Nove vymeze n i socialni ekologie. I n : Sociologicky �asopis 27, 1 99 1 , str. 69-89. Park, R. E.: The City. In: AJ S 20, 1 9 1 6, str. 577-6 1 2 . Park, R. E . : H uman Ecology. I n : AJS 42, 1 936, str. 1 - 1 5 . Park, R. E . : Succession. An Ecological Concept. I n : A S R I , 1 936, str. 1 7 1 - 1 79 . Park, R. E . : Human Communities: The City a n d H u man Ecology. G lencoe, Free Press 1 95 2 . Park, R. E., Burgess, E . W . : An Introduction t o t h e Sc ience of Socio­ logy. Chicago, The University of Chicago Press 1 92 1 . Park, R. E., B urgess, E . W . , M cKenzie, R. D . (eds.): The City. Ch ica­ go, U n i versity of Ch icago Press 1 92 5 . Saunders, P . : Soc ial Theory a n d t h e Urban Question, New York, H o l ­ m e s a n d Me ier 1 98 1 . W i rth, L . : H uman Ecology. I n : AJS 50, 1 94 5 , str. 483-4 8 8 .

POPULACNi EKOLOGIE ORGANIZACi Aldrich, H . : Environments and Organizations. New York, Prentice­ Hall 1 979. 215

B idwe l l , C. E., Kasarda, l D . : The Organ ization and I ts Ecosystem. G reenwitch, Jai Press 1 98 5 . Carro l l , G . R. : Concentrat ion a n d Specialization : Dynamics of N iche W idth i n Populations of Organ izations. I n : AJS 90, 1 9 8 5 , str. 1 2621 283. Freeman, l , Caro l l , G . R . : The Liabil ity of Newness. I n : ASR 4 8 , 1 9 8 3 , str. 692-7 1 0. Freeman, J . , Hannan, M . T. : N iche Width and the Dynamics of Orga­ n izational Popu lations. I n : AJS 88, 1 98 3 , str. 1 1 1 6- 1 1 45 . Freeman,

l,

Hannan, M . T., diskuse i n : AJS 95, 1 989, str. 425-446.

Hannan, M. T., Carro l l , G. R.: Dynamics of Organizat ional Popula­ tions: Density, Legitimation, and Competition . Oxford, Oxford U n i­ vers ity Press 1 992. Hannan, M . T., Freeman, l: The Population Ecology of Organiza­ tions. I n : AJS 82, 1 977, str. 929-964. Hannan, M. T., Freeman, J . : Structural I nertia and Organizat ional Change. In: ASR 49, 1 984, str. 1 49- 1 64 . Hannan, M . T., Freeman, J . : The Ecology of Organ izational Mortal ity: A merican Labor Un ions. I n : AJS 94, 1 988, str. 25-52. H annan, M . T., Freeman, J.: Organ izational Ecology. Cambridge, Har­ vard U n i versity Press 1 989. Herriot, S . R.: Comment on Freeman and Hannan . I n : AJS 92, 1 987, str. 1 2 1 0- 1 2 1 4. McPherson, M . : An Ecology of Affil iation. I n : ASR 48, 1 98 3 , str. 5 1 9-5 3 2 . N ielsen, F . , Hannan, M . T . : The Expansion of National Educational Systems: Tests of a Population Ecology Model . In: ASR 42, 1 977, str. 479-490. Young, R. c . : Is Population Ecology a Useful Paradigm for the Study of Organ izations? In: AJS 94, 1 988, str. 1 -24.

EKOLOGIE A EKONOMlKA Boulding, K. E . : Beyond Econom ics. Essays on Soc iety, Rel igion and Eth ics. Ann Arbor, The U n i versity of M ich igan Press 1 968. B urns, S.: The Household Economy. Boston, Beacon Press 1 977. Constanza, R. (eds.): Ecological Econom ics. New York, Columbia U n i versity Press 1 99 1 . 216

Culbertson, J . M . : Econom ic Deve lopment: An Ecological Approach. New York, A l fred Knopf 1 97 1 . Daly, H . E. (ed .): Econom ics, Ecology and Eth ics. New York, Fre­ eman 1 97 3 . Daly, H . E. (ed.): Toward a Steady-State Economy. S a n Franc isco, Freeman 1 97 3 . Daly, H . E . : Steady State Econom ics. San Francisco, W. H . Freeman 1 977. Daly, H . E . , Cobb, J . B . : For the Common Good. Redirect ing the Economy Toward Commun ity, the Environment, and a Sustainable Future. Boston, Beacon Press 1 989 (2. vydani 1 994). D ieren, W. van (eds.): Taking Nature into Account. New York, Sprin­ ger 1 995 (nemecky: M it der Natur rechnen. Der neue Club of Rome Bericht. Basel , Birkhauser 1 995). Douthwaite, R.: The G rowth I l lusion : How Econom ic Growth H as En­ riched the Few, I m poverished the Many, and Endangered the P lanet. Dublin, Green Books 1 992. Douthwaite, R.: Short Ci rcuit. Strengthening Local Economies for Se­ curity in an Unstable World . Dubl in, The L i l l iput Press 1 996 . Ekins, P . , M ax-Neef, M . (eds.): Real-Life Econom ics: U nderstand ing Wealth Creation. London, Routledge 1 992. Eyre, S . R . : The Real Wealth of Nations. London, Edward Arnold 1 978. Georgescu-Roegen, N . : The Entropy Law and the Econom ic Process. Cambridge, Harvard University Press 1 97 1 . Georgescu-Roegen, N . : Energy and Economic Myths: I nstitutional and Analytical Econom ic Essays. New York, Pergamon 1 976. Hardin, G . : Living with i n Lim its. New York, Oxford U n i versity Press 1 993 . Hawken, P . : The Ecology of Commerce: A Declaration of Sustaina­ b i l ity. New York, Harper Col l ins 1 993 . Heilbroner, R. L.: An I nquiry into the Human Prospect. New York, W. W . Norton 1 974. Hei lbroner, R. L.: An Inquiry i nto the Human Prospect: Looked at Again for the 1 990s. New York, Norton 1 99 1 . Henderson, H . : Creating Alternative Futures: The End of Economics. New York - Berkeley, W indhover Books 1 97 8 . 217

Henderson, H . : The Pol itics of the Solar Age: Alternatives to Eco­ nomics. New York, Doubleday 1 980. Henderson, H.: Parad igms in Progress. I nd ianapol is, Knowledge Sys­ tems 1 99 1 . H i rsch, F . : Social Lim its to Growth . Cambridge, Harvard University Press 1 976. H ueting, R.: New Scarcity and Econom ic Growth . More We lfare through less Production? Amsterdam - New York - Oxford 1 980. Imm ler, H.: Natur i n der okonomischen Theorie. Opladen. West­ deutscher Verlag 1 98 5 . Immler, H . : Vom Wert der Natur. Z u r okologischen Reform von Wirt­ schaft und Gesel lschaft. Opladen, Westdeutscher Verlag 1 989. Lang, T., H ines, c.: The New Protectionism. Protect ing the Future against Free Trade. London, Earthscan 1 993 . Martinez-A lier, J . : Ecological Economics. Oxford, Bas i l B lackwe l l 1 98 8 . M ishan, E . J . : T h e Costs of Econom ic G rowth. London, Staples Press 1 967. M i shan, E. l : Twenty-one Popular Econom ic Fallacies. London, Pengui n 1 969. M ishan, E . J.: The Econom ic G rowth Debate : An Assessment. Lon­ don, George A l len and Unwin 1 977 (cesky: Spor 0 ekonom icky rust. Praha, Soc iologicke nakladatelstvi 1 994). Olson, M., Landsberg, H. H . (eds.): The No-G rowth Soc iety. New York, Norton 1 97 3 . Pearce, D . (ed.): B l ueprint for a G reen Economy. London, Earthscan 1 989. Renshaw, E . F.: The End of Progress. Adj usting to a No-Growth Eco­ nomy. North Scituate, Duxbury Press 1 976. Robertson, J . : Future Wealth . A New Econom ics for the 2 1 st Century. London, Cassel l 1 989. Scitovsky, T. : The Joyless Economy: An Inquiry into Human Satis­ faction and Consumer D issatisfaction. Oxford, Oxford Un iversity Press 1 976. Schmidt- B l eek, F.: Wieviel U mwelt braucht der Mensch? Berl in, B i rk­ hauser 1 994. Tietenberg, T. : Environmental and Natural Resource Econom ics. New York, Harper Coll ins 1 992. 218

EKOLOGIE A POLITIKA A l l aby, R., Bunyard, P . : The Pol itics of Self-Sufficiency. Oxford, Oxford University Press 1 980. Bahro, R . : Social ism and Survival. London, Heretic Books 1 982. B ahro, R . : B u i lding the G reen Movement. London, GMP 1 986. British Green Party Man i festo. London, G reen Party 1 987. Bunyard, P., M organ-Greenv i l le, F . (eds.): The G reen Alternative. London, Methuen 1 987. Burke, T., Elkington, J.: The G reen Capitalists. London 1 987. Dobson, A.: G reen Pol itical Thought. London, Unwin Hyman 1 990. Ferguson, M . : The Aquarian Conspiracy: Personal and Social Trans­ formation in the 1 980s. New York, St. Mart i n ' s 1 980. Gorz, A.: Ecologie et politique. Paris, Gal i lee 1 97 5 . Gorz, A . : Ecologie et liberte. Paris, Gal i lee 1 97 5 . Gould, P . : Early G reen Pol itics. Brighton, Harvester Press 1 98 8 . Hartwich, H . H . (eds.): Macht u n d Ohnmacht politischer I nstitutionen. Opladen, Westdeutscher Verlag 1 989. Hays, S. P.: Beauty, Health, and Permanence: Environmental Pol itics in the United States 1 95 5 - 1 9 8 5 . Cambridge, Cambridge U n iversity Press 1 987. Lowe, P., Goyder, J.: Environmental G roups i n Pol itics. London, George A l len 1 98 3 . Mill ler, E . : I n nenwelt d e r Umweltpol itik. Sozial-l iberale U mweltpo­ l itik. (Ohn-)Macht durch Organ isation? Opladen, Westdeutscher Ver­ lag 1 986. O'Ne i l l , J . : Ecology, Pol icy and Politics: H uman Wel l-Being and the Natural World. London, Routledge 1 993 . Ophuls, W . : Ecology and the Pol itics of Scarc ity: Prologue to a Poli­ tical Theory of the Steady State. San Francisco, W. H . Freeman 1 97 7 . Paehlke, R . : Environmental ism a n d t h e Future of Progressive Pol itics. New Haven, Yale University Press 1 989. Porritt, J.: Seeing Green : The Pol itics of Ecology Explained. New York, Bas i l B l ackwe l l 1 984. Ridgeway, J . : The Pol itics of Ecology. New York, Dutton 1 970. Ryle, M.: Ecology and Social ism. London, Rod ins 1 98 8 . Scheer, H . : Zurilck zur Pol itik. Die arch imedische Wende gegen der Zerfa l l der Demokratie. Milnchen, P i per 1 995. 219

S ieferle, R. P . : Fortschritte der NaturzerstOrung. Frankfurt am Main, Suhrkamp 1 98 8 . Spretnak, c . , Capra, F . : G reen Pol itics: T h e G lobal Prom ise. Santa Fe, Bear and Company 1 984. Tokar, B . : The G reen A lternative. San Pedro, R. and E. M i les 1 987. Tokar, B.: Social Ecology, Deep Ecology, and the Future of G reen Political Thought. I n : Ecologist 1 8, 1 98 8 , str. 1 32- 1 4 1 . Weisberg, 8 . : Beyond Repair: The Ecology of Capital ism. Boston, Beacon Press 1 97 1 . Weston, J . (ed.): Red and Green: A New Pol itics of the Environment. London, Pluto Publ ishers 1 986.

EKOLOGIE A NAnoZENSTVi B arnette, H. H . : The Church and the Ecological Crisis. G rand Rapids, Eerdmans 1 972. Carmody, D . L . : The O ldest God : Archaic Re l igions of Yesterday and Today. Nashv i l le, Abingdon 1 98 1 . Carmody, D. L . : Ecology and Rel igion : Toward a Christian Theology of Nature. New York, Pau l ist Press 1 98 3 . Cobb, J . B . : I s I t Too Late? A Theology of Ecology. Beverly H i l ls, B ruce 1 972. Dodson, G . E.: G reen Parad ise Lost. Wel lesley, Roundtab le Press 1 98 1 . E lsdon, R . : Bent World : A Christian Response to the Environmental Crisis. Downers G rove, InterVars ity Press 1 98 1 . H argrove, E . C . (ed.): Rel igion and Environmental Crisis. Athens, U n i versity of Georgia Press 1 986. H art, J.: The Spirit of the Earth : A Theology of the Land . New York, Pau l ist Press 1 984. Kohak, E.: The Embers and the Stars: A Phi losoph ical Inquiry into the M oral Sense of Nature. Chicago, University of Ch icago Press 1 984. Krolzig, U.: Umweltkrise: Folge des Christentums? Stuttgart/Berl in, Kreuz Verlag 1 979. Rust, E. c.: Nature and Man i n Bibl ical Thought. London, Lutterworth Press 1 95 3 . Rust, E . c . : Nature-Garden o r Desert? An Essay o n Environmental Theology. Waco, World Books 1 97 1 . 220

Santm ire, P. H . : Brother Earth : Nature, God and Ecology in Time of Crisis. New York, Thomas Ne lson 1 970. Santm ire, P. H . : The Travai l of Nature : The Ambiguous Ecological Promise of Christian Theology. Phi ladelph i a, Fortress Press 1 98 5 . Skolimowski , H . : Eco-Theology: Toward a Rel igion for O u r Times. Madras, Vasanta Press 1 98 5 . Spring, D . , Spring, E. (eds.): Ecology a n d Religion i n H i story. N e w York, Harper a n d Row 1 974. White, L.: The H istorical Roots of Our Ecological Crisis. In: Science 1 5 5 ( 1 967), str. 1 203- 1 207.

HLUBINNA EKOLOGIE Devall, B . : Simple in Means, Rich in Ends. Practicing Deep Ecology. Salt Lake City, Peregrine Smith Books 1 98 8 . Devall, B . : Deep Ecology a n d Rad ical Environmental ism. I n : Society and Natural Resources 4, 1 99 1 , str. 247-2 5 8 . Devall, B . , Sessions, G . : Deep Ecology. Living a s i f Nature Mattered. Salt Lake C ity, Peregrine Sm ith Books 1 98 5 . Drengson, A . R . : Beyond Environmental Crisis. From Technocrat ic to Planetary Person. New York, Peter Lang 1 989. Evernden, N . : The Natural A l ien: H umankind and Environment. To­ ronto, University of Toronto Press 1 985 Fox, W . : Toward a Transpersonal Ecology. Deve loping New Founda­ tions for Environmental ism. Boston, Shambhala 1 990. LaChape l le, D . : Earth Wisdom. Los Angeles, G u i l d o f Tutors Press 1 97 8 . Naess, A . : T h e Shal low a n d t h e Deep, Long-range Ecology M ove­ ments. I n : I nquiry 1 6, 1 973, str. 95- 1 00 . Naess, A . : A Defense of the Deep Ecology Movement. I n : Environ­ mental Eth ics 6, 1 984, str. 265-270. Naess, A.: Deep Ecology and L i festyle. In: Evernden, N . (ed .): The Paradox of Environmental ism. Toronto, York University 1 984. Naess, A.: Ecology, Commun ity and L i festyle: Outl ine of an Eco­ sophy. Cambridge, Cambridge University Press 1 989. Seed, J., N aess, A . (ed .): Th inking Like a Mountain. Towards a Coun­ cil of All Beings. Philadelphia, New Society Publishers 1 98 8 .

22 1

Sessions, G . : Shal low and Deep Ecology. A Review of the Phi lo­ sophical Literature. I n : Schultz, R. c., H ughes, J. D. (eds.): Ecological Consciousness. Lanham, University Press of America 1 98 1 . S nyder, G . : Turtle I sland. New York, New Directions Books 1 974. Snyder, G . : The Old Ways. San Francisco, City Lights Books 1 977. Snyder, G.: The Real Work: Interv iews and Tal ks 1 964- 1 979. New York, New D i rections 1 980. Tobias, M . (ed.): Deep Ecology. San Diego, Avant Books 1 98 5 . Warwick, F . : Towards a Transpersonal Ecology. Boston, Shambhala 1 990.

RADlKALNi EKOLOGIE A BIOREGIONALISMUS Abbey, E . : The Monkey Wrench Gang. New York, J. B. Lippincott 1 97 5 (slovensky: Gang obnincov Zeme. Abies, Tul�ik 1 994). Abbey, E . : Desert Sol itaire. Salt Lake City, Peregrine Smith 1 98 1 . Abbey, E . : One Life At A Time, Please. New York, Henry Holt 1 98 8 . Bookchin, M . : O u r Synthetic Environment. N e w York, Colophon 1 962 . Bookchin, M . : Post-Scarcity Anarchism. San Francisco, Ramparts Press 1 97 1 . B ookch in, M . : The Lim its of the C ity. New York, Harper and Row 1 974. Bookchin, M . : Toward an Ecological Soc iety. Montreal, B lack Rose B ooks 1 980. Bookchin, M.: The Ecology of Freedom : The Emergence and Disso­ l ution of H ierarchy. Palo A lto, Chesh ire Books 1 982. Bookchin, M.: The Modern Crisis. Philadelph ia, New Soc iety 1 986. Bookchin, M.: The Phi losophy of Social Ecology. Essays on Dialec­ tical Naturalism. Toronto, Black Rose Books 1 990. Bookchin, M.: Remaking Society. Pathways to a G reen Future. Bos­ ton, South End Press 1 990. B ookchin, M., Foreman, D.: Defending the Earth. A Dialogue Be­ tween M . Bookchin and D. Foreman. Boston, South End Press 1 99 1 . B rown, M . , May, J . : The G reenpeace Story. New York, Dorl ing Kin­ dersley 1 99 1 . Clark, 1 . (ed.): Renewing the Earth. The Prom ise of Social Ecology. London, G reen Print 1 990. 222

Davis, J . (ed .): The Earth First! Reader. Ten Years of Rad ical Envi­ ronmental ism. Salt Lake City, Peregrine Smith Books 1 99 1 . Day, D . : The Environmental Wars: Reports from the Front Lines. New York, St. Mart i n ' s Press 1 989. Foreman, D.: Ecodefense: A Field G u ide to Monkeywrenching. Tus­ con, Ned Ludd Books 1 989. Foreman, D . : Confessions of an Eco-Warrior. New York, Harmony Books 1 99 1 . Grossman, R . : And on the Eighth Day we B u l ldozed It. San Franc isco, Rainforest Action Network 1 988. Herber, L. (Murray Bookch in): Our Synthetic Environment. New York, Alfred Knopf 1 962 . Hunter, R . : Warriors of the Rainbow. A Chronicle of the G reenpeace Movement. New York, Holt, Rinehart and W inston 1 979. List, P. c.: Rad ical Environmental ism. Ph i l osophy and Tactics. Bel­ mont, Wadsworth Publishing Company 1 993 . Love, S. (ed.): Earth Tool Kit. A Field Manual for Citizen Activists. New York, Pocket Books 1 97 1 . Manes, c . : Green Rage. Radical Environmental ism and the U nmaking of C ivil ization. Toronto, Little, B rown and Company 1 990. Sale, K.: Human Scale. London, Secker and Warburg 1 980. Sale, K.: Dwe l lers i n the Land. The Bioregional Vision. San Fran­ cisco, S ierra Club Books 1 98 5 . Scarce, R . : Eco-Wariors. Understanding t h e Radical Environmental Movement. C h icago, The Noble Press 1 990. Watson , P., Warren, R . : Sea Shepherd: My Fight for Whales and Seals. New York, W . W. Norton 1 982.

EKOFEMINISMUS D iamond, I . , Orenstein, G. F. (eds.): Reweaving the World : The Emergency of Ecofeminism. San Francisco, S ierra C l ub Books 1 990. Gray, E. D.: G reen Paradise Lost. Wellesley, Roundtable Press 1 982. Griffin, S . : Woman and Nature: The Roaring I nside Her. New York, Harper and Row 1 978. Merchant, C.: The Death of Nature: Women, Ecology, and the Scien­ tific Revolution. San Francisco, Harper and Row 1 980.

223

Merchant, c . : Ecological Revolutions. Univers ity of North Carol ina Press 1 989. Plant, 1 . : Heal ing the Wounds: The Promise of Ecofemin ism . Santa Cruz, New Society Publ ishers 1 989.

ATOMovA ENERGIE A ENERGIE ALTERNATIVNI Commoner, B . : The Politics of Energy. New York, Knopf 1 979. Craig, R. H . , Butte l l , F. R . : Environment, Energy and Society. Bel­ mont, Wadsworth 1 983 . Fau lkner, P. (ed .): The Si lent Bomb: A Guide to the Nuc lear Energy Controversy. New York, Random House 1 977. J ungk, R.: Der Atomstaat. Vom Forschritt in die Unmensch l ichkeit. M ilnchen, Kind ler Verlag 1 977 (�esky: Atomovy stat. Brno, Deti Zeme 1 994). Lovins, A . B., Price, J. H.: Non-Nuc lear Futures: The Case for an Eth ical Energy Strategy. Cambridge, Ball inger 1 97 5 . Meyer, K . M . , Schefold, B . : Die G renzen d e r Atomwirtschaft. Miln­ chen, Beck 1 986. Nader, R., Abbotts, 1 . : The Menace of Atom ic Energy. New York, Norton 1 977. W i l l iams, R. H . (ed .): Toward a Solar C i v i l ization. Cambridge, M I T Press 1 97 8 . Winner, L . : The Whale a n d the Reactor: A Search for Lim its in a n Age of H igh Technology. Chicago, University of Chicago Press 1 986.

POCATKY ENVIRONMENTALISMU Brooks, P . : Speaking for Nature : How Literary Naturalists from Henry Th o reau to Rachel Carson Have Shaped America. Boston, Houghton M iffl i n 1 980. Fox, S . : The American Conservation Movement. John Muir and H is Legacy. Mad ison, University of Wisconsin Press 1 98 5 . Leopold, A . : A Sand County A lmanac. New York, Oxford University Press 1 949. Leopold, A.: A Sand County A lmanac. W ith Other Essays on Nocser­ vation from Round River. New York, Oxford University Press 1 966. Marsh, G. P . : Man and Nature, or Physical Geography As Modi fied By Human Action. New York, Charles Scribner 1 86 5 . 224

Muir, 1 . : The Yosemite. Madison, University of W isconsin Press 1 987 ( 1 9 1 2). Thoreau, H . D.: Walden, or Life in the Woods, and On the Duty of C ivil Disobed ience. New York, Col l ier Books 1 972 (cesky: Walden aneb zivot v 1esich. Praha, Odeon 1 99 1 ). Thoreau, H . D . : Cape Cod. New York, Viking Penguin 1 987 ( 1 855).

ODPURCI ENVIRONMENT ALISTU Anderson, W. T. : To Govern Evolution: Further Adventures of the Po­ l itical Animal . San Diego, Harcourt Brace Jovanovich 1 987. Arnold, R.: At the Eye of the Storm : James Watt and the Environ­ mental ists. Chicago, Regnery Gateway 1 982. Arnold, R . : Ecology Wars. Bel levue, Free Enterprise Press 1 987. Beckerman, W . : I n Defence of Econom ic Growth. London, Jonathan Cape 1 974 . Beckmann, P . : Eco-Hysterics and the Tcchnophobes. Bou lder, Golem Press 1 973 . Kahn, H . : World Econom ic Deve lopment: 1 979 and Beyond. Bou lder, Westview Press 1 979. Maddox, J.: The Doomsday Syndrome. London, Macm i l lan 1 972. Neuhaus, R . : I n Defense of People: Ecology and the Seduction of Radicalism. New York, Macm i l lan 1 97 1 . Pinchot, G . : Breaking New G round. New York, Harcourt 1 94 7 . R i fk i n , J . : A lgeny. N e w York, V iking 1 983 . Simon, J . L. : The U ltimate Resource. Princeton, Princeton University Press 1 98 1 . S imon, J . (ed .): The Resourceful Earth . New York, Blackwe l l 1 984. Vayk, J . P . : Doomsday Has Been Cance l led. Menlo Park, Peace Pub­ l i shers 1 97 8 .

AJS

=

ASR

=

American Journal of Soc iology American Sociological Review

225

R E J S T R i K J M E N NY Arnold, R.

1 15

Baudri l lard, J.

1 1 5 , 1 22

Beck, U. 1 68- 1 9 1

1 1 , 1 09- 1 1 0, 1 3 0, 1 5 1 , 1 6 1 , 1 65- 1 66,

Beckerman, W.

1 14

Beckmann, P.

1 14

Bookch in, M .

1 23 - 1 25 , 1 3 3 - 1 3 7

Borgstrom, G .

1 12

Boulding, K. E.

1 1 2, 1 5 1

Burgess, E.

5 1 -57, 6 1 , 69, 82

Burch , W .

121

Burns, S

1 52

Caldwe l l , L.

1 37

Capra, F

1 20

Carro l l , G . R.

99, 1 0 1

Carsonov3, R.

1 1 1 - 1 1 2, 1 1 9, 1 23

Catton, W . R.

1 09- 1 1 0, 1 3 8- 1 42, 1 4 5- 1 5 1 , 1 93

C lemente, F .

90

Clements, F.

3 5-36, 39, 5 1 , 54, 56, 59-60, 1 4 8

Cobb, J.

1 1 7, 1 5 3

Commoner, B .

1 13

Cowles, H . C .

35

Crozier, M .

94

Daly, H .

1 5 3 , 1 5 5- 1 57

Darwin, Ch.

26, 28-32, 34, 3 8 , 44-4 5 , 5 1 , 5 3 , 80

Dewall, B.

1 1 9, 1 32- 1 3 3 , 1 3 7

Dorst, J.

1 12

Duncan, O. D.

82-84, 9 1 -92

Durkheim, E .

43-48, 70, 90, 1 92

Durning, A .

1 59

Eggers, M . L.

90

Ehren feld, D.

121

226

Ehrl ich, A.

H.

1 12

Ehrl ich, P . R

1 12

Elton, C.

3 6-3 7 , 66

Forbes, S . A.

33

Foreman, D.

1 3 3 - 1 34, 1 3 6- 1 3 7

Freeman, J.

9 5 , 98, 1 00- 1 0 1 , 1 03 - 1 04

Frisbie, W. P.

89

Fuller, R. B.

1 14

G ibbs, 1 . P.

87-88, 90

G iddens, A.

1 92

Georgescu-Roegen, N .

1 52

Goldsm ith, E.

1 1 2, 1 96

Grinnell, J .

38

Gross, F.

92

Haeckel, E .

1 9, 25, 32-34, 44

Hannan, M . T.

95, 98, 1 00- 1 0 1 , 1 03 - 1 04

Hardin, G.

1 16

Harrisonovll, R.

1 18

Hawley, A. H . 1 23

1 1 , 47, 49, 65-7 1 , 73-83, 90, 1 04- 1 05 , 1 09,

Heilbroner, R.

1 52

Helm, 1.

85-86

Hendersonovll, H.

1 53

H irsch, F.

1 52

Houston, 1.

1 95

Humboldt, A .

27-2 8

Hutch inson, G . E .

40, 95

Inglehart, R .

1 94

Jungk, R.

121

Kahn, H.

1 14

Kunkel, 1 . H .

84-85

Lasch, C.

1 94- 1 95

Laska, S . B .

1 93

Leiss, W .

1 94

Leopold, A.

38, 1 1 1 227

Le Play, F.

49

L i l ienthal, D.

92

Lindeman, R.

40

L inne, C.

2 5 , 2 8 , 30, 3 8

Lorenz. K .

1 20

Lotka, A. J .

94

Luhmann, N .

1 1 0, 1 5 1 , 1 6 1 - 1 67

Lyell, C.

28

Maddox, 1.

1 14

Malthus, T. R.

29-3 0, 74-75, 1 47

Martin, W. T.

87-88

Marx, K.

30, 7 5 , 80, 1 92

Massey, D. L.

90

McKenzie, R. D.

57-63 , 68, 70, 82, 88, 1 4 8

Meadows, D. H .

1 13

Meadows, D. L.

1 13

Merton, R. K.

1 00

M ishan, E. J .

151

Mobius, K.

33

M ui r, J .

111

Naess, A .

1 25- 1 32, 1 54 , 1 98

Nash, R.

1 34

Odum, E. P.

83

Odum,

4 1 , 1 39

H.

T.

Ogburn, W. F.

91

Ophuls, W.

1 20

Park, T. E.

5 1 -5 7 , 6 1 -65, 69, 82, 1 48

Passmore, 1 .

1 17

Perrow, C .

1 68

Poston, D. L.

89

Quinn, J . A.

82

Ratze l , F.

49

Roszak, T.

1 1 9, 1 94

Sachs, W.

1 95

Sale, K .

1 20

228

Scitovsky, T.

1 52

Sessions, G .

1 26, 1 32- 1 3 3

Shepard, P.

121

Schnore, L. F.

82-84, 86, 9 1

Schumacher, E. F.

1 1 9, 1 20

Schweitzer, A .

31

Singer, P.

118

Sly, D. F.

88-89

Spencer, H.

3 5 , 4 3 , 46, 4 8 , 50, 90

Steward, J .

86

Stinchcombe, A . L .

1 0 1 , 1 03

Stone, C.

1 18

Sturgis, R. B .

90

Tansley, A . G .

3 5 , 3 8-39

Thoreau, H . D.

111

Udal l, S .

1 12

Vidal de la B l anche, P. 49 Volterra, V.

94

Warm ing, E.

34, 5 1 -5 3

Watson, P.

1 33

Weber, M .

1 92

Welsch, W.

1 90

Wh ite, L.

1 1 6- 1 1 7

White, L. A .

91

Whitney, V .

H.

Wirth, L .

57, 60, 64

Young, R. C . Zorbaugh,

92

H.

1 02- 1 03 W.

52, 57, 6 1

229

REJSTRiK VECNY 1 1 , 1 7, 5 1 , 5 3 -54, 64, 66, 69, 72, adaptace 78-79, 82, 8 5 , 94-95, 1 05 , 1 09, 1 27 akomodace

52, 54-5 5 , 60

antagonisticka (kompetitivni) kooperace

5 3 , 70

asimi lace

52, 54-55

atomova energie

8 1 , 9 1 -92, 1 3 9, 1 7 1 , 1 73 , 1 89

b iocen6za

33

b ioregional ismus

1 20, 1 3 5 , 20 1

biosfera

1 3 7 , 1 52- 1 53

darwi nismus

27, 45-46, 48

d�lba prace

43-46, 56, 70, 72-7 3 , 76, 90, 1 79

d�lba rizik

1 73 - 1 74

d ivo�ina

29, 1 27, 1 3 3 - 1 34, 1 3 6

druh 1 02- 1 03 , 1 39

26-27, 29, 32-3 3 , 4 5 , 5 3 , 84, 97,

ekologicky komplex (POET)

82, 88, 9 1

ekologie 1 2, 1 7, 20, 22, 25-26, 3 2 , 34, 3 6-39, 5 7 , 6 1 , 67-68, 82, 1 09- 1 1 0, 1 1 9, 1 27- 1 28, 1 5 1 , 1 86 ekologie � Iov�ka (human ecology) 1 7- 1 8, 43, 45-46, 50-5 1 , 57, 6 1 , 63 -64, 66-67, 8 1 -9 1 , 1 09 ekonom ika pi'irody

25-27, 29, 32, 3 7-3 8 , 66, 1 5 1

ekosystem 1 50 , 1 97

3 8-39, 4 1 , 79, 8 5 , 1 09, 1 2 8, 1 48,

environmental ismus 200-20 1

1 2, 1 1 8, 1 3 7, 1 92, 1 97- 1 98,

environmentalni hnuti 1 93 , 1 96, 200

1 2, 1 05, 1 2 5, 1 3 0, 1 34, 1 63 , 1 65 ,

environmentalni prostor

1 97- 1 98

external ity

77, 1 5 5- 1 56, 1 76

general ismlls

98-99

globalizace

77, 1 70- 1 7 1 , 1 77, 200

230

habitat 1 47- 1 4 8

34-3 5 , 39, 56, 6 1 , 67, 83, 8 5 , 1 3 9,

h lubinna ekologie 1 32- 1 34, 1 98

1 1 0, 1 1 9, 1 23 , 1 25- 1 26, 1 28- 1 29,

homo econom icus

1 56- 1 57

i nvaze

60-6 1 , 6 3 , 89

I SEW

1 57- 1 5 8

klimax

34-36, 3 8-39, 59-60

komensal ismus

34, 52-5 3 , 70

konflikt

32, 4 1 , 52, 54-5 5 , 1 99

konkurence

1 7, 30, 52-55 , 62

konzumerismus

1 59- 1 60, 1 94

kornukopiani

1 98- 1 99

kvalita fivota

1 5 1 , 1 54- 1 5 5 , 1 57 , 1 59

liberal ismus

1 9-2 1 , 23, 56, 1 86, 1 93

meze riistu 1 0- 1 1 , 5 3 , 74, 78, 1 05 , 1 1 0- 1 1 1 , 1 1 6, 1 2 1 - 1 22, 1 34, 1 5 1 - 1 54, 1 56- 1 5 7, 1 59, 1 6 1 , 1 68, 1 93 , 1 97, 20 1 modernizace 1 83 , 1 90, 1 95

9, I I I , 1 4 1 , 1 56, 1 68, 1 79- 1 80,

natural ismus (soc iologicky)

43, 48

nika

2 3 , 3 8 , 8 3 , 96-98, 1 02

ob�anske iniciativy

1 87- 1 8 8

obchodovani

6 1 , 65, 7 1 -7 3 , 78, 1 46

ohrofeni 1 82, 1 85

1 66, 1 68, 1 70, 1 72, 1 74, 1 76- 1 78 ,

organ izovami modern ita 1 1 5 , 1 99-20 I

1 7, 1 9, 2 1 -24, 36, 5 3 , 1 05 , 1 1 0,

poj isteni

1 70, 1 90

politicke strany

1 84, 1 86- 1 87

popu la�ni teorie organ izac i 1 63

1 0, 78, 84, 93 , 95, 97, 99, 1 02- 1 05,

potravn i fetezce

3 7-3 8

pi'irodni kapital

1 47, 1 54

pfirozene oblasti (natural areas)

60-6 1 , 64, 68-69

pfirozeny vyber

30, 3 3

retlexivni modern ita

1 78- 1 79, 1 82, 1 85 , 1 90 23 1

rezonance

1 6 1 - 1 62, 1 64- 1 66

rizika 1 82- 1 86, 1 88- 1 90

1 2, 1 50, 1 68- 1 73 , 1 75- 1 76, 1 79,

rizikova spoletnost 1 85- 1 86, 1 88, 1 90

1 1 , 1 22 , 1 68, 1 74- 1 75 , 1 77,

rust 1 1 , 5 3 , 59, 7 1 , 78, 94, 1 32, 1 50- 1 54, 1 5 7- 1 5 8 , 1 78- 1 79, 1 83 - 1 84, 1 97, 1 99 segregace

52, 60-62, 9 1

selekce

5 3 , 62, 95, 97, 1 00

socialni ekologie

2 3 , 1 23 , 1 3 3 - 1 34

sociobiologie

81, 1 15

spec ialismus

98-99

I I I,

1 1 5,

spoletenstvi (rostlinne, zivot isne) 23, 34-39, 5 1 -5 3 , 58�6 1 , 63 sukcese 1 3 9, 1 48

2 3 , 34-3 5 , 54-56, 59-6 1 , 63, 89,

symbi6za

70

me n iky

98-99

43, 46, 49-57, 6 1 , 63 -66, 68-70, sko la chicagska 73 -74, 79-82, 85-86, 90, 1 04- 1 05 , 1 4 8 tragedie obt iny

1 1 6, 1 93

trh 1 76- 1 77, 1 80- 1 8 1 , 1 83

5 8, 1 3 1 , 1 3 5 , 1 5 5 , 1 5 8- 1 59, 1 70,

trvala udrzitelnost

1 2, 1 1 0

1 2, 1 8, 29, 6 1 , 75, 94 , 97, 1 04, u nosna kapac ita prostfedi 1 1 3 , 1 1 6, 1 3 8, 1 40, 1 42- 1 46, 1 49- 1 50, 1 5 5 , 1 5 9, 1 93 , 1 97, 20 1 vynucene vydaj e

1 54, 1 5 7- 1 5 8

vyvlastnen i

1 7 1 , 1 89

232

Kniha zachycuj e vyvoj vztah tl mezi ekologif jako pfirodovednou disciplinou a sociologif j ako spolecenskou vedou za poslednich zhruba sto let. Ukazuj e , v j ake mIre slouiil a e k ologie sociologii jako vykl adovy princip v m i nulosti a v jake mife jf mMe slouzit dnes pri hodnoce ni sand spolecnosti na preiiti v pfirodnim prostredf.

Prace neni pojata jako pfirucka pro "zelene" aktivisty, nybrz chce napomoci k vyjasneni moznosti a mezi sociologie pri analyze sirsich e kologickych souvislostf fungovani moderni spoleenosti . Jc ureena studcntum, odbornikum i sirsi verej nosti

se zajmem 0 vyvoj pozn a n i spol eeenskych souvislostf probihaj id ekologicke krize. Chce pfispet ke kultivaci e kologickeho diskursu, v nemz zatfm kompetencni spory pfcvladaji nad duchem spoluprace. Ma veda objasnit zanik spolecnosti, anebo hledat cestu k pfeiitf? Lze srovn avat razantnost pokroku s ueinky pfirodnich katastrof? Dokazc jcste spolccnost pojistit sve Cleny pfed riziky, ktera plodi? Co vscchno Ize skryt pod nalepku "ekologie cloveka "'1 Chovaj i se l idske organizace jako zivocisne druhy?

Jan Keller ( * 1 955) vystudoval dej epis a sociologii na filozoficke fakulte v Brne. Y rychlem sledu vystridal nekolik zamestnani v Praze, Nosovicich a Havifove,

aby

se

pote vrMil do Brna na katedru sociologie , kde se venuje problematice

sociologickych teorif a otazkam byrokratizace velkych organ izacf. K jeho nejvetSim zivotnim zazitktlm patti studij n i pobyty v Bordeaux, v Aix-en-Provence, na pafizske Sorbonne a na divei skole v Havifove. Je aktivnim sympatizantem Hnutf Duha a clenem redakce casopisu Posledni generace.

Uvod do sociologie (l. vyd. 1 992, 4. vyd. 1 997) , Nedomy.�/emi spoleenost ( 1 992) , A t na dno blahobytu ( 1 993) , Dvandct omylli sociologie ( 1 995) , Sociologie byrokracie a organizace (1 9 96 ) a Sok z ek% gie ( 1 996).

Je autorem knih