Autorita, etika a společnost: pohled sociologa do dějin

AUTORITA, ETlKA

A�

Mlado: fronta

Mlado fronta 1997

Z DfLA MAXE WEBERA VYBRAL, PRELOZIL A USPORADAL JAN SKODA

- ----.-

..1

- ----__

II Translation © Jan Skoda, 1997 ISBN 80·204·0611·5

Predmluva

Vybor, ktery predkladame, rna poskytnout sirsimu okruhu zajemcu pfistupny pohled do pozoruhodnych konceptu a v;Ysledku dila jednoho z klasikU vedecke so­ ciologie. A rekneme si hned, ze jde 0 klasika oboru u nas po padesat let neexistujicfho, protoze to, co se po stalin­ skem zatraceni samotneho jmena sociologie pozdeji pod timto oznacenim dovolovalo konat, bylo v nejlepsim pri­ pade pouziti jistych zjist'ovacich praktik ke sbirani aktualnich dat 0 nekterych spolecenskych skupinach. Ukolem sociologie jako vedy je vsak predevsfm zkoumat a tedy problematizovat zakladni funkce samotnych va­ zeb, vztahu, struktur a fadu spolecnosti, tedy to, co je z pozice socialnfho dogmatu a mocenskeho zajmu na­ prosto nemozne a nepfipustne. Skutecne zkoumani reality tak slozite a neprehledne, jako je lidska spolecnost, zacfna teprve tehdy, kdyz se kladou otevfene otazky, a vazny pfispevek k osvetleni nektere z nich je vZdy krokem, nikoli zaverem v nasem poznani. Max Weber (narozen 1864 v Erfurtu, zemfel 1920 v Mnichove) je vyznacna postava mezi novodob;Ymi so­ cialnimi mysliteli a badateli. Ve sve dobe, na prelomu dvacateho stoletf, byl kapacitou vyjimecnou; jeho pfinos je i dnes nesporny a trvale podnetnY. Od roku 1894 byl profesorem na univerzite ve Freibur­ gu, od roku 1896 pak prednasel po tfi semestry na heidel­ berske univerzite politickou ekonomii a hospodatske de­ jiny. Akademicke drahy musel zanechat pro vazne zdra­ votni potfze po nervovem kolapsu, pfechodne vsak vy­ stupoval i pozdeji, a po prvni svetove valce se opet uji­ mal v;Yuky na nekterych univerzitach (Videii, Mnichov), Mezitim stale pusobil jako vedec i jako ucastnik a inspi­ rator aktualnfch socialnich a politickych diskusi a stale vice se orientoval k teoreticke sociologii. Vytvotil roz­ sahle a pozoruhodne duo; pfimo na neho navazuji mno­ he dnesnf svetove skoly. Pohled sociologU na spolecenske jevy b;Yva uzky

7

a plytky, pokud jen klasifIkuji pomery a kulturni vzory, ve kterych ziji, a berou je jako "normalni" a jedine pnro­ zene, nanejvys jen rusene patologickJrni uchylkami. Ne­ bo kdyz dokonce vsechno pomeruji radem ,jedine bla­ hodarnJrn", ktery de facto ani neexistuje, ale odpovida zadanemu modelu podle teorie a stranickych usneseni. Tehdy, na prelomu stoleti, podnitili (ve Francii, v Anglii, v Americe) obrat k opatrnejsimu pohledu na nase spo­ lecenske normy etnologove zkoumajicf domorode spolec­ nosti africke, indianske Ci tichomorske, kde vztahy, zvyky a socialni stereotypy alternativni k nasim moder­ nim evropskJrn maji docela jinou formu i smysl, a prece funguji. Weber rozsiril pohled sociologie zase v jinem smeru: sVJrni neobycejne rozsahlJrni a hlubokymi zna­ lostmi dejin kulturnich oblasti, zejmena evropskych, ale i orientalnich, od staroveku do soucasnosti. HistorickJrn srovnanim a analyzou dostavaly u neho spolecenske jevy novou, ryraznou plasticnost. Podobne jako sociologic­ kJrn pohledem nabYvala noveho jasu historie, coz prave chceme na nekolika vybranych ukazkach demonstrovat. TeoretickJrn skolenim vysel z novokantovcU. Ti zdura­ ziiovali zasadni rozdil mezi vedami pnrodnimi a vedami duchovnimi: pnrodni fenomeny zkoumame jako procesy, ktere se zakonite opakuji, kdezto fenomeny socialni (du­ chovni) jsou neopakovatelne projevy lidske ville a lidske tvonve cinnosti; podle novokantovcu tedy nejsou zahrnu­ telne pod obecna pravidla. Protoze jsou to vsak akty lid­ skeho ducha, muze jim lidskJ duch rozumet. Ukolem du­ chovnich ved je tedy pomoci rykladem k porozumeni. Max Weber z teto vic akademicke nez prakticke cesty plodnJrn zpusobem vybocuje. Akty lidskeho a spolecen­ skeho jednani jsou jedinecne, ale nejsou nesmyslne. Jsou mnohotvarne a mnohosmyslne, ale ne absolutne libovolne. Je v nich (subjektivne i objektivne) smerovani k lidskJrn ucetum a jistJrn hodnot6m (ktere - na rozdil od novokantovcu - ovsem nelze chapat absolutne, nybrz historicky). Prave proto je lze srozumitelne vysvetlit. A lze predpokladat, ze v nich shledame jista pravidla, jaka vyznacuji lidske a spolecenske jednani, ktere rna

8

smysl ve smerovani k cihlm, jez sleduje, a uskuteciiuje se v mezich podminek, jez jsou mu dany. Weberovi se dejinna spolecenska skutecnost zpfehled­ iiuje tim, ze konstruuje z tech skutecne jedinecnych a rozmanitych jew jiste idealni typy, ktere ve skutec­ nosti shledavame s ruznymi odchylkami a v ruznem ktizeni a miseni, nicmene se daji z one ruznotvarnosti a ruznorodosti vysoudit. Weberovy ideami typy jsou teore­ tiche racionalni konstrukce (dnes bychom mohli tici: mo­ dely), v jejichZ podobe jsou spojeny a vyostteny ty cha­ rakteristiky a ty rysy, ktere jsou pro urCity soubor pfi­ buznych historickych fakticit bytostne a konstitutivni, jsou zakladni osou jejich fungovani a jsou jim tedy vice­ mene spolecne. V lidskem chovani se totiz pfece jen na­ znacuji porn erne uniformity. Zobrazene v idealnich ty­ pech je pak lze srovnavat, nachazet jejich rozdilne moti­ vy a ucely, jiste kauzaIni spojitosti a tendence blizici se zakonitostem. Vezmeme}ibovolne ph1dady: takove poj­ my jako zotroceni, leno, kolonizace, smena, obchodni podnik, urad, patriarchalni velkorodina, mest'anska do­ macnost, byrokracie, demokracie,racionalni civilni pra­ yo, kapitalismus a jine, ktere bezne uzivame, nam ozna­ cuji prave takove idealni typy - v naSi bezne teCi ovsem inacne vagni a mnohoznacne; zatimco Weberovy ideaW typy usiluji 0 jasnost a pojmovou urCitost. Jejich kon­ strukce mu neni cilem, nybrZ pomuckou k zobrazeni, analyze a vykladu historicke skutecnosti. V promenli­ vych utvarech sveta, ktere si tide, vedeni svou wli a casto svymi bludy, buduji, nejake standardni "dokonale" kon­ strukce, odpovidajici tern typum, nikde nenalezneme. Presto smime konstatovat, ze ony idealni typy poukazu­ ji k necemu, ceho rysy v urCitYch vyznamnych historic­ kych ptipadech shledavame. Domyslime se jejich souvislo­ stl v case a prostoru, jejich ptiznacnych pticin, nahlizime na ptiznacny prubeh jejich fungovani i na jejich ptiznacne dusledky. Historie nachazi jedinecna fakta, sociologie vne­ se vysvetlujici zobecneni. A dochazime takto k dostatec­ nemu porozumeni, ale i k praktickemu ponauceni. Zminene spolecenske vjtvory, instituce a vzory (pro

9

potteby sociologie pojmove modelovane v idealni typy), tedy napt. leno, obchodni podnik, demokracie atd., je nutno chapat nikoli jako mrtve formy, ale jako jiste ka­ tegorie socialnihojednani, kterYm se napliluje zivot spo­ lecnosti a spolecnost sarna a kterym se naplfluji dejiny. K zakladnim faktorum, jez v nem pficinne pusobi a utvareji jednani, pam smysl, ktery v nem ten ktery clovek a to ktere spolecenstvi lid! subjektivne vidi, hod­ noti a sleduje - a ke kteremu musi ptihlizet badatel, analyzuje-li ono socialni jednani, onen socialni jev. Ksub- . jektivnim cinitelum, spoluurcujicim smysl a smer akci i niz spolecenskych norem, patfi zvyklosti a pteZivajici obyceje, anebo sitid se afekty, vasne, anebo racionalneji a relativne pevneji urcene hodnoty (napt. moraJni, eticke), anebo vecna racionaJni licelnost. UcelniJ racionalni jedna­ ni, racionalne sledujicf licel, k nemuz je orientovano (tim i celkem jasne definovatelne), duvodne ocekavajfcf, ze jej dosahne, se v lidske spolecnosti a v lidskych dejinaeh neuskutecfluje vzdy a patrne ani ne casto - je jen ideaJnim pfipadem, avsak pfipadem idealniJ typickYm. Prave proto z neho Weberovy analjzy vyehazeji; srovnavani mu po­ m::iha eharakterizovat rUzne typy jednani, nakolik a v Cern se licelne racionalite bliZi (nebo ji aspofl v jadru obsahuji), nakolik a v cern se od ni odehyluji. Formalni racionalita, pro Weberovy praee wbee pftznaena, mu tedy neni dogmatem, nybd opet metodiekjrn prostfedkem. U Webera rozhodne nehledejme nejakou teorii dejin­ neho vjvoje, nejake sehema nutnyeh etap. Venuje se analyze konkretnieh spolecenskyeh jednani a pohybu na konkretnieh misteeh v konkretnim case; vidi nieme­ ne, ze v dejinaeh postupne pomeme siIi prave tendenee k raeionalizaci (k "vykalkulovatelnosti" pozadovanyeh a sledovanyeh hodnot), aniz vsak mizi typy jednani orientovane bytostne odlisne. Efekt socialnich akd a soeialnieh struktur a tadu vsak nikdy nemohl a nemuze snadno ptekroCit objektivni faktualni podmfnky sveho pusobeni (k nimz patti i regu­ lativni tad ve spoleenosti, panstvi, moe). Vyznamnjrn ureujieim momentem v kaidem soeialnim jednani je to, ze

10

se jeho vykonavatel obraci a orientuje na (aktuaIni, anebo ptedpokla.dane, navykle, anebo z ruznych pohnutek pozadovane) jednani jinych lidi a ze mu jde 0 uznam eili o legitimitu jeho akci. I tim se opet (i pti vsech moznych uchylkach) omezuje jakakoli absolutni liboviile ve spolee­ nosti a v dejinach. Neni pochyby, ze Weberova metoda, pomahajici k vj­ kladu a porozumeni rozmanitjrn jeviim a tendencfm v historii, je plodna, ale nen! bez probIemu. Vypomaha si nekdy umele pojmove vykonstruovanjrni pomuckami a historickjrn aktum, nekdy iracionalnim nebo obtizne pochopitelnjrn, mus! pomocne - jak zada jeho metoda­ pochopitelny smysl konstruovat a vlastne podsouvat. I nas maly vjbor z jeho pohledu na dejiny vsak ukaze, ze sociologie tohoto smeru mme ptispet nebo naznaCit cestu k vysvetleni mnohych skuteenosti. Weberuv zaoor byl sku­ tecne sirokY, zahrnoval politicke dejiny, hospodatske deji­ ny, dejiny prava, nabozenstvi i dejiny kultury a civilizace, problematiku fungovam i vzajemnych vztahu vsech techto oblasti. V tom skuteene slozitem a nijak mechanickem podm!­ neni socialnich procesu a utvaru venuje Weber znaenou pozornost faktorum hospod6rskym, coi nebylo mezi his­ toriky a sociology ooine (a v cern byl zajiste kladny starsi ptispevek Marxuv, poznamenany samoztejme svou dobou a svou tendencO. Weber ptitom neptijima jedno­ ducha a jednostranna schemata a mnohem vic zdura­ zlluje vzajemne pusobeni faktoru, vyznam utvaru eko­ nomickych, ekonomickou podminenost ruznych stranek �ivota, ale take spoleeenskou a kulturni podminenost ekonomiky. Veci nesleduje jako politicky revolucionar, nybri jako vedec-teoretik. Varuje pied smesovanim ve­ deckeho analytickeho pohledu s moralizujicim a tenden­ c'!nim pohledem, ktery duslednemu poznan! pfekazl. Tak jako u spolecensko-historickych skutecnosti, jez chceme poznat, zduraznoval zavamost subjektivnich hodnot, ktere jim historicke subjekty, lide, spolecenstvi, ptikla­ daji - tak vylucoval historikovo vlastni hodnoceni pfed­ motu jako ptekazku vyzkumu.

11

Pted prezentacf svYch historicko-sociologickych poznat­ ku, posttehu a konstrukcf vynakhidal vzdy rozsahlou a peClivou pnici na ptesne definovani vsechpojmu a vyme­ zenf jejich obsahu a rozsahu platnosti az do nejmensich nuancf. Volil pro ne nekdy znaene osobitou terminologii. Tuto, tak tikaj:ic, ptipravnou praci, kterou neprejde a ,,ne­ pteskoci" odborny badatel ucici se metode, nemuzeme samozrejme ukazat v naSi seznamovaci antologii, do ktere jsme snesli nekolik obrazii "hotove prace", kde se barvite kresli, srovnavaji a vykladaji spoleeenske skutecnosti v rozmanitych spoleenostech, kde se naboj teoreticke socio­ logie vklada do sociologie aplikovane, napomahajfcf poro­ zUIDet konkretnfm historickjrn svetUm a vrhajicf odrazem svetlo na problemy soucasnosti. Otazkami se obiral s vjhradou, ze jeho analyza se vzdy zameruje na urcitou stranku ze souhry mnoha ci­ nitelu, a vyvozoval zavery opatrne, nekdy vsak presto i velmi odvazne a diskutabilni, ke kterjrn bychom se dnes neklonili; vzdy vsak podnetne. Ve vede neopoustel reholi neangazovane objektivity. Mimo vedu se ovsem i politicky angazoval. Jako liberal, byt' nemecky konzervativnfho zabarveni, pattil v pome­ rech cfsatskeho a ostatne i pocinajfcfho "versailleskeho" Nemecka k progresivnfmu proudu. Kritizoval z
12

V dobe, kdy svjm pobledem obziral svet, dosahovala sveho vrcholu mocenska expanze evropskych velmoci, coz se jevilo i jako ekonomic.kY a civilizaCni triumf "zapadnich" svetadflu. Cerpaje z ptebohatych vedomosti z kulturnich dejin sveta, nemobl se vyhnout otazkam, ktere z toho dojmu plynuly. Dnes, v situaci jiz slozitejsi (a s pokroCi­ lejsim historickYm pozmlnlm i zkusenosti), musi sociolog jeste vice nez on stavet zasadni zavery na znalem vazeni posttehu ze vsech oblasti multikulturniho sveta. Pokud se Weber vecne vyslovoval k praktickym Uko­ lum, byl zajiste synem sve doby a nemobl dodat zadny koneeny recept pro dobu nasi ani pro veky. Ani sociolo­ govi ani obcanovi hledfcfmu na prakticke problemy. Vei nas vsak chapat. Jeho teoreticke i popularizacnf dilo patti k nepominutelnym pnnosUm k porozumeni deji­ nam a zivotu spoleenosti. Krome mnoha publicistickych clanku, stati a casopi­ seckych studii vysly knizne (vetsinou v mnoha vyda­ nich) zejmena jeho cetne prace z hospodarskych a so­ cialnich dejin, ze sociologie politiky, sociologie prava, sociologie nabozenstvi a ovsem sociologie hospodarstvi, shrnovane tez do tematickych sborniku. Korunou jeho zivotni prace melo bYt dflo Wirtschaft und Gesellschaft (Hospodarstvi a spoleenost). Takto bylo urceno tema, pro nez byly rezervovany dva svazky v mnohosvazkovem kom­ pendiu Grubndrisse der Sozialokonomik, jez zaealo vycha­ zet v Tiibingenu od r. 1914. Weber ovsem rema znacne ptekraeoval, remer aZ ke kompletnf sociologii spolecnosti, jeji civilizace a kultury v rozmeru celych dejin. Dokoneenl znemoznila jeho nabla smrt. I torzo dila, sestavene z ruko­ pisne pozlistalosti, vyda na dva objemne svazky. Podle sveho zameru chtel pro brat do hloubky vsechny hlavni stranky socialni a kulturni struktury spolecnosti a na tomto zaklade teprve ukazovat jejich specificky vztah k ekonomice. Nektere oddily zustaly jen v nacrtu, ve zlomku, nebo nebyly zapocaty (litujeme zajiste, ze zilstala jen v kratiCkem zlomku kapitola 0 trznim spo­ leeenstvi a ze nenapsal zamyslene zavereene rozbory vYvoje moderniho statu a funkce politick;Ych stran

13

a ptispevek k systemu hospodatske a socialni politiky editoti dnesnich vydani nahrazkou pridavaji vlastni konstrukci ze starsich Weberovych clanku). Nektere ji­ ne oddily jsou zato zpracovany opravdu dUkladne a roz­ sahle a prokazuji hluboky vhled do nekterych oblasti socialni a kulturni skuteCnosti. V sedesatych letech jsem prekladal nektere Weberovy historicko-sociologicke prace a vybor jsem sestavoval v roce 1968. Mel sirsi verejnosti piipomenout obecnou sociologii jako obor u mis potlaceny a vymazavany takf­ ka z povedomi a ukazat,jak jeji klasik dokazal zajimave i poucne osvetlovat historii. "Normalizace" potom zcela vyloucila zamyslenou edici i Webera i puvodce vyboru z neho. Weberovy pohledy na historii zaujmou i dnes. Z Weberova dila lze cerpat vicere nauceni. Nas maly vybor rna na mysli hlavne ctenare, kteti si chteji oboha­ tit a prohloubit chapajici sociologicky pohled na historii. Odlisny by byl Ukol pomoci vniknout do historicko-sociolo­ gicke badatelske metody a do jejiho fIlozoficko-noetic­ keho vychodiska. Publikace tohoto zamereni se jiste tez dockame (v tomto uvodu jsme podali jen nejnutnejsi a nutne ponekud zjednoduseny narys). Piedpokladany vYbor se nabizi jako ptistupna i pou­ tava cetba. Odborny adept sociologie bude zajiste studo­ vat Weberovy prace v uplnosti v originale s celou jeho metodologickou dilnou a pojmoslovim, sirokou argu­ mentaci, sledovat mySlenky rozvadene v jeho sirokych humanistickych souvetich. Kdyby se ukazala potteba a moznost kritickeho vedeckeho vydani nektere prace v cestine, bude to Ukol zavazny a ovsem rozsahly a nesnadny. N ase knizka nema plnit tento ukol, muze vsak ke studiu Webera ponoukat. Hlavne vsak chce cte­ nati ve ctivem ceskem pretlumoceni ukazat, jak Zive lze sociologicky vykreslit skutecnou historii a jeji problema­ tiku v mnohostrannych souvislostech a perspektivach. Vybirame ukazky jen ze ttl oblasti, v nichZ si Weber ziskal jmeno. Jednak prednasku ze sociaIni historie (0 okolnostech konce antiky), jednak historicko-sociolo­ gickou studii 0 typech mocenskych struktur respektive

14

panstvi a autority, a konecne ukazku z pomezi socialni psychologie a sociologie duchovni kultury a nabozen­ skych ver, totiz ze studH 0 vlivu duchovnlho klimatu na ckonomiku.

Dejepismi prednaska Socidlni pftciny zdniku anticke prednesena v roce 1896, je z doby profesury v Heidelbergu a ukaze nam, jak realisticky (chcete-li, "materialisticky") a pfitom neschematicky Ize konkret­ ne vykladat dejinne udalosti a procesy. Z WeberovJch praci jsme nemohli pominout jeho pro­ sIuIou Protestantskou etiku a duch kapitalismu, ktera vysla v r. 1905 a vyvoIaIa tenkrat siroky ohIas, diskuse a polemiky. Je psana velmi ptistupne, ale cela by vydala na samostatnou knihu. Vybrali jsme z ni hlavne zave­ recnou uvahu, ktera - spolu s dalsimi statemi, jez jsme pfiradili - ukazuje, jak faktor ryze "duchovni", jestlize ovlivlluje mentalitu masy, rna dopad i v hospodarstvi. Clanek 0 okcidentalnim racionalismu je z uvodu ke sborniku, do nehoz byla i "protestantska etika" zaraze­ na, totiz k Sebranym statim k sociologii ndboienstvi, patrne aby v jejim sousedstvi vyvazoval studie 0 puso­ beni nabozenskych ver poukazem na sirsi oblast du­ chovnich a socialne-psychologickych faktorU, ktere pod­ poruji (nebo potlacuji) "duch kapitalismu". Vetsina ukazek je do nasi kniiky vybrana z rozmerne Weberovy zaveti, z dila Wirtschaft und Gesellschaft. Odtud jsou i oddily 0 typech mocenske autority a pan­ stvi, historicko-sociologicke zkoumanf jedne z vJznam­ nych otazek spolecenske, zejmena politicke organizace, vcetne oddflu, v nemz je na ptikladu antickych a stredo­ vekych mestskych obci vykladan typ spravy, ktera se vymkla Iegitimni moci (sptiseienectvi a patricijska vIa­ da, tyranis a demokracie). Svjm publikacnfm zamerem nesahame do te casti Weberova dila, kde se problematika sociologie probira v teoreticko-fiIozoficke rovine, coi je cast rozsahla a neda se ani podat ve zkracenych uryvcich. Cerpame z te rozsahle casti jeho dila, ktera se obfra konkretnf historii. Vymezeny rozsah vyboru a take ztetel k tomu,

kultury,

15

ze mnohe casti textu by nebyly srozumitelne bez siro­ keho kontextu, nuti mis jednak vyhledavat z rozsahlych textu a knih myslenkove ucelene, neptilis dlouhe partie, nebo podat prurez studii sire rozvrZenou, ovsem prurez autenticky cili jakousi myslenkove souvislou montaz z puvodniho Weberova textu. Pokud jde 0 mista, ktera pritom vypoustime, jsou to exkurze rozsitujici proble­ matiku 0 otazky specialnejsl nebo detailnejSi, dalM pri­ klady rozmnozujici ptiklady uvedene, odbocky k jiny-m tematum, ptipadne udaje, ktere by vyzadovaly delsi vy­ klad anebo navaznost na jine, nezarazene oddily a stati. To se tyka i vypustenych poznamek "pod carou" (respek­ tive za koncem stati), ktere jsou tohoto druhu, a odkazu k dobove literature, dnes lll:lm vetsinou nedostupne. Domnivame se, ze Weberovy myslenky podavame i ve zhuswni vZdy v podstaw verne, nezkreslene. K pfekladu: volili jsme mezi dvojim moznym resenim. Jedna moznost je preklad dokumentarni, pokud mozno doslovne reprodukujici autorovu stavbu vet a vy-razivo (s dodanim aparatu prekladatelovYch vysvetlivek a poz­ namek; ten by se patrne volil pro vEidecke, kriticke ci studijni vydani). Jiny mozny preklad je litenfrnl, ktery se snazi ptirozene a osobite dikci autora postavit pen­ dant obdobnou dikci v jazyce pfekladu. Tento zpusob jsme zvolili zde. Bereme totiz Weberovo dilo take jako literaturu a jako text, ktery je krasny i mistrny (se svy-m archaicko-humanistickym nadechem); riziko "verneho" tlumoceni je v tom, ze by muselo podat drsny otisk hlad­ Mho originalu. *

* Polemiky 0 "vernem" a "volnem" pi'ekladu se mnohdy zakhidaji na nedorozumenf. Formou ekvivalentni obraty a vazby, ktere se v ceskem zneni pocit'uji jinak nez v nemeckem, nejsou vernjm ptekladem. V Ceskem citeni mnohdy slovesna vazba nejlepe odpo­ vida nemecke vazbe substantivni, slova maji jiny rozsah vyznamu, aktuiilnf <:l�eni vYPovedi a myslenky (a zdurazneni jejiho jadra) umozlluje Cechovi potadi slov, tam, kde rna nemecky autor pl'i pevnem pol'adi vetnych aenu jine a omezene prosti'edky a nekdy jen akcent (ali podtdeni slova jez v textu zachovavame hlavne pro snadnejsl orientaci pti srovnavanf S originalem). V i!estine ta-

Samozfejme i pfi volnejsfm ceskem pteldadu textu, zntfzenem nekdy abstraktnim vyjadtovanim a malo pru­ hlednou stylizaci, a pnpadne pfi volnejsim clenero ne­ Hnadno ptehlednych partii zachovame ty zvlastnf termi­ ny a obraty, ktere oznacuji specificke pojmy Weberova pojeti problematiky (nekde dodavame nutnou vysvetliv­ ku, k vymezeni zavaznych pojmu ptipadne v zavorce, pfeklad teckych, latinskych a jinych vjrazu a rcenf, mene uz beznych dnesnimu typu vzdelance, nekde vkla­ dame z nutnosti tez vhodny uryvek z teoreticke a poj­ moslovne casU Weberovy Wirtschaft und Gesellschaft). A ovsem i vsechny historicke nazvy instituci a ruznych rcalii starovekych, sttedovekych a novovekYch, evrop­ Hkych i orientalnfch, kterych se v rozborech a historic­ kych ptikladech objevuje hojne; k orientaci ctenaie pti­ pojujeme proto ke knizce maly vykladovy slovnicek. Vetime, ze se do naseho maleho vYboru z dila myslite­ Ie a historika-sociologa s pozitkem a s uzitkem zacte cte­ nat bez ptedbezneho odborneho historickeho ci sociolo­ gickeho vzdeIani. Ukolem vedy je i popularizovat a po­ pularizovat lze nikoli jen z odvaru, ale i pffmo z pramene. Citujeme myslenku Maxe Webera (a prvni vetu jeho vykladu zakladnfch pojmu): "Sociologii (jak zde rozu­ mfm smyslu toho slova, uzivaneho v mnoha vyznamech) chapejme jako vedu, ktera chce vykladem porozumet so­ cialnimu jednani a tim pncinne vysvetlovat jeho prubeh a jeho uCinky." Nuze, kaZdy takovy pokus opakujeme - nero poslednim slovem, ale cennjm pfispevkem. Muze vzdycky zajimat kaZdeho Cloveka, ktery byl rodem a svjm jedruirom postaven do spolecnosti a do jejich dejin. Dekuji lektorovi tHo knfzky Milosi Havelkovi, ktery se zasvecene vyjadtil k edicnimu zameru, obzvlaste za cenne ptipomfnky k zasadam interpretace WeberovYch myslenek a jeho terminologie.

Jan Skoda ke marne daleko mene vzitou tradici velkych nhumanistickych" vetnych period; pusobi na nas umiHe a neprehledne.

17

Edicni pozmimka V knizce takto omezeneho rozsahu bylo nutne zvolit promysleny vYber. Vedle liplne nebo temer liplne kratsi stati jsou nektere oddily nutne montazi liryvku z textu velmi rozmernych (v rozsahu cele knihy); zde vynecha­ vame partie rozsifujici vYklad; zajemci 0 ne je mohou snadno vyhledat v originale WeberovYch pracl. Jen zce­ la vYjimecne vypoustime pasaze uprostred textu, jestlize zabocuji k otazkam jinY'm a velmi specialnfm a jsou zatizeny pojmy, jez by vyzadovaly delsiho vYkla­ duo Pro orientaci uvamme odkaz ke strankam pied kaz­ dou pielozenou casti strany pramenu v dostupnych ne­ meckych vydanich (viz zkratky nize). Poznamky pod carou poukazuji k obsahu nezarazenych casti rozsah­ lych WeberovYch textu, pnpadne k pojeti otazky; vsech­ ny jsou z pera usporadatele a prekladatele. Cleneni Weberovych textu, zejmena textu z po­ zustalosti, do odstavcu a "paragrafU" je do velke miry dilem editorU. Nase cleneni se opira 0 edice Winkel­ mannovy, vydavane dnes nejbezneji. Do clenenych textu vkladame titulky, jak jsou v techto vydan:fch naznaceny, v nekterem pripade je pozmenujeme se zretelem k zvlastni tematice uryvku. Zachovavame zdurazD.ovani slov, jak to Weber Cinil v nemeckem textu, a vyznacujeme je kurzivou. V naSich knihovnach jsou stale nejspfSe dostupna vydani z dvacatych let, ostatne vydani posmrtna, jejichZ text se v nOvYch dalsich vydanich uz prakticky nemeni. V teto antologii udavame stranky z techto vydaru: Max Weber: Soziologie. Weltgeschichtliche Analy­ sen, Stuttgart 1968 (pouzivame zkratku S. W. A.) Max Weber: Wirtschaft und Gesellschaft. Grund­ risse der verstehenden Soziologie, Tubingen 1972 (zkratka W. u. G.) Max Weber: Gesammelte Aufsiitze zur Religionsso­ ziologie, sv. I, Tubingen 1920 (zkratka G. A. R.)

lH

ZE

soclALNi CH DEJIN

HOClALN1 Pid CINY zANIKU ANTICKE KULTURY

(8.

W. A., str.

1-26)

I. ftfmska rise nebyla vyvracena zvenei, poeetni preva­ huu nepratel anebo snad neschopnosti svych politic­ Ity<:h vudcu. V poslednim stoleti sve existence mel film sve zelezne kancIete, v eele mu staIy heroicke Jlostavy, jako byl Stilicho, spojujici v sobe german­ Hkou odvahu s rafinovanym diplomatickym umE!nim. I'roc se jim nepodatilo to, co dokazali proti Sarace­ num a Hunum analfabeti z merovejskeho, karolin­ Hkeho a saskeho kmene? Nez se TIse rozpadla, nebyla uz davno tim, eim hyvala. Nezhrolltila se nahle, jednim mocnym nara­ ;'.llm. Stehovani narodu spis jen stvrdilo vjvoj, ktery lit davno probihal. Predevsfm vsak timskou starovekou kulturu ne­ ptivedl k poklesu teprve rozpad fise. Politicky svazek tfmske rise prezil rozkvet teto kultury 0 ceIa stoleti. Byla davno ta tam. Rimska literatura skomirala uz pocatkem tretiho stoletf. Umeni pravniku i jejich sko­ Iy upadly. Recke i latinske basnictvi usnulo smrtel­ nym spankem. Dejepisectvi se scvrkavalo, az b�mer zmizelo. Dokonce i napisy pomalu umlkaly. Latina degenerovala malem nadobro. Kdyz za pul druheho fltoleti dospel cfsarsky majestat k definitivnimu zani­ ku, pfipada nam, ze ho barbarstvi uz davno premohlo zevnitr. Stehovanfm narodu rozhodne nezaealy na pude rozpadIe fise nejake zcela nove pomery; mero­ vejska rise, aspoii v Galii, rna zprvu jeste docela raz rfmske provincie. N askyta se tedy otazka: Odkdy zacina onen soumrak kultury v antickem svetE!? Vysvetluje se ruzne. Nekdy zcela chybne, nekdy ze spravneho stanoviska, ale v nespravnem svetle.

21

pry despotismus jaksi psychicky utiskl antickeho clo­ veka, jeho politicky zivot i jeho kulturu. Ale vzdyt' des­ potismus Fridricha Velikeho byl p::ikou k rozmachu. pry ten domnely prepych anebo skutecna mravni zkazenost nejvyssich spolecenskych kruhu na sebe ptivolaly strasny soud dejin. Ale vzdyt' oboji je pouze symptom. Jak uvidime, antickou kulturu ptivedly k propasti mnohem zavaznejsi procesy nez htichy je­ dincu. Pry emancipace timskych zen a uvolneni manzel­ skych svazku ve vladnouc:i ttide podkopaly zaklady spolecnosti. Co kdysi bajil takovy tendencni reakcio­ nat jako Tacitus 0 zene germanske, 0 tomto zuboze­ nem tahoWlu rolnickeho valecnika, opakuji po nem podobni dodneska. Popravde rozhodla ta vecna "ne­ mecka zena" 0 vitezstvi Germanu prave tak malo,ja­ ko ten vecny "prusky kantor" 0 bitve u Hradce Kralo­ ve. Vsak jeste uvidime, ze prave obnoveni rodiny v nizsich vrstvach spolecnosti souvisi s upadanim an­ ticke kultury. Primo az ze staroveku k nam zaIeha hlas Pliniuv: "Latifundia perdidere Italiam." Latifundie zahubily Italii? Podle jednech pry tedy pokazili tUm junketi, podle druhych rovnez oni, ale jen proto, ze zamezili dovoz ciziho obili. Byt tam Kanitziiv plan, sedeli by tedy cezarove na kane dodnes? My vsak uvidime, ze prave zanik anticke kultury byl krokem k obnovenl selskeho stavu. Aby nechybela ani hypoteza jakoby darwinisticka, tvrdi se v posledni dobe mimo jine: Pti odvodech k vojsku pusobil proces ptirozeneho vYberu a nejzdat­ nejsi muze odsuzoval k zivotu bez manzelstvi, a to pry zpusobilo degeneraci antieke rasy. Uvidime vsak, ze ruku v ruce se zanikem rimske riSe se jeji vojsko vic a vice dopliiuje sarno ze sebe. Dost 0 tom. Nez ptistoupime k veci, jeste jedna po­ znamka.

.

V ypravec vzdycky vyvola lepsi dojem,kdyz obecen­ stvo citi "de te narratur fabula" (= ten ptfMh je 0 nas) a kdyz muze na zaver zvolat "discite moniti!" ve­ zmete si z toho ponauceni!). Ale tuhle prednost nasle­ dujfcf vyklad nema. K objasneni dnesnfch socialnich problemu se z dejin staroveku naueime malo, anebo nic. Dnesnf proletaf by si s antickym otrokem nerozu­ mel 0 nic vic nez Evropan s Cinanem. N ase dnesni problemy jsou zcela jine. Scena, kterou sledujeme,je zajimava jen historicky. Rozhodne je to jedna z nej­ zvlastnejsich scen, jake dejiny znaji: stara kultura rozklada zevnitt sebe samu. Nejdtive si musime ujasnit prave ty nejvyznacnejsi zvl6stnosti socialni struktury anticke spolecnosti. Uvidime, ze ony urcily prubeh vjvoje anticke kultury.

2. Staroveka kultura je bytostne kultura mestsk6. Mes­ to je nositelem politickeho zivota,stejne jako i umeni a literatury. Take ekonomicky patff do staroveku ta forma, kterou dnes nazjvame "mestske hospodat­ stvi". Staroveke mesto heIenskeho obdobi se podstat­ ne nelisi od naseho mesta stfedovekeho. Jsou-li roz­ dflne, tak jde namnoze 0 podnebi a etnicke rozdily mezi Sttedomoffm a sttedni Evropou, tak jako se i dnes lisi italsti delnici od anglickych,italsti femesl­ nici od nemeckych. Take ekonomika antickeho mesta puvodne spociva ve smene produktu mestskeho te­ mesla s produkty nejblizsiho zemedelskeho okoli na mestskem trhu. Tato bezprosttednf smena mezi pro­ ducentem a konzumentem v podstate kryje pottebu bez dovozu zvene!. Aristoteluv ideal autarktie (so­ Mstaenosti) mesta byl ve vetsine helenskych mest skutecnostf. Nicmene z tohoto lokalnfho podkladu uz od sereho

23

davnoveku vyrusta mezinarodni obchod a zahrnuje znacna uzemi a cetne ptedmety. V dejepise slysime, ze ho provozovala prava mesta se svymi lodemi. Ale kdyz to tak poslouchame, snadno zapomeneme na jedno: jak byl kuantitatiune nepatrny. Ptedne: evrop­ ska staroveka kuItura byla pobrezni kultura a jejf de­ jiny byly zprvu dejinami pobteznfch mest. K technic­ ky rozvinute komunikaci ve mestech staIo v pnkrem kontrastu naturaIni hospodarstvi barbarskych rolni­ kil ve vnitrozemf, sdruzenych v kmenov}'ch obCinach nebo pod panstvim patriarchalnich feudalil. Jen po mofi a po velkych tekach vedla opravdu trvale a stale mezinarodni doprava. Vnitrozemska doprava, srov­ natelna tteba i jenom se sttedovekou, ve staroveke Evrope neexistovala. Na vychvalovanych fimskych silnicich, zrovna jako na timskych postach, vubec ne­ byl takov}' provoz, ze by tteba jen vzdalene ptipomi­ nal novodobe pomery. Rozdll v rentabilite mezi vnit­ rozemskymi statky a statky pfi vodnich cesmch byl obrovskY. Ale bYt blizko timske silnice, to se ve staro­ veku nepovazovalo za vYhodu, ale za obtiz. To kvuli ubytovani vojska a kvuH - vselijake haveti. Nebyly to totiz silnice dopravni, ale vojenske. Na teto dosud nenarusene zakladne naturalniho hospodatstvi se smena zbozi ptilis neujimala, s vy­ jimkou tenounke vrstvy zbozi obzulast' hodnotneho, jako jsou vzacne kovy, jantar, drahe tkaniny, zele­ zarske a hrncitske vYrobky. Stale se obchodovalo po­ nejvice jen s ptepychov}'mi ptedmety, u nichz se pti vysoke cena vyplatily obrovske v}'lohy na dopravu. Takov}' obchod se vubec neda srovnat s dnesnim. To je jako kdyby se dnes obchodovalo pouze se sampaii­ skym, s hedvabim ap., zatimco statistiky ukazuji, ze obrovske castky v obchodnich bilancich dnes Cini pra­ va jen veci masoue spotteby. Pravda, mesta jako Atheny a Rim pottebovala dovazet i obili. To vsak by­ ly v tehdejsim svete· ptipady_ mimotadne, a tuhle

24

pottebu si obstaravala sarna obec, volnemu obchodu ji ponechat nechtela ani nemohla. Svymi kazdodennimi pottebami nebyly na mezi­ mirodnim transportu zainteresovany masy, nybrz lizka vrstva majetnych tNd. Podminkou rozvoje ob­ chodu byla tudiz rostouci majetkova diferenciace. Ta se vsak - a tim dochazime ke ttetimu, nejdulezitejsi­ mu bodu - vyhraiiuje ve specificke forme a ve speci­ fickem smeru. Anticka kultura je kultura otrok6rsk6. Od pocatku tu existuje vedle svobodne prace mestske nevolna prace venkovska. Vedle svobodne delby prace na pod­ klade smeny na mestskem trhu nesvobodna delba prace na zaklade organizovane sobestacne vyroby ve vlastnim hospodatstvi na venkovskem statku. Zrov­ na jako ve st1'edoveku. A stejne jako ve sttedoveku existoval i ve staroveku ptirozeny antagonismus me­ zi obema formami koordinace lidske prace. Pokrok zavisel na pokracujici dEHbe prace. Pfi praci suobodne tato delba znamena p1'edevsfm pokraeujici rozsi1'ova­ ni trhu. Extenzivni (co do zemepisne rozlohy) i inten­ zivni (co do osobniho okruhu smeny). Mest'anstvo se proto snazilo bourat robotni velkostatek a ziskat oby­ vatele pro volny trh. Kdezto pn praci nesuobodne to znamena hromadit lidi: elm vic otroku nebo rabu, tim vic se muze v nevolnych pracich uplatnit specializace. Ve st1'edoveku vysla nakonec vitezne svobodna prace a smena zbozi. Ve staroveku smetoval vsak vy­ voj opacne. Proc? Z teze pneiny, z jake ve staroveku vazl i technicky pokrok: protoze byl Clovek laciny. A to bylo vyvolano neustalymi valkami. VaIka byla zaroveii hon na otroky. Na otroka1'sky trh pfinasela neustale navY material a nep1'edstavitelnjrn hroma­ denim lidi zasobovala nevolnou praci. Svobodna 1'e­ mesla se tim odsuzovala ke stagnaci na lirovni nuzac­ ke zakazkove prace. Zabranilo se, aby soutezi svobod­ nych podnikatelu se svobodnou namezdnou praci

25

o odbyt na trhu vyvstaly takove ekonomicke premie ·za vymilezy nahrazujici lidskou praci,jake lid�m vy­ nasejf vynalezy v novoveku. Ve staroveku tvotil stale centrum nesvobodne pra­ ce "oikos" (tj. pamiv dum, respektive domacnost). Je­ nom otrokati mohli sve potteby opattovat delbou pra­ ce mezi otroky a zvysovat svou zivotnf uroven. Jen otrokatsky zavod mohl kryt sve potreby a vedle toho rozsifovat v;Yrobu pro trh. Tim zaboeuje ekonomicky vyvoj staroveku na svou zvlastni cestu, odlisnou od stfedoveke. Ve stfedoveku se intenzivne rozvijela predevsfm svobodna delba prace na bazi zakazkove vyroby uvnitt lokalnfho hos­ podatskeho arealu mesta. Potom, za rozmachu dalko­ ve dopravy pfi interlokalni diHbe prace, vznikajf na bazi svobodne prace formy vyroby pro odbyt na cizich trzich, nejprve nakladnicky system, pOtom manufak­ tura. A tim, ze se potteby sirokych mas stale vice obstaravaji interlokaInf a nakonec mezinarodni sme­ nou, ustavuje se i novodobe narodni hospodarstvi. Naproti tomu ve staroveku se zaroven s rozvojem mezinarodni dopravy uzavira,jak jsme videli, nevol­ nicka prace do otrokatske velkodomacnosti. Pod nad­ stavbou smenneho hospodarstvi se tak rozrusta stale mohutnejici podstava s bezesmennym krytim potfeb: otrokafske komplexy stale a stale pohlcuji lidi a ne­ obstaravaji sve potteby na trhu, ale ponejvic z vlast­ niho hospodafstvf. eim vice se zvysuji naroky a stou­ paji potteby nejbohatSi vrstvy majitehi lidi a exten· ziune se rozsifuje doprava zbozi, tim vice ztraci tato doprava na intenzite, tim vice se redukuje na tenkou sit', rozprostfenou pres naturalni hospodafskou za­ kladnu. Jeji oka se sice zjemnuji,jeji vIakna jsou vsak tenei a tenel. Ve stfedoveku se pozvolnou invazf podnikavosti a souteze do hloubi lok�lni hospodatske pospolitosti pfipravoval pfechod od mistni zakazkove vyroby k in-

terlokl:iJnf tdni vjrobEi. Ve staroveku mezill!:lrodllf dopravou vzrostly "oiky", ktere odnaly zivnou pudu mistnimu trznimu hospodatstvi.

3.

Nejnapadnejsi byl tento vy-voj na pude Rima. Rim byl zpoMtku - po vitezstvi plebeju - dobyvacny stat rol­ nfku, anebo !epe, mest'anu s pozemky. Kazda valka byla zaborem pudy pro kolonizaci. Nedostavalo-li se na obcanova syna dMictvi z otcova statku, doby-val si ve vojsku pudu a tim take obcanska prava. V tom je tajemstvf one expanzivity. Tohle vsak skoncilo, kdyz se zacalo doby-vat zamotf. To uz nerozhodovaly koIo­ nizacni zajmy rolniku, ale vykotist'ovani provincie aristokracii. Valkami se sledoval hon na lidi a konfis­ kace zeme, aby ji mohli vysavat najemnici domen a dan!. Ke vsemu byl rolnicky stav doma zdecimovan druhou punskou valkou - nasledky jeho upadku jsou jakousi posmrtnou pomstou Hannibalovou. Reakce proti gracchovskemu hnutf rozhodla s konecnou plat­ nostf 0 vitezstvi otrocke prace v zemedelstvL Od te doby stoupa zivotni uroven, kupni sila a trznf pro­ dukce jedine u otrokaru. Ne snad ze by svobodna pra­ ce docela zmizela - ale rozvijeji se jedine otrokatske podniky. Rimsti zemMeisti spisovatele stavi pojeti prace zcela samozrejme na predpokladu prace ot­ rocke. Ucinek nevolne prace na kulturu zesilil konecne rozhodnym zpusobem, kdyz byly do fimskeho sveta zahrnuty velke vnitrozemske pros tory: Hispanie, Ga­ lie, Ilirie, podunajske zemEl. Tezisw populace rfmske rise se posunulo do vnitrozemi. Anticka kultura se tim pokusila zmenit jeviste, stat se z pobteznf kultu­ ry kulturou vnitrozemskou. Rozsifila se na obrovske hospodafske teritorium, ktere nebylo mozno ani za

27

staletf zfskat pro zboznf obchod a pro peneznf nakup potteb ani zdaleka v te mite jako sttedomotske po­ btezl. Jestlize i v one pnmotske oblasti byla ve staro­ veku smena zbozf mala a stale se zmensovala, ve vnitrozemf byla oka dopravnf sfte mnohem rids!. Ve vnitrozemf nekracel kulturni pokrok cestou 8vobodne delby prace a rozvoje intenzivnfho transportnfho zbo­ Zl. To nebylo vubec mozne. Jedinou moznou cestou integrace do sttedomotske kulturnf oblasti tu moh! bjt pouze vzestup otrokarske aristokracie, zalozeny na vlastnictvf otroku, na nevolne praci a - na oiku. Jeste vic nez doprava pri pobrezf musela se nekonec­ ne nakladnejsf doprava ve vnitrozemi dlouho omezo­ vat vyhradne na ukojovanf luxusnich potteb nejvyssf ttidy vlastnfku lidi. A rovnez tak maly pocet velkych otrokatskych zavodu mohl na druhe strane vyrabet zbozi pro odbyt. Otrokat se tak stal nositelem anticke kultury. Or­ ganizace otrocke prace tvorila nezbytnou zakladnu rimske spolecnosti. Jejimi socialnimi zvlastnostmi se budeme blize zabYvat. Vzhledem ke stavu pramenu 0 ni marne daleko nej­ jasnejsi obraz z popisu zemedelskych zavodu pozdne republikanske a rane c1sarske doby. Statkarsky ma­ jetek byl beztak zakladni formou bohatstvi, i speku­ lacni kapitaly se vkladaly do tohoto majetku: timsti spekulanti meli obvykle velkostatky, uz proto, ze pro vYnosnejsf spekulaci, pro pachty a konkursy vetejne, byla predepsana kauce v pozemc1ch.

4. Typicky nmsky velkostatkat neni zemedelec, ktery sam vede podnik,nybrZje to muz, ktery zije ve meste, je cinny v politice a predevsfm mu jde 0 peneznf ren­ tu. Sprava jeho statku je v rukou nevolnych dozorc1i

28

(vilici). Pomery v hospodarstvf na takovych statcfch vypadajf asi takto: Produkovat na odbyt obilf se vetsinou nevyplacl. N apr. Rim je pro trh nepristupny vzhledem k tomu, ze zasobovani obilim je tam zalezitost statni a tran­ sport az z vnitrozemf se pri cene obili vubec nevypla­ tf. Mimoto se otrocka prace nehodi pro obilnarstvi, zvlaste ne pro rimsky zpusob radkove kultivace, kte­ ra vyzadovala mnoho peclive prace, a tedy zaintereso­ vaneho delnika. Proto bJvalo pestovani obil:f aspon zcasti pronajtmano "koI6num", drobnym zemedel­ cum, potomkum svobodneho rolnictva, ktere bylo pfi­ praveno 0 majetek. Takovy ko16n neni ovsem od po­ catku zadny volne hospodarfcf samostatny najemce nebo zemedelsky podnikatel. Inventar mu pujcuje pan, podnik mu kontroluje vilicus. Mimoto se podle vseho od pocatku casto ukladaia pracovni povinnost, zvlaste asi vYpomoc na velkostatku pri znich. Pfidelo­ vani pol:f kol6num se povazovalo za panovo hospoda­ reni "prostrednictvim" parcelistU ("per" colonos). Trinf produkce statku "ve vlastnf rezii" zahrnova­ la oproti tomu jen produkty obzvlaste cenne: olej a vi­ no, mimoto zahradni plodiny, vYkrm dobytka, chov drubeze a specialni kultury pro tabuli nejvyssf vrstvy rimske spolecnosti, ktera byla jedine koupeschopna. Tyto kultury vytiacily obili na mene urodnou pudu, ta se poskytla kol6num. Statek byl plantaznickeho typu a dc:Hnfci na statku byli otroci. "Familia" otroku a ko­ loni bJvali spolu obvyklymi obyvateli velkych statku i v cfsarske dobe. N as ted' nejprve zajimajf otroci. Pohled'me na idealni schema, ktere nam zanechala zemedEHska literatura. Obydli pro "mluvlci inventai" (instrumentum vocale), tedy staj pro otroky, najdeme 'yed1e staje pro dobytek (instrumentum "semivocale" - polomluvlci). Jsou v nem spolecne loznice, take la­ zaret (valetudinarium), vezeni (carcer), dilna "oiko-

29

nomickych" femeslniku - a tak pomalu vyvstane ·pfed vnitfnim zrakem toho, kdo nosil dvoji sukno, dobfe zmimy obraz: kasarna. A opravdu: existence ot­ roka je normalne existence kasarenska. Spi se a ji spolecne pod dozorem vilikovym. Lepsi saty se od­ vadeji "do skladu" dozorcove manzelce (vilica), fungu­ jici jako "skladni poddustojnik"; mesicne se kona ra­ port k revizi satstva. V pnici plat! pfisne vojenska disciplina. Rano se nastupuje v cetach (decuriae) a odpochoduje se pod dohledem "pohanecu" (monito­ res). Jak take jinak? Jeste nikdy nebylo natrvalo moz­ ne vyrabet pro trh nevolnickou praci bez bice. Dulezity je pro nas zvlaste jeden moment, ktery odpovida teto forme kasarenske existence: internova­ ni otroci jsou nejen bez majetku, ale i bez rodin. Je­ nom vilicus zije ve zvlastni komurce v otrockem man­ zelstvi (contubernium), asi jako zenaty sikovatel nebo poddustojnik v dnesnich kasarnach - ba podle agrar­ nich spisovatelu to melD byt v panove zajmu vilikovi dokonce "pfedepsano". A jako k rodine vzdy patfi vlastnictvi, tak i zde: k otrockemu manzelstvi patfi otrocke vlastnictvi. Vilicus - podle spisovatelu zfejme jen on - mel peculium, puvodne, jak nasvedcuje na­ zev, dobytek, ktery vyhanel na panskou pastvinu tak jako dnes deputatnik na pruskem velkostatku. Masa otroku nemela ani peculium, ani monogamni eroticke svazky. Pohlavni styk byl jakousi prostituci pod do­ hledem. S premiemi otrokynim za odchov deti: za tfi odchovane deti dostavaly od nekterych panu svobodu. Z teto praxe je prave videt, jake nasledky hrozily z to­ ho, ze tu chybela monogamni rodina. Otrocka kasar­ na nebyla s to sarna se reprodukovat, tj. nahrazovat mrtve nove narozenymi. K jejich doplnovani bylo ne­ zbytne neustale ptikupovat otroky; agrarni spisova­ tele to take pfedpokladaji jako obvyklou vec. ': Anticky otrokafsky podnik poziral lidi jako nase vysoka pec pozira uhli. Aby mohla otrocka kasarna

30

vyrabet pro trh, musel nezbytne fungovat trh na otro­ "ky a musel byt pravidelne a vydatne zasoben lidskym materialem. Kupovalo se lacino; dobre se koupili zlo­ Cinci a podobny levny material, jak doporucuje Varro s priznacnym zduvodnenim: takova chaska pry bYva sikovnejsi ("veloeior est animus hominum improborum" = neradi maji hbitejsiho ducha). Provoz tedy zavisel na pravidelnem dovozu lidi na trli s otI.".9ky. Co vsak, az dovoz seIze? Potom to musi otrockym kasarnam zpusobit totez, co by vysokym pedm zpusobilo vycerpani uhelnych sloji. - A ten okamzik prisel! Tim se dostavame k prelomu ve vYvo­ ji anticke kultury.

5.

Shanime-li se po udalosti, od ktere bychom mohli da­ tovat pocatek zprvu skryteho a zanedlouho zjevneho upadku timske moci a kultury, kaZdou nemeckou hlavu asi hned neodolatelne napadne: teutoburska bitva. Skutecne je v teto popularni pfedstave nejake zrnko pravdy, ackoli se nesrovnava s tirn, jak se jevi rimska rise za Trajana, kdy dosahla vrcholu moei. Rozhodujid ovsem nebyla bitva sarna - podobnych porazek na vyprave proti barbarum mohl utdit kaz­ dy narod vice. Rozhodujicf bylo, co s ni bylo spojeno: ze Tiberius zastavil dobyvacne v6lky na RYne a potom se Hadrian obdobne na Dunaji vzdal Dacie. Tehdy nastal konec expanzivnich snah rimske riSe. Anticka kulturni oblast dosahla miru uvnitr a hlavne take navenek - a tim se scvrklo pravidelne zasobovani ot­ rokarskych trhu lidskym materialem. Nasledkem to­ ho byl patrne uz za Tiberia akutni nedostatek pracov­ nich sil. Dovfdame se, ze dal zrevidovat ergastula statku, protoze si velkostatkari navzajem loupili lidi. Cihali nejspiS jako loupezivi rytiti podel cest, jenom-

31

ze necihali na penize a na zbozi, ale na pracovni sfly pro sva pustnouci pole. Vaznejsf byly chronicke na� sledky, ktere pomalu, ale jiste pusobily: vYroba pomo� ci otrockych kasaren se nemohla dale rozvfjet. Muse� la upadat, kdyz dovoz trvale vazL To, ze lidsky mate� rial uz nebyl tak laciny, zprvu patrne vedlo, jak se naznacuje v pozdejsfch agrarnfch spisech, ke zlepso� vani techniky ptipravou kvalifikovanejsfch delnfku. Avsak kdyz ve 2. stoletf poslednf utocne valky, ktere uz zceia nabyly razu honu na otroky, skoncovaIy, mu� sely velke plantaze s nezenatymi a nemajetnymi ot� roky mizet. A ze opravdu vymizely, a jak k tomu dosIo, 0 tom se poucime, srovname�li pomery, v jakych zili otroci ve velkych zemedelskych podnicich,jak je lief timsti spi� sovateIe, s jejich situaci na statcich v doM karolin� ske",jak ji poznavame z instrukci Karla Velikeho pro cisarske domeny (Capitulare de villis imperialibus) a z klasternich inventaru teze doby. Otroky jako ze� medelske deiniky nachazime zde i tam, zde i tam jsou stejne bezpravni. A pan disponuje jejich pracovni si­ lou stejne neomezene. V tom tedy nenf zadny rozdil. Prevzaly se take mnohe detaily z timskeho patrimo� nia - napt. staroveka "zenska ubikace" (gynaikeion) se pod nazvem "genitium" objevuje nadale. Jedno se vsak zmenilo uplne: timske otroky jsme nachazeli v "komunistickych" kasarnach - servus doby Karlovy vsak jako chaIupnfk povinny robotou zije v chatrci (mansus servilis) na kousku pudy, ktery mu pan pro­ pujciL Je navracen rodine a k rodine rna i majetek. Takto se otrok oddelil od oiku uz v pozdni doM tim� sM. A opravdu, bylo to nevyhnutelne, otrocka kasar� na by se sarna nedoplflovala. Pan obnovil otrokovi jako dedicnemu rabovi rodinu, aby si zajistil dorost a aby byl trvale zasoben pracovnimi silami, kdyz uz je nemohl ptikupovat na otrokarskem trhu, ktery za� nikal a jehoz posledni zbytky zmizely v karolinske

32

doM. Starost 0 otrokovu obZivu, ktera na planhlzlch pana zatezovala, ptenechal samotnemu otroku. Takto vyvoj pomalu, ale jiste probfhal a byl nesmfrne vyznamny. Vzdyt' to byla obrovska ptemena cele nej­ nizsi vrstvy spoleenosti: vratila se ji rodina a maje­ .tek. Zde muzeme pouze naznaCit, jak byl tento vyvoj souMzny s viteznym postupem ktest'anstvi. V otroc­ kych kasarnach by bylo sotva naslo pudu, ale nevolnf a:(rieti malorolnfci doby Augustinovy se k sekte ochot­ ne ptipojovali. Zatimco,otrok spoleeensky postoupil na robotuji­ cfho rolnika-nevolnika, kolon zase poklesl na podda­ neho sedIaka. A to tim, ze pomer k panovi nab)fval stale vice charakteru pracovniho pomeru. Puvodne sID panovi hlavne jen 0 placenf renty, ttebaze se, jak jsme tekli, krome ni odvadela take jista pracovni vy­ pomoc na statku. Ale uz za raneho cfsatstvf kladou agrarnf spisovatele hlavni duraz na kol6novu praci. A to potom tim silneji, elm vic se nedostavalo prace otrocke. Africke napisy z doby Kommodovy ukazuji, fe se tu kol6ni zmenili na robotniky obdatene pudou, povinne za to jistymi sluzbami. A k wto ekonomicM zmene v postaveni kol6nu ptibyva brzy i zmena prav­ ni, formaIne vyjadtena i tim, ze se s ko16nem jedna jako s pracovni silou velkostatku. Je ptipoutan k puode. Abychom porozumeli, jak k tomu doslo, vlozime 8em kratkou odboeku do spravnfho pniva. Rimska spravni organizace se kQllcem republiky a pocatkem clsatstvi opirala 0 mestskou obec, 0 mu­ ·nicipium, jako 0 administrativni zaIdad, tak jako se anticka kultura opfrala 0 mesto jako 0 zaklad hospodatskY. Uzemi ptipojena do svazku nse se syste­ maticky organizovala do mestskych ObCl - v rUznem stupni statopravne zavislych - a spravnf statut mu­ nicipia se tak rozsitoval na cele uzemf tise. Mesto je normalnfm nejnizsim spravnim okrskem. MestskEi ma­ gistraty ruci statu za dane a za kontingent rekrutu. 0

o

33

Behem cisarske doby se vsak vjvoj obracf. Velke statky s uspechem usiluji, aby se z obecnich svazku vyclenily. A eim vic se pribininim vnitrozemskeho obyvatelstva posunuje teziste rise na pevninu, tim vice ji stavi rekruty agrarnf obyvatelstvo vnitrozemi a tim urCitejsi zajem maji pak staroveci "agrarnici", veld statkafi, 0 politiku. Jestlize je dnes v Prusku odpor proti "inkomunalizaci" velkostatku do venkov­ skych obcf, ffmske cisarstvi se snaham 0 exkomuna­ lizaci pfilis nebranilo. Masove se vedle mest objevuji "salty" a "teritoria" - spravni okrsky, v nichz byl mistni vrchnosti statkar, jako jim je v pruskych "stat­ karskych okrscich" majitel rytirskeho panstvf. Odvod dani z teritoria predepsal stat statkarovi - a ten je eventualne rozepsal na "poddane" a vybfral je pak od nich. Take kontingent rekrutu byl predepsan stat­ karovi; sbirani rekrutu ptipadlo pak jako jine verejne ukony k tizi statku a decimovalo ovsem jeho pracovni sHy - kol6ny. Tim byla urovnana cesta k pravnimu pfipoutani panskeho kol6na k pude. Odhledneme-li od zvlastnfch statopravnich pome­ ru, nebylo v rimske risi vseobecne volne stehovani nikdy pravne zarueeno. Vzpomenme si jen naprfklad, jak samozrejma je pro autora Lukasova evangelia predstava, ze je kwli seitani mozne kazdeho hnat do jeho domovske obce (origo), kam prfslusi politicky a socialni podporou. Kristovy rodice tedy do BetIema. Origo kol6novo je pak otrokarsky okrsek jeho pana. K tomu objevujeme velmi brzy i novou instituci, clovek je pfinucen k plneni verejnopravnfch povin­ nosH. Za senatorem, ktery trvale chybel na zaseda­ nich, se jen uredne doslo. Zato s provinenim mest­ skym radnfm, dekurionem, ktery se vyhybal povin­ nosti, se nadelalo mene okolku: byl policejne dorucen obci. Casto to bylo nutne, protoze mestsky urad v tim­ ske flsi, ktery rueil za dane, nikoho pnlis nelakal.

34

A jak pozdeji upadala a stirala se vsechna pravni pra­ vidla, tento puhon se zahy pravne zahrnul mezi naro­ ky 0 odevzdani, coil byla stara forma zaloby 0 vec (vin­ dicatio), a to se pak obce honila za prchajicimi mest­ skymi radnimi asi jako za prchajicim obecnim bYkem. Co plati 0 dekurionovi, plat! tim spise 0 kolonovi. Pokud mEH pan vyIllinenu robotu a zaroven byl vrch­ nosti, jeho povinnost robotovat se nerozlisovala od vetejnych povinnosti. Jakmile by se kolon povinnosti vyhybal, byl k ni donucen. Tak se postupem spravni praxe staval robotnikem trvale vazanjm ke statkat­ skemu okrsku a tedy k panstvi, byl pripoutan k pude. Jeho vztah ke statu se stal jaksi "zprostredkovanym". Nad nim se ted' bezprostredne tycil "tissky organ" statkare, "possesora", kterj je za pozdniho cisarstvi a take za ostrog6tskeho a merovejskeho kralovstvi uz ustalenou instituci. Namisto drivejsiho jednoduche­ ho protikladu svobodnych a nesvobodnych zaCina sta­ vovske cleneni na lid a pany. Vjvoj, v jednotlivych stadiich temer nepozorovatelny, k tomu vedl, protoze k tomu pusobily hospodarske pomery. Vjvoj k feudal­ ni spolecnosti visel ve vzduchu uz v pozdni timske fisi. Vzdyt' na takovem pozdne tfmskem panstvi, kde se vedle sebe vyskytuji dve kategorie robotujicfch rolni­ ku nesvobodni (servi) s neomezenou povinnosti slouzit, a osobn'e svobodni (coloni, tributarii) s pre­ depsanymi davkami v penezich a naturaliich, pozdeji vic a vice v naturalnich kvotach a mimo to, ne vzdy, ale zpravidla, s jistou robotni povinnosti - je zrejme, ze pred sebou uz mame prototyp stredovekeho robot­ niho dvora. Za starovekych dopravnich pomeru vsak vyrabet zbozi na odbyt bylo nemozne. Podminkou trznf vyroby byla disciplinovana otrocka kasarna. Rozhodne aspon ve vnitrozemi, kde byly roztrousene rolnicke chatrce, trzni vjroba nutne ustala. Tenka dopravni vIakna

35

rozpredemi. po naturalnim hospodatstvi chatrala a pomalu se trhala. Zretelne to vycteme uz z posled-. niho z vYznacnych timskych zemedelskych spisovate­ hi, z Palladia. Ten doporucuje zatidit se pokud mozno tak, abyste si na dvore vsechno obstarali vlastnf pra­ el, ve vsem si stacili, nic nemuseli kupovat. Predeni, tkani i mlet! a pecenf obstaravaly ve dvore odedavna samozasobitelsky zeny, nyni vsak na statku nevolni robotnfci vykonavali kovarske, truhlarske, zednicke a tesarske prace a nakonec vsechny potrebne remesl­ nicke ukony. Tim ale nepocetna vrstva svobodnych temeslniku ve meste, pracujfcfch ponejvice za mzdu a za stravu, ztracela jeste vic svuj casteeny vyznam. Ekonomicky prevazovalo panske hospodatstvi a to si krylo potreby naturalne. KrYt vnitrni delbou prace vsechny panovy potreby se stavalo rostoucf merou hlavnfm ekonomickym uee­ lem "oiku". Velke statky se odloucily od mestskeho trhu. Mnoho stfednfch a malych mest tim ztratilo svou hospodarskou zakladnu: ekonomickou smenu prace a zbozi s okolnim venkovem. I temnjrn, rozbi­ tym sklem pravnickych pramenu z pozdniho clsatstvi zahIedame, jak mesta upadaji. Znovu a znovu horlf clsarove proti uteku z mest, zvlaste proti tomu, ze possesorove opousteji sve domy ve meste a odsteho­ vavaji se, ze odnasejf oblozeni a zarfzeni domu na sva venkovska sidla.

6. Financni politika statu k tomuto upadku mest stale

silneji dopomaha. Stat pottebuje stale vice financi, ale ziskava si je elm dal vice ze sveho naturalniho hospodaten1. Fiskus je postupne vice "oikos", zasobo­ vany co nejmene z trhu a co nejvice z vlastnich pro­ sttedku. Tim ovsem ptekazi tvorM penezniho jmeni.

36

Z hlediska poddanych bylo dobrodinim, ze se odstra. nil nejvetsi spekulantsky obchod, llI:ijem dani, a ze misto toho davky vybfral primo stat. Racionalnejsi bylo asi i to, ze dovoz obill na lodich, jejichz stavbu platil pridely pudy, provozoval stat, mfsto aby ho za'­ daval podnikavcum. Financni vjhody pfinasela i na­ padne pribYvajici monopolizace mnoha vynosnych od­ vetvi obchodu a take statni doly. Ale vsechno to pfiro­ zene brzdilo tvorbu soukromeho kapitalu a jakoukoli tendenci k vytvareni vrstvy, ktera by byla obdobou nasi novodobe bUrZoazni tffdy. A naturalni finance ptevliidly tim vice, eim vice se rise z konglomeratu mest vykorisfujfcich venkov, s hospodatskYm tezis­ tern na pobrezi a v pobfezni doprave, promenovala ve stat, ktery se snazil politicky pfivtelit a organizovat vnitrozemske krajiny s jejich naturalnim hospodaf­ stvim. Statu tim nesmirne narustaly vydaje, nemohl je kryt z pemeznich zdroju, na to tvoril obchod pfflis tenkou slupku. Do statnich financi musel nevyhnu­ telne pronikat faktor naturaln£ho hospodarstv£. Davky odvadene z provincii byly odjakziva vetsim dilem davky v naturaliich a v obili; jimi se plnila stat­ ni skladiste. Za cisarstvi se i prumyslove vYrobky, ktere vlada potrebovala, stale mene kupovaly nebo najimaly a stale vice se opatfovaly tak, ze se mest­ skym temeslum pfedpisovaly dodavky in natura. K tomu ucelu se remesla casto organizovala do povin­ nych cechu. Nuzny svobodny remeslnik byl nucen stat se fakticky dedicnym pffslusnikem cechu. Kazdeho naturalniho pffjmu uzil fiskus na odpovi­ dajfcf naturalni vYdaje. Jmenovite musel naturalne uhradit dYe hlavni polozky v rozpoctu vjdaju: ured­ nictvo a armadu. Jenomze tady narazelo naturalni hospodafstvi na sve meze. Velkemu vnitrozemskemu statu lze trvale vlad­ nout jen pomocf placeneho urednictva. Staroveke mestske staty se bez neho obeiHy. Mzda statnich

37

urednfku za Dioklecianovy monarchie byla do znacne miry mzda v naturaliich, vypadala asi tak jako hodne zvetseny deputat pro nadenika na dnesnim meklen­ burskem statku. Nekolik tisic meric obili, jisty pocet kusu dobytka, prislusne mnozstvi soli, oleje atd., zkratka vsechno, co urednik potreboval k obzive, osa­ ceni a ostatnimu zivobyti, dostal ze statniho skladu a k tomu jen pomerne skromne kapesne v hotovYch. Ale i pri teto zrejme tendenci k naturalni vYplate vy­ zadovalo udrzovani pocetne urednicke hierarchie ne­ male penezni vydaje v hotovosti. A to platilo v jeste vetsim rozsahu 0 kryti vojenskych potreb tise. Vnitrozemsky stat s ohrozenymi hranicemi potre­ boval stale vojsko. Stare vojsko obcanske, sesikovane hlavne z vlastniku pudy, povinnych se sami vystrojit a dostavit, zmenilo se uz koncem republiky ve vojsko rekrutovane z proletatu a vyzbrojene statem. A 0 ta­ kove vojsko se opirali cezarove. Doba cisatska pak vytvotila vojsko zpovolani, nejen fakticky, ale i prav­ ne stale. Aby ho mohla mit, pottebovala dvoji: rekruty a penize. Vsak prave proto, ze pottebovali rekruty, omezovali kapitalisticti panovnici ve stoleti "osvice­ neho absolutismu", Fridrich II. nebo Marie Terezie, velkopodnikanf v zemedelstvi tim, ze zakazovali vy­ vlastnovani rolniku. Nedelali to z humanitnich du­ vodu a z lasky k rolnikovi. Chranen nebyl rolnik jako jednotlivec - toho mohl pan smele vyhnat,jen kdyz na jeho misto posadil jineho. Duvod byl spis takovy: jestlize meli byt podle Fridricha Vilema I. "zbytecni selstf chlapi" zasobou pro rekrutyrku, muselo jich ta­ ky byt dostatek. Proto se zakazalo snizovat dany po­ cet rolniku zaborem selskych usedlosti, coz by ohrozi10 odvody do armady a vylidnovalo venkov. Z podob­ nych duvodu zasahovali i cezarove do pomeru kol6nu a zakazovali napt. zvysovat jim btemena. Na druhe strane merkantilisticti panovnici usilov­ ne podporovali velke manufaktury, protoze "zalidnu-

38

ji" statni uzemi a - zadruhe - ptinaseji do zeme pen i­ ze. Fridrich II. Veliky sledoval zatykaci nejen vojen­ sM zbehy, ale i zbehle dEHniky a - tovarnfky. To tfm­ stf cfsatove nemohli, protoze velkoprumysl se svobod­ nou praci, vyrabejfcl pro trh, neexistoval a nemohl vzniknout. Naopak, jak upadala mesta a doprava a jak se vsechno vracelo k naturalnimu hospodatstvi, ztracela zeme postupne i schopnost vymahat zvysuji­ ci se penezni dane. A ponevadz po vycerpani trhu s otroky nastal i nedostatek pracovniku, stal se odvod . brancu mezi kol6ny btemenem, ktere ruinovalo vel­ kostatky. Vsak se mu take hledely vsemozne vy­ hnout. Z upadajiciho mesta mnohdy utekl branec na venkov a nabfdl se tam za kolona; possesor tisneny nedostatkem delnfku mel totiz zajem pomoci mu od vojny. Poslednf clsarove se potykali s unikem obcanu na venkov prave tak, jako se posledni Hohenstaufove potykali s utekem poddanych do mest. Dopad nedostatku rekrutu ztetelne vi dime na voj­ sku cfsarskeho Rima. Od vlady Vespasianovy je z vo­ jenskych odvodu vyilata Italie. Od vlady Hadrianovy se uz kontingenty nemisf a kvuli uspore nakladu se k oddilum odvadi pokud mozno z obvodu jejich posad­ ky - prvni ptedzvest rozpadu tise. Ale jeste dal: sle­ dujeme-li po nekolik stoleti nacionale propustenych vojaku, ukaze se, ze za tu dobu stoupl poeet tech, u kterych se uvadi, ze se narodili "v tabote" (castren­ ses). Z nekolika malo procent az skoro na polovinu celkoveho poctu. Jinymi slovy, timske vojsko se stale vetsim dflem "vyrabelo" sarno. Tak jako nezenate ka­ sarenske otroky vysttidali rolnici v klinu svych rodin, tak take vysttidali aspoil zcasti nezenate kasaren8M Ci spravneji taborove vojaky zoldnen z povolani zijfcf ve vojenskem manzelstvi, fakticky dedicni. A kdyz se vojsko stale vice rekrutovalo z barbaru, sle­ doval se rovnez cil usettit pracovni sfly ve vlastnf zemi, ptedevSfm pracovnf sHy na velkostatcich. Na-

39

konec se zacala zajist'ovat ochrana hranic ciste v du­ chu natunilniho hospodarstvi tak, ze se puda pro­ pujcovala barbarum za povinnost slouzit ve valce. Te­ to formy, vzdalene predzvesti lena, se uzivalo stale casteji. Vojsko ovladajici risi byla pak barbarska hor­ da, ktera nemela zadne vztahy k domacimu obyvatel­ stvu. Vitezny vpad barbaru zvenCi se tedy v prvni chvili provincial urn rise jevil, jako kdyz se jen vyme­ nila posa'i'lka. Vzdyt' ti barbati uz prejali i rimsky zpu­ sob taboreni. Zda se, ze v Galii se barbaru nebali jako dobyvatelu a misty je tam vitali jako osvoboditele z utisku rimske spravy. A bylo to pochopitelne. Postavit vojsko ze zdroju vlastniho obyvatelstva bylo pro starnouci risi tezke. Avsak jeste tizeji do­ lehaly na narody upadle do naturalniho hospodarstvi dane v penezich, bez nichz pohlichu nelze udrzovat zoldnerske vojsko. Cele statnicke umeni se stale vic toCilo kolem shaneni penez a stale zretelneji se uka­ zovalo, ze possesoti, produkujici v podstate jen pro svou spotrebu, nejsou ekonomicky schopni platit da­ ne. Ano, kdyby jim byl takhle cisar rekl: "Nuze, at' vam ko16ni ukovou zbrane, vsednete na kone a brailte se mnou hroudu, ktera vas zivi," - toho by ekonomic­ ky schopni byli. Ale to bychom uz byli ve stredoveku u feudalu. Skutecne, v pozdnim Rime smeroval ryvoj k feudalnimu rozvrstveni spolecnosti a k feudalnimu pojeti vojny - v doM stehovani narodu jen nacas a misty dal prilezitost kolonizacnimu rolnickemu voj­ sku - ale v karolinske doM byl uz zhruba dovrsen. Jenomze s feudalnim rytirskym vojskem lze sice do­ bYvat cizi koruny, hajit pomezi nevelkeho teritoria, ale nelze s nim zabezpecit jednotu svetove rise a drzet na sta mil hranic proti dobyvatelum hlado­ vejicim po pude. Proto nebylo mozne v rimske doM prejit k tomu pojeti vojska, ktere by odpovidalo natu­ ralnimu hospodarstvi, jez se stavalo zakladnou spo­ lecnosti. Proto se musel Dioklecian pokusit 0 reorga-

40

nizaci statnich financi na principu jednotne penezni dane a mesto zustalo az do konce oficialne zakladni jednotkou statniho organismu. Ale ekonomicky pod­ klad sirokym masam v timskych mestech stale vic mizel. V zajmu statniho aparatu, ktery potreboval penize, sedela mesta jako pijavky na zakladne, po ktere se rozprostrela sit' statkarskych panstvi. Nut­ nym politickym dusledkem pozvolneho mizeni komu­ nikace a prevahy naturalniho hospodarstvi byl roz­ pad riSe. V podstate znamenal jen to,ze odpadl sprav­ ni aparat a tim i politicka nadstavba penezniho hos­ podarstvi, ktera se k ekonomicke zakladne tvorene natunilnim hospodarstvim uz nehodila.

7. Kdyz za pul tisicileti pozdni vykonavatel Dioklecia­ novy zaveti Karel Veliky opet probudil politickou jed­ notu Zapadu,ueinil tak vyhradne na zaklade natural­ niho hospodarstvi. Kdo eetl instrukci pro spravce do­ men - proslulou Capitulare de villis, ptipominajici svou vecnosti a prikrosti natizeni Fridricha Vilema 1. rna pro to nejlepsi ilustraci. Vedle krale figuruje jako vrchni instance i kralovna: pani kralova domu je jeho ministrem financi. A to pravem. Pri teto "finane­ ni sprave" se jedna hlavne 0 potreby kralovske kuchy­ ne a domacnosti, ktera je totozna s "kralovstvim". A eim se disponuje a co maji inspektoti dodat na kra­ lovsky dvur,je napr. obili,maso, tkaniny, pozoruhod­ ne mnozstvi mydla atd., zkratka to, co kral potrebuje pro sebe, pro sve rodinne ptislusniky,stravniky, stat­ ni sluzby. Napr. tez kone a povozy do valky. Zmizelo stale vojsko i placene urednictvo a s nim take - dane. Dokonce i slovo "dan". Sve uredniky stravoval kral u sveho stolu a obdaril je pozemky. Z vojaku,kteti se sami vyzbrojuji, rna pak byt definitivne rytirske voj-

41

sko a zaroveii feudalne statkarsky rytirsky stav. Zmi­ zela i interlokalni smena zbozf. Dopravni vlakna me­ zi samostatnymi hospodarskymi buiikami se zpretr­ hala, obchod degeneroval na uroveii vandrovni ziv­ nosti cizincu - Reku a Zidu. Zmizelo i mesto karolinske spravni pravo tento specificky pojem vubec nezna. Nositeli kultury jsou panske statky,jimiz jsou vlastne i kIastery,politicky­ mi funkcionari jsou pani statku, sam kral - nadobro venkovsky analfabet - je pan nejvetsiho statku. Jeho hrady jsou roztrouseny po venkove,proto nema zadne sidlo. Je to panovnfk, ktery cestuje dokonce vic nez dnesnf panovnici, a to kvuli obzive. Tahne totiz od hradu k hradu a vY.iida, co pro neho shromazdili. Kul­ tura zvenkovstiJla. Kruh ekonomickeho vYvoje staroveku se uzavrel. Jeho duchovni dilo je zdanlive zcela zniceno. Spolu s komunikacemi zasla i mramorova nadhera antic­ kych mest a take duchovni hodnoty, ktere v nf poby­ valy: umeni a literatura, veda i vyspele formy antic­ keho prava. A na statcich possesoru a seniorU dosud nezni minnesang. Chte nechte nas sklicuje ten po­ hIed, jak vYvoj, smerujici uz jakoby k nejvyssim me­ tam, ztratil svou materialni zakladnu a proste se zhroutil. Lee jaky dej se to pted nami vlastne mohut­ ne odehrava? V hloubi spolecnosti se udaly a musely se udat organicke strukturnf zmeny, ktere prece vcel­ ku znamenaji uzasne ozdraveni. Masa nesvobodnych ziskala opet rodinu a soukromy majetek; pozvedla se pozvolna z postavenf "mluvicfho inventare" opet mezi lidi, jejichZ rodinnou existenci opattilo vzmahajfcf se ktest'anstvi pevnymi moralnimi zarukami. Uz i ag­ rarni zakonodarstvi pozdniho Rima uznavalo v neby­ vale mire soudrznost nevolne rodiny. Cast svobod­ m�ho obyvatelstva ovsem zaroveii upadla fakticky do poddanstvi a vybrane vzdelana anticka aristokracie do barbarstvi. Kulturni vyYoj se v antice narustanim -

42

otrocke prace dostaval na zakladnu naturalnfho hos­ podatstvf a tato zakladna bujela tim vic, elm vetsi majetkovou diferenciaci vlastneni otroku vytvatelo, az nakonec po ptesunu politickeho teziste z pobtezf do vnitrozemf a po zastaveni dovozu otroku vnutila avou 'strukturu, spejicf k feudalismu, i nadstavbe, ktera provazela puvodne obchodnf ekonomiku. Tu pak bylo odhozeno ztencene roucho anticke kultury a duchovnf zivot zapadnfho lidstva se pohrouzil na­ dlouho do temnoty. Jeho pad vsak ptipomina onoho obra z fecke baje, ktery nabjval nove sily, kdyz spoci, nul na prsou matky Zeme. Pravda, kdyby se tak nek­ tery ze starych klasiku probudil za karolinske doby, vzhledl od syYch pergamenu a vyhIedl z klasterni ce­ ly na svet, pfipadl by mu divny: ovanul by ho hnuj robotniho dvora. Jenze klasikove ted' spali zimnim spankem a spala cela jejich kultura, v klinu hospo­ datskeho zivota, ktery se stal venkovskym. A ani minnesang a turnaje feudalu je nevzbudily. Teprve kdyz na podklade svobodne delby prace a dopravy po­ vstalo ve stfedoveku zase mesto, a kdyz pak ptechod k narodnimu hospodafstvi pfipravil obcanskou svo­ bodu a rozbil svazky poutajicf lidi k vnejsfm i vnitf­ nim autoritam feudalni ery, teprve tehdy povstal sta­ ry obr v nove sile a vyzvedl take duchovni odkaz sta­ roveku na svetlo moderni mest'anske kUltury.

43

ZE SOCIOLOGIE MOCENSKYCHSTRUKTUR

MOCENSKA AUTORITA A LEGITIMITA I. Panstvi Definice

(W.

u.

G, str. 122)

Panstvim rozumime pfedpoklad, ze pffslusne osoby uposleehnou rozkazu jisteho obsahu.*

Moe, panstvi a formy prechodne

(W.

u.

G, str. 541-544)

Autorita moei, ovhldani, panstvi nad lidmi, pokud ehapeme ten pojem v obeenem smyslu a nemyslime urcitou konkretni podobu jevu, je jednim z nejryznam­ nejsieh prvku ve spolecenske Cinnosti. KaZde spolecenske jednanf siee nema autoritativni strukturu a neni vIadnutim. Ve vetsine oboru spo­ lecenskeho jednani vsak hraje autoritativni moe vel­ mi znacnou ulohu. A to i tam, kde by to cloveka ani nenapadlo. Tak napf. i v uzivani jazyka. VZdyt' k vy­ tvofeni velkyeh jednotnyeh literne jazykovyeh spo­ lecenstvi pfispel veliee casto rozhodujieim podflem autoritativnf pfikaz vIadnouei moei, jimz se nejaky Duleiity Weberuv tennin (Herrschaft panstvi) zni v dnesni Mine cestine archaicMji a mnohoznaeneji nei v nemCine, oznaeu­ je vsak sociologilm takovy socialne psychologicky vztah a zdroj poslusnosti, kteremu lze i'ikat mezinarodnim terminem dominace, v nekterych souvislostech ho vystihneme i vjrazem autorita. Pan­ stvi v tomto smyslu pusobf a ovladA jednani lidi jako psychologic­ ky motiv a pi'imo metafyzickj imperativ v nejrilznejslch oblastech spolecenskeho zivota. Texty, ktere jsme do nasi knizky vybrali, se zabjvaji fonnami panstvi politickeho, zde jde tedy 0 mocenskou autoritu (Weber obCas tohoto terminu alternativne uiiva) ve vzta­ hu k politicke vlade respektive politicke moci v obecnem smyslu. >I<

47

dialekt povysil na utednf jazyk. Viz Nemecko a zeme uZlvajici spisovnou nemcinu. A stejne casto byla tou­ tez cestou s definitivni platnosti pti politickem odlou­ ceni ustavena zavazna diferenciace jazyku: jazykova odluka Holandska od Nemecka. Navic vladni moc dis­ ponuje skolou, stereotypizuje tim nejzavaznejSim zpu­ sobem oficialni vyucovacf tee a zajist'uje ji ptevahu. Vsechny oblasti zivota bez vjjimky jsou hluboce ovlivilovany mocenskym utvarem. V ptecetnych ptipa­ dech prave jen panstvf a forma vIady zpilsobuje, ze z amorfuiho socialnfho jednani povstane racionalni ze­ spolecenst'ovavani lidskych skupin. A i tehdy, kdy to­ mu tak neni, struktura panstvi a jeji rozvijeni vMy for­ muje aktivitu spolecenstvi a teprve ona ji jednoznacne zamefuje k nejakemu "cfli". Existence "panstvf" hraje rozhodujici roli zejmena prave v ekonomicky nejvY­ znamnejslch utvarech minulosti i ptitomnosti, v pan­ skarn velkostatku i v kapitalisticMm velkopodniku. Ptedem rekneme, ze panstvi je zvIastni ptfpad tidid moci. \ Tak jako pri jinych formach tizeni, nebYv.1 ani pti autorite panstvi vyhradnim nebo nutnym cflem jejich dditelu sledovat zajmy Ciste ekonomicke, vydatne se jeji pomoci zasobit hmotnymi statky. Rozhodne vsak dispozice hospodatskymi statky cHi ekonomicka moc je castym, mnohdy i pIanovite zamyslenym vYtezkem takove autoritativnf mod. Zrovna tak casto je i nej­ ucinnejsim prostredkem k panstvi. Ovsem, jak hned ukazeme, kaMe mocenske postavenf v ekonomice se neprojevuje jako panstvi v nasem smyslu. A kazde panovani se zase nezaklada a neopira na mocenskych prostreddch hospodatskych. UrCite se to vsak pri da­ leko nejeetnejsich formach panstvi, a prave pti tech nejdulezitejsfch, nejakym zpusobem deje. Nekdy do te miry, ze zpusob uzivani ekonomickYch prosttedku k udrzovani autority ovlivfluje strukturu panstvi roz­ hodnym zpusobem. Velka vetsina hospodatskych

48

spolecnosti, a to prave tech nejvjznamnejsich a nej­ modernejSich, rna mocenskou strukturu, jakou se vy­ znacuje panstvi. A konecne kazda takova struktura mod, i kdyz neni jednoznacne spjata s urCitymi for­ mami hospodarstvi, prece v soM obsahuje moment hospodarsky vysoee relevantni a je take nejak ekono­ mieky podminena. My se zde snazfme stanovit vztah mezi formami hospodatstvf a formami panstvf zatim co nejobeeneji, ne konkretne, spis ponekud neurCite. Musfme tedy blize urCit, co rozumime "panstvim" a do jakeho po­ meru je klademe k obecnejsimu pojmu "mod". Kdyby panstvf znamenalo zeela obecne moe, tedy moznost vnucovat villi jinym, pak by mohlo mit nej­ protichudnejsi formy. Pak byehom sem mohli zahrno­ vat, jak se to nekdy deJa, vsechny naroky, ktere pti­ znava zakon jednem obcanum vuci druhym. Pravo udflet ptfkazy dluznikum nebo rusitelum ddby, tedy eely kosmos soukromeho prava, byehom pak mohli povazovat za decentralizaci panstvi do rukou zako­ nem "opravnenych". To potom rna i delnik moznost prikazovat podnikateli, a tedy panstvi nad nim, eo do svjch naroku na mzdu. Cili vytvateli bychom pojem terminologieky nasilny a rozhodne jen provizorni. Museli bychom totiz ptikazy soudni mod odsouzene­ mu nejak kvantitativne odlisit od "ptikazu" opravne­ neho obcana svemu dluznikovi, nijak zatim neodsou­ zenemu. Postavenf obvykle oznacovane jako "moe" se ostatne muze vyvinout v nejakem salonu stejne jako na trhu, stejne z katedry v univerzitni poslueharne jako z velitelstvi pluku, ze vztahu eharitativnfeh stej­ ne jako z erotiekyeh, pti vedeeke diskusi stejne jako pti sportu. Kdyby se pojem moeenske autority cili panstvi pojimal takto siroee, nebyl by pro vedu k potrebe. Nemuzeme se zde poustet do obsahIe kaznistiky vseeh moznych forem, podminek a obsahu dominaee

49

v sirokem smyslu. Uvedomme si pouze, ze krome cet­ nych jinych jde hlavne 0 dva rozdilne typy panstvi. Na jedne strane panstvi dane konstelaci zajmu (zej­ mena monopolnim postavenim), na druhe strane panstvi dane autoritou (pravomoci rozhodovat a po­ vinnosti poslouchat). NejcistSim typem jedne katego­ rie je panstvi monopolu na trhu, typem druhe katego­ rie je mocenska autorita otce, uradu nebo panovnika. Jedno ve svem Cistern typu spociva ve vlivu vykona­ vanem pomoci nejak zajisteneho vlastnictvi (nebo tez trzni schopnosti) a na formalne "svobodnem" jednani ovladanych, sledujicich pouze sve zajmy. To druhe se zaklada povytce na pozadavku poslusnosti, odhlizeji­ ci od vsech motivu a zajmu. Mezi obojim je plynuly prechod. Napr. kazda velka centralni banka a vsechny banky kreditni diky sve­ mu monopolnimu postaveni casto opanuji kapitalovy trh. Tomu, kdo hleda uver, mohou oktrojovat sve pod­ minky, a tedy dalekosahle ovlivnovat hospodareni s liverem v zajmu likvidity svYch vlastnich provoznich prostredku. Vzdyt' zadatele 0 liver se ve svem zajmu podrobuji vsem podminkam, za nichz se jim nezbytny liver poskytuje, a toto podrobeni musi even­ tualne zaruCit garancemi. ,,Autoritu", tj. narok na po­ slusnost nezavislou na jakychkoli zajmech, vsak tim kreditni banky vuCi partnerum, fakticky ovladanym, neuplatnuji. Sleduji svuj zajem a ten prosadi prave tehdy, kdyz ovladani sleduji sve vlastni racionalni zajmy jednanim formalne "svobodnym" - okolnostmi ovsem nalehave diktovanYm. V podobne pozici je kazdy vlastnik monopolu, treba i neliplneho. Byt' i existovala konkurence, prave on do znacne miry "predpisuje" protivnikum a konkurentum ceny, tj. muze je svym postupem donucovat k chovani vyhovu­ jicimu jemu, aniz jim ulozi sebemensi "povinnost", ze si musi nechat libit jeho panstvi. Avsak i nejtypictejsi moc, zalozena na konstelaci zajmu a zejmena na mo-

50

nopolnim postaveni, muze byt pozvolna prevedena v autoritativni panstvi. Napr. banky, kdyz poskytuji penfze, pro lepsi kontrolu pozaduji, aby jejich reditele byli prijati do dozorci rady akciovych spolecnosti pod­ niku uchazejicich se 0 liver. Dozorci rada pak podle stanov udili zavazne prfkazy predstavenstvu, a to musi poslechnout. Jindy cedulova banka poveri jine velke banky vytvorenim podminecneho kartelu a pri­ tom si hledi ptisvojit mocenskou pozici rozhodujici a trvale reglementujici vrchni dozor nad jejich postu­ pem vuci zakaznikum, at' uz tak Cini v zajmu sve me­ nove Ci konjunkturalni politiky, anebo, je-li sarna vy­ stavena vlivu politicke moei, v zajmu politiky vubec, napr. k financni priprave na valku. Jestlize takove kontroly dosahne a usmerni a upravi ji pak dale do urcitych reglementu, vytvoti-li pak i zvlastni instan­ ce a instancni postupy pro rozhodovani spornych ota­ zek a utvari-li se pak jeji kontrola do podoby stale tvrdSi - coz vse je teoreticky myslitelne -, potom se svym panstvim nad podrobenymi muze zcela vyrov­ nat statnim byrokratickym institucim a podtizenost muze nabyt charakteru autoritativni poslusnosti. Prave tak mohou pivovary ovladnout drobne vycepni­ ky, ktere vybavuji provoznimi prositedky, budouci nemecky nakladatelsky kartel muze ovladnout knih­ kupce, kteti od neho maji ziskavat koncese, Standard Oil Company muze ovladnout prodavace benzinu, kancelar uhelneho syndikatu uhlire, ktere zasobuje. Ti vsichni se nezadrzitelnym vYvojem mohou krok za krokem premenit v odbytove agenty ustanovene po­ verujicimi podniky a prevedene na tantiemy, a nako­ nec se pri sve zavislosti budou sotva necim lisit od monteru pracujicich v terenu a od jinych soukromych zrfzencu podrobenych autorite sefa podniku. Od fakticke zavislosti dluzffi'ka k dluznimu otroctvf ve staroveku, od zavislosti remeslnfka v exportnf vy­ robe na obchodnikovi objizdejfcim trhy k zavislosti

51

domaekeho vjrobce s jejimi rUzne tvrdymi formami az konecne k autoritativne rizene domacke praei ve stredoveku a v novoveku vedou povlovne prechody. A odtud zase vedou plynuIe pfechody k postaveni kontoaristy, technika, delnika v dilne, zjednaneho formalne "rovnopravnou" kupni smlouvou na trhu praee, pfi formaIne ,,svobodnem" pfijeti "nabidnutyeh" podminek, nacez se podrobi disciplfne, ktera se jiz podstatne nelisi od discipliny statnich ufadu a nako­ nee ani od discipliny vojska. Mezi obema pnpady, ktere jsme ted' uve dli, je ovsem rozdfl: do pracovniho nebo ui'edniho postaveni se dobrovolne vstupuje a dobrovolne se z neho odeha­ zi, kdezto vojenska sluzba je (u nas, na rozdil od ne­ kdejsi smlouvy se zoldnerem) veskrze nedobrovolna. Tento rozdil je dulezitejsi nez rozdil mezi statni a soukromou sluzbou. Vzdyt'i do politickeho poddan­ stvi se vstupuje vicemene dobrovolne a do jiste miry dobrovolne se muze zrusit, tak jako ostatne i lenni a za jistyeh okolnosti dokonce patrimonh'ilni zavislost v minulosti. Take je k autoritativnimu podrobenf zce­ la nedobrovolnemu a pro podrobeneho obvykle nezru­ sitelnemu (napf. k otroctvi) rovnez ptechod plynulY. Pfirozene i v kaildem povinnem autoritativnim zne­ volneni zustava de facto jakesi minimum vlastniho zajmu podrobeneho cloveka, aby poslouchal. A to je obvykle nezbytnou vzpruhou k poslusnosti. Vse je te­ dy i zde plynuIe a spojite. Presto musime ptisne respektovat polarni proti­ klad, napf. mezi faktiekou moei vyrustajicf z trznf smeny a urcovane jen kompromisy zajmu, cHi plynou­ ci proste z majetku; a mezi autoritou otce rodiny ane­ bo monarchy apelujieiho na povinnost poslouchat. Je­ nom tak budeme moei vhodne rozlisovat v nepfetrZi­ tern plynuIem proudu realnych jevu. Rozmanitost forem zajiste neni uvedenymi pfikla­ dy vycerpana. Vzdyt' i majetek sam 0 sobe nevytvafi

52

moc pouze v podobe moci nad trhem. Jak jsme si v�imli, sam majetek, je-li spojen s odpovidajidm zi­ votnim stylem, propujcuje i v pomerech spolecensky nediferencovanych pronikavou autoritu spolecen­ skou, zrovna tak jako ma dnes zvhistni socialn( posta­ veni ten, kdo "vede velky dum", nebo pani, ktera "ma salon". Podobne vztahy mohou eventualne nabyt pri­ mo autoritativnich rysu. Nejen trh, ale i konvencni sousedske vzajemne vztahy vytvateji dominanci a panstvi v sirsim smyslu, pocfnaje "lvem sal6nu" a konce patentovanym "arbitrem elegantiarum" v d­ sarskem fUme a dvornym miIaCkem dam ve sttedove­ ke Provencio A nejen v oblasti soukromeho trhu a soukromych vztahu se vyskytuji takove dominantni pozice. "Em­ pire State" - konkretneji: lide, kteri v nem autorita­ tivne nebo trZni cestou rozhoduji a typicky tedy Prusko v celnim spolku a potom v nemecke nsi ci v daleko mensi mite New York v Americe -, mohou i bez jakekoli rozkazovad moci vykonavat daleko­ sahlou a treba i despotickou hegemonii. Pruska byro­ kracie v celnim spolku proto, ze pruske statni uzemi jako nejvetSf odbytiste bylo rozhodujicim trhem; v ne­ meckem spolkovem state pak castecne i proto, ze ovladala nejvetsi zeleznicni sft'i nejvetsf pocet uni­ verzitnich stolic a mohla paralyzovat vlady ostatnich, formalne rovnoprlivnych spolkoyYch zemi, castecne i z jinych pncin podobneho druhu. New York zas pu­ sobi hegemonicky na uzsim politickem poli jako sidlo nejvetsich financnich mocnosti. To vse jsou formy mo­ ci plynoucf z konstelace zajmu, totozne s mocenskYmi vztahy trznimi anebo jim podobne, vyvojem se vsak snadno premeiiuji v institucionalne regulovane po­ mery autoritativni. Pfesneji receno: mohou byt socia­ lizovany do heterokefalie prikazovaci moci a donuco­ vaciho aparatu. Panstvi pouze trZni Ci podminene konstelaci zajmu muze byt konecne prave pro svou

53

neregulovatelnost pocit'ovano daleko tisniveji nez vIadni autorita vYslovne upravena v jisty tad povin­ nosH poslouchat. K tomu vsemu ovsem pti vytvateni sociologickych pojmu nemuzeme ptihlizet. V nasledujfcim textu se budeme zabYvat panstvim v uzsim smyslu, a to jako protikladu k moci podminene konstelaci zajmu a jmenovite trhem a spocivajici formalne ve volne hie zajmu. Budeme tedy mluvit 0 panstvi ve smyslu: au­ toritativni pfikazovaci mac.

Budeme tim rozumet takovy stav veci, kdy ohlase­ na vule ("rozkaz") "vladnouciho" Ci "vladnoucich" chce ovlivnit a skutecne ovlivnuje zpusob jednanf druhych ("ovhidanych"), takze jednani probfha ve spolecensky vyznamnem stupni tak, jako kdyby ovladani z vlastni vule brali obsah rozkazu za zasadu sveho chovan! ("poslouchali").

54

II.

Legitimita

Legitimni Ntd: vymezeni pojmu' (W. u. G., str. 16-19) Jednanf, zvlaste socialni jednani a predevsfrn social­ ni vztah, muze bjt ucastniky orientovan kpredstave, ze existuje legitimni hid. Je-li sanee, ze tornu tak je, reknerne, ze dany rad je "platny". Legitirnita tadu muze bjt garantovana: I. ryze psyehieky, a to: 1. ciste afektivne: citovou oddanosti; 2. hodnotove racionalne: virou v absolutni platnost

daneho tadu jako vjrazu zavaznyeh hodnot (rnrav­ nieh, estetiekyeh Ci jinyeh); 3. nabozensky: virou, ze jeho pfijetfm se zfskava pozehnani spasy; II. anebo tez (nebo pouze) ocekavanfrn specifiekyeh vnejsieh nasledku, cili: orientaci zajmu: ocekavanfrn zvlastniho druhu. Legitimni platnost mohou jednajfci subjekty ptipi­ sovat tadu. a) dIe tradice: plati, co bylo vzdyeky. b) dIe afektivni (zejrnena ernocionalnO viry: plati, co je novyrn zjevenirn nebo co je prikladne; c) dIe hodnotove racionalni viry: plati, co bylo shledano absolutne platnyrn; d) dIe pozitivniho ustanoveni, v jehoz legalnost se veri.

Pojern, tak jako vsechny pojrny zde, je nutno chapat ve Webero­ ve specifickern a nehodnotfcirn srnyslu. (My napi'. v diskuslch, zda byly minule rezirny l egitimni, vkhidarne do tehoz slovajiste kladne rnoralni nebo dejinne filozoficke hodnoceni jejich pi'inosu, coz We­ berovo pojeti vedy vylueuje). *

55

Tato legainost plati za legitimitu: a) protoze se na nf interesenti dohodli; p) protoze byia oktrojovana na zaklade Iegitimne platneho panstvi jistych lidi nad jinymi lidmi a na zaklade jejich poslusnosti.

VUula a sprava. Demokraticka sprava ajejimeze

rw.

u.

G., str. 545-548)

Na panstvi, jakozto viade, nas zajima to, ze se pojf se "spravou". KaZda vlada se projevuje a pusobi take jako sprava. A ke kazde sprave je zase potfebi vlady. Vzdy je pfi ni totiz treba, aby nakdo mal moc prikazo­ vat. Tato moc muze byt treba zakryta dost nenapad­ nou rouskou: ovhidani mohou mit vladnouciho za sve­ ho "sluzebnika" a on sam se za cosi takoveho muze povazovat. Tento jev se v nejcastejsi forme objevuje v tzy:pfime demohracii. Demokratickym)se tento druh vlady nazYva ze dvou duvodu, ktere se spolu nemusi sdruzovat. Prvni duvod: predpoklada se, ze vsichni jsou v zasada stejne zpusobili vyrizovat verejne zalezitosti. Druhy duvod: rozsah pfikazovaci moei se pti takovem zpusobu spravy udrzuje na minimu. Spravni funkce koluji PQ­ stupnym stftdanim, nebo se prideluji losem, nebo se voll na kratke obdobi. Vsechna dulezita rozhodovanf ptfsiusi spoleene rade vsech; administrativni funkcio­ nari maji pouze jednani rady pfipravit a jeji rozhod­ nuti vykonat. Jinak jen vyfizovat "bezne veei" ve smysiu direktiv obecneho shromazdeni. Takovemu scMmatu odpovida sprava v mnoha soukromych sdruzenich, v nekterych politickych spo­ Iecenstvich, jako jsou svycarske Landesgemeinden nebo nektere mestske obce ve Spojenych statech, ane­ bo treba na univerzitach (jestlize je jejich sprava

vkladana do rukou rektora a dekanu) a v mnoha ji­ nych utvarech podobneho druhu. I kdyz je v nich pravni kompetence vymezena sebeskrovneji, jista pfikazovacf moc se i zde funkcionari prece sverit mu­ sf. Ten je svym postavenim vzdycky neco mezi sIuzeb­ nYm dilovedoucim a panem. Aby se nestal tim dru­ hym, kladou se mu "demokraticka" omezenf. Na "rov­ nost" a na "minimalizaci" autoritativni moci si ovsem potrpi i v mnohych aristokratickych gremifch, pORud jde 0 vztah ke clenum a mezi cleny samotne roto vlad­ nouci spicky. Viz benatskou aristokracii, starovekou Spartu, radne profesory na nemecke univerzite. Ti v�ichni uzivali teze "demokraticke" formy (kolovani funkci, voleb na kratke obdobi, Iosovani atd.). Obvykle se tato forma spravy vyskytuje v organiza­ efch, ktere spliiuji nasledujici podminky: (1) organi­ zace je Iokalne omezena, (2) nebo rna omezeny pocet �Ienu, (3) clenove se mezisebou prilis nelisi socialnim postavenfm, (4) spravni likolyjsou pomeme jednoduche a ustalene, (5) presto se v organizaci vede jisty vYcvik v objektivnim urcovani dIu a prostredku spravy. Tento poslednf pozadavek je spliiovan napr. pri pri­ me demokraticke sprave ve SvYcarsku a v USA, tak jako existoval v ruskem miru (vesnicke obcine) v me­ zfch tradicnfho oboru jeho spravnf cinnosti. Pritom vsak v tomto druhu spravy nespattujeme historicky pocatek "yYvojove rady", ale spise krajni typ, ktery se nam nabizi za prihodny pocatek naseho zkoumani. Ani sttfdani, ani losovani, ani volby nejsou "primitivnf" formy vYberu funkcionaru ve spolecen­ stvi. At' uz ptfma demokraticka sprava existuje kdeko­ liv, je labilni. Vjyojemhospodars!te difer.enciace vZdy nastava prav�podobllost, ze vIIl.d.a.pripa
57

spravni funkci. Kdezto ti, kdo jsou nuceni zivit se praci, museli by obetovat cas, a ten pro ne znamena obzivu, a Clm intenzivneji musi pracovat, tim neunos­ nejsf obet' by to pro ne byla. Prednost tedy nemaji proste snad ti, kdo jen hodne vydEHavaji, ale spis ti, kdo vydelavaji bez prace anebo praci nikoli neusta­ lou. Za podminek jinak rovnych se tedy dnesni tovar­ nik obtizneji uvolni z prace ke spravni funkci nez statkar nebo stredoveky obchodni patricij. Z teze pff­ ciny se rediteIe velkych univerzitnich klinik a ustavu, prestoze maji spoustu zkusenosti s administrativou, nehodi za rektory nejh�pe, ale nejhUfe - jejich pravi­ delna prace jim zabira pfflis casu, a tedy tou merou, jak pracujicfm ub,Yva moznost odchazet z prace, zaci­ na se pti socialni diferenciaci z ptime demokracie sta­ vat panstvim honorace. o honoraci, u niz se specificka spolecenska hodnost vaze k jistemu stylu zivota, jsme mluvili v jinem od­ dilu knihy. Zde muzeme poukazat na jiny nezbytny predpoklad. Totiz na moznost venovat se socialni sprave jako cestne povinnosti, ktera k jistemu ekono­ mickemu statusu patti. Zhruba tedy muzeme defino­ vat, co to je honorace. Jsou to osoby, ktere zaprve pozivaji duchod bez prace nebo s pomerne malou praci, anebo alespoii s takovou praci, jaka dovoluje pfibrat si k ni cestnou spravni funkci. A za druhe, diky duchodu vedou tako­ vy zpusob zivota, ze jim dodava vazene postaveni, "stavovskou cest" se socialni prestizi, a tim je <:ini vhodnYmi kandidaty vIady. Takova vlada honorace se mnohdy utvotila v podo­ be poradnich gremif, kde se ptedem prodiskutovavaji znlezitosti, ktere maji byt ptedlozeny obci. Takovym­ to vyborum se snadno dati usneseni obce ptedem na­ vodit anebo mu zabranit a s pomoci sve prestize si tim huduji monopol na rozhodovanL Touto cestou se v 10kltlnlch spolecenstvich a zvlaste v sousedskych pos-

I ,

politostech vyvijely honorace odpradavna. Za starych casu mely ovsem znacne odlisny charakter, nez jaky jim dodava zracionalizovana "prima" demokracie dnes. Puvodne bylo jejich kvalifikaci staN. Ve vsech spo­ lecenstvich,ve kterych se socialni jednanf ffdi tradici, to znamena konvencf, zvykov:;rm pravem a posvat­ nym kanonem, jsou starci,abychom tak rekli, "priro­ zenou" honoraci. Nejenom proto,ze jsou respektovani pro vetsi zkusenosti,ale take proto,ze ztelesnuji tra­ dici. Svym souhlasem, predbeznym doporucenfm (probulema) ci ratifikacf (auctoritas) garantuji sprav­ nost rozhodnuti obce i vuci samotnym nadptiroze­ nym mocnostem. Maji take rozhodujfcf slovo pti spo­ rech. Jestlize jsou si vsichni clenove spolecnosti temer rovni hospodatskou potenci, "staresiny" jsou proste nejstarsi osoby z domu, z rodu, ze sousedstev. Ta to relativni prestiz staff ve spolecnosti vsak pod­ Ieha mnoha zmenam. Kde se nedostava ohZivy, tam je ten,kdo jiz nepracuje,jenom bremenem. Take tam, kde chronicky trva valecny stav,vyznam starcu klesa nfze nez v:;rznam bojovniku. Casto vznikne "demokra­ ticM" hnut! mladsich proti prestizi staff ("Sesagena­ rios de ponte" "Sedesatniky dolu z mostu!"). Podob­ ne se veci vyvijely v casech ekonomickych a politic­ kych revolucf, at' nasilnych, Ci pokojnych, a take teh­ dy, kdyz stagnoval nebo upadal prakticky vliv na­ bozenskych ideji a tedy i ucta k posvatnym tradicfm. Primat staresinu zato trva tam, kde se vysoce ceni objektivni hodnota zkusenosti nebo subjektivni sila tradice. Kde jsou statf svdeni,moc obycejne neprechazf na mlade, ale na nositele nejake jine socialni prestize. Existuje-li hospodatska nebo stavovska diferenciace, trva treba podle jmena rada starsich (gerusia, sena­ tus), ale ve skutecnosti ji tvori honorace v tom smys­ lu,jak jsme ji definovali. Tedy hospodatska honorace =

59

nebo jedinci s vYsadou "stavovske cti", jejiz sila se koneckoncu opfra i 0 jiste bohatstvf. Na druhe strane poktik, aby se nastolila nebo zacho­ vala "demokraticlci sprava", se muze stat mocnou zbra­ ni chudiny v boji proti honoraci, ale take zbrani hos­ podatsky silnych skupin, kterym byly odpirany stavov­ ske pocty. Boj se stava pfilezitostl pro politickou stranu. Honorace, zejmena diky sve stavovske prestizi a diky tomu, ze jiste skupiny jsou na ni zavisle, si muze opatfit "ochranne oddily" z fad chudiny. Jakmile se pak pfima demokracie stane pfedmetem boje stran, ztracl svuj specificky charakter vlady dane pouze v zarodku. Poli­ ticka strana je tu pfedevsim na to, aby bojovala 0 pan­ stvt v plnem slova smyslu, a nutne tiline k ostfe hierar­ chicke skladbe, i kdyz se treba snazi tuto skutecnost peClive zakr,Yvat. V jeji skladbe se socialne vzdaluji a odcizuji soudruzi, ktefi v onom pfelomovem typu "Ciste" demokracie zili v podstate shodne. Neco podobneho se deje i tam, kde spolecensky utvar kvantitativne pferusta jisty rozsah, anebo kde dochazi ke kvalitativnt diferenciaci administrativ­ nich ukolu, takze je uz tezke, aby spravni funkci uspokojive zastal kdokoli, na koho dojde fada, padne los nebo volba. V masovYch strukturach jsou podmin­ ky pro spravu zcela odlisne nez v malych pospolitos­ tech svazanych sousedskymi nebo osobnimi vztahy. Jakmile jde 0 spravu mas, pojem demokracie se menf tak podstatne, ze sociolog uz nemuze opravnene da­ vat tomuto termfnu ten smysl, ktery jsme mu pfitkli v dosavadnim pojednani. Jak roste slozitost administrativnich ukolu, ja.k roste i jen jejich rozsah, nutne se prokaze technicka ptevaha tech, kdo maji vzdelani a praxi. A je Iepe, kdyz alespoii nekten funkcionafi funguji fakticky na­ trvalo. Pak pravdepodobne take vznikne staly sprav­ ni utvar, a to take znamena - stala instituce pro vy­ kon vlady. V takovem utvaru, jak jsme jiz naznacili,

60

muze honorace jednat "kolegil.ilne", anebo se muze zmenit ve strukturu "monokratickou", v niz vsiehni funkeionati podIehaji jedne jedine hlave. Vl6dajako organizace. Podklady legitimity

(W. u. G., str. 548-550)

Prevaha takovehoto mocenskeho seskupeni nad ovla­ danou masou spoeiva v takzvane "vYhode maleho cis­ la". Vladnouc1 mensina se mezi sebou snadno dohod­ ne, a tim je schopna kdykoli pohotove zahajit a vest racionrune organizovanou akei pottebnou k udrZeni mocenske poziee. Jakekoli akce masy ci spolecnosti, ktere by jejf moc ohrozovaly, hladee blokuje, a to tak dlouho, dokud si opozice k vedeni planoviteho boje o moe nevytvon organizaci stejneho druhu. Jinou vy­ hodou maMho cisla je snadne utajen( zameru a roz­ hodnuti vladcu a vseeh informacf. eim vice Iidi je za­ pojeno, tim t9zs1 a nepravdepodobnejsi je uchranit ta­ kova tajemstvi. Kdyz se zacne "uredni tajemstvi" zdu­ razilovat, znamem'i to, ze pani bud' hodlaji ptitahnout ot9ze sve vlady, anebo se eft! ohrozeni. Kazde panstvi usilujici 0 uddeni je v jisMm rozhodujieim momentu panstvim tajnym. Gbeene vzato, druzina, ktera se seskupi, aby vlad­ la, bYva uspotadana asi takto: Gkruh lidf, kteri jsou nauceni poslouclla,J rozkazy vudcu a kten maji tez osobni zajem na trVani panstvi, protoze se na nem spoluucastni a maji z neho pro­ spech, rozdeli si mezi sebou funkee, jimiz se udduje moc, a jsou pnpraveni je vykonavat. Tomu se h'R:a "organizace". Vudce, jejichZ usilf 0 moe rozhodovat neni odvozena od mandatu jinyeh vudcu, nazveme "pany". Kruh osob, kten jsou vladci nebo jinym vlad­ cum k dispozici zpusobem,ktery jsme prave definova­ Ii, nazveme "aparatem".

61

•

Sociologicky je raz struktury kazde jednotlive kon­ kretnf vlady urcen vztahem mezi panem ci pany a aparatem, vztahem obou k ovladanym a mimo to specifickym zpusobem organizace, to znamena zpuso­ bern rozdelenf prikazovacf pravomoci. Mohli bychom ovsem ptihlecinout k nejruznejsfm dalsim prvkum a utvotit si celou tadu sociologickych kategorii. Pro sve neely se omezime na zakladni typy, k nimz docha­ zime, zkoumame-li fundamentalnf zdroje platnosti moei. Jinymi slovy, patrame-li po zdrojich, z nichz vyvera narok pana na poslusnost "aparatniku" a na­ rok pana i "aparatniku" na poslusnost poddanych. S probIemem legitimity jsme se setkali uz v dti­ vejsim oddilu knihy v souvislosti s pravnfm radem. Ted' chceme ukazat jeho sirSf dosah. Zpusob, jak ospravedlnuje svou legitimitu, znamena pro vIadu mnohem vic nez snad jen tema k teoreticke ci filozo­ ficke spekulaci. Znamena zaklad velmi realnych roz­ dilu v konkretnfm usporadanf vlady. Kazda moc a vubec kazda zivotnf sance rna snahu se ospravedlflovat. To, ze lide mivaji velmi rozdilny osud, ze se dosta­ nou do ruzne situace, ze se lisi zdravlm, blahobytem, socialnfm postavenim a vSlm moznym, zpusobi lec­ kdy pouha nahoda. I z prosteho pozorovani vsak zna­ me, ze kdyz rna nekdo vic stesti nez druhy, citi nutka­ YOU potrebu ubezpecovat se, ze se mu dostava vyhody jaksi "opravnene", ze si svou ptednost "zaslouzil" a ze druhy si svou smulu "zavinil". Stejnou potfebu lze vytusit i ve vztazich mezi pri­ vilegovanymi a potlaeenymi spolecenskymi skupina­ mi. Kazda silne privilegovana vrstva si vytvori mytus o sve pnrozene nadtazenosti,nejradeji 0 nadrazenos­ ti sve krve. Za pomeru, kdy je rozdeleni moei a tim i stavu stabilni a kdy se 0 spolecenskem tadu ptflis raeionalne neuvazuje, ptijimaji tento mjtus i potlaee­ ne vrstvy jako pnrozeny, a to tak dlouho, dokud se

62

pod tlakem pomeru z mocenskeho radu nestane "pro­ blem". Zato v doM, kdy se tridnf pomery vyjevi v cele nahote a kdy kazdy nahlfzl, ze jsou prave tim fakto­ rem, ktery urcuje jeho osud, tu pojednou legenda pri­ vilegovanych 0 tom, ze kazdy si svuj osud zaslouzil, vyvolava: vasnive rozhorceni. Stacf si vzpomenout na nektere tfidnf zapasy v pozdnfm staroveku a ve stre­ doveku a hlavne v nasi doM, kdy se nejurputnejsi R nejuCinnejsi ofenzivy soustred.'ovaly na takove le­ gendy a na naroky 0 ne opfrane. Nuze, chce-li nekdo uddovat panstvf (v nasem technickem smyslu slova), nezbyva mu nic jineho, nez ospravedlnovat ho co nejvehementneji. Odvolanim na nejaky princip legitimity. Takove principy jsou ko­ neckoncu jen tfi: "Platnost" prikazu se muze za prve zduvodnit sys­ temem zamerne vytvorenych ra ciondlnich pravidel (dohodnutych nebo oktrojovanych). Rozkazy maji obecne zavaznou platnost, vyda-li je podle techto pra­ videl ten, kdo je kompetentni. V tomto ptipade se kazdy jednotlivy nositel pfikazovaci pravomoci legiti­ muje systemem racionalnich norem a jeho moc je legi­ timni potud, pokud normam odpovida. SluSl se tedy poslouchat normy, ne osobu. Platnost prikazu se vsak muze zakladat tez na a u­ torite osoby. Takova osobni autorita zase muze vyplyvat z po­ svatnosti tradice, tj. z toho, co je vzite, co vzdycky bylo tak a co uklada poslouchat osobu hodnostare. Anebo muze mit osobni autorita zdroj prave opac­ ny, totiz uchvacenost necim mimoradnyru, viru v cha­ risma, ve zjeveni, v milost spocivajici na osobnim zje­ vu seasitele, proroka, hrdiny. "Ciste" typy panstvi odpovidaji temto trem moz­ nym typum legitimity. Formy panstvf, ktere se obje­ vovaly ve skutecnych dejinach, byvaly ovsem kombi­ nacemi, smesemi, upravami techto "Cistych" typu.

63

Specifickym typem socialni autority, ktera se for­ muje racionalne,je byrokracie. Socialni pusobeni spjatc· s tradicni autoritou typicky pfedstavuje patriarcha­ lismus. V osobni autorite, kterou nevytvofila ani ra­ cionalni pravidla ani tradice, pak spociva charisma­ ticky typ panstvi. Zacneme tedy typem, ktery je nejracionalnejsi a pro nas dnes nejbeznejSi - novodobou byrokratic­ kou spravou.

/

64

III. Byrokracie

Charakteristika moderni byrokracie (W. u. G., str. 551-552) Dnesni urady fungujf podle techto principu: 1. Plati pro ne princip vymezenych urednich k077j­ petenci, upravenych zakony a spravnimi narizenimi. To znamena: 1. Pravidelne Cinnosti potrebne k byro­ kratickemu rizenf daneho utvaru jsou jasne rozd?He­ ny jako urednf povinnosti. 2. Rovnez je napevno roz.:: delena pfikazovaci moc, popfipade i donucovaci pro­ stredky (fYzicke, sakralni a jine). 3. Pravidelne a ply­ nule plneni takto rozdelenych povinnosti se planovite pojist'uje tim, ze se k tomu ustanovuji osoby s prede­ psanou kvalifikaci. Tyto tfi momenty konstituuji na verejnopravni plat­ forme byrokraticky urad, v soukromohospodarske oblasti byrokraticky podnik. Podobne instituce se v politickych a cfrkevnich spolecenstvich vytvorily teprve za moderniho statu, v soukromem hospo­ darstvi az za pokroCileho kapitalismu. Stabilni ured­ ni funkce nebY'valy pravidlem, ale jen vyjimkou i v po­ litickych utvarech tak rozsahlych, jako byly rise sta­ reho Orientu, germanske a mongolske ryboje ci nek­ tere feudalni staty. Prave ta nejdulezitejsi opatreni v nich uskuteciioval panovnik s osobnimi zmocnenci, stolovniky a sluzebnfky s poverenim docasnym a ne­ urcite vymezenym a s opravnenim jen pro jednotliry pripad. II. Plati princip Ufedni hierarchie a instancniho po­ stupu. To znamena pevne stanoveny system nadrize­ nosti a podfizenosti; vyssi dohlizi na nizsl. System, ktery ovladanemu tez skYta pevne vymezenou moz­ nost odvolavat se od nizsiho radu k vyssi instanci. V pIne rozvinutem typu je uredni hierarchie uspo­ radana monokraticky. Princip hierarchicke instancni

65

cesty marne uskutecnen v byrokratickych utvarech statnich,cfrkevnfch i jinych,napr. ve velkych stranic­ kych organizacfch i ve velkych soukromych podni­ clch, trebaze se soukrome instance nenazjvaji urady. Avsak ani kdyz se pIne uplatnuje kompenzaenf princip, hierarchicka nadtfzenost neznamena, ales­ pon ve verejne sprave,zaroven opravneni k tomu, aby si vyssi instance jednoduse ptisvojila zalezitosti in­ stance nizsl. Tak tomu zpravidla neni; cHi kdyby se nekterj urad zrusil, nezbjvalo by nic jineho, nez jej zase obnovit. III. Moderni uradovani se zakIada na spisech (ak­ tech),ktere se v prvopise nebo v konceptu uchovavaji, na stabu subalterniCh urednfku a pisaNi. vseho dru­ hu. Souhrn urednictva v urade,cinneho s prfslusnym aparatem hmotnych zanzenf a aktu,tvori byro,kan­ celM. Moderni organizace uradu zasadne odlucuje kancelar od soukromeho bytu. Vubec oddeluje jako zvlastni oblast urednf cinnost od soukromeho zivota, urednf penize a prostredky od soukromeho majetku urednikova. K tomuto stavu se dospelo teprve dlou­ hym vjvojem. Dnes platf vsude, jak ve verejnych in­ stituclch,tak v soukromych podnicich. Kancelat a do­ macnost, obchodni korespondence a soukroma kores­ pondence, podnikove jmeni a osobnf jmenf se zasadne oddeluji. Tendence k tomu byly uz ve sttedoveku,elm vic se pak uplatnoval novodoby typ obchodovani,tim byl vyraznejsl. Da se remet nei, ze rysem moderniho podnikatele je prezentovat se jako "prvni urednik" sveho podniku,tak jako se vladce specificky byrokra­ tickeho moderniho statu prohlasoval za jeho "prvniho sluzebnika". Predstava, ze statni utadovani a sou­ kromohospodatska administrativa je ptece jen neco podstatne rozdilneho, je predstava evropska, konti­ nentalni. Americanum je naopak zcela cizi. N. K uradovani,zvlaste je-li to uradovani speciali­ zovane - a takove je pro modern! dobu pnznacne -,se

66

obvykle vyzaduje odborne vzd�lani. To se stale vice tyka i vedoucich ei admiilistrativnich pracovnfku v soukromohospodarskem podniku stejne jako stat­ nich urednikU. V. V rozvinutem uradovani se vyeerpava veskera pracovni sila urednika, i kdyz je povinna pracovni doba v kancelarich vymezena. Take k tomu se ve ve­ rejne i soukromohospodarske administrative dOSPEHo teprve dlouhym vYvojem. Drive bYvalo normalni vyri­ zovat zalezitosti a obchody "mimo urad". VI. Utednici si pri sve einnosti 'ledou podle obec­ nych, vicemene pevnych, vicemene kompletnich nau­ Citelnych pravidel. Osvojovanf Mchto pravidel se ustavuje ve zvlastni naulm (pravnf veda, ptipadne spravoveda, kancehitska nauka), ktere se urednici uel. Modernf uradovanf je natolik vazano pravidly, ze dnes naptiklad v teorii plat! tato norma: Je-li urad zmocnen, aby zaridil provedeni nejake veci,neoprav­ uuje jej to davat rozkazy od pripadu k prfpadu,ale ma jen vydat abstraktni smernice. Jak uvidime,je to pra­ vy opak zpusobu tizenf, jaky prevlada v patrimonia­ lismu zpusobu, kdy se to,co neni dana svatou tradi­ cf, vyfizuje individualnfmi privilegii a milostmi.

Postaveni urednika (W.

u.

G., str. 552-556)

To vsechno ma dusledky pro postaveni uredniku v urade i mimo nej: I. Utedni funkce je povolani. Je to videt uz z toho, ze jmenovani do uradu je podmineno predepsanym vzdelanim, jez zpravidla po dlouhou dobu absorbuje vsechny sfly kandidata, a predepsanymi odbornymi zkouskami. Ztejme je to i z toho, ze urednikuv uvazek ma povahu pracovni disciplfny,a tim je vnitrne utva-

67

reno Sveri-li se nekomu uredni funkce, prllvne ani fakticky se to nechape tak, ze si jeji dditel odbude jistou praci a pak uz mu urad bude jen zdrojem renty Ci povyrazeni, z nehoz podle libosti bude cerpat. Tak to bJvalo ve stredoveku a namnoze jeste i na prahu moderni doby. Uredni Cinnost se rovnez nepovazuje za beznou honorovanou smenu sluzeb jako pti svo­ bodne pracovni smlouve. Naopak, i v soukromem podniku se nastup do uredni funkce chape jako ptijeti specifickeho zavazku vernosti: Zato se funkcionari za­ rucuje zajistena existence. Na teto specificke vernosti uradu je dulezite, ze neznamena - jako ve fEmdalnim nebo patrimonialnim panstvi - vztah k osobe na zpu­ sob vernosti vazalske nebo stoupenecke, nybrz ze ver­ nost plati neosobnimu vecnemu ucelu. Tomuto vecnemu ucelu, k jeho ideologickemu vykladu, se jako na­ hrazka za pozemske nebo i nadpozemske osobni pany podsouvaji jiste "kulturni ideje", 0 nichz se mysli, ze jsou v danem spolecenstvi ztelesneny: "stat", "cirkev", . "obec", "strana", "podnik". Napr. urednik politicke strany se nepovazuje za osobniho sluhu panovnika, alespon ne ve vyspelem modernim state. Ale ani bis­ kup, knez, kazatel neni uz dnes, jako za pocatku kre­ st'anstvi, nositelem Ciste osobniho posveceni, jenz, osobne poveren Panem a jen Jemu odpovedny, posky­ tuje nebeske milosti tomu, koho uzna za hodneho a kdo 0 ne zada. I kdyz tato stara teorie preziva, je ve skutecnosti urednikem ve sluzbe vecneho ucelu, jak ho dnesni cirkev realizuje a z ase i ideologicky vysvet­ luje. II. Osobni postaveni urednika se pritom utvari takto: 1. Moderni urednik, at' verejny nebo soukromy, po­ zaduje od ovladanych obcanu rovnez specificky vyssi "stavovske" socialni ohodnocenf, a take se mu ho vet­ sinou dostava. Jeho socialni pozice je garantovana hodnostnim radem a u politickych uredniku i zvlast­ nimi trestnimi ustanovenimi 0 "na padeni uredni oso-

68

by", 0 "znevazovani" statnich a cirkevnich ufadu atd. Skutecne socialni postaveni uredniku je obycejne nej­ vyssi ve starych kulturnich zemich tam, kde je silna potreba odborne kvalifikovane spravy, kde pritom pa­ nuje silna a nekolisava socialni diferenciace a kde urednici diky delM socialni moci, nakladnosti pre­ depsaneho studia nebo stavovskym konvencim po­ chazeji vetsinou z vrstev socialne a ekonomicky privi­ legovanych. Skolnim diplomem, na nejz bYva kvalifi­ kace urednika vazana, se pochopitelne v jeho social­ nim postaveni "stavovskY" prvek posiluje. Ojedinele­ napr. v nemecke armade - je toto stavovstvi vyslovne potvrzeno predpisem, ze k prijeti mezi aspiranty uredni (dustojnicke) drahy je tteba souhlasu ("volby") ptislusniku urednickeho (oficirskeho) sboru. Podobne jevy prispivaji k cechovni uzavrenosti urednictva a byly typicke pro nekdejSi byrokracii patrimonialni, obzvlaste prebendalni. Snahy opet ji v pozmenene po­ doM vzkrisit nejsou ani v moderni byrokracii nijak ridke a hraly roli i pti pozadavcich znacne zproletari­ zovanych administrativnich odborniku (tretij ele­ ment) za ruske revoluce. Nizkeho socialniho uznani se urednikum dostava tam, kde je potteba odborne skolene administrativy mala a stavovske konvence slaM, protoze se lidem otviraji siroke moznosti rydelku a socialni rozvrstve­ ni je labilni. Casto je tomu tak v nove osidlenych uze­ mich. Jmenovite ve Spojenych statech. 2. Byrokraticky urednik Cisteho typu bYvajmeno­ van nadrizenou instanci. Utednik voleny obcanstvem neni jiz postava ciste byrokraticka. Samozrejme for­ malni volba vzdycky neznamena, ze se za ni neskrYva jmenovani. Ve statni sfere napt. jmenovani od sefU strany. Zda tomu tak je, nezavisi na paragrafech stat­ nich zakonu, nybd na fungovani stranickych mecha­ nismu. Ty dokazi tam, kde maji pevnou organizaci, promenit volbu formalne svobodnou v pouhou akla-

69

T maci kandidatu jmenovanych sefem strany. Nanejvya v obvykly boj 0 hlasy pro jednoho ze dvou designova­ nych kandidatu, odehravajici se podle jistych pravi­ del. Rozhodne vsak ustaveni urednika volbou modifi­ kuje tuhost hierarchicke podti'zenosti. Urednik zvole­ ny temi, ktere ovlada, je znacne samostatny vuCi urednfkovi instancne mu nadfizenemu, protoze jeho pozice se neodvozuje "shora", ale "zdola", respektive nikoli od nadtizene uredni instance, ale od partajnich vladcu (bossu), kteti urcuji jeho dalsi karieru. Jeho kariera nezavisi na jeho ptedstavenych ve spravni sluzbe, anebo na nich nezavisi nejvic. Urednik nevo­ leny, jmenovany svym panem, si obvykle ve sluzbe vede, technicky vzato, perfektneji, nebot' za podmiIiek jinak stejnych 0 jeho vYberu a kariere velmi pravde­ podobne rozhoduji odborne zfetele a kvality. Lidovi volici, tedy neodbornici, se mohou presvedcit 0 mite odborne kvalifikace sveho kandidata do ufadu az po zkusenostech, ktere pociti sami na sobe, tedy az do­ datecne. A politicke strany at' uz si zajiat'uji zvolenf sveho cloveka jakymkoli zpusobem - at' uz tak, ze bossove strany sestavl kandidatnf listinu pro volbu formalne svobodnou, anebo tak, ze ho vybere sam aM - nesleduji ptedevsim hlediska odborna, nybrz odda­ ne sluzby vuCi stranicke moci. Rozdil je ostatne rela­ tivnf. Vzdyt' totez de facto plat! i tam, kde urednika jmenuji legitimni monarchove a jejich poddani - jenom­ ze tam je ucinek "oddanosti" jeste mene kontrolova­ telny. Ale tam, kde je anebo stoupa poUeba odborne, skolene administrativy, jako dnes vZrUsta i ve Spoje­ nych statech, a kde stranicke kliky musi poeitat s in­ telektualne vyspelym, vzdelanym a svobodne pohyb­ livym "verejnym minenim" (ktere ovsem ve Spoje­ nych statech zejmena v mestech chybf vaude tam, kde mnozstvi ptistehovalcu maji za "hlasovaci telata"), uskodilo by prosazovani nekvalifikovanych urednfku vladnouci strane pri ptistich volbach, zejmena pokud

70

uredniky urcoval jeji sM. Jestlize vedouci spravni funkcionare i utedniky jim podrizene voll lid, oslabu­ je to obvykle hierarchickou zavislost, ale i odbornou kvalifikaci. Preciznost byrokraticke masiny je tim silne ohrozena, alespon ve velkych a malo prehled­ nych administrativnich telesech. Je zmimo, ze ve Spojenych statech federalni soudci jmenovani prezi­ dentem vynikali kvalifikaci a integritou nad soudci volenjrni, ackoli se oba tyto typy cinovniku vybiraly predevsfm podle stranickych hledisek. Naproti tomu rozsahle reorganizace velkomestskych komunalnich spray, pozadovane reformatory, pocftaji skoro vsude s volenymi starosty pracujicimi s utednickym apara­ tern, kterj si samijmenuji, operujfcfmi tedy "po ceza­ r,0vsku". Efektivnost "cezarismu" produkovaneho de­ mokracii tkvf technicky v postaveni "cezara" jako svobodneho, tradici nepoutaneho poverence mas (voj­ ska nebo obcanstva), a prave proto neomezeneho ·pana nad kadrem vysoce kvalifikovanych dustojniku ci uredniku, ktere si sam vybral, nehlede na tradici ani na jine zretele. Takova vlada "osobnfho genia" je ovsem rozdflna od formalne "demokratickeho" princi­ pu veskrze volene administrativy. 3. Mfsta v byrokratickych uradech verejnych a jim obdobnych, .ale stale vice i v jinych kancelanch, byva­ ji obvykle na cely iivot. To se zpravidla fakticky pred­ poklada i tam, kde existuje vyPoved' nebo periodicky obnovovane potvrzovani. I v soukromych podnicich se tim zpravidla lisi urednik od delnika. Pravni Ci fakticka dozivotnost mista vsak neznamemi "vlast­ nicke pravo" na uredni kreslo jako za mnohych forem vlady v minulosti. Pokud nekde vznikly pravni zaru­ ky proti svevolnemu sesazeni nebo prelozeni - jako u nas pro uredniky soudni a vetsinou i pro utedniky spravni maji pouze garantovat objektivni plneni utednfch povinnosti, nerusene osobnimi ohledy. V byrokracii tedy z lepsi pravni zaruky "nezavislosti"

71

neplyne vyssf majestat, vyssi konvencni hodnoceni

\ takto zajisteneho urednika. Casto naopak. Zvlaste ve

spolecnostech se starou kulturni tradicf a socialni di­ ferenciaci. Cim tuzsi podrobenost libovuli pana, tim spise se musf zachovavat konvencni pansky styl zivo­ ta, a tu nedostatek pravnich zaruk muze v konvenc­ nim hodnoceni povznaset urednika tak, jako ve stte­ doveku povznaselo ministeriala nad svobodnika, kra­ lovskeho soudce nad lidoveho sudiho. Sesadit z funk­ ce dustojnika nebo spravniho hodnostare je u nas vzdycky snadnejSi nez sesadit "nezavisIeho" soudce, ktereho obycejne ani nejhrubsi provineni proti "zako­ nu cti" nebo proti salonnim zpusobum nestoji urad. Prave proto je vsak soudce v ocich panske vrstvy za predpokladu jinak stejnych spolecensky mene "ptija­ telnf' nez onen urednik, jemuz zavislost na panovi silneji upevflUje "stavovskou" uroveii zivotniho stylu. Prumerny urednik prirozene usiluje 0 "pravo urednf­ ka", jez by krome materiaIniho zabezpeceni ve statf posililo i garance proti svevolnemu suspendovani. To­ to usili ma vsak ptitom sve meze. Ptilisne "pravo na urad" ztezuje technicky ucelne obsazovani funkcf a take ptekazi kariete snazirych cekatehi. Mimo to si cinovnik pteje radeji zaviset na ,,kolegovi" nez na ovladanych obcanech socialne nize postavenych, a te­ dy nenese zavislost na "tech nahote" ptilis tezce. Sou­ casne konzervativni hnuti mezi badenskymi duchov­ nfmi, postrasenymi domnelou hrozbou odluky statu od cirkve, bylo vyslovne motivovano ptanim, "aby se knez nestal z pana sluhou obce". 4. Urednik zpravidla pobira penezitou odmenu v podobe pevneho platu a zarucene penze pro start Plat neni v principu mzdou vymerovanou podle ryko­ nu. Vymeruje se "stavovsky", podle funkce (hodnosti), a krome toho eventualne podle poctu let sluzby. Ufednik je pomerne dobte zajisten a navic ve spolec­ nosti vazen; proto v zemich, ktere uz nemaji pfilezi-

72

1

tost ke koloniaInim ziskum, bYva ufednieke povolani zadane, takze i pomerne hufe plaeene. 5. Podle hierarehieke struktury Utadu proehazi ufednik karierou od mist nizsleh, mene vYznamnyeh a mene honorovanyeh, k m:fstum vyssim. PrUmerny byrokrat si poehopitelne pfeje, aby byly podminky vzestupu co nejmeehanicteji fIxovany: kdyz uz ne po­ stup ve funkeieh, tedy platova stupniee "podle let", pfipadne (tam, kde se vzily ptijimaci zkousky) s pti­ hIednutim ke znamee na vysvedceni, ktera tu Ci onde vtiskuje ufednikovi nezrusitelnou pecef na eely zivot. Spolu se snahou posflit defInitivu ufedniekyeh mist a stavovsky vyhranit a ekonomieky podpotit ufednie­ ke povolani smefuje vyYoj k tomu, aby se ufady braly jako prebendy pro osoby kvalifIkovane vysvedcenim. Vseobeenou osobni a duehovni zpusobilost vsak nelze posoudit podle podruzneho znaku, jakym je skolni klasifIkaee, takze doehazf k tomu, ze prave nejvyssf politieke funkee, zvlaste ministerska kfesla, se bezne obsazuji bez jakehokoli vysvedceni.

Podminky, za nichz se vytvari byrokracie. Financni hospodareni, financovani

(W.

u.

G., str. 556)

SociaInim a ekonomickym pfedpokladem takovehoto modernfho utvareni ufadu je: 1. rozvoj peneiniho hospoddfstvi. Utednik je dnes totiz plaeen, a to pfevazne v penezfeh. Pro povahu ufednfka je to okolnost velmi vYznamna. Sarna 0 sobe ovsem neni rozhodujicl. *

* Weber v dalsim textu poukazuje na historicke pffklady byro­ kratizace pti naturalnim hospodai'stvl (staroveky Egypt za Nove rise, po�dnf nmsky principat, i'imskokatolicka cirkev ve 13.-14. stoleti, Cina).

73

(W.

u.

G., str. 559)

I kdyz tedy nen:i pIne rozvinute peneznf hospodarstvi nezbytnym ptedpokladem, je nezbytnou podminkou byrokratizace jako stale struktury, aby byly k dispo­ zici stale fondy. Tam,kde se necerpaji ze soukromeho zisku jako pri byrokraticke organizaci velkeho mo­ derniho podniku nebo z pevneho vYnosu statku jako na pozemkovem panstvi -, predpoklada trvala existence byrokraticke spravy pevnou soustavu dan!. Pro ni je ze znamych duvodu penezni hospodarstvi jedinou jistou bazi. Proto dosahovala byrokratizace spravy pomerne znacne vyssiho stupne v mestskych obcich s pIne rozvinutY'm peneznim hospodatstvim nez v soudobych tislch, plochou mnohem rozsahlejslch. Jakmile ovsem tyto staty mohly rozvinout pravidelny system davek,rozrostla se v nich byrokracie mnohem rozsahleji nez v mestskych statech, ktere, pokud se jejich rozsah uddoval v ptimerenych mezich, vykazo­ valy vsude tendenci k plutokraticke kolegialni sprave honoracni, jaka jim dobre vyhovovala. NejvlastnejSi pudou pro byrokratizaci spravy byl odedavna specific­ ky vYvoj nakladu na spravu, a to:

Kvantitativni rUst administrativnich ukolu (W. u. G., str. 559) 2. Jejich kvantitativni rust. Klasickou zivnou pudou pro byrokratizaci spravy v oblasti politiky je velky stat a masova strana. To ovsem neznamena, ze kaZdy velky statnf11:tvar, ktery z historie zname, mel byrokratickou spravu.*

V rozsahle pozn amce Weber ukazuje, ze bez byrokraticke spra­ vy byl politickou jednotkou nepevnou, s omezenou akenl schop­ nosH. Kulturni jednotu v nem vytvarela napi'. stavba cirkve, ve �,

74

Jako priklady byrokratizace velke masove strany 8e uvadi socilHni demokracie a ve velkem meritku obe hlavni americke strany.

Kvalitativni rozvoj administrativnich ukolit

(W u. G., str. 560-561) 3. Jeste vice nez kvantitativni rozmery podnecuje by­ rokratizaci kvalitativni rozpeti a vnitrnf rozvoj spravnich ukolu. Popud k byrokratizaci a smer jejfho zamereni se muze utvatet ruzne. V nejstarsi zemi s byrokratickou statni spravou, v Egypte, slo 0 tech­ nickou nezbytnost centralne tizenym hospodatstvim regulovat pro celou zemi vodni rezim. Ta nezbytnost vytvotila pisarsky a urednicky aparat. Ten pak jiz v rane doM nalezl druhe pole pusobnosti v mimorad­ ne stavebni Cinnosti, organizovane vojensky. Jinak zpusobovaIy byrokratizaci nejcasteji potreby spojene s budovanim stale armady k mocenskopolitickym ci­ Ium a tomu odpovidajici vjvoj finand. V modernim state klade mimo to rostoud naroky na spravu stou­ pajici komplikovanost' civilizace a ptispiva rovnez k byrokratizaci. Rozsahlou expanzi za hranicemi i za moti uskutecnily, pravda, staty s vladou honoracni (Rim, Anglie, Benatky), ale, jak jeste ukazeme, statni sprava v takovYch honoracnich statech mela v porov­ nani se staty byrokratickymi relativne slabou inten­ zitu a prflis mnoho trvalych ukoIu k reseni a k vyri­ zovani si do sveho provozu nepribirala. Rozumejme dobre: v obou ptipadech struktura statni moci silne ovlivnila kulturu. Jen malo ji vsak ovlivnovala statsttedoveku stale vice zbyrokratizovana. Rimska tise a britske im­ perium se prave v obdobf nejvetSi expanze malo opiraly 0 byrokra­ cii, obesly se bez nf proto, ze minimalizovaly sve funkce smerem dovnitt (omezovaly se na tidke intern! zAsahy, jen kdyz to nevy­ hnutelne zadal "zajem statu").

75

nim tizenim a statni kontrolou. Platt to 0 vsem vsu­ dy, od soudnictvi az po yYchovu. Kulturni naroky tam vzrustaly vicemene rustem bohatstvi nejvlivnejsich vrstev ve state. Rust byrokratizace je do jiste miry proste funkcf rustu bohatstvi, konzumne vyuzitelneho a vynakIa­ daneho na konzum, jakoz i zjemneIe techniky zivota, ktera se tim umozilUje. To pusobi zpetne na lidske potteby, a tak roste subjektivni nezbytnost organizo­ vane spolecenskohospodarske a inter1!)kalnf, tedy by­ rokraticke pece 0 nejruznejSf potfeby zivotnf, dnve bud nezname, anebo uspokojovane soukromphospo­ darsky a lokalne. Z politickych momentu ptispiva k byrokratizaci stoupajici narok, aby spolecnost na­ vykla na absolutni klid a bezpeci mela ve vsem vsudy poradek a ochranu ("policH"). Na poCatku se vedlo jen sakralni a smirci zazehnavani krevnich rozepti a bezpecnost jedince se ponechavala jen na soIidarite a pomste jeho klanu; odtud vsak vede nepretrzita ces­ ta az k dnesnimu statutu policisty jako "zastupce Bo­ ha na zemi". Z jinych momentU pusobi zvlaste rozma­ nite takzvan� "socialnf politicke" ukoly. Na moderni stat je zcasti interesenti prenesli, zcasti je z mocen­ skopolitickych a ideologickych motivu stat uzurpoval. Ty jsou ptirozene nejsiIneji podmineny ekonomicky. Z faktoru v podstate technickych padaji jako prlikop­ nici byrokratizace na vahu modernf komunikace, spravovane a obhospodarovane spolecensky. Byro­ kratickou spravu vyzaduji zcasti z nutnosti, zcasti v technickem zajmu, verejne suchozemske i vodni cesty, zeleznice, telegraf atd. Hrajf tu namnoze po­ dobnou roli jako ve sttedovekem Orientu mezoppt"am­ ske kanaIy nebo regulace Nilu. Stupeii rozvoje komu­ nikaci je zaroven dulezitou, ne-li rozhodujici podmin­ kou, aby byrokraticka sprava mohla fungovat a rozvi­ jet se. Ve starem Egypte, na bazi naturalniho hos­ podatstvi, by bez prirozene nilske dopravni drahy by-

76

,

rokraticka centralizace nikdy nemohla dosahnout ta­ koveho stupne, jakeho dosahla. V dnesni Persii jsou telegrafni urednici oficialne povereni Ukolem sdelo­ vat sachovi pres hlavy mistnfch uradil hlaseni 0 uda­ lostech v provincifch a k tomu rna kazdy z nich tez pravo podavat pfimo po telegrafu stiznosti. Modernf okcidentalni stat lze fidit tak, jak je dnes fizen, pro­ toze ovlada hustou telegrafnf sit' a rna k dispozici pos­ ty a zeleznice.

Technicke prednosti byrokraticke organizace

(W.

u.

G., str. 561-562)

Rozhodujfci pficinou, proc se byrokraticka organizace sifi, jsou jeji technicke prednosti pred jinymi formami organizace. K nfm se rna byrokraticky mechanismus asi tak, jako se rna stroj k rukodelne nemechanizova­ ne vyrobe. Presnost, rychlost, jednoznacnost, zbeh­ lost v jednani, navaznost, diskrece, striktni podrize­ nost, mene ttenic, uspora vecnych a osobnich nakla­ du, to vse je optimalni pri administrative dusledne byrokraticke a zvlaste pn monokraticke administra­ tive se skolenymi urednfky. 'Tim predei vsechny for­ my spravy vykonavane kolegialne, eestnymi funkce­ mi nebo mimot1:tedne. (W.

u.

G., str. 562-563)

Byrokratizace predevSim skyta optimalni moznost zavest v administrative delbu prace podle ciste vec­ nych kriterii, a to tim, ze jsou jednotlive prace pti­ delova,ny specificky ptipravenym funkcionarilm, kte­ tf se stale doskoluji. Vyfizovat veci "vecne" pak pre­ devsim znamena vytizovat je "bez ohledu na osobu", die vypocitateinych pravidel. Jednat "bez ohledu na osobu" je vsak take heslem "trhu" a vtibec kazdeho

77

nepokryteho sledovanf ekonomickych zajmu. Dusled­ ne prosazenf byrokratickych panstvi znamena niveli­ zaci stavovske "cti", cHi, neni-Ii zaroven omezovana svoboda trhu, znamena i univerzaIni panstvi "tfid­ nfho postaveni". To, ze tento dusledek byrokratickeho panstvi nepokracuje vsude zaroven s posilovanim by­ rokratizace, zalezi na rUznych moznych principech, podle nichZ politicke spolecenstvi kryje sve potfeby. Pro moderni byrokracii rna vsak rozhodujici vyznam ten druhy rys: "vypoCitatelna pravidla". Aby vysledky byly vypoCitatelne - to je vubec pozadavkem modernf kultury, zvlaste jeji technicke a ekonomicke zaklad­ ny. Dusledna byrokracie stoji ve specifickem smyslu na principu "sine ira et studio"·. Tato jeji specificka vlastnost, pro kapitalismus velmi vitana, se tim vice zdokonaluje, clm vice se "odlidst'uje". Zdokonalova­ nfm minime vlastnost, tolik chvalenou, ze se pri vyti­ zovani ufednich zalezitosti dati vyloucit Iasku i nena­ vist, vsechno Ciste osobni a vubec vsechno iracionalni, co se vymyka kalkulu, vsechny elementy citove. Na­ misto panu ze starych radu prodchnutych osobni uca­ sti, pftzni, milosti, vdecnosti, moderni kultura, cim je komplikovanejsl a specializovanejsi, tim vic chce mit v aparatu, 0 nejz se opini, lidsky neucastneho a tedy ryze "vecneho" odbornika. Toto vsechno zpravidla ve vhodne kombinaci nabizi byrokraticka struktura. Ze­ jmena pro justici vytvari obvykle teprve ona pudu k prosazeni pojmove usoustavneneho racionalniho prava na podklade "zakonu",jak je ve vysoke technic­ ke dokonalosti vytvofila teprve doba timskeho cisa­ rstvi. Ve stredoveku pokracovalo prijeti tohoto prava ruku v ruce s byrokratizaci soudnictvi: jak na mista ve stare justici, tidici se tradici nebo iracionalnimi pohnutkami, pronikali racionalne skoleni specialiste.

*

78

Tj. nestranne, "ani s hnevem, ani s pnzni".

I

(W.

u.

G., str. 565)

Pozadavek "vecnosti" a "odbornosti" nem ovsem nut­ ne totez, co hegemonie nejake obecne abstraktni nor­ my. Ani v justici...

Koncentrace provozntch pros tfedk u

(W.

u.

G., str. 566)

Byrokratickou strukturu provazf koncentrace vee­ ny e h prostfedku v rukou sMa. Znamy a typicky je v tom smeru vjvoj soukromohospodarskych velko­ podniku a je to jejich podstatnym znakem. Podobne vsak i znakem korporaci vetejnych. Byrokraticky ti­ zene vojsko faraonu, pozdni tfmske republiky a prin­ cipatu a hlavne armada moderniho militaristickeho statu se lis! od lidovych vojsk zemedelskych kmenu, od obcanskych vojsk antickych mest a od milici mest rane sttedovekych tim, ze tato vojska se musela sarna vybavit a sarna se 0 sebe starat, kdezto byrokraticka armada je vyzbrojovana a zasobovana z magazinu vIadcovYch. Dnesni valka, valka stroju, to cinf tech­ nicky nezbytnym, tak jako si stroje v prumyslu vynu­ cuji koncentraci provoznich prosttedku. V minulosti naopak vznikala byrokraticka, vIadcem vybavovami a vydrzovana vojska ponejvice tehdy, kdyz se absolut­ ne nebo relativne ztencila vrstva obcanu hospoddrsky schopnych sami se vystrojovat, takze by poctem ne­ staCili postavit pottebne vojsko. Aspon relativne ne, v dostatecnem pomeru k rozsahu imperia, jehoz by chtel stat dobyt.

(W.

u.

G., str. 567)

Obdobne i v ostatnfch sferach jde byrokratizace spra­ vy ruku v ruce s koncentraci provoznfch prostted-

79

ku... Dosahuje se tim "hospodarnosti" ve vereJne spfllve stejne jako v eentralizovanem kapitalistiekem velkopodniku. To, ze se pres vsechny sve nesporne teehnieke pfed­ nosti byrokracie rozvinula pomerne pozde, zpusobila fada pfekdzek, ktere se definitivne odstranily teprve za jistyeh soeialnieh a politiekyeh podmfnek.

Nivelizace sQci6lnich rozdilu

rw. u. G., str. 567) Byrokratieka organizaee se zpravidla dostava k moei jedine na podklade alespon relativnf nivelizace teeh socidlnich a ekonomickych rozdilu, ktere padaly na vahu, kdyz slo 0 zastavanf administrativnieh funkei. Jiste stfrani spolecenskych nerovnosti nezbytne pro­ vazl moderni masovou demokracii, na rozdil od de­ mokratieke samospravy v malyeh homogennieh jed­ notkach. Hlavne pro jeji eharakteristieky princip: vy­ konavat moe podle abstraktnieh pravideL Ten vyply­ va z pozadavku "rovnosti pfed zakonem" ve smyslu osobnim i vecnem, tedy z popfenf privilegii a ze za­ sadni nepfipustnosti pfistupovat k reseni veci "pfi­ pad od pffpadu".

(W.

u.

G., str. 568-569)

Jde ovsem vyhradne 0 nivelizaci ovlddanych. Vlad­ noue! skupina, byrokratieky rozclenena, muze mit vuci nim faktieky, ale casto i institueionalne zeela au­ tokratieke postaveni. Je nasnade, ze takoveto "demokratizaci" skoro vzdy nahravajf jiste ekonomieke pomery. Velmi casto ekonomieky podmineny vznik nove tfidy, at' jiz eha­ rakteru plutokratiekeho, maloburZoazniho nebo pro­ letafskeho, pfivolava na pomoc nebo teprve bud! k zi-

80

votu nebo vyzy-va k navratu politickou moc, nekdy legitimnf, nekdy cezaristicke povahy, aby s nf dosahla ekonomickych nebo socialnfch vYhod. Ackoliv na druhe strane je rovnez mozne a historicky potvrzene, ze iniciativa vyjde "shom" a je Ciste politicka. I to, ze tezi z politickych a zejmena mezinarodnfch konstela­ cf a vyuzije existujicich hospodafskych a politickych rozporu a ttfdnfch zajmu ke svYru vlastnfm mocen­ skopolitickym cflum. Jen proto vychyluje spolecenske pomery z jejich vZdy labilnf rovnovahy a latentni roz­ pory vybicuje do konfliktu. Zobecnovat je zde sotva mozne.

Trvalost byrokratickeho aparatu CW. u. G., str. 569-570)

Jakmile je byrok�acie jednou dokonale vybudovana, patti k socialnim vytvorum nejtfze znicitelnym. Prave byrokratizace je specificky prostfedek,jak se jednanf "pospolite" prevadi v racionalne usporadane jednanf "spolecenske". Jako instrument k "zespolecen­ steni" mocenskych vztahu je tedy mocenskym pro­ stredkem prvniho radu.

Hospodarske a socialni nasledky byrokratizace CW. u. G., str. 571-572)

Je jasne, ze byrokraticka organizace v socialnim _a zvlaste v politickem titvaru muze mit a miva hlubo1ce hospodafske dusledky. Jake? To ptirozene vzdycky zalezi na tom, jak je rozdiHe­ na ekonomicka a politicka moc. Specialne tez na tom, ktere oblasti vznikajfcf byrokraticky mechanismus okupuje, tedy na tom,jaky smer mu udell spolecenske sfly, jez ho uzivaji. Casto vede ke skryte plutokraticke

81

distribuei moei. Za byrokratickymi organizacemi an­ glickych a zvlaste americkYch stran stoji zpravidla bohati mecenasi. Ti je financuji, a tim je take mohou dalekosahle ovlivnovat. Mecenasstvi napr. pivovaru v Anglii a takzvaneho tezkeho priimyslu anebo zase hanzovniho svazu v Nemecku s jejich volebnimi fon­ dy je tez dostatecne zname. Byrokratizace a socialni nivelizace v politickych utvarech, obzvlaste statnich, spojena s odbouravanim lokalnich a feudalnich privi­ legii, ktere ji pfekazely, prosazovala se v novoveku tez zhusta v zajmu kapitalismu a ve spolku s nim viz mocne historicke spojenectvi absolutni monarchie s kapitalistickymi zajmy. Pravni nivelizace a zruseni lokalnich, pevne zakorenenych utvarii ovladanych honoraci rozsiruje akcni prostor pro kapitalismus. Na druhe strane nas neprekvapi, kdyz bude v ruz­ nych pfipadech znacneho dejinneho dosahu byrokra­ tizace vychazet vstrfc malomest'aekemu zajmu 0 tra­ dicni "zajistenou existenci", anebo i zamerum statne socialistickym, a kdyz bude podvazovat sanee na sou­ krome zisky. Tak tomu bylo specialne v antiee a tak tomu mozna bude v budouenu u nas. Organizace spravy pfinejmensim velmi podobna v Egypte za faraonii, pak v obdobi helenismu a pak v dobe nmske piisobila velmi rozdilnymi uCinky. Zde se ukazuje, ze byrokratizaee rna v hospodatstvi velmi riizny efekt podle toho, kam smeruji politicke kompo­ nenty, ktere se do nt vkladaji. To, ze existuje byrokra­ ticka organizace, jeste mnoho nenapovi 0 jejieh hos­ podatskych ucincieh. Hospodarske uCinky zajiste vy­ volava. UrCiteji se da soudit na ucinek socidln£. Nivelizuje. Alespon relativne. Ale i tady je treba pamatovat, ze byrokracie sarna 0 sobe je jen obrabeci stroj, a ten se miize upotrebit pro velice ruzne moeenske zajmy. I pro Ciste politieke, i pro Ciste ekonomicke, i pro lee­ jake jine. Proto take nesmfme pfilis preeenovat jeji

82

paralelnost s demokracii, i kdyz je typicka. I feudalni vIadnouci klany si za jistych okolnosti poslouzi timto instrumentem. Existuje i moznost, ze byrokracie sprayY se zamerne poji s budovanim stavovske struk­ tury, anebo ze je pohanena silami existujici nerovnos­ ti spolecenske moci, jako se to stalo za rimskeho principatu a v mnohych jinych statnich znzenich ab­ solutisticke formy. Utady take byvaji vyhrazeny jen urCitym spolecenskym stavum, mnohdy vyslovne, jes­ te casteji fakticky. Obecna demokratizace spolecnosti v modernim smyslu slova, at'skutecna ci jen formalni, je sice ob­ zvlaste prihodnou, ale naprosto ne jedinou moznou platformou pro postupy, pri nichZ se koneckoncu usi­ luje 0 nivelizaci jenom tech spolecenskJch sil, ktere prekazeji v ceste v te oblasti zivota, ktera se ma v da­ nem ptipade dobJt. A rozhodne nesmime zapominat na skutecnost, na niz jsme uz vicekrat narazili a na kterou musime znovu upozornit, a to, ze "demokra­ cie", ptestoze si nevyhnutelne, avsak nechtene zada byrokratizaci, je neptitelkyni vlady "byrokracie". A kdyz na to prijde, klade byrokraticke organizaci velmi citelne ujmy a zabrany. VZdycky, u kaZdeho jednotliveho historickeho pti­ padu, musfme zkoumat, jakym specifickym smerem pusobi byrokratizace prave v nem.

Mocenske postaveni byrokracie

(W.

u.

G., str. 572-574)

Ponechame tedy nerozhodnuto, zdali uvnitt vsech modernich statu bez vJjimky, kdyz vsude tak pokroCi­ Ia byrokratizace, vykazuje ptirustek take moe byro­ kracie. Z pouhe skutecnosti, ze byrokraticka organi­ zace je nejdokonalejsim mocenskym prostredkem v rukou tech, kdo ji disponuji, nelze jeste usoudit, jak

83

velkou vahu doka.ze byrokracie v danem socialnim utvaru svym koncepcim zjednat. 0 tom nerozhoduje ani stale vetsi "nepostradatelnost" Utednictva,narus­ tajiciho do milionovych poctu,asi stejne jako nerozho­ duje - na coz poukazi mnozi ptedstavitele proletar­ skeho hnutf ekonomicka nepostradatelnost proleta­ riatu 0 mire jeho sociaIni nebo politicke moci. To by pak tenkrat, kdyz ptevladala prace otrocka a kdyz se svobodni za takovych pomeru stitili "ponizujici" pra­ ce, museli byt otroci naramne mocnf, protoze byli pfi­ nejmensim take tak nepostradatelni. Takovouto uva­ hou tedy nelze a priori rozhodnout, zdali nekde moc byrokracie roste. Dnes se ostatne pfibfraji k jednanim interesenti nebo znalci neurednfci, anebo naopak laicti predsta­ vitele, ktefi veci ani nerozumejf. Tvon se ruzne lokal­ nf, interlokalni i centralni parlamentarni nebo jine reprezentativni ci korporativni organy. To, zda se, svedcl nikoli 0 rustu moci byrokratu, ale 0 pochodu opacnem. Jak dalece je toto zdani pravdou, bude potrebi rozebrat v jine kapitole. Zde povsechne tekne­ me jen tolik: Plne rozvinuta byrokracie rna vzdy velmi silnou mocenskou pozici. Za normalnich pomeru pozici pte­ vazujici. Je uplne jedno,kteremu "panu" slouz!. Zdali je to "narod" vyzbrojeny zbrani "zakonodarne iniciati­ vy", "referenda" nebo sesaditelnosti funkcionaru. Zdali je to parlament zvoleny na aristokratictejsi ne­ bo "demokratictejsi" bazi, vyzbrojeny pravem ci fak­ tickou moznosti "vyslovit neduveru". Zdali je to aris­ tokraticke kolegium,jez se legalne anebo fakticky sa­ rno dopli'iuje a je obdobne vyzbrojene. Zdali je to lidem zvoleny prezident nebo dedicny "absolutni" ci "konsti­ turni" monarcha. Vsichni bez rozdilu jsou vuci skole­ nym urednikum vedoucim provoz administrativy, vu­ Ci "odbornikum", v postaveni diletantu. TJ1to pfevahu zasvecenych profesionalu sa.- kaMa

84

1

byrokracie snaii jeste zesilit utajenim svYch znalosti zameru. Byrokraticka sprava ma vzdy tendenci bYt 8.E:r:.IlYOU s vyloucenim vefejnosti. Byrokracie skrjva Bve vedeni a sve konani pfed kritikou, jak jen muze. Pruske cirkevni organy dnes hrozi disciplinarnfm ff­ zenim fararovi, ktery by nekomu tretfmu ukazal po­ kyny a jine materialy, jez dostava, protoze by tim mohl zavinit jejich kritiku. Ucetni perskeho sacha cinili z etatizacnfho umen! pffmo tajnou nauku a uzi­ vali tajneho pisma. Pruska ufedni statistika publiku­ je vetsinou jen to, co nemuze uskodit zamerum byro­ kracie, ktera je u moci. V nekterych oborech spravy vypljva tendence k utajovani z povahy veci. Zajiste vsude tam, kde jde o mocenske zajmy daneho utvaru orientovane nave­ nek: proti hospodarskemu konkurentovi,jde-li 0 sou­ kromy podnik, proti cizf, potencialne neptatelske mocnosti, jde-li 0 stat. Postupy diplomacie se smejf verejne kontrolovat jen ve smyslu velmi omezenem a v mite velmi omezene, maji-li dospet k uspechu. Vo­ jenska sprava, jak vzrusta vYznam ciste technicke stranky, musi stale pecliveji pecovat 0 utajenf svYch nejdulezitejsfch smernic. Nejinak si vedou politicke strany,jejichz provoz se stale vice byrokratizuje, a to pres vsechnu okazalou publicitu katolickych shromaZdeni a sjezdu strany. Obchodni politika vede napr. v Nemecku k tomu, ze statistiky vyroby jsou prisne duverne. A kdykoli se nejaky sociaInf utvar takto navenek obrn!, vede to samo sebou k upevnovanf pozice tech sil, ktere jsou v nem u moci. Avsak mocenske ambice byrokracie vzdy mifi mno­ hem dal, nez kam sahli obor onoho vecne zduvodne­ neho tajeni. Pojem "uredni tajemstvf" je jeji specificky "vynalez a ona nic nefedruje tak fanaticky jako tuto manyru, trebaze v mnoha oblastech cinnosti vubec neni vecne zduvodnena. Je-li byrokracie postavena 11

I

85

,I

proti parlamentu, bojuje z jakehosi moeenskeho in­ stinktu proti jeho pokusum opattovat si sam informa­ ce pnmo od interesentu (anketni pravo). Spatne in­ formovany, a tedy bezmoeny parlament je byrokracii samozrejme vitanejsi - pokud jeho nevedomost vyho­ vuje jejim zajmum. I absolutni monarcha musi ustu­ povat prevaze odbornych znalosti byrokratu v jis­ tern smyslu prave on je vuCi ni nejvice bezmocny. Vseehny zlostne pokyny Fridricha Velikeho 0 zruseni nevolnictvi se cestou k realizaci taktka rozplynuly, protoze lltedni mechanismus je proste ignoroval jako nahodile diletanske napady. To kral konstitucni jestlize se dohodne se spolecensky vyznamnou casU poddanyeh - uz miva ptece jen vetsf sanci, aby se s pomoci trosky verejne kritiky podilel na vIade. Mu­ ze ji prece jen ponekud spis kontrolovat nez absolutni monareha. Rusky car stareho rezimu ztidka dokazal natrvalo prosadit sebemensi vee, jestlize se nelibila jeho byrokraeii a odporovala jejim zajmum. Jeho mi­ nisterstva, ac mu jako samovladci pfimo podlehala, tvotila jak vystizne poznamenal Leroy-Beaulieu konglomerat satrapii, jez se mezi sebou potykaly vse­ mi prostredky osobnieh intrik a zejmena se neustale bombardovaly objemnymi "pametnimi spisy". Proti nim byl monarcha jako diletant bezmo,cny. Pti ptechodu ke konstitucionalismu se zase nevy­ hnutelne koncentruje usttedni byrokraticka vIada v jedneeh rukou, je podtizena monokratiekemu diri­ gentovi, ministerskemu ptedsedovi. Jeho rukama proehazi vseehno, co je adresovano panovnikovi. Mo­ narehu to skoro totalne stavi pted kuratelu sefa byro­ kracie. Vilem II. se 0 to ptel ve znamem konfliktu s Bismarckem, ale zahy musel vsech utoku na tento princip zanechat. Jakmile panuje odbornictvi, muze si monarcha udrzovat realny vliv uz jedine pravidel­ nym, z centra byrokracie planovite tizenym stykem s jejim sefem. Konstitueionalismus beztak svadi by-

86

rokracii a panovnika do zajmoveho spojenectvi proti vIadychtivosti vudcu stran a parlamentu. Avsak proti byrokracii je konstitucni monarcha bezmocny prave proto, ze v parlamentu oporu nema. Kdyz se v listopadu 1918 v Nemecku od cisare odvratily "tis8ke veliciny", prusti ministti a nejvyssi ffssti uredni­ ci, byl cisar ztracen, stejne jako za obdobnych okol­ nosti na pude lenniho statu v roce 1056. Presto je to dnes vYjimka. Ackoliv, protoze se vzdy nabizeji ctizadostivi cekatele, jimiz je mozne nahra­ dit nepohodlne, prilis samostatne uredniky, rna dnes monarcha proti byrokratovi rozhodne lepsi pozici, nez mel ve state feudalnim nebo i ve "stereotypizovanem" state patrimonialnim. Jen urednici ekonomicky nezavisli, prislusnici ma­ jetnych vrstev, mohou si za danych okolnosti dovolit ztratu kresla. Rekrutuji-li se urednici z vrstev nema­ jetnych, zvetsuje to dnes, tak jako dffve, moc panovu. A jenom urednici patrici ke spolecensky vlivne vrstve, s niz monarcha vedome pocita jako s oporou sveho trunu, mohou (jako napr. takzvani "Kanalrebe­ Hen" v Prusku) natrvalo zcela paralyzovat jeho vuli. Nad vecnymi znalostmi byrokracie nabyvaji vrch jedine vecne znalosti soukromohospodarskych intere­ sentu v oblasti ekonomicke. To proto, ze vyznat se ve svem oboru je pro ne ptimo existencni otazkou. Chyby v urednf statistice nemaji pro byrokrata, ktery je za­ vinil, zadne prime hospodarske dusledky. Kapitalis­ ticky podnik vsak za chyby v kalkulaci pIaU ztratami nebo krachem. Vsak take jeho mocensky prostredek, hlavni kniha, je jako "tajemstvi" schovan jeste bez­ pecneji nez akta v urade. Uz proto je uredni vliv na llOspodarsky zivot VEl veku kapitalismu stlacen do tak uzkych mezi a vsechna statni naffzeni v teto sfere tak casto sklouzavaji na nepredvidane a nezamysle­ ne drahy, anebo se stavaji iluzornimi, diky interesen­ tum, kteff se ve svem podnikani vyznaji Iepe.

87

Racionalismus. Vychova a vzdelani (W. u. G., str. 567-577) Nemuzeme zde analyzovat vsechny pronikave kul­ turni ucinky, ktere rna byrokraticka struktura vlady v kaMe sfete, do nlZ pronikne. Napomaha samoztej­ me racionalnfmu zpusobu zivota. Ovsem tomu pojmu lze vkladat ruzne obsahy. Vseobecne pIaU, ze byro­ kratizaci se v ruznem smeru silne podporuje racio­ nalni "vecnost", profesionalita, odbornost. Pozastav­ me se jen u jedne stranky tohoto procesu: u uCinku na vychovu a na vzdiJZdni. Nase kontinentalni evropske vzdiHavaci ustavy, zvlaste vyssi, maji podavat vedomosti pottebne k od­ borne Jkousce, jak ji stale vic dnesni byrokracie vyza­ duje. CHi "odborne vzdelani". Odborne zkousky se skladaly a skladaji i mimo re­ vir byrokracie, zadaji se i pro "svobodna" povolani Iekate a advokata, zadaly se take pro cechovne orga­ nizovane temeslo. A byrokratizaci ani nutne nedo­ provazeji. Francouzska, anglicka a americka byro­ kracie se bez nich dlouho obesla, nahrazovalo je sko­ leni a pusobeni ve strane. "Demokracie" zaujima k odbornym zkouskam jako ke vsem jevilm byrokra­ tizace, ktere si sarna vyzadala, dvojaky postoj. Na jedne strane pro ni znamenaji nebo se zdaji znamenat "vyber" kvalifikovanych lid! ze vsech soCiaInich vrstev namfsto vlady honorace. Na druhe strane je obava, ze zkouskou a diplomem se vytvari privilegovana ,,kasta", a to se nesmi ptipustit. Ostatne zkousky bYvaly uz v ptedfeudalnich a rane feudalnich epochach. Koleb­ ku mely podle vseho v panstvich organizovanych pre­ benddlne. Obroci, prebenda, to byla pro cekatele, ne} dtive pro duchovniho - v isiamskem Orientu a ve stte­ doveke Evrope -, potom i pro svetskeho - jako v Cine -, cena, pro kterou se studovalo. Pravda, zkousky ten­ krat mivaly jen zcasti charakter odborny.

88

n I

1

t

1

Teprve za nasich casu pina byrokratizace ptivedla odborne zkousky k rozkvetu. Reforma v "civil service" je pozvolna importovala do Ameriky. Take do jinych zemi pronikaji ze sveho evropskeho hnfzda, z Nemec­ ka. Potreba vysokoskolsky vzdelanych techniku, ko­ mercialistU atd. je siri po svete. Napomaha tomu i spolecenska prestiz, kterou lze diplomem ziskat, zvhiste muze-li se navic obratit v zisk ekonomickY. eim bYval za moei slechty ro­ dokmen, tim je dnes skolni diplom. Je znamkou spo­ lecenske urovne a take kvalifikacf pro statni uredni­ kyo Vsude se vola po zavadeni rUznych vysvedceni, diplomy z univerzit a vysokych ekonomickych a tech­ nickych skol vytvareji privilegovanou vrstvu v ura­ dech a kancelatich. Davaji sanci pnzenit se mezi ho­ noraci (i v podnikove kancelari se s diplomem da po­ myslet na ruku sefovy dcery), jsou vstupenkou do kruhu, kde plat! "kodex cti", jsou poukazkou na plat "podle funkce" misto mzdy podle vykonu, na pravideI­ ny postup v hodnostech a na penzi, a hlavne privile­ gium na spolecensky a hospodarsky ryhodne misto. Ale jestliZe se ted' ve vsech oborech tak hlasite vola po absolutoriu skol a po vysvedceni ze zkousek, nezna­ mena to veru, ze by se najednou vsude probudila tou­ ha po vzdelanf. Chce se jen omezit pfistup n a mista a monopolizovat tato mista pro majitele vysvedcenL Univerzalnim klicem k monopolu je dnes zkouska, proto se vsude zkousky tak zdurazuuji. A protoze se pfed diplomovou zkouskou musi nejdfiv studovat, a to stoji dost penez a casu, potlacuje se vsemi temi pro­ stfedky nadanf a zvyhodnuje se majetek. Vzdyf "du­ chovni" naklady na skoini vysvedceni jsou dost nizke, a jak se studuje masove, jsou cim dal nizsl. A jako kdysi bylo k ziskani lena podmfnkou vest rytirsky zivot, tak se i dnes na vysokych skolach udilejicich diplomy udrzuji v pozustatcich podobne spolecenske zavazky. V anglosaskych zemich je to sport a klub.

89

Byrokracie jako stav

(W.

u.

G.,

str.

577-578)

Byrokrade se taM vsude snaZi utvrdit si jakesi "pni­ vo na urad" zavedenim radneho disciplinarniho nze­ ni, zamezenim moznosti, aby"predstavenJ" s urednf­ ky volne disponoval. Snazl se zajistit urednikovi mis­ to, postup, zabezpeceni ve stan. Podporuje ji v tom obcanstvo, ktere by ve svem "demokratickem" zapalu rado videlo oslabeni vlady nad sebou a doufa, ze kdyz se panum nedovolf libovolne zachazet s uredniky, omezi se vubec panovani. Takto se tedy z byrokracie, jak v kupeckem konto­ ru, tak ve verejne sluzbe, dela spolecensky "stav", jako tvorili stav zcela odlisni nositele urednich funkcf v minulosti. UZ dnve jsme podotkli, ze takove stavov­ stvi svyro zpusobem prispiva k tomu, aby se byrokra­ de vyuZilo pro jeji specificke ukoly. Reakcf na toto domnele stavovstvi jsou "demokra­ ticke" snahy, aby urednici nebyli jmenovani, ale na kratke obdobi voleni, aby se s nimi nevedlo discipli­ mirni rizeni, ale aby byli odvolavani lidovym hlasova­ nim, cHi aby s nimi nedisponoval hierarchicky nadra­ zeny"vladce", ale aby s nimi nemene libovolne dispo­ novali ovladani, respektive sM strany, ktery je ovlada.

Zaver

(W.

u.

G.,

str.

578-579)

Byrokraticka struktura je pozdni produkt. eim hlou­ beji sestupujeme do minulosti, tim typictejsi jsou po­ mery, kdy panstvi neni byrokraticke a nema ani urednictvo. Byrokracie je svou povahou racionalni. Plati v ni pravidla, licel, prostredek, neosobnf "vecnost". Jak-

90

mile povstala a rozsifila se, pusobila vsude revolucne tim, ze s nf vtrhl do vsech oblasti spolecenskeho zivo­ ta racionalismus. Jeste 0 tom budeme mluvit. Nicila pfitom ty struktury panstvf, ktere nemely charakter takto racionalni. Ptame se tedy, ktere struktury to byly.

91

IV. Patriarchalismus a patrimonialismus

Patriarchalni panstvi. Jeho vznik (W. u. G., str. 580-582) Z predbyrokratickych struktur panstvi je daleko nej­ dulezitejsf struktura patriarchdlni. Bytostne se za­ khida nikoli na urednfm zavazku k vecnemu neosob­ nimu ucelu a na plneni abstraktni normy, ale vYlucne na osobni loajalite. Koreny rna v autorite hlavy do­ macnosti. S neosobnim, k vecnym ucelum zamere­ nym byrokratickym panstvim rna tato osobni autori­ ta to spolecne, ze je trvala a "vsednf". Mimoto maji obe podobnou vnitrni oporu: odpovidajf normam. Ovsem za byrokratickeho panstvl jsou tyto normy stanoveny racionalne, dovolavajf se smyslu pro ab­ straktnf zakonnost a predpokladaji technickou pru­ pravu. Za patriarchalniho panstvi se normy odvozuji z tradice. Z vfry v nezrusitelnost toho, co existuje od nepameti. Za techto dvou typu panstvf je smysl norem zasad­ ne ruzny. Za byrokraticke vlady pravomoc vynest ne­ jaky konkretni pokyn dava poverene osobe uzakone­ na norma. Pri panstvi patriarchalnim je legitimita panovych rozkazu dana jeho osobni nadrazenostl a pouze fakt jeho autority a meze jeho moci jsou dany normami, ovsem tyto normy nejsou uzakonene nor­ my, je to jen posvecena tradice. Fakt, ze ten a ten pan je jeho velitel, je vtisknut do vMomf poddaneho pev­ neji nez cokoli jineho. Pan vladne neomezene, podle libosti, hlavne nen! vazan pravidly, pokud ho neome­ zuje tradice anebo moe konkurencnf. Naproti tomu nanzenf byrokratickeho urednika muze v principu zachazet jen tak daleko,jak mu to dovoluje jeho spe­ cialni ,,kompetence", a ta je stanovena normou. Ob­ jektivnim zakladem byrokraticke pravomoci je tech-

92

nicka nepostradatelnost byrokratu spocivajic1 ve spe­ chHnich odbornych znalostech. Kdezto jde-li 0 autori­ tu pana domu, tu se pietni vira v ni zakhida na osob­ nich vztazich a na situacich, ktere se dlouholetym trvanim vzily a staly pfirozenymi. Vsechny cleny do­ macnosti uvadi do' zavislosti tesne osobni trvaIe sou­ ziti v dome, v osudove pospolitosti fyzicke i psychic­ ke. Zena je zavisla, protoze obvykle uznava relesnou a intelektualni prevahu muze. Dire je zavisIe, protoze je objektivne bezmocne. Dospely syn je zavisly, proto­ ze si na to zvykl, protoze k tomu byl neustale vycho­ vavan it pevne mu utk:vivaji vzpomfnky z detstvi a z mlad:L Sluha je zavisly, protoze ho zivot od mladf ueil, ze mimo okruh panovy moci nenajde ochranu a ze se panovi musi podfizovat. Otcovska moc a sy­ novska oddanost nejsou prvotne zalozeny na skutec­ nem pokrevnfm pnbuzenstvi, i kdyz je obvykle pribu­ zenstvi poji. Kdyz uz se vi (coz neni vedomost primi­ tivni), ze je spojitost mezi zplozenim a zrozenim, ot­ covska moc se v primitivne patriarchalnim pojeti chape spis na zpusob vlastnictvL Deti vsech zen pod­ h�hajfc1eh autorite pana se povazuji za ,jeho" deti, jestlize je chee. Prave tak, jako jsou jeho majetkem mlad'ata jeho zvitat. PIaU to, at' je zena manzelkou, nebo otrokyni, bez ohledu na faktieka otcovstvi. I v rozvinutych kulturach se deti Mzne prodavaly a kupovaly, mimo to se zeny a deti braly do najmu (mancipium) i do zastavy. Ba prave takove akty jsou puvodnim zpusobem, jak se presunem mezi domac­ nostmi obstarava praee a pracovni sila. Jeste i v doM babylonske uzavirali svobodni lide "pracovni smlou­ vy" tak, ze se prodavali na urcity cas do otroctvf. Deti se kupovaly i k jinym, zejmena nabozenskym ucelum, napr. aby pecovaly 0 oMti zemrelym. To je predzvest "adopce". Domacnost se vyrazneji diferencovala, kdyz se pev­ nou institucf stalo otroctvi a kdyz se realne uplatno-

93

valo pokrevni pribuzenstvf. Tu se pak deti jako svo­ bodne objekty (liberi) rozlisovaly od otroku. Ovsem pro libovuli pana tento rozdil zas tak ptilis neplatil. Pan totiz rozhodoval, kdo bude jeho ditetem. Podle timskeho prava mohl pan jeste v historicke dobe urcit zaveti za dedice otroka (liber et heres esto) a take mohl prodat vlastni dite do otroctvi. Vyjma tuto moz­ nost se vsak panovo dite od otroka lisilo. Melo nadeji sarno se stat hlavou rodiny. Krome toho ve vetsine obdobf pan nebyl opravnen disponovat s detmi leda­ jak, anebo s nimi mohl disponovat jen omezene. A kdykoli se mu ukladalo omezeni motivovane na­ bozensky nebo politicky - pak hlavne z duvodu vojen­ skych -, tykalo se hlavne nebo vyhradne deti. Trvalo ovsem dlouhou dobu, nez se takova omezeni otcovske moei pevne ujala. Objektivni zakladnou solidarity je vsude - v pted­ islamske Arabii i v historickych kulturach,podle zne­ ni nekterych reckYch zakonu a vubec ve vsech nepo­ rusenych systemech patriarchalniho prava - de facto stale spolecenstvi bytu, jidla, pit! a dennich potteb. Zalezelo na konkretnim usporadanf a zaviselo na ruz­ nych hospodarskych, politickych a nabozenskych podminkach, zdali moc nad domacnosti prechazela na zenu, na nejstarsiho syna nebo na hospodatsky nejschopnejsiho elena rodiny (jak to bYvalo ve velko­ rodine ruske). Podobne zaviselo na rUznych fakto­ rech, zdali byla patriarchalni moc omezena hetero­ nomnimi ustanovenimi a jak dalece, anebo zdali byla v prineipu neomezena, jako v Rime a v Cine. Jestlize pri nr heteronomni vyhrady platily, mohly byt sank­ cionovany trestnim a civilnim pravem, jako je tomu zpravidla dnes,nebo jen posvatnym ptikazanfm,jako v Rime, nebo jen zvykem, jako tomu puvodne bYvalo vsude, takze svevolne poruseni zvyku vyvolavalo u poddanych nespokojenost a nesouhlas. I to byla ucinna ochrana. Vzdyf pri teto struktute panstvi je

94

vsechno koneckoncu podmfneno silou tradice, vfrou v neporuSitelnost toho,co odjakziva b9valo (des "ewig Gestrigen", toho "vecne vcerejsiho"). Veta z talmudu "Clovek nemeniz nikdy zvyk" je v praxi ucinna. Dany stav se dodriuje nejen inherentnf silou navyku vyrus­ tajici z fixovanych postoju, ale puvodne i strachem z neznameho magickeho zla, ktere by stihlo novatora i celou skupinu, kdyby dovoliIa porusit vuli duchu. Jakmile vznikla idea boha, je ona vira nahrazena ji­ nou virou, podle niz jsou starodavne normy od bohu a maji se zl:l.chovavat jako cosi svareho. Dva zakladnf prvky patriarchalni mod jsou tedy oddanost tradici a oddanost panu. Ta prvni zavazuje i pana a je dobrodinim pro bezpravneho poddaneho. Vzdyt'i otrokum by bylo Iepe v tradicionalnim orien­ talnim patriarchalismu nez na kartaginskych a rim­ skych plantaZich,kde byli vydani neomezenemu racio. nalnimu vykotist'ovani. I ;

Autorita honorace

I I

(W.

u.

G., str. 582)

Patriarchalni autorita neni jedina autorita spoclvaji­ ci na posvatne tradici. Vedle toho predstavuje obvyk­ lou tradicni autoritu take panstvi honorace, 0 jehoz zvlastnostech jsme se uz pfilezitostne zmfnili a jeste se zmfnfme. Existuje vsude tam, kde je uvnitr neja­ keho okruhu podkladem autority a respektu k rozka­ zum spolecenska dustojnost ("prestiz"), coz neplati o kazdem druhu spoleeenskeho dustojenstvi. Lis} se tim,ze pri nf chybi ony specificke vztahy osobni odda­ nosti, jake vyvolava a motivuje prislusnost k jedne domacnosti Ci k jednomu poddanskemu, nevolnicke­ mu,patrimonialnimu svazku: vztahy synovske Ci slu­ zebnicke oddanosti. Autorita honorace (napi'. mezi sousedy autorita tech, kdo vynikajf majetkem, vzde-

95

lanfm nebo zpusobem iivota) nespoeiva na synovske ci sluhovske oddanosti, ale na "llcte". Prechody jsou samozrejme plynuIe. Autorita "honor ace" miva velmi ruzny podklad, kvalitu a zavaznost.

Patrimoniitlni panstvi

(W.

u.

G., str. 583-585)

Mame nyni zkoumat tu strukturu panstvi, ktera vy­ rustala na bazi rozsirene domacnosti, na bazi oiku, a je tedy typem moci patriarchalnf. Patrimonialni panstvi. Prvotne to je jenom decentralizace domacnosti; pan usazuje sve podtizene (vcetne svJch synu) na kusech svych rozlehlych pozemku, i s domy a s rodinami, a vybavuje je dobytkem (proto peculium) a naradim. Ale i kdyz se oikos rozviji zcela hladce, oslabuje eas­ teene patriarchalni moc. Protoie puvodne nebylo vu­ bec myslitelne nejake partnerstvi mezi pany a podda­ nymi v podobe zavaznych smluv - ostatne ani dnes v civilizovanych zemich pravo nepripousti, aby se ne­ jakou smlouvou menil obsah otcovske moei -, psycho­ logicke i formalni vztahy mezi panem a poddanym se i nadale tidily podle zajmu pana a podle struktury mocenskeho pomeru. Sam tento vztah zavislosti spoeival i nadale na loa­ jalite a vernosti. Ovsem takovy vztah, i kdyz jde zprvu 0 Ciste jednostranne ovladani, vzdy u podda­ m�ho vyvolava pozadavek vzajemnosti, a tento poza­ davek zfskava prirozenou cestou i uznani, jakozto "zvyk". Otroky internovane v kasarnach pohani k praci bie. "Svobodne" dtHniky pohani mzdovy bie a hrozba nezamestnanosti. Otrok koupeny na trhu musi byt snadno nahradi telny, jinak by.se nevyplatil. A nahradit "svobodneho" delnika nestoji nie, pokud se nabizeji jinf. Zato pan, ktery deeentralizoval svou

96

domacnost, je znacne zavisly na ochote svych podda­ nych a ptinejmensim na jejich schopnosti poskytovat mu nejakou ren tu. Proto je pan poddanemu take cim­ si "povinen", ne podle prava, ale podle zvyku a ve vlastnim zajmu. Predne je povinen byt mu k ochrane a ku pomoci v pfipade nouze. Za druhe je povinen zachazet s nim hdsky a zachovavat "obvyklou" miru vykotist'ovani. Pti takove forme panstvi, pri ktere ne­ jde 0 zisk penezni, ale 0 hmotne zasobovani pana ze zdroju panstvf, muze se vykorist'ovani omezovat, aniz pan trpi ujmou. VZdyt' jeho potteby se od potteb jeho poddanych liSi pouze kvantitativnim objemem, pokud jeste nedoznaly rozmach kvantitativni, ktery ovsem nezna mezi. Ptitom je panovi i prospesne omezovat se ve vykorist'ovani, vzdyt' ptece jeho bezpeci, ale i jeho vytezek z panstvi silne zavisi na moralnich postojich jeho poddanych. Zvyk zada, aby poddany panovi vsemozne poma­ hal. Ve zvlastnich ptipadech je povinen neomezenou hospodarskou pomoci, napr. jde-li 0 vyplacenf pan a z dluhu, 0 veno pro jeho dceru, 0 jeho vjkup ze zajeti atd. Neomezenou osobni sluzbu je povinen vykonavat v boji a ve valce. Slouzi jako panos, vozataj, zbrojnos, drabant nebo jako bojovnik v panove soukromem voj­ sku. Tak zrejme slouzili rimsti klienti, drZiteIe preka­ ria, funkcf patrne obdobneho sluzebnimu Ienu a kdy­ koli odvolatelneho. Takovou sluzbu konali i koloni, uz od casu obcanskych valek. A samoztejme nevolnici panu a klasteru ve stredoveku. I vojska faraonu a orientalnich kralu i velkych feudalu se ze znacne casti rekrutovala patrimonialne z kolonu a vydrzoval je panuv dvur. Misty se k namornictvu, ale nejen k namotnictvu, odvadeli i otroci; ve starem Oriente byli ocejchovani panovou vlastnickou znackou. Nu a konecne vykonavali poddani roboty a jine sluzby, odevzdavali cestne dary a davky, nepravidelne i pra­ videlne dane, formalne tak, jak pan potreboval

97

a uznal, fakticky tak,jak byl vzity zvyk. Panovi,prav­ da,nic nebranilo kdykoli je vyvlastnit a puvodne take bylo obycejem, ze po nevolnikove smrti mohl s jeho majetkem a lidmi volne nalozit. Patrimonialnim panstvim tedy nazJyame zvlastni pripad patriarchalniho panstvi - mocenska auto rita nad domacnosti, ktera se decentralizovala ptidely pu­ dy a nekdy i inventafe mezi panovy syny a jillE� pti­ slusniky. Faktorem, ktery stabilizuje patrimonialni vztahy a omezuje panovu libovuli, je zprvu pouhy zvyk. Po­ tom vznika tradice se svou posvecujici silou. Ijen haz­ ny odpor lidi proti vsemu nezvykIemu je nemala slla. A k tomu jeste pomysleni, ze by to poboutilo okolni spolecnost, anebo rez nabozensky strach z nadpozem­ skych bytosti, ktere vsude ochrafmji tradici a dane lidske vztahy, odrazuji pana, aby nezavadel novoty. Dobre si uvedomuje, jak tezce by se vymstil na jeho zajmech, zvlaste hospodatskych,kazdy otres tradicni loajality, ktery by nasledoval po neoduvodnenem ne­ bo "nespravnem" zasahu do vziteho rozdeleni povin­ nosH a prav. Jako je pan vsemocny vuci jednotlivemu poddanemu, tak je bezmocny vuci celku. Z toho vy­ rusta pravne neurCity, ale fakticky velmi urCity tad a zmensuje rozsah panovy lib ovUle ve prospech tra­ dicnich zavazku. Pan se, tot' se vi, treba snazil inter­ pretovat tento tradicni tad jako vrchnostensky slu­ zebni reglement na zpusob dnesniho podnikoveho ta­ du - az na to, ze toto je racionalni vjtvor k raciomil­ nim cilum a tamto byly poradky,ktere se neodvolava­ ly na nejaky budouci cil, ale na svou odvekost. Kdyz vsak je pan zvlast' silne odkazan na dobrou vuli tech, z nichz cerpa duchody,kdyz je napriklad majetek sve­ teny poddanym znacny nebo velmi rozptyleny, kdyz je pan v neustalych vojensko-politickych nesnazich, pak se muze z tradicnich poradku uCinit jakysi kolek­ tivni zakonik, ktery pana ztuha ptidduje k jeho

98

vlastnim ustanovenim. Protoze kazdy takovy kodex l!ini ze spolecenstvi zajmoveho spolecenstvi pravni byt' ne ve striktne pravnickem smyslu -, posiluje v tech, kten mu podlehaji, vedomi spolecne veci a tim i VIlli a schopnost svou vec si hlldat. Tu pak vystupuji poddani vuci panu jako stmeleny kolektiv, zprvu jen obcas, pozdeji pravidelne. K takovjm dusledkum vedly jak "leges" (coz byla narizeni, nikoli zakony), vydavane pro cisarskou do menu za vlady Hadriano­ vy, tak i stfedoveka vrchnostenska nanzeni (Hof­ rechte). Jak pokracuje vjvoj, zdrojem autentickeho vykladu platneho radu se stava "vjrok" dvorskeho soudu, na nemz se podileji poddani. Odtud se datuje jakasi "konstituce" - jenoffiZe konstituce v dnesnim smyslu se tyka tvorby stale novych zakonu a rozdele­ ni pravomoci mezi byrokracii v souvislosti s racional­ nim nzenim spolecenskych pomeru, kdezto "vyroky" kdysi slouzily jedine vjkladu tradice. Nikoli teprve dovrsenim takovehoto vjvoje, ktery ztidka dospel k logickym zaverum, ale uz hned na pocatku toho procesu, kdy se tradicionalni patrimo­ nialni vztahy ustalovaly, probiha rozklad cisteho patriarchalismu. Vytvorila se silne tradicionalisticka struktura, patrimonialni panstvi (manor, seigneu­ rie), kde pana a poddaneho poutal svazek, ktery ne­ bylo mozno jednostranne zrusit. Nemuzeme zde sle­ dovat vsechny zvraty v teto instituci, kteni ma prvora­ dy vjznam a byla rozSirena vsude po svete.

Patrimonialni stat (W.

u.

G., str. 585)

Patrimonialni vztahy se vjznamne uplatnily jako za­ klad politickych utvaru. Stary Egypt se nam, jak uvi­ dime, jevi takfka jako ohromny patrimonialne tlzeny oikos. Egyptska sprava si stale zachovavala rysy jedi-

99

ne velike hospodancf domacnosti a Rimane pak se zemf zachazeli v podstate jako s obrovskou cfsarskou domenou. Stat Inktl a zejmena stat jezuittl v Para­ guayi byly utvary zcela na zptlsob robotniho vrchnos­ tenskeho dominia. Zpravidla vsak ddavy panovnika spravovane pnmo jako vrchnostenske dominium tvo­ rf pouze cast rise, v niz ma politickou moc, ta vsak mimo to zahrnuje uzemi, kterym panuje jen politicky, ale nejsou povazovana za jeho domenu. Avsak i real­ na moc sultantl Orientu, sti'edovekych knizat a vlad­ ctl Dalneho vychodu se prece seskupuje jako kolem jadra kolem jeho velikych patrimonialne obhospoda­ tovanych domen. V takovYch p:fipadech byl politicky utvar prakticky temer identicky s obrovskou vrchnos­ tenskou domenou panovnika. (W. u. G., str. 585)

Ptlvodne bylo patrimonialni panstvi utvoreno k ciste osobnim, privatnim potrebam domacnosti pana. Zis­ kat politickou moc nad druhymi pany, nepodlehajicf­ mi patrimonialne oiku, znamena sociologicky tolik, jako zaclenit vztahy rozdilne stupnem a obsahem, ne vsak strukturou, pod patrimonialni moc.*

., DaISi rozsahIe oddily, ktere v naSem ryboru vynecluivame, po­ jednavaji mj. 0 mocenskem postaveni a pozici patrimonialniho pa­ na vuci otrokum, vilCi vojsku, vilCi poddanYrn, jimz udi'HiI pudu nebo jiny majetek. Dale 0 uCinku tradice na mocenske postaveni pana, 0 patrimoniaInich Uiadech a Uiednicich, 0 jejich honorova­ ni, 0 ochrantl jednoty patrimonialm11O panstvi proti rozkladnYrn silam aj. Z historickych pfikladil (Cina, Ptedni Asie, vrchnosten­ ske lokaIni domeny v Evroptl, rusky carsky patrirnonialismus) vy­ birame nezkracentl velrni nazorny ptiklad starovtlkeho Egypta a naopak jako ptiklad sverazne honoracni spravy instituci smir­ cfch soudu v Anglii.

100

Staroveky Egypt rw.

u.

G., str. 607-608)

Pokud vime, nejduslednejsi patrimonhilne byrokra­ tickou spnlvu mEH starovekj Egypt. Zda se, ze zpocatku tvorili jeji kadr pouze kralovi klienti, personal vybrany ze sluzebnictva pH faraono­ ve dvore. Potreba nutila, ze se pozdeji rekrutovali urednici i mimo patrimonium, z kruhu jedine vhod­ nych specialistu - pfsaru -, a ti se tim dostavali do patrimonialni zavislosti. Uz ve Stare risi byl cely na­ rod vtesnan do hierarchie panovych klientu. Clovek bez pana - to se povazovalo za nepristojne. Jakmile se ho zmocnili, hned ho hnali na nucene prace do faraonovJch cet. K tomu vedla nalehava nutnost cen­ tralizovaneho systemu pri regulaci reky Ci pri staveb­ nich projektech, ktere se uskutecnovaly v tech dlou­ hych rocnich obdobfch, kdy se nepracovalo na polich a kdy bylo mozne odvadet lidi v nevfdanem mnozstvi na verejne prace. Stat byl zalozen na nucene praci. Faraon nosil jako jeden ze svych odznaku dutky. Ves­ kere vysady imunity znamenaly od tretiho tisfcileti pr. n. 1. - jak nyni spravne prelozil Sethe - pouze to, ze se z nucenych pracf vyjfmaji jedine chramovi slu­ zebnici a urednicky personaL Svlij oikos si faraon vy­ drzoval z vlastnich podniku a obchodnfch monopolu, z v1roby nesvobodnych dvorskych remeslniku, ze ze­ medelskych dodavek ko16nu a z kontribucf. Existoval jisty rudiment trznfho hospodarstvf s jakymisi kvasi­ penezi (uten - kovove tyee). Prevazne se vsak farao­ novy potteby uspokojovaly, jak svedci dochovane ucty, ze skladu a z naturalnich davek. Pro mimorad­ ne stavebni a dopravni akce pak faraon mobilizoval sve poddane po tisicich, pokud zasoba staeila. Velka soukroma panstvf hodnostaru a nomarchu, jejichz vznik a vYznam dokladaji prameny ze Stare tise, navodily ve Sttedni nsi prechodne obdobf feu-

101

dalniho rezimu, ale zmizely v obdobi cizi nadvlRdy, tak jako v Rusku po tatarske poroM. Zato chramy dosahly imunity uz za Stare rise a za Ramsesovcu byly obdareny obrovskymi majetky. Tak se mezi ma­ sou obyvatel stali jedinymi pocetnejsimi privilegova­ nymi vrstvami knezi a urednici. Masa obyvatelstva se skladala ze statnich a patrimonialnich poddanych. Ti se mezi sebou jasne nerozlisovali. V soupisech tech, ktefi nepochybne podlehali patrimonialni moci, eteme mnoho rUznych nazvu pro sluzebniky a nevol­ niky patrne se lisili hospodarskymi podminkami a spoleeenskym postavenim; dnes je rozlisit nedove­ deme a snad se ani jasne nerozlisovali. Od podda­ nych, pokud nebyli odvedeni na nucene prace, se vy­ bfraly dane. Vybirani dani meli, jak se zda, zpachto­ vano utednici za pausalni obnos. Urednici nutili k da­ novemu priznani bicovanim a podobnymi metodami, vybirani se odbYvalo v podobe necekaneho ptepado­ veho najezdu, ureku poplatniku a honu na ne. Patrne byl rozdfl mezi faraonovYmi patrimonialnimi kol6ny a ostatnimi ptislusniky statu, mezi vlastni pudou fa­ raonovou a majetkem rolniku, ale tento rozdil byl nej­ spfse jen technickeho razu a patrne se casem meniI. Zda se totiz, ze kralovska domacnost kryla sve hos­ podatske potteby stale vice cestou statni a Ufedni. Jedinec byl eim dal trvaleji pfipoutan ke svemu ukolu poplatnfka a tim i k mistnimu administrativnimu ob­ vodu, ve kterem se narodil nebo do ktereho byl pri­ reen. Ptikazan byl take k pozemkum ei k povolani. Podrobnosti dobre nezname. Volba povolani byla asi de facto dosti svobodna, nemuzeme vsak tici s jisto­ tou, zdali se nevynucovalo dedicne prejimani temesla Ci prace, jestlize to potrebovalo kralovo hospodatstvi. Kasty v obvykIem smyslu slova nebyly. Statni i patri­ monialni poddani meli mozna faktickou svobodu po­ hybu, ale ta byla pravne nejista, jakmile kralUv dum zadal, aby poddani plnili nejake povinnosti v misre,

102

kam prisluseli. Ve starorecke terminologii se toto mfsto oznacuje jako idia, v rimske terminologii origo ptislusneho cloveka. Jeho prvnf vymezeni hralo kon­ cem staroveku znacnou rolL PredpokIadalo se, ze kazdy pozemkovY majetek i kazda remeslnicka ziv­ nost podIeha jistym povinnostem ve forme sluzeb a dodavek, a ze je odmenou za jejich plneni. Tim se svYm charakterem blfzily beneficiu. Beneficia, natu­ ralni ci pozemkova, byla tez kompenzaci za nektere funkce urednicke a za plneni povinnostf vojenskych. Vojsko bylo patrimonialni a ta okolnost byla rozho­ dujici pro mocenske postaveni faraonovo. Ptinejmen131m za vaIky se vojsko vyzbrojovalo a zasobovalo z kralovskych skladu. Bojovnfci, jejichz nastupci byli za Ptolemaiovcu "machinoi", byli podelovani kusy po­ zemku. Tito bojovnici byli zrejme urceni i k policejnf sluzbe. Krome toho existovali zoldneri placenf z kra­ lovske pokladny, kterou naplnovaly kralovy obchodnf podniky. Masa, zcela bezbranna, byla snadno drZena v sachu. Odpor propukal jedine v podobe reptani a stavek, kdyz byly pri nucenych stavebnfch pracfch nedostatecne dodavky potravin. Zemepisne podminky, zvIaste pohodlna vodnf ces­ ta, a objektivnf nutnost jednotne ridit regulaci reky udrZovaly s nemnoha pauzami ceIe uzemi v jednote. AI}; po nilske katarakty. KaZda mocenska kariera zde byla omezena, hodnostat zavisel na kralovskem skla­ duo To zrejme stacilo zabranit prilisnemu bytnenf be­ neficii, ktere hrozi snaze tam, kde beneficium zname­ na leno a pudu, nez tam, kde znamena naturalnf po­ zitky, jako tomu prevazne bylo v tomto pripade. Kdyz procftame cetne zaruky imunity, z formulace - z opa­ kovanych slibu nedotknutelnosti a z pohruzek ured­ nikum, kteti ji poruS! - neklamne vyrozumivame, ze vladce pri sve patrimonialni moci nemusel tato privi­ l�gia brat za pevna, takze tu nikterak nevznikal sta­ v6vsky stat a patriarchalismus trval nedotcen. To, ze

103

se udiHovala spise beneficia naturalni a ze latifun­ diste jako stay zustAvali zcela bezvyznamni, ptispl'Ho v Nove fisi k udrZeni patrimoniaInf byrokracie. PIne rozvinute penezni hospodarstvi Ptolemaiovcu ji ne­ ohrozilo. SpiS ji jeste posililo, protoze poskytovalo prostfedky k racionaIni administrative. Metoda slu­ zeb, zvlaste nucenych praci, ustoupila kolosalnfmu danovemu systemu, trebaze vIadce se nikdy nevzda­ val ani prava vyzadovat od poddanych pracovni sluz­ by a prikazovat je k jejich "idifm". Tohle stare uspo­ fadani dokonce znovu nabylo aktualniho vyznamu, kdyz ve tfetim stoleti pr. n. 1. penezni hospodarstvf upadlo. CeIa fise vypadala vicemene jako jedine pan­ stvi kralova oiku, pouze chramova hospodarstvi se mu vyznamem priblizovala. Rimane pfevzali tento stay vecl jako legalni bazi pro zachazeni s touto zem!, kdyz ji podmanili.

Decentralizace patrimonialni vlady (W. u. G., str. 611-612) Zadna technika administrativy nemuze sarna zabra­ nit, aby se jednotlive casti uzemi vymykaly vlivu vIadce, a to tim vic, eim jsou odlehlejsi od jeho sidla. Takovy stay je normaIni v ryze byrokratickych patri­ monialnfch utvarech. Nejblizsi okolf tvoff oblast vladcovy ptime patrimoniaInf spravy, vykonavane prosttednictvim dvorskych urednfku: tvorf vladcovu domenu. K nf ptilehajf vnejsi provincie. Patrimonial­ ne je spravujf mfstodrZitele. Ti vsak pro nedostatec­ nost dopravnfch prosttedku i z jinych pffCin neod­ vadeji odtud vae, pouze pfebytky po pokryti mfstnich potfeb, zpravidla vsak jen pevne tributy. eim jsou vzdalenejsi, tfm samostatneji disponuji poplatnickou i vojenskou kapacitou kraje. Prave proto, ze nebylo dnesnich komunikaenfch prostfedku, museli se tu

104

urednfci rychle rozhodovat pri nepratelskych vypa­ dech. Uredni cinitele v takovychto "markach" maji tudiz vzdy velikou pravomoc. (V nemecke rlsi byly proto Braniborsko a Rakousko ohnisky nejvetsiho uzemniho rozmachu.) Az konecne v konCinach nejod­ lehlejsich jsou pani zavisli uz jen podle jmena a pla­ ceni tributu se z nich vynutf uz jen opetovnymi trest­ nymi kampanemi, jake podnikal asyrsky kral a v no­ vejSi doM panovnici ruznych cernosskych rlsi rok co rok, vzdy do nektere konCiny sveho pretencnfho, ves­ krze labilniho, zcasti jen fiktivnfho uzemi. Decentralizace dosahuje maxima, kdyz uz uzem­ nim jednotkam zustava pouha povinnost odvadet kontingenty a tributy, anebo kdyz se ustavi v udelna knizectvL

Patrimonialni vladce a mistni vrchnost (W u. G., str. 613-614) Specificke problemy vyvolava neustaIe zapolenf cen­ train! moci s ruznymi 10kaInfmi odstredivymi silami tehdy, kdyz patrimonialni vladce se svymi mocensky­ mi prostredky, tj. se svYmi velkostatky a jinymi zdroji duchodu, se svymi solidarnimi uredniky a vojaky, ne­ stojf proti mase poddanych rozdelene jen podle klanu a povolanf, ale kdyz stoji jako statkar vedle jinych statkaru, pan vedle jinychpanu, pozivajicich jakozto mfstni honorace vlastni autoritu ve svych domov­ skych okresfch, a kdyz rna byt on nad nimi. Tak tomu nebylo v Cine ani v egyptske Nove nsi, ale tak tomu bylo uz v antickych a potom ve stredovekych nsfch Predni Asie, nejsilneji vsak v zapadoevropskych poli­ tickych utvarech od casu rimskeho cisarstvi. Znicit takove samostatne mfstni patrimonialni moci 5e patrimonialnf vladce neodvazil. Nektery nmsky cisar (Nero) sice prikrocil, zvhiste v Africe, az k vyhlazeni

105

mistnich soukromych vhid. Jenomze pokud chtel uplne odstranit tamni honoraci, potreboval mit po ruce svou vlastni spravni organizaci, ktera by ji s pfi­ blizne stejnou autoritou mezi domorodym obyvatel­ stvem nahradila. Jinak mu v postavaeh pachtyfu a velkostatkatu,jez dosadil namisto domorodych, vy­ vstal novY honoraenl stay s podobnymi pretensemi. Do jiste miry mel pfedoasijsky,helenisticky a cfsat­ sky fimsky stat ptece jen jakysi prosttedek, jak si vytvotit mfstni spravni aparat: mohl zalozit mesto. S podobnym jevem se setkame i v Cine, kde podrobe­ ni Miao-tse v poslednim stoleti znamenalo urbanizaci. ... Takto si vysvetlime zakladani mest v timskych provinciich a pochopime, proe casove a prostorove hranice, kam zakladani mest v fimske fisi sahalo, byly i hranicemi, v nichZ ptezivala anticka kultura. Magnati ptirozene ziskavali tim vi.'tsi politickou vahu, elm vic zakladani mest selhavalo. A to zhruba znamena: cim vice byla tise fisi vnitrozemskou.

CW.

u.

G.,

str.

616)

Zapas mezi patrimonialni moci panovnika a ptiroze­ nymi tendencemi pfedstavitelu lokalnich zajmu vedl k nejruznejsim vysledkum. Panovnik mel 0 poddane, kteti nepatfili ptimo do jeho domeny, hlavne zajem fiskalni a vojenskY. Ptal si,aby jejich pocet,rozumejme pocet rolniku, zustaval neztenceny a aby nebyli mistni patrimonialnl moei vysavani tak, ze by trpi:Ha jejich poplatnost panovni­ kovi. Aby je jako monarcha mohl ptimo zdanovat a vojensky vyuzlvat pro sve cile. Lokalni pani zase trvali na tom, ze rolniky vuci knizeti Ci krali ve vsem zastupuji jen oni sami. Veta "Nulle terre sans seigneur" ("Zadna zeme bez pana") se netYkala jen len, ale mela i vYznam statne pravni. Takze pro vladu nejvyssiho zemepana obec

106

jako spravni jednotka vlastne neexistovala, kazdy sedlak mel patnt do nektereho patrimonialniho svazku a mela ho zastupovat jeho vrchnost, takze knize Ci kral byl opnivnen obracet se jedine na pana, ne na jeho osed18. Avsak jen vyjimeene se toto stanovisko prosadilo beze zbytku a vzdycky jen na eas. Jak jen panovnicka moc zesflila, vladce se ihned tak ei onak obracel na vsechny poddane. Vetsinou hledel s lokal­ nim patrimonia1nim panstvim a s jinymi mistnimi velieinami dosahnout nejakeho kompromisu. Obaval se odporu,mnohdy nebezpeeneho, a nemel ani dosta­ teeny vojensky a byrokraticky aparat, aby sam efek­ tivne pi'evzal spravu. ffiavne vsak mistni honoraci potteboval.

Honorace v anglicke patrimonialni sprave: smirci soudci. Gentlemani (W. u. G., str. 616-618) V Anglii, v pozdnim stfedoveku, tak jako ostatne v Prusku vychodne od Labe v 18. stoletf, by byl pa­ novnik bez slechty lokalni spravu neunesl ani finane­ ne. V Prusku bylo produktem takove situace, ze slechtici ziskali fakticky monopol na du.stojnicke funkce a silnou preferenci ve statni Ufedni kariefe (takze se jim oozne slevovalo z kvalifikaenich poza­ davku. jinak platnych) a zastupci junkerskych statku. meli pfevahu ve vsech zemskych spravnich korpora­ clch,jez trva dodnes. Kdyz chtel panovnik zabranit, aby si pani nepfi­ vlastnili veskerou statni spravu na lokalni urovni, a kdyz nemel pohotove potfebne opravdu znaene pro­ sttedky vlastni, nezbYvalo mu nez vlozit tuto spravu do rukou jine honoraeni vrstvy, poetem a postavenfm dostatecne vYznamne, aby se s nf prosadil proti vel­ kym patrimonialnim magnatum.

107

V Anglii se z takove situace vynotila instituce smircich soudcu. Charakteristickych rysu nabyla za dlouhych valek s Francif. Patrimonialnf sprava a patrimonialni soudy na panstvich, ale ani ruzne jine lokalnf funkce dirigovane slechtou (serifove) za vznikle krize a za rozkladu nevolnickych pomeru ne­ byly s to zvladnout administrativni tikoly a koruna ostatne mela zajem, aby patrimonialni feudalnf po­ tentaty odstavila, v cemz ji rozhodne podporoval "lid", commons. PribYvaly nove administrativni tikoly, a ty byly, zde jako jinde, v podstate policejni povahy a souvisely se stale nalehavejsi potrebou pacifikovat pomery, a to prave v hospodarskem zajmu. Neverf­ me, ze duvodem byla jen nejistota zpusobena valec­ nym stavem, jak se nekdy tvrdfva. Vzdyt' nova insti­ tuce byla trvala. Nejiste pomery se pocit'ovaly silne, ale to proto, ze hospodatstvi uz bylo znacne zamereno na trh. Mimo to vyvstavaly charakteristicke proble­ my: problem nezamestnanosti a problem tvorby cen, ktery kladlo narustajicf peneznf hospodarstvi. Bezpecnostnf, prumyslova a konzumnf policie, to bylo puvodni jadro velice mnohostranneho oboru cin­ nosti smircich soudcu. Za personal meli jen soukrome osoby zainteresovane na zalezitostech. Koruna si vybrala v kazdem hrabstvi jisty pocet mistnich notablu. Fakticky, a zahy i podle zakona, je jmenovala prevazne z rad statkaru kraje, zajistenych dostatecnou pozemkovou rentou a zijfcfch po rytft­ skem zpusobu. Ustanovila je za "conservatores pacis" (udrZovatele miru), formalne odvolatelne, ale ve sku­ tecnosti dozivotni, a opattila je komplexem policej­ nich a soudnfch pravomoci, jenz se behem doby stale rozmnozoval. Jejich jmenovani si vyhradila sarna ko­ runa, dozor nad nimi svetila nsskym soudcum a jako protivahu velkych patrimoniaInfch panu se snazila mit je na sve strane. Jednomu ze smircfch soudcu, lordu lieutnantovi,

108

pfipadlo veleni nad milici. Odvolat se pravidelnou byrokratickou instancni cestou proti rozhodnuti smirciho soudce nebylo kam. A kdyz bylo, tedy jedine az na vrchol mocenskych naroku koruny, k takzvane "hvezdne komote". Vzdyt' tu prave proto gentry v 17. stoleti za revoluce smetla. Zustavala jen moznost v praxi moznost kolfsaveho rozsahu - urCitou kon­ kretni zalezitost zvlastnim vynosem (writ of certiora­ ri) vyhradit pro ustrednf instance. Puvodne to b:;1valo mozne kdykoli. Prakticky to vsechno znamenalo, ze zadny kral jiz nedokazal trvale uspesne kralovat pro­ ti te vrstve, kterou vytvorili smirci soudci. Korune se podarilo prave tolik, ze odrazila opakovane pokusy, aby si smirci soudce volila mfstni honorace a aby za­ viseli na ni. Jmenovani techto funkcionaru si pone­ chal kraL Pravo navrhovat je ptiznal jistym korun­ nim radcum. To znamenalo, ze tito vysocf urednici, jmenovite kancler, dostali tim do rukou patronaci, z niz umeli nejednou i tezit penize. Ale i presto, proti tomuto patronatu kontrolnich urednfku i proti ofi­ cialni legalni pozici samotne koruny, byla solidarita gentry dost silna, aby si vynutila, ze mista smircich soudcu zustanou jejim monopolem. Takze za Alzbety bylo slyset stfznosti, ze 0 jmenovani novjch soudcu rozhoduje doporucenf od soudcu dosavadnich. J ako vsichni kralovsti urednici pobirali smirci soudcove zpocatku honorafe a diety. Byly beztak niz­ ke a pro statkare se stalo stavovskym mravem od­ mftat je. Jeste v 18. stoleti byl zvysen minimalni odhad majetku, jenz byl podminkou pro jmenovani smircim soudcem. Obvykle se pozadovalo, aby kandi­ dat mel aspon nejaky statek. Kdyz se stalo v Anglii beznym a typickym davat statky do najmu, mela pra­ ve venkovska gentry (pobirajici najemne) pokdy na podobnou funkci. Mestskli bUrZoazie, obchodnici, by se tomu mohli venovat stezl. Z duvodu, ktery je vubec vytazoval'f "honorace": byli zaneprazdneni hospodar-

109

stvim. Z jejich branze se dostavali do soudcovskeho stavu jeste tak nejspis postarsi muzove, kterf jiz za­ nechali aktivnfho zamestnani, hlavne vsak lide z gild, kteff zbohatli a z podnikatelu se stali rentiery. Tato vrstva dosti narustala. Navazujfce vztah k Uiadu, slevaly se kruhy ven­ kovskych i mestskych rentieru v charakteristicky typ gentlemana. Ve vsech techto kruzich se stalo stavov­ skym obycejem opatrovat synum uz zamlada, po vyji­ ti humanitnfch skol, jmenovani za smircfho soudce. Tento urad byl ted' neplaceny. Kdo mel predpoklady, pattilo uz k veci a bylo jeho cestnou povinnosti, aby urad vzal a nacas ho aktivne zastaval. Stacilo i jen nakratko. Jen cast smircfch soudcu (v nove doM vic) brala urad doopravdy. Pro ostatni to byla jen funkce titullirni a ptispevek ke stavovske vaznosti. Prave ta­ to spolecenska prestiz a moe s nf spojena pu.sobily, ze se naslo hojne lidi ochotnych funkci skutecne vykona­ vat, i kdyz s ni bylo dost prace. Zpocatku, a casem silne, 0 ni soutezili a konkurovali v tom profesionalnf pravnici, ale ti podlehli. Zacali odpadat, kdyz se za to malo platilo a kdyz to gentry ochotne del ala zadarmo. Smirci soudce - amater - se prfpadne radil se svym advokatem, vcelku vsak rozhodoval za pomoci svjch pisaru podle tradice a Mzne take podle volne uvahy. To take dodavalo smircimu soudci jeho sveraz a jeho zvlastni tvarnost. Je to jeden z ojedinelych pffpadu, kdy urednici z povolani pokojnou cestou vyklidf pole amarerskym hodnostarum honoracnim, ackoli agendy pfiby-va. Anglickou gentry k ni nevabi snad nejaky obzvIastni idealismus, nybd moznost ziskat vliv. A tahle funkce propujcuje cloveku znacny vliv a pusobnost napohled zcela samostatnou. Formalne je kontrolovana predpi­ sem, ze zavaznejsi veci maji vyfizovat kolegiaIne vzdy alespon dva smfrci soudcove spolu. Fakticky uCinneji ji vsak ridi stavovske konvence a ptedstavy 0 povin-

1 10

nosteeh. Vedle spravnf funkee smircmo soudee ztrati­ ly ostatni Clanky lokalni spravy (mimo mesta) skoro vseehen vyznam. (W.

u.

G., str. 619-620)

Poddany ted' musel pocftat s tirn, ze na kazdem kro­ ku, jaky v zivote udela - od ehozeni do hospody a od hranf karet ci od otazky naleziteho oblekani podle stavu, az po vYsi eeny za zito a po spravnost vyplaee­ ne mzdy, od liknavosti v praei az po kacftstvi -, vsude na neho ceka trest od smirciho soudee. Z rozmanityeh nahodnyeh opatteni vzniklo a navrsilo se bezpocet ptedpisu a pokynu, jejiehz provadeni se ocekavalo od smircieh soudeu a jen od nieh. Myslenka na planovi­ tou spravni cinnost zametenou k urCitym eHum ,se mezi nimi objevila jen vzaene. A jen za kratkeho ob­ dobi Stuartoveu, hlavne za vlady Laudovy, se shora rozbihal pokus zavest dukladny system "ktest'anske socialni politiky". Ten vsak nakonee poehopitelne ztroskotal pravEi na odporu tech kruhu, do kteryeh ptevazne pattili smirci soudeove. Extenzivni a nesoustavny zpusob spravy, do toho zasahy tisttednich titadu, nekdy intervence k jednot­ liv;Ym konkretnfm ptipadum, tehdy zasahy tiCinne, nekdy zas obecne smernice - ty vsak mely leda eenu dobryeh rad -, tohle vsechno zdanlive v mnohem pti­ pomina zpusob, jak fungovala vlada v Cine. Popis se napohled hodf i na ni. Rozdil je vsak obrovskY. Zaklad veci je siee zde i tam stejny: patrimoniaIni byrokratic­ ka vlada se opfra 0 lokalnf autority; s nimi se musi dohodnout, aby vubee mohla fungovat. Jenomze v Ci­ ne se obraeeli klasieky vzdelanf spravni tifednfei na statesiny rodu a na temeslnieke svazy. V Anglii se obraeeji temeslne vyuceni kralovsti soudeove na kla­ sicky vzdEllanou honoraci, na statkatskou gentry. Ho­ norace �inska se klasicky literarne vzdelavala na

111

urednickou drahu, na postavenf drzitele prebendy a cekatele na prebendu, stala proto na strane patri­ monialni moci. Naproti tomu v Anglii prave svobodni velkostatkari, jen pouhou zkusenosti vycviceni v ovladani poddanych a pracovniku, zato stale hojneji ozdobeni humanitnim vzdelanim, vytvorili jadro gentry, vrstvy, jaka v Cine zcela chybi. Cina byla ne} Cistsim typem patrimonialniho byrokratismu, ktery nemel, je-li to vubec mozne, naprosto zadne proti­ vahy, a pntom nebyl jeste vybrousen v moderni od­ borny ufednf aparat. Sprava vedena anglickymi smireimi soudci vytvotila vsak v doM sveho rozkvetu kombinaci stavovskeho patrimonialismu a eisteho ty­ pu sverazne honoraeni spravy, a kloni se spfse k to­ mu druhemu nez k prvnimu. Puvodne mohla vyrust jen z poddanstvi - protoze jen poddanym lze ukladat za povinnost, aby na sebe brali takove urady. Vysled­ kern a faktickou mod vsak uz nebyli poddani, byli svobodni podflnici na politickem svazku eili "obeane", za jejichZ spolupusobeni vykonaval panovnik svou moc. Hlavne se ale tento typ spravy rozchazi s jinou ty­ pickou formou, pn niz je patrimonialni panovnicky dvur politickou superstrukturou nad patrimonialni­ mi panstvimi soukromymi a jejich soukromymi pod­ danymi. Vzdyt' ten typ anglicky se vyvinul prave sou­ easne s rozpadem soukromeho poddanstvi. Sarno se­ bou, anglicka "squire archie", jak ji lze nazvat, byla honorad vylozene panskeho razu. Bez specificke feu­ dalni a vrchnostenske minulosti by se osobity "duch" anglicke slechty nikdy nezrodiL Sverazna "muznost" anglosaskeho gentlemana si nesla a dosud nese ne­ smazatelne stopy tohoto puvodu. Vyrazne se to proje­ vuje v pfisnem dodrzovani konvencnich forem, v ne­ obyeejne vyvinute hrdosti a pocitu dustojnosti, ve zduraznovani sportu pfimo jako stavovskeho pojitka. Ale obsahove to bylo dost znaene pretvoreno a zracio-

112

nalizovano, jeste drive, nez proniklo puritlinstvi. PU­ sobila totiz primes zivlu poehazejieich z burzoazie, z kruhu mestskyeh rentieru i aktivnfeh obehodniku. Asi stejne, jako se v Italii projevilo mfseni sleehty a "popolo grosso" ( bohatyeh lidO. Dnesni typ se vsak dotvoril teprve puritlinstvim, ktere pusobilo i mimo spolecnost svyeh pravovernyeh vyznavacu, a to tak, ze se pomalu vyrovnavaly squirearehieke polofeudal­ ni rysy a rysy asketicke, moralistni a utilitarnf, jak­ koli jesre v 18. stoletf existovaly vedle sebe v nesmiri­ telnem protikladu. Instituee smfrcieh soudeu byla jednou z nejdulezi­ tejsieh pomueek, jimiz si ona sverazmi nobilita zaeho­ vavala vliv nejen na praktiekou administrativu a na raz uredniku, ale i na verejne minenf 0 pocestnosti a mraveeh. V podminkaeh moderniho mesta bylo ovsem teeh­ nicky neproveditelne, aby spravu zastal vzdelany laik v cestne funkci. Pozvolna pribyva placenyeh smfrcieh soudcu mestskych. (Uprostred minuIeho stoleti jieh bylo eca 1 300 z eelkoveho poctu pres 18 000 smircieh soudcu. Z tech bylo eea 10 000 jenom titularnfeh.) To, ze v organizaci anglieke verejne spravy nen! zadny system a ze se v nt mlehajf patriarehalni insti­ tuce s ryze ucelovymi zatizenimi, je trvaly nasledek toho, ze se stara honoracni sprava novou raeionalni byrokracii jenom zaplatovala, pouze pro jednotlive konkretni potteby. Z politiekeho hlediska je zavazne, ze honoracni sprava byla pro majetne ttidy skolou verejne angazovanasti a take silne konvencni odda­ nosti statu a identifikaee se statem. Z ekonomickeho hlediska je zavazne ptedevsim to, ze administrativa je minimalni, takze poneehava plnou volnost ekono­ mieke iniciative, beztak dost silm� poutane konvencni "obchodni etikou". V kategorii patrimonialismu je sprava vedena smircimi soudci krajnim typem. =

113

Leno a vztahy feudalni (W.

u.

G., str. 625)

Opakem rozmachle libovule a s ni souvisici nestabili­ ty mocenskych pozic v ryzim patrimonialismu jsou lenni vztahy. Lenni feudalita je "mezni" typ patrimo­ nialnf struktury smerem ke stereotypizaci a fixaci vztahu mezi panem a vazaly. Tak jako z hospodarici domacnosti s jejim patriar­ chalnim komunismem vyrostl zespolecenstenim "podnik" podlozeny smlouvou a fixovanymi pnivy llcastniku, tak z patrimonialniho velkohospodarstvi ve stadiu rytirskeho militarismu vyrostly lenni vzta­ hy vernosti, rovnez smluvne podlozene. Tak jako se v podniku rozvinuly ciste materialni vztahy oproste­ ne od vsech pietnich vztahu vladnoucich v rodinne domacnosti, tak i ve feudalismu se osobnf zavazek vernosti rozvinul jako komplex pray a povinnosti stejne oprostenych od domacke piety. Pozdeji uvidf­ me, ze feudalni svazek vernosti mezi panem a vazaly je treba chapat nikoli jako pokracovanf pomeru patri­ monialnfho, nybrz jako zevsednene pokracovanf cha­ rismatickeho nasledovnictvi. Pak budeme moci zara­ dit specificke prvky feudalnfch vztahu na spravne mfsto v nasem systemu.

Vojensky puvod a vojensky smysllen (W. u. G., str. 630) Hromadne vytvareni len v jakekoIi forme rna vzdy primarne puvod vojenskY. Turecka lenni beneficia by­ la spojena s povinnosti sidlit na urcitem miste a v ob­ dobi velke expanze se povazovala za propadla,jestlize lenik sedm roku nevykonaval zadne valecne sluzby; rovnez cekatel na leno se musel mimo jine prokazat aktivni sluzbou ve valce. Udllenim len se obvykle, na

1 14

Vychode i na Zapade, budovalojizdni vojsko, slozene z dostatecne vyzbrojenych a vytrvale se cvicicich va­ lecniku podnecovanych zasadami cti a osobne odda­ nych panu. Vytlacilo vojenske svazky svobodnych soukmenovcu anebo tez charismatickou druzinu (tru­ stis) kralovu. Francka lenni soustava vznikala nejprve na seku­ larizovane cirkevni pude. MeIa odrazet arabskou jiz­ duo Ani turecka lena ponejvice nelezela na uzemi os­ manskeho rolnickeho osidleni (v Anat6lii), ale byly to velkostatky obdeIavane raji (kfest'any) na uzemi do­ bytem pozdeji (zvlaste v Rumelii). eim byla pro pobfezni staty nebo pro staty s penez­ nim hospodarstvim zoldnerska armada, tim bylo pro vnitrozemske rise s naturalnim hospodarstvim voj­ sko lenni. To, ze nastoupilo na misto vojska lidoveho, souviselo jednak s rostoucf potfebou lidi pro produk­ tivni praci, jednak s narustajicf rozlohou ovladaneho uzemi. Jak pokracuje pacifikace a stoupa intenzita zemedelstvf, odvykaji hospodari valcit a cvicit se ve zbrani, mensi vlastnici nejsou ani ekonomicky zpuso­ bili vypravit se do boje. Jak se na muze nakladalo bremeno prace, ktere puvodne nesly jen zeny, zacinaji se mnozi "drZet broudy". Delenfm i akumulaci pudy rostla diferenciace majetku; nebylo uz mozne, aby se vsichni stejnomerne vyzbrojili. Pfibjvajici masa me­ ne majetnych ztracela wbec schopnost sama se vy­ zbrojit, na niz primarne zaviselo kazde lidove vojsko. Na rozvinutem lennfm systemu je specificke, ze neapeluje na povinnou poslusnost, ale na vysokou stavovskou hrdost, vyverajici ze spolecenske vznese­ nosti vazalu.

(W.

u.

G., str. 631-633)

Lenni soustava vytvari existence, jez jsou schopny samy se vyzbrojovat a profesionalne se cvicit ve zbra-

115

ni, jez vidf ve cti sveho pana svou vlastni cest a v ex­ panzi jeho moci sanci na zaopatrenf svych synu leny. A predevsfm v zachovani jeho osobniho panstvi je je­ dine legitimni opravneni len, ktera drii oni. Tento moment je vubec mimoradne dulezity pro preehod k feudalismu. Zaehoval si vsude vYznam i tehdy, kdyz se prenesl ze sveho nejvlastnejsiho pole - z va­ lecne sluzby - na vetejne urady. V Japonsku se takto panovnik mimo jine snazil emancipovat od strnuh�ho rodove eharismatiekeho slechtiekeho statu,jak 0 tom budeme mluvit v jine souvislosti. Ve franske nsi po­ kusy patrimonialniho statu udrzet panovnfkovu moe tim, ze urady budou docasne a systematieky se z nich bude propoustet, vZdy znovu ztroskotaly. Prudke pe­ ripetie vlady za zapasu sIeehtiekyeh kIik 0 nejvyssl mocenske postaveni v merovejske fisi byly siee ukon­ ceny silnou rukou jednoho ustrednfho urednfka, stej­ ne vsak pfivodily pad legitimnf dynastie v jeho pro­ speeh. Preehod k praxi, kdy se i urady udilely v leno, prinesl relativnf stabilitu a byl definitivne uskutec­ nen v 9. stoletf, pote co Karlovci vyuzili vazalu jako protihracu proti merovejske "druzine". Vzdyt' v zapa­ se udelnyeh spolukralu nezbYvalo jako garanee udel­ nych trunu nie jineho nez ryze osobnf sepetf vseeh drzitelu uradu vazalskou vernosti s panem. Naopak zase cfnsky feudalni system, tak dIouho potom opla­ kavany jako pry ten pravy a svaty tad oteu, byl znicen tim, ze se dusledne a pnmocare rozvijel system pre­ bendalne byrokratieky; k odbouravani Iennieh uradu dochazelo opet z tehoz priznacneho motivu: ze snahy, aby veskerou moe vzal do rukou elsar. Ackoli totiz osobne angazovana rytirska cest nepoehybne skyta silnou zaruku moeenskeho postaveni pana, ten za to must platit pronikavYm zeslabenfm sve moci nad va­ zaly, jakmile se pIne rozvine feudalni system jako forma dalekosahle deeentralizaee viady. Predne je panova "diseiplina" nad vazaly pouze

116

omezena. Existuje pouze jediny duvod, pro ktery mu­ ze leno odejmout. Felonie porusenf vernosti k pano­ vi, tedy nesplnenf feudaInf povinnosti. Tento pojem je zcela vagnf. A beztak pri nem nezalezi na tom, co chce pan, ale jak si stoji vazalove. A 0 tech i tam, kde je nesoudi lenni soud obsazeny vazaly jako prisedicimi a kde tedy nejsou souzenymi i soudci zaroveii (jako je tomu na Zapade), stejne vzdy do pismene plat! veta: Pan je vuCi jednotlivemu poddanemu vsemocny, ale vuCi zajmum celeho kolektivu poddanych bezbranny. Musi si byt jist podporou nebo aspoii trpnym souhla­ sem ostatnich, chce-li bez nebezpeci zakrocit proti jednomu z nich. Z charakteru lenniho vztahu jako specifickeho svazku vernosti totiz plyne, ze panova zvule je tez "porusenim vernosti" a velice naruSuje jeho vztahy se vsemi vazaly. Toto skutecne uzke vymezenf discipllny nad vlast­ nimi vazaly je 0 to citelnejsi, ze naprosto schazi jaka­ koli prima panova moc nad Mmi, kdo jsou podvazaly jeho vazalu. V pIne rozvinutem feudalismu se pak rysuje "hierarchie" ve dvojim smyslu. Jednak v tom smyslu, ze jako lena se mohou opravnene udilet dale jen ta udelena panska prava, tedy ptedevsim ta uze­ mi, jejichZ udeleni se odvozuje od nejvyssiho vrcholu (od krale) jako od zdroje veskere moei. A zadruhe v tom smyslu, ze poradf spolecenskych hodnosti (po­ tadi "bitevnich stltu" v Sachsenspiegelu) se tidf podle stupne postupneho dalsiho udileni len, na nemz ptf­ slusny drZitel stoji, pocitame-li sestupne od nejvys­ Mho zemepana. Aby pan primo mocensky pusobil na podvazaly svych leniku, je vsak tuze problematicke, protoze pomer mezi vazaly a podvazaly, tak jako kazdy lenni vztah, ma <sisti:! osobni povahu a nemuze byt jen tak lehce zrusen ani zproneverou, zradou, feionii je­ jich lenniho pana proti vrchnfmu panu. V Normandii a v Anglii, stejne jako v turecke lenni soustave byl/feudalni politicky utvar restituovan na

117

dobytem uzemf. Prave pro tuto skutecnost zde byla organizace tuha a solidarita vazalu s panem pevna. Podobne jako cirkve vytvarely nejtuzsi hierarchickou organizaci vsude na misijnfm uzemi. A pfece ani na tech dobytych domenach nebyli feudalove uplne usetfeni konfliktu svedomi. Z techto (i z jinych du­ vodu) dochazelo nezfldka k pokusum zamezit nebo aspon omezit dalM udileni len. Kdezto v Nemecku vyplYvalo omezovanf poctu "bitevnich stftu" z obec­ nych principu hierarchie ufadu. Na druhe strane si vsak pIne zformovana lenni prava vynucovala, aby kaZdy objekt, ktery byl jednou zahrnut do soustavy len,byl znovu udelen,jakmile se leno uprazdnilo. A razila se zasada "nulle terre sans seigneur". Napohled pripomina zasadu systemu byro­ kratickeho, ze kral mus! zavedene feudalni jednotky obsadit vazaly beze zbytku. Avsak rna to fundamen­ talne jiny smysl. V byrokratickem systemu se tou za­ sadou maji garantovat prava poddanych, kdezto pM nucenych lenech se naopak poddane rnase, ovladane nositeli Mchto len,jakozto majiteli uredni moci, odni­ rna pfimy vztah k nejvysSimu zemepanu (ke krali). A vsem vazalum zemepana se zaruci, ze tento jejich pan mocensky system nezrusi a neuchopf zase moc, ale ze vsechny objekty,ktere jim jednou udelil v leno, napnste zustanou vzdy k dispozici pro jejich potom­ kyo A tomuto pozadavku dokazali vazalove dodat pad­ ny duraz, jestlize se podle znameho schematu semkli do solidarni pravni jednoty, zejmena kdyz meli v rukou soudnictvi a spolupusobili v lenni kurii, jez rozhodovala spory a procesy 0 platne dedictvf, odu­ mrt', propadnuti a nove udileni len, jak bylo na Zapa­ de typicke. Kdyz si uvedenymi prostredky zajistili nabidku len, stavala se monopolem i poptavka po Ie­ nech. Tak jako se v byrokratickych utvarech od ceka­ telu pozadovaly stale vice odborne zkousky a diplo­ my, tak se ve feudalnim utvaru stale stupnovaly po-

118

zadavky na osobnf kvalifikaci kandidatu. Byla to ovsem kvalifikace polarne protikladna ke kvalifikaci pro byrokraticky urad, spocfvajicf v odbornych znalo­ stech. Byrokracie, a take i ryze patrimoniaIni ured­ nictvo, maji v podstate zaklad v sociaIni "nivelizaci". Ve svem Cistern typu se ptaji jen na kvalifikaci, prvni na odbornou,vecnou,druhe hlavne na osobni; nehledi vsak celkem na stavovske rozdily, ano, jsou specific­ kym nastrojem k jejich bourani. Tomu nijak nevadi okolnost,ze se pak byrokraticke i patrimonialni ured­ nicke vrstvy stavaji s jistymi dusledky nositeli jisteho majestatu "stavovske cti". To vyplyne teprve z jejich mocenske pozice. Feudalismus v pravem smyslu slo­ va je vsak stavovsky uz v samych syYch kotenech · a ten to jeho rys jen dale sill. Vazal ve specifickem smyslu slova musi bYt vzdy a vsude clovek svobodny, to znamena nepoddany patrimonialni moci pana. Ija­ ponsky samuraj menil pany podle libosti. Ostatne svobodna je vlastne pouze jeho specificka, mozno rici "odborna" zpusobilost: zdatnost ve zbrani. To je jeho kvalifikacnf znamka. A takovou zustava napr. i v tu­ reckem feudaInim pravu: i radzove mohli obddet le­ na, jenom kdyz vykonali odpovidajicf sluzby ve valce. Protoze se lenni vztahy v pIne pregnanci vztahuji pouze na vrstvu panskou a ta si v nich emfaticky za­ kIada na zvlastnim pojmu stavovske cti jako na bazi svazku vernosti a take valecnicke udatnosti, pfistu­ puje navic pozadavek,ze lenik povede pansky (rytirs­ ky) zpusob zivota a ze se zvIaste vystffha vydelecne Cinnosti, jez je pro neho ponizujici a jez by ho od­ vadela od cviceni ve zbrani. Kdyz se pak casem zacne nedostavat mist k zaopatteni potomstva,rozpouta se boutlivy napor na lena i na urady (a pozdeji zejmena take na klasterni obroci k vybave nezaopatrenych pribuznych) a utvrzuje se jejich monopolizace. Navic sfli vliv rozvijejiciho se stavovskeho vedomi a klade se pozadavek, aby kandidati na lena a obroci nejen

119

vedli rytffsky zivot, ale aby mali i rytitsky puvod. To jest, aby meli ptedepsany pocet rytitskych predku. Nejdfive staCili jen rodice, potom se vykazovali i pra­ rodice - "ctyfi pfedkove". Nakonec v kodifikovanych obrocnich tadech pozdniho sttedoveku dosla monopo­ lizace tak daleko, ze se vyzadovalo sestnact predku. Vyloucen byl mestsky patriciat. Ten se musel delit o moc s cechy a sedet s nimi na jedne lavici. Jak takto pokracovala stavovska monopolizace, socialni roz­ vrstvenf se nutne stavalo strnuljm. PUsobily k tomu i jim� faktory podobneho druhu.

Stabilizacni ucinky patrimonialismu a feudalismu na hospodarstvi rw. u. G., str. 642-644) Obe formy vlady, feudalismus vsak podstatne silneji a typicteji nez Cisty patrimonialismus, pusobi velmi energicky ke stabilizaci hospodatstvf. Patrimonialismus proto, ze za jeho vlady maji san­ ci rychle a znacne zbohatnout vlastna jedine vysoci urednici, jejichz utadovanf unika panove neustale kontrole. Jako mandarinove v Cfne. Zdrojem akumu­ lace jmeni j im ovsem neni obchodnf zisk, nybr.z vyuzi­ vani daiiove poplatnosti poddanych i toho, ze poddani jsou nuceni kupovat si vsechny utedni akty panovy i urednikovy, kazdy akt zvlaste, v sirokem rejstriku jeho milosti a libovule. Moci patrimonialniho uredni­ ka klade pti tom meze v podstate jedine tradice. Tra­ did porusit je nebezpecne i pro nejmocnejsiho. Novoty, nove veci a nove osoby, nove ttfdy neposve­ cene tradici, nove netradicnf zpusoby vYdEHku a podni­ kani jsou vzdycky v pozici velice prekerni a v nejlepsim pnpade jsou vydany na milost blahovuli pana a jeho urednictva. Jedno ani druhe, ani respekt k tradici, ani blahovule, obzvlaste vzniku kapitalismu nepteje.

120

Bud'to se novych moznosti zisku zmocni sam vladce nebo jeho urednici, sami si je zmonopolizuji a odejmou soukromokapitalisticke akumulaci zivnou pudu, ane­ bo podpoti vseobecnou averzi proti novotam a zabra­ ni ekonomickym zmenam, ktere by mohly povazlive ottast sociaIni rovnovahou nebo vyvolavat eticke Ci nabozenske pochybovani. Vzdyf ptece i sama vlada patriarchalniho vladce stoji na posvatnych tradicich. Jinak ma ovsem pan v netizene libovuli natolik volnou ruku, ze mMe ve vYjimecnem ptipade dokonce naplno zvednout stavidla proti tradicnimu kapitalis­ mu,jako se to stalo v Evrope za ery absolutni monar­ chie. Panovnicka moc mela tehdy ovsem uz byrokra­ tickou strukturu a takovY privilegovany kapitalis­ mus mel mnohe zvlastnosti. Stejne zpravidla vystupovala do poptedi negativni stranka libovule. Hlavne tu chybelo to, co je pro rozvoj kapitalismu nezbytne: aby fungovani statu bylo vypo­ citatelne, coz garantuji jen racionaIni normy moderni byrokraticke administrativy. Misto toho tu strasila nevypoCitatelnost a vrtkava svevole dvorskych a mist­ nich uredniku, milost a nemilost v Iadce a jeho sluzeb­ niku. Jednotlivy soukromnik si, pravda, obratnym vyuzlvanim situace a osobnich styku mohl docela dobte vypletichatit privilegovane postaveni, jez mu otevtelo taktka bezmezne moznosti zisku. Ale kapita­ lismus jako system byl oCividne krajne ztizen. Kapitalismus je v ruznych stadiich sveho vjvoje na onu nevypoCitatelnost ruzne citlivy. Relativne nej­ snaze se s ni umi vyrovnat a nejsnaze se promenli­ vym podminkam umi ptizpusobovat penezni velkoob­ chod. Vzdyf i panovnik, pokud si za jednoduchych a ptehlednych pomeru neudela z obchodu monopol pro sebe, ma zajem, aby se akumulovalo jmeni, aby mel komu pronajimat dane a dodavky a aby si mel od koho pujcovat. Uz za casu Chammurabiho znali "pe­ nezniky". Tvorba obchodnrno kapitalu je vubec moz-

121

mi skoro za vsech myslitelnych podminek a za vsech struktur vhidy, byt'v ruznem rozsahu. A tedy take za patrimonialismu. Jinak je tomu s prumyslovym kapitalismem. Ma-li se stat priznaenou formou prumyslove ekonomiky, znamena organizaci v;Yroby pro masov;Y odbyt a potrebuje pro sve kalkulace jistotu, a to tim vic,eim je intenzivnejsi, obzvlaste eim vic je nasycen fixnim kapitalem. Zada si,aby mohl poeftat se stalym,jistym a vecnym fungovanim pravnfho radu, s racionalnim a v principu vypoeitatelnym charakterem justice a spnivy. Jinak nemuze napevno kalkulovat, jak je pro kapitalisticky velkoprumysl nezbytne. Tyto zaru­ ky chybeji zvlaste v patrimonialnich statech s nizkou stereotypizaci, optimalni zaruky se naopak skytaji v modernim byrokratismu. Industrializaci nebranil islam, neprekazelo ji,ze ho lide vyznavali. Muslimove v ruskem Kavkazsku jsou easto velice "modern!" pod­ nikateIe. Industrializaci vsak branila nabozensky podminena struktura islamskych statu, jejich Ufed­ nictva a jejich prava. K tomuto negativnimu pusobeni libovule proti ka­ pitalismu pristupuje v patrimonialnfm state navie jeste pusobeni pozitivni. Az doposud se uplne pre­ hlizelo. Dochazi k nemu za prfhodnych podminek prave pri rozvinutem peneznfm hospodarstvf. Nasledkem toho, ze vsechny pravni garance na pu­ de patriarchalni justice a spravy jsou labilni, ujme se nekdy zvlastni druh umeIe imobilizace jmeni. Daleko nejvyznamnejSimi pfiklady jsou jisty typ byzant­ skych klasternich nadaci a islamske stredoveke va­ kufy, jez zcela ztejme navazaly na tutez pravnf nor­ mu. Zmineny typ byzantske nadace vypada schema­ ticky takto: Udell se teren, v jednom pfipade je to tteba stavebni parcela v Konstantinopoli,jejiz hodno­ ta a v;Ynos bude horentne stoupat, nebot' se oeekava, ze se tam ztidi pfistaviste. Zalozeny kIaster ma po-

122

skytovat pevne stanovene prebendy pevne vymezene­ mu poctu mnichu a rovnez pevne vymezene almuzny pevne vymezenemu poctu almuzniku; k tomu pnstu­ puji jiste spravnf vYlohy. Veskery pfebytek klaster­ nich duchodu vsak pnpadne rodine zakladatele. Je jasne, ze v tomto vYminku je pravY smysl nadace. Formou zalozeni klastera popravde vznikl rodinny fideikomis s pfedpokladem, ze vyuos z neho bude stoupat; pficemz je jakozto klasterni posvatny maje­ tek chranen, zvlaste proti uchvatum svetske, tj. patri­ monialne byrokraticke moci. (Vedle toho spIn! zakla­ dateli dalsi zamer, a to, ze se zavdeci Bohu a lidem a ze jeho rodina pripadne ziska i vliv na obsazovani mnisskych beneficii a tedy pfilezitost zalibit se vliv­ nym rodinam - vzdyt' mnisske prebendy v konstanti­ nopolskych garnizonach ve skutecnosti casto byly si­ nekury bez jakychkoli povinnostf, bez klauzury, ba i bez povinnosti bydlet v klastere - a konecne, ze si zakladatele opatfi i jakousi spravu k opatrovani ro­ dinne kaple.) To ceM i s duchodem bylo jakousi na­ hrazkou za vymozenost "mit svuj vlastnf kostel", jake se tesili pani feudalniho Zapadu. Zda se, ze nadace velmi podobne formy existovaly uz za staroegyptske­ ho patrimonialniho statu. Urcite se pfesne tyz jev opakuje ve stredovekem islamu jakozto "vakuf' (na­ dace pro moseje ap.), jak dosvedcuji prameny. I ten­ tokrat se udileji prave objekty, ktere davaji penezni efekt, a to stoupajici: stavebni pozemky, ergasterie ( = pronajimatelne dilny). Zcela nepochybne kestejne­ mu ucelu a ze stejnych pohnutek: aby jejich vysvecenf na cirkevnf majetek prinaselo, ne-Ii absolutni bezpec­ nost, tedy aspoii optimalni garanci proti svevolnym zasahum svetskeho urednictva. Takto tedy svevol­ nost a nevypocitatelnost patrimonialni vlady zpuso­ bovala, ze narustala oblast podrobena pravu sakral­ nfmu. A ponevadz "saria", v teorii pevny a nezmeni­ telny zdroj prava, v praxi soudcove leckdy "korigova-

123

Ii" svou subjektivni a casto zhola nepredvidatelnou interpretaei, posilovaly se tu navzajem oM sily patri­ monialismu nepratelske kapitalismu. C. H. Becker se totii pravem domniva, ze tuhe znehybneni akumulo­ vaneho majetku v podoM vakufu - zeela obdobne du­ ehu hospodatstvi antickeho, ktere take uzivalo aku­ mulovane jmeni jako fondu pro rentu a ne jako kapi­ talu pro zisk silne pusobilo na ekonomicky vjvoj Orientu. S panelskym prostrednietvim byla pak pravdepodobne v 17. stoleti importovana do N emeeka zesvetstena napodoba vakufu, instituee profanniho "fideikomisu" .

Monopolni hospodafeni Merkantilismus

v

patrimonialismu. (W.

u.

G., str. 644-646)

Patrimonialismus mel konecne na ekonomieky vjvoj jeste jeden uCinek,a to prave pri pomerne rozvinutem peneznim hospodarstvi a v epoehach, kdy se nejvice ptiblizoval racionaInimu byrokratiekemu systemu. Tento uCinek vypljval ze zpusobu, jak se uspokojova­ ly hospodarske potreby. Tak jako se patrimonialni statni hospodatstvi velmi snadno rozeupovalo v ehumel privilegii, tak se zas nevahalo sarno chopit vydelecneho monopolu ne­ bo privilegia opattovat rUzne potreby. S pomoci dobte fungujiciho patrimonialniho utednictva se daly snad­ no uskutecnovat fiskalni podniky a monopoly vseho druhu. Jak stat egyptsky, tak stat pozdne timsky, tak i staty Blizkeho a Dalneho vYchodu budovaly nekdy i rozsahle statni podniky a vyuzivaly monopolu. I dil­ ny provozovane panovniky ve vlastni rezii pocatkem novoveku pokracuji v teto HnH. To, ze se vetejna moe pousti do vyd£Hecneho opattovani rUznyeh potteb, ni­ kterak neplati jen 0 patrimonialismu. Take mestske

124

komuny se ve stredoveku a po6itkem novoveku pou­ stely, casto s velikJrni ztratami (jako napr. Frankfurt nad Mohanem), do skutecne odvaznych prumyslo­ vych a obchodnfch podniku ciste vYdelecneho charak­ teru. Avsak v patrimonialnich statech melo monopol­ ni vydelecne verejne hospodarstvi celkem vzato sirsi akcni radius, coz je pochopitelne. Proto tu byly verej­ ne monopoly pomerne hojnejsi a zasahovaly hloubeji. Beztak bylo cele hospodarstvi pronikave zatlzeno privilegiemi, ktere vazaly veskere zasobovani. Negativni privilegia - leiturgie (= omezujici hos­ podarske ukoly) - vynucovaly v nejuplnejsim rozsahu prave ty nejracionalnejsi veletise v antice: Egypt a po jeho vzoru pozdne timske a byzantske cisarstvf. Egyptske hospodarstvi za faraonu tim dostavalo sve­ razny "statne socialistickJ" nadech. K tomu ptistupo­ vala ptipoutanost cloveka k remeslu a k pude, perio­ dicky prituhujici a v nekterych dobach blizka dedic­ nemu nevolnictvi. Tento rys se prenesl i do pozdniho Rima. Je jasne, ze tvorba soukromeho kapitalu a pro­ stor pro kapitalisticke podnikani se tim zuzil. Vedle toho anebo mfsto toho vsak patrimonialis­ mus udili i pozitivni privilegia ve forme koncesi na obchod a prumysl. Udileji se soukromnikum za vyso­ kou kupni cenu, za podil na zisku nebo za flxni rentu. Cosi takoveho se objevovalo v mnoha patrimonial­ nich statech na celem svete. Naposledy a nejzavazneji vstoupila tato praktika do hry v obdobi "merkantilismu". Klicici kapitalistic­ ka organizace v prumyslu, byrokraticka racionaliza­ ce v patrimonialnim panstvi a stoupajici fmaneni po­ zadavky zahranicni, vojenske i vnittni politiky tehdy v Evrope vedly k ptevratu ve statnich flnancich. Pa­ nujici moci, stuartovska, bourbonska a take terezian­ ska, katetinska, fredericianska, se vsude ruznym zpusobem pokousely opatrit si monopolistickou pro­ tekci nad prumyslem penezni ptijmy, a to ptijmy ne-

125

podIehajfci schvtHeni od stavu. Ve stavovskych a par­ lamenbirnich statech to byla ostatne i zbran v zapase se stavy. Byrokracie "osviceneho absolutismu" byla sta.le jeste silne patrimonialni, stejne tak i "statni zrizeni", s nimz davno srostla. Charakteristicke rysy patrimo­ nialniho statniho kapitalismu se proto uplatnuji i zde. H. Lenc to pekne ukazal na nejnadhernejsim priklade: na stuartovske Anglii. Kdyz tam zapasila na jedne strane kralovska moc, usilujfcf 0 financni nezavislost na parlamentu a 0 racionalne byrokratic­ kou organizaci veskereho statnfho a narodohospodat­ skeho aparatu, cezaropapistickeho ochranarskeho sta­ tu, a na druhe strane zajmy vzmahajici se burzoazie, operujici v parlamentu -, byla tu otazka "monopolu" jednfm z hlavnich predmetu konfliktu. N a hos­ podarskych monopolech, jez kral udflel, a na prumys­ lu, jenz byl na jejich zaklade importovan, pestovan a chranen, byli i tentokrat zainteresovani clenove a oblibenci kralovske rodiny, osoby ode dvora, zbohatlf generaIove a vysoci urednici, krome nich veld speku­ lanti a "vynalezci" narodohospodarskych systemu jako Law aj. (Mimo Anglii snad take Zide.) Byl to pokus transplantovat do sveta novovekeho prumyslu takovy kapitalismus, jaky existoval s kratkymi pre­ stavkami vzdy znovu ve staroveku i ve stredoveku, na Vychode i na Zapade. Zajiste to, alespon na chvili, podnitilo nebo probudilo "podnikaveho ducha". Jinak pokus v podstate ztroskotal. Stuartovske manufaktu­ ry, a zrovna tak ludvikovske, petrovske, fridrichov­ ske, prezily periodu sveho vypestenf jen v nepatrnem zbytku, a to jen manufaktury na speciality. V Anglii se zaroven se stuartovskym kralovstvim zhroutil i nadekretovany monopolnf prumysl. Ani Colbertova ani Fridrichova ani Petrova era nedokazaly udelat ze svych zemf prumyslove staty. Nerespektovaly pome­ ry v dane zemi. Vyrobky chranene monopolem mfvaly

126

v Anglii i jinde vadnou kvalitu, kapitalu se znemoz­ novalo, aby se zhodnocoval ve smeru, jaky mu nazna­ covala situace na trhu. To byly slabiny ekonomicke. Monopoly mely nejistou pravni bazi, nemely zaruee­ no, ze je nepodryji nejaka nova mozmi privilegia, opet pusobila rusive svevolnost patrimonialni formy vla­ dy, brzdila soukromy prumyslovy kapitalismus. To byla slabina politicka.

Tvorba a rozdeleni mojetku za feudalismu (lV. u. G., str. 646) Patrimonialismus tedy na jedne strane novodoby ka­ pitalismus primo podporuje, na druhe strane mu bra­ nf. Odlisne pusobf na hospodai'stvi feudalismus. Patrimonialni stat vydava v plen cely prostor pa­ novy nevazane blahovule, nechava k obohacovani volnou ruku samotnemu vladci, jeho dvoranum, favo­ ritum, mistodrzitelum, mandarinum, vyberefm dani, zprostredkovatelum a prodavacum milosti vseho druhu, velkYill kupcum a bohacum jakozto najemcum dani, dodavatelum, veritelum, pokud tomu nestavi hraz tradice a stereotypizace. Milost a nemilost panova privilegia i konfiskace neustale vyprovokovava tvorbu jmeni a zase je mel. Proti tomu feudalni struktura pan­ stvi s pevne vyznaeenYilli pravy a povinnostmi pusobi celkem stabilizaene nejen na totalitu ekonomickeho systemu, ale i na individualni rozdeleni majetku.

(lV. u. G., str. 648) Feudalismus hned silneji, hned slabeji brzdi nebo od­ vracf rust kapitalu. Na druhe stram� proti nestereoty­ pizovanemu patrimonialnimu statu prece jen posky­ tuje mnohem staIejsf pravni tad, a to muze bYt kapi­ talistickemu yYvoji vicemene k dobru.

127

Struktura vl6dy, mentalita a zpu80b iivota CW. u. G., str. 650-652) Struktura panstvi urcuJe tvorbu technickych pro­ stredku komunikace. Avsak jeste pronikaveji pusobi na celkovy habitus narodu tim, ze produkuje jiste smysleni. A v tom se neobycejne lisi feudalismus od patriarchalniho patrimonialismu. Razi zcela odchyl­ ne politicke a sociaIni ideologie a tim i znacne odlisny styl zivota. Feudalismus, zvlaste ve forme svobodneho vazal­ stvf a predevsim ve forme lennich vztahu, apeluje ja­ ko na konstitutivni motivy jednanf na "cest" a na osobni, svobodne prislibenou a zachovavanou "ver­ nost". "Oddanost" a osobnf "vernost" byly oporou i pro mnohe plebejske formy patrimoniaInfho nebo nevol­ nickeho feudalismu (vojska z otroku, branne zalohy z kol6nu nebo z klientu, vojaci usfdlovanf jako kleru­ chove nebo jako rolnici-hranicafi), ponejvice pri vo­ jenskem vyuzfvani kol6nu a klientu. U nich ovsem nebyla integrujfcf slozkou "stavovska cest". Zato se stavovska cest silne angazuje jako motiv pri mest'an­ sky feudalnf organizad vojska. U Spart'anu se pocit stavovske hrdosti v prvnf rade zakladal na rytirske cti a na valecnicke etikete. Znali i "souboj", kterym se mel "ocistit" ten, kdo v bitve "podvadel" nebo porusil etiketu. V ne tak pnsnem pojetf to existovalo i mezi jinymi staroheIenskymi hoplity. ChyMI tu vsak vztah vernosti k osoM. V doM knzoyYch vyPrav se vyzna­ coval i orientalni prebendalnf feudalismus rytftskym stavovskym cftenim, vcelku si vsak zachovavaval vlastnosti urcene patrimonialnim charakterem vla­ dy. Jak vidfme, kombinace "cti" a "vernosti" je vlastnf jen lennfmu feudalismu zapadnimu nebo druzinne­ mu feudalismu japonskeho typu. S reckym mestskym feudalismem se oba shodujf v tom, ze polozily zaklad l}.e zvlastni stavovske yYchove, a to yYchove ke sped-

128

r

fickemu smysleni, zalozenemu na stavovske cti. Na rozdll od reckeho feudalismu ucinily vsak centrem zivotni orientace vazalskou vernost, a z toho aspektu se pojimaly nejruznejsl socialni vztahy: ke Spasiteli stejne jako k milence. Ve feudalni spolecnosti jsou vsechny dulezite zivotni vztahy prosyceny naprosto osobnfmi zreteli. Proto i rytirska hrdost se napaji prave timto kultem osobnich pojitek. Je tedy primym protip6lem ke vsem postojum obchodnicky vecnym. Ty byly a porad jeste nutne jsou pro feudalnf etiku necim nedustojnym a nizkYm. Opozice proti racionalnimu obchodovani vyrusta i z cetnych dalsich korenU. Ptedevsim ze specificky vo­ jenske povahy feudalnfho systemu, ktera se ptenaSl i na strukturu vlady. Lenni vojsko je povytce vojsko rytitske, a to znamena, ze v nem nejde 0 disciplinu jako ve vojsku masovem, ale 0 individualnf zdokona­ lenf v bojovem umeni. Proto mel v priprave na zada­ ny zpusob a styl zivota pevne mfsto ten element, kte­ rY jako zpusob vycviku schopnosti uzitecnych pro zi­ vot patn k prapnrodnf ekonomii sil Cloveka i zvfrete, ale racionalizaci zivota se stale vice potlacuje: totiz hra. Ve spolecenskych podminkach feudalismu, tak jako v organicke ptirode, nebyla hra jen ubijenim casu, ale byla ptirozenym pochodem, jakym se udrzuji v kondici psychofyzicke sily organismu. Hry feudalu sice mohly byt sttizeny velice konvencne, ale byly formou cviceni, ktere vylucovalo jakekoli oddiHovani "duchovniho" od "materialniho", "dusevniho" od "te­ lesneho". Primo umeleckeho puncu dosahlo v ryzi naivite jedenkrat v dejinach: ve feudalnich ci polofeu­ dalnich valecnickych spolecnostech antickeho Recka, Spartou pocinaje. Mezi zapadoevropskymi lennfmi rytfti a japonskymi vazaly aristokraticka stavovska konvence s ptfsnejsimi distancemi a tuzsI hierarchii vykazala tuto volnost do uzsich mezf, nez jake mela pri relativni demokracii mezi hoplity. Prece vsak

129

i v zivote Mchto rytifskych vrstev byla ,,bra" opravdu vaznou a dulezitou zalezitosti. Byl to skutecne proti­ p61 k ekonomicky racionalnfmu jednani, ktere hru neptipousti. Ona podobnost se zivotem umelcu, kte­ rou tu muzeme postfehnout, vyverala vsak ptimo z "aristokraticke" mentality feudalniho panstva. Pottebovalo se "ukazat" v pinem lesku, v imponujici nadhete, v okazalych ulohach a s bohatstvim spo­ ttebnich ptedmetU, ktere nejsou "k uzitku", naopak jsou ve wildeovskem stylu ,,k nepottebe", to jest "pro paradu". Tato potfeba primarne vyrusta ze stavovske snahy 0 prestiz. Je to eminentni prosttedek, jak sve panske postaveni utvrdit davovou sugesei. "Luxus" cili odmitani racionalne ucelne orientaee spotteby ne­ ni pro panske vrstvy nic "zbytecneho", je to jeden z prosttedku socialniho sebeprosazeni. VZdyt' konec­ ne divat se na svou existenci funkcne jako na prostre­ dek slouzici nejakemu "poslani", nejake "ideji", jez se rna ucelnym zpusobem realizovat, to je, jak jsme vi­ deli, privilegovanym stavovskJrn vrstvam naprosto cizi. Pro ne je hodnotou i mJtem jejieh "byti" sarno o sobe. Jinak jsou orientovani jen rytifi svate viry, a kde ovladlo zivot nabozenske rytitstvo nejtrvaleji a nejsilneji v islamu -, tam zbylo na umeleckou hru malo mista. Rozhodne vsak si feudalismus hluboce osklivi mest'aeky obchodnickou vecnost a pohrda ji, vidi v ni spinavou lakotu a moe sobe nepratelskou. Jeho zivotni styl protirecf racionalnim ekonomickym nazorum a prameni z neho ona nonsalanee v obchod­ nich zalezitostech, jez je pfiznacna pro vsechny pany a protikladna nejen k mest'aetvf, ale jinym zpusobem i k "selske mazanosti". Spolecensky postoj feudalnf tfidy se zaklada na jednotne vyehove, ktera pestuje rytitske konvence, stavovskou pychu a na ni oriento­ vany smysl pro "cest". Ptitom je to vychova svetska, zcela jina nez charismaticka magieka extaze proroku a heroju. Vychova zamerena k valecnemu hrdinstvf,

130

zcela jina nez literarni "vzdelanf". Vychova svou for­ mou hrava a artistni, zcela jina nez racionalni odbor­ ny vycvik. Patriarchalnl patrimonialismus pusobf na zivot skoro ve vsech uvedenych bodech odlisne. Feudalis­ mus je ve vsech svych formach panstvim nemnohych, panstvim ozbrojene mensiny. Patriarchalni patrimo­ nialismus je ovladani masy jedinym clovekem. Potre­ buje "uredniky'<, organy vlady, kdezto feudalismus jich uziva co nejmene. Jestlize se neopira 0 patrimo­ nialnf vojsko slozene z cizincu, je silne odkazan na dobrou vuli poddanych, bez niz se feudalismus na­ mnoze obejde. Patriarchalismus je ohrozovan aspira­ cemi privilegovanych stavu, apeluje proti nim na ma­ sy, v masach nachazi vsude prirozene stoupence. Da­ vovy mytus neopeva idealnf hrdiny, ale "dobreho kra­ Ie". Patrimonialni patriarchalismus musi tedy pre­ svedcovat sebe i sve poddane, ze je strujcem jejich "blaha". "Stat pecujici 0 lid" - to je legenda patrimo­ nialismu. Neni odvozena z volneho kruhu vernych druhu, ale z autoritativniho pomeru otce a deti. "Otec vlasti" je idealem patrimonialniho statu. Patrimonia­ lismus tedy muze vest jakousi socialni politiku a vede ji vsude tam, kde je nucen pojist'ovat si loajalitu mas.

131

V.Charisma

Sociologicka podstata charismaticke autority (W, u. G., str. 654-656) Jak byrokraticka struktura, tak struktura patriar­ chalni, v mnohem jeji opak, jsou utvary, ktere se vy­ znacuji stalosti. V tomto smyslu jsou to utvary "v sed­ ni". PatriarchaIni moc vyrostla, kdyz se obstaravaly kazdodenni, stale se opakujici normaInf potreby, zdo­ macniHa odpradavna v hospodarstvi, totiz v tech jeho polohach, kde se operuje s normalnimi, vsednimi pro­ stredky. Patriarcha je "prirozenj" vedouci pro vsednf den. Byrokraticka struktura je pak k tomu jen racio­ nalne transponovanym pendantem. I ona je zatizena natrvalo, se svjm system em racionalnich pravidel je sita na vytizovani trvalych a propoCitatelnych potteb normalnimi prostredk� Naproti tomu potreby vyboeujicf z rozmezi pozadav­ ku kazdodennfho hospodarstvi se napliiujf v zakladu odlisne, a eim hloubeji hledime do minulosti, tim odlis­ neji. Totiz: cha maticky. To znamena, ze "pnrozeny­ mi" vlidci z psychicke, fyzicke, hospodatske, mravnl, nabozenske ci politicke krize nebjvali ani ustanoveni urednf ptedstaviteIe, ani vykonavateIe odborne profese v dnesnim slova smyslu, ktere se vyueili a za kterou jsou placeni, nybd byly jimi osobnosti se zvlastnim te­ lesnjrn ci dusevnim nadanim povazovanjrn za nadpri­ rozene (to jest ne kaZdemu dosazitelnjrn). Pojmu "charisma" zde uzivame bez jakehokoli hod­ noceni. Tak naptiklad seversky "berserker" se vyzna­ coval schopnostf rekovske extaze, pri niZ kolem sebe kousal jako rozlfceny pes, jenz byl znakem na jeho stite, az se dostal do krvelacne zutivosti. Podobne besnil irsky heros Cuculain nebo homersky Achilles. Byl to manicky zachvat (da se umele vyvolat akutnf

rj

132

otravou a 0 berserkerovi se to i dlouho tvrdilo; v By­ zanci si drzeli houf takovych "plavYch bestif", michyl­ nych k manickemu zachvatu, tak jako si ddivali tre­ ba valecne slony). Kasta samanu je zas konstitucne poznamenana epilepsii, a kdo rna a prokaze epilepsii, ziska charismatickou kvalifikaci. Jedno ani druhe ne­ ni tedy pro nas vkus nic "povznasejfciho", prave jako ona "zjevenf" ze svate knihy mormonu, ktera bychom z hodnotfciho hlediska museli nazvat ubohym podvo­ dem. Na to se vsak sociologie nepta. Sef mormonu, prave tak jako jini "hrdinove" a "ca­ rodejove", se ve vfre svYch stoupencu. jevi jako charis­ maticky nadany. Skrze sve nadanf (charisma), a pu­ sobi-Ii pntom zretelne koncipovana idea boha, tedy skrze bozske poslani, jez se v charismatu spatfuje, provozuji sve umenf a svou vladu. Plati to 0 Iekanch i 0 prorocich, take 0 soudcich, 0 vojevudcfch i 0 viid­ cich velkych loveckych vyprav. Je zasluhou Rudolfa Sohma, ze propracoval socio­ logickou analyzu teto kategorie mocenskych struk­ tur. Totiz specialne pro jeden zvIastnf historicky vy· znamny pnpad (pro rane dejiny rizeni krest'anske cfrkve), a tudfz, historicky vzato, jednostranne. Za­ jiste se tato kategorie zvlast' napadne vyskytuje na pude nabozenske, ale jev v zasade stejny je v dejinach rozsfren velmi univerzaIne. Oproti vsem druhum ufednf byrokraticke organi­ zace nezna charismaticka struktura zadnou formu ani zadny stanoveny postup, podle nehoz se nastoluje nebo sesazuje. Roli v ni nehraje zadna urcita "sluzeb­ nf kariera", platovY fad, zadne odborne vzdelani no­ sitele charismatu nebo jeho pomocnfku, zadna kon­ trolnf ci odvolaci instance, nema ani vykazan urcity okruh pusobnosti, ani urcitou vecnou kompetenci, ani pri ni neexistuji zadne stale instituce neodvisIe od osob a od jejich ciste osobniho charismatu. Nic na zpusob byrokratickych "uradu".

133

Charisma zna jen sve vnitrnf poslanf a sve vnitrni omezeni. Nositel charismatu se chop! ulohy a zada ve jmenu sveho posIani, aby ho ostatnf poslouchali a na­ sledovali. N a tom take zalez!, zda dosahne uspikhu. Kdyz ti, na nez se obraci, jeho poslani neuznaji, pak se srym narokem ztroskotava. Kdyz je uznaji, pak je jejich pan, dokud svou earomoc "osvedeuje" a jejich uznanf udrzL Avsak ne z jejich vule, ne snad z nejake volby, od­ vozuje pak sve "pravo". N aopak: uznat jeho charisma­ tickou kvalifikaci bylo prece povinnosti tech, k nimz se se svym poslanim obratil. Jestlize se podle rimske teorie suverennf pravo cfsarovo odvoIavalo na to, ze ho uznava narod, tedy to vubec nebylo uznani narod­ nl suverenity. Bylo to totez, jako kdyz meli ve staro­ krest'anske obci vericl "uznavat" sveho proroka. Do­ svedeuje to pouze, ze monarchovo postaveni melo cha­ rismaticky charakter, tkvici v osobni kvalifikaci a v osvedceni. Avsak charisma mMe b,Yt a zpravidla take je ne­ elm kvalitativne specializovanYm. Z toho vsak plyne jen to, ze poslani a moc charismatickeho vudce se jaksi kvalitativne vymezuji samy uvnitr sebe. MMe byt sice nejak omezovana vnejsim radem. Podle smyslu a obsahu sveho poslani se tteba mMe obracet jen na urcitou skupinu lidi, omezenou mistne, etnic­ ky, socialne, politicky, povolanfm ci jinak. Potom ten­ to kruh tvon i jeho meze. Charismaticka vlada je ve vsem vsudy a take co do sve ekonomicke zakladny pravjm opakem vlady by­ rokraticke. Ta je odkazana na staly ptijem, a tedy ptinejmensim a priori na peneznf hospodatstvi a na penezni dane. N aproti tomu charisma zije na tomto svete, ale ne z tohoto sveta. Rozumej dobre: neztidka zcela vedome zatracuje penezity majetek a branf penez, tak jako svaty Fran­ tisek a podobni. Jenomze pravidlem to samozrejme

134

nenf. Take genialni pirat muze vykonavat charisma­ tickou vladu - v tom nehodnotidm smyslu slova, jaky tu marne na mysli. A charismaticti politicti vudcove ptece jdou po kotisti a hlavne po zlate. Vzdycky vsak - a 0 to tu Mzi - charisma odmita planovite racional­ ni vydEHavani penez a vubec racionruni hospodareni, prehlizi je jako neco podradneho. V tom se take na­ prosto lisi od kazde "patriarchalnf" struktury, ktera spocfva na bazi sporadane hospodarne "domacnosti". Charisma v "Ciste" forme neni svemu nositeli sou­ kromym pramenem vydelku, nevyuziva ho ekonomic­ ky na zpusob vymeny sluzeb za protisluzby anebo na zpusob placeneho ukonu. Take mu nejde 0 danovY poradek pro kryti vecnych potfeb sve mise. Je-li jeho poslani posIanfm miru, tu ho potfebnymi prostfedky hospodarsky vybavuji mecenasi anebo cestne dary, pfispevky a dobrovolna prace tech, na nez se obraci. Je-li to charismaticky hrdina valecnik, je jednim z je­ ho dIu korist a z te ziskava i materiruni statky. "CisM" charisma stoji v protikladu ke kaMe "patriarchaInf" vlade (v nasem smyslu slova). Stoji v protikladu ke kazdemu sporadanemu hospodarstvl. Je to jakasi, ba ta jedina, moc nehospodarnosti. I teh­ dy a prave tehdy, kdyz vyrUsta z piivlastnovani stat­ ku, jako onen charismaticky valecny hrdina. Muze byt nehospodarne, protoze v pods tate neni stalym "institucionalnim" utvarem. Prave naopak. Jestlize se vyskytne v "Cistem" typu, pak nositeIe charismatu, pan i jeho apostolove i jeho nasledovnici, maji-li do­ stat svemu poslani, museji se vymanit ze svazku to­ hoto sveta, z kazdodenniho zamestnani, ano, i z kaz­ dodennich povinnosti rodinnych. Vfrazem toho, jak se ti, kdo maji podil (klerus) na charismatu, museji "odvratit od sveta", jsou cetne jevy v dejinach cirkve. Statut jezuitskeho radu nedovoloval ptijimat cirkev­ ni utady; prislusnici ieholi - a podle puvodni rehole svateho Frantiska ani sam tad - nemeli mit majetek;

135

knezfm a fadovym rytifum byl ulozen celibat; ostatne mnozi nositele charismatu proroka nebo ume1ce byli fakticky nezenati. Podle druhu charismatu a podle zpusobu zivota, v nemz se jeho smysl realizuje (zda v nabozenskem pusobeni nebo v umeni Ci jinde), mo­ hou byt zajisre ekonomicke podminky ucastnictvi na­ venek zcela ruzne. Jestlize modernf charismaticka hnutf kolem umenf pfijimaji za obvyklou nejkvalifi­ kovanejsi druzinu charismaticky povolaneho umelce, "samostatne lidi bez povolani" (receno obycejnym ja­ zykem: rentiery), odpovida to veci, i kdyz ekonomicky je to ovsem pravy opak chudoby, pfikazovane stfedo­ vekym klasternim fratrum.

Labilita charismaticke autority ajeji pi'iciny (W. u. G., str. 656-657) Charismaticka autorita rna bytostne labilni zaklad. Nositel muze sveho charismatu pozbyt, muze se citit "svym Bohem opusten" jako Jezis na kfizi, jeho pfivrzenci mohou shledat, ze "ztratil sHu". Pak jeho poslani hasne a doufajici cekaji a hledaji noveho no­ sitele. Jeho vsak stoupenci opoustej:L "Ciste" charis­ ma totiz nezna jinou "legitimitu" nez tu, ktera se rodi z jeho vlastni, vzdy znovu se osvedcujici sHy. Charis­ maticky hrdina neodvozuje svou autoritu jako neja­ kou ufedni "kompetenci" z fadu a statutu, neodvozu­ je ji jako patriarchalni moc ze vziteho obyceje nebo z feudalnfho slibu vernosti. On si ji ziskal a udrzoval osvedcovanim svych sil v zivote. Kdyz chtel bYt pro­ rok, musel delat zazraky, kdyz chtEH byt vojevudce, musel konat hrdinske Ciny. Ale hlavne se jeho bozske poslani muselo "osvedcovat" tim, ze se tern, kdo se mu s virou oddali, dobre daNlo. Kdyz ne, pak zfejme ne­ byl panem poslanym od boha. Tento velmi osemetny smysl praveho charismatu

136

se zrejme radikalne lisi od pohodlnych pretensi novo­ dobych "bohem pomazanych" monarchu, ktefi se od­ volavaji na "nevyzpytatelne uradky" Panaboha, je­ muz jedinemu je mocnar odpovedny. Puvodni charis­ maticky vladce byl prave naopak odpovedny tern, kte­ re ovladal. A to proto a jen proto, ze prave on osobne mel byt opravdovym panem z yule bozl. Drziteli moei v zavaznych zbytcich stale jeste vskutku charismatic­ ke totiz (aspoii pod Ie teorie) byli jeste posledni cinsti cisarove, kdyz se jejich vlade nepodafilo zamezit po­ hromu, jez se hrnula na poddane at' uz slo 0 zaplavy nebo 0 nest'astne valky -, cisar se kal vetejne pred celym narodem ze svYch hfichu a ze sve nedostatec­ nosti. Zazili jsme to jeste v poslednich desetiletich cinske monarchie. Kdyz ani toto pokani neusmitilo bohy, cekalo ho sesazenf a smrt. Ta se nejednou pro­ vedla jako obet' za hrfchy. Takovyto velmi speeificky smysl rna napf. veta v Menciovi (Meng-tsi): "Hlas lidu je hlas bozf" (podle Meneia je tojediny zpusob, jak buh mluvi). Kdyz lid pfestane uznavat vladce (fika text vyslovne), je vladce pouhym soukromnikem, a chce-li byt necim vice, je trestuhodny uzurpator. Ve forme zcela nepateticke se ozivuje v techto skuteene revoluc­ ne znejicich slovech stay, ktery existoval v primitiv­ nich pomerech, kdy lpela charismaticka povaha te­ mer na vsech primitivnich autoritach, s vYjimkou au­ tority rodinne v nejuzsim smyslu - kdy lide nacelnika dost casto proste opustili, jakmile se mu uspech stal nevernym. "Uznavani" panovy osobni moei poddanymi, uzna­ ni nekdy aktivni, jindy spise pasivni, pouze fakticke - tato podminka charismatickeho panstvi pramenila vzdy z duvetive odevzdanosti cemusi mimoradnemu, neslychanemu, vymykajicimu se pravidlum a tradi­ cim, a povazovanemu tedy za bozske. Puvodni charis­ maticka vlada nevede proto zadne abstraktni pravni vJnosy a reglementy a zadnou fadnou justici. Jeho

137

objektivnim "pnivem" jsou jednotlive vjplody navy­ sost osobniho zazitku nebeske milosti a bohorovne hrdinske sily. Odmita zavaznost vnejsiho tadu a sve prave prorocke a hrdinske nazory si overuje sarno. Chova se tedy revolucne, prehodnocuje vse a rozchazi se s kazdou tradicni ci racionalni normou: "Stoji psa­ no . . . ja vsak pravim vam. . . " Specificky charismaticka forma rozsuzovani sporu je vyrok proroka nebo orakulum nebo "salamounskj" rozsudek z ust charismaticky kvalifikovaneho mudr­ ce, ktery nasleduje po zhola osobnim zhodnoceni kon­ kretnmo ptlpadu, avsak s narokem na absolutni plat­ nost. V tom mela svuj domov justice arabskych "kadi" ve sve ptlslovecne (nikoli historicke) podobe. Soud islamskeho kadi jako skutecny historicky jev je prave naopak vazan posvatnou tradici a jejim casto primo formalistickYm vjkladem. K vnlnemu indivi­ dualnimu zhodnoceni jednotliveho pripadu mimo pravidla se uchyli, jedine kdyz mu vsechny zname navody selhaji. Pak to ovsem ucini. Prava charisma­ ticka justice to vsak cini vzdycky. Ta je ve sve ciste forme extremnim protikladem formaIni a tradicni va­ zanosti. Vede si stejne volne vuCi posvatne tradici, jako vuCi abstraktnim dedukcfm z abstraktnich poj­ mu. Na tomto miste nechceme rozvadet, v jakem po­ meru k charismaticke justici a k teokraticke justici islamskych kadi je odvolavani na "aequum et bonum" v rimskem soudnictvi a jaky je puvodni smysl anglic­ ke "equity". Oboji je produktem jednak justice silne jiz zracionalizovane, jednak abstraktnich pojmu pti­ rozeneho prava. V pojmu "ex bona fide" se urcite skry­ va narazka na dobre "mravy", platici v obchodnich transakcfch, a neznamena to vubec pravou iracional­ ni justici. Zrovna tak ji neznamena dnesni "soudcuv volny vymer". Derivaty charismaticke justice jsou ovsem zcela samozrejme vsechny druhy orakulu, uzi­ vanych misto dukazu. Protoze se tu vsak "vule bozi"

138

nezjevuje v osobnf autorite nositele charismatu, nybrz regulovanym mechanismem, patti to uz do ob­ lasti "zvecneneho" charismatu, 0 kterem budeme brzy mluvit.

Revolucni povaha charismatu CW. u. G., str. 657-658) Jak jsme videli, proti tradicim muze by-t a casto by-va revolucni sHou prvniho radu take byrokraticka racio­ nalizace. Jenomze ta revolucionizuje technickymi prostredky, jaksi "zvnejsku". Postupuje tak zvlasre pri pretvateni ekonomiky. Napted veci a poradky, a potom teprve lidi. Ty pnbfra tak, ze jim napred pripravuje podmfnky, aby se pnzpusobili vytvorene vnejsi situaci, ptipadne jim pnzpusobenf usnadnuje racionalni volbou ucelU a prosttedku. Naproti tomuto charismatu dodava moc vira ve zjevenf a v heroje, emocionalni ptesvedceni 0 vyznamu a hodnote mani­ festovanych projevu nabozenskeho, etickeho, umEHec­ keho, vedeckeho, politickeho ci nevfm jakeho jeste druhu, hrdinstvi prokazane at' uz v askezi nebo ve valce, soudcovska moudrost, magicke osviceni a kdovico jeste. Tato vira revolucionizuje "z nitra" a odhodIava se ptetvaret veci a tady podle sve revo­ lucni vule. Tento rozdil ovsem musfme spravne chapat. Na­ bozenske, umelecke, eticke, vedecke i vsechny ostatni "ideje", jm:enovite tez politicke a socialne organizator­ ske, i kdyz se pohybuji ve sferach propastne rozdfl. nych, vznikaji po psychologicke strance celkem stej­ ilym zpusobem. To jenom subjektivni "hodnoceni", "slouzicf dobe", by nektere ideje rado ptipsalo "rozu­ mu" a jine zas "intuici" (anebo jak jinak je jeste deli­ va). Ve skutecnosti je matematicka predstavivost ta­ koveho Weyerstrasse zrovna tak , �ntuici" jako intuice

139

nejakeho umelce, proroka ci - demagoga. v tom mezi nimi rozdil nehledejme. Mimochodem, rozdil nehle­ dejme ani v oblasti hodnoceni,0 ktere nam zde nejde. I po tehle stnince se shodujf,vsechny intuice i intuice umelecka -, majf-li objektivizovat a wbec osvedcit svou realitu: znamenaji uchvacenost anebo,chcete-li, uchvacovani naroky "dfla", a neznamenajf subjektiv­ nf "procfUmi" ci "pro.zitek" ani nic podobneho. Rozdfl nespOClva a to zvlast' zdurazllujeme, aby byl sprav­ ne pochopen "racionalnf" smysl veci - vubec v osobe nebo v dusevnfch "pro.zitcich" tvurce "ideje", tvurce "dila". Rozdfl spoefva ve zpusobu, jak si ideu vnittne prisvojujf,jak ji pro.zfvajf ovladanf ei vedenf. Rekli jsme jiz,ze proces racionalizace probfha teh­ dy, jestlize se siroka masa vedenych odevzdava nebo prizpusobuje pouze vnejsfm technickym rezultatum, praktickym pro jeji zajmy (asi tak,jako jsme se ucili, kolik je jedna a jedna, nebo jako se mnozf pravnfci uef pravnicke technice), kdezto "idea", vklad tvurce, ji nezajfma. To jsme mfnili, kdyz jsme prohlasili, ze racionalizace a racionaInf "rad" revolucionizuji "zvnejsku". Naproti tomu charisma, pokud vubec spe­ cificky ucinkuje, manifestuje svou revolucni silu zevnitr, z vnitrnf pohnutky, z centralni "metanoje" mysli ovladanych lidi. Byrokraticky rad, ten pouze vfru v posvatnost toho,co vZdycky bYvalo,viru v tra­ dieni normy, nahrazuje plnenim ueelne sestavenych pravidel a vedomim, ze je mozne vystndat je zase jinymi ucelnyroi pravidly, pokud k tomu nekdo rna pravomoc, a ze tedy nejsou nicim "svatYm". Zato cha­ risma ve svych nejvyssfch projevech rozbfji pravidla a tradici vubec a predstavy 0 svatosti obracf tak tika­ jic naruby. Misto piety k vecem odpradavna navyk­ lym, a proto posvecenym, vynucuje, aby se elovek vnittne podrobil necemu, co tu jeste nebylo, co je ab­ solutne jedinecne,a proto bozske. V tomto ryze empi­ rickem smyslu, bez jakehokoli hodnoceni, muzeme

140

charisma oznacit za specificky "tvurcf", revoIucni moc v dejimich.

Pole pitsobnosti charismatu

(W.

u.

G., str. 658-659)

Charismaticka moc a patriarchaIni moc sice obe spo­ civaji v osobni oddanosti a v osobni autorite a figuruji v nich "ptirozeni" vudcove - na rozdil od "dosazenych" vedoucich v byrokratickem radu -, presto je pieta

a autorita u kaZde z obou typu moei zcela jina. Patriarcha se jf stejne jako urednik tesi proto, ze pro lidi predstavuje poi'adek, az na to, ze jeho poi'adek se nezavadi podle potreby zakonem a narizenim by­ rokracie, nybd ma podobu cehosi platneho od nepa­ meti, neceho nezrusitelneho. Nositel charismatu vsak pozlva autority diky poslani, ktere, jak se veri, svou osobou ztelesnuje. Kdyz ne vzdy, tedy alespon ve svych nejvyssich polohach nese revolucni poslani, prevracejici poradi vsech hodnot, vyvracejici zakon, mrav i tradici. Byt' i nektery konkretni predstavitel drzel patriar­ chalni moc jakkoli chatrne a nepevne, presto soeialni struktura patriarchalni vIady, pri vsem stridani drzi­ telu i pomocnikii, funguje trvale. SIouzl vsednimu dni a jeho pozadavkum, a v tom se ovsem lisi od charis­ maticke autority zrozene v mimoradnych situacich z nouze a z nadseni. Obe struktury se mohou vyskytovat ve vsech oblas­ tech zivota. Mnoha starogermanska vojska bojovala v patriar­ chaInf organizaci, podle rodu, pod vedenim hlavy kla­ nu. Patrimonialne byla organizovana vojska kol6nu v orientaInich despociich i kontingenty vojenskych osazencu pod svymi "seniory" ve vojsku franskem. U Germanu i u Indiaml obstaraval denni ekonomicke

141

zalezitosti mirovY naeelnik a v ptipade valky s nlm do boje nastupoval vsechen lid; vedle toho vsak exis­ toval charismaticky v:Heeny rek, ktery nekdy vytahl sam s druzinou dobrovolniku. I v ofichilni narodnf valce nahradil leckdy normalni mirove autority va­ leeny "vojvoda", povolany ad hoc, protoze se osvedcil v podobnych hazardech jako hrdina. Nabozenska funkce pana domu a jeho sluzba do­ mac:im buzkum pretrvavala vedle urednfho kultu obecniho ei statniho a vedle charismatickych hnuti proroku, obsahem skoro vzdycky revolucnich. Na poli politickem i nabozenskem byly na jedne strane tra­ dicnf obvykIe kazdodenni potteby a tern slouzila patriarchalni struktura, zalozena na zvyku, na re­ spektu k tradici, na ucte k rodicum a predkiim, na sluzebni vernosti. Na druhe strane byla revolucnf uloha charismatu. Tak je tomu i v oblasti ekonomicke. Hospodarstvi jako usporadany staly sled akci v planovite peci 0 zis­ kavani materialnfch poti'eb je domovem patriarchal­ nf struktury vlady, a jak se postupne racionalizuje v "podnik", zase domovem struktury byrokraticke. A prece ani ekonomice neni charisma cizi. V primitiv­ nich pomerech rna casto charismaticke rysy jedno od­ vetvf, tehdy dulezite, pozdeji rustem materialni struktury ztracejicf na vYznamu: lov. Organizovaval se podobne jako valka; jeste i pozdeji se pojimal na obdobny zpusob (viz napr. napisy asyrskych kralu). Ale i na poli specificky kapitalisticke ekonomiky obje­ vime antagonismus charismatu a vsednfho dne,jenom­ ze uz proti sobe nestoji charisma a "domacnost", nybrz charisma a "zavod". Kdyz Henry Villard zaran­ zoval prosluly "blind pool" na akcie Northern Pacific tak, ze si bez udani ucelu vyzadal od publika 50 mili­ onu liber na bHze neurceny podnik a opravdu je do­ stal, proste naslepo na sve renome, aniz poskytl ja­ koukoli zaruku, a potom mohl vzft burzu dokonalym

142

utokem, pak takoveto a podobne jevy grandi6znfho kapitalistickeho kofistnictvf i jeho hromadne podpo­ ry jsou svou strukturou i svym duchem naprosto roz­ dilne od racionalniho vedeni regulerniho velkokapi­ talistickeho zavodu. Zato se docela shoduji s obrov­ skymi podniky na vykonst'ovanf fmanei a kolonii i s "ptilezitostnymi obchody", ptidruzenymi k piratstvi a k honum na otroky, jake zname uz od nejstarsich dob. Abychom rozumeli dvojake povaze toho, cemu muzeme tikat ,,kapitalisticky duch", a abychom tez rozumeli specifice bezneho moderniho kapitalismu zbyrokratizovaneho jako "povoIani", je treba naucit se pojmove rozlisovat tyto dva strukturni prvky, ktere se vsude navzajem propletaji a ktere jsou podstatne odlisne.

Komunisticke uspokojovani potreb v charismatickem spolecenstvi (W. u. G.,

str.

659-661)

Autoritu v nasem smyslu slova opravdu ciste charis­ matickou sice principialne nemuzeme povazovat za "organizaci", tj. za uspotadani lidi a veci v katego­ rifch ucelu a prostredku, ale presto to nenf stav amorfni bezstrukturnosti. Je to vyhranena forma so­ cialni struktury, ma sve personalnf organy a aparat ukonu a predmetu uzpusobenych k misi nositele cha­ rismatu. Osobni pomocnici, a mezi nimi dokonce spe­ cificky druh charismaticke aristokracie, tvorf mezi stoupenci uzsi skupinu. Shlukia se jako apostolove a oddani nasledovnici, ale presto byla vybrana podle osobni charismaticke kvalifikace. Vecne ukony, acko­ Ii jsou formaine dobrovoIne, nejsou ustanovene, ne­ jsou trvaIe; presto je v mite potrebne ke kryti potteb berou charismaticky ovladani lide jako moraIni po­ vinnost a kazdy je podle moznosti, je-li tteba, odvadf.

143

eim Cistsi formu rna charismaticka struktura, Urn mene dostavajf apostolove a druzinfci sve materiaini zaopatfeni a sve spoIeeenske posty formou prebend, duchodu, honoraru nebo mezd, formou titulu ci hod­ nostnich sarzl. Pokud nejsou zaopatreni jinak, k ma­ terialnfmu zaopatfeni se s nimi mistr deli bez smlou­ vy 0 uzitek ze statku, ktere ziskava darem nebo ko­ fisti nebo bere z vlastnfho fondu. Eventualne tedy majf pravo jist s nim u jednoho stolu, pnjimaji od neho vybavu, dostavaji od neho cestne dary. K ideaI­ nfmu povzneseni maji zase podfl ze socialni, politicke, nabozenske vaznosti a ucty, ktere se dostava mistro­ vi. Kazda odchylka od takovychto pomeru jiz kali Cis­ totu charismaticke struktury a uhyba ji na koleje ji­ nych strukturnfch forem. Charisma je tedy vedle pospolite domacnosti druhy a odlisny historicky vyznamny reprezentant komu­ nismu. Komunismem tu rozumime spotrebu "bez uc­ tovani"; neminime racionaini organizaci vyroby na spolecny ucet (socialismus). Pokud z historie zname takovy spottebnf komunismus, postavil si vzdy svuj stan bud' na pude tradicionalnf, to znamena patriar­ chaInf (komunismus domacnosti) - jenom v te forme byl a dosud je beznym kazdodennim zjevem -, anebo spocinul na nevsednf pude charismatickeho hnuti. Zde pak je,jestlize se pIne uskutecni, bud'to 1. komu­ nismem ze skladu a z konsti, nebo 2. klasternfm ko­ munismem z lasky, s ruznymi odrudami i se svou de­ formaci v "charitu" a v "almuznu". Komunismus ze skladu a z kotisti najdeme (v ruz­ ne cistote) v charismatickych valecnickych organiza­ cich vsech dob, od lupicskych statu na ligurskych ostrovech pres organizaci islamu za chalify Omara az po bojove rytitstvo kresfanstvi i japonskeho buddhis­ mu. Komunismus z Iasky se uplatnoval v nejake for­ me v pfedvoji vsech nabozenstvi. Trva dosud mezi bozimi sluzebniky z profese, mezi mnichy, objevuje se

144

v cetnych nabozensky vypjatych pietistickych sek­ tach (labadie) i jinych. Puvodni clenove obvykle usu­ zuji, ze prvotni hrdinne zanfceni Ci prvotni svatost je mozne udrZet jen tak, ze se zachova komunisticka zakladna a ze nikdo nebude usilovat 0 individualni vlastnidvi. Maji pravdu. Charisma neni moc kazdodenni, vsedni,a proto to nemiiZe bY!; moc hospodarska. Jak­ mile nabudou prevahy zajmy ekonomickeho vsedniho dne, jeho existence je ohrozena. Ptijde "prebenda" vymeteny deputat misto stareho komunistickeho za­ sobovani ze spolecne komory -, a prvni krok je uci­ nen. Takovy obrat je velice ptiznacny. Zastupci pu­ vodnlho charismatu hledi takovou zmenu vsemi pro­ sttedky zamezit. Vsechny specificky valecnicke staty, typicky Sparta, si udrZovaly zbytky puvodniho komu­ nismu a hledely uchranit hrdiny pred "pokusenim" pace 0 majetek, 0 racionaJni vydelek, 0 rodinu. Tak jako nabozenske rytitske rady. Posleze se volne zakladani rodiny a svobodny vydelek ptipustf, a to vzdycky zna­ mena konec genuinniho charismatu. Jedine spolecne nebezpecf polniho tabora nebo bratrska laska apostolu odvracenych od sveta udrZuji komunismus, a jen on naopak zase garantuje cistotu charismatu proti starostem vsednfho dne.

Zevsedneni charismatu

(W.

u.

G., str. 661-662)

Od boutlive vasniveho zivota k pomale smrti zaduse­ nim pod navalem materialnfch starosti - takovym pochodem se menf kaMe charisma, kazdou svou ho­ dinu, hodinu za hodinou stale vic. Charismaticke panstvi popsaneho "cisteho" typu je ditetem extremnich situaci. Extremnfch politicky, ekonomicky, duchovne, nabozensky. Rodi se z mi-

145

moradm'\ho vzruseni, jez spojilo lidskou skupinu. Z uchvaceni predstavou hrdiny, at' uz jakehokoli druhu. Co to vsak znamena? Znamena to, ze vira nositele samotneho i jeho apostolu v jeho prorocke Ci jakekoli jine charisma a venci oddanost tech, k nimz se citi bYt seslan, oddanost jemu a jeho poslani, pusobi v ne­ ztencene mohutnosti, jednore a sile jen ve stavu zrodu. Hnuti pod charismatickYm vedenim vytrhlo skupi­ nu lidi z kazdodenni vsednosti. Jakmile se vrati do vsednich koleji, Cista vlada charismatu se pi'inejmen­ sim porusL Transponuje se a vtlaci se do "instituce", az se primo zmechanizuje, nebo nepozorovane ustou­ pi jinYm strukturnim principum, rozmanire se s nimi smis! a zknzl. Kdyz se pak s nimi neoddelitelne spoji a casto k nerozeznani splyne, pak z neho zbude pouze jakasi komponenta, kterou muzeme vypreparovat pouze teoretickou analyzou historickeho utvaru. "Ciste" charismaticke panstvi je tedy labilni ve zce­ la specifickem smyslu. A vsechny jeho alternace maji koneckoncu jeden jediny zdroj. Sam pan si obvykle preje, jeho apostolove si vzdycky pi'eji a hlavne ti cha­ rismaticky vedeni stoupenci vZdycky touzi, aby cha­ risma pana a charismaticke obst'asti'iovani podda­ nych nezustalo jen narazovou, prechodnou milosti mimo:radnych chvil a osob, ale aby se stalo trvalym majetkem pro vsechny dny. Tim se vsak neuprosne meni vnitrni charakter struktury. Z charismaticke druziny valecneho hrdiny je potom stat. Z charisma­ ticke obce proroka, umelce, filozofa, etickeho ci vedec­ keho novatora je pak cfrkev, sekta, akademie, skola. Z charismaticky vedeneho hnuti za nejakou kulturni ideu je pak strana anebo jen edice novin Ci casopisu. Vzdycky je pak existencni forma charismatu vydana vsednimu dni a mocnostem, jez mu vladnou, pi'ede­ vsim ekonomickym zajmum.

146

I I

I

I

Vzdycky to znamena prelom. Pri nem se z charis­ matickych druziniku a apostolu stanou nejprve (tak jako v "trustech" franskeho krale) panovi spolustolov­ nici vyznamenani zvlastnimi pravy, a potom lenici, knezi, statni funkcionafi, stranict! tajemnici, dustoj­ nici, sekretari, redaktori a nakladatele, kteti chteji bjTt z charismatickeho hnut! zivi, zrizenci, uCitele ne­ bo jin! ptislusnici z profese, drziteIe prebend, patri­ monialnich uradu a podobni. Z lidi charismatem ovladanych se pak stanou reguIerne zdaneni "podda­ ni", desatkem povinnovani pfislusnici cirkve, sekty, strany nebo spolku, disciplinovani vojaci prinuceni a nakomandovani k sluzbe podle radu a pfedpisu, obcane podlehajici zakonu. Z charismatickeho evangelia - byt' apostol varoval, aby nam "neunikal" jeho duch - stava se dogma, re­ spektive uceni, teorie Ci reglement, zakonik, zkame­ nela tradice. Je ostatne bezny jev, ze dve moci, zcela si cizi a ne­ pfatelske svymi vychodisky - charisma a tradice -, spljTvaji. Pochopitelne. Ani jedna z techto dvou mod piece nestavi na pravidlech planovite a ucelne vy­ tvorenych a na jejich znalosti. Obe stavi na vire ve specifickou svatost konkretnich osob, ve svatost abso­ lutni nebo relativni, ale pro ovladane kazdopadne platnou, platnou pro deti, klienty, apostoly, druziniky ci leniky. Obe se zakladaji na oddanosti pietnim vzta­ hum a pietnim povinnostem vuCi temto osobam. A na oboji vlade vzdy Ipi jakesi nabozenske posvecenl. I vnejsimi formami se obe struktury panstvi podoba­ jf, casto jsou v nich temer identicke. Podle zevnejsku nepoznas, zdali ma stolni spolecnost nejakeho vevody nebo neC! valecna druzina "patrimonialni" Ci "charis­ maticky" charakter. To zalezl na duchu, jakym je spo­ lecenstvi prodchnuto. Zalezi na tom, proc uznava pa­ novo postaveni: zdali z respektovani autority posve­ cene tradici, anebo z osobni viry v hrdinu. A od jedno-

147

ho k druhemu je plynuly ptechod. Jakmile charisma­ ticka vlada rezignuje na akutne emocionalni viru, ktera je vymanovala z pout kazdodenni tradice, jak­ mile se ztekne bytostne osobniho zakladu, pak svazat se s tradici neni sice jedinou moznosti, ale aspon v do­ bach nerozvinute racionalizace techniky zivota to by10 tim nejsnazsim a ponejvice nevyhnutelnym tese­ nim. Zda se, ze podstata charismatu se tim definitivne obetuje a ztraci. Opravdu je tomu tak, pokud jde o vy­ razne revolucni charakter charismatu. Naptiste se ho totiz zmocnily jine zajmy. Totiz zajmy tech, kteri se dostali k hospodarske Ci spolecenske moei, aby se je­ jich majetek legitimoval tim, ze se bude odvozovat od charismaticke eili svate autority. Tento zakladni rys je typicky a dopada to vzdycky stejne. Misto aby cha­ risma podle puvodniho smyslu pusobilo revolucne proti vsem tradicim a vsem "legitimne" stvrzenym pravum, jako pusobilo ve stavu zrodu, ma ted'slouzit naopak k ospravedliiovani "ziskanych prav". A v teto funkci, odcizeno sve vnitrni podstate, sta­ va se soucasti vsedniho dne. Potteba, ktere se tak vyhovuje, je totiz zcela uni­ verzalni. Z prosteho duvodu.

Problem

vyberu vUdcu a nastupcu (W. u. G., str. 662-663)

Kdyz jsme analyzovali vsedni druhy moei, tedy byro­ kratickou, patrimonialni a feudalni vhidu, �ist'ovali jsme,jakfunguji. Neodpovedeli jsme na otazku, podle jakych znaku se vybfraji ti, kdo tvoti nejvysSl hierar­ chii, podle ceho se vybiraji byrokraticti ci patriarchal­ ni moci panL Hlavou byrokratickeho mechanismu by zajiste mohl bYt vysoky urednik, ktery postupoval v ured-

148

nlch hodnostech podle jistych obecnych norem. Ale neni nahodou, ze to tak nebyva, ze pro jeho vyber neplatf tytez normy, jake plati pro uredniky jemu podrizene. Prave v cistern typu byrokracie se vyzadu­ je k hierarchii ustanovenych uredniku jeste vyssi in­ stance, ktera svou pozici v Mdnem smyslu nezaklada na ,,1.1stanoveni". Osoba hlavy rodiny (pana domu) se v male rodine, tvorene jen rodiCi a detmi, nabizi sarna sebou. Ve vel­ korodine se obvykle urcuje podle jednoznacnych tra­ dicnich pravidel. Ne uz tak osoba monarchy patriar­ chalniho statu nebo feudalniho hodnostare. U charismaticke vIady si uvedomujeme jedno: ma­ li se pfeformovat v trvalou instituci, pak prvni nej­ vaznejsi problem, pred kterym stoji, je problem pro­ rokova, hrdinova, mistrova, sefova nastupce. Prave tento problem nutf prejit na drahu stanov a tradice. Protoze tu jde 0 charisma, nemuze byt zprvu ani feci 0 svobodne "volbe" nastupce. Jedna se vzdycky zas jen 0 "uznanf", ze pretendent nastupnictvi ma charisma. Nejduslednejsi je trvat na tom, aby pretendent nadptirozenym zjevenim dokazal, ze je panuv nastupce ci pozemsky zastupce ci prorok osobne po­ sveceny. Vymluvnymi pftklady jsou vteleni Buddho­ va a mahdiste. Avsak takova nova inkarnace pokazde neptichazi a nekdy se ani z dogmatkkych duvodu nesmi oceka­ vat. To plat! 0 Kristovi a puvodne i 0 Buddhovi. Puvodnf (jiznO buddhismus z toho vyvodil vskutku radikalni zaver: po smrti Buddhove tu zustavaji jeho ucednici jen jako zebravi mnisi, nemaji takfka zad­ nou organizaci ani spolecenske vazby, jenom se cel­ kern arnorfne prilezitostne sejdou. Tarn, kde se oprav­ du tidili podle starych textu pali, snad v Indii a na Cejlonu, nerneli Mdneho patriarchu a jednotlivy rnnich tarn nepatfil k radnernu urcitemu klasteru.

149

"Dieceze" jsou tu jen zemepisnou pomuckou pro snad­ nejSf oznaceni uzemi, kde se mnisi sejdou k tidkym spolecnym ceremoniim. "Kult" se tu nevede zadny. "Urednictvo" klastera se omezuje na skladnfky satu a na podobne "funkcionare". Jednotlivci i celek zusta­ vaji nemajetni,zaopatreni dostavaji,jak jen to je den ze dne mozne, od mecenasu (dary a zebrotou). 0 tom, kdo ma pri shromazdeni prednost posadit se nebo promluvit, rozhoduje jedine staff (jak dlouho je mni­ chem) a pomer ucitele k novicovi, ktery mu slouzi ja­ ko famulus. Vystoupit z tad mnisstva lze kdykoli, pri­ jeti mezi mnichy je vazano na zcela jednoduche pod­ minky (ucebni doba, dobrozdani a propousteci list od ucitele, ceremonial upine minimaInO. Dogmatika ve skutecnosti neexistuje, skoly a kazateIe z povolani take ne. Po dvou Iegendarnich koncilech z prvnfch stoletf uz dalSi nenasledovaly. Takovyto amorfni charakter mnisstva jiste nemalo prispel k tomu, ze buddhismus z Indie vymizeL Tako­ va muze bYt nejspis jedine spolecnost ryze mnisska, v nfz si kazdy jedinec svou individualni spasu zarizu­ je jen sam pro sebe. Kdyby se ve spolecnosti jakehokoli jineho druhu trvalo na pozadavku noveho zjeveni nebo kdyby se na nove zjevenf melD pasivne cekat, ohrozovalo by to pti­ rozene dalSf trvanf charismaticke obce; ta se prece bez ptitomneho a ziveho pana neobejde.

Designace nastupce

(W.

u.

G., str. 663-664)

Aby se vyhovelo touze mit nejakeho nositele charis­ matu porad mezi sebou, ciniva se nemaly ustupek smerem k profanaci veci. Stale "prevtelovani", stale nove "inkarnace" vedou k tomu, ze charisma se jaksi "zvecni". Pak se jeho

150

nositel must vyhledavat podle nejakych znamek,tedy podle vecnych pravidel. Tak se vyhledava novy dalaj­ lama - v prineipu stejne jako v Egypte byk A.pis. Ane­ bo musi byt k dispoziei jiny, rovnez podle pravidel stanoveny postup,jak ho urCit. Nasnade je ptedne vira, ze nositel charismatu je sam nejvlc povollin, aby oznacil sveho nastupce. Ane­ bo,jestlize sam vystupuje jako inkarnace neopakova­ telna viz Kristus -, aby oznaCil sveho zastupce na zemi. Nasledniei a zastupci jsou pak kreaci pana. To je velice adekvatnf zpusob,jak zajistit kontinuitu vllidy v jakekoli organizaci puvodne charismaticke, proroc­ ke i vruecnicke. Ale znamena to ovsem ustup od volneho panovani z osobnf moei smerem k "legitimite" odvozene z auto­ rity "pramene". Krome znamych ptfkladu z dejin nabozenstvf mu­ zeme uvest, jak se nastolovali tfmsti hodnostari. Ve­ litel s "imperiem" (velitelskou vojenskou moei) jme­ noval sveho nastupce ve veleni a shromazdene vojsko ho provolalo. Tento ceremonial mel charismaticke ry­ sy i tehdy, kdyz se funkce, aby se jeji moc omezila, vazala jen na urCitou Ihutu a na predchozi souhlas (volbu) v obcanskem vojsku, projeveny stanovenou formou. A jmenovanf diktatora v poli a v tisni -, ktere si zadalo cloveka nevsednfho,pretrvavalo dlou­ ho jako charismaticky pozustatek stareho "cisteho" typu kreace. A princeps, ktery coby vftezny hrdina vzchazel z aklamace vojaku jako "imperator", ktere­ mu nalezi "lex de imperio" - coz sice nebyl nastoleny panovnik, ale clovek uznany za pretendenta na pravo vladnout -, se v klasicke ere prineipatu nekdy nedo­ staval k moei "legitimni" posloupnosti trunu,ale vZdy tak, ze ho predchudce designoval za kolegu a nastup­ ceo Obvykle se to, pravda, halilo do formy adopce. Z tohoto uzu pti obsazovanf stolce imperatora pro-

151

nikla pak do ptedavani timske moei rodinne zasada, ze pater familias muze zcela libovolne jmenovat sve­ ho dedice a ten mel po jeho smrti postoupit na jeho misto a pfevzit "familiam pecuniamque". Pti naslednidvi formou adopce sice pusobila tez idea dedicnosti charismatu, ta vsak za prvnich tim­ skych vojenskych cisaru nebyla skutecne UZllana za princip. Principat si piece jen stale zachovaval cha­ rakter Utadu. Princeps zustaval u.fednikem s l"l.idnou, pravidly upravenou kompetenci, dokud si vojenske cisatstvl uchovavalo fimsky styl. Bylo to dilo Augus­ tovo, sv;Ym zamerem protikladne k myslence helenis­ ticke monarchie, jakou se mozna obiral Caesar. Sou­ casnici to povazovali za zachovanf a obnovu timske tradice a svobody.

Charismaticka aklamace

(W.

u.

G., str. 664-666)

Ale co kdyz si nositel charismatu nastupce neurcil a nav:fc se ani nenaskYtaly jasne vnejsl znaky, ktere by naznacovaly stopu inkarnace? Potom se ovIadanf nejsp:fs chopi viry, ze novaho povolaneho nejlepe po­ znaji panovi spolecnici (klerici), jeho apostolove, jeho druzina. A tern neb,Yva zatezko, kdyz uz fakticky maji v rukou mocenske prostredky, ptisvojit si tuto roli jako "pravo". Ponevadz vsak charisma u.cinkuje jen potud, pokud nachaz:f viru v ovladanych, je ovsem nezbytne, aby i oni designovaneho uznali. Puvodne bylo jejich uzna­ ni vlastne rozhodujici. Ale jeste i tehdy, kdy uz se napevno ustavil sbor kurfiftu jako gremium k pfipra­ ve volby, vyvstala vzdy dulezita otazka: kdo z kur­ fiftu pfednese navrh shromazdenemu vojsku? Ten totiz pak bezpochyby zjedna aklamaei svemu kandidatovi, i proti villi ostatnich kurfiftu!

152

Nejpfednejsi a nejmocnejsi druzinfci urcuji, ovla­ dani pak aklamuji. Tak zajiste obvykle probiha krea­ ce noveho pana. I ve "vsednim" state, patriarchalnfm a feudalnim, miva panovnikova druzina toto designacnf pravo. Vy­ rostlo z charismatickych kofenu. Nejvyznamnejsi patrimoniaIni velmozi a lenici maji "pfedvolebni" pravo. V tom volby nemeckeho krale napodobovaly volbu biskupu v cirkvi. "Volba" krale, stejne jako vol­ ba papeze, biskupa, kazatele, probehla pokazde tak­ to: (1.) Druzina (apostolove, kurfitti, kardinalove, die­ ceznf kanovnfci, kapitula, rada starsich) nekoho no­ minovala. (2.) Lid pak provedl aklamaci. Nebyly to tedy zadne volby. Nic takoveho jako dnesni volby prezidenta nebo poslancu. Alespon v pu­ vodnim smyslu to bylo neco naprosto jineho. Bylo to pfiznanf ci uznani kvalifikace, ktera nevznikala teprve volbou, ale ktera tu jiz byla. Uznanf charismatu, na ktere mel vyvoleny jakozto jeho nositel narok. Proto v takovYch volbach puvodne neplatil princip vetsiny. Vzdyt' i mala mensina mohla charisma dobfe poznat, vzdyt: i velika vetsina se mohla mylit! Jen jeden byl pfece ten pravy! Kdo proti nemu hlasoval, dopoustel se bludu. Vsechny normy stanovene pro volbu papeze dopomahajf k jednomyslnosti. Volit krale nadvakrat je liplne totez jako rozkol, jako cir­ kevnf schizma: neumEHi spravne poznat povolaneho. Takove zmateni muze vymytit jenom bozi soud, osob­ ni souboj fyzickymi anebo magickYmi zbranemi. Tak je to institucionalne zavedeno mezi napadnfky trunu (nejcasteji mezi bratry) v cernosskych kmenech i jinde. A i kdyz uz se prosadil majoritni princip, pofad bjvalo mravni "povinnosti" mensiny podvolit se pra­ vu prokazanemu vysledkem hlasovani a dodatecne se pfipojit k vetsine. Pravda, kdyz uz se nastupci urcuji takto, kdyz platf

153

majoritni princip, zaCina se charismaticka struktura vlady blizit skutecnemu volebnimu systemu. Ovsem ne kazda modemf forma, ne kazda demo­ kraticka kreace panaje prosta charismatu. Demokra­ ticky system vlady plebiscitni - oficialni teorie fran­ couzskeho cezarismu - urcite ve sve ideji obsahuje charismaticke rysy a jeho reprezentanti ve svYch ar­ gumentech kladou velkou vahu prave na tuto stran­ ku. Plebiscit neni volba. Je to prvnf nebo (pn plebis­ citu r. 1870) obnovene uznani prezidenta za osobne kvalifikovaneho charismatickeho pana. VZdyi: i Peri­ klova demokracie,jez byla vlastne vladou demagoga, charismaticky uctivaneho dfky vynikajicfmu duchu a reCi, dostala ptfznacnou charismatickou pfisadu tim, ze byl volen lidem za jednoho ze strategn (kdezto ostatni strategove se losovali -je-li spravmi hypoteza E. Meyera). Vsude, kde spolecenstvi puvodne charismaticke pn vyhlasovani vladce sahne k volebni kurii, postup vol­ by je posleze napevno urcen normami. Zaprve proto, ze kdyz odumiraji prvotni koreny charismatu, naby­ va zase vrchu vsednf moe tradice a vira v jeji posvat­ nost. Dbat na ni je potom jedina zaruka spravne vol­ by. Vedle prednostniho volebniho prava kleriku, dvo­ ranu a velkych vazalu, podlozeneho jeste charisma­ tickymi principy, ustupuje aklamace ovIadanych sta­ le vice do pozadi. Nakonec vznika exkluzivnf oligar­ chicky volebni spor. Tak se to ustalilo v katolicke cirkvi i ve Svate nsi rimske. A tak to dopadne vsude, kde ma jista skupina, zbehla v machinacfch, pravo navrhu nebo predvolby. Mimo jine ve vetsine mest­ skych spraY vsech dob. Z volby se stalo fakticke ko­ openi pravo vladnouclch rodin, ktere si jednak sveho pana snizily z jeho dominantniho postaveni do posta­ veni "primus inter pares", prvnf mezi rovnymi, a jed­ nak vytadily obec z vlivu na jeho instalaci. Dnes vidi­ me neco podobneho na trendu vYvoje senatorskych

154

voleb v Hamburku. Co do formy je to daleko nejeastejSi "legalni" cesta k oligarchii.

Prechod k demokratickym volbam (W. u. G., str. 666-667) Aklamace ovladanych se vsak take muze vyvinout v regulerni "volebni tad" s upravenym, normovanym "volebnim pravem", pffmym nebo nepffmym, s man­ daty podle okresu nebo podle pomerneho zastoupeni s volicskymi tffdami a volebnimi obvody atd. Cesta k tomu je daleka. Pokud jde 0 volbu pana formalne nejvyssiho, je zatim dovedena do konce jen ve Spoje­ nych statech - a tam se beztak nejpodstatnejsi cast ceIeho podniku odbude pti kampani kolem nominace v kazde z obou strano Vsude jindy marne nanejvys volby "reprezentantu" do parlamentu, a ten pak roz­ hoduje 0 obsazeni mista ministerskeho predsedy a je­ ho kolegu. K v;Yvoji od charismaticke aklamace pana k jeho prime volbe obci poddanych doslo na ruznych kultur­ nich stupnich - tak, jak se cely proces zaeal pojimat racionalne, jak se oprost'oval od emocionalni viry. K reprezentativnimu volebnimu systemu se ve volbe predstavitelu mod dospelo jen v novoveku na Zapade. Ve staroveku napr. boj6taarchove tak jako byli re­ puvodne i delegati anglickych "commons" prezentanty sve obce, ale ne voUeu. A kdyz meli byt Utednici opravdu jen mandatari a zastupci demu (li­ du) a ten byl k volbam rozdEHen do okrsku, tak jako v atticke demokracii, platil spis princip stridani vsech obeanu po turnusech a nikoli myslenka "repre­ zentace", tedy zastupcu lidu. Jestlize by se nekompromisne realizoval zastupi­ telsky system, je ovsem zvoleny funkcionar poveren­ cern, a tedy sluzebnikem svych volieu, tak jako

155

v prime demokracii,a ne jejich zvolenYm "panem". Cela struktura tim zcela opustila charismaticky zaldad. J enomze v pomerech velkych spravnich teles nelze princip "prime" demokracie takto dusledne realizo­ vat. Uskutecni se v nich vzdy jen fragmentalne. I z technickeho hlediska se "imperativni" mandat reprezentace da uskutecnit jen nedokonale, protoze se situace stale meni a stale vznikajf nepredvidane problemy. K pokusu "odvolat" reprezentanta v6tem neduvery dochazi zatim zcela ojedinEHe. A jestlize se proveruji vybory snemovny lidovym "referendem", prospeje to ponejvic jen iracionalnim siIam setrvac­ nosti; vzdyt' bjva technicky vylouceno, aby se intere­ senti smluvili a dohodli na kompromisu. Castemu opakovani voleb se nepfeje i proto, ze je to drahe. Vsechny pokusy tesneji poutat zastupce lidu s villi volice pfinaseji nakonec jediny efekt: posiluje se bez­ tak uz vZrUstajicf moc stranicke organizace nad re­ prezentantem. Jen ta totiz dovede hybat "lidem". Objektivni zajem, aby parlamentni aparat byl pruz­ ny, i zajmy reprezentantu lidu i stranickych funkcio­ natu to vse se spojuje v jedine snaze: aby "Udovy" zastupce nefiguroval jako sluzebnik, ale jako zvoleny "pan" svych volicu. Skoro ve vsech ustavach je to vy­ jadreno asi takto: reprezentant - stejne jako monar­ cha - za sve hlasovani neodpovida, "zastupuje zajem vseho lidu". Faktickou moc mMe mit ruzne velkou. Ve Francii je kazdy poslanec skutecnym sefem a pat­ ronem vsech uradu,je to pravy "pan" sveho volebniho obvodu; proto je tam odpor proti pomernemu zastou­ peni a strany tam nemaji centralni organizaci. Ve Spojenych statech dominuje senat a podobne posta­ vent tam maji senatofi. V Anglii, a jeste vice v Ne­ mecku, jsou pomery opacne, poslanec neni ani tak panem,jako spis komisionarem ekonomickych zajmu obcanu usedlych v jeho volebnfm okrese a patronaci vklada do rukou vlivnych sefU strano

156

Neminime se zde zabjvat otazkami, z jakych pri­ Cin, danych historicky vzniklym typem mocenske struktury, a z jakych duvodu technickYch se moc vo­ lebnim mechanismem rozdili tak nebo onak. 810 nam jen 0 princip. "Volba" muze byt i pouhou formalitou bez realneho vyznamu. V komiciich v ranem timskem c1sarstvi, v mnohych heIenistickych i stredovekych mestech, jakmile se dostali k moci bud' oligarchicka klika nebo tyran, sami ve skutecnosti zavazne designovali kan­ didata, ktery musi byt do uradu zvolen.

(W.

u.

G., str. 667-668)

I normalni volby bjvaji zpravidla jen rozhodovanim

mezi nekolika kandidaty, kteri jsou volicum predloze­ ni jako jedini, kdo ptichazejf v uvahu. Rozhoduje se na bojisti volebni agitace, pusobi osobni vlivy a apely na materialni Ci idealnf zajmy, volebni rad tomu do jiste miry vtiskne formu "pokojneho" zapasu. Desig­ nace vyhradnich kandidatu rna sva sidla ve stranach. Samozrejme boj 0 hlasy, a tim 0 utady, neorganizuji smlouvanim mezi sebou obcane opravneni volit. Or­ ganizuji jej Mfove stran a jejich osobni staby. Volebni agitace dnes ve Spojenych statech kazde ctyri roky stoji tolik jako kolonialni valka. A v Nemecku je take stale nakladnejsi pro tu stranu, ktera si neposluhuje lacinymi pracovnimi silami kaplanu, feudalu, uted­ ntch notablu nebo odborarskych a dalsich tajemniku, placenych odjinud. Krome moci penez kona ptitom sve dflo "charisma reCi". Tato sila nepusobf snad jen na vyssim stupni kultury. Z valnych hromad indianskych nacelniku a africkych pohlavaru je znama tez. V recke demokra­ cii zaznamenala prvni veliky kvalitativni rozmach a melo to nesmfrny uCinek na rozvoj reCi a myslenL Kvantitou ovsem dnesni demokraticke volebni bitvy

157

se svymi ,,stump speeches" (recnenim z tribuny) pre­ bijejf vsechno, co tu kdy bylo. eim masovejsiho ucin­ ku se chce dosahnout a eim vic se utuzuje byrokratic­ ka organizace stran, tim mene zalezi na obsahu reci. Pokud zrovna nejde 0 jednoduchou ttidni situaci a 0 takove hospodarske problemy, 0 nichz lze proste a pfehiedne pojednat, pusobi se reci jen na emoce a ma to uplne stejny vYznam jako stranicke pruvody a slavnostni parady. Ma to mase predstavit sflu stra­ ny a jistotu jejiho vftezstvi, hlavne vsak charismatic­ kou kvalitu vudce. Kazde emocionalni pusobeni na masu ma ponekud charismaticke rysy. Proto, kdyz narusta a vrcholi by­ rokratizace stran a volebnich operaci, musi vzpla­ nout a byt vyuzit charismaticky kult hrdinu. Charis­ maticky heroismus se pak dostava do konfliktu s vsednf moei "podniku", jak se to ukazalo pti kam­ pani Theodora Roosevelta.

Charisma a trvale formy vl6dy

(W.

u.

G., str. 669-670)

Jak ukazuji ptiklady, charismaticke panstvi si nik­ terak nesmime promitat jen do obrazu primitivnich stupiiu yYvoje spolecnosti. A vubec, tfi zakladni typy vlady si nesmime radit proste po soM do jedne vYvo­ jove fady. Objevuji se zaroveii a v rozmanitych kom­ binaeich. Osudem charismatu, pravda,je, ze casem ustupuje trvalejSim institucim. Pokud z dostupnych pramenu vime, kaMa socialni funkce, ktera presahovala ramce tradicniho uspokojovani potreb domacfho hospodat­ stvf, mel a ve svYch pocatcich charismatickou struk­ turu. Je rakt, ze normalni kralovstvf je vlastne charis­ maticke vojvodstvi premenene v trvalou instituci

158

s mocensk.ym aparatem, ktery si podrobuje bezbran­ ne obeti nasili.

Zevsedneni charismatu. Charisma krve (W. u. G., str. 671)

Charisma muze zevsednet, i kdyz zustava vazano na konkretni osobu. Nyni si vsimneme takovych jevu, pri nichZ se charisma odosobiiuje a zveciiuje. Z vylucne­ ho osobniho nadani z vyssi milosti se stava vlastnost, ktera je: (1.) bud'to prenosna, nebo (2.) ziskatelmi i pro daHlf osoby, nebo (3.) vazana nikoli na osobu, ale na urad nebo instituci, at' je vykonava a predstavuje kdokoli. Opravnene muzeme jeste i pak mluvit 0 cha­ rismatu, protoze se stale zachovava charakter cehosi neobycejneho, ne kazdemu dostupneho, rozhodne vy­ nikajiciho nad kvality lidf charismatem ovladanych, a cehosi, co dodava zpusobilost zastavat socialni funkci, 0 niz jde. Ale charisma se tak zarazuje do vsedniho zivota, pretvafi se prirozene v trvaly utvar, a tim se hluboce premeiiuje jeho podstata i jeho puso­ beni. Nejbeznejsi pnpad zvecnenf charismatu je vira, ze se charisma dedi krvi.

Charisma uradu

(W.

u.

G., str. 674)

Krome tohoto druhu "zvecneni" charismatu, kdy se s nim zachazi jako s dedicnym majetkem, zname jine historicky vyznamne zpusoby. Predevsim se muze prenaset nikoli krvi, nybrZ umele, magicky, apostol­ skou posloupnosti, obradem biskupskeho sveceni. Neznicitelna charismaticka kvalifikace se ziskava vysvecenim na kneze, vyznamna je korunovace a po-

159

mazanf na krale; mnohe jine podobne procedury u prfrodnich i kulturnich narodu se odvozuji z tehoz principu. Dulezitejsi nez symbol, ktery se vetsinou stava pouhou formou,je myslenka,jez se s nlm mnohdy pojf, a to, ze charisma se vaze s tim liT-adem, do ktereho se osoba vkladanim rukou, pomazanim atd. instaluje. To uz je prechod k tomu, aby se charisma pfeneslo na samotnou instituci; tim, ze namfsto osob­ nf charismaticke viry ve zjeveni a v hrdinu nastupuje panstvi trvaIeho utvaru a tradice, Ipi pak charisma na onom samotnem socialnim utvaru.

Charismaticka vychova (W. u. G., str. 677) Jakmile se charismaticke posveceni stane vlastnosti veci a ta se da nejakymi, zprvu magickymi, prostfed­ ky prenaset, je na nejlepsi ceste, aby se z nadpfiroze­ neho daru, ktery se musi vyjevit a osvedCit, ale neda se postoupit ani vzit, stalo cimsi, co se da celkem

vyuCit. Samozrejme nemohlo jit,alespon ne zpocatku, o racionalni a empirickou vYuku. 0 hrdinstvi a 0 ma­ gickych schopnostech se puvodne soudilo, ze se jim nelze naucit. Mohou se vsak prerodem ceIe osobnosti v cloveku probudit, jestlize v nem latentne byly. Pre­ rod, a tim rozvinuti charismatickych kvalit,jejich vy­ zkouseni a osvedceni a nalezeni kvalifikovant3ho, to je puvodni smysl charismaticke vychovy. Clovek,kte­ ry se takto ptipravuje, must se izolovat od obvykIeho prostredf a od vlivu ptirozenych svazku rodinnych (u primitivu presidli efeb do pralesa). VZdycky vsak mu­ sf vstoupit do zvlastniho vychovneho spolecenstvi, zmenit cely zpusob zivota, stat se asketou, telesne i dusevne se cvicit v rUznych formach extaze a sebe­ obrody, neustale se zkoumat, jak daleko uz pokroCil k charismaticke dokonalosti, k tomu podstupovat

160

psychicke ottesy, telesmi muceni i mrzaceni (tonzura, osttiha.ni vlasu, take asi vzniklo jako soucast takove­ to strazne) - a nakonec je stupen po stupni slavnost­ ne ptijiman mezi overene nositele charismatu.

(W. u. G., str. 678) Prave spiritualizacf se duchovni vYchova snadno sta­ va vychovou raciondlni, na rozdil od vYchovy rytftske. Ptipravy kneze, privolavace deste, felcara, samana, dervise, mnicha, svatostneho zpevaka a tanecnika, pisare a pravoznalce, a take rytlre a bojovnika maji pri vsi ruznosti forem koneckoncu podobnou povahu.

Plutokratizace charismatu rw. u. G., str. 679) J akmile se ze spolecenstvi vyvine klub nebo cech, i kdyz to puvodne byla treba valecnicka druzina ci soubor muzu osvedcenych ve zbrani, vyvstane vzdy tendence namisto charismatickych kvalit povysit kvalifikaci ekonomickou. Aby se mlady muz mohl po­ drobovat charismaticke vYchove, ktera si Mda spou­ stu casu a hospodatsky nic bezprosttedne nevynasl, predpoklada to, ze jeho pracovni sHy neni zapotrebi v rodinnem hospodatstvi - a to je za stoupajici inten­ zity ekonomicke Cinnosti pripad stale tidsl. Charis­ maticka pruprava se stale vice stava monopolem bo­ hatych. A tento monopol se take umele stupnuje. Funkce puvodne magicke nebo vaIecnicke upadaji, do poptedi stale vYrazneji vystupuje jejich ekonomicka stranka. V Indonesii se mista v politickych klubech ruzneho stupne v konecnem stadiu proste zakupova­ lao V primitivnich pomerech se jednoduse vystroji vy­ datna hostina. Prave ve spolecnostech jinak primitiv­ nich je typickym jevem, ze charismaticka vladnoucf

16 1

vrstva se premer.luje v ryze byrokratickou, jakmile pomine prakticky v;Yznam vojenskeho nebo magicke­ ho charismatu. Ne ze by cloveka nutne povznl:lsel sa­ motny majetek, ale povznMii ho tteba zivotni styl, ktery je majetkem umoznovan. Vest si po rytirsku, to ve sttedoveku znamenalo hlavne mit take dvere do­ kotan pro hosty. Z mnohych primitivnich kmenu si clovek zjednava pravo nazjvat se nacelnikem jen Um, ze vystrojuje hostiny, a jen tak si take nacelnictvl udrZuje. Je to jakysi druh "noblesse oblige" (povinne slechetnosti), jaka za vsech dob snadno pfivedla na mizinu toho, kdo se takto vydaval z majetku.

162

VI. Disciplina

Vyznam discipliny (W.

u.

G., str. 681-682)

Je osudem charismatu, ze se casem vpravuje do trva­ lych utvaru spolecenske cinnosti a tim ustupuje tra­ dici nebo racionalnimu uspofadani spoleenosti. Jak se vytraci, omezuje se i pole individualniho jednani jedince. Ze sil, ktere potlacuji volnost jednani, nikdo neodo­ la zejmena te moci, ktera zahlazuje, anebo alespoil racionalne usmeriluje nejen osobnf charisma, ale i rozdfly ve stavovskem dustojenstvi a jejich ucinky. Tou mod je racionalni discipUna. Obsahem to neni nic jineho nez dusledne zraciona­ lizovane, metodieky nacvicene preciznf provadeni pfi­ jatyeh rozkazu bez sebemens! kritiky a ustavicne vni­ tin! zamefeni jen a jen na to. K tomu je tfeba pfipojit jeste daIs! znak. Pfikazane jednanf je vzdy jednani uniformni. Jeho speeificky efekt spocfva v tom, ze je to spolecne jednani masoveho utvaru. Pfitom ti, kdo rozkaz pIn!, nemusi byt nutne shromazdeni na jed­ nom miste, ani nemusi poslouchat simultanne, ani jich nemus! byt zvlast' velika masa. Hlavni je, ze uni­ formnf poslusnost sdilf nejake mnozstvi lidi. Ne ze by disciplina byla zeela nesluCitelna s eharis­ matem a se stavovskou vznesenosti. Naopak. Take stavovske skupiny, ehteji-li ovladnout velke uzemi nebo kvantitativne mohutny utvar - jako je benatska radnicni aristokracie nebo Spart'ane nebo jezuiM v Paraguayi nebo dnesnf dustojnicky sbor v cele se svymi knizaty -, mohou uplatnit bezpecnou a pohoto­ vou pfevahu nad ovladanymi jen za znacne tuhe dis­ cipliny ve vlastni skupine. Ovladane plebejce mohou naucit "slepe" poslusnosti prave jen vjchovou k podfizenosti discipline, nicim jinym. Ovsem v tom,

163

jak se dodrzuje stereotyp a j�k se dba 0 trvalou pres­ tiz a pevny zivotni rezi m jen kvuli discipline, jde vzdy o neeD vedome a racionalne chteneho. To take zpetne pusobi na vseehny kulturnf obsahy takovym spole­ censtvim ovlivnovane; ale tim se zde nebudeme zaby­ vat. I charismaticky hrdina si brava do sluzby "diseipli­ nu". Ano, musi ji zavest, jestlize hodla rozsirit svou vladu do velkych kvantitativnich rozmeru. Tak Napo­ leon vytvotil ptisne diseiplinovanou Francii, ktera tam je cftit jeste dnes. Diseiplina vubec - i byrokracie, jeji nejracionalnej­ sf dfte - je zalezitost naprosto "vecna". A ve sve nepo­ kryte vecnosti se dava k dispoziei kaMe moei, ktera na jejf sluzby reflektuje a umi si je zjednat. To nikte­ rak neodporuje tomu, ze sarna svou vnitrnf podstatou je zcela cizi charismatu i stavovstvi, zvlaste feudalni­ mu. Jak k berserkerovi, s jeho manickYmi zachvaty zbesilosti, tak i k rytiti,s jeho chuti merit se pro osob­ ni cest i s osobnfm protivnikem slynoucim stejnou udatnosti, rna diseiplina tuze daleko. K jednomu pro jeho iraeionalni chovani, k druhemu pro jeho nevecne zamefenf. Diseiplina nechce individualni extazi hrdi­ ny, nechce pietu, nechce entuziastickou oddanost oso­ be vudce, nechce kult "cti" ani snahu predvest vYko­ nem sve "umeni". Disciplina chce lidi vycepovat k na­ cvicene a zmechanizovane rutine. Pokud vubec ape­ luje na eticke motivy, pak tedy apeluje na "povinnost" a na "svedomitost". (Vyjadreno jazykem Cromwello­ vYm: nikoliv "man of honour", ale "man of conscien­ ce".) Vsechno rna dopomoci jen k racionalne propocte­ nemu optimu psychieke a fyzicke udernosti jednotne vyevicene masy. Ne ze by v takovem seevicenem utvaru snad nebylo misto pro entuziasmus a pro bezvYhradnou oddanost. N aopak. Pri modernfm vedeni valky se na vykonech oddilu vMycky vyzvedaji "moralni" prvky, casto vic

164

nez cokoli jineho. Operuje se s emocionalnimi pro­ stredky vseho druhu - take s nabozenskymi vjzvami ke kazni, a to zvlast' rafinovanymi, s duchovnimi exerciciemi svareho Ignace. V bitve se hledi pusobit "oddanosti" a jeste vice vjchovou, aby se vojaci "vcit'o­ vaH" do yule velitele. Pro sociologii je vsak rozhoduji­ el, ze: 1. je pfi tom vsecko - a zvlaste tyto iracionalni a emocionalni prisady - racion:Hne vykalkulovano, pfinejmensim natolik, nakolik se vykalkuluje vydat­ nost uhelneho ci rudneho loziska; ze: 2. "oddanost", i kdyz rna snad v nekterem konkretnim pnpade vuCi m1jakemu strhujicimu vudci hodne "osobni" zabarve­ ni, presto rna svjm ucelem a obvyklym obsahem cha­ rakter "vecn),,'. Je to oddanost spolecne "veci", racio­ nalne sledovanemu "vftezstvf", a nikoli proste odda­ nost osobe. Jine je, kdyz si zjednava disciplinu moe otrokare­ na plantazi nebo v otrockem vojsku raneho Orientu nebo na anti eke ci sttedoveke galere osazene otroky nebo trestanci. Tady je to vskutku zmechanizovany dril;jedinec je zasazen do mechanismu,ze ktereho se nemuze vyvleknout,s nimz je pfinucen ,jet". Jedince, zarazeneho do oddilu, vtlacuji do celku taktikajfc si­ lou. Na tom velmi zalezi uCinnost kazde dis cipliny , zvlasre v disciplinarne vedene valce. To jedine je pak potrebne jako suI tam, kde selzou kvality eticke povinnost a svedomitost.

Piwod vitlecne discipltny

(W. u. G.,

str.

683-686)

Klasickym polem, na nemz se ve sttetech plnych zvratu utkavaly disciplfna a osobni charisma,je vjvoj struktury valecnictvi. Do jiste miry ji ovsem urcoval proste stay bojove techniky.

165

Ale vzdycky nerozhoduje druh zbrani: oatep, mec, luk. Ty vsechny se daji stejne dobre pouzit k discipli­ novane bitve jako k osobnim soubojum. Zato urcite, pokud Zllame dejiny Predni Asie a Zapadu, sehral rozhodnou ulohu import kone a jiste take jakousi, byt' tezko urcitelnou mirou, sehralo roli pocinajici uzivani zeleza, ktere pak epochalne zasahlo do vyroby nastro­ ju. S konem prisel valecny vuz. Na nem vjizdeji hrdi­ nove do boje, z neho se poptipade individmilne biji. Takovy byl zpusob valceni orientalnich, indickych i starocinskych kralu, takovY zpusob zavladl v cele zapadnf Evrope az po Kelty a az do Irska, kde kvetl az do velmi pozdnf doby. Jizda na koni je pozdejs!ho data nez valecny vuz, ale zustava trvalejsf. Z ni vzeali "rytiti" persti i thessalsti, athensti, timsti, keltStf, germanstf. Pesaci, z nichz mohla vzejit jakasi disci­ plina, ustupujf nadlouho do pozadi. Jednfm z momentu, ktere potom obracely vYvoj za­ se jinym smerem, bylo nahrazeni vrhacich bronzo­ vych zbrani zeleznymi zbranemi pro boj zblizka. Obrat nezpusobilo samotne zelezo take hazeci a jez­ decke zbrane pak byly ptece zelezne. Podobne sttelny prach ve sttedoveku nezpusobil sam 0 sobe pfevrat ve valecnictvi. Zato zpusobila obrat disciplfna helen­ skych a timskych hoplitu. Jiz Homer nam na jednom casto citovanem mfste dosvedcuje pocatky discipliny, kdyz hovori 0 zakazu bojovat mimo sik. V Rime zase symbolizuje tuto velkou zmenu legenda, v niz se vy­ pravf, jak byl syn konzula popraven za to, ze po sta­ rem zpusobu zabil v individualnim souboji nepratel­ skeho vojevudce. Nejdfiv secvicene vojsko spartskych profesionalnich valecniku, pak secviceny svatY lochos Boj6t'anu, pak secvicena sarissova falanga Makedon­ cu a pak secvicena pohybliva taktika timskych mani­ pulu ziskaly ptevahu nad perskymi jezdci, nad tecky­ mi a italskYmi obcanskYmi milicemi, nad lidovymi vojsky barbaru. V rane dobe reckeho hoplitstvi byly

166

nabehy k tomu, aby se vyloucily zbrane uzivane na dalku, protoze jsou nerytitske, hodi se k neurozene­ mu lidu (podobne chteli ve sttedoveku zakazat kusi). Zde vidime, ze druh zbrani je nasledkem a nikoli pti­ Cinou discipliny. Znamenitost pesf taktiky nablizko vedla ve staroveku vsude k upadku jfzdy. V Rime vedla k tomu, ze ,jezdecky census" (tj. zatazenf podle odhadu majetku do manipulu ,jezdcu") fakticky zna­ menal totez jako zprosteni vojenske sluzby. Koncem sttedoveku jako prvni zlomily valecnicky monopol rytitu valne houfy Svjcarn a podobne para­ lelni a pak nasledne jevy. Ackoli i u Svjcaru, kdyz se jejich houf sevtel, vyrazeli z neho k hrdinskym zapa­ sum hellebardieri a s nimi po boku jejich pacholci s kopimi. Nedosahlo se tedy zprvu niceho jineho nez zas jen rozptyleneho boje po rytftskem zpusobu. Ry­ titstvo stale hralo rozhodujicf ulohu, jeste i v bitvach 16. a 17. stoleti, ovsem ve forme stale disciplinova­ nejsl. Ofenzfva a skutecna porazka neprltele by bez kavalerie nebyla mozna. To je ztejme jeste i na pru­ behu anglicke obcanske valky. Disciplfna, a ne sttelny prach, vedla prvni k pte­ vratu. Jednou z prvnich novodobe disciplinovanych armad, v nichz se odstranila ruzna stavovska privile­ gia (napt. vjhrada, ze lancknechti nemuseli konat "opera servitia", tj. opeviiovaci prace) bylo holandske vojsko Morice Oranzskeho. Take Cromwell vdeci za sva vitezstvi nad horlivou statecnosti kavaliru du­ sledne a racionalni puritanske discipline. Jeho "ze­ lezne boky", jeho "men of conscience", ktetf tryskem vyrazeli v sevtenem siku, klidne na jeden raz sttileli, potom ptechazeli do sece a po Uspesnem utoku zustali pohromade v utvaru nebo se spesne znovu tadili (tohle byla prave ta novota) - byli technicky 11Cinnejsi nez elan kavaliru. Ti byli zvykIi provest s nadsenou jezdeckou bravurou utok a po nem se hned beze VBl kazne rozpt;Ylit, bud' k pleneni nepfitelova tabora ne-

167

bo k bezhlavemu individmHnimu pronasledovani jed­ notlivcu a k chytanf zajatcu (kvuli vYkupnemu), a tim promarnovali vsechna vitezstvi zrovna tak, jak to casto dopadlo ve staroveku i ve stredoveku (typicky ptiklad: Tagliacozzo). Stfelny prach a vsechno, co s nim v bojove technice souvisi, nabYval vYznamu teprve na pude discipliny a v plnem rozsahu teprve ve zmechanizovane valce, kterou disciplina vytvotila. Ekonomicka baze, na niz je vojsko budovano, rna na zjednani discipliny vliv,ne-li rozhodujici, tedy jis­ te velmi znacny. Ale jeste silneji pusobi vetS! nebo mens! role disciplfny ve vojenstvi na politicke a so­ cialni zfizeni. Neni to ovsem pusobeni jednoznacne. Disciplfna na bazi valky zrodila kralovstvi Zulu, kra­ lovstvi patriarchalni, ale konstitucne omezene moei vojenskych velitelu (na zpusob spartskych eforu). Ale byla rodnou matkou i recke polis s jejimi "gymnasii" (tj. telocvicnami), s jeji strukturou,jez byla pri vrchol­ ne virtuozite peBackeho drilu nutne "aristokraticka" (Sparta) a naopak pfi namornicke discipline "demok­ raticka" (Atheny). A take byla matkou velmi odlisne utvarene "demokracie" svYcarske, ktera za zoldner­ skych casu, jak zname, zahrnovala i nadvladu (na­ zveme je po recku) nad "perioiky" a "hei16ty". Ale dite­ tern disciplfny je take fimska vlada honorace. A ko­ neene tez egyptsky, asyrsky i moderni evropsky byro­ kraticky stat. Vojenska disciplina, jak vidime z pri­ kladu, muze kracet ruku v ruce se zcela ruznymi eko­ nomickjrni pomery. Ma to pak, ovsem, vzdy jiste, vzdy ptiznacne nasledky pro utvareni statu, hospo­ darstvi, eventualne rodiny. Dokonale disciplinovane vojsko bylo totiz v minu­ losti inutne vojsko profesionalni. Vzdycky bYva za­ kladnim probIemem, jak valecnikum zajisto ' vat zivo­ bytf. Prapuvodnf zpusob, jak zaopattovat vYzivu vy­ cvicenym, vzdy v boji pohotovYm a discipliny schop-

168

nym jednotkam, je zmfneny valecnicky komunismus. Muze mit podobu "muzskeho domu", zatfzeni rozsfte­ neho po velke casti sveta, jakychsi "kasaren" ci "kasi­ na" bojovniku z povolani. Jindy rna podobu komunis­ ticke pospolitosti ligurskych piratU, nebo podobu spartskych syssitii potadanych jako jakesi pikniky, nebo takovou podobu, jakou mela organizace chalify Omara, anebo nabozenske rytitske tady ve sttedove­ ku. Spolecenstvi bojovniku muze bYt - jak jsme jiz dri­ ve ukazali - bud' spolkem zcela autonomnim, nave­ nek uzavtenym, anebo a to nejcasteji - je zacleneno jako slozka do urciteho uzemne ohraniceneho politic­ keho telesa (a sarno ho, jak odpovida povaze veci, rozhodne usmernuje); rekrutuje se tudiz podle tadu tohoto uzemne politickeho svazku. Tento hid jej zava­ zuje ponejvic jen relativne. Vzdyt' napr. ani Spart'ane u bojovnfku bezpodminecne netrvali na "Cistote krve". I u nich spise rozhodovalo, zdali se vojak zucastnoval ptipravy bojovniku, 0 niz budeme mluvit v jine souvi­ slosti. Pomery ve vojsku majf za takovych podminek do­ konaly pendant v pomerech v mnisstvu, jehoz klas­ ternf kasarna a klasterni komunismus majf ve sIuzbe vojsku nebeskemu rovnez disciplinu (a take eventuaI­ ne disciplinu ve sIuzbe pozemskemu panu). I tam, kde nejde primo 0 celibatni rytitsky tad, obdobny mnisskemu radu, vynucuje si instituce vojska ve svem pInem rozvoji, aby se vojak odpoutal od rodiny a od vsech individualnfch hospodatskych zajmu; na­ konec i uplne rusf rodinne vztahy. Osazenstvo "muz­ skeho domu" si kupuje nebo Ioupi dfvky, nebo si vy­ nucuje, aby mu byly k dispozici vsechny divky z ovIa­ dane spolecnosti. Deti zplozene vIadnoucfm stavem arilou v Melanesii jsou usmrcovany. Do trvaleho se­ xualniho svazku se soukromYm hospodatstvim muze mui vstoupit teprve po skonceni "sluzebni doby", po

169

odchodu z muzskeho domu, tedy az v pokroCiIem veku. "Vekove ttidy" , dulezite v mnohych etnikach i pro regulaei sexualnich vztahu, rovnez udajne zbyt­ ky puvodni "endogamni" sexuaIni promiskuity Ci do­ konce pravo vsech spolecniku na vsechny divky ne­ zasnoubene jeste zadnemu zeniehovi (ktere b;Yva casto prohlasovano za "prapuvodni"), stejne tak i unos, pry "nejstarSi" forma snatku, a zejmena pak "materske pravo" to vsechno jsou mozna jen po­ zustatky onoho vojenskeho ztizeni, ktere bylo pti chro­ nickem stavu nepratelstvi velice rozsirene a zbavovalo bojovniky domova i rodiny. Uhelnym kamenem druziny charismatickeho voj­ vody bylo snad vsude komunisticke spolecenstvi bo­ jovniku. Kdyz se "soeializovalo" v chronickou insti­ tuei a trvalo pak i v dobach miru, dovedlo vojvodstvi k padu. Za prizniv;Ych okolnosti mohl Qvsem vojvoda vyrust v neomezeneho pana disciplinovanych bojo­ vych oddilu. Proti takovemuto valecnickemu komunismu Zl­ venemu zenami, soukmenovci neschopnYmi zbrane, pnpadne nevolm"ky, a opattenemu i budovou - postav­ me jeho protip61: vojenske zrizeni zalozene na oiku, tedy patrimonialni vojsko zrizovane a komandovane panem a vybavovane z jeho zdroju. Zname je jmeno­ vite z Egypta, pOrUznu se vsak vyskytuje i uvnitr od­ lisnyeh vojenskych ztlzeni. Tvorf oporu despoticke panovnicke moei. Opacna tendence, emaneipace bojovnickeho kolek­ tivu od neomezene moei pana - jak se projevila ve Sparte zavedenim eforu - dochaziva jen tak daleko, jak to zajem discipliny dovoluje. Proto b;Yvala kralovska moe a s ni disciplina oslabena jedine v miru a doma ("domi", jak zni termin timskeho prava, na rozdil od "militiae"). Jen v miru byla u Spart'anu moe krale bliz­ ka nule. V poli byl kral v zajmu disciplfny vsemoeny. Slaba disciplina se zato pojiva s kazdou decentrali-

170

zaci vojenskeho ztizeni,at' uZjde 0 decentralizaci pre­ bendalni nebo feudalni. Bjva slaba ve velmi rUznem stupni. Secvicene vojsko Spart'anu, ,,kleroi" v jinych vojenskych systemech teckych, makedonskych a mnohych orientalnfch, turecka lena na zpusob pre­ bend a konecne lena japonskeho a evropskeho stredo­ veku - to jsou jednotlive stupne ekonomicke decen­ tralizace, s nimiz jde ruku v ruce slabsi a slabsf disci­ plina a eim dal vets! vYznam individualniho hrdin­ stvf. Lenik, ktery se sam vyzbrojuje, zasobuje, bere si s sebou sve pacholky, ale take sve vazaly (rovnez le­ niky, kteri se rovnez vybavujf sami) - to je z hlediska disciplfny pravY opak patrimonialniho ci byrokratic­ keho vojaka, tak jako je jeho opakem z hlediska eko­ nomickeho. Jedno je dusledkem druheho. Zcela nebo zpola soukromokapitalisticke opatrova­ nf zoldnerskYch armad kondotiery v pozdnim stredo­ veku a pocatkem novoveku nebo narodohospodarske zajist'ovanf a zasobovani staleho vojska politickou moei znamena proti tomu stupnovanf disciplfny na bazi stoupajicf koncentrace valecnych prostredku v rukou vrchni moei. Nebudeme podrobne licit, jak se krytf potreb armady postupne racionalizovalo,od Mo­ rice Oranzskeho k ValdStejnovi, Gustavu Adolfovi, Cromwellovi, vojskum francouzskym, Fridrichu Veli­ kemu a Marii Terezii. Jak se od profesiomilnfho voj­ ska doslo k lidu ozbrojenemu revoluc! a jak pak zase tuto lidovou milici zdisciplinoval Napoleon ve vojsko (castecne) profesionalni - a jak se konecne zavedla vseobecna branna povinnost v 19. stoleti. Cely tento vjvoj prinasf jednoznacne zduraznenf discipliny, rov­ nez tak jednoznacne a dusledne pokracuje naznaceny proces ekonomickY. Je otevrenou otazkou,zda bude ve veku valek stro­ ju stale mit poslednf slovo vseobecna branna povin­ nost. Zda se napfiklad, ze rekordnf palebne ucinky anglicke flotily jsou podmineny dlouholetou konti-

171

nuitou ansamblu profesionaInich vojakii obsluhuji­ cich dela. Jak se suska v diistojnickych kruzich, vypa­ da to spiSe (bude-li take pokracovat zkracovanf pre­ zencnf sluzby, ktere ovsem v Evrope uvazlo), ze pro nektere druhy zbrani bude technicky mnohem lepSi vojak z povoIani. Uz kdyz Francouzi zavadeli (v roce 1913) tnletou povinnou sluzbu u vsech druhii zbrani bez rozdilu, ozvalo se pti tom tu a tam ponekud nepfi­ padne heslo: "zavest profesionaJni vojsko". 0 techto riiznych moznostech a jejich myslitelnych diisledcich nemiizeme zde mluvit. Vylucny vyznam masove disci­ pliny se jimi stejne nezmeni. Ziistaflme tedy u kon­ statovani, ze oddtHeni bojovnika od provoznich pro­ stfedkii boje a koncentrace techto prostfedkii v rukou pana, az uz se uskutecnuje v oiku nebo formou kapi­ talistickou, byrokratickou, je vzdy typickym zakla­ dem masove discipliny.

Disciplina v hospodarskem velkozavode (W. u. G., str. 686-687)

Disciplina vojska je liino, z nehoz se rodi disciplina viibec. Druhym velkych vychovatelem k discipline je velhy hospod6fshy zcivod. Od dilen a staveb faraonu - 0 jejichZ organizaci vi­ me malo podrobnosti - ke kartaginskym a fimskym plantazim, k pozdne stredovekym doliim, k otrockym plantazim v koloniich a konecne k moderni tovarne nevedou sice pnme historicke prechody, vsem je vsak . spolecne jedno: disciplfna. Otroci'lla antickych plantazich zili bez manzelstvi a bez majetku, spali po kasarnicku. Zvlastni obydlf­ asi jako je maji nasi poddustojnici nebo ufednici na dnesnim zemedelskem velkostatku - meli jen ztizen­ ci, zvlaste vilicus. I on tu vsak mel obvykle jen jakesi

172

polovlastnictvl (peculium, puvodni vyznam: svuj do­ bytek) a polomanzelstvi (contubernium). Otroci na­ stupovali rano do prace po cetach (v dekuriich) a do prace je ptivadeli pohaneCi (monitores). Potteby se jim vydavaly (po kasarnicku teeeno) z magazlnu. Ne­ chybel lazaret ani arest. Robotnici na stredovekem nebo novovekem pan­ skem dvote maji disciplinu podstatne volnejsl, proto­ ze ji stereotypizuje tradice, a panova moc je pri ni prece jen omezena. To, ze pro moderni kapitalistickou dilnu je zato idealnim vzorem disciplina ,jako na vojne" a jako na anticke plantazi, nemusime ani zvIase dokazovat. Naproti plantazi se zde provozni disciplina zaklada vyhradne na racionalni bazi. Za pomoci vhodnych me­ tod mer-eni kalkuluje stale vice s optimalni rentabili­ tou kazdeho jednotliveho delnika, stejne jako i kaz­ deho neziveho v,Yrobniho prosttedku. Nejvetsi triumfy slavi dnes, jak znamo, americky system "scientific management", vybudovany prave na tom. Je to sys­ tem racionalni ptipravy a nacviku pracovnich ukonu, ktery vyvodil vsechny dusledky z mechanizace a disciplinizace provozu. Psychof)rzicky aparat clove­ ka se zde zcela podrobuje pozadavkum, ktere na nej klade fyzicke okoli, mistroj, stroj, zkratka funkcni proces. Ptipravuji ho 0 rytmus, dany jeho vlastnim celistvym organismem, planovite jej rozkladaji na funkce jednotlivych svalu a na principu optimalnf anatomie sil mu nove urcuji rytmus podle pozadavku prace. Podobne jako zde pokracuje cely tento raciona­ lizacni proces i jinde, take ve statnim byrokratickem aparatu, paralelne s centralizaci vecnych provoznich prostredku pod dispozicni moei v ladnouciho pana.

173

EMANCIPACE Z MOCENSKE STRUKTURY: MESTSKA. OBEC I. Mesto* Ekonomicky pojem mesta: tnni osada (W. u. G., str. 727-728) Mesto lze definovat rUzne .. . V obvyklem pohledu, po­ dIe ptiznakti ciste kvantitativnich, je to velkd osada . Prdvne byly v minulosti nektere osady mesty, a ne­ musely byt ani velke ... o meste ve smyslu ekonomickem mtizeme mluvit tam, kde mistni konzumenti kryji hospodatsky vy­ znamnou cast svJch dennich potteb z mfstnmo trhu a kde vJznamnou cast produktti, ktere se tu prodava­ jf, vyrabejf obyvateIe v miste nebo v nejblizsim okoli prave pro trh. Mesto bylo tedy vZdy mistem trhu. .

TN typy: "spotrebni", "vyrobni" a "obchodni" mesto

(W. u.

G.,

.

str. 729)

"Knizecf" mesto bylo takove mesto, jehoz obyvateIe byli pnmo nebo neptfmo zavisli na kupni sile dvora, ktery tu sfdlil; anebo jinych velkych domacnosti. Ty­ pem se podoba jinym mesttim, kde usedlym temeslni-

* N�ledujici vyMr vynatku navazuje na pfedchozl vyklad 0 mo­ censke autorittl a rozebira pi'lklad procesu, kdy se tvon autonomni mocensky utvar vymknuUm, respektive emancipaci z "legitimni­ ho" panstvl: klasickY'm ptikladem je anticka a sti'edovek.a mi!stska obec. Te problematice pi'edesilame (z Weberova textu) jen nejnut­ nejilf udaje 0 puvodnf povaze vznikajlcich mest. Nejde tedy 0 kom­ plexnl sociologii mesta.

174

kum a obchodnikum skyta hospodaiske pfilezitosti kupni sila jinych velkych spotrebitelu: rentieru, ured­ niku aj. Ptikladem spotrebnilio mesta uredniku byl Peking, prikladem mesta konzumentu pozemkove renty Moskva, do zruseni nevolnictvi.

(W.

u.

G., str. 730)

Na druhe strane mohou byt mesta vYrobnf. Rust oby­ vatelstva a jeho kupni sila tam zavisi, tak jako v Es­ senu a v Bochumi, na tom, ze zde jsou tovarny, manu­ faktury a dilny zasobujici siroke teritorium. To jsou jypy dnesnf. V typech asijskych, antickych a sttedo­ vekych zavisi na existenci mistnich remesel, ktera _rozvazeji zbozf na cizi trhy. Vedle mest "spotrebnich" a "vyrobnich" muzeme rozeznavat jeste mesta "obchodni", totiz ten typ, ve kterem kupni sila velkych spotrebitelu spociva v zis-" ku cerpanem bud' z prodeje cizich produktu na mist­ nim trhu (jako u stredovekych obchodniku se suk­ nem) nebo z prodeje vlastnich vyrobku na cizich trzich (jako u slaneckaru z hanzovnich mest).

Mestojako splynuti pevnosti a triiste (W. u. G., str. 734) Nez se mesto vyvinulo ve zvlastni politicky utvar, bylo v prvnim stadiu hradistem, nebo v nem byl hrad, nebo se rozkIadalo pri hrade, pri pevnosti krale, slechtice, rytfrskeho radu. Pan v teto pevnosti bud'to sam sfdlil, nebo tam udrZoval posadku zoldneru, va­ zalu Ci nevolniku. V anglosaske Anglii se nekterym okolnim statkaium zvIastni chartou udflelo pravo mit v meste (burh) opevneny dum (haw); prave tak v antice a ve stredoveke !talii mival slechtic krome venkovskeho hradu mestsky dum. Jako "burgenses"

175

(Burger) byli obyvatele hradiste nebo sidel pted hrad­ bami nekdy vsichni, nekdy urcita vrstva mezi nimi - povinni plnit jistou vojenskou sluzbu vojenskemu panu mesta. Tfeba stavet a opravovat hradby, hlfd­ kovat, vojensky slouzit pfi obrane, dorucovat zpravy, zasobovat posadku. "Burgensis" v tom pi'ipade pattil do sveho stavu jen z titulu a za podmfnky ucasti na vojenske organizaci ve meste. Maintland tuto zvlast­ nost velice pfesvedCive ukazal na pnkladech v Anglii: domy v "burhu" meli lide, jejichZ prvnf povinnosti by10 udrZovat hradby - a to byl cely rozdil proti vesnici. Kralovsky a vrchnostensky zarucovany "trZni mir", kteremu se tMil mestsky trh, jde v jedne fade s vojen­ skym "mestskym", to jest "hradnim mirem". Bezpec­ ny hrad a vojensko-politicke centrum mesta (cviCiste a nastupiste vojska a tudiz mest'anstva) na jedne stra­ ne na druhe strane bezpecne obchodnf trziste. Ta casto stala v tvarnem dualismu jedno vedle druheho.* Otazka vztahu mezi posadkou, politickou pevnost­ nf obcf na jedne strane a civilnim, hospodarsky Cin­ nym obyvatelstvem byva krajne slozita, ale rna vzdycky klicovy vyznam pro dejiny mestskeho zi'izeni. Jasne je jedno: kde existoval hrad, pfisli nebo byli pfivedeni femeslnici, aby poskytovali potrebne sluzby hradni­ mu panstvu a bojovnikum. Kupnf sila vaIecnickeho dvora a ochrana, kterou zarucoval, vzdycky ptivabila obchodniky. A konecne pan mEH vzdy zajem, aby tyto tndy ziskal, protoze tak mohl pfijit k penMnfm du­ chodum, bud' ze zdaneni obchodu a remesla, bud' z ka­ pitalovYch pujcek, bud' z obchodovanf ve vlastnf rezii, nebo dokonce z monopolu na ne, takze z pobteznich hradu mohl jako majitel lodi nebo jako pan pfistavu zajiste zisKlivat podil na nasilnem nebo pokojnem " VynechAvAme topografii ti!chto prostranstvi v nekterych staro­ vekych a stredovekych mestech.

176

zisku z more. Rovnez i jeho druzinici a vazalove v mfste usazeni toho byli schopni, kdyz jim to dovolil, dobrovolne, nebo nucene,nebot' byl odkazan na jejich ochotu. Ve starohelenskych mestech,jako napr. v Ky­ rene, zjist'ujeme, ze vazalove asistovali krali pri zva­ zovanf zbozi (silfion); v Egypte na pocatku historic­ kych zprav vystupuje faraonova flotila. Vsude na svete, ale zejmena v prfmorskych lokalitach (nejenom "mestech"), kde je obchod snadno kontrolovatelny, lze pozorovat, ze postupne roste zajem usfdlenych valec­ nickych rodin 0 ucast na obchodnfch ziscfch, az pn­ padne i rozbiji (existoval-li) monopol mistniho nacel­ nika nebo vladce hradu. Jestlize se to staIo, vIadci obyeejne zustalo jen postaveni prvniho mezi rovnymi a nakonec taktka uz jen radoveho elena v mestskych gentes. Byval volen jen na kratke obdobi a mel silne omezenou pravomoc, 0 kterou se navic musel delit s patricijskimi "rodinami" vlastnfcimi mestske pozem­ ky a ueastnymi bud' na pokojnem obchode - osobne ane­ bo jen kapitillem (ve sttedoveku casto formou komendy) - nebo na piratstvi a na namofnfch vYbojich. (W.

u.

G., str. 735)

Krome takovych ruznych vyvojovych variac! pfistu­ povaly jeste variace politicko-vojenske struktury vla­ dy, pti niz se mesto vyvfjelo. Podle toho dochazelo k ruznym jevum, kterymi se budeme zabyvat.

Obec a mesfanstvo. Rysy zapadni komuny (W. u. G., str. 736)

Ani kaMe mesto jako hospodarsky celek, ani kaMa posadka pevnosti, jejiz pnslusnfci meli zvlastni sta­ tut v politicko-administrativnim smyslu, nevytvorily obec. Mestska obec v pInem smyslu slova je masorym

177

jevem pouze na Zapade. Na Blizkem vychode (v Syrii, ve Foinikii, snad i v Mezopotamii) ji take znali, ale jen jako prechodny utvar. Jinde najdeme leda zarod­ kyo Aby se osada vyvinula v mestskou obec, mUSl byt nezemedelskeho obchodniho typu, aspoii zcasti, a musl mit toto piisiusenstvi: (1.) hradby, (2.) trh, (3.) vlastni soud a alespoii castecne autonomni zako­ ny, (4.) povahu sdruzenf, a tim (5.) alespoii castecnou samospravu a autonomii, v niz nechybi ani jista ucast mest'anu najmenovani spravnich funkcionaru. V minulosti mela takova prava skoro vzdy podobu stavovskych vysad, proto rysem mesta v politickem smyslu je existence zvlastniho "burZoazniho" stavu.

178

II. Bratrstvo a spfisezenstvo

Mesto Okcidentu mestskym bratrstvem (W. u. G., str. 743-744) ... Ke vsem rozdflum (proti pomifrum v mestech Orien­ tu) ptistupuje jako rozhodujici kvalita to, ze (evrop­ sM) anticke stejne jako typicke sttedoveke mesto je institucionalne zespolecenstely, zvhistnfmi a charak­ teristickymi organy vybaveny svazek "mest'anu", kte­ tf v teto kvalite podIehali spolecnemu pravu, dostup­ nemu pouze jim, takze jsou "pravnimi . spolecniky". Tato vlastnost stavovsky vyClenene "polis" nebo "ko­ muny" byla, pokud je mim znamo, ve vsech ostatnich oblastech prava krome oblasti sttedozemni a okci­ dentalni pouze v pocatcich. Nejspise snad v Mezo­ potB.mii, ve Foinikii a v Palestine v dobe boju izraelit­ skych povstalcu s kanaanskou mestskou slechtou a snad i v mnohych jinych uzemich a dobach* ... Jiste predstupne k ustanovenf polis ci komuny se vyskytly v Asii a v Africe snad vicekrat. Avsak 0 nejakem sta­ vovskem "mest'anskem pravu" tu mluvit nelze. PIne vyvinute anticke i stredoveke mesto Sl'l jevilo nebo aspoii licilo jako bratrstvo, vybavene zpravidla i pH­ slusnym nabozenskym symbolem jako predmetem kultu: bohem nebo svatjrn patronem mesta, naklone­ nym a pristupnym prave jen jeho obcanum. Neco ta­ koveho nechybi sice ani v Cine (casto je to zbozneny mandarin). Ale tam je to jen bytost s urcitou funkci v panteonu. Svazek mestske obce v Okcidentu rna vsak take majetek,jimz disponujfjeho organy.

* Vynechavame vycty rUznych zarodecnych procesu v oriental­ nich mestech, tak jako se i v dalslm soustted'ujeme na hlavni rysy specifickeho vYvoje evropske mestske obce anticke a stredoveke.

179

(W.

u.

G., str. 745)

Ve sttedoveke Evrope a zvlaste ve sttedoevropskych a severoevropskych mestech nebJ'vai z obtadu vylu­ covan v podstate Mdny obean a rodove kiany tu ve mestech zahy ztratily jakoukoli vahu. Mesto se stalo spolkem vsech jednotlivych obcanu (hlav domacnos­ to. Ptislusnost obcana k organizacim mimo mesto ztratila pro mestskou obec rovnez prakticky vyznam. UZ anticka polis byla na nejlepsi ceste stat se insti­ tucionalizovanou "obet' a obyvateIe si ji tak ptedsta­ vovali. Ovsem pojem "obce" byl v antice totozny s po­ jmem "statu", dokud nebyla mesta vtelena do velkych uzemnfch statu heIenistickych a do statu timskeho, Nmz byla take pfipravena 0 svou politickou nezavi­ slost. N aproti tomu stfedoveke mesto bylo od sameho zaeatku "obci", ttebaze se teprve postupne vytvatel pravni pojem takove korporace.

Pfedpokladem bratrstva zanik klanovych vazeb

(W.

u.

G., str. 745-746)

Na Zapade neptekazela mezi lidmi Mdna tabu jako tomu bylo v Indii nebo v rovnfkovem pasmu; Mdne magicke totemy, zadny kult predku nebo kasty, nic, co by utuzovalo klany, ktere v AsH zamezovaly kaMe sdruzovani do mestskych korporaci... V zapadnim antickem nabozenstvi jsou pouze stopy takovych je­ vu, pouze pozustatky anebo zarodky. PfiCin, pokud nebyly vyslovene nabozenske, se pouze dohadujeme. Zoldnerska vojna a piratsky zivot v archaickem obdo­ bi, vaIeena dobrodruzstvi a zakladani cetnych vnitro­ zemskych i zamorskych kolonif, to nevyhnutelne ved10 k neustaIemu intimnimu sblizovani lidf cizich si kmenem nebo aspon klanem, a to zas nevyhnutelne oslabovalo vylucnost klanu a magickych spoleeen-

180

stev. Tfebaze klanove svazky bYvaly kvuli tradici za­ se umE'He obnovovany, ttebaze se nove zakladane obce clenily na spolecenstva a fratrie, nebyly to uz kultic­ ke, ale vojenske slozky obce, a obec byla jednotkou zakladnl. Kdyz po staleti putovaly a vzajemne se stfetavaly bojove druziny germanskych kmenu pted stehovanim narodu a pri nem a kdyz vstupovaly do zoldnerskych armad a podnikaly valecne vgpravy se zvolenymi vudci, jiste to take nijak neprispivalo k vy­ tvareni tabu a totemovYch ptehrad. A i kdyz se dalo tiei, ze se usadily pokud mozno podle skutecnych ne­ bo fiktivnich rodu, jine formy sdruzovani byly mno­ hem dulezitejsi. Zakonodame a soudnf obvody, vojen­ ske organizace po setninach, "lanova" soustava jako zaklad rozvdeni vetejnych bremen, navic vztah k vIadei, druzinictvi a vazalstvi - to byly rozhodujici faktory, a ne nejake magicke klany. Klany se tu ani nikdy doopravdy nerozvinuly, snad prave kvuli temto okolnostem. Kdyz se nabozenstvim zdejsich narodu stalo kfest'anstvi a pronikave otraslo vsemi jejich tra­ dicemi, definitivne zbavilo magicke ptehrady a tabu jakehokoli vYznamu, pokud jej jeste mely. A snad prave proto, ze tu takove ptehrady nebyly, anebo ze byly slabe, byla konverze ke krest'anstvi mozna. Ve spravni organizaci stfedovekych mest hraly pak casto vyznamnou roli farnosti; to je jen jeden z mnoha symptomu toho, ze krest'anstvf rusiIo klanove vazby a tim spoluvytvarelo sttedoveka mesta. Naproti tomu islam nikdy nepremohl kmenovou a klanovou roztffs­ Mnost Arabu, jak je videt na vnittnich sporech v ra­ nem kalifaM. Islam zustaval nabozenstvim dobyvac­ llI:3ho vojska rozcleneneho do kmenu a rodu.

181

Spi'iseienstvi, jeho prcivni

a

politicke dusledky CW. u. G., str. 748)

Evropske mesto, mesto Okcidentu, zvlaste ve stredo­ veku, bylo ekonomicky sidlem obchodu a temesel, po­ liticky zpravidla pevnosti a neztfdka posadkou, ad­ ministrativne dvorskym obvodem, ale nejen to - hlav­ ne a ptedevsim spfiseienstvtm. V antice platila za jeji symbol spolecna volba prytaineu. Ve stredoveku to byla povstalecka "komuna" jako korporace v pravnfm smyslu. To neplatilo hned. Jeste r. 1313 -"jak pouka­ zuje Hatschek - nemohla anglicka mesta zlskat "franchise", protoze nemela - jak bychom tekli mo­ derne - pravnf subjektivitu, a teprve za Eduarda I. se objevuji mesta jako korporace. Mesfanstvo vznikajf­ dch mest, nejenom v Anglii, podlehalo pravne politic­ ke moci, panovi mesta, hIavne jako sveho druhu pa­ sivni, leiturgicky poplatny ucelovy svazek, jehoz cle­ nove kvaIifIkovani svym podilem na mestskem pud­ nim majetku za specifIcka btemena a povinnosti uzi­ vaji specifickych privilegii: monopol trhu a pravo skladu, temeslnicka a jina specificka privilegia, ucast na mestskem soudu, zvlastni postaveni v ohledu vo­ jenskem a daiiovem. Mimoto se ekonomicky nejdu­ lezitejsl cast techto privilegii zprvu z forrnalne prav­ niho hlediska whec nepovazovala za vydobytek svazku obcanu, nybrZ za zarizeni politickeho a vrchnosten­ skeho pana. On, a nikoli mesfane, ziskaval tak for­ maIne ona dulezita prava, ktera skutecne primo eko­ nomicky prospela mMfanum, panovi mesta vsak ne­ primo financne, davkami od mesfanu. Vzdyf napt. v Nemecku jde v nejstarsich ptfpadech 0 privilegia udelovani kralem biskupovi a ten na jejich podklade smel zachazet a zachazel se svymi mestskyroi podda­ nymi jako s osobami privilegovanymi. Nekdy - jako v anglosaske Anglii - bylo povolovani k usidleni na trzisti vylucnyro privilegiem okolnich slechtickych

182

statkaru, kteff tak usidlovali sve poddane a zdanova­ Ii jejich zisky. Mestsky soud byl bud'to soud kralov­ sky, nebo pansky, soudcove a ostatni funkcionari ne­ byli reprezentanty mest'anu, nybd, a to i tam, kde je mest'ane volili, byli panovYmi uredniky, a mestske pravo pro tyto funkcionare bylo jeho smerodatnym statutem. "Universitas civium", 0 niz budeme mluvit, byla zprvu heteronomne a heterokefalne (se statutem a Nzenim nikoli vlastnim, nybri odvozenym) zaclene­ na tak jako jine politicke svazky podIehajfci bezne pozemkove vrchnosti. Mesto se vsak stalo instituciomHnim spolecen­ stvim s vlastni spnlvou a hlavou (pravda, v rUznem stupni), aktivni "uzemni korporaci". Meststf funkcio­ nari se stali zcela nebo zcasti funkcionari teto insti­ tuce. Sttedoveke mesto se vyvinulo ve sdruzenf obcanu diky dvema klfcovym okolnostem: jednak, ze zadne nabozenske Ci magicke ptehrady neprekazely tomu, aby hospodarsky zajem svadiH obcany do institucio­ nalniho spolecenstvf;jednak ze nebyla a nezasahova­ la raciona.Ini sprava, ktera by prosazovala zajmy sir­ sfho spolecenskeho uskupenf. (W.

u.

G., str. 749-750)

Spffsezenectvi (coniuratio) racionalne sdruzenych mest'anu "spontannim" cinem uzurpovalo spravu zvlaste ve vetsich a starsfch mestech, jako byl Janov nebo Kolin nad Rynem. Zpravidla se vsak uzurpace kombinovala s "legitimnfm" postupem. Prameny k dejinam mest ovsem pri sve povaze vyzdvihujf legi­ timni kontinuitu a 0 spiklenecJtYch uzurpacfch se obycejne vubec nezmiiiuji;bYva to jen nahoda, ze nek­ tera ptece lze dolozit. Jinak prameny mnohem caste­ ji, nez odpovfda skutecnosti, mluvi 0 radne "vyvoze­ nem" ustavenf. Alespoil pokud jde 0 mesta, ktera vu-

183

bee maji zaznamy z doby, kdy se obec formovala. o kolinskem spiknuti roku 1112 je jen lakonicka po­ znamka. "Sehoffenbank" kolinskeho Stareho Mesta a predstavitele famosti ze Svatomartinskeho pred­ mesti, nove kupecke osady, se v dokumentu 0 tran­ sakci vyslovne jmenuji nejspise prave proto, ze byli autoritou "legitimni". Vzdyt' protivnici mest'anskeho spolku, pani mesta, by samozrejme vZdy radi zpo­ ehybnili jeho formalni legitimitu a brali si ke stiznos­ tern takove a podobne zaminky, jako ze v KoHne nek­ teN radni neslozili pnsahu vemosti atd. Vzdyt' prave v takovych formalitach se pnpravovaly uzurpatorske novoty. Edikty hohenstaufskyeh cisaru se drzely jine linie: nezakazovaly tu nebo onu formu legalni zmeny, ale zakazovaly vzpouru j ako takovou. Velmi priznac­ ny je fakt, ktera z vrstev byla fakticky hnaci silou vseeh takovyeh uzurpaci. Byly to, jeste i mnohem po­ zdeji, "bohate ceehy", eoz z hlediska legitimity nebylo nie vic nez soukrome kluby zamoznyeh obcanu. Ty si tispesne osobovaly kompetenci udelovat nejen samo­ zfejme clenstvi ve svem klubu, ale i obcanstvi ve meste, tedy m':leo, co s jejieh klubem nemEHo legalne nic spolecneho. Vetsina velkych francouzskych mest ziskala sve konstituce v aktu ,,sbratreni" prave po­ dobnou eestou.

Coniurationes

v

ltalii

(W.

u.

G., str. 750-753)

Pravym semenistem spnsezeneetvi (coniuratio) byla vsak bezesporu Italie. V pfevazne vetsine pnpadu se zde me�tska tistava utvafela spontannim aktem spiknutlm. V Italii se pres nejasnost mnohych pra­ menu da take nejspise urcit soeiologicky smysl mes­ t'anskeho spolceni. Predpoklad byl v tom, ze pnznac­ ny zdroj vladni moei na Zapade byl zcasti feudalni,

184

zcasti prebendalnf. Pomery v mestech pted onim con­ iuratio se temer vsude, nehledime-li k rozdilum v de­ tailech, podobaly anarchii. 0 autoritu se tu uchazela tada mocenskych autorit, vedle sebe i proti sobe: moc biskupova, svou povahou knizeci a politicka; ptisvoje­ na moc vikomta a jine uredni mod opirajfci se zcasti o psana privilegia a zcasti 0 pouhy uchvat; moc vel­ kych mestskych lenfku nebo propustenych ministe­ rialu kralovych ci biskupovych (capitani); moc vazalu druheho stupne, venkovskych i mestskych vazalu (valvassore) onikh "capitanu"; moc ruzne zfskanych dedicnych majetku slechty i nescetnych panu hradu, drzenych vlastnicky nebo ve jmenu nejake jine moci, moc tohoto privilegovaneho stavu, ochranovaneho ce­ lou masou klientu nesvobodnych nebo svobodnych. Dale profesni spolky mestskych hospodarskych trid; soudcovska moc na bazi vrchnostenskeho prava, feu­ dalniho prava, teritorialniho prava i cirkevniho pra­ va. To vse se shlukovalo a tlacilo v tomtez meste. Do­ casne umluvy na zpusob svazku patricijskych rodu v Mekce prerusovaly ozbrojene srazky vsech tech konkurencnich zajmu pred hradbami i v hradbach mesta. OficiaIne byl legitimnim panem mesta cisatsky vazal nebo - ve vetsine pnpadu mistni biskup; ten byl diky kombinovanYm mocenskym, svetskym i na­ bozenskym, prosttedkum obycejne jeste nejspiS scho­ pen uCinne vIadnout. Ke spiknuti, ktere pod nazvem campagna commu­ nis nebo pod podobnym oznacenfm razilo cestu poli­ tickemu sourucenstvi ptfstiho "mesta", se kolektiv patrne sdruzil jen pro urCity konkretni ucel a obycej­ ne jen docasne a do odvolani; proto se mnohdy zase rozpustil. V ranem obdobf se odehraIo v hradbach urCiteho mesta tteba nekolik takovych "kampani", ale trvalejsi vyznam melo jedine sptisezenectvi "cele" obce, to znamena vsech skupin, ktere si v te doM osobovaly a drzely vojenskou moc ve meste. V Janove

185

bylo takove sdruzeni ze zacatku obnovovano kazdych pet let. Protivnika mivalo rUzneho, podle mistnich pomeru. V Milane bylo roku 980 coniuratio mestske­ ho lidu ve zbrani vedeno proti biskupovi. Zda se, ze naopak v Janove byli biskup i vikomtske rodiny (kte­ rym pffslusela ve meste vladafska pravomoc, pozdeji pozustavajici jen ve vybinini dan!) zprvu cleny mest­ skeho coniuratio. Ale i zde se campagna communis pozdeji obratila proti mocensk.ym narokum biskupa i rodu Visconti. Bezprostfednim pozitivnim ukolem sprisezenectvi bylo spojit v meste usedIe majitele gruntu k ochrane a obrane, urovnat vnittni diskuse a vykonavat spra­ vedlnost v zajmu mest'aml. Ale pfipojovaly se ukoly dalsi. Jednfm z nich byla monopolizace hospoddrskych vyhod, ktere mesto skytalo; pouze clenove sptiseze­ nectvi se meli podflet na mestskem obchode. V Jano­ ve bylo naptfklad clenstvi podminkou, aby nekdo smel investovat kapital do zamorskeho obchodu spo­ Iecnosti Commenda. Jinym ukolem bylo vymezit po­ vinnosti vuci mestske vrchnosti: mfsto libovolneho zdaiiovani zavest pevne taxy, pnpadne rocne placene. Konecne pak mestske sdruzeni prevzalo vojenskou organizaci, aby sifilo vYbojem politickou a hospodar­ skou moe obee. A uz tu tedy marne zanedlouho po utvoreni sprfsezenectvi pocatek valek jedne obce pro­ ti druhe, a to se pak na prahu jedenacteho stoletf stalo uz ehronickYill jevem. Ve meste byla masa mest'anu nucena pridat se k bratrstvu. Vznesene a patricijske rodiny, ktere sdruzeni zalozily, dokazaly podrobit prlsaze vsechny obYV'ateIe vlastnfci mestske pozemky. Kdo se nepo­ drobl!. bYval nucen se vystehovat. Vsechno to nebYva10 vzdyeky bezprostredne spojeno s formalni zmenou existujici organizace urednich funkci. Biskup nebo svetsky pan si casto zachoval postaveni hiavy mest­ skeho uzemi, a to bylo i nadale spravovano jeho mi-

186

l

nisterialy. Velkou zmenou byio jen to, ze tu byla take mestska rada. Ale tak to nevydrzelo dlouho. V poslednich deseti­ letich jedenacteho stoleti nastupuji vsude konsele, voleni na rok; bYva jich casto tucet i vic. Oficialne je voli primo obcanstvo nebo volitelsky sbor z honorace, ktery je obcanstvem volen, ale v praxi jenom aklamac­ ne potvrzovan; ten se pak nejspfse vsude zmocnil prava na jmenovani urednfku. KonseIe, placeni a opravneni brat honorare, vylepSili si revolucnf uzur­ paci jeste obsazenim vetsiny nebo vsech mist u SOUdi'l a nejvysSim velenim ve valce. Spravovali pak vsech­ ny zalezitosti obce. Zda se, ze zpocatku bYvali konsely casto nekteti ze vznesenych soudnfch hodnostaru z biskupske nebo panske kurie, kteri ted' dostavaIi svuj urad casteji volbou od mest'anskeho spriseze­ nectva nez jmenovanim od vrchnosti. Konsely prisne kontrolovala rada moudrych (sa­ pientes), casto nazYvana credenza. Tvorili ji jednak bYvali "vrchnostensti" scabini, jednak notablove, jme­ novani samotnymi konsely nebo sborem volitelu. V praxi se obycejne skladala z hlav hospodarsky a po­ liticky nejvyznamnejsich rodin, ktere si mista roz­ delily mezi sebou. Puvodne sprfsezenectvi jeste respektovalo stavov­ ske rozdeleni na vazaly (capitani), vazaly druheho stupne, ministerialy, hradnf pany (castelani) a dYes meliores, tj. osoby hospodarsky zpusobiIe k vojenske sluzbe. Urady a mista v rade se temto skupinam vy­ hrazovaly proporcionalne. Brzy vsak vysel najevo protifeudalni charakter hnuti. Radnim bylo zakazano ptijimat lena nebo se panovi odevzdavat za vazaly. Zbouraly se clsarske, biskupske a panske hrady uvnitr mesta, vysouvaly se yen za hradby (cteme 0 tom v mestskych vysadach potvrzovanych saskymi clsa­ ti), ustanovovalo se, ze se vubec nesmeji stavet hrady v urCitem vymezenem obvodu kolem mesta a ze ani

187

cisar ani jina vrchnost nema pravo usazovat se ve zdech mesta. To byly jedny z prvnich uspechu noveho rezimu na politickem poli. Dosahlo se jich bud' nasi­ lim, nebo vynucenym ci zaplacenym patentem od ci­ sare ci biskupa. Hlavnim uspechem mestskych revoluci na poli pravnim bylo, ze se zavedla nova soudni procedura, pri nfz se vylucovaly iracionalni dukazy, konkretne dukaz soubojem (zmifiuji se 0 nem mnoha privilegia z jedenacreho stoleti). Prosazuji se tedy tytez poza­ davky, jake se prosazovaly i v koncesich, jimiz vyho­ veli mest'amlm kralove anglicti a francouzsti. Prav­ nim uspechem byl take zakaz pohanet mest'ana pred jiny nez mestsky soud a kodifikace zvlastniho racio­ milniho prava, jez mel konselsky soud vykomivat. Tim se z ciste osobnich a prechodnych "coniuratio­ nes" vyvinulo trvaIe politicke spolecenstvi, jehoz cle­ nove jakozto obcane mesta kolektivne podIehali zvlastnim autonomnim zakonum. Co do formy, zna­ menalo nove mestske pravo opusteni stareho osob­ nostniho principu prava. Co do obsahu, znamenalo ustup feudalnich vazeb a stavovskeho patrimonialis­ mu, ale ne jeste ve prospech principu povinne insti­ tucionalni prislusnosti vsech obyvatel daneho uzemi. Mestske "burzoazni" pravo bylo spise stavovskym pravem clenu mest'anskeho sprisezenectvi; jedince zahrnovalo z titulu jeho clenstvi ve stavovske skupi­ ne, ktera zahrnovala plnopravne mest'any a jejich za­ visIe klienty. Jeste v sestnactem stoleti zjist'ujeme, z e v tech oblastech, kde se uddovala nadvlada vznese­ nych rodin- jako napt. ve vetsine obci holandskych-, nereprezentovali meststi delegati do provincnich sne­ mu a do generalnich stavu mesto jako takove, ale pouze mestskou nobilitu. Bjvalo to zdurazfiovano jes­ te faktem, ze krome takove patricijske delegace se ze stejneho mesta vypravovali jeste zastupci remeslnic­ kych cechu nebo jinych neurozenych vrstev a ti hlaso-

188

vali oddelene; rozhodne se nezarazovali s delegaty patriciatu do spolecne reprezentace sveho mesta. To se v Italii neobjevuje, ale v principu je tam situace velmi podobna. Mestska nobilita hezne mohla utuzo­ vat svazky s feudalni tndou, ale nebylo to nikterak pravidlem. Slechtici obvykle krome domu ve meste vlastnili hrady a zamky mimo mestske zdi; byli tedy jako feudalni pani a statkan cleny jinych politickych sdruzeni, nez byla mestska obec. V ranem obdobi ital­ skych mestskych obci drZely municipialni regentstvi ve svych rukou rodiny s vylozene rytirskym stylem zivota a nehledelo se na to, ze snad akta obce normalne pozadovala jine uspofadani a ze predtim neurozene vrstvy snad na cas dosahly podilu na vlade. Rytifstvo melo cenu pro vojnu, a to mu zajist'ovalo prima.t. V severn! Evrope, zvI::iste v Nemecku, hrala kon­ selska aristokracie jeste rozhodnejsi roll nez na jihu a v ranem obdobi ovhidala mestskou spravu, kumulu­ jici dokonce oficialne nebo aspon neoficialne i vice funkcf u jedne osoby. Pomer sil se nekde casem utva­ reI tak, ze podil na sprave opet zlskavaly i b;YvaIe organy mestske vrchnosti, zvlaste biskupove a zavisli vrchnostensti sluzebnici (ministerialove). Ve velkych mestech, jako Kolin n. R. a Magdeburk, si biskupove sestavovovali svuj vlastni spravni aparat vyhradne nebo zcasti ze svobodnych "burZoaznich" konselu; ti se pak snazili, aby se z pfiseznych lifedniku vrchnos­ ti stali i pfiseznymi pfedstaviteli obce, aby se pfidru­ zili k jinym pfedstaviteillm spfisezenectvi anebo aby s nimi vykonavali administrativni ukoly. Ve flander­ skych, brabantskych a nizozemskych mestech se ve trinactem stoleti zacinaji k "echevinum" jmenova­ nym hrahetem pfipojovat meststi radni (iurati, tzn. pnsezni deputati - jejich oznaceni upomina na puvod z uzurpacniho "coniuratio") i purkmistr. Tito admini­ strativni poslanci mestskych vrstev byli obycejne or­ ganizovani ve zvlastni rade, ackoli se obCas schazeli

189

s echeviny ve spolecnem shromazdeni. Byli predsta­ viteli mestskeho "bratrstva", onoho "Vroedschap", ktere trvalo i v dalsich stoletich. Pomery v tomto ranem obdobi si musime ptedsta­ vit jako pomery velice neustalene, s formaIne neu­ sporadanou delbou moci a kompetence. 0 tom, jak se v nemnoha rukou sbiraly funkce nejruznejsiho dru­ hu, rozhodovaly osobni vlivy a konexe. Formalne od­ delena mestska sprava se zvlastnimi ufednimi budo­ vami a radnicemi neexistovala. V Italii stejne jako v KoHne se obcanstvo obycejne shromazd'ovalo v ka­ tedrale, kdezto vykonne organy se schazely v soukro­ mych domech nebo v kiubovnich mistnostech (ty jsou dol ozeny). Za revoIucni uzurpace v KoHne (na pocat­ ku 12. stoleti byl "dum bohatych" (domus divitum) asi totozny s "obecnim domem" (domus civium), to zna­ mena se sidiem spravy, zrovna tak jako "bohare cechy" (Richerzeche) byly asi tehdy i pozdeji totozne s konsel­ skymi a jinYmi duiezitYilli municipialnimi Mady. Obe tyto hytopezy, ktere vysiovil Beyerle, jsou podle vseho spravne. Mestske rytitstvo, vyznamne v ltalii, neexis­ tovalo v Konne. V Anglii a ve Francii hrruy vedouci roli obchodni "spolecnosti". V Patizi byla dokonce oficialne uznana za predstavitele obcanstva hanza lodniho ob­ chodu. Ve vetsine velkych a starych francouzskych mest se mestske obce rovnez poealy z revolucni uzurpa­ ce, kterou provedli sdrnzeni mesfane, kupci a rentieti, kten se spojili bud' s mistnimi rytiti - jako na jihu -, nebo s bratrstvy a gildami temeslniku - jako na se­ vern -, aby na sebe strhli politickou moc.

Bratrstva na germanskem severu

(W.

u.

G., str. 753)

Takove sdrnzeni sil, jake jsme prave ptipomneIi, ne­ bylo jeste coniuratio, ale hralo dulezitou roli pri jeho

190

genezi, zvhiste v severni Evrope. Proto:ie tu nebylo mestske rytfrstvo, melo sptise:ienstvi na german­ skem severu arehaieke rysy, jake nemelo v jihoevrop­ skyeh zemieh. Bratrstva mohla byt ovsem vytvatena i ptimo jako politieka sdruzenf, jez napadnou moe mestske vrehnosti. Avsak i ony ochranne g ildy, jake hojne vznikaly na severu a v Anglii, mohly udavat smer revolucnimu hnuti, ackoli puvodne jeste nebyly vytvateny k tomu, aby ovlivnovaly politi eke pomery.

191

III. Patricijskli vllida Povaha patricijske vltidy

(W. u. G., str. 757)

Protoze v "coniuratio" se zpravidla ucastnili vsichni vlastnfci ve meste (nikoliv jen vedoucf honorace), po­ vazuje se za nejvyssi a svrchovany organ obce shro­ mazdenf obcanu v Italii se mu tfkalo parlament. Princip suverenity lidu se casto formalne dodrzoval, i kdyz prakticky mela naprosty vrch honorace, zvIaste v ranem obdobi. Zpusobilost vykonavat Mady a zasedat v rade byla zahy take oficialne omezena na jisty pocet patricijskych "rodin" a mnohde se to hned od pocatku rozumelo samosebou, byt' i nebylo vyslove­ no, ze jen ony se hodf na konselska kresla. I tam, kde takova situace nebyla, vynofila se dost ptirozene uzka vladnouci klika - napadne to je zejmena v An­ glii. Schuzi se totiz pravidelne zucastnovali jen ti, kdo si to hospodarsky mohli dovolit a kdo, coz je jeste d\,Uezitejsi, me!i cas radit se 0 kdejakych vefejnych zalezitostech. Ucast v mestske sprave se totiz vsude pocit'ovala jako btemeno, ktere na sebe lide berou potud, pokud mus!. V ranem stfedoveku se obcane meli zucastnovat tti "fadnych" schuzi (echte Dinge), ale nechodili - pokud nemeli ptfmy politicky zajem na nepovinne "mimotadne" schuze (gebotene Dinge). Ridit vEki pfipadlo zcela pfirozene lidem, ktetf se te­ sili respektu pro sve bohatstvi a - na to nezapomen­ me - pro svou ekonomickou vojenskou silu, ktera take zalezela na bohatstvi.

192

Monopolni uzavrena vlitda nobility v Benatkitch*

(W.

u.

G., str. 758)

Pocatky Belllltek souvisi s tirn, ze tu od casu Hadria­ novy vlady rostIo spravni stfedisko a byla pti nem zvlaste silna vojenska posadka. UdrZovala se v podo­ be stale pevnejsi i za pozdnfho fimskeho a byzant­ skeho dsarstvL Vojaci se do zdejsi posadky stale vice rekrutovali z mistniho obyvatelstva; to prakticky znamenalo, ze to byli kol6ni mistnich ptedaku. Jed­ notka (numerus) mela velitele (dux) a jemu podfizene dustojniky (tribuni). Tribulllit byl zprvu poddanskou povinnosti, zaroven vsak i privilegiem mfstnich ma­ jetniku z prednich rodin, ktere dodavaly dustojniky. Jako vsude, i tady se stavala jejich hodnost dedicnou. Dux vsak byl az do 11. stoleti jmenovan z Byzance. Vojenska slechta (tribunske rodiny) byla jadrem nejstarsiho mestskeho patriciatu. Jak se sesychalo penezni hospodarstvi a jak narustala militarizace by­ zantskeho cisafstvi, tato nobilita svou mod zcela pre­ vazila nad kurii a nad defenzory z rimske doby. Revo­ luce, kterou se zacala v Benatkach vytvaret obec, ob­ ratila se (roku 726) jako vsude v Italii proti tehdejsi obrazoborecke byzantske vIade a jejim uredru"kum. Ja­ ko trvaly vjsledek pfinesla to, ze velitel (dux, d6ze) byl pate volen tribunskou slechtou a duchovenstvem. Brzy ovsem zacal d6ze usilovat, aby se stal dediCnY'm patri­ monirunim vevodou ve meste - podporovan cisafskY'mi dvory z vYchodu i ze zapadu (z Byzance i z Nemecka). Pozdeji, po kvazifeudrunim obdobi, kdy se 0 prava i bfemena delili d6ze a obec, tak jako jinde vladce teritoria a feudalni stavy, zavedly se volby. Ty oficial-

* Vlo�ka vyti!ltena ve Weberove studii petit em. Zaiazujeme ji podle nasI zasady osvetlit vZdy pojem vybranYm nazornYm pi'IKla­ dem z dejin.

193

ne uvadely d6zete do postaveni kontrolovaneho place­ m�ho ufednika omezeneho dvorskym ceremoniaIem a spolecensky ho stavely do pozice "prvniho mezi rov­ nymi" v korporaci urozenych. Lenel celkem spravne postfehl, ze tak jako kdysi posilovaly mocenskou pozici d6zete vztahy k cizfm mocnostem, tak nyni zase jeji oslabovani zacalo v ob­ lasti zahranicni politiky. Te se chopila "rada moudrjch" (dolozena poprve v roce 1141). Musime vsak zduraz­ nit, vic nez si toho vsima Lenel, ze jako vsude jinde i zde to bylo hlavne financni bfemeno miIitaristicke kolonialni a obchodni politiky, co d6zete nutilo po­ delit se 0 vladu s patriciatem. Obdobne nutilo pozdeji financni btemeno valek za podmfnek penezniho hos­ podatstvi panovniky k vytvafeni stavovskeho zi'izeni na evropske pevnine.

(W.

u.

G., str. 759)

v zamorskych politickych a hospodatskych investi­ dch a ziscich mely patricijske rodiny drtivou ptevahu a to jim usnadnilo stat se monopolni vladnouci skupi­ nou. Rezim a technika benatske administrativy sly­ nuly vysokou urovni diky patrimonialni tyranii mest­ skeho patriciatu nad rozsahlymi prostorami zeme i mote, pficemz se uplatnovala pi'isna vzajemna kon­ trola jedne ptedni rodiny druhou. (Soudn! postih vznesenych ufednikn tu byl mnohem uCinnejsi nez rimske questio repetundarum, tj. zaloba na vydera­ ce.) Respekt pfed nobilitou byl neotfesitelnY. Ta, jako kdysi Spart'ane, nikdy ani na chvili nepustila z rukou zadny z nastroju moci a take mnohem pfisneji nez jinde soustavne udrzovala ufedni tajemstvi. Ze se ji to datilo, na tom rna zasluhu pfedevsim solidarita vsech clenn, delicich se 0 obrovske monopolni zisky spolecnosti, solidarita zahranicnich i vnitfnich zaj­ mn, prekvapujici kazdeho na prvni pohled. Ze solida-

194

rity zajmu se vsichni jednotlivf velmozove semkli do integrovaneho kolektivu, a ten vykonaval tyranii.

(W

u.

G., str. 760)

Benatske imperium, ktere se rozprostiralo pres stale sirsi uzemi a stale vice se opiralo 0 pomoc zoldner­ skych armad, je zvlasre cistym a extremnim ptipa­ dem vYvoje patricijskeho mesta. Od sameho zacatku se k teto koncentraci moei nad rozsahlymi uzemimi v rukou mestske obce a v ni v rukou patrieiatu pri­ druzoval jev jeste jiny. Stoupaly vYdaje obce a uva­ dely ji do zavislosti na financnim patriciatu. Nebyly to jen naklady na vojsko, lod'stvo a valecny material, byly to take dalekosahle zmeny v systemu spravy. Patrieiat totiz podle vychodnfch vzoru nachazel ve svem souperenf s d6zetem podporu v sflfcf cirkevnf byrokraeii. Nebylo nahodou, ze k oslabenf moei d6ze­ te doslo zaroven s odlukou cfrkve od statu. Ve sIe­ pejfch nekdejsiho boje 0 investituru se italska mesta skutecne chopila moznosti zlomit tato pouta, totiz sance, ktera mela vzor v pravech knizat ustavovat a kontrolovat svuj vlastnf kostel (Eigenkirchen­ recht), a tvotivala tedy jednu z nejsilnejsich opor patrimonialni a feudalnf moei. Az do dvanacteho sto­ let! suplovaly kostely a klastery najmem spravy be­ natskych zahranicnich osad svetsky aparat a cinily ho tak zbytecnym. Ale kdyz se jim svetska sprava odnala, a to nutne nasledovalo po jejich rozchodu se svetskou vladou, bylo nutno dosadit - alespon v kolo­ niich - placene laicke urednictvo. Tento vYvoj vy­ vrcholil za casu Enrika Dandola. Z politickych zrete­ lu, ale take ve snaze zptfstupnit tyto funkce co nej­ vetsfmu poctu zajemcu, byl zaveden system kratko­ dobych funkci. Volitelnost se omezila na vznesene ro­ diny, samotne hlavni mesto melD spravu nebyrokra­ tickou, zcela kolegialni - to vse bylo na prekazku

195

vzniku opravdu profesionalnfho urednietva. Pfekaz­ ka spocivala v samotne povaze rezimu teto vIady ho­ norace.

Patricijska vlada v jinych italskych mestech (W. u. G., str. 760) V ostatnich italskyeh mestech se i za vlady patrieiatu veci vyvijely jinak. V Benatkach se gilda mestske no­ bility natrvalo uzavrela vsem, kdo byli mimo nL K prijeti nOvYch rodin do kruhu tech, kteri byli voli­ telni do kresel ve Velke rade, dochazelo, jen kdyz slo o politicke emigranty a jen z rozhodnutf korporace nobility. Pozdeji k tomu uz nedoehazelo wbee. Benat­ ska nobilita take dokazala potlaCit vsechny roztdky mezi svymi cleny; k uspikhu ji pomahalo vedomi, ze pozice kolektivu je stale ohrozena. 0 jinyeh italskych mesteeh to tolik neplati.

Anticke patriciJske mesto pobrezni valecnicka osada (W.

u.

G., str. 768-771)

Na pocatku znamych dejin naehazime typieke patri­ eijske mesto anticke. Bylo to vzdy mesto pobfezni. Az do casu Alexandra Velikeho a valek Rimanu se Sam­ nity (na sklonku 4. stolet! pr. n. 1.) nelezelo zadne mesto dale nez jeden denn! pochod od mote. Mimo pasmo mest byly uz jen vesnice (k6mai) s nestalymi politickjmi spolky "kmenu" (ethne). Kde se mestska polis zrusila nebo kde ji vyvratil nepfftel, byvala "di­ oikizovana", tj. rozesla se do vesnie. Za pocatek mesta se naopak povazoval "synoikismos", skutecny nebo fiktivni akt "sesidleni" rodu do opevnene tvrze nebo kolem ni, na rozkaz krale nebo svobodnou dohodou.

196

Takove akty nebyly ani ve sttedoveku uplne nezm'i­ me; tak nam popsal Gottheim "synoikismos" mesta Aquily a zname i "synoikismos" Alexandrie. Ale za­ kladni povaha takoveho aktu byla mnohem jasnejsi ve staroveku nez ve sttedoveku. Nealo 0 to, ze lide budou zit trvale spolu. Jako ve sttedoveku i ve staro­ veku vznesene rodiny zcasti setrvavaly na svych ven­ kovskych tvrzfch (napt. v Elide) nebo alespoii mely krome mestskych obydlf vily na venkove. Napt. Dece­ lea byl hrad vzneseneho rodu a mnohe atticke vsi stejne jako nektere timske okrsky byly pojmenovany po takovjch hradech. Uzemi polis (teos) se clenilo na "veze". Ale pti tom vsem teziste slechticke moci lezelo ve meste. Politicti a hospodatsti pani venkova, stat­ kati, obchodni fmancnici a lichvan byli vesmes "astoi", tj. "z mesta". A venkovska slechta se skutecne vytrva­ Ie ptesazovala na pudu mesta. V klasickem obdobi venkovske hrady zpustly. Pohtebiste (nekropoleis) aristokratickych rodin byla vzdy ve mestech. Za skutecne zakladni krok pti formovani "polis" se vsak vzdy povazovalo sbratteni rodu do kultovniho spolecenstvi. Prytainea jednotlivych rodu nahradilo spolecne mestske prytaineion, ve kterem se prytaino­ ve stravovali spolecne. V antice neznamenalo vytvo­ teni bratrstva jen to, co ve sttedoveku, kdy tim, ze se "coniuratio" mesta ' nu stalo obci, ziskalo mestu i sva­ teho. Anticke sbratteni znamenalo mnohem vic. Zna­ menalo, ze se vpravde zakIada nova obec stolu i 01tate; nebyla tu totiz, jako ve sttedoveku, obecna cir­ keY, v niz by byl kazdy clenem uz pted vytvotenim obce. Antika ovsem krome kultu lokalnich bohu znala vzdy i kulty interlokalni. Avsak usttedni formou bez­ ne nabozenske cinnosti byl kult jednotliveho rodu coz ve sttedoveku neexistovalo - a rodove kulty byly vzdy nepnstupne Hdem mimo ptislusny rod a pte­ kazely tedy sbrattovani. Anticke rodinne kulty bjva­ ly omezeny na cleny rodu stejne ptfsne jako kulty

197

indicke; jedine proto, ze mezi rody nestala magicka tabu, bylo sbratteni ptece mozne. I potom platilo, ze duchove uctivani klanem mohou ptijimat obeti jen od clenu klanu; totez platilo i o jinych sdruzenich. Mezi sdruzenimi, ktera se spojovala do bratrskeho svazku v mestske kultovni obci - jako sdruzeni vy­ znamna uz ve velmi ranem stadiu a ptezivajfci az do obdobi velmi pozdnfho -, nachazime fyly a fratrie. V tech musi byt clenem kaZdy, kdo rna bYt uznavan za obcana. 0 fratrifch muzeme konstatovat s urcito­ stl, ze sahaji do doby jeste pted vznikem obcL Pozdeji byly hlavne kolektivy kultovnimi, ale mely i nektere jine funkce: v Athenach napt. posuzovaly vojenskou schopnost jinochu a na ni vazane dedicke pravo. Ztej­ me to puvodne b;Yvala sdruzeni vojenska na zpusob "domu muzu", 0 kterem jsme jiz mluvili. PrayY nazev se zachoval v d6rskych valecnickych statech (andreion) a take v Rime (curia - z "conviria"); tak se tarn ozna­ covaly slozky vojenskeho sdruzeni, ktere se spojilo v obec. Ono spolecne stravovani (syssitia) plnoprav­ nych obcanu ve Sparte, kolektivnf odloucenf muzu vojenskeho veku od rodin na celou dobu sluzby ve zbrani i kolektivni yYcvik hochu ve vojenske askezi to vse pattilo k obecnemu typu vychovy, ktera byla spojena s prvotnfm sdruzovanfm mladych bojovnfku kmene. Avsak mimo nektere spolecnosti d6rske se tento militaristicky polokomunismus bojovnickych druzin v historicke dobe nikde nerozvinul. Dokonce i v samotne Sparte se rozmohl v cele sve strohosti az za vojenske expanze spartskeho demu po sVrZenf aris­ tokracie. Mel udrzovat kazeii a podpotit stavovskou �vnost vsech bojovniku. V obvyklych fratriich jinych mest dodavaly naopak vladnouci honoraci jedine aris­ tokraticke rodiny Ci domy (gene, oikoi), jak hlasa na­ pis Demotionovcu 0 starem rodu, ktery mel hrad v Decelei. V athenskych DrakonoyYch zakonech (r. 621 pt. n. 1.) se to jeste odrazilo napt. v torn, ze

198

"deset nejlepsich muzu" fratrie, tj. deset nejbohatsich a nejmocnejsich, melD rozhodovat 0 usmireni Ci o krevni mste. V mestskych ustavach pozdejsich obdobi se fratrie pojimaji jako podskupiny ve fYlach (a v Rime ve trech starych tribuich), na nez se obycejne recke mesto deli10. Termfn fyle se technicky poji s polis: pro kmeny mimo mesta se neuziva terminu fYle, ale ethnos. V historicke dobe je fYle vsude umelym oddi1em, ctvr­ ti mesta, utvorenou za tim ucelem, aby se mohla pra­ videlne rozvrhnout verejna bremena, potadf pri hla­ sovani a pti kolovani funkcf, jakoz i organizace voj­ ska a deleni zisku ze statnich podniku ci kofisti z do­ bytych uzemi (napt. prfdely pudy na Rhodu). Zaroven to ovsem byla kultovni korporace, tak jako vubec vsechna spolecenstvi raneho obdobi; i ta, ktera byla zcela racionaIne ustavena. Umelym vy:tvorem byly i ty tti typicke fYly D6r1l, jak je videt na samotnem jmenu ttetf z nich: Pamfyle (to znamena "vsechny kmeny") - obdobou k tomu je timska povest 0 tribui Lucero. Fyly asi casto vzes1y z kompromisu mezi do­ maci vrstvou bojovniku a pfibylou dobyvatelskou skupinou. To muze bYt take vysvetlenim, proc by1y ve Sparte dye kralovske rodiny nestejne hodnosti, coz opet ma obdobu v timskem podani 0 tom, ze kra10ve byli nejdtive dva. V historicke dobe byla ptfslusnost k fy1e vzdy jen osobni a ne uzemni, hlavou fYly byl jejf "kra1" (fylobasileus) - puvodne to byl dedicny ptedak s rodinnym charismatem, pozdeji voleny funkcionat. Cleny fyl a fratrii, tribuf a kurii, bud'jako "aktivnf" nebo jako "pasivni" obcane, byli vsichni ptfslusnici mestske domobrany. Ale pouze clenove aristokratic­ kych rodu byli cleny "aktivnimi", to znamena pouze jim pfis1usely mestske utady. Proto slovo "obcan" znamenalo nekdy totez jako clen patricijske "rodiny". Nobilite se tu, jako vsude jinde, ptisuzuje ,,rodina"; puvodne se to bezpochyby vztahovalo na rodinnou

199

charismatickou hodnost oblastnich micelniku. Kdyz vsak pfisla era valecnych vozu a pevnych hradeb, pteneslo se to, jak se zda, na majitele hradu. V obdobi mestske monarchie se nutne vytvatela nova aristok­ racie, vytvatela se stejne snadno, jako se v ranem sttedoveku tvofil z rodin vedoucich rytitsky zpusob zivota kruh leniku. V historicke doM pak jedine pti­ slusnfci patriciatu (patricii, eupatrides) mohou jako knezf nebo obecnf hodnostafi platne obcovat s bohy mesta, vykonavat oMti nebo vykladat vestby (auspi­ cia). Zpravidla mela kazda patricijska rodina i sve bohy, jine nez obec, a svuj vlastni kult v sidle ptedku jako znak puvodu starsiho nez mesto. Vedle knez­ stva z urCitych charismatickych, to znamena vyhrad­ ne patricijskych rodin vsak existovalo take profesio­ nalni knezstvo; obcovat s bohy ale nebylo nikdy mo­ nopolem knezl, jako tomu bYvalo v Asii, nybrz tato zaJezitost vzdy patfila k funkci mestskych funkcio­ natu. Take tu neexistovali knezi, kteti by byli nezavi­ sIl na polis, s vyjimkou nekolika velkych interlokal­ nich svatyii, jako byla svatyne delfska. Kneze si usta­ novovala mesta, a dokonce ani delfskym svatostan­ kum nevladla autonomni hierokracie. Ty byly puvod­ ne pod pravomoci sousedni obce, a kdyz tato obec byla ve svate valce znicena, utvotilo nekolik okolnich obci amfyktionii a mely pak nad Delfami velmi ucinnou kontrolu. I kdyz velke chramy mely politickou a hos­ podarskou moc, byly vrchnostmi, vlastnily ergasterie, pujcovaly penize lid em a hlavne statum (jejichz va­ lecne poklady mely v zastave) a wbee jednaly jako banketi - nie to nemenilo na skutecnosti, ze si na tecke pevnine a jeste vice v zamorskYeh koloniaInieh osadaeh nad bozfm majetkem i nad knezskYmi bene­ ficiemi udrZovaly, a dokonce neustlile rozsirovaly svrchovanou moc obce. Nakonec se v Hellade knezske urady vykonavaly z titulu vetejnych funkcf. Zda se, ze 0 tomto vYvoji bylo rozhodnuto za vojenske aristo-

200

kracie a dovrsila ho potom vlada demu. Svatyne, po­ svatne pravo a magicke normy vseho druhu se casem staly nastroji v rukou nobility. N obilita byla v kazde polis naprosto uzavrena. Sice se v antice tak jako ve stredovekYch Benatkach ne­ kdy prijimali jednotlivi ptespolni pani, kteti se presu­ nuli ze svych hradu i se svYmi klienty do mesta (tak jako gens Claudiova), anebo se konalo i hromadne "povyseni" (jako s "gentes minores" v Rime), ale to vsechno patme casteji v obdobi velmi ranem nez po­ zdeji. A nobilita ovsem nebyla spottebitelstvi Ciste 10kalni, uzemne vymezene. Attictf aristokrate, napr. Miltiades, meli velka panstvi mimo areal mesta. A zrovna jako ve sttedoveku, vsude, hlavne prave v aristokratickych vrstvach, kvetly styky presahujici mfstni areal. Majetek nobility byl svou povahou pansky majetek. Otroci, nevolnici a klienti - kategorie, 0 kterych bu­ deme mluvit pozdeji byli pohotove, aby obstaravali nobilite, co pottebuje. A kdyz zanikl stary typ pod­ danstvi a klienstvf, jeji majetek byl stale ptevazne pozemkovy a zemMelskY. Obdobu muzeme naIezt i u babylonskeho patriciatu: z rozvrzeni polozek, jake se po generace dodrzovalo ve vetsine ucetnich dokla­ du babylonskych obchodnich domu, vysvita, ze za hlavni majetek se povazovala pozemkova 'ddba ve meste a na venkove, otroci a dobytek. Avsak prame­ nem teto hospodarske sily, v Hellade stejne jako v Babylone i ve sttedovekych mestech, byla ptima i neptima ucast na obchode a na plavM. To se pova­ zovalo za sluCitelne s patricijskym stavem az do pozd­ nfch dob; pouze v Rime to bylo senatorum casem zcela zakazano. V antickem svete i ve stredoveke Evrope se vyhledavala mestska sidla prave se zretelem na tuto moznost zisku. Jmeni, ktere se touto cestou na­ shromazdilo, se vyuzivalo k lichvarskemu vydirani rolniku, kteti jako obyvateIe venkova nemeli pti-

201

stup k politicke moei. Vysledkem bylo masove dluzni otroctvl. A nejlepai, nejvY'nosnejai puda (v Attice "pe­ dia", puda na rovine) se kumulovala v majetku "astoi", kdezto strane (sidla Diakriu), ktere nevynasely rentu, zustavaly vaude rolnikum. Panstvi mestskeho patrieiatu tedy z velke casti pramenilo z jeho zdrojtl zisku. Zadluzeni rolnici bud' udrzeli usedlost a od­ vadeIi vetiteli urodu, anebo museli rovnou na robotu a pracovat po boku opravdorych nevolniku stareho typu, kteti pochazeli z patrimonialnich pomeru. Jiste hodnoty zacinali nabYvat i kupovani otroci. Ovsem nikde, ani v patrieijskem Rime, svobodne rolnictvo zcela nezaniklo. To plat! 0 antice a take - mozna jeste vic - 0 sttedoveku. Z timskych vypraveni 0 zapase mezi stavy je jasne, ze konflikty mezi patrieii a plebeji nevyvolalo snad nejake vrchnostenske poddanstvf, ale rozpory docela jineho druhu. Kazdy, kdo nepattil mezi mestske bo­ jovniky sdruzene v klanu a vojensky cvicene to zna­ mena hlavne kazdy svobQdny obyvatel venkova, ag­ roikos, perioikos, plebaeus -, byl hospodatsky vydan napospas mestske aristokracii. Z tady pncin: protoze takory clovek byl vylucovan z veskere politicke moei i z aktivni ucasti na veskerem soudnim tizeni, a to v dobe, kdy pravo jeste nebylo vazano pevnymi pravi­ dly. A protoze musel - prave z teto pticiny uplaeet dary mestskeho aristokrata anebo se mu odevzdavat do klientskeho pomeru, ehrel-Ii dosahnout ptizniveho soudniho vyroku. Dalsi pticinou, ktera s tim souvise­ la, byly krute zakony 0 dluznictvi. Avsak v patricij­ skem obdobi se ztejme rolnici pomerne hojne srehova­ Ii a mohli si koupit pudu na novem miste,jak ukazuje ptipad rodiny Hesiodovy. Pozdeji, za "hoplitskeho mesta", to bylo zcela jinak a za radikalni demokraeie teprve! Svobodni meststf temeslnici a mali nepatricijsti obehodniei byli naproti tomu patrne v takovem posta-

202

veni jako "muntmani" ve stredoveku. V ranem Rime byla tato skupina nejspis pod jakousi ochranou krale, neco na zpusob vztahu mezi patronem a klientem, tak jako v ranem stredovelm byly pod ochranou vrch­ nosti vIadnouci nad mestem. Tu a tam nachazime stopy po jakesi sluzebni organizaci remeslniku; odtud mozna maji pocatek fimske centurie vojenskych re­ meslnickych techniku. Nevime, zdali byli kdy remesl­ nici organizovani jako ptidruzene "hostujici kmeny", coz b;Yvalo pravidlem v Asii (take v Izraeli pred exi­ lem). Rozhodne vsak nebylo ani reci 0 nejake ritualni segregaci na zpusob indickych kast.

203

IV. Plebejska spiknuti a tyranis Svrzeni patricijske vlady spiknutim. Popolo

(W.

u.

G., str. 775-776)

Vhida patriciatu bYvala ve staroveku i ve stredoveku svrzena zpusobem na pohled velmi podobnym, zvIaste marne-Ii na mysli velka stredoveka mesta, hlavne italska, ktera se vyvijela podobne jako mesta staroveka vcelku samostatne, tj. bez zasahu vnejsich sil. Kdyz v italskych mestech vznikla patricijska moc, "podesta", dalsim klicovym stadiem vYvoje bylo, ze se vytvoril "popolo". Tak jako nemecke cechy (Zunfte), skladal se i italsky "popolo" z elementU hospodarsky rozdilnych a hlavne sdruzoval podnikatele i tovaryse. V zapase proti rytfrskym rodinam meli zprvu podni­ kateIe vedouci roli, podnecovali a financovali spiknu­ ti "remesel", kdezto remeslnicke cechy dodavaly po­ trebne muzstvo do bitev. Aby si zabezpeCilo, ceho v zapase s patriciatem vydobylo, postavilo si spiknutf cechu casto do cela hnutf urCitou vyznacnou osobnost. Tak Curych po vypuzeni vznesenych rodin, ktere se nepodrobily, byl (v roce 1336) pod vladou rytire Ru­ dolfa Bruna a rady, slozene rovnym dilem z predsta­ vitelu "konstabularia", tj. korporace tvorene slechtou zbylou ve meste a podnikatelskjmi cechy kupcu, sou­ keniku, dodavatelu soli a zlatniku - a z reprezentan­ tu chudsich temeslnickych cechu. Pod tfmto vedenim dokazalo mesto odolat oblezeni cisarskym vojskem. V Nemecku bylo takove spiknuti cechu ve vetsine pti­ padu jen docasnym spolkem, vedle obce a oddelene od ni. Tato oddelenost skoncila bud'tim, ze zastupce ce­ chu pripustili do mestske rady, anebo tim, ze se do cechu pojalo veskere obyvatelstvo vcetne slechty. Trvalou organizaci zustalo sdruzeni cechu v podobe mestske gildy jen v nekterych pobaltskych mestech.

204

To, ze jde 0 organizaci odvozeneho puvodu, je patrne ze slozeni jejiho predstavenstva: tvorili je cechmistri jednotlivYch cechu. V patnactem stoleti nemohl bYt v Mtinsteru nikdo uveznen bez souhlasu gildy. Mest­ ske gildy tedy pusobily jako ochranna sdruzenf proti soudnfm postupiim mestske rady. Take v admini­ strativnich zalezitostech se k rade pi'ipojovali zastup­ ci gildy, bud' pokazde, anebo jen pfi dulezitejsich ve­ cech; bez nich se nemelo rozhodovat. V Italii nabyla takova ochranna sdruzeni obcan­ stva proti patriciatu jeste mnohem vyznamnejsiho dosahu. Italsky popolo, to byl pojem nejen ekonomic­ ky, ale i politickY. Zvl8.stni politicka komunita uvnitt obce mela vlastni uredniky, vlastni finance, vlastni vojenskou ustavu: doslova stat ve state prvni poli­ ticky svaz vedome nelegitimni a revolucni.

Paralela

v

antice. Tribunat

(W. u. G., str. 779) Na pohled velice podobne se v antice vyvinul demos cHi plebs. V Rime zcela obdobne jako zvlastni obec "popolo" povstala zvlastni obec plebeju se svymi ured­ niky. Tribuni lidu byli puvodne voleni ptedsedove nepa­ tricijskeho mesfanstva ctyr mestskych ctvrti. A aedi­ love, jak mini E. Meyer, byli puvodne spravcove sva­ tyne a zaroven pokladni komory neurozeneho mesfanstva a tim i pokladniky plebejstva. Sam plebs se konstituoval ve spiklenecke bratrstvo, hotove sra­ zit kazdeho, kdo by ptekazel jejich tribunum pri haje­ ni zajmu plebeju. Vsak byl take tribun oznacovan jako sacro sanctus (posvatny); v protikladu k legitim­ nfm Utednikum rimske obce, zcela obdobne jako ital­ skemu "kapitanu lidu", obvykle chybel ptidomek "z bozi milosti", ktery si ptisvojovali ke jmenu ufedni-

205

ci legitimni moci, konzulove. Legitimni uredni moc tribunovi chybela.

Vitezstvi plebeju: obec instituci rw.

u.

G., str. 781-782)

Kdyz bylo v lidovem shromazdenf pnznano hlasovaci pravo vsem majitelum pudy patficim do demu a za­ psanym do branneho svazu fratrie - bylo to prvni stadium "demokracie". Pak bylo ptiznano i vlastni­ kum jinych majetku. Zprvu bylo podminkou, aby kazdy z nich byl schopen vystrojit se jako vojak, jako hoplites. S takovYmto povznesenfm obcana je prave spojen tento ptevrat. Uvidfme, ze pouhe dosazeni od­ stupnovaneho hlasovaciho pn'iva rozhodne nebyl nej­ dulezW�jsi prosttedek, jak tohoto efektu dosahnout. Ve sttedoveku mohlo byt formalni slozeni obcanskeho snemu uspotadano sebelE�pe a jeho formalnf kompe­ tence mohla byt vymerena sebevydatneji, spolecen­ skomocenske postavenf majetnych tim vsak nebylo definitivne zniceno. Co do vysledku, vedlo hnuti de­ mu postupnym vYvojem k velmi ruznemu uspotadani pomeru. Prvnim a mnohdy trvalYm uspechem byl vznik demokracie druhu napohled podobneho jako v cetnych italskych komunach. Nejbohatsi vrstva mest'anu neslechticu, vyhodnocena nejakym majetko­ vym censem - v podstate majitele penez, otroku, er­ gasterif, lodi, obchodniho a lichvatskeho kapitalu -, zfskala mista v rade a v utadech, vedle slechticu opi­ rajicich se hlavne 0 pozemkovY majetek. Mase malo­ zivnostniku a vubec chudsfch mMt'anu byly vsechny Utady odepreny bud' pravne, anebo proto, ze se k nim nemohla uvolnit. Avsak nekde vYvoj pokroeil dale a otevtel cestu k mod prave teto vrstve. Musely se vsak najit prostredky, aby tito lide uz nebyli nepo­ stradatelnf ve sve drobne zivnosti, cHi musely se za-

206

vest funkcni diety a majetkov,Y census se musel sni­ zit. Konecne se pak uz fakticky nedbalo na tfidni stupne v demu; ale k tomu dospela az athenska de­ mokracie ve 4. stoleti pr. n. 1. Doslo k tomu, teprve kdyz hoplite pozbyli vojenskeho vyznamu. Co bylo skutecne v,Yznamnym dusledkem uplneho nebo castecneho vitezstvi nepatricijskeho obcanstva ve struktufe politickeho svazku a jeho spravy? Poli­ ticky svazek se pak v,Yznamnou a stoupajicf merou staval institud. Zformova1 se princip mistni obce. Tak jako se v italskem meste uz za aristokraticke vlady provedlo rozdeleni masy obcaml do mestsk.ych ctvrti a popolo volil podle mestskych ctvrtf aspon castecne sve ufedniky, tak uz i anticke patricijske mesto roz­ delilo plebejce do ctvrti, hlavne kvuli rozvdenf pra­ covnich povinnosti a davek. V Rime, vedle tti sta­ rych, osobnfch tribui slozenych z celedi a kurif, byly zffzeny ctyfi stejne pojmenovane, ciste lokalni mest­ ske obvody a k nim po vitezstvi plebejcu. ptibyly i tri­ bue venkovske. Ve Sparte vedle tti starych osobnfch fyl vznikly ctyfi, pozdeji pet uzemnich fYl. A kdyz uz 810 0 demokracii, bylo vitezstvim demokracie pretvo­ fen! ctvrti v "demos", v mestsky okrsek jako dil polis a zaklad vsech prav a povinnosti v polis. Pak se polis uz nechape jako sbratfeni vojenskych a stavovskych oddilu, ale jako institucionalni uzemni korporace. In­ stitucionalizovala se i novym pojetim prava. Pravo se stalo institucionalnim pravem pro obcany a obyvatele mestskeho uzemf, a bylo to pravo stale racionalneji utvafene. Misto iracionalniho charismatickeho soud­ covani nastoupil zakon. Paralelne s odstranenim patricijske vlady pocalo zakonodarstvi.

207

Struktura anticke a stredoveke demokracie (W. u. G., str. 783-784)

Rozvoj demokracie pretvotil spnivu. Namisto honora­ ce, vynesene k moci charismatem urozenosti nebo uradu, nastoupili funkcionari voleni nebo losovani na kratke obdobi, odpovedni a nekdy sesaditelni; voleni demem anebo primo vysli z demu. Tito funkcionari byli uredniky, ne vsak v dnesnim stylu. Dostavali jen skromnou nahradu vY1oh, asi jako nadenik uvolneny z prace. Funkce nakratko, casto zakaz opetneho zvo­ leni, vylucovaly, aby vzniklo urednictvo jako profese. Zadna uredni kariera, zadna stavovska vznesenost. Zalezitosti vyrizuje funkcionar jako pfilezitostne ukoly. Vetsinou ho nestoji vsechen cas a vsechny slly. Nahrada byla pro nemajetneho jen vedlejsim vYdel­ kem, treba i vitanym. Nejvyssi funkce, zvlaste vojen­ ske, zamestnavaly ovsem nositele zcela, ale proto je mohli zastavat jen majetni. A pro funkce financni byl pfedepsan vysoky census (asi jako dnes kauce). Tyto funkce byly ovsem takzvane urady cestne. Skutecny tvurce politiky, ktereho zrodila rozvinuta demokracie demagog -, byl v periklovskych Athe­ nach zpravidla vedoucl vojensky urednik. Ale jeho moc obycejne neplynula ze zakona ani z funkce, ale z osobniho vlivu a z duvery demu. Byla to vlastne moc nejen nelegitimni, ale i nelegalni, ptestoze cela usta­ va demokracie byla jako sita na jeho existenci, tak jako modernf anglicka ustava je jako sita na existenci vladniho kabinetu, ktery rovnez nema kompetenci zakonnou. Rovnez tak zakonem nepodlozene v6tum neduvery v anglickem parlamentu odpovida v jine forme athenske obzalobe demagoga, ze lid spatne ve­ de. Rada sestavena losovanim byla prajednoduchym fungujicfm vYborem. Soudnf pravomoc pak ztratila, zato mela v moci pripravu lidovYch usneseni (pfipra­ vovala "probulema") a kontrolu financ!.

208

Ve stfedovekjch mestech mela vlada "popola" po­ dobny efekt. N a jedne strane prival redakcf mest­ skych prav, kodifikaci prava obcanskeho i procesniho a zaplava ruznych ustanovenf, na druhe strall(� stejne mohutny pffval utedniku - i v malem nemeckem meste se jich napocita ctyti i pet tuctu rUznych kate­ gorii. Vedle kancelatskeho a birickeho personaIu a vedle purkmistra to byl cely zastup specializova­ nych funkcionafu uradujicich jen ptilezitostne, kte­ rym jejich sluzne, prevazne poplatky za ukon, tvotily jen slusny vedlejsi ptijem. Antickym i sttedovekym mestum, alespon tern velkym, byl mimo to spolecny daiM jev: mnohe zaIezitosti, ktere dnes projednavaji volene sbory poslancu, vyfizovala volena nebo vyloso­ vana kolegia odborniku. V tecke antice jim bylo sve­ rovano zakonodarstvi, avsak i jine politicke akty; v Athenach napt. ptisezne uzaviranf spojeneckych smluv a rozvrzeni pffspevku mezi cleny spolku mest­ skych statu, ve sttedoveku casto volba uredniku, a to prave nejvyznamnejsich, ale casto i sestavovani du­ lezit;Ych rozhodujicfch kolegii. To byla jakasi nahrada za moderni zastupitelsky system, jaky v dnesni forme tenkrat neexistoval. "Zastupcove" existovali, ale jako mela vsechna politick a prava ptezivajici povahu sta­ vovskych prav nebo privilegii, zastupovali jen sdruze­ ni, v anticke demokracii kultovni a statnf, eventualne statne spolkova uzavrena spolecenstvf, ve sttedoveku pak cechy a jine korporace. Zastupovana byla jen zvlastni prava svazu, ne vsak nestale volicstvo voleb­ niho obvodu, nic takoveho, jako je modern! proletariat.

Nelegitimni vl6da: . anticka tyranis

(W.

u.

G., str. 784-785)

Jednfm ze shodnych jevu ve starovekych i sttedove­ kych dejinach je, ze se vyskytovala tyranis nebo ales-

209

poD. pokusy 0 ni. V kaMe dobe byla jevem lokalne omezenym. Na feckem poloostrove se v 7. a v 6. sto­ let! pr. n. 1. zmocnili vlady tyrani v fade velkych mest, mimo jine i v Athenach, ale vsude takovY rezim trval nejvyse par generacf. Mestske svobody tu by-valy zru­ seny teprve po dobyti vojenskou silou. V oblastech kolonialnich - v Male AsH a zvlaste na Sicflii dosah­ la naproti tomu tyranis trvalejsiho triumfu a nek­ terYm mestskym statum dodala ztizeni definitivnf az do jejich zliniku. Tyranis byla vsude produktem zapasu stavovskych skupin. Ve vYjimecnych ptipadech, jako v Syraku­ sach, dopomohla podle vseho tyranovi k vlade nobili­ ta, zahnana lidem do uzkych. Ale jinak se tyransky rezim opfral 0 cast strednfch vrstev a 0 dluznfky patriciatu, kdezto jeho neprateli byly vznesene rodi­ ny, ktere vypovidal z mesta, kterYm konfiskoval ma­ jetek a ktere proti nemu konspirovaly. Zde nasel vy­ raz typicky tfidni rozpor antickeho sveta: mezi mest­ skym vojenskym patriciatem jakozto vefitelem a rol­ nictvem jakozto dluznikem. Rozpor, jaky existoval vsude, od Izraele a Mezopotamie az po recky a italic­ ky svet. V Baby16nii ptipadl venkov remer uplne do vlastnictvi patriciu a rolnfci se stali jejich ko16ny. V Izraeli jednou ze zalezitosti, ktere upravovala ,,Archa umluvy", bylo dluzni otroctvi; vsichni uzurpa­ tori, od Abimelecha po Judu Makabejskeho, nasli podporu u uprchlych dluznich otroku. Slib Izraeli v Deuteronomiu zachazf tak daleko, ze pry si Izrael "zastavi mnohe narody", to znamena, ze izraelstf obcane budou vefiteli a patricii a vsichni ostatni je­ jich dluzniky a rolniky. V Rime a v Hellade trval ob­ dobny tndni protiklad. Jakmile se ustavila tyranis, podporovali ji obycejne drobni rolnfci,jista slechticka klika, ktera se s ni spolcila, a cast mestskych stred­ nich vrstev. Zpravidla se tyranis opirala 0 telesnou gardu a pro reckeho demagoga - napr. pro Peisistrata

210

- bYvalo prvnim krokem k nastoleni tyranidy, ze me­ zi obcanstvem takovou gardu ziskal. Prave tak pro "kapitana lidu" (capitano del popolo) ve sttedoveke ItaliL Take zoldnere tyranove zamestnavali. Zaklad­ ni politickou linii tyrami bYvalo zmirnov::ini ttidnich a stavovskych konfliktu, zcela tak, jako to bYvalo po­ litickou linii "aisymnetu", napriklad Charondy nebo Solona. Je zrejme, ze povefit "aisymnety" reorganiza­ ci statu a prava, anebo vyzdvihnout k moci tyrana byly casto dve alternativy resen! teze problematiky. Soci::ilni a hospod::itska politika jak aisymnetu, tak tyranu, alespon v materske zemi Reku, se snazila ptedejit tomu,aby mestska nobilita skupovala rolnic­ kou pudu a aby se rolnici stehovali do mesta. Misty se pokousela omezit obchod s otroky, pfepychovy kon­ zum, ptekupnictvi, vjvoz obili - vsechno podle meti­ tek ptiznacnych pro bytostne malomest'ackou hos­ podarskou politiku,jaka odpovida i stfedoveke "mest­ ske ekonomii", 0 niz budeme pojednavat pozdeji. Tyranove citili, ze jsou nelegitimni vladci, a tak se na ne vsude i hledelo. Tim se jejich postaveni jak v nabozenskem, tak v politickem aspektu lisilo od po­ staveni nekdejsich mestskych kralu. Skoro zpravidla bYvali tyranove podporovateli novych emocionalnich kultu, obzvlaste kultu Dionysova, proti ritualnim kultum aristokratu. Obycejne hledeli zachovavat vnejsi formu ustavy sve obce a tudiz i ustavni poza­ davek legality. Kdyz padli, patricijsky stav zustal po jejich rezimu znacne oslaben,a protoze byl nucen ku­ povat si spolupraci obcanu potrebnou k vyhnani tyra­ na, cinil dalekosahIe ustupky lidu,demu. V Athenach po vypuzeni Peisistrata nasledovala stredostavovska demokracie. Tento rany typ tyranidy, zalozeny na konfliktu hospodarskych trid, aspon na reckem polo­ ostrove,usnadnil timokraticke nebo demokraticke re­ seni stavovskeho zapasu a byl casto ptedstupnem ta­ koveho reseni. Naopak v pozdnim helenskem obdobi

211

uspesne i neuspesne pokusy nastolit tyranidu byly projevem expanzivni politiky demu a m':Hy koteny ve vaJecnych phinech teto skupiny, 0 nichz budeme mlu­ vit pozdeji. Tyranidu toho typu se snazili nastolit vitezni vojevudci jako Alkibiades nebo Lysandros. V recke materske zemi zustavaly takove pokusy bez usplkhu az do heIenistickeho obdobi a vojenske za­ mery demu, naznacujici jiz snahu 0 vytvoreni impe­ ria, se zde rozpadaly z pricin, 0 nichz se take zminime po zdeji. Naproti tomu na Sicilii uz vYbojnou politiku v Tyr­ henskem moti v drivejsfm obdobi a pozdeji zase na­ rodni obranu proti Kartagu vedli uz tyranove. Vy­ tvotili nadlokalni vojenskou monarchii, pticemz kro­ me mest'anske domobrany pouzili zoldnerske vojsko a prikroCili k nejbezohlednejsim opattenim orientaI­ niho typu, napr. k nucene naturalizaci zoldneru a k rozhaneni obyvatelstva podmanenych mest. Konec­ ne je tu pak Rim, kde v ranem obdobi ruzne tendence, ktere mohly ves t k tyranide, selhaly. Ai nakonec padl za korist vojenske monarchii na ceste obrovskeho vy­ boje, a to z vnitrnich sociaInich a hospodatskych pti­ Cin, 0 nichz pojedname zvlast'.

Nelegitimni vlada: stredoveka signorie (lV. u. G., str. 785-786) Ve stfedoveku zustala mestska tyranis omezena re­ mer jen na Italii. Eduard Meyer ptirovnaval italskou signorii k anticke tyranide; obe mely opravdu cosi spolecneho. Signorii predstavovala rovnez jedna bo­ hata rodina v opozici k ostatnim clenum sve stavov­ ske vrstvy. Tento typ politi eke vIady byl v zapadni Evrope prvnim, ktery svuj rezim zakladal na racio­ naInf sprave, a to (stale casteji) sejmenovanymi ufed­ niky. Ve vetsine pripadu ptitom zachovaval jiste for-

212

my tradicni mestske ustavy. Vedle toho jsou tu vsak proti anticke tyranide i vyznamne rozdfly. Zaprve, ac­ koli shledavame, ze signorie mnohdy vzesla primo ze stavovskeho zapasu, velmi casto se objevovala teprve az po vitezstvi "lidu", v nekterych ptipadech az dlou­ ho po nem. A zadruM, kdezto signorie ve vetsine pfi­ padu vychazela z legalnich uradu "lidu", mestska ty­ ranis helenskeho staroveku byla obvykle jen pfechod­ nym jevem mezi patricijskou vladou a timokracii nebo demokracii. V Italii, mimo Benatky a Janov, predstavovala pak dedicna signorie formu mestske vlady legitimizova­ nou cisarskym a papezskym uznanim po podrobeni Florencie spanelskymi oddily (r. 1530). Fakt, ze odpor mest'anu casem slabl, lze vysvetlit tadou faktoru.

Cyklicky vyvoj mestske obce. Resume (W. u. G., str. 788) Nikde jinde v Evrope nema pIne obdoby cyklicka dra­ ha italskych mest od stadia, kdy byla slozkou patri­ monialnich nebo feudalnich utvaru, pres periodu ne­ zavislosti ziskane revolucf s vladou mistni honorace a pozdeji s vladou remeslnickych gild, potom pres si­ gnorii a nakonec zase k postaveni slozky v pomerne racionalnich patrimonialnich asociacich. Zvlaste ne­ rna obdoby signorie. Nanejvys lze najit severne od Alp paralelu ke stadiu, ktere ji bezprostredne predchaze10 a v nemz vystupoval capitaneus populi v podobe nektereho z nejmocnejsich purkmistrli. V necem vsak byl cyklicky typ vYvoje univerzalni: v karolin'ske doM nebyla mesta nicim, nebo skoro nicim, jen admi­ nistrativnimi obvody, ktere se lisily od jinych admini­ strativnich obvodu pouze nekterymi rysy sve stavov­ sM struktury. A nyn!, v modernim patrimonialnfm state, jsou opet ve velmi podobnem postaveni, az na

213

nekteni korporativni pniva. V obdobi mezi tim byla mesta vsude do jiste miry "obcemi" s autonomnimi politickymi pravy a s autonomni hospodatskou poli­ tikou.

214

v. Anticka a stredoveka demokracie Strukturni typy stredovekych mest

(W

u.

G., str. 796-797)

Zvhistni misto stiedovekeho mesta v historii politic­ keho ryvoje nevyplYva nakonec z rozporu, hlavne hospodatskeho, ktery existoval mezi mestskymi "btir­ gery" a vrstvami mimomestskymi a mezi stylem hos­ podatskeho zivota jednech a druhYch. Klicem k to­ muto probIemu je spise celkove postaveni mesta v souhrnne politicke a stavovske strukture stredove­ ke spolecnosti. V tom se typicka stredoveka mesta liM nejen od mesta antickeho, ale lisi se i mezi sebou. Deli se do dvou typu, spojenych plynulYmi prechody, avsak velice roz­ dilnych. Jednak je tu mesto jihoevropske, speciaIne ital­ ske a jihofrancouzske, ktere rna vzdor vsem rozdilum mnohem blize k typu anticke polis nez druhy typ, jimz je mesto severni - zejmena severofrancouzske, nemec­ ke a anglicke, jez si byla pres vsechny rozdily navzajem podobna. Musime tedy znovu porovnat stredoveky typ mesta s antickYm, pnpadne jinYm typem, abychom po­ strehli pnCiny, jez vedly k te rozdilnosti.

Tiidni skladba v antice a ve stredoveku

(W.

u.

G., str. 797)

V jihoevropskych mestech mel rytirsky patriciat vne

mesta hrady a statky podobne jako ve staroveku (viz pripad Miltiada). Majetky a hrady Grinaldiu se tahIy pasem daIeko podeI pobrezl Provence. Na severu naj­ deme neco takoveho maIokde, v severoevropskych mestech v pozdejsl doM nikde. A zase: demos, ktery by od mesta a od politicke moci ocekaval dary a du­ chody, stiedoveke mesto take nepoznalo.

215

Velice ostre se lisI nejspodnejsf vrstva v meste an­ tickem a stfedovekem. V antickem meste byla hIavnf hrozbou ek9nomicka diferenciace, kterou se snazi prekonat vsechny strany bez rozdilu, jenom rUznymi prostfedky: vznik tndy plnopravnych obcanu, potomku pinopravnych rodin, ktere ekonomicky zruinovane, zadluzene, nemajetne uz nejsou schopny vyzbrojovat se do vojska a eekaji od prevratu nebo od tyranidy nove delern pudy, vymazani dluhu nebo zaopatfenf z verejnych fondu, rozdavani obili, pristup na slavnosti, do divadel a na zapasy v cirku zdarma Ci za ptispevek z verejne pokladny. Ta­ kove vrstvy se ovsem vyskytnou i ve sttedoveku. I v no­ voveku se objevily na pude jiznich statu USA, kde proti otrokatske plutokracii stalo nemajetne "ubohe bile smeti" (poor white trash). Ve stredoveku zadluzemi deklasovana vrstva slechty pi1sobila starosti v Benat­ kach, podobne jako v Rime za casu Catiliny. To'.vsak bralo mensi rolL Rozhodne to nebyl hlavni druh tffd­ nich boju v demokratickych mestech jako ve staroveku. V antice se od ranych dob odehravaly tfidni boje mezipatriciatem usedlym v meste jako veritelem a rolniky jako dluzniky, respektive lidmi zbavenYilli majetku a upadlymi do dluznfho nevolnictvi. "Civis proletarius", "potomek" (rozumaj: potomek obcana) byl tehdy typicky deklasovany Clovak. tW. u. G., str. 798)

Zajmy neprivilegovanych vrstev v anticke polis byly pfedevsfm zajmy dluznikit. A vedle toho zajmy kon­

zumentit.

Specificky stredoveky stradajfci mest'an byl chudy

,

remeslnik, remeslnik hledajfci praci. Specificky staro­ veky stnldajici mest'an bylproletar,politicky deklaso­ vany, protoze pozbyl pudy, kterou vlastnivaL

216

Primat malorolniku v anticke demokracii, remeslniku ve stredoveke demokracii

.

CW. u. G., str. 801)

Politicke cile i prostredky demokracie v antice byly podstatne jine nez dIe a prosttedky stredovekeho mest'anstva. Projevuje se to uz v jinem cleneni mesta. Ve sttedoveku vznesene mest'anske rody nezmizely, nybrz byly donuceny vstoupit do cechu, ktere se na­ pfiSte staly zakladem obcanstvi. A to znamenalo, ze v nich mohly by-t majorizovany sttednim stavem cHi ptisly ° cast vlivu. Dost casto ovsem byly cechy na­ opak dohnany na cestu plutokratickych korporaci rentieru na zpusob londynskych liveries. Vzdycky vsak proces vede k posfleni mocenske pozice te ttidy uvnitt mesta, ktera se ptimo ucastnf nebo je zainte­ resovana na obchodu a temesle. Tedy bUrZoazni ttidy v modernim smyslu slova. Kdyz 5e naproti tomu v antice namfsto anebo vedle starych osobnfch rodovych svazu, fyl a fratrii, deli uzemi mesta na demy Ci tribue a jedine reprezentanti techto okrsku dr.zi politickou moc, znamena to dvoji skutecnost. Zaprve - vliv aristokracie je rozttisten. Protoze majetek ziskala ponejvlc zalohou za pujcky a propadnutim pohledavek dluzniku, je to vesmes majetek rozptyleny, ktery se nemohl uplatnovat plnou vahou, nybrZ jen dilcimi castmi v jednotlivych demech. V jednotlivYch demech byl registrovan a zdanen, coz znamenalo, ze velky majetek byl zba­ yen moci. . . Navic - a hlavne - vsak rozbiti mestskeho ' uzemi v demy znamenalo, ze vsechna mista v rade a v utadech obsazovali reprezentanti demu jako tomu bylo v Hellade, respektive znamenalo trideni komicii (tributnich komicii, volebnich snemu) podle tribuf (31 venkovskych, 4 mestske) - jak to dopadlo v Rime. Puvodni umysl ztejme byl zjednat mestskou vIadu nikoli vrstvam ve meste, ale vrstvam usedlym

217

na venkove; cili nikoli politicky vzestup mestske zivnos­ tenske burzoazie, nybrz politicky vzestup rolnictua. Ve sttedoveku bylo od pocatku nositelem demokra­ cie femeslo, v antice za kleisthenovskych casu vsak rolnictuo.

Polis jako gUda bojovniku a stredoveke vnitrozemske obchodni mesto (W. u. G., str. 809-811) Uhrnne vzato: anticka polis od chvfle, kdy se vytvoti­ la disciplinovana form ace hoplitu, byla gildou bojov­ nikil. Kdekoli si mesto uminilo rozvinout aktivnf za­ hranicni politiku, pti niz slo 0 pudu, muselo vlcemene nasledovat ptiklad Spart'anu - totiz ptedelat mest'a­ ny na vycvicene vojsko hoplitu. I Argos a Theby sesta­ vily v obdobi sve expanze kontingenty profesional­ nich vojaku, ktere v ptipade Theb byly nadto utuzeny svazky osobniho bratrstvi. Mesta, ktera takove oddily nemela a musela spoIehat na sve mest'anske ozbro­ jence, jako Atheny, byla nucena omezovat se na pev­ nine na obrannou strategii. Po padu patriciatu vsak vsude tvorili mest'ansti hoplite vedouci tridu plno­ pravnych obcanu. Ani ve sttedoveke Evrope, ani ni­ kdejinde obdobnou vrstvu nenajdeme. Byla-li Sparta trvalym vojenskym taborem, platilo to do jiste miry 0 vetsine reckych mest. V ran em sta­ diu hoplitske polis se mesta stale vic uzavirala vuci okolf, na rozdfl od rozsahIe svobody pohybu, jaka kdy­ si vladla za dnu HesiodovYch. Pravdepodobne se take omezila smenitelnost pozemkovYch ptidelu udelova­ nych bojovnikum. Tato instituce ovsem ve vetsine mest za.hy upadla a byla i zbytecna, jakmile prevazil vyznam placenych zoldneru, nebo - v p:ffmorskych mestech - namotnictva. Avsak dokonce i potom �u­ stala vojenska sluzba rozhodujicf podminkoujakekoli

218

politicke ulohy ve mest.�. Mesto si i pak podrZelo cha­ rakter militaristicke gildy. V Athemich prave radi­ kalni demokracie podporovala expanzivni politiku, na tak maly pocet aktivnfho obyvatelstva az fantas­ tickou - rozmachla se az do Egypta a na Sicilii. Uvnitr byla polis jako militaristicka asociace naprosto su­ verenni. V kazdem smeru zachazelo obcanstvo s je­ dincem, jak chtelo. Spatne hospodareni, zvIaste pro­ mrhanf zdedeneho vojenskeho podilu ("bona paterna avitaque" otcovske a dedovske statky, jak znela timska formule pn zbavovanf obcanstvi), cizolozstvi, spatna vychova syna, spatne nakladani s rodiCi, ne­ ucta k bohum (asebeia), zpupne nasili (hybris) zkrat­ ka kazde chovani, ktere by mohlo ohrozit vojenskou a politickou morruku a disciplinu nebo privolat na obec trest OOzi, bylo pnsne stihano - i pres prosiuM ujistern v Periklove reCi nad padlYilli (kterou zaznamenal Thu­ kydides)1. ze v Athenach si smi kazdy Clovek zit, jak chce. V Rime proti podobnym prestupkilm zakl'oooval cenzor. Principialne vzato, v osobnim chovani rozhodne svoboda nebyla a tam, kde de facto byla, byla na ukor vykonnosti mest'anske milice, jako v Athenach. I hos­ podarsky mohlo helenske mesto pIne disponovat s ma­ jetkem jednotIivce, jestlize upadl do dluhu. Mesto mohlo jeste i v heIenistickem obdobi dat jeho majetek a dokonce jeho osobu do zastavy ventelilm obce. Obcan zustaval predevsim vojakem. Krome stud­ ny, trziSte (agora), radnice (archeion) a divadla potte­ bovalo - podle Pausania - kazde opravdove mesto take gymnasion. To nechybelo nikde. Na trzisti a v"gymnasiu", tj. v telocvicne, stravil obcan nejvice casu. A co casu mu zabrala v klasickych Athenach ekkIesia, sluzba porotce, sluzba v rade, sluzba ve statnich funkcich kolujicich po obcanech a nejvlc pak sluzba ve vojenskych tazenich - leto co leto, po desit­ ky let -, to cinilo sumu nevidanou v zadne jine dife­ rencovane kulture v dejinach, ani dHve, ani pozdeji.

219

Kazda vYznamnejsi akumulace mest'anskeho ma­ jetku se stavala predmetem naroku demokraticke obce. Financni povinnosti za "trierarchie", kdy se za­ dalo budovat, strojit a vypravovat valecne lodi, a za "hierarchie", kdy se musely poradat velke slavnosti a divadelni predstaveni a v cas potreby poskytovat nucene pujcky (atticka instituce "antidosis") - to vsechno uvadelo mest'anskou akumulaci majetku do znacne nestability. V justici vykonavane lidovYmi soudy vladla naprosta libovule, civilnf pre se vedla pred stovkami porotcu nevzdelanych v pravu - ves­ mes bylo tak malo pravni ochrany, aZ se musime divit, ze se bohatstvi wbec udrZelo, spise nez tomu, ze se stesti prudce obracelo nasilnymi zasahy po kaz­ dem politickem otresu. Takova nehoda dopadla tezce na bohate, protoze hlavni slozka bohatstvi, otroci, se v takovych padech casto hromadnym uMkem scvrkla. Zaroveii vsak byla mestska demokracie "kapitaIistum" potrebna, protoze jim nabizela smlouvy 0 dodavkach a stavbach a najem dani. Takova narodni kapitalis­ ticka ttlda, jako byla v Rime kategorie ,jezdcu", se vsak v helenskych mestech nikdy nevytvorila. KaZdy mestsky stat byl ptilis maly, aby sam daval dost ptilezi­ tosU k ziskum, a vetSina mest, na rozdil od Rima, hle­ dela podnecovat sout9z mezi kontrahenty a najemci Um, ze ptipoust9la a ziskavala i cizi zajemce. Pozemky, otroci (vetsinou v neptilis velkem poctu), kteri platili majiteli desatek nebo byli pronajimani za nadeniky (viz Hikias), lodi a kapitalova ucast na ob­ chodu - to byly typicke zpusoby, jak mest'an ukladal jmeni. Obcane z hegemonskych mest meli rovnez pti­ lezitost investovat do hypotek a do pudy v zahranici. Takto investovat do pudy po svete bylo mozne jen tam, kde byl likvidovan monopol vladnoucich mes­ t'anskych gild na mistnf pudu. Zabor zahranicni pudy ve prospech obce, ktera ji pak ponechala Athenanum nebo pridelila athenskym kleruchum (osadnikum),

220

takze pudu v porobenych mestech drZeli Athensti - to byl jeden z hlavnich prostfedku, jak athenska politi­ ka dosahla primatu na monch. Tedy i za demokracie bylo pro hospodatskou pozici mestana rozhodujfci, ze vlastnil pudu a lidi. VaIka, ktera mohla temito vlast­ nickymi pomery otrast, byla chronicka. A v porovna­ ni s kavalirskym vedenim boje za patricijskeho obdo­ bi se nyni vedla s neobyeejnou krutosti. Skoro po kazde vitezne bitve nasledovalo hromadne pobfjeni zajatcu a skoro kaZde dobytf mesta koncilo vraZdenfm a zot­ roeenim vseho obyvatelstva. Po kaZdem vitezstvi razem stoupla nabidka otroku. Demos takoveho typu se ne­ mohl p:h1is zamerovat na mirove hospoddfske vYde1ky, zalozene na raciondlni a trvale ekonomicke cinnosti. V tom se obcanstvo stredovekeho m esta chovalo zcela jinak, a to uz v pocatcich sveho vYvoje. Jevy po­ dobne tern popsanym by se ve sttedoveku nasly v pn­ morskych mestech, v Benatkach a hlavne v Janove, jejichZ bohatstvi spoelvalo v zamorskem kolonialnim panstvi. Avsak dokonce i v techto pripadech jde jed­ nak 0 plantaze a velkostatky, jednak 0 obchodnf vy­ sady a 0 remeslnicke osady a nikoli - jako ve starove­ ku 0 kleruchie, 0 duchody z vojenske sluzby nebo o podporu rozdilenou mase obcanu z dani vybranych za hranicemi. Prumyslove vnitrozemske mesto stredo­ veku je vubec jine nez mesto antickeho typu. Je sice pravda, ze jakmile zvftezil "popolo", bYvala podnika­ telska vrstva bohatsich cechu silne valkychtiva. Roz­ hodnym motivem vsak bylo vyndit obtfznou konku­ renci, ovladnout obchodnf cesty nebo se zbavit cel a ziskat obchodni monopoly a tezarske koncese. Je take pravda, ze i ve stredovekem meste zazili roz­ sable ptesuny pozemkove ddby - i po zahranicnich vitezstvich i po vnitrnich prevratech vedoucich k e zmene vladnouci strany ve mesre. ObzvlMte v !talii. PUdu, ktera pati'ila porazenym, si strana, ktera prave vyhrala, mohla od statni kanceIare spravujici nepra-

221

telskY majetek hned najimat nebo rovnou skupovat. Kazde podmaneni eizi obee se whee mohlo vyuzit k to­ mu, aby vftezni mest'ane meli moznost kupovat pudu. Ale ani nejradikalnejsi z techto majetkovYch presunu nelze piirovnat k obrovsk)hn prevratfim v majetclch, ktere v antiekyeh mestech provazely kazdy vnitrni pre­ vrat a kaMe vitezstvi ve vruee mezi moenostmi ci ve vruee obcanske. A co vice: v popredi ekonomickych zaj­ mu pudicieh k politiekemu vYboji nestal zajem 0 pudu. Za vlady temeslniekyeh eeehu bylo stredoveke mes­ to utvarem zamerenym - nepomerne vic nez mesto antieke, natoz pak mesto z epoehy nezavislyeh "polis" - na zisk z racionalni hospodarske Cinnosti. Jedine o helenistickem a timskem obdobi, kdy mesta ztrati­ la autonomii, se da tiei, ze rozdil je ponekud mens!; tehdy totiz zanikly moznosti mest'anu vytvatet hos­ podarske sanee mestskou vojenskou politikou. Rozu­ mi se, ze i ve sttedoveku mohla byt mesta nekdy pru­ kopniky teehnickeho pokroku v pozemnim valceni. Tak jako Florencie, ktera v boji poprve uzila del. I lombardska domobrana, povstaIa proti Fridrichovi I., znamenala vyznamnou novotu v bojove technice. Veelku vsak zustavala rytirska vojska ptinejmensim rovnocenna mestsk)hn a v prumeru - zvIaste v ote­ vrenem terenu - byla rozhodne lepsi. Vojenska sila mohla bYt podporou hospodarske cinnosti mest'anu, ale na pevne zemi jim rozhodne nemohla slouzit za podklad takovYch snah. VZdyt' nejmohutnejsi vojen­ ske sHy sidlily mimo mesto. Kdyz stredoveci mest'ane sledovali sve hospodarske zajmy, museli spolehat na

racionalni, hospodarske prostredky.· Tolik na zaver naseho vyberu z rozsahleho, zrejme nedokonce­ neho rozboru onoho procesu emancipace z puvodniho panstvf,jaky se odehnil ve mestech. Weber dale jeste pojednava 0 ruznem zri­ zeni a pomerech v anticlqfch mestech, ktera ovhidla velke politic­ k6 utvary (athensky spolek, sicilske panstvi, kartaginska rise, timska rise.)

222

KE VZTAHU KULTURNIHO KLIMATU KEKONOMICE

OKCIDENTAI...Ni RACIONALITA A KAPITALISMUS

(G. A. R., str. 1-14)

Synovi modernf evropske kulturni oblasti pohled na problemy svetovych dejin nutne a opravnene splYva s otazkou, jaka souhra okolnosti vedla k tomu, ze pra­ ve zde na pude Okcidentu* a pouze na ni vyrostly kulturni jevy, ktere - jak si alespoii nidi predstavuje­ me - udavaji smer vYvoje univerzalni platnosti. Jen v Okcidentu dospela veda do stadia, ktere se dnes uznava za "smerodatne". Empiricke poznatky, uvahy 0 problemech sveta a zivota a take - ackoli sys­ tematicka teologie se pIne rozvinula jen v krest'anstvi ovlivnenem helenismem (nabeh k ni shiedavame jen v islamu a u nekterych indickych sekt) - hluboka na­ bozenska zivotni filozofie, pozoruhodne vedomosti a neobycejne jemne postrehy se pestovaly davno i jin­ de: zvlaste v Indii, v Cine, v Babylonu, v Egypte. Avsak babylonska ani zadna jina astronomie - jak je zrejme zejmena ve vyYoji babylonskeho hvezdarstvf nespocivala na matematickych zakladech. Ty ji dali teprve Helenove. Indicke geometrii schazely racional­ ni "dukazy": ty jsou opet produktem helenskeho du­ cha, ktery take jako prvni vytvotil mechaniku a fyzi­ ku. Indicka pnrodoveda, v pozorovani mnohostranne rozvinuta, postradala racionalnf experiment ten je po antickych nabezich v podstate produktem rene­ sance - a modern! laborator. Proto i indicke medici­ ne, empiricky a technicky znacne rozvinute, chybela biologicka a zejmena biochemicka baze. Racionalni chemie se nerozvinula nikde mimo Zapad. Velmi roz-

Okcidentem, nZapadem", se mysli oblast evropske civilizace vyrostIe na antickem zakladll - videna Weberem z perspektivy pocatku naseho staled. Pazn. prekl. *

225

vinute cinske dejepisectvi postrada thukydidovsky pragmatismus. Macchiavelli mel predchudce v Indii. Avsak vsem asijskym statnim naukam chybi aristo­ telovska systematicnost i racionalni pojmy vubec. Ni­ kde v Orientu - pn vsech naznacich v Indii (skola Mimamsa), pn rozsahIe kodifikaci prava zvlaste v Predni Asii a pri vsech indickych a jinych knihach o pravu - nenachazime prisne juristicka schemata a myslenkove postupy nmskeho prava a evropskeho prava na nem vyskoleneho. A takory rytvor, jako je pravo kanonicke, zna jen Zapad. Podobne je tomu v umeni. Zda se, ze hudebni sluch maji vychodni narody snad jemnejSi nez my. Po svete je rozSirena polyfonie ruznych typu, souhra vice na­ stroju i diskantovani. Nase racionalni toniny a inter­ valy znali a vypocitali i jinde. Ale racionaIni harmonie - kontrapunkticka i akordicka -, tvorba hudebni latky na podklade trojzvuku s harmonickou tercii, nase chromatika a enharmonika, interpretovana od renesance nikoli distancne, nybrz harmonicky, v racio­ nalni forme, nas orchestr a v nem jako jadro smycco­ vy kvartet a ansambl dechorych nastroju, generalni bas, nase notove pismo (jez teprve umoznilo kompozi­ ci i reprodukci novodobych hudebnich del a jejich trvalou existenci), nase sonaty, symfonie, opery - byt' i v jinych oblastech sveta existovala programni hud­ ba, zvukomalba, ryrazna alternace tonu a chromati­ ka - a k tomu nase zakladni nastroje, varhany, kla­ vir, housle - to vsechno se vytvorilo jen v Okcidente. Stejne je tomu s onim zpusobem "klasicke" racio­ nalizace vseho umeni ... konstrukcni principy v archi­ tekture ... v renesancni maIM racionalni aplikace li­ nearni a vzdusne perspektivy. Knihtisk pocal v Cine. Ale literatura urcena pouze pro tisk a zijici jen jeho prostrednictvim, "tisk" a zej­ mena periodika vznikly na Zapade. Vysoke skoly vse­ mozneho typu, i takove, jez se na pohled podobaly

226

nasim univerzitam a akademiim, byly i jinde (v Cine, v Indii). Ale racionalni a systematicky vedecky vy­ zkum se skolenymi odborniky, odpovidajicimi svym formatem jejich dnesnimu vyznamu v civilizaci, se zorganizoval na Zapade. Zde se take predevsim uplatnil odborny urednik, uhelny piliI' moderniho statu a modernmo hospo­ darstvi. I jinde k tomu byly nabehy, ale nikdy nebyly tak konstitutivni pro spolecensky rad jako na Zapade. ,;Urednik", mnohde i jako specializovany clanek v soustave delby prace, je ovsem v ruznych kulturach prastary jev. Avsak tak, jak jsme my u nas celym svym bytim, zakladnimi politickymi, technickymi a ekonomickymi podminkami existence absolutne nerozlucne vazani na odborne vyskolenou urednickou organizaci, predevsim pak na pravnicky vzdelane statni Utedniky jako na nositele nepostradatelnych beznych funkci spolecenskeho zivota - to nepoznala v zadne dobe zadna jina oblast sveta. Velmi rozsirena byla stavovska organizace politickych a socialnich svazku. Avsak stavovsky stat, "rex et regnum" v za­ padnim smyslu, znal jen Zapad. A konecne parlamen­ ty periodicky volenych "zastupcu lidu", demagogy a panstvi partajnich bossu coby "ministru" odpoved­ nych parlamentu - ackoli prirozene "strany", tj. or­ ganizace k uchvaceni nebo ovlivneni politicke moci, existovaly po ceIem svElte - zplodil jen Zapad. A vu­ bec "stat" ve smyslu politicke instituce, s racionalne pojatou "ustavou", racionalne stanovenym pravem a se spravou orientovanou na racionalni stanovena pravidla, na "zakony", s odbornymi uredniky v teto kombinaci urcujicich znaku pro neho podstatne poznal jen Zapad, i kdyz k tomu byly nabehy take jinde. A stejne je tomu i s nejosudovejSi moci naseho mo­ derniho zivota, s kapitalismem. Samotny "pud vydelavat", "chamtivost po zisku",

227

snaha ziskat pEmize, co nejvic penez, nema s kapita­ lismem co Cinit. Takovou snahou se vyznacovali a vy­ znacuji ciSnici, lekari, kocf, umelci, kokoty, uplatni urednici, vojaci, lupiCi, krizaci, hraCi, zebraci - zkrat­ ka "all sorts and conditions of men" ve vsech epochach a ve vsech zemich sveta, kde jen se jim k tomu nas­ kytala a nask:;Tta objektivni moznost. Kdyi se pojem kapitalismu vykladal takto, byla kulturnf historie v plenkach. Sebebezuzdnejsi vYdelk8rstvi naprosto neni kapitalismem, tim mene "duchem kapitalismu". Kapitalismus muie dokonce znamenat kroceni, nebo aspon racionalni mfrneni takovehoto iracionalniho pudu. Rozhodne vsak znamena peci 0 zisk v plynuIem racionalnfm kapitalistickem podnikanf 0 zisk vzdy obnovovany: 0 rentabilitu. Tu peCi mit musi. V kapi­ talistickem radu, fungujicim ve veskerem hospo­ darstvi, je podnik, ktery by se neorientoval na sance dosahovat rentability, odsouzen ke krachu. - Definuj­ me predne ponekud presneji, nez byva zvykem. ,,Ka­ pitalistickym" hospodatskym aktem nazveme takovy akt, ktery poeita se ziskem pri vyuziti sanci, jez sk:;Tta smena: tedy sanci na zisk (formou) nenasilnY. Zisk (formou i aktem) nasilny se ridi vlastnfmi zakony a nen! vhodne (i kdyz to nelze zakazat) zahrnovat jej do stejne kategorie jako jednani orientovane (konec­ koncll) k sancim na zisk ze smeny. Tam, kde se racio­ n81ne usiluje 0 kapitalisticky vYdelek, zamefuje se ptislusne jednani na uctovanf. s kapitalem. To zname­ na, ze kapital je planovite vynakladan na uzitecne vecne nebo osobni plneni, jako prostfedek k vYdelku tak, aby bilancne dosazeny vYnos z podniku (anebo periodicky bilancne vypoctena odhadnf cena zpenezi­ telneho zbozi v kontinualnim podnikatelskem zavo­ de) pri ucetnf uzaverce pfesahoval vychozl "kapital", tj. bilancni hodnotu vecnych prosttedku vynaloze­ nych pomoci smeny na vYdtHek (pri trvaIem podnika­ nt ji tedy rna pfesahovat neustale). Af uz jde 0 souhrn -

228

zbozi, svefeny in natura do komendy pocestnemu kramati, z nehoz vjnos muze spoeivat zase v jinem dohodnutem zbozi in natura, anebo at' jde 0 tovarnu, jejiz vybava, budovy, stroje, financni rezervy, surovi­ ny, polotovary a vYrobky zavazne kladou tentyz poza­ davek, rozhodujici vZdycky je, aby se kapital zuctoval v penezich, at' uz modernim dokonalYm ucetnictvim, anebo zpusobem primitivnejSim a povrchnejsim. Jak na poCatku podniku pocateCni bilancf, tak pied kaz­ dym jednotlivjm jednanim - kalkulacf, tak pH kon­ trole a prezkouseni ucelnosti - predkalkulovanim, tak pri zaveru - zjisrenim, jaky by! "zisk", tedy konec­ nou biland. Porateen! bilance komendy napt'o stano­ vi, jaka penezni hodnota odevzdaneho zbozi pro part­ nery plat! nema-li primo formu penez -, a jeji za­ verecnou bilancf je rozdeleni zisku nebo ztraty pn likvidacnim zhodnoceni. Na kalkulaci se zaklada kazdy jednotlivy akt pfijemce komendy, pokud je ra­ donalni. Je ovsem pravda, ze tu nedochazi k uctovani a hodnoceni opravdu presnemu; odbude se spiSe od­ hadem anebo pouze tradicne a konvencne. Tak tomu bjva dodnes ve vsech formach kapitalistickeho podni­ kani, kde okolnosti nenuti k presnemu ucetnictvi. Avsak v tomto ohledu jde jen 0 ruzne stupne raciona­ hty kapitalistickeho podnikanf. Pro pojem kapitalismu je jedine podstatne, ze hos­ podatske jednani rozhodujicfm zpusobem ureuje fak­ ticka orientace na srovnavanf financni hodnoty ziska­ ne s financnf hodnotou vynalozenou, byt' i v jakkoli primitivni forme. V tomto smyslu, pokud se nam za­ chovaly hospodatske dokumenty, vime, ze existoval ,,kapitalismus" a ,,kapitalisticke" podnikanf, ovsem pti uctovani pramaIo racionaInim, ve vsech kultur­ nich zemich sveta. V Cine, Indii, Babylonu, Egypte, v antickem Sttedomoti, ve sttedoveku i v novoveku. Nejen jednotlive, zcela izolovane podniky, nybd i hospodafstvi pIne zametena na trvale kapitalisticke

229

podnikani a take "zavody" s kontinualnim provozem ptiCemz prave obchod nemel po dlouhou dobu pova­ hu trvaIeho provozu, nybrz byl v podstate pouze serif jednotlivYch transakci a jen pozvolna (kdyz se zame­ toval podle "oboru") ptechazel k jednani ptiznacne­ mu pro uelkoobchod. Kapitalisticke podnikani a take kapitalisticky podnikatel- nejen ptilezitost­ ny, ale i trvaly, je vsak rozhodne jev prastary a obec­ ne rozSiteny. Avsak na Zapade nabyl kapitalismus takoveho roz­ meru a vyznamu - a co je podstatne -, takovych po­ dob, forem a smer-u, jake se nikde jinde neobjevovaly. Vsude ve svete byli kupci, velkoobchodnici i hokyna­ ti, provozovateIe mistniho i dalkoveho obchodu, li­ chvati vseho druhu, banky fungujici velice rozmanite, ale alespoii podobne jako nase banky 16. stoleti, po­ skytovateIe pujcek do namotnl plavby, komendy, ko­ manditni obchody a asociace byly hojne i v podobe trvalych provozoven. Tam, kde slo 0 financovani ve­ tejnych korporaci, naskJtali se i peneznici, investoti: v Babylonu, ve starovekem Recku, v Indii, Cine, Ri­ me. Financovali zejmena valky a piratstvi, dodavky a stavby vseho druhu, pousteli se i do politiky za mo­ tern a stavali se z nich kolonialni podnikatele, ztizo­ vatele a provozovatele plantazi s otroky nebo s delni­ ky ptimo Ci neptimo donucovanymi. Najimali si do­ meny, Utady a ptedevsim dane, financovali partajni sefy pti volbach a kondotiery pti obcanskych valkach a vubec "spekulovali" na ptilezitosti k jakemukoli zisku. Takovychto podnikavYch figur, takovychto ka­ pitalistickych dobrodruhu se naslo vsude na svete dost. Ptevazne - krome obchodu a kreditnich a ban­ kovnich pujcek - bud' vsazeli na iracionalni spekula­ ce, nebo se zametovali na zisky z nasili, hlavne z ko­ tisti: z aktualni kotisti valecne nebo z chronicke ko­ tisti fiskalni (z vysavani poddanych). Kapitalismus gryndersky, spekulantsky, kolonial-

230

ni, jakoz i modern! kapitalismus financni majf v dnesnfm Okcidentu i v mlru, hlavne vsak pfi speci­ fickem zamereni na v6lku, jeste porad mnohdy tako­ vjTto raz a nektere - i kdyz jen jednotlive slozky mezinarodniho velkoobchodu se k takovemu pristu­ pu kloni pflive tak jako kdysi. Avsak Zapad v novove­ ku zna vedle toho jeste jiny druh kapitalismu,jaky se nikde jinde nerozvinul: racionalni kapitalistickou or­ ganizaci (formalne) svobodnepr6ce. Jinde k ni nacha­ zime jen jakesi predstupne. I organizace nesvobodne prace dosahovala jisteho stupne racionality, alespoii na plantazich a ve velmi omezene mire i v antickych ergasteriich,v mire jeste menSi na robotnich dvorech a v panskych dflnach ci ve vrchnostenske domacke vyrobe pocatkem novoveku, kde vsude pracovali ne­ volnici nebo poddanf. Svobodna prace ve vlastni "do­ macke vjrobe" je mimo Zapad bezpecne dolo zena jen ojedinele. Prace za denni mzdu samoztejme existova­ la vsude. Nikde vsak, s tidkjrni a zvlastnimi vyjim­ kami (zejmena ve statnim monopolu), rozhodne vsak uspotadanymi velmi odlisne od modern! organizace podniku, nevedla k manufakture a ani k takove racio­ nalne organizovane vyuce remeslu jako v zapadnim sttedoveku. Racionalni organizace podniku oriento­ vana k sancim na trhu, nikoli na politicke anebo ira­ cionalni spekulace,- neni vsak jedinym zvlastnfm ry­ sem zapadniho kapitalismu. Modern! racionalni or­ ganizace kapitalistickeho podniku by nebyla mozna bez dvou dalsich dulezitych prvku vjvoje: bez oddele­ ni domacnosti od podniku, jez v dnesnfm hospodat­ stvi vseobecne ptevlada, a bez ucetnictvt s tim sou­ visiciho. Byt bYval oddelen od dflny i jinde (na orien­ talnim bazaru, v ergasteriich jinych kulturnich ob­ lasti). Kapitalisticka sdruzeni se zvlastnim vyuctova­ nim podnikatelskych akci se tvorila ve vychodni Asii, v Orientu i v antice, proti dnesnim samostatnym vy­ dEHecnym podnikum jsou to vsak pouhe zarodky. Pro-

231

toze jim zcela chyMly, anebo byly jen v pocatecnfm stadiu vnitrnt prostredky k osamostatneni: jak nase racionalni podnikove llcetnictvi, tak pravni oddelenf podnikoveho jmeni od jmeni osobniho. Vsude tam vYvoj smeroval k vytvareni vydelecnych podniku jen jako som:!asti velkeho panskeho domu (oiku), coz byla, jak shledal uz Rodbertus, pti vSi zdanlive ptibuznosti tendence naprosto odlisna, ba protikladna. K dnesnimu vyznamu vsak dospely vsechny tyto zvlastnosti zapadniho kapitalismu jedine ve spojeni s kapitalistickou organizaci prace. I to, cemu se rika­ va "komercializace": cenne papiry, racionalizovana spekulace, s cimz souvisi take burza. VZdyt' bez kapi­ talisticky racionalni organizace prace by toto vsechno a take pokrok ,,komercializace" ani zdaleka nenabylo takove zavaznosti, pokud by vubec bylo mozne. Pre­ devSim by to tolik nepusobilo na socialni strukturu a nevytvarelo specificke modern! problemy, souvisejf­ ci se spolecenskymi pomery. Exaktnf kalkulace - za­ klad vseho dalsiho - je mozna prave jen na bazi svo­ bodne prace. A jelikoz - a protoze - nebyla nikde na svete mimo moderni Zapad racionalni organizace prace -, stejQe tak - a prave proto - tam nikde nebyl znam ani racionalni socialismus. Zajiste v hospo­ datstvi mestskem, v mestskem zasobovani, v mer­ kantilismu a v mocnarske "politice blahobytu", v ra­ cionalizaci, v tizenem hospodatstvi, v protekcionis­ mu a v teorifch laissez-faire (v Cine) poznal svet i ko­ munisticke a socialisticke hospodateni ruzneho raze­ ni: rodinny, nabozensky nebo vojensky komunismus, organizace statne socialisticke (v Egypte), monopolne kartelni i konzumentske. A take aCkoli vsude nekdy existovala trZni privilegia pro mesta, cechy, a vubec rozmanita pravni diferenciace mezi mestem a venko­ vern - mimo Okcident nikde ani neznali pojem "mest'an" (Burger), mimo moderni Okcident neznali

232

pojem "burzoazie" a nebyl tam a nemohl bYt ani pro­ letariat jako tNda, protoze tam neexistovala raciomH­ ni organizace svobodne prace v podniku. Vsude ode­ davna propukaly "ttidni boje" v ruznych konstela­ cich, mezi vrstvami vetitelu a dluzniku, mezi kupci a konzumenty, mezi statkati a bezzemky anebo ro­ botnfky ci pachtyri. Ale uz stredoveke evropske zapa­ sy mezi faktory a dodavateli prace se jinde objevuji jen v naznacich. A naprosto tam chybel moderni rozpor: prumyslnik-velkopodnikatel a svobodny na­ mezdni delnik. Proto tam take nemohlo jit ani 0 pro­ blematiku toho druhu, jakou chce resit dnesni socia­ lismus. Ve vseobecnych dejinach kultury neni pro nas na­ konec, z hospodarskeho hlediska, ustrednim proble­ mem sam tento rozdilny smer kapitalisticke cinnosti: odlisny od typu orientovanych na dobrodruzstvi, na obchod, valku, politiku, na zisk ze spravy provincii. Dulezitejsi je pro nas vznik mest'anskeho podniko­ ueho kapitalismu s racionalni organizaci svobodne prace. Anebo, z hlediska kulturni historie: vznik za­ padniho mest'anstva a jeho povahy, jenz sice uzce sou­ visi se vznikem kapitalisticke organizace pnice, ale neni s nf proste identickY. Nebot' "mesi;'ane" jako stay tu byli uz pred vznikem specificky zapadniho kapita­ lismu. Ale ovsem jen na Zapade. Na vznik specific­ keho moderniho kapitalismu tu znacnou merou spo­ lupusobil pokrok technickych moznosti. Jeho raciona­ litu dnes podstatne podminuje vypocitatelnost rozho­ dujic:ich technickych faktoru: jako podklad exaktni kalkulace. Coz de facto znamena: kvalita zapadni vedy, obzvlaste matematiky, experimentalne exaktne a racionalne fundovanych prirodnich ved. Rozvoj techto ved a techniky na nich zalozene dostava zas naopak rozhodujici impulzy z kapitalistickych sanci, jez se jako premie poji k jejich hospodatske vyuzitel­ nosti. Nasi vedu jisteze nevyvolaly na svet tyto sance.

233

Uz Indove pocftali v desftkove soustave, i algebru pestovali, prave oni objevili system cifernych radu a mist. Kapitalismus, rozvijejici se v Evrope, ho vy­ uziL V Indii se modernl kalkulace a bilancovani ne­ vytvorily. Vznik matematiky ani vznik mechaniky nezpusobily kapitalisticke zajmy. Ovsem technickou aplikaci vedeckych poznatku, to, co rozhodlo 0 zivot­ nim zpusobu nasich mas, podminily ekonomicke pre­ mie, ktere se na Zapade prave na ni vypisovaly. Tyto premie vsak vyply:valy ze zvlastniho 8ocialniho tadu v teto oblasti sveta. Musime se tedy tazat, z kterych jeho zvIastnosti. Nebof vsechny bezpochyby nejsou stejne dulezite. K slozkam nesporne dulezitym patti racionalni strukturaprava a spravy. Protoze tak jako racionalni podnikatelsky kapitalismus pottebuje vy­ pocitatelne pracovni prosttedky technicke, pottebuje pravo a spravu vypocitatelnou podle jasnych formal­ nich pravidel. Bez nich je sice mozny kapitalismus dobrodruhu a spekulacni kapitalismus obchodnf a vselijake odrudy politicky podlozeneho kapitalis­ mu, nikoli vsak racionalnf soukromohospodatsky zavod s pevnym kapitalem a jistou kalkulaci. A tako­ ve pnivo a takovou spravu hospodatskemu vedeni po­ skytl v takoveto pravne technicke a formalni kom­ pletnosti pouze Zapad. Ptame se tedy, odkud ziskal takovy system prava. Jak ukazuje kazdy pruzkum, pravni peCi i sprave urovnaly cestu krome jinych okolnostf take kapitalisticke zajmy samotneho prav­ nickeho stavu odborne vyskoleneho v racionalnim pravu. Ale rozhodne ne jen tyto zajmy a ne ptedevsim ony. A take ono pravo netvoFili pravnici sami. V jeho tvorM pusobily zcela jine mocnosti. Ale proc nezpuso­ bily kapitalisticke zajmy totez v Cine nebo v Indii? A proc tu vubec nesmetoval v;Yvoj vedy, umeni, statu ani hospodatstvi tymiz drahami racionalizace, jez jsou ptiznacne pro Okcident? Ve vsech uvedenych ptipadech jde ztejme 0 speci-

234

ficky utvareny "racionalismus" zapadni kultury. Pravda, pod timto slovem se da myslet leccos. "Racio­ nalizovat" se muze i mysticka kontemplace, tedy cho­ vani,jez je v pohledu z jinych zivotnich pozic vylozene "iracionalnf"; rovnez tak se muze racionalizovat hos­ podai'stvf, technika, vedecka prace, vychova, valka, juristika a sprava. A kaZdy z techto oborU se da "ra­ cionalizovat" ze zasadne rozdilnych hledisek a zame­ ru; co je jednomu "racionalni", muze se druhemu jevit jako "iracionalni". K racionalizaci naprosto ruzneho druhu v ruznych oborech dochazivalo tedy ve vsech kulturnfch okruzich. Z hlediska kulturni historie me­ la zcela rozdflny charakter, predne podle toho, ve kte­ rych sferach a v jakem smeru se racionalizovalo. PU­ jde nam tedy nejdtiv 0 to, poznat,jakou zvldstnost rna zapadni racionalismus a v jeho ramci racionalismus modernf, a vysvetlit jeho vznik. Kazdy pokus 0 tako­ vy vyklad must ptihlizet predevSfm k ekonomickym podminkam, jak odpovfda fundamentalnfmu vyzna­ mu ekonomiky. Avsak nesmf se pominout ani opacny kauzalni vztah. Nebot' vznik ekonomickeho raciona­ lismu je podminen nejen racionalnf technikou a raci­ onalnim pravem, ale i schopnostmi a dispozicemi lidf pro jisty zpusob prakticky racionaInfho vedenf iivota vubec. Kde mu prekazeji zabrany psychicke povahy, tam narazl hospodarsky racionalnf zpusob zivota na tezky vnitrnf odpor. K nejdulezitejsfm prvkum for­ mujicfm zivotni zpusob pattily v minulosti vsude i sf­ ly magicke a religi6zni a take eticke ptedstavy 0 po­ vinnostech, kotvici ve vite v takove sHy. 0 tom pojed­ name v nasledujicich statich. Do cela souboru* zatazuji dve starsi stati, jez se pokouseji v jednom z dulezitych dilcich aspektu pou-

" Nasleduje vlastni uvod ke ti'em svazkum stati ze sociologie na bozenstvi - je to i vhodny uvod k nasemu maIemu vyboru a za­ roven ukazka WeberovyvMecke opatrnosti.

235

kazat na obvykle nejtize zachytitelnou stranku pro­ blemu: jak bjva vznik jisteho ,,hospodarskeho smysleni", "etos" jiste formy hospodarenf, podminen urCitym obsahem nabozenske viry a ulcizat to na pffkladu,jak moderni hospodarsky etos souvisel s ra­ ciomilni etikou asketickeho protestantstvf. Zabjva­ me se zde jen jednou stranou kauzalniho vztahu. DaIs! stati 0 "hospodarske etice" svetovych mibozen­ stvi se snazi pfihlizet k obema stranam kauzalni sou­ vislosti a podat ptehled 0 pomeru nejvyznamnejsich kulturnich nabozenstvi k hospodarstvi a k socialni­ mu rozvrstveni ve svem prostredi -, pokud ten prehled potrebujeme, hledame-li fakta ke srovndni s vjvojem evropskym, okcidentalnim, ktery chceme dale analyzovat. Nebot' jen takto se muzeme vubec odvazit ponekud jednoznacneji p6psat k auzalni pu­ sobeni onem elementum okcidentalni nabozenske etiky, jez jsou ji vlastni v protikladu k jinym. Nase stati tedy nemaji bYt povazovany byt' i jen v kostce za uhrnne analyzy kultur. ZdurazilUji zamerne jen to, co bylo a je protikladne k vjvoji okcidentalnimu. Orientuji se tedy neustale k tomu, co se nam jevi dulezitym z tohoto hlediska,v paralele k vyliceni vy­ voje okcidentalniho. Jestlize jsme si vytkli tento ukol, jinak nejspise ani postupovat nelze. Abych vsak pre­ desel nedorozumenim, musim na to vyslovne upozor­ nit. A jeste i z jineho zretele musim varovat, alespon nezasveceneho <Stenate,aby neprecenil vyznam mych pojednanf. Sinolog, indolog, semitista, egyptolog v nich samoztejme nenajde nic noveho. Lze si jen prat, aby na viki neshledal nic podstatneho, co by musel zamftnout jako nesprdvne. Nakolik se mi poda­ rilo tomu ideaIu se aspon p6blizit, pokud toho je ne­ odbornik schopen,nevim. Je jasne,ze clovek odkaza­ ny na pteklady a jinak jen na to,jak se pfi cerpani ze spousty dokumentarnich a literarnich pramenu zo­ rientuje v odbome literature,casto velice kontroverzni,

236

jejiZ hodnotu nemuze samostatne sam posoudit, rna duvod ocenovat si svuj v;Ykon velmi skromne. Tim spfs, ze mnozstvi dostupnych ptekladu skutecnych "pramenu" (tj. na.eisu a dokumentU)je nekde (zejme­ na pokud jde 0 Cfnu) stale velice male v pomeru k tomu, co existuje a co je dulezite. Proto maji me stati charakter zcela provizorni, zvlaste v Mstech ve­ novanych Asii. Konecny verdikt ptislusi odbornikum. A jen proto, ze odborne prace s tymz specialnim za­ metenim neexistuji, napsal jsem sve statio Jsou ne­ stejnou merou a v nestejnem smyslu urceny, aby byly co nejdtive "prekonany" - ale to plati 0 vedecke praci vubec. Pri takov;Ychto pracich dochazi nejednou k po­ dobnym ptesahum do jinych odbornych oblasti a nelze se tomu ubranit. Z toho vsak plyne, ze autor si pak nesmi pfilis domyslet, jak velice se mu vec podatila. Dnes je m6dou anebo touhou literatu verit, ze se obejdou bez odborniku anebo ze degraduji odbor­ nfka na subalternfho pomocnika ve sluzbe "zriciho" autora. Pravda, temet vsechny vedy vdeci diletantum za leccos, casto i za velmi cenne pohledy. Ale cinit diletantismus principem vedy - to by byl konec. Kdo chce jen "zirat", at'jde do kina - take v literarni forme se mu toho nabizi hromada prave na poli teto proble­ matiky. Jestlize se ji ve vsi skromnosti zab9vame, nem ham v pfisne empirickych studiich nic vzdale­ nejsiho nez tento zamer. A - dodejme - kdo si pteje "kazani", at' jde do kostela. Nevyslovime take ani sluvko 0 rozdilech v hodnote mezi kulturami, ktere ve svych pojednanich srovnavame. Badateli zajiste nekdy zatrne v prsou pti pohledu na beh osudu lid­ stva, i kdyz pohlizl jen na jeho usek. Veini vsak dobi"e, kdyz si sve male osobni komentare necha pro sebe, tak jak to clovek cini pri pohledu na mote nebo na velehory. Ledaze se snad citi bYt povolan a nadan k umeleckemu vyjadteni nebo k prorockemu apelu. Jinak se povej;sinou do velikeho tecneni nehali nic

237

jineho nez nedostatecny odstup od predmetu,ktery musime odsoudit, stejne jako podobny postoj k clo­ veku.*

* Weber zaverem je�te podotYka, ze pi'i srovnavaci studii 0 kul­ turach vedle kultumlch dokladu mene uzival zprav 0 etnografic­ kych pozoroviinich. Pi'ipousti i vYznam faktorU antropologickYch (rasova psychologie, dedienost); v te oblasti vsak veda dosud nedo­ spela k exaktnfm vYsledkum. Proti tomu vsak ,jednfm z Ukolu sociologicke a historicke prace must bYt, aby pokud mozno objevo­ valy ty vlivy a ty kauzalni i'etezce, jez lze uspokojive vysvetlit reakcemi na osudy okolnlho prosttedi.

238

PROTESTANTSKA ETlKA

A DUCH KAPITALISMU*

Problem (G. A. R., str. 17-21) NahIedneme�li do statistiky povolani v zemi konfe­ sionalne smisene, zjistime napadne casto to, co se zive pretrasalo v katolickem tisku a na katolickych sjezdech: kapitaliste a podnikatele,ale i vyssi kvalifi� kovane vrstvy delnictva a zejmena vysSi technicky a ekonomicky skoleny personal jsou charakterem v prevazne vetsineprotestanti. A to nejen tam,kde se prislusnost k Uf(�ite cirkvi kryje s narodnosti a tim take s urcitYm stupnem kulturniho rozvoje,tak jako ve vychodnim Nemecku,kde ziji Nemci a PoIaci. Ni­ koli, tento jev se potvrzuje v cfslech konfesionalnfch statistik skoro vsude tam, kde mel kapitalisticky vy­ voj v dobe sveho rozmachu naprosto volnou ruku, aby si obyvatelstvo ptevrstvoval a rozdeloval do povolani zcela podle sve potteby - a cim volnejsl ruku v tom " Weberova stejnojmenml studie vyvolala ve sve doM (1905) znac­ ny rozruch i diskuse a rozhodne stoji za pteCteni i prostudovani v nezkn'icenem celku. Zde se omezujeme (delkou by sama ptesahla rozmer nasi knizky) nejprve na vYchozi konstatovani, ze v rozvoji kapitalismu v Evrope se vYraznYro podilem ueastnila protestant­ sM cast populace, a na otazku po moznych pticinlich. Vypoulltime pak znacnou cast textu, kde se jemneji vazl problematika statis­ tickych rozdild, odkazuje se na dobove prameny, reaguje na nlizory polemicke, komentuji rUzne rozdily v katolicke a protestantske mentalite, ktere jsou pro danou otazku spii3e mene vyznamne, cituji a komentuji se typicke projevy ,,kapitalistickeho ducha" v protestantske spoleenosti a rozebiraji se tez lutherske koncepce vztahujici se k hospodafeni a k povolani Cloveka. Pasaz, kterou jsme vybrali, se zamefuje na jlidro vyldadu 0 etice povolani v as­ ketickem protestantismu, reprezentovanem ptedevlHm kalvinis­ mem, jez mohla socialne psychologicky pusobit jako jeden z Cinite­ Id k utvareni mentality a zivotniho stylu typickych pro kapitalis­ ticke hospodafeni zejmena v raneji3im stadiu.

239

mel, tim zretelneji se to projevuje. Abychom si pak vysvetlili, proc maji protestanti mnohem silnejsl po­ dil na vlastnictvi kapitalu a na vyssich stupnich Nze­ ni prace ve velkych modemfch prumyslovYch a ob­ chodnich podnicich (tzn. vetSi podil, nez je jejich podil z poctu obyvatelstva),musime se trochu vratit do his­ torie. Ke skutecnostem, ktere lezi hluboko v minulos­ ti a pri nichZ prislusnost k urCite konfesi se jevi jako pfiCina ekonomickych jevu, nybrz do jiste miry jako jejich dusledek. K ziskani onsch hospodarskJch funk­ ci je zapotrebi jednak kapital,jednak nakladne vzde­ lani, pokud mozno oboji, a k tomu je dnes zapotrebf zdedit znacne bohatstvi, anebo aspon byt dosti za­ mozny. Mnoho prave tech nejbohatsich, prirodou a komunikaCnim spojenim nejvYhodneji polozenych a hospodarsky nejrozvinutejsich oblasti Rise, zvlaste rada bohatych mest, se v 16. stoleti priklonilo k pro­ testanstvi; protestantum to jests dodnes dava vyhodu v boji 0 existenci. Opet tedy vyvstava historicka otaz­ ka: proc se prave na uzemich hospodarsky nejpokroci­ lejsich projevily tak silne sklony k cirkevni revoluci? Odpoved' neni tak jednoducha, jak by se na prvni pohled zdalo. Zajiste,rozleptat hospodatsky tradicio­ nalismus je take moment, ktery nemalo podnecoval k pochybam i 0 tradici nabozenske a vubec k opozici proti tradicnim autoritam. Mejme vsak na pameti, nac se dnes casto zapomina: ze reformace vubec ne­ znamenala odstranenf panstvi cirkve nad zivotem. Spise jen nahrazovala dftvejSi formu toho panstvi jinou formou. Totiz panstvi pohodlne,snesitelne,ten­ krat prakticky temer zanedbatelne,takrka uz jen for­ malni, nahradila panstvim pronikajicim v nejkraj­ nejsf myslitelne ml:re do vsech oblasti soukromeho i verejneho zivota, nesmime tlzivou a prisnou regle­ mentac:i veskereho zivobyti. Panstvi katolicke cirkve, "kacire potirajfci, na htisnfky vsak mime" (coz platilo jeste vic nez nyni), snasejf dnes narody se zcela mo-

240

derni ekonomickou f)rziognomii a smisely je take nej­ bohatsi ekonomicky nejrozvinutejsi zeme, ktere znal svet na sklonku 15. stoleti. Vladu kalvinismu,jaka se ustavila v 16. stoleti v Zeneve a ve Skotsku, na pielo­ mu 16. a 17. stoletl ve znacne casti Nizozemi, v 17. stoleti v Severni Americe a docasne v Anglii, bychom dnes pocit'ovali jako krajne nesnesitelnou formu cir­ kevn! kontroly nad clov�kem. Nejinak se musela jevit si:r:,okYm vrstvam stareho patriciatu v tehdejsi dobe v Zeneve, v Holandsku nebo v Anglii. Jak to, ze tyto tak rozvinute zeme a v nich ekonomicky nejprogresiv­ nejsl sttedni vrstva nejenze nad sebou pripustily do te doby neslychanou puritanskou tyranii, ale dokonce v jeji obhajobe prokazaly takove hrdinstvf, jake mes­ fanska ttfda nikdy ptedtlm ani potom neukazaIa? "The last of our heroism", tak to nazYva nikoli bezdu­ vodne Carlyle.

(G. A. R., str. 23) Je fakt,ze protestanti (a zejmena nektere protestant­ ske smery, kterYmi se budeme zabYvat), at' uz v po­ staven! vrstvy vladnoucf anebo ovladane, vetsiny ne­ bo mensiny, prokazuji specificky sklon k ekonomicke­ mu racionalismu, jaky u katoHku tolik nepozorujeme, ani drive ani dnes. PtiCinu tohoto rozdflneho postoje musime ztejme hIedat v trvaIe vnitfnl povaze konfesf a nikoliv jen v jejich vnejsi promenlive historickopoli­ ticke situaci.

(G. A. R., str 37�38) .

Dnesni kapitalismus, ktery ovladl hospodarstvi, si jiz vychovava a cestou ekonomickeho vyberu vytvan hospodarske subjekty - podnikatele a delniky -,jake pottebuje. Ale jenom timto "vyberem" bychom sotva vyloziIi historicke jevy. Aby mohl bYt "vybran", tj. aby

241

mohl nad jinymi zviwzit pray€) ten zpusob zivota a ta koncepce povolani, ktere odpovidajf specifice kapita­ lismu, musely zrejme nejdtive pocit, a to nejen v ne­ jakych zvlastn:fch jedincich, nybrZ jako smer, jehoz nositelem jsou cele lidske skupiny. A to prave marne vysvetlit. Predstavou naivne chapaneho historickeho materialismu, ze takove "ideje" vyvstaly jako "odraz" nebo "nadstavba" ekonomickych pomeru, se budeme blfze zabYvat jinde. Na tomto misw postaci, kdyz pou­ kazeme, ze v rodne zemi Benjamina Franklina (Mas­ sachusetts) byl "kapitalisticky duch" drive nez kapi­ talisticky vyYoj. ( Jiz v roce 1632 se objevuji zaloby na projevy zistne vypocltavosti v Nove Anglii - na rozdil od jinych castf Ameriky.) Naproti tomu napf. v sou­ sednich koloniich - pozdejsfch jiznfch statech Unie­ se tento "duch" objevoval daleko mene, ackoli byly tyto kolonie zakladany velkymi kapitalisty k obchod­ nim ucelum. Kdezto kolonie v Nove Anglii zakladali kazatele a klerici spolu s malomest'aky, remeslnicky a yeomany z pohnutek nabozenskych. V tomto pfipa­ de byl tedy kauzalnf vztah opacny, nez by postuloval materialismus. Ideje vubec mivajf trnitejsi mladi, nez se zda teoretikum "nadstavby"; nevyrustaji jako kve­ tiny. "Kapitalisticky duch"". se prosazoval v tezkem boji proti svetu nepfatelskych mocnostf.

(G. A. R., str. 81-83) Zkoumejme vztah mezi protestantskou etikou a kapi­ talistickym duchem. Vyjdeme z nazoru Jana Kalvina, kalvinismu a jinych "puritanskych" sekt. Nema to bYt chapano tak, ze snad doufame nektereho zakladatele nebo pfedstavitele wchto nabozenskych spolecnosti pfistihnout, jak hlasa v nekterem smyslu jako cil to, co nazYvame ,,kapitalisticky duch". Nemyslime, ze by nekdo z nich usiloval 0 svetske sta tky, samoucelne shromazaovane, nebo je dokonce bral za etickou hod-

242

I

notu. Konstatujme jednou provzdy: program mravnf reformy neni u zadneho z reformatorU ( pocftaje v ne i takove muze jako Menno, George Fox a Wesley) stredem zajmu. Nebyli zakladateli spolku pro "mrav­ nl kuIturu", ani reprezentanty humanitarskych so­ cialne reformnich snah ci kulturnich idealu. Uzlem jejich zivota byla jen a jen spasa duse. V nf byly za­ kotveny jejich eticke dIe. A prakticke uCinky jejich uceni byly dusledky ryze nabozenskych motivu. Bu­ deme muset pocitat s tirn, ze kulturni ucinky refor­ mace jsou z nemale casti - a v nasem speci<:Hnim aspektu prevazne - nepredvidane, ba nechtene mi­ sledky dlla reformatorU casto odlehIe, az i protiklad­ ne vsemu tomu, eim se obirali. Nase studie muze proto, byt' skromnym podilem, pfispet k objasneni, jakou cestou vubec pusobf "ideje" v dejinach. Avsak abychom rozptylili nedorozumeni, v jakem smyslu tvrd!me, ze mohou v dejinach pusobit ciste ideove motivy, budiz nam dovoleno pnpojit na zaver uvodniho rozboru nekolik poznamek. Pti takovychto studiich - to by se melD mit na zre­ teli predevsim - nejde vubec 0 pokus myslenky refor­ matoru v jakemkoli smeru hodnotit, at' socialne Ci po­ liticky Ci nabozensky. Pro svuj cil se zab1vame jen jistymi strankami reformace, ktere jsou pro nabozen­ ske vedomi okrajove, ba vnejsl. Pokousime se pouze ponekud osvetlit, jake misto mely nabozenske motivy ve tkanivu v1voje nasi novodobe kultury, zamerene vyslovene na "tento svet", vyrostle z mnoha ruznych historickych motivu. Ptame se pouze, co z charakte­ ristickych obsahu teto kultury by se snad mohlo pfi­ psat vlivu reformace jako historicke ptiCine. Pritom se musime oprostit od nazoru, ze je snad mozno refor­ maci vyvodit z ekonomickych premen jako "historicky nutnou". Aby se mohla nova cirkev vubec udrzet, spo­ lupusobi nescetne historicke konstelace - nepodleha­ jici "ekonomickemu zakonu", ale ani ekonomickym

243

zretelum -, zejmena procesy ciste politicke. Na druhe stranE� vubec nechceme prosazovat takovou bIahove doktrinarskou tezi,jako ze "kapitalisticky duch" (sta­ le v nasem provizorne vymezenem smyslu slova) snad mohl vzniknout pouze z jakychsi vlivu reforma­ ce, anebo ze snad dokonce cely hospodarsky system kapitalismu byl vytvoren reformaci. Vzdyt' jiste vy­ znamne {ormy kapitalistickeho obchodovani jsou no­ toricky 0 hodne starsi nez reformace, a to sarno vylu­ cuje podobne nazory. Chceme pouze stanovit, zda a do jake miry pfi kvalitativnim utvareni a kvantitativni expanzi tohoto ducha ve svete byly spoluucastny na­ bozenske vlivy a ktere konkretni stranky kultury spo­ clvajici na kapitalistickych zakladech z nich v ycha­ zeji. Vzhledem k tomu, ze je zde cela splet'vzajem­ nych pusobeni mezi materialni zakladnou, formami politicke a socialni organizace a duchovni naplni re­ formacnich kulturnich epoch, budeme postupovat tak, ze nejprve ohledame, zdali se da 7jistit nejake "pribu­ zenstvi volbou" mezi jistymi formami nabozenske vi­ ry a etiky povolani. Tim se snad i ozrejmi, jak a v jakem asi obecnem smeru diky tomuto pribuzen­ stvi pusobi nabozenska hnuti na v,Yvoj materialni kul­ tury. Teprve az to skutecne jednoznacne zjistime, mu­ zeme se pokusit 0 odhad, do jake miry moderni kul­ turni obsah vdeci za svuj vznik onem nabozenskym motivum a do jake miry za nej vdeci motivtim jinym.

Asketicky protestantismus a jeho etika povoUini (G. A. R., str. 87--88) Vfrou, 0 kterou se v 16. a 17. stoleti svadely velke kulturni a politicke zapasy v kapitalisticky nejrozvi­ nutejSich zemich, v Nizozemi, v Anglii a ve Francii, byl kalvinismus. Zacneme tedy u neho.

244

Za jeho nejcharakteristictejsi dogma se pokladalo a poklada uceni 0 vyvolerwsti, 0 predestinaci.*

(G. A. R., str. 93-95) Z lidsky pochopitelneho "nebeskeho otce" Noveho za­ kona, ktery se raduje nad obracenyru htisnikem, jako se zena raduje nad nalezenym grosem, stala se v kal­ vinismu transcencentaIni bytost vzdalena lidskemu chapani, ktera od vecnosti nevyzpytatelnym urad­ kern pridelila kazdemu jedinci jeho los a ktera roz­ hodla predem i 0 te nejmensl veci ve vesmiru. Protoze Jeho vitIe je nezmenitelna, nemuze Jeho milost ztra­ tit ten, komu ji udEHil, ani ji ziskat ten, komu ji uptel. Toto uceni svou patetickou nelidskostf muselo v myslfch generace, jez se oddala jeho grandi6znim dusledkum, vyvolavat hlavne pocit nesmirne vnittni osamelosti kaideho individua. V zalezitosti rozhodu­ jici pro cloveka reformacni ery, v zalezitosti spaseni, bylo cloveku kracet osamocene svou cestou vsttic osu­ du, od vecnosti danemu. Pomoci mu nemohl nikdo. Zadny kazatel- nebof jen vyvoleny muze slovu bozi­ mu rozumet spiritualiter, duchovne. Zadna svatostnebof svatosti jsou sice natfzeny Bohem k rozmnozo­ vani jeho slavy a musi se tedy neporusitelne udrzo­ vat, avsak nejsou to prosttedky k ziskani milosti bozi, ale jen "externa subsidia" subjektivni viry. Nepomuze ani zadna cirkev - nebot' sice plat! veta "Extra eccle­ siam nulla salus" (mimo cirkev neni spasy), totiz v tom smyslu, ze kdo nevstoupi do prave cirkve, jiste nepattf k vyvolenym Pane, avsak k "zevnejsi" cirkvi patti i odsouzeni, a maji k nf patrit a byt podrobeni * Podle tohoto dogmatu Biih pfedem urCil (= predestinoval), kdo je vyvolen ke spase a kdo bude zatracen. Spasy tedy clovek nedo­ sahne zadnym svym pncinenlm. Mit jen doufat (a snad ocekavat znameni), ze je tim vyvolenYro. DUkladnejsi rozbor podava nasle­ dujici text.

245

jeji kazni, ne ze by tak dosli spasy - to nelze -, ale pro slavu boZi majf bYt pfinueovani zaehovavat jeho pri­ kazanf. Konecne nemuze pomoci ani za.dny Buh nebot' Kristus zemrel take pouze pro vyvolene, kte­ rym Buh od vecnosti rozhodl pfipsat jeho obet'. To, ze se anulovalo spasitelne pilsobeni cirkve a svatosti (v luterstvi nikterak dusledne), byla vubec hlavni uchylka od katolieke cirkve. Velky proees dejin na­ bozenstvf - proces odcarovani sveta, ktery zapocal starozidovskymi proroky, ve spojenf s helenskym ve­ deckym myslenfm a zavrhl vsechny magicke pro­ sttedky blazenosti - byl tak dovrsen .. .

(G. A. R., str. 102-106) Nas zajima - jak lide snaseli takovou nauku v dobe, pro kterou bylo nebe dulezitejsi a namnoze i jistejsl nez vsechny zajmy zivota na zemi. Vseehny zajmy tedy musely jit stranou a vefid se ptal: Jsem vyvole­ ny? A jak se mohu 0 sve vyvolenosti ujistit? - Pro samotneho Kalvina to problem nebyl. On se cUi! byt bozi "zbroji" - by} si jist, ze bozi milost ma. A tak na otazku, jak se muze jedinee dovedet, zda je vyvolen, mel koneckoncu jedinou odpoved': Spokojme se tim, ze vime, jak Buh rozhoduje, a ze marne pevnou duveru v Krista, opfenou 0 pravou viru. Zasadne nepripustil, ze bychom na nekom jinem podle jeho chovani mohli poznat, zda je vyvolen, nebo zavrien A take i vsech­ ny subjektivni dojmy, ze jsi vyvolen, muzes mit, i kdyz jsi zavrzen; mohou bYt "ludibria spiritus sanc­ ti" (pteludy ducha svateho). S jedinou vY.jimkou: s vy­ jimkou finaliter, vytrvale duvefive vfry. Vyvoleni jsou a zustanou neviditelnou eirkvi bozl. Jinak se ovsem miHa vee s epigony. S Theodorem Belzou, a tim spfSe pak se sirokymi vrstvami obycej­ nyeh lidf. Pro ne musela byt "certitudo salutis" (jisto­ ta 0 spase) a tudfz poznatelnost boziho omilostneni . . .

246

dulezita nade vse. A tak vsude, kde se vyznava ucenf o predestinaci, neutuchaji otazky, zdali existujf neja­ ke jiste znamky, pod1e nichZ by se poznala ptfslusnost k vyvolenYm. Tato otazka mela trva1e ustrednf misto ve yYvoji pietismu, vyrustajfciho puvodne na pude reformovane cirkve, a byla pro nej v jistem smyslu otazkou konstitutivni. Ale nejen pro pietismus. Az budeme pojednavat 0 veroucnem a praktickem vy­ znamu Vecete Pane u reformovanych, povfme, jak i mimo pietismus hrala roli poznate1nost boZi milosti v cloveku, prave kdyz slo napr. 0 to, zdali rna byt pri­ pusten k Veceri Pane, k obradu h1avnfmu a rozhodu­ jicfmu pro socialni postaveni ucastnika po cele 17. stoleti. Jakmile si tedy clovek klad1 otazku, zdali je ve stavu milosti, nebylo prece jen mozne omezovat se jen na Kalvinuv odkaz, na svedectvf vytrvale viry, kterou milost v cloveku udduje - i kdyz se ortodoxni doktri­ na tohoto omezeni nikdy formalne nevzdala. Ale ne­ vystacilo se s nim hlavne v prakticke duchovnf spra­ ve, ktera mela na kazdem kroku co delat s trapenfm veficfch pochazejicim z takove viry. Dostavala se do ruznych obtizl. Pokud dogma neponechavala bez vy­ svetleni, pokud dogma nezmfrnovala anebo vubec ne­ opoustela, nabizely se zejmena dva spolu souvisejicf typy pastyrske rady. Jednak se rovnou ukladala po­ vinnost povazovat se za vyvoleneho a zaplasovat vsechny pochyby jako pokuseni d'ablovo, protoze ne­ jistota by prece znamenala nedostatecnou viru, a te­ dy i nedostatek milosti. Z apostolova napomenutf "upevnovat" svou povolanost tak byla ucinena povin­ nost vybojovat si kaZdodennfm zapasem subjektivni jistotu 0 sve vyvolenosti a opravnenostL Namisto zkrousenych htisnfku, kterym Luther ptislibil mi­ lost, budou-Ii v kajicne vire duverovat Bohu, vychova­ vajf se sebevedomi "svati", jake ztelesnuji puritiinsti kupci v heroicke dobe kapitalismu a jacf se v jednotli-

247

vych exemplarfch objevuj! dodnes. Zadruhe se pak j ako nejleps! prostredek, jak dosahnout zadouefho ve­ dom!, doporucilo neunavne pracovat v povolanl. Jedi­ ne tak se zahaneji mibozenske pochyby a dodava se jistota. To, ze se svetske praci pfizndva schopnost byt tak­ rfkajfc prostredkem k odreagovanf afektu nabozen­ ske uzkosti, rna pfiCinu ve vyznamnych zvlastnostech nabozenskych ptedstav pestovanych v kalvinismu. Nejztetelneji to vidime na tom, efm se lisf kalvinis­ mus od luterstvf, na nauce 0 povaze ospravedli1ujicf viry.

(G. A. R., str. 108) o tom, v cern je rozhodujici podstata omilostnen! clo­ veka. Existuj! dye rozhodna pojetf. Podle nich muze­ me tato vyznan! klasifikovat z hlediska jejich praxe. Obdateny muze svuj stay milosti proz!vat bua tak, ze se eft! byt nadobou bozske sily, anebo tak, ze se eft! byt jejfm nastrojem. V prvnim ptfpade se ve sve zboz­ nosti klon! ke kultivaci citu, v druhem pffpade k as­ ketickemujedndn{. Luther rna blfze k prvnfmu typu, kalvinismus nalezf typu druhemu... (G. A. R., str. 113-120) Normalnf stredoveky katolicky laik zil jaksi "z ruky do ust". Ptedevsfm svedomite plnil tradicnf povinnos­ ti. "Dobre skutky", jez vykonal nadto, byly obvykle radkou jednotlivych Cinu, ktere spolu nemusely sou­ viset a hlavne nemusely tvorit racionalizovany zivot­ nf system. Kona! je prilezitostne, napfiklad k odCine­ nf konkretnich hffchu, prfpadne z navodu duchovnf­ ho spravce, nebo ke konci zivota jako jakesi pojistenf. Katolicka etika byla zajisM etika "charakteru". Avsak 1310 0 konkretn! "intentio" (umysl)jed notliveho

248

skutku, a to rozhodovalo 0 jeho hodnote. Skutek dobry ci spatny - se puvodci pripocftal a ovlivnil jeho casny i vecny osud. Cirkev pocftala zcela realisticky s tim, ze Clovek neni absolutne jednoznacne urCitelna a zhodnotitelna jednotka, ale ze jeho mravni zivot je proste chovanf ovlivnene navzajem se stretavajicimi motivy, chovani namnoze velice rozporne. I stredove­ ka cfrkev zajiste jako ideal zadala, aby clovekprinci­ pialne zmenil svuj zivot. Ale tento pozadavek hned (pro prumerne krest'any) mirnila svYm velevyznam­ nym mocenskym a vychovnYm prosttedkem: svatosti pokani, jez funguje a je hluboce zakorenenYm rysem katolicke religiozity. K "odcarovani sveta", k vyloucenf magie jako na­ stroje spasy nedoslo v katolicke vfte nikdy tak du­ sledne jako ve vfte puritanske (a ptedevsim zidov­ ske). Katolik mel nahradou za svou lidskou slabost k dispozici sakramentalni milosti sve cfrkve: knez byl mag, kona! zazrak promeneni a mel v rukou klfce k milosti. Bylo mozne litostne a kajicne se na neho obratit, on UdEHil pokani, nadeji, rozhfeseni, a tim Cloveku ulevil od tezkeho napeU, v nemz zit bylo neu­ prosnym a nicfm nezmirnitelnym osudem kalvinisty. Pro toho takoveto phitelske a lidske utechy nebylo. Nemohl ani doufat, ze hodiny slabosti a lehkomysl­ nosti vynahradi zvysenou dobrou vuli v jinych hodi­ mich tak jako katolik i luteran. Buh kalvinistu nech­ tel na svych vernych jednotlive "dobre skutky", ale "trvale vysluhovanou svatost", vystupiiovanou v sys­ tem. Nebylo ani feci 0 nejakem uhrnnem saldu zivota, jez se odpyka casnymi tresty a vylepsf cirkevnimi sva tostnymi pomuckami. Eticka praxe obycejneho cloveka byla zbavena bezplanovitosti a nesoustav­ nosti a upravena v duslednou metodu veskereho zi­ votniho konanf. Ne nahodou nositelum poslednf velke renesance puritanskych myslenek v 18. stoleti zusta10 jmeno metodiste, tak jako jejich duchovni pred-

249

chudci v 17. stoleti dostali oznaceni, ktere znamena totez: "precisiste". Jen fundamentalnf premena smys­ lu celeho zivota v kazde hodine a v kazdem jednani mohla totiz svedcit, ze v cloveku pusobi milost. Ze jej Buh pozvedl ze "statusu naturae" ve "status gratiae" *. Zivot "svateho" se zameroval vYlucne k transcenden­ talnimu cili, ke spase: ale prdve proto byl ve svem pozemskem prubehu veskrze zracionalizovdn a pri­ tom ovladan jedinym zretelem: rozmnozovat slavu bozi na zemi. A jeste nikdy se nehledelo "ad maiorem Dei gloriam" s takovou neuprosnou vaznosti. Jen zi­ vot fizeny neustalou reflex! mohl byt uznan za preko­ nani "pfirodnfho stavu". V takove eticke reinterpre­ taci,v takovem prehodnoceni prevzali puritansti sou­ casnici Descartesovo "cogito ergo sum" (myslim,tedy jsem). Takovouto racionalizaci nabyla reformovana vir a specificky asketickeho rysu,a tim se vnitfue spti­ znila a zaroven specificky stretla s katolictvim. Neco podobneho prece i katolictvi znalo. Ano, krest'anska askeze mivala navenek i uvnitr velmi rUzny obsah. V Okeidentu nesou vsak jeho hlavni formy uz od stredoveku, a v necem uz od anti­ ky, raciondlni charakter. Ne ve vsem v8udy, ale ve svem obvyklem typu je mnissky zpusob zivota na Za­ pade oproti mnisstvi orientalnimu historicky vy­ znamny prave tim. Jiz v reholi svareho Benedikta a jeste vic u clunyjskych,jeste vic u eistereiaku a ko­ necne nejvic u jezuitu se rad v principu emancipoval od bezplanoviteho poustevnictvi a premrsteneho se­ betryzneni. Stal se soustavne propracovanou meto­ dou, jak vest zivot racionalne a tim prekonat status naturae (pfirodni staY), vymanit cloveka z moei ira­ cionalnich pudu a ze zavislosti na svete a ptfrode, podtidit ho supremaeii planoviteho chteni, podrobit jeho jednani trvaIe sebekontrole a trvalemu zvazovaZe stavu ptirozenosti do stavu milosti.

250

ni jeho etickeho dosahu, a tak vychovat objektivne - z mnicha pracovnika ve sluzbach bozi fise, a tim mu zas pojistit - subjektivne - spasu duse. Takoveto aktivn{ sebeovladani sledovala exercicie svateho Ignace a v tom se pestovaly nejvyssf formy racional­ nich mnisskych ctnosti vubec. Ale byl to rovnez hIav­ nf prakticky zivotni ideal u protestantskych purita­ nu. Kdyz cteme zpravy 0 vyslesfch jejich mucedniku, ktere s hlubokym pohrdanim Hei zbesile sopteni slechtickych prelatu a urednfku tvari v tvat rezervo­ vanemu klidu vyznavacu puritanismu, vynika zde hodnoceni zdrzenlive sebekontroly,typicke jeste i pro dnesniho anglickeho a americkeho gentlemana. Tato zasada je pro neho bezna i dnes. Puritanska askeze jako kaMa "racionalnf" askeze - hledf cloveka uschopnit,aby proti "afektum" prosazoval a uplatno­ val sve "konstantni motivy",jmenovite ty, v nichz ho sarna vycvicila. HIed! ho tedy vychovat v "osobnost" v obecne psychologickem smyslu slova. Zit bdele, ve­ dome, jasne, to byl- na rozdil od popularnich pfed­ stav - jeji cil. Potlacit volne pudove uzivani zivota,to byl prvotady ukol. Zavest si do zivotniho rezimu fad - to byl nejdulezitejsiprostredek askeze. Vsechny tyto hlavni aspekty obsahujf rehole katolickeho sttedove­ ku, ale rovnez tak zivotni zasady kalvinismu. Prave v tom, ze takto totalne zmetodictily cloveka, spociva velka moc sttedovekeho mnisstvi i kalvinismu. A ze­ jmena kalvinismu (v porovnani s Iuterstvim) umozni­ la uhajit jako "ecciesia militans" existenci protestan­ tismu. eim se list kalvinska askeze od sttedoveke, je na­ snade. Tim,ze nema "consilia evangelica" a ze se pfe­ tvafela v askezi svetskou. Ani v katolicke cirkvi se ovsem "metodicky zivot" neomezil na klastery. Ani v teorii, ani v praxi. Jiz jsme se zminili,ze i pti vetsi moralnf shovivavosti nemelo byt pro katoHky idealem zit bez mravniho systemu. Ani ve svetskem zivote ne.

251

Terciarsky rad sv. Frantiska byl napt. rozsahlYm po­ kusem rozsitit askezi do vsedniho zivota, a nebyl to pokus jediny. Znacny ohlas takovych akci, jako bylo "Nasledovani .Krista�kazuje, ze zpusob zivota, jaky hlasaji, se povazuje za vyssi, nez je pouhe pineni po­ stacujiciho mravniho minima. Toho minima, ktere nedostacuje meritkum,jez klade puritanismus. Kdyz se pakpraktikovaly jiste cirkevni instituce, jmenovite odpustky - ktere se prave proto pri reformaci neposu­ zovaly jako okrajovy nesvar, ale jako nejvaznejsi zlo­ tad -, narazela takova praxe opetovne na snahu o systematickou svetskou askezi. Co vsak bylo hIav­ nf: kdyz clovek vedl zivot v nabozenskem duchu me­ todicky par excelence, byl stejne porad mnich. A eim vic se ptiklanel k askezi, tim vic jej to pudilo ven, pryc z obycejneho zivota, protoze zit svate znamenalo pra­ ve zanechat svetske moralky. To potom odstranoval Luther - ne jako vykonavac nejake "vYvojove tenden­ ce", ale po svYch osobnich zkusenostech. Zpoeatku ostatne s praktickJmi kroky nespechaI, dokud ho ne­ pobizela politicka situace. Kalvinismus to po nem proste ptevzal. Jiz Sebastian Franck vystihi jadro protestanske viry, kdyz shledal jeji smysl v zasade, ze kaidy ktest'an mus! byt po cely zivot mnichem. Aske­ zi byla postavena hraz, aby neunikala ze svetskeho zivota. Zanicene introvertni vazne povahy, ktere do­ sud dodavaly nejlepsi reprezentanty mnisskym ta­ dum, byly ted' odkazany pestovat asketicke idealy ve svetskych povoIanfch. Kalvinismus k tomu vsak ca­ sem dodal cosi pozitivniho: ze viru marne osvedcovat soustavnou svetskou praci. Tim dalpohnutku k aske­ zi i sirSi vrstve veticich. A kdyz se k ni ptipojila etika zalozemi na nauce 0 predestinaci, tu pak po mnisske duchovni aristokracii mimo svet a nad svetem zauja­ la misto duchovni aristokracie Bohem od veku pte­ durcenych svatych ve svete.

252

(G. A. R., str. 162-163) I kdyz se rUzne nabozenske spoIecnosti odvozene od asketickeho protestanstvl v leccems lisl a kladou na uvedene stanovisko rUzne velky duraz, pfijimaji je vsechny a pusobi ve vsech. Rozhodujici pro vefic:iho je "bYt v milosti", to jest ve stavu, v nemz je vynat ze zatraceni vseho stvofeneho a vydelen ze "sveta". Ta­ kova koncepce se opakuje temer ve vsech denomina­ dch a podle dogmatiky vsech denominaci si tento stay nelze zajistit nejakymi magickymi a sakramen­ Minimi prostredky nebo uIevujid zpovedi nebo jed­ notlivymi naboznymi Ciny, nybrz jedine tim, ze se osvedcujes v ziti zvlastne utvarenem, naprosto rozdfl­ nem od stylu cloveka "naturalnfho". Jedince to pobizi, aby metodicky kontroloval, zdali jeho zpusob zivota svedcf 0 bozf milosti, aby tedy zivot prodchl askezi. Jak jsme videli, byla to takova askeze, pfi niz clovek celou svou existenci orientoval na villi bozi a racio­ ncilne ji k tomu formoval. Askeze jiz nebyla opus supererogacionis·, nybrz byl to vykon doporuceny kazdemu, kdo se chce ujistit o sve spase. Nabozenstvi vyzadovalo na Cloveku zivot svateho, zvlastnf a jiny nez zivot "pfirozenY". Ale ten svetecky zivot se neodehraval - to je dulezite - stra­ nou od sveta v mnisskych kolegifch, ale uvnitf sveta a jeho radu. S ohledem na onen svet se racionalizoval zivot na tomto svete. K tomu vedla koncepce povold­ ni, kterou formuloval prave asketicky protestantis­ mus. Kfest'anska askeze, zpocatku prchajici ze sveta do samoty, posleze svetu vzdorujici, z klasteril svet cir­ kevne ovladala. Pfitom celkem ponechavala vsedni­ mu svetskemu zivotu jeho ptirozeny nenuceny raz. A tak nyni vykroeila na trziste sveta, zabouchla za *

Vykon "navic", pro

"vy§§i

premii".

253

sebou vrata klasteru a zacala prosazovat svou meto­ diku prave do vsedniho svetskeho zivota, ptetvatet jej v racionalni konani na tomto svete, a ptece ne z toho­ to sveta a ne pro tento suet. S jakym vJsledkem, to se pokusime ukazat v dalsim pojednani.

Askeze a kapitalisticky duch (G. A. R., str. 164) "Christian Directory" Richarda Baxtera je nejob­ sahlejsl kompendium puritanske teorie mravnosti, ptitom veskrze vychazf z autorovy praxe duchov­ niho ...

(G. A. R., str. 174-178) "Kdyz Clovek nema pevne povolani, teka v ptflezitost­ ne praci, utraci vic casu v lenosenf nez v dflu," pise Baxter v teto knize a uzavira: "...zatimco on (pracov­ nik v povolani) splni sve duo pofadne, ten druhy vezi ve vecnem zmatku a jeho konani nezna misto ani cas . . proto je pro kazdeho nejlepsi, kdyz ma pevne povolani ("certain calling", na jinych mistech tomu tika "stated calling"). Prace nestala, k jake je casto nucen obycejny nadenik, je casto nezbytna, ale je to potad jenom polovicaty stay. Zivotu "bez povolani" chybi systematicnost, metodicnost, to, co zada, jak vime, svetska askeze. Take podle kvakerske etiky ma byt prave povolani duslednym metodickym cvicenim v ctnosti, osvedcenim spasy skrze svedomitost, jez se projevuje v te peCi, v te metode, s niz vykonavame sve povolani. Ne jakoukoli praci, ale racionalni praci v povolanf zada Buh. Puritani v ideji povolani vzdyc­ ky zdurazlluji metodicnost, a ne jako Luther jen ra.

,;,

*

VynechAvA Max Weber.

254

dostne pfijeti losu, ktery Buh cloveku udelil. Proto pfisvedcuji i na otazku, zdali muze nekdo kombino­ vat vicero povolani, vfcero "calling": "Muze,je-li to pro obecne dobro anebo pro dobro jeho a nikomu ke skode, a nevede-li to k tomu, ze je v nekterem povolani ne­ svedomitY(unfaithful)." Ani zmena povolani se nevy­ lucuje, nedeje-li se lehkomyslne,ale voll-Ii se povohi­ nf bohulibejsi, to jest podle obecneho principu uzitec­ nejsl. A co je hlavni: Uzitecnost, a tim i bohulibost povo­ lanf se sice mefi v prvni fade mentkem mravnim a potom mentkem dulezitosti produkovanych statku pro "celek", nasleduje vsak jeste tfeti, v praxi ovsem nejdulezitejsi mefitko - soukromohospodafska vy­ nosnost. Nebot' paklize BUb, jehoz prst tusi puritan v kazdem momentu zivota, ukazal jednomu ze srych vernych moznost zisku, mel pfitom jiste nejaky umysl. Veficf ktest'an rna jeho pokynu nasledovat a moznosti vyuzit. "Jestlize vam BUb ukaze cestu, na nfz muzete beze skody pro svou dusi a beze skody pro jine zakonnym zpusobem vydelat vte nez na jine ceste, a vy to odmitnete a date se cestou mene rynosnou, pak maNte jeden z ucelu sveho povoldn[ (calling), zdrdhdte se byt bozlmi sprdvci (steward) a pfejimat jeho dary,jichijste meli uzit pro neho,az 0 to pozada. Ne zajiste k rozkosi a k hffchu, ale pro Boka smite pracovat a bohatnout." Bohatstvi je nepravost prave jen tehdy, kdyz svadf k linemu povalovani a k hfls­ nym pozitkum; usilovat 0 ne je nepravost prave jen tehdy,kdyz se tim pfipravuje bezstarostny a rozmar­ ny zivot. Ale je-li to z povinnosti k povolani, je to mravne pfipustne, ba pfikazane. Podobenstvi 0 slu­ zebnfkovi, ktery byl zatracen, protoze svefenou htiv­ nu nezurocil,zrovna napovidalo. Kdyz nekdo chce byt chudy, argumentovalo se casto,je to jako by chtel byt nemocny. To je spatna svatost, spatne "vyslouzena", a je na ujmu bozi slave. A aby clovek schopny prace

255

dokonee zebral,to uz je opravdu hf.isna lenost a podle apostolovyeh slov hieS! i proti !asee k bliznimu. Asketieky pfiostfenym zduraznovanim pevneho povolanf dostalo etieky pune novodobe odbornictvt. Vztahem k bozi prozietelnosti nabyly etiekeho smyslu i kalkulaee obchodnika na zisk. Noblesni uny­ lost seigneurU i proeovskou okazalost parvenuu ne­ navidf askeze stejnou merou. Zato se dostava viele etieke poehvaly mest'aekemu selfmademanovi. "God blesseth his trade" (Pozehnej Buh jeho obchodum), reklo se hezne 0 takovem svatem, kteIj s uspikhem nasledoval pokyny boil... (G. A. R., str. 184-206) Pudove zazitky by odvadely od prace i od zboznosti; byly to neptateIe racionalnf askeze. At' uz to byl sport panstva, nebo tancovacka a hospoda prostyeh lidi. Nevrle a mnohdy nepratelsky se staveli protestan­ stl puritani i ke kulturnim statkum,nedaly-li se zrov­ na vyuzft nabozensky. Ne snad ze by k zivotnim idealum puritanu patfila zabednena tmarska neueta ke kulture. Alespon pokud jde 0 vedu - s vyjimkou zavrZene seholastiky -,opak je pravdou ... (G. A. R., str. 184) Divadlo puritan zavrhovaL V literature a v umeni ne­ prestal jen na tom, ze vylouCil z dovolenyeh nametu erotiku a nudity. Vidycky mel pohotove odsudky jako "idle talk","superfluities","vain ostentation" (tlaehy povalecu, zbytecnosti, darebna parada), vsemozna oznaceni pro dfla iracionalnl,bezucelna,neasketicka, neslouzici slave boil,ale jen lidem. Vzdycky byl proti zamerum estetickym a vidycky pro suchou ucelnost. Take kdyz slo 0 osobnf ozdobu, napf.iklad 0 saty. Moena tendenee k uniformite zivotniho stylu, ktere

256

dnes prihrava kapitalisticky zajem na standardizaci vjroby, mela tehdy idealni duvod: neuctivat "veci stvotene". Jiste, nesmime ptitom zapomenout, ze pu­ ritanstvi byl svet pIny rozporU, ze smysl jeho predaku pro nadcasovou velikost umeni sahal vys nez svetac­ tvi "kavaliru" a ze tak jedinecny genius jako Rem­ brandt, ttebaze za svuj zivot by u puritanskeho Boha sotva dosel milosti, byl ve svem umeni dost podstatne spoluurcovan svym sektatskjITI prostfedim. Ale to mnoho nemeni na skutecnosti, ze teprve v pozdejsich pokolenich, a hlavne jen v literature, mohlo neco umeleckeho vzejit z toho zniterneni lidske osobnosti, jez casem v puritanskem ovzdusi dozravalo. Nemuzeme se tu blize zabjvat vlivy puritanismu ve vsech smerech. Jen jeste dodejme, ze pokud si do­ voW radost z kulturnich statku prinasejicich pouze esteticky nebo sportovni zazitek, ted:y jenom v pri­ znacnych mezich: nesmelo to nic stat. Clovek je prece pouze spravcem statku, jez mu byly z bozi milosti pfideleny. Jako ten sluzebnik v bibli must 0 kazdem sverenem haleR skladat licty, a je na povazenou, aby niko vydal na licel, kterj neni ke slave bozi, ale jen k vlastnimu poteseni. Kdo rna oei otevtene, nepotka­ va snad lidi tohoto presvedceni dodnes? Myslenka, ze clovek rna zavazek ke sverenemu majetku a je mu podtizen jako sluzebny spravce ci dokonce jako "ma­ sina na vydelek", lezi na zivote jako tezky prikrov. e im mel kdo majetek vetsi, tim zavazneji mill pri proverce asketickym svedomim c:itit zodpovednost, ze ho ke slave bozi neztencene zachova a vytrvalou prac:i rozmnoZl. Take geneze tohoto postoje saba. nekterymi koteny az do sttedoveku, tak jako mnohe soucasti moderniho kapitalistickeho ducha, ale teprve v etice asketickeho protestanstvf nasla skutecny eticky pod­ klad. Muzeme shrnout: svetska protestanska askeze branila VSl silou prostemu uzivani majetku, podvazo-

257

vala konzum, zvlaste luxusni kon zum. Naproti tomu vsak svym psychologickym ucinkem zbavila vjdelec­ no u cinnost ztibran tradicnf etiky, vyprostila z pout zistnost, nebot' ji nejen legalizovala, ale i dokonce (v uvedenem smyslu) prohhisila, ze ji zada Buh. Puri­ tani, a jim po boku i velky apologet kvakerstvi, vy­ slovne svedcili, ze boj proti rozkosem a proti oddanos­ ti hmotnym statkum nemti bjt bojem proti rozumne­ mu zisku, ale proti nerozumnemu zachazeni s majet­ kern. To ovsem padalo hlavne na okti zate formy pte­ pychu, na onen proklety kult vecl stvotenych, jimiz se kocha feudal, misto aby se jich utilitarne uzilo k ii­ votnf potfebe j edincu i celku, jak to chce Buh. Na majetniku se neztidti fiagelant sM umrtvo vtini vsech zadosti; zada se jen, aby maj etek vynakladal na veci nutne a prakticky uzit ecne. Ten ptiznacny kruh, v nemz lezely mravne pffstupne ucely, na nez se mohlo j meni vynakladat, se oznacoval pojmem kom­ fort. A neni jiste nahoda, ze zivotni styl spjatj s tlmto pojmem se nejdtive a nejzfetelnej i pozoroval u nejdu­ slednej sich pfedstavitelu celeho tohoto zivotniho na­ zoru, u kvakeru. Proti svihu a lesku kavaleresknf nadhery, j ez, opfena 0 nesolidni ekonomicky zaklad, radeji volf osumelou eleganci nez sttizlivou prostotu, postavili jako ideal solidni pohodli mest'anskeho do­ mova, "home". Pokud jde 0 pro dukci soukromohospodarskeho bo­ hatstvi, boj ovala askeze proti nezakonnosti a take proti pudove chamtivosti. Tu zavrhovala - to byla zla "covetousness", to byl "mamonismus". Chtit bohat­ stvi jen pro ne sarno, jen abych byl bohac, to tedy ne. Maj etek je pokuseni. Ano, askeze byla silou, ,jez vZdycky chce dobro a vzdycky zpusobi zlo". To zlo byl majetek a pokuseni z neho. Pokud nekdo usilovaljen o maj etek, meli to reformovani za vrchol spatnosti, ve shode se Starym zakonem a s hodnocenfm "dobreho dna". Bohatstvi jako plod prace v povolani meli vsak

258

za bozi pozehnani. A co bylo jeste dulezitejsi: kdyz nabozensky tolik oceiiovali neUnavnou,neusMlou, sys­ tematiekou praei ve svetskem povolani jako vubee nejvyssi prostredek askeze a zaroveii jako nejjistejsi a nejzrejmejsi znamku omilostneneho Cloveka a prave viry, nutne to v zivore pusobilo jako mocna paka k ex­ panzi toho, co jsme nazvali "duehem kapitalismu". Konzum byl spoutlin, snaha po zisku uvolnena, a kdyz vseehno seeteme, vysledek je nasnade: z nuce­ ne asketicke uspornosti se tvoN kapitdl. Co se mus! uspotit na konzumu ziskaneho jmeni, to ptipadne k dobru produktivnimu vyuziti, kapitalove investici. Efekt tohoto pusobeni se samoztejme neda presne vycislit. V Nove Anglii se jevila spojitost tak frapant­ ni, ze neunikla tak znamenitemu historikovi,jako byl kdysi John Doyle. Ale i v Holandsku, kde ptisny kal­ vinismus panoval jen sedm let, v nabozensky zaniee­ nych kruzieh vedlo oprosteni zivota pti enormnim bo­ hatstvi k usilovne akumulaci kapitalu. Neptekvapu­ je take, ze puritanska antipatie proti feudalnim zpu­ sobum citelne zabrzdila tendenci k "posleeht'ovani" mest'anskyeh majetku, ktera kvetla za vsech dob a leekde trva jeste dnes. Anglicti merkantilisticti spi­ sovateIe 17. stoleti vysvetlovali prevahu holandskeho kapitalu nad angliekym tim, ze v Holandsku vydela­ ne jmeni zpravidla neukladaji do pudy a nesnazi se nobilitovat pteehodem k feudalnim zivotnim zvykum (a to je horsi nez sam nakup pudy) a ze se tim financ­ ni prosttedky neodcerpavaji kapitalistiekemu vyuzi­ ti. Ani puritani, napr. Baxter, nesetrili chvalou ze­ medelstvi jako zamestnani obzvlasre duleziteho, ale jejieh ehvala neplatila landlordovi, nybrz yeomanovi a farmati. A v 18. stoleti ne junkerovi, ale "racional­ nimu" zemedelci. Angliekou spolecnosti se od 17. sto­ leti tahla trhlina mezi "squirearehH" (vIadou "panu baronu"), dediCkou "stare veseIe Anglie", a puritliny, jejichZ spolecenska moe silne kolisala. Jeste dnes se

259

v obraze anglicke "narodni povahy" setkavaji oba ry­ sy: rys nezkalene naivni radosti ze zivota a rys prisne regulovaneho a rezervovaneho sebeovladani a vaza­ nosti moralni konvencf. A prave tak nejstarsi dejiny severoamericke kolonizace provazf ostry rozpor mezi "adventures" (dobrodruhy), kteri si zafizovali plan­ taze, meli "inventured servants" (pfipsane sluzebnic­ tvo) jako pracovnf sfly a chteli zit po kavalirsku, a mezi puritany s jejich specificky mest'acky bUrZoaz­ nim zalozenim. Kam jen sahala moc puritanskych zivotnich zasad, vsude podporovala sklon k bUrZoaznimu, hospodar­ sky racionalnimu pojeti zivota - a to bylo jiste mno­ hem vyznamnejsi, nez kdyby nahravala pouze tvorM kapitalu. Puritanstvi bylo hlavni a jediny dusledny nositel takoveho pojeti. Pravda, v prilisnych zatezka­ vacfch zkouskach puritanske idealy take selhavaly pred "poktiSenim z bohatstvi". To puritani take zazili. NejopravdovejS:f privrZence puritanskeho ducha na­ chazime zcela pravidelne ue uTstuach, ktere byly tepr­ ve na uzestupu: mezi drobnym mest'anstvem a far­ mari. Kdezto "beati possidentes" (blazeni majetnici) dokonce i mezi kvakery bJ'vali casto ochotni zradit stare idealy. Stejny osud potkaval prece i predchud­ kyni svetske askeze, stredovekou askezi klasterni. Jakmile se ustupovalo v pnsnem rizeni zivota a v omezenich konzumu a rozmohly se uCinky racional­ niho hospodareni, nahromadeny klasterni majetek bud' rovnou propadl slechte - jako v doM rozkvetu-, nebo hrozilo zhrouceni klasterni kazne a musela za­ sahovat jedna reforma klasteru za druhou. Ostatne ceM dejiny radovJch reholi jsou z jisteho hlediska jen nove a nove potykani se sekularizacnimi ucinky ma­ jetku. Totez plat! v grandi6znim mentku 0 svetske askezi puritanske. Mohutnou "obrodu" v podoM me­ todismu, ktery predchazel rozkvet anglickeho pru­ myslu koncem 18. stoletf, lze docela dobre srovnat

260

s takovou klasterni "reformou". Zde se hod! uvest jedno misto z Johna WesJeye, ktere by mohlo docela dobre stat jako motto nad vsim, co jsme dosud rekli. Je z neho patrne, ze hlavy asketickych hnutl si samy uvedomovaly tyto zdanIive paradoxni souvislosti a zapletky a odhadovaly je presne tak jako my. We� sley psal: "Jednoho se bojim: kde poi'ad ptibjva bohatstvi, tam se stejnou merou vytraci obsah viry. Nevidim jiz, jak by bylo podle pfirozene povahy veci mozne, aby jakakoli obroda prave zboznosti mela dlouhe trvani. Naboznost must nutne plodit pracovitost (industry) i spotivost (frugality); ty vsak nemohou nic jineho, nez vytvaret bohatstvi. Ale kdyz roste bohatstvi, ros­ te pycha, vasne, svetactvi ve vsech podobach. Jakpak by bylo mozne, aby metodismus, nabozenstvi srdce, na takove pude kvetl jako zeleny strom? MetodisM jsou eim dill tim pilnejsi a spoi'ivejsi, CiIi rozmnozuji jmeni. Proto jim narusta pycha, vasne, telesne a svet� ske choutky a zpupnost. Z nabozenstvi zustava for� rna, ale obsah se pomalu vytraci. Coil se nenajde zpu� sob, jak zamezit pokraeujici u padek Cisteho nabozen sty!? Ne, lidem nesmite branit, aby byli pilni a setrni. My mllsime vsechny kfest'any pobfzet, aby vydiflavali, co jen mohou, aby spofili, co jen mohOll, a to nakonec znamena, aby bohatli." (Nasleduje napomenuti, aby ti, kdo "vyziskali, co jen mohli", take "dali vae, co jen mohou", a tim nabjvali milosti a shromazd'ovali svuj poklad na nebesich.) Vidime, ze je to do puntiku to, co jsme vylozili. ZceIa tak, jak to lief Wesley. Ekonomicke uCinky velkych nabozenskych hnuti,jejichZ vliv na vjvoj hos� podarstvi spociva v jejich vychove k askezi, se dosta� vuji zpravidla az tehdy, kdyz uz eiste nabozenske na� dseni ptekrocilo vrchol a zacina roztavat ve sttizlivou vaedni praci. Kdyz nabozenske koteny pomaIu odu� mfraji a popouateji misto profannimu utilitarismu. �

261

Kdyz, podle slov Doedenovych, v lidove fantazii na­ misto Bonyanova "poutnika", ktery ve vnittni osame­ losti chvatal skrz , jarmark marnosti" do kralovstvi nebeskeho, nastoupi Robinson Crusoe, izolovany clo­ vek hospodar, konajicf misijni praci mimochodem. A kdyz uz se nastolila zasada "to make best of both worlds" (vest si co nejIepe v obou svetech), tu se pak jak rovnez posttehl uz Boeden - i dobre svedomi na­ konec pekne zafadi mezi zatizeni komfortnfho mes­ t'anskeho zivota, jak to pekne tika i nemecke prislovi: "Dobre svedomf mekky polstat." Co odkazala boutlive nabozenska epocha 17. stoleti sve utilitarske dedicce, bylo naramne dobre svedomf. Smele tekneme: svedomi pri vydeIavani penez, fari­ zejsky dobre; postaci, ze rna zakonnou formu. "Deo placere vix potest" ("To nestaci, aby se Bohu lfbilo") tato vJhrada zmizela beze zbytku. Povstal specificky burioazni etos povolani. Burzoazni podnikatel se mohl drat za svJm ziskem s presvedcenfm, ze je mu Huh milostiv a ze mu ztejme zehna, kdyz pfece nepi-e­ kroeil hranice formalnf korektnosti, kdyz nezil ne­ mravne a kdyz nespotfebovaval sve bohatstvi po­ horslive. A on se za ziskem drat mel. Sfla nabozenske askeze mu nadto zlskala peclive, svedomite, schopne delniky, pro nez byla prace uee­ lem zivota, tak jak to chce Buh. A k tomu ho uklidnila ujistenim,ze nerovne rozdEHeni pozemskych statku je dflem bozl proztetelnosti. Ze tim, stejne jako nerov­ nym rozdelenim sve milosti, Huh sleduje tajemne, nam nezname cile. UZ Kalvin pronesl vJrok, ze pokud bude "Iid" to znamena masa delniku a remeslniku udrzovan v chudoM, zustane poslusny Boha. Nizo­ zemci (Pieter de la Court a jini) pak vYrok "sekulari­ zovali" a prohlasovali, ze lidska masa pracuje, jen kdyz ji k tomu dohlini nouze. Takovato formulace jed­ noho ze zakladnich motivu kapitalisticke ekonomiky vplynula pak do proudu teorie 0 "produktivite" niz-

262

kyeh mezd. Tak se myslenee nepozorovane podsunula utilitarni interpretaee, zatimeo nabozenske koreny odumiraly. Zcela podle schematu vYvoje, jaky jsme zde pozorovali. Stredoveka etika trpela zebrotu a take primo glori­ fikovala zebrave rady. I svetske zebraky ehvalila, ze davali bohatym prilezitost k dobremu skutku almuz­ ny. Nekdy je dokonee radila mezi "stavy". Asketicke­ mu puritanstvi pripadla uloha, aby spolupracovalo na angliekem tvrdem zakonodarstvi proti chudine, ktere pfivodilo uplny obrat. A puritani se do toho pus­ tit mohli, protoze jejich sekty a prisne obce ve svem stredu zebrotu neuznavaly. Kdyz se vec brala z druhe strany, ze strany delni­ k il, pak se zinzendorfovskou pietistickou notou ne­ malo velebili delnici, kteff nehledf tolik na mzdu jako na to, aby Wi po prikladu apostolil. Primo se obdaro­ vali svatozari ucednikil Pane. Jeste radikalneji se po­ dobne nazory razily mezi novokrtenci. A tak je litera­ tura skoro vsech asketickyeh konfesl prosycena nazo­ rem, ze kdyz ten, komu zivot nedal jinou prilezitost, pilne praeuje i za nfzkou mzdu, je to tez neeo, co se Bohu tuze libi. K tomu nedodala protestantska aske­ ze vlastne nie noveho. Zato vydatne prohloubila tento nahled a opatrila jej necim, co nakonec rozhodlo 0 je­ ho opravdove uCinnosti: dodaia mu psychologickou pusobivost tim, ze prezentovala praci jako povoldni, jako nejlepSi a nakonec snadjediny prostredek,jak se ujistit 0 sve spase. Pfitom legalizovala vykorist'ovani teto specifieke pracovitosti, povysila totiz i podnika­ telovo vydeIavani penez na "povolanf". Snadno si pfedstavime, jak asi muselo popohanet produktivitu praee v kapitalistickem smyslu, kdyz cirkevnf kazen nutila prave nemajetne tffdy, aby si kralovstvf bozi dobYvali vyhradne plnenim pracov­ nfch povinnosti jakozto povolanim - a pffsnou askezi. Stalo se pffznacnym, ze moderni delnik povazuje p:r:a-

263

ci za "povohini" a ze podnikatel zase povazuje za sve "povolani" zisk. Tak bystry anglikansky pozorovatel, jako byl sir William Petty, ve sve dobe tuto tehdy novou situaei dobte vystihl: holandskou hospodatskou moe v 17. stoleti vysvetloval tim, ze tam jsou hojni "dissenters" (kalviniste a baptiste) a tihle lide ze vidf u praci a v pili povinnost k Bohu. Proti "organieke­ mu" spolecenskemu ztizeni v one fiskalne monopo­ listieke podobe, k jake se ptiklonilo anglikanstvi za Stuartoveu a zejmena v koncepci Williama Lauda proti tomuto spolceni statu a cirkve s "monopolisty" na kfest'anskosocialni platforme -, postavil puritan­ stvi, jehoz pfedstaviteIe vesmes patrili k vasnivym odpurcum takoue formy statem privilegovaneho ob­ ehodniho, nakladnickeho a kolonialniho kapitalismu a hajili si sve individualisticM pohnutky k racional­ nimu legalnimu zisku, dosahovanemu vlastni zdat­ nosti a inieiativou. A prave oni se rozhodujici merou podileli na budovani prumyslu, vznikajiciho casto proti svrchovane vlade a bez ni, kdezto statne privile­ govane obehodni podniky v Anglii brzy zase smahem zmizely. Puritani (Pryne, Parker) odmitali vsechny spolky s "dvoteniny a koncipisty" velkokapitalistie­ Mho razeni jako se spolecnosti mravne poehybnou, hrdi na svou lepsi mest'anskou obehodni moralku, kvuli niZ byli pravdepodobne prave onou vrstvou si­ kanovani. Jeste Daniel Defoe navrhoval pottit "dis­ sentery" bojkotem bankovni smeny a vypovedf depo­ zitnich vkladu. Rozdfl obou typu kapitalistieke akti­ vity provazel verne rozdfl nabozenstvL Jeste v 18. stoleti haneli protivnici nekonformni protestanty, ze maji "spirit of shopkeepers" (duch kramaru) a ze jsou zkazou staroanglickych idealu. Tady narazime i na rozdil mezi hospodarskym etosem puritanskym a zi­ dovskym; jiz tehdejsi soucasnici (Prynne) vedeli, ze burioaznf etos je ten purit:insky, ne ten zidovskY. Racionalnf vedeni zivota,zalozene na ideji povol6-

264

n( jedna z konstitutivnieh slozek moderniho hos­ podarskeho dueha, ale i modemi kultury - se zrodilo (to mel dokazat nas vYklad) z dueha kfesfanske askeze ... Myslenka, ze praee v novodobyeh povolanieh rna raz askeze, neni ostatne nova. 0 tom, ze soustredeni na specializovanou praci, eoz znamena ztratu fau­ stovske lidske vsestrannosti, je v dnesnim svete vu­ bee eenou za uCinne jednani, ze se tedy vzajemne podminuji "Cin" a "odtfkani" a ze bUrZoazni styl zivo­ ta rna tento zakladni asketieky motiv, rna-Ii byt prave stylem a ne bezstylovostf 0 tom nas ehtel pouCit i Goethe na vreholu sve zivotni moudrosti v "Leteeh vandrovnieh" a ke konci zivota ve ,,Faustovi". Pro ne­ ho znamenal tento poznatek trpke rozlouceni s dobou plneho a krasneho lidstvi, ktere se uz v nasi civilizaci nevrati,jako se nevrati rozkvet starovekych Athen. Puritani povolanf mit chteli my uz ho mit mus(­ me. Nebot' jakmile se prenesla askeze z mnisskyeh eel do obcanskych zamestnanf a zacala ovIadat svetskou moralku, pomahala svym podilem budovat ohromny vesmir novodobeho ekonomickeho radu, technicky a ekonomieky podmineny meehanizovanou strojovou vyrobou, ktery dnes neodolatelne vnutil zivotni styl vsem, kdo se do jeho zajeti narodili - nejenom tern, kdo jsou primo Cinni ve vYdelecnem zamestnanf -, a patme ho bude vnueovat tak dlouho, dokud nebude spalen poslednf cent fosilnich paliv. Baxter si myslel, ze starost 0 hmotne statky bude na ramenou jeho sva­ tych spoCivat jen jako lehky pIastlk, ktery se da kdy­ koli odhodit. Sudba vsak ucinila z plastiku oeelovy krunyr. Askeze zacala ptebudovavat svet a prosazo­ vat se v nem. A hmotne statky tohoto sveta nabjvaly stale duraznejsi a nakonec nezdolne moci nad clove­ kern, jako nikdy drive v dejinach. -

* Weber se odvolava te� na traktat Benjamina Franklina, kterym se zabYval na jinem mfste BVe stu die.

265

Dnes z toho oceloveho pancite duch puritanske as­ keze vyprchal - kdo vi, zda navzdy? Vitezny kapita­ lismus jiz konecne stoji na mechanickych zakladech a tuto podporu nepotrebuje. I ruzova nalada osvice­ nosti, jeji smave dedicky, uz patrne definitivne vy­ bledla a jako strasidlo ideje kdysi nabozenske obchazi nasim zivotem "povinnost k povoIani". Kde se jiz toto "plneni povinnosti" neda vztahnout k nejvyssim hod­ notam duchovni kultury anebo kde se naopak uz pro­ ste nepocit'uje jako hospodatske pi'inuceni, tam o nem uz clovek neuvazuje vubec. V zemi, kde se nej­ vic rozpoutalo, ve Spojenych statech, rna dnes honba za ziskem, zbavena nabozenskeho smyslu, tendenci spajet se se soutezivymi vasnemi, ktere jf neztidka dodavaji charakter sportu. Nikdo jeste nevi, kdo v tomto nasem krunyn bude jednou vezet a zdali se vynoti na konci kolosalnfho v;Yvoje zcela nova proroctvi Ci mohutne vzktiseni sta­ rych myslenek a idealu, anebo snad - kdyz nic z toho - zmechanizovana zkamenelost vysnorena nejakym ktecovitym zdanim dulezitosti. Pak by se "poslednfm lidem" teto kulturni epochy nejspfS mohla stat prav­ dou slova: "Odbornici bez ducha, pozivaci bez srdce a tyto nuly si namlouvaji, ze vystoupily na vrchol lid­ stvf, dosud nikdy nedosazeny." Tim vsak zabtedame do hodnoceni a do viry. V his­ torickem pojednani bychom se toho meli vysti'ihat. Ukolem by melo byt spise neco jineho: po tom, co jsme svou skicou nacrtli, zjistit, jak racionalni asketismus pusobi i na obsah socidlne politicke moralky, tedy na zpusob organizace a fungovani socialnfch titvaru od nepocetne kliky az po stat. Pak by bylo treba analyzo­ vat jeho vztah k humanistickemu racionalismu, k je­ ho zivotnim ideahlm a kulturnimu pusobeni, a dale k v;Yvoji filozofickeho a vedeckeho empirismu, k tech­ nickemu pokroku a ke statkum duchovni kultury. Dale by bylo pottebne historicky sledovat cestu racio-

266

milnfho asketismu od stredovekych mibehu ke svet­ ske askezi az k jejfmu rozplynutf v ciry utilitarismus, a to na jednotlivych uzemich, kde se rozsitila asketic­ ka religiozita. Pak teprve muzeme zmefit kulturni vyznam asketickeho protestanstvi v pomeru k jinym plastickym elementum moderni kultury. My jsme se zatim pokusili jen v jednom, bye vyznamnem bode najit motivy jeho utvarenf a pusobenf. Nyn! by k tomu mel pristoupit vyklad,jak byla pro­ testantska askeze, jeji vznik a jeji povaha, naopak ovlivnena souhrnem socirunich a kulturnich podm!­ nek, zvIaste tez ekonomickych. Moderni clovek si i pri nejlepsi vuli nebYva schopen ptedstavit, jak pronika­ vy vyznam kdysi melo pro zpusob zivota, kulturu a pro narodni povahu nabozenske vedomf. Avsak pro­ to bychom nechteli nahradit jednostranny "materia­ listicky" kauzruni vyklad kultury a dejin stejne jedno­ strannym vykladem spiritualistickym. Moine jsou oba. Ale nemini-li se jako hledisko, nybd jako jediny zaver zkoumani, zadny z nich neposlouzi historicke pravde.

267

SvETOVA NABOZENSTVI

A HOSPOnA.RSKA ETIKA

PNklon zidovstvi ke svetu

Postoj Zidu, katoliku a protestantskjch puritanu k vydelecne cinnosti* (W.

u.

G., str. 367-368)

K m'ibozenstvfm, jez se ptizpusobila nebo aspon pri­ klonila ke svetu, patn zidovstvf ve sve poexilove, hlavne talmudove forme. Jestlize neco zamitalo,tedy ne svet, ale jen poradi prav, ktere v nem platilo. Po­ vezme si nejdnve 0 jeho celkovem stanovisku. To zaslibeni, jez Jahve Zidum ptipovedel, bylo cel­ kern vzato zaslibeni zde na zemi. Kontemplativni ne­ bo asketickY litek ze sveta byl u nich zjevem jen vYji­ mecnym, podobne jako v cinske religiozire anebo v protestanstvf. Od puritanu se lisili (relativne, tak jako ve vsem vsudy) tim, ze systematicka askeze u nich chybela vubec. ,,Asketicke" prvky ve vite ra­ nych ktest'anu nepochazeji ze zidovstvi, ale shledava­ me je :erave u pokftenych pohanu Pavlovy misie. Plni-li Zide "Zakon", nen! to askeze, tak jako neni askezi, kdyz plni ruzne ritualni normy a nektera ta­ bu. K bohatstvi nebo tteba k sexualnimu zivotu nema toto nabozenstvi nikterak asketicky postoj, rna spise postoj vyslovene naturalistickY. Bohatstvi je dar bozi a ukajenf sexualnfho pudu, samozrejme v zakonne forme, nelze zavrhovat; dokonce neni-Ii nekdo v pti­ merenem starf zenat, je talmudu skoro mravne pode* Tato a daIs! dye stati jsou vYiiatky z rozsahleho vsestranm1ho vjkIadu sociologie nl:lbozenstvi. Z dilciho pojedruini 0 zidovske hospodatske etice pak vypouStime poukazy k postojilln, v nieM se zidovstvi neliSI od jinych nabozenstvi, anebo ktere nemaji k rema­ tu pffmy vztah.

268

zI'elY . . . Omezujici ptikazy, ktere cituje Sombart, zu­ stavaji pozadu za katolickou kazuistikou 17. stoleti a maji analogie v ruznych jinych zakazech platicich jinde. Nenucene uzivat zivota, dokonce i luxusu, neni zakazano, pokud se ptitom dodrZuji pozitivni zakazy a tabu "Zakona". Ovsem pachat socialnf bezprav{ pro­ ti duchu Mojzisova zakona na zidovskych souvercich, k cemuz leckdy ziskavanf bohatstvi svede, anebo za­ stavat zakon laxne ci dokonce pohrdat zpupne ptika­ zanim a tim i Jahvovym zaslfben!m - pied tim bo­ hace varuji proroci, zalmy, piislov! i pozdejsi vYroky. Neni snadne odolat pokusenim pochazejfcim z bohat­ sty!, avsak tim je to prllve zasluznE:ljsl. "Chvala boha­ temu, jenz je shledan spravedlivYm." Protoze zde nen! idea predestinace ani podobne pu­ sobfci piedstavy, nemuze se ovsem uspech ve vydelec­ nem podnikan! hodnotit ani jako znak "osvedceni" cloveka, jako se hodnoti nejvice u kalvinistickych pu­ ritanu, do jiste miry vsak (jak poznamenava napt. John Wesley) ve veskerem asketickem protestanstvi. Pi'ece vsak ani Zidum nen! vzdalena myslenka, ze ve zdarnem vydelku lze spattovat znameni, ze to tak Buh milostive zafidil, jako ostatne nen! takova mys­ lenka cizi religiozite cinske, laickym buddhistum a vubec vsem nabozenstvim na svete, ktera se sveta nezh'kaji. Tim vic to vsak plati 0 nabozenstvi, jez rna pted ocima zvIastni zaslibeni od nadpozemskeho Bo­ ha i zase velmi viditelna znameni jeho hnevu vuci narodu, ktery si piece vyvolil. Zisk dosazeny pti za­ chovavani bozich ptikazani se musi bezpochyby hod­ notit jako symptom, ze se tak Bohu zalibilo. Avsak oproti puritanovije (zbozny) vydeIavajic1 Zid ve zcela jine situaci, a to rna prakticke dusledky v dejinach zidovstva. Jake tedy? Polemizujeme-li proti Sombartove duchaplne kni­ ze, nemuzeme vazne popirat, ze se zidovstvo znacne podilelo na rozvoji kapitalistickeho hospodarskeho

269

systemu v novoveku. Jenom musfme tuto Sombarto­ vu tezi ponekud uptesnit. Co speci{ickeho vykonali Zide v ekonomice ve sttedoveku a v novoveku? Pujco­ vali penize, pocinaje zastavarnou a konce financova­ nim velkych statu; obchodovali s nekterymi druhy zbozi, ptevazne jako mall kramati a putujici kupci a zvlaste jako obchodnici s venkovskymi produkty; zcasti se zucastnili i velkoobchodu a zvlaste obchodu s cennymi papiry, oboji specialne na burze; byE pene­ zomenci a zprostredkovavali prevody penez, jez s tim obvykle souvisi; byli financhflry valek a zakladani ko­ loni!; najimali si dane (samozrejme ne ty, ktere jim byly zapovezeny, napt. mezi Rimany), pusobili jako banken a emisni financnici vseho druhu. Modernimu zapadnimu kapitalismu (na rozdil od antiky, od stte­ doveku, od minulosti vychodoasijske) jsou nektere {ormy takovYch obchodu (a to formy velmi dulezite) vylozene vlastni, pravne i ekonomicky. Po pravnf strance- cenne papiry a kapitalisticke formy sdruzo­ vani, ty vsak nejsou specificky zidovske provenience. Zide je zvlastnfm zpusobem nove uvadeli na Zapade, ale maji pocatek na Vychode (v Babylonu) a odtud byly prejimany. Jsou puvodu helenistickeho a by­ zantskeho, zidovske byly teprve zprostredkovane a mimoto vetsinou spolecne Zidum a Arabum.

(W.

u.

G., str. 369-370)

Ale hlavne - v soupisu zidovskych ekonomickych ak­ tivit chybi, ne sice uplne, ale ptece citelne to, co je pro moderni kapitalismus prave nejptiznacnejsf: organi­ zace prumyslove prace, domacke vYroby, manufaktu­ ry, tovarny. Jak to, ze v dobach, kdy se daly ziskat (za odpovidajici uplatu) kralovske a knizeci patenty a privilegia a kdy se otvfralo dosti oboru Cinnosti ne­ zavislych na cecha.ch a v nichZ se mohl zakladat pru­ mysl- a v ghettech byla takova masa zidovskeho pro-

270

letarhitu-, jak to, ze pri tom zadny zbozny Zid nepri­ padl na myslenku vybudovat se zidovskym zboznym pracovnictvem v ghettu prumysl pnive tak, jak to zbozny podnikatel puritansky zandil se zboznymi delniky a remeslniky krest'anskymi? A jak to, ze z pudy sirokych vrstev stradajicich zidovskych reme­ slniku az k prahu nejnovejsi doby nepovstala vy­ znamnejsi specificky modemi, tj.prumyslova burzoazie vyuzivajicf praci Zidu? .. Ano, nechybela ona typicka hospodaiska mentalita, jez je odedavna vlastni vsemu obchodnictvu, antickemu, vychodoasijskemu, indickemu, stredovekemu evropskemu, drobnym kra­ marum, velkym peneznikum. Yule a pohotovost vy­ uzit bez rozpaku kaMe pnlezitosti k vgdelku, "pro gros dat si i koleno vrtat". Tim se opravdu Zide silne vyznaeovali, ale to ma prave daleko k tomu, eim se vyznaeuje moderni kapitalismus protijinym kapita­ listickym epocham. To, co je specificky nove v modemim hospodarskem systemu, co je specificky nove v modernim hospodar­ skem mysleni, neni specificky zidovske. Zakladni pnCina je nakonec v tom, ze Zide a jejich nabozenstvi nesou osudovou peeet' naroda pariu. Za­ prve tu byly Ciste vnejsi obtize, jez jim ztezovaly ucast na organizaci prum�slove prace - pravne i fakticky prekerni postaveni Zidu, jake nevadi tak dalece ob­ chodu a zvIaste peneznictvf, ale vadi racionalnimu stabilnfmu prumyslovemu podniku s fixnim kapita­ lem. A pak ta vnitrni situace eticka. Zidovstvo, narod pariu, praktikovalo dvoji moralku, jak to odjakZiva v hospodafstvi v kazde spolecnosti bYva. Co je "mezi bra try" hanebnost, je vuCi cizimu dovoleno. Zidova monHka vuci druhym Zidum je nesporne naskrz tra­ dicionalnf, vychazi z aspirace, "aby se uzivili", a v tom smyslu take - jak Sombart zajiste pnivem poukazuje - udfleli rabini koncese, a to wz pro obchodnf jednani mezi Zidy. Sice se nekdy ustoupilo mravni laxnosti,

271

avsak ti, kteri toho snad vyuzili, nedostali hlavnim pozadavkum zidovske etiky. N aproti tomu oblast hos­ podarskeho chovani k cizim tvorila vedle veci, jez by­ ly mezi Zidy zapovezeny, sferu eticky indiferentni. Takova je prapuvodni hospodarska etika na celem svete u vsech narodu. Ale to, ze v tomto spolecenstvi zustala trvalou, bylo Z idovi, jemuz byl cizinec uz ve staroveku skoro vsude "nepritelem", proste samozrej­ me.

(W.

u.

G., str. 370-371)

Rozdilna situace katoliku, Zidu a puritanu pn hos­ podarskem vydelku se da souhrnne vystihnout asi takto: Pravoverny katolik se pfi vydelavani penez pohy­ boval neustale ve sfere anebo na hranici takoveha chovani, ktere je zcasti hffchem proti papezskym ustanovenfm a muze jej jen jakz takz rozhresit zpo­ vednice anebo pnpustit laxni moralka; zcasti je tuze povazlive, zcasti pnnejmensim neni bohulibe. Zbozny Zid pfi vydelcfch nevyhnutelne up ada do situace, kdy by mel Cinit veci, ktere jsou mezi Zidy primo protizakonne, anebo povazlive porusuji tradici, a odpustitelne jsou jen pn jejf laxni interpretaci, pfi­ pustne jen vuCi cizinci, nikdy vsak neopatrene pozi­ tivni etickou zmimkou. Nanejvj1s tu jeho eticke cho­ vani pouze odpovida obvykle prumernosti a neni for­ maIne proti Zakonu; Buh ho dovoluje, ale moralne zadnou hodnotou nenf. Na tom se prave zakIada tvr­ zeni, ze u Zidu je pry nizky standard zakonnosti, a je­ nom potud je pravdive. Kdyz Buh tvuj obchod koruno­ val uspechem, muze to bYt sice znamenim, zes nevy­ konal zrovna nic zakazaneho a najinych dejistich zi­ vota jsi bozf prikazani plnil. Stezi se vsak mMe Zid specificky modernim hospodarskym vydelecnym pod­ nikanim nejak eticky zaslouzit.

272

Tohle vsak je naopak ptipad zbozneho puritana. Ten vede racionalne metodicky veskere sve zivobytf a "podnik", ne snad ze by si ptikazani vykladal laxne, anebo ze by snad praktikoval dvoji moralku, anebo ze by snad v oblasti etickych zakazu provozoval neeD eticky indiferentniho. Naopak vede si tu s tirn nejlep8im svedomim, ze se pnive takto a timto pravne i vecne legitimuje pred sebou samym i v lune sve obce a ze jeho podnikani je absolutne, ne relativne, sprav­ ne a ctnostne. Z adny vskutku zbozny puritan by - tot' se vi nepovazoval za bohuliby peniz ziskany v zasta­ vame nebo vyuzitim partnerova omylu (coz by pro Zida bylo myslitelne vuci cizinci), handlftstvim a each­ rem, ueast! na politicke a kolonialni loupezi. Pevna cena, absolutne vecne, bezpodminecne legalni ob­ chodni jednani s kymkoli, bez chamtivosti po pene­ zieh, takto se osvedcovat lidem, takze u tebe kupuji prave bezbozni a ne jen bratri, a ty bohatnes - prave o tom veri kvakeri a baptiste, ze se tak osvedeuji pred Bohem.

(W.

u.

G., str. 374)

Ne zbozni, pravoverni Zide, ale reformni Z ide odpadli od ortodoxie - dnes jsou to napr. chovanci educational alliance - a konecne Zide pokrteni byli fakticky ab­ sorbovani puritanskymi narody, specialne America­ ny. Drive snadno a jeste dnes pres vsechny zmeny dosti lehce, az rozdily mizi beze stopy. Kdezto v Nemecku po mnoho generaci zustavaji jen "asimilovanymi Zidy". I v tom se projevuje skutecna "ptibuznost" puritan­ stvi a zidovstvi. Avsak na puritanstvi je nezidovske prave to, co ho kvalifikovalo k jeho uloze v rozvoji hospodatske mentality, a tim i k te recepci zidov­ skych proselytu, ktera se nepodatila narodiim jinak nabozensky orientovanym.

273

Buddhismus

(W.

u.

G., str. 377-379)

Nejkrajnejsfm protip6lem proti svetske etice asketic­ keho protestanstvi je mysticka koncentrace na vnitt­ ni osvlceni, kterou vyznaval piivodni stary buddhis­ mus. I ona je racionalni etikou v tom smyslu, ze uci neustale bdele ovladat vsechny ptirozene pudy, avsak se zcela jinym cHern. Nejde jf jen 0 vykoupenf z hffchii a z utrpenf, ale 0 spasu z pomijejfcnosti viibec, z ,,ko­ lobehu" karmove kauzality, 0 dosazenf vecneho klidu. J en to je a m ilze byt skutecnym cHern lidskeho jedin­ ce. Neexistuje predestinace, ale neexistuje ani bozf milost, modlitba, bohosluzba. Karmalni kauzalita kosmickeho mechanismu odplat udeluje automaticky premie a tresty za kazdy dobry Ci spatny skutek, vzdy tedy na vymezeny cas a vzdy znovu. Dokud zizeii po zivote pud! jedince k jednani,musf plody sveho jedna­ ni chutnat ve stale nOvYch zivotech z bytf zvffeciho, lidskeho i nebeskeho a vytvaret si nove sance pro bu­ doucnost. Nejslechetnejsi entuziasmus i nejspinavej­ sf smyslnost ho vedou vZdy znovu do tohoto fetezce individuacf (cemuz se velmi nespravne ffka "stehova­ ni dusi", vzdyt' buddhisticka metafyzika nezna zad­ nou dusi), dokud nen! absolutne vyhlazena "zfzefi." po zivote pozemskem i nadpozemskem - tomto i onom, dokud neskonci tento bezmocny zapas 0 vlastni indi­ vidualni existenci se vsemi jejimi iluzemi, hlavne s iluzi 0 jednotne dusi a "osobnosti". Jakekoli ucelne jednani - krome vnitfnf cinnosti soustfedene kontemplace,jez zbavuje ducha touhy po svete - a jakekoli spojenf s nejakymi svetskymi zaj­ my vzdycky jen odvadf od spasy. Dosahnout spasy je vsak dano jen nemnohym z tech,kdo se rozhodli - bez majetku, bez narokii, bez prace (vzdyt'prace je ucelne jednanf) cili zebrotou vandrovat bez ustani, krome obdobi velkych dest'il,prerusivse vsechna osobni pou-

274

ta k rodine a ke svetu - plnit ptedpisy prave cesty (dharma), a dojit tak dIe mystickeho osviceni. Kdyz k tomu dospeji, dostavi se ve velike radosti a neznem bezptedmHnem pocitu lasky, jez ji provazi, nejvyssi pozemska blazenost a ta ptechazi do vecneho spanku beze snu, do nirvany. Vsichni ostatni, hledi·li na pte· depsana pravidla a vysttihaji·li se tezkych htichu, mohou si polepsit sance do onoho budouCllO zivota v nove individuaci, jez se jim dIe karmove kauzality zase kdesi sklada, protoze nemaji dosud vyrovnano eticke konto a zizeii po zivote si jaksi doposud "neod· reagovali". Prava vecna spasa jim vsak dosud zustava uzavtena. Toto jedine smetovani, dusledne prchajici ze sveta, naprosto nevede k nejake hospodarske ci socialni ra· cionalnf etice. Univerzalni "soustrast" objimajici vsechny tvory racionalni dusledek solidarity vsech zivYch, a tedy pomijivYch bytosti -, vytvatena spolec· nym podrobenim karmove kauzalite, a psychologicky vJron mystickeho, euforickeho univerzalnfho a ne­ kosmickeho vnimani zivota nevedou k racionalni <:in­ nosti, ale odvadeji od nL Buddhismus patti k tern naukam 0 spase,jake dri­ ve i pozdeji hojne plodil intelektualismus vrstvy vznesenych indickych laickych vzdelancu a je jen je­ jich nejduslednejsl formou. Tak, jak ponechava na samotnem jedinci chladne a pysne vysvobozeni z existence, nemohl se nikdy stat masovou virou. Mimo kruh vzdelancu zapusobil, jen pokud se spojil s mohutnou prestizi, jake zde odedavna pozfval "sra­ mana" (asketa) a jez mela rysy prevazne magicke a antropolatricke. J akmile se buddhismus stal misij­ llim "lidovym" nabozenstvim, zmenil se v nabozen­ stvi mesiasske, jeho karma davala nadeji na odplatu na onom svete, ktera se zarucuje naboznymi prakti­ kami, kultem a svatostmi. Tato vira jevi pochopitel­ nou tendenci ptejimat do sebe magicke predstavy.

275

V samotne Indii podlehla ve vyssich vrstvach rene­ sanci fllozofie spasy stojici na pude ved, v masach ustoupila konkurenci hinduistickych mesiasskych nabozenstvi, zejmena ruznym formam visnuismu, tantristickemu carovani a orgiastickym religi6znfm mysteriim, hlavne poboznostem bhakti (bozi laska). V lamaismu se buddhismus stal religiozitou Ciste mnisskou, jeji nabozenska moc nad teokraticky ovla­ danymi laiky rna charakter veskrze magickY. Kdyz se buddhismus rozsitil ve vychodni Asii, velice zmenil svou puvodni povahu, konkuroval zde cinskemu tao­ ismu a v rozmanitych kombinacich se s nim knzil. Stal se specifickou lidovou virou, zfrajici z pozemske­ ho zivota a z kultu ptedku do zahrobf a nabfzejici milost a vykoupeni. Avsak ani buddhisticka ani taoisticka ani hinduis­ ticka vira neobsahuje podnety k racionalni metodice ziti. Ta posledne jmenovana je vubec tak nesmfrne tradicionalnf, jak jen muze vira tradicionalni byt, je nejduslednejsim mibozenskym zduvodnenim "orga­ nickeho" pojeti spolecnosti a povYtce bezpodmfnec­ nou obhajobou daneho rozdeleni moci a stestf. To po­ dIe ni vyplJ'va z mechanicke proporcionalni odplaty za viny a zasluhy, jez si ucastnik ptinesl ze sve pted­ chazejici existence. Vsechny tyto asijske prostonarod­ nf religiozity ponechavaji prostor pro "yJdelecnost" kramare i pro "obZivu" remeslnika i pro tradicionalis­ mus rolnika. Mimoto dovolujf, aby se ubfraly svou cestou i fllozoficka spekulace i konvencni stavovsky zivotni styl privilegovanych vrstev, ktere nabyly v Ja­ ponsku razu feudalniho, v Cine patrimonialne byro­ kratickeho, a tedy silne utilitarnfho, v Indii zcasti ry­ tftskeho, ZC3.sti patrimonialnfho, zcasti intelektual­ skeho. Zadne z techto nabozenstvi n€!muze do sebe pojmout nijake motivy a podnety k racionalnimu etickemu formovani lidskeho "sveta" dIe bozskeho za­ kona. Pro vsechny byl tento svet spis necim napevno

276

danym, nejIepSim ze vsech moznych svetu. A pro nej­ yYsostnejsi typ verfdch - pro mudrce zustavala jen volba: budto se ptizpusobit "tao", jez je vyrazem ne­ osobniho, jedineho bozskeho radu tohoto sveta, anebo se prave naopak cinem vysvobodit z jeho neuprosne­ ho kauzalniho ztetezeni do jedineho vecna - do be­ zesneho spanku nirvany. Na pude vsech techto nabozenstvi existoval kapita­ lismlls. Totiz prave takoyY, jaky zname z evropske antiky a ze zapadnfho stredoveku. Avsak neexistoval v nich yYvoj ani naznaky smefovani k modernimll ka­ pitalismu, a uz vubec ne "kapitalisticky duch" v tom smyslu, v jakem patti k asketickemu protestanstvi. Vzdyt' by bylo jako pest na oko, kdybychom ptisuzo­ vali indickemu nebo cinskemu nebo islamskemu kupci, kramati, femeslnikovi, kulimu i jen spetku te "ziskuchtivosti", jez je vlastnf protestanskemu. Te­ mer pravy opak je pravdou: pro protestansky purita­ nismus je prave pfiznacne, ze eticky "ziskuchtivost" brzdf. V AsH se nenachazela ani stopa po necem takovem. A nic nedokazuje, ze by tento rozdil zpusobovalo snad menSi ptirozene "nadani" k technickemu a ekonomic­ kemu "racionalismu". Dnes si vsechny tyto narody nechavajf importovat prave tento "statek" jako nej­ dulezW�jsf vyrobek Zapadu. Pfekazky nelezf v rovine schopnostf a chteni, ale v danych tuhych tradicich, tak jako u nas ve sttedoveku. Pokud v tom nehraji roli take podmfnky ciste politicke (vnitfni strukturni formy vlady, 0 nichZ mluvime jinde), musime hledat pffcinu zejmena v nabozenstvi. Pouze asketicke pro­ testanstvi vybrousilo magii, nadpozemske hledanf spasy a inteIektuaInf kontemplativni "osviceni" do vrcholne formy, jen ono vytvotilo motivy, aby clovek hledal spasu pili v pozemskem "povolani", v jeho me­ todicky racionalizovanem yYkonu v protikladu k pfisne tradic!onalnimu pojetf povolani v hinduis-

277

mu. Asijske Iidove religiozite zustaval svet velikou earodejnou zahradou, v niz se prakticky orientujeme a zabezpecime pro tento i pro onen svet uctivanim nebo zaklinanim "duchu" anebo ritualni, idolatric­ kou, sakramentalni peel 0 spasu. K racionalnf meto­ dice zivota nevede cesta z konfucianskeho pnzpuso­ beni svetu, ani buddhistickeho odmitani sveta, ani z islamskeho podmaneni sveta, ani z parijskych na­ deji a parijskeho ekonomickeho prava stareho zidov­ stvi, nevede ani z magicke religiozity asijskych nein­ telektualu.

Rane kfest'anstvi

(w. u. G., str. 379-381) Take druhe nabozenstvi, jez svym zpusobem "odmita svet" - stare kfesfanstv! , provazi na cestu magie a vira v demony. Jeho spasitel je ptedevsim mag. Je­ ho specificke sebevedomi se opira 0 magicke charis­ ma, jake se uz nikdy neobjevi. Zvlastnost mu dodalo jednak ono ve svete ojedinele zaslibeni zidovstva objevilo se prave v epose intenzivniho ocekavani me­ siase -, jednak povaha zidovske viry, ktera mela vy­ soce intelektualisticky charakter biblicke ucenosti. Krest'anske evangelium pak vzniklo jako kazani ne­ intelektudla neintelektualum, "chudym duchem". "Zakonu", z nehoz nechtel vynechat jedine pismeno, rozumel tak,jak mu obvykle rozumeji a jak si ho k po­ trebam sveho povolani uzpusobuji prostf a neueenf, venkovsti a malomeststi vend, na rozdil od helenizo­ vanych bohacu a prominentu a od kazuisticke virtuo­ zerie ucenych zakonfku a farizeju. Vetsinou volneji, mirneji, to zejmena v ritualnich ptedpisech, zvlaste ve sveceni soboty, v necem zas ptisneji, napt. ve sta­ novisku k rozvodu manzelstvf. A zda se, ze jakoby ptedehrou k pojetf Pavlovu bere pozadavky Mojziso-

278

va zakona tak, jako by staCily jen htiSnym, jen zdan­ live zboznym. Rozhodne s touto pointou stavel nekdy Jezis proti stare tradici sve vlastni zakony. Avsak sve sebevedomi, sve vedomi, ze je s bozskym patriarchou zajedno a ze cesta k Otci vede skrze ne­ ho, necerpal snad z nejakeho "proletarskeho in­ stinktu". Jeho sebevedomi prystilo z toho, ze on, v pfsmech neuceny, je nadan charismatem pana nad demony a mocneho kazatele, vice nez kterykoli z ucencu a farizeju. On prece umi poroucet demonum tam, kde v neho lide ven,jen tam,nikde jinde, pak ale i u pohanu. To, ze se vsak s touto virou, ktera mu dodava carodejnou moc, nesetkava v rodnem meste, ve sve rodine, u bohatych a vznesenych v zemi, u ucencu a zakoniku, ale jen u chudych a utistenych, u celniku, u hnsnfku, ano, i u rimskych vojaku -, to nikdy nezapomnel a to bylo rozhodujici slozkou jeho mesiasskeho vedomi. Proto nepochybne zaznelo jeho "heda!" nad galilejskYroi mesty, proto i ona zlostna kletba nad zarputilym ffkovnikem, proto vzdy znovu problematizoval vyvolenost Izraele,proto zpochybiio­ val vyznam chramu, proto zavrhoval farizeje a ucen­ ceo Dva hfichy ma JeW; za absolutne smrtelne. Je­ den, to je "htich proti Duchu", ktery pachaji uceni, kdyz pohrdaji charismatem jeho nositele. Ten druhy htich: kdyz se tekne bratru "bIazne!" - nebratrska povysenost intelektuala nad "chudymi duchem". Ten­ to antiintelektualisticky hrot, toto zavdeni heIenis­ ticke a rabfnske moudrosti, to je jediny "stavovskY" a velmi specificky prvek v jeho pusobenL Jeho zvest ostatne nenf zvesti pro kazdeho, pro vsechny slaM. Zajiste,to jho je lehke, ale jen tem, kdo dovedou byt zase jako deti. Popravde klade tezke po­ zadavky, a pokud jde 0 spasu, v te je ptisne aristokra­ tickY. Vubec si nemyslf, ze bozl milost je univerzalni, to popfra celym svym ucenim. Nemnozi jsou vyvoleni, uzkou branou prochazeji ti, kdo Cinf pokanf a veri

279

v neho. Ty ostatni zatvrdi a zatemni sam Buh, a jsou to pnrozene prave pysni a bohati, kdo propadnou ta­ kovemu osudu. Nebylo to po jinyeh prorocieh nie no­ veho, vzdyt' uz i starozidovske proroetvi tvan v tvar moenym tohoto sveta videlo, jak mesias eoby kr:3.l vjizdi do JeruzaIema na soumaru ehudyeh. Nejde vubee 0 pozici "soeialni". Jezis jida u zamoz­ nyeh lidi, ktere vsak maji "zakoniei", ptisni vyznavaci Zakona, za ehamrad'. I bohatemu mIadenci radi roz­ dat bohatstvf jen pro prfpad, ze by ehtel byt "dokona­ lym", to jest jeho ucednikem. Samozrejme, to by preee predpokladalo, ze rozvaze vseehny svazky se svetem, s rodinou a take s majetkem: tak je to i u Buddhy a jinyeh podobnyeh proroku. Ale ovsem, lpet na "ma­ monu" - i kdyz u Boha je moine vseehno -, to b.vva jedna z nejvetsieh prekazek zaehrany do kralovstvi boziho. Odvadf to od naboienske spasy, na niz vseeh­ no zalezi. Nepravi se sice vyslovne, ze to vede k ne­ bratrskemu smysleni, ale ta myslenka je nasnade. Ptikazani, jez Jezis hlasa, v soM nesou i onu odvekou etiku sousedske pospolitosti drobneho lidu: pomahat si v nouzi. Vsechno je to, ovsemze, usoustavneno v etiku bratrske lasky, jez se "univerzalne" vztahuje na kazdeho, kdo je nas "blizni", a vystupnovano v akosmickou paradoxii vetou, ze odplaeet bude jen Buh. Bezpodminecne odpoustet, bezpodminecne davat, bezpodminecne milovat i nepratele, bezpodminecne prijimat bezpravi, neodporovat nasilfm - tyto poza­ davky nabozenskeho heroismu jsou snad produktem mystiekeho akosmismu lasky. Ale nesmime prehled­ nout, jak se nam casto stava, ze se vzdy kladou ve spojeni se zidovskou ideou odplaty. Buh odplati, po­ msti, odmen!, proto at'to necini (slovek a at'se nepysni svYmi dobrymi skutky, vzdyt'to by si bral svou mzdu predem. Aby si nahromadil poklady v nebi, at'pujcuje i tomu, kdo mu mozna nie nevrati - jinak by to prece

280

nebyla zasluha. Se spravedlivYm narovnanim osudu se operuje napr. v legende 0 Lazarovi i na jinych mis­ tech. Prave proto je bohatstvi nebezpecnym darem. Ale hlavne: 0 svet a 0 jeho zaIezitosti vubec nejde. Jiz zahy sestoupi na zem kralovstvi nebeske, ptijde kra­ lovstvi bez trampot a hnchu, toto pokoleni nezemre, aniz by ho spatrilo. Prijde to jako zlodej v noci, ano, vlastne se jiz mezi lidmi ohlasuje. Nelpete na bidnem mamonu, ale ziskavejte si jim pratele. Davejte dsafi, co je dsarovo - cozpak na takovych vecech zalezi? Modlete se k Bohu 0 dnesni chIeb a nestarejte se o zitrejsf den. Pnchod kralovstvi neuspiSite lidskjm konanim. Pfipravujte se vsak na to, ze prijde. A tu se pak - ackoli se zakon formalne nerusi - vsechno po­ vjtce smrst'uje v jedinou myslenku, cely obsah Zako­ na i proroku se ztotoziiuje s prostjrn prikazanlm lasky k Bohu a k bliznimu a dodava se velice zavazna veta: prave smysleni se pozna podle plodu, podle toho, jak se osvedcl. Kdyz pak vend zachvatila vidina zmrtvychvstani zajiste asi pod vlivem velmi rozsifenych spasitel­ skych mytu -, mocne propukia pneumaticka charis­ mata (kult Ducha svateho), vytvofila se obec v cele s Jezisovou rodinou, jez pfedtim nevetila, a ptiEilo ob­ raceni Pavlovo s jeho rozhodnymi nasledky -, tu pod­ lehla parijska religiozita, navazovalo se vsak na stara proroctvf a zacala misie mezi pohany. Obcfm v misij­ nich uzemich zbjvalo jedine rozhodujici stanovisko ke "svetu". Jednak meli ocekavat Jeho opetovny pfi­ chod, jednak chvalit charismaticke dary "Ducha". Svet zustane, jaky je, dokud Pan nepfijde. Jedinec at' zustane postavenim i "povolanim" (kleros) poddan vrchnosti, byt' po nem i zadala i htich.

281

Konfucianismus ve srovnani s protestantskym puritanstvim

(G. A. R., 532-535) Pro cinskeho konfuciana, jak vyslovne uci jeden za­ chovany v;Yrok zakladatele jeho nauky, bylo bohatstvi dulezitym nastrojem, aby mohl zit ctnostne, to zna­ mena radne, a aby se mohl venovat sebezdokonalova­ nf. "Necht' zbohatnou" - to byla odpoved' na otazku, jak lidi polepsit. Teprve pak budou moci zit, ,jak se sluM". Pro evangelickeho puritana byl nezadanym nasled­ kem, ale dulezitym symptomem ctnosti zisk; utracet vsak ziskane bohatstvi na konzum, to bylo totez jako hrisne uctivat madiu a oddavat se svetu. Konfuciani ziskem nepohrdli, ale jevil se jim jako neco nejisteho, procez jim hrozil rusit velebnou rovnovahu duse. A pracovat v nejakem povolani - to jim zase hrozilo duchaprazdnou specializacf. Specialisty konfuciani prilis kladne nehodnotili, vadil jim uz jejich spolecen­ skY utilitarismus. Vzdyt' prece - a to je hlavni vec "uslechtily clovek" neni "nastroj". Vzdyt'pri svem zdo­ konalovani je sam 0 sobe konecnym ucelem, nikoli prostfedkem k nejakYm pfedmetnym ucelum. Tento zakladnf princip konfucianske etiky zamita speciali­ zaci, moderni odbornou byrokracii, odborne skoleni a zvlaste ekonomickou prupravu pro v;Ydelecnou praci. Puritanstvf prave naopak proti teto "modlarske" maxime, zbozImjici stvofenou bytost, klade Cloveku za ukol osvedcovat se v zivote oddanem vecnym uce­ lum a v povolani. Konfucian byl clovek vzdelany Ii­ tenirne, jeste pfesneji: knizne. Byl to pismdk. Racio­ naInf aktivita na poli valecnem Ci hospodarskem mu byla stejne vzdruena jako helenske velebeni a pesto­ vani recnictvi a konverzace. Vet5ina puritanskYch denominacf (i kdyz ne vsechny stejne durazne) zavr-

282

huje filozoficke liter/1rn! vzdelani, tuto nejvetsi chlou­ bu konfuciana, jako mareni casu a zkazu zboznosti (samozrejme s vY,iimkou povinne bible, na nfz pevne lpeli; bible jim byla zarovenjakymsi obcanskym zako­ nikem i odbornou ucebnicO. Scholastika a dialektika, Aristoteles a vsechno, co z neho pochazi, to pro ne byla hruza a des. Naprfklad i Spener daval radeji pfednost kartezianske racionalne a matematicky fundovane filozofii. V puritanskych, a v Nemecku zvlaste v pietistickych kruzfch se ve vzdehivani po­ prve planovite pestovaly uzitecne realne vedomosti, orientovane hlavne pnrodovedne a zemepisne, stnz­ live jasne mysleni a odborne znalosti. Jednak coby jedimi cesta, jak poznavat prozretelnost a sIavu bozf, jednak coby prostredek, jak v povoIani racionalne zvladnout svet a jak se naucit plnit sve povinnosti k pocte sveho Boha. Jak konfucianismus, tak puri­ tanstvi byly zcela vzdaleny helenstvi i duchu rene­ sance. Naprosta odevzdanost do yule bozi, bezohledny prakticky racionalismus asketicke etiky, vecne vede­ ni podniku podle metodistickeho principu, odpor k nelegalnimu politickemu a kolonialistickemu mo­ nopolnimu kapitalismu tyjfcfmu z milostive pfizne monarchu a jinych stoupencu, a naopak pnsna lega­ lita a striktne vazana raciomilni energie kazdoden­ niho hospodarskeho dila, co nejracionaInejSi volba technicky nejlepSiho postupu, prakticka solidarita a ucelnost namisto tradicionalni potechy z prezilych dovednosti a z krasy vyrobku, pfezivajici u starych remeslniku vsechny tyto nezbytne "eticke" kvality moderniho kapitalistickeho podnikatele - a k tomu specificka pracovitost delnika, tento druh bezohled­ neho, nabozensky usoustavneneho puritanskeho uti­ litarismu,jenz je ziv "ve svete" a nikoli "ze sveta", tak jako kazda racionaIni askeze - pomohly vypestovat vynikajici racionalni schopnosti a s nimi onen "duch"

283

profesionality, ktery byl nedostupny konfuchinum. Jejich pojetf zivota, oddaneho svetu, bylo totiz deter­ minovano sice racionalne, avsak tato determinace smerovala zvenci do nitra, nikoli jako u puriMnu z nitra do vnejsf cinnosti. Zaznamenavame-li tento rozdil, shledavame, ze vecnost a spofivost, pudfci k vydelku a pochvalujici si bohatstvi, jeste samy 0 sobe nebyly "kapitalistickym duchem" a nemohly jej probudit. Typicky konfucian vynakladal sve uspory a uspory sve rodiny na literar­ ni vzdelani a na prfpravu ke zkouskam, jez mu pomo­ hou ke vznesene stavovske existenci. Typicky puritan vydelaval hodne, spotfeboval malo a - puzen svou asketickou spotivosti - investoval svuj zisk zase agi­ tacne jako kapital do racionalniho kapitalistickeho podnikani. Racionalismus je tu druha vec, ten byl obsazen v obou etikach. Avsak jen nadpozemsky orientovana puritanska etika vedla svjmi dusledky k pozemskemu ekonomickemu racionalismu, a to pra­ ve proto, ze ji byl ze vsech nejvic vzdalen, nebof po­ zemska prace ji byla jen vjrazem usilovanf 0 cil transcendentalni. To pozemske bylo cloveku podle za­ slfbeni pfidano, "protoze se vynasnazil podle Boha sveho a spravedlnosti Jeho". V tom spociva zasadni rozdil mezi temito dvema druhy "racionalismu". Konfuciansky racionalismus znamenal racionalne se ptizpusobovat svetu. Puri­ hlnsky racionalismus znaci racionalne svet ovlddat. Puritan i konfucian smysleli realne, ale racionalni "realismus" puritana vyrostl z mocneho patosu, jfmz bylo prodchnuto zapadni mnisstvi. Nebot' zavrhova­ la-Ii zapadni askeze svet, patfila k tomu jako rub k Ii­ ci zadost svet ovladnout. Vzdyt' prave to se jmenem nadpozemskeho Boha ukladaIo mnichovi a v odvoze­ ne a mimejsl forme i svetu. Konfucianskemu ideaIu vznesenosti se nic neproti­ vilo vice nez mysienka na "povolani". Clovek mu byl

284

hodnotou etickou, a nebyl tedy nastrojem nejakeho boha. Pravy duchovni nebo svetsky asketa krest'ansky nechtel byt koneckoncu nicim nez prave asketou. Pra­ ve v tom hledal svou dustojnost. Ale prave proto, ze nicim jinym byt nechtel, byl i upotrebitelnym mistro­ jem, jimz se racionalne prevracel a ovladal svet.

285

Z LITERATURY: Max Weber: Hauptprobleme der Soziologie. Erinne­ rungsaufgabe filr M. W., M. Palyi, Miinchen 1923. Max Weber: Soziologie. Weltgeschichtliche Analysen, Stuttgart 1968. Max Weber: Gesammelte Aufsiitze zur Sozial- und Wirtschaftsgeschichte, Tiibingen 1924. Max Weber: Rechtssoziologie, Neuwied am Rhein 1967. Max Weber: Gesammelte Aufsiitze zur Religionssozio­ logie, 3 SV., Tiibingen 1920-1923. Max Weber: Die protestantische Ethik, 2 SV., Miin­ chen 1965-1968. Max Weber: Wirtschaft und Gesellschaft. Grundriss der verstehenden Soziologie, Tiibingen 1972. Max Weber: Essays in Soziology, Ed. H. H. Gerth, London 1947. Max Weber: Economy and Society. An Outline of In­ terpretative Sociology, 3 SV., New York 1968. Max Weber zur Gediichtniss. Materialien und Doku­ mente, R. Konig a J. Winckelmann, in: Kalner Zeit­ schrift filr Soziologie, 7/1963. R. Bendix: Max Weber, Das Werk, Miinchen 1964. J. Kocka: Max Weber der Historiker. Kritische Stu­ dien zur Geschichtswissenschaft, Bd. 73, Gottingen 1986. B. Blackwell: Max Weber and Sociology Today, Ox­ ford 1971. D. Martindale: The Nature and Types of Sociological Theory, Boston 1960. J. Szczepanski: Sociologia. Rozwoj problematiky i metod, Warszawa 1970.

287

SLoVNicEK mSTORICKYCH POJMU Ve Weberovjeh historieko-soeiologiekjeh praeieh se pfipomina­ jf pfislusnjmi lUizvy instituce, spolecenske subjekty a normy existujici v rtlznjeh dobaeh a zemieh. Jejieh uplnejsf. vjklad ziskdme studiem svetovjeh dejin. Strucnj vjklad v nasem slov­ nicku poslouii ctenaf'i v zakladni orientaei.

aedilus (latinsky)

-

edil, ve starovekem Rime Ufednik dozira­

jid zejmena na vystavbu mesta, na trh, slavnosti aj.

agora (feeky)

-

namesti (tdiste a shromadiste v antickem i'ec­

kem meste) v ranejsim obdobi i'ecke mestske obce jeji voleny pi'edstaveny s neomezenou mod a s ukolem uspoi'adat

aisymnetos (fee.)

spolecenske pomery, stanovit zakony atd. (napi'. Solon v Atbenach) v antice spolek vetsiho poctu sousednich kmenu nebo mestskych statu (napi'. kolem spoleene svatyne, jako amfiktyonie delfska)

amfiktyonie (fee.)

ariloove (melanez.J - privilegovany pansky stay v Melanesii beneficium (lat., doslova dobrodini) - pozemkoyY nebo jiny

naturalni majetek pi'ideleny jako zdroj duchodu k vykonu ne­ jake ui'edni, vojenske nebo duchovenske funkce (napi'. farsky statek faran)

berserker (ze st. norstiny) - besnici bojovnik "v medvedi kosi­ Ii", legendarni postava ze starych severskych sag

clen vYDoru spojenych boiotskych mest (Boi6tie byla zaostalejsi kraj ve sti'ednim Recku)

boi6tarcha (fee.)

cedulova banka banka vydavajici (emitujici) bankovky (jako u mis dnes Ceska narodni banka) -

census (majetkovY) (z lat.)

-

odhad majetku; zaklad zdaneni

commons (angl.) - i'adovi obcane, na rozdil od lordu; (House of commons Dolni snemovna britskeho parlamentu) =

demagog (z fee.) - 1. vudce lidu; 2. funkcionar v organizaci

288

teckych vojaku; (3. slovo demagog casem nabylo vyznamu: agitator nevalneho charakteru, "svudce lidu")

demos (fee.)

-

1 lid; .

2. uzemni jednotka starovekych Athen

drabant (z ital., starst cestina)

-

straze

ve sttedoveku vojin osobni

efor (fee.) v nekterych teckych obcich, jmenovite ve Sparte, c\en sboru dozirajiciho na spravu obce ekklesia (z lat.)

-

ergastmon (fee.)

1 snem; .

-

jimana

dJ.1na s pracujicimi otroky, mnohdy i prona­

falanx (2. p. falangy, fee.) zene vojsko, sik

2. ktest'anska obec; 3. cirkev

-

vojsko v pochodovem utvaru, seta­

felonie (slovo keltskeho puvodu)

-

ve stfedovekem pravu po­

ruseni povinne vEknosti, zejmena lennimu panu nebo nanovni­ kovi (v dusledkufelonie ztn'ici vazal pravo na leno) svetenectvi, necb1ny, nezcizitelny a nezastavi­

fideikomis

teiny kmenovy rodinny statek (zakonem garantovana trvalost

sicchtickeho majetku); dedicem fideikomisu se mohl stat jedi­

ny pfimy potomek, zpravidla prvorozeny syn fratrie (z lat.)

-

slozky spolecenske organizace v rozvojovych

rodovych spolecnostech divosskych a barbarskych: svazy rodu, cURti kmene

ffly (fee.)

-

v archaickem obdobi kmeny, v klasickem obdobi

antickeho Recka okrsky, na nez se Clenila polis a jeji obcanstvo

gentry (angl.)

-

venkovska niM} slechta, drobnejSf panstvo

1. u pohanskych Germanu spolecenstvi, podobne pozdeji kostelni obranne bratrRtvo; 2. ve vrcholnem stfedoveku se tak v zap. Evrope nazvala sdruzeni (na rozdil od cechu dobrovolna) mestskych

gilda (snad starogermansky)

-

obctni

kupcil nebo femeslniku urCiteho oboru k ochrane jejich ob­ chodnich zajmu proti zvuli vrehnosti a ke vzajemne pomoci

v tisni hegemon (z fee.) viidce, vladce. Hegemonskym mestem se v textu mini mesto Gako Atheny) s vudcim postavenim ve spol-

289

ku mestskych statu, v nemz ostatnf cleny uvedlo az do poloko­ lonialni zavislosti heiloti (ree.) zemedelske obyvatelstvo podrobene Sparte, v bezpritvnem postavenf hellebardit�fi (z franc.) halapartnfci, vehlasne i3vycarske pesl vojsko v 15. stoleti nasazovane proti Mzke rytffske jizde. (Sud lice cili halapartna je tehdy typicka "nerytirska" zbran: na dlouhe nasade sekyra s hakem, kterou strhavali rytffe z konf, na zemi je pak masivnim dvojrucnim mecem ubijeli. SvYcarsti hellebardiefi i cestf husitsti "sudlicnici a cepnici lidu rozlicneho" pfivodili konec casu zeleznych rytffu.) -

pesi vojak s uplnym brnenim a vyzbroji (tzv. tezkoodenec); dokud v anticke obci existovala vseobecna bran­ na povinnost, vyzbrojovali se takto, na sve utraty, zamoznejsl obcane

hoplit (z fee.)

-

nem.) - slechtic, majitel robotnfho velkostatku zej­ mena ve vychodnich krajich Pruska (junkefi byli hlavnf cini­ teIe v tzv. pruske ceste ke kapitalismu i v pruskem militaris­ mu)

junker (z

kleruchie (z l"ee.) - usidlovanf athenskych obcanu na zkonfis­ kovane pude mestskych obcf podlehajicfch athenske hegemo­ nii (dochazelo k nemu Casto po potlaeene vz�ufe) klient (z lat.) v antickem Rime clovek osobne svobodny a vy­ baveny nejakym majetkem, ale pod patronaci urciteho patrici­ je, kterj jej pravne zastupoval a jako by zahrnoval do sve rodinne pfizne, za coil mu byl klient povinen prokazovat uctu a v pfipade potfeby mu vypomahat majetkem -

ko16n (z lat.) - drobny najemce velkostatkafske pudy v tim­

skych provinciich koncem staroveku (kdy krize otrokafskych velkostatku vedla k tomu, ze byly "rozparcelovavany" do najmu kol6num) komicie (lat. comitia) konzum (z lat.)

-

-

snem v anticke fimske republice

spotfeba

1. sousedske sdruileni nekolika patricijskych rodin se spolecnou bohosluzbou; 2. rada mesta, senat; 3. budo­ va fimskeho semitu; 4. radnice kurie (z lat.)

290

leiturgie aneb leiturgicka poplstnost (z fee.) - povinnc sluzby, penezite Ci naturalni davky, ukony, roboty, aj., ode­ ndavane vrchnosti (totez slovo v polatinstele forme - liturgie zname bezneji v odvozenem cfrkevnim vjznamu: stanovena thrma bohosluzeb) -

hmik

drzitel lena (viz leno)

J(mo (iatinsky feudum odtud feudalismus) - pojem pfiznac­ Il.Y pro feudalnf pomery: kral ci jiny velmoz, povazujici se za vn:hniho vlastnika pudy, propujCiI pudu jinemu slechtici jako dl�dicne lena

za zavazek vernosti a vojenske sluzby (skutec­ Il.YIlI IIklem, anebo i fiktivne, jestlize dosahl, ze slechtic svuj ml�jdek za takove lena uznal a ptijal povinnosti jako vazal \('Il!liho pa na). Na lennich vztazich se zakladala hierarchie fi'whllni illechty a organizace spolecnosti liv�!ries

(angl.) - 1. plat v naturaliichj

hohliLych londynskych rentierii

2. rentaj 3. sdruzeni

I()(!hos (fee.) - cast vojska, sbor muhdi (arab.) - podle islamske viry spasitel, ktery bude

1-\(,l'l
IHlI'Lolil sociruni spravedlnost. Za mahdiho se v dejinach vy­

("iva Ii ruzni jedinci vytvarejici sekty

m lln ipul ([at.) - ozbrojeny oddu, rota (tretina kohorty) v iim­ sltem vojsku

nobilita (z lat.) - privilegovane vyssl spolecenske vrstvy nomllrches (mn. c. nomarchove, fee.) staroveke ieeke oznace­ n i pro starostu Ci hejtmana kraje v barbarskych zemich nebo v

I';gypte

obroci

=

prebends - ve stiedoveku pravidelny penezity nebo

nnlunHni pfijem plynouci z duchovenske nebo uiedni funkce oikos (fee.) -

1. domacnost; 2. v pozdnf antice se mini velka (hlavne statkarska) domacnost jako hospodarsky vYrobnf i konzumni utvar (a potom vubec hospodaistvij proto oikono­ min:= ekonomie)

291

Okcident, okcidentaInf (Zapad, zapadnf, lat.) - oblast evrop­

sM, dnes euroamerieke eivilizaee (dnes se bezneji, ale mene vystizne pouzlva slovo Zapad) osedly - 1. hospodar dr.ziel poddansky pudu (Ian) pod svreho­

vanosti pana (vrchnosti); 2. totez jako poddansky Ian

perioikove (fee.)

-

obyvatele peloponeskyeh obcl podIehaji­

cieh Sparte; slouzili ve spartskem vojsku, nemeli vsak podil na nzeni statu plebs (lat.)

obeeny lid, nizSl lidove vrstvy

Pnix (jmeno atMnskeho navrSi, fee.) skych obeanu k politickemu jednani

-

shromazdiste atMn­

polis (fee.) - v antice mestska obec, jez byla v podstate statem popolo (ital.) - narod. Timto mnohoznacnYm oznaeenfm (s rUz­

nymi privlastky) se prezentovaly obcanske stredostavovske vrstvy v italskych renesancnieh mestech, dozadujici se podflu na moci posesor (z lat.)

vlastnfk

prebend a - viz obrocf 1. (obecne) zvlastnf odmena, udeleny dar;

prekarium (lat.)

2. majetek klientuv (viz klient)

prehit (z lat.) - VySSl duchovensky hodnostat v cfrkvi pretense (z tat.)

-

pozadavky, ktere si nekdo klade, naroky,

kterych se dovoIava, funkce, na kterou ceka (pretendent cekatel)

=

probtilema (fee.) predMzne rozhodnutf, navrh zakona (v teeM obci nalez ci opatrenf rady, postoupene jeste ke schvaleni snemu) proselyta (z ree.) - clovek obraceny na viru (ve Weberove stati se myslf neortodoxnf nebo poktteny Zid) prytaineion (fee.)

-

dum ptedstavenstva obce v AtMnach,

posvatne stredisko obce s vecnYm ohnem. Nejen Ui'adovna, ale zaroven i cestny domov zvIaste zaslouzilych obcanu, kten v nem byli ubytovani a hosteni na utraty obee

292

Jliihon

ve sttedoveke justicni praxi obeslani ("pohmini")

oh('ana liredni instituci (zejmena take v civilni pi'i zalovaneho Ko\HI(�m; jestlize se pohnany nedostavil, "prostal" cili prohraI

ph. n�spektive nesl nasledky

rudiment (z lat.) - pocatecni, zarodecny stay veci sckularizovat pudu (z lat.) -pi'evest cirkevni pudu do vlast­ nidvi "svetskeho" (statniho nebo soukromeho)

siJ,l"Jlorie (u italstine znamena vubec panstvi nebo panstvo)

fika se tak kolektivni (napi'. sedmiclenne) vlade v renesancni iLalsk6 mestske republice (dozed ministerstvo v Benatkach, vo Florencii, po pfechodnou dobu kolektivni organ spravujicf republiku aj.) sinekura ("bez starosti", z lat.) -placena, nekdy dobi'e place­

mi funkce nevyzadujid celkem zadnou pnici; (za casu tzv. mnohoobroenictvi v cirkevni sprave napf. pnjmy z far Ci lu­ krativnich hodnosti, kterym se jejich posveceny dditel vubec

nevenoval)

squire (angl.)

venkovsky slechtic, statkat

squirearchie (umeIe slovo) -vlada statkafu supremacie (supremus

ha, nejvysi§i misto

=

nejvyssi, lat.)

-

vyvysenost, pfeva­

syssitia (ree.) -spolecne stolovani spartskych muzu, bojovni­ ku saria (z arab.) tradienl isIamsky pravni kodex (na rozdfl od statnich zakoniku univerzalne platny pro vsechny mlrody, ktere pfijaly islam) timokracie (ree.) - statn! znzeni, v nemz jsou politicke povin­

nosti i politicka prava obcana stanoveny podle vYse jeho ma­

jctku

tribun (z lat.) - oznaceni nekterych vysokych Utedniku v an­

ticku i'imske republice tribun lidu

zastupce lidu (plebeju) s pravem veta proti

l'lrpdnim rozhodnutim nebo proti usnesenim (patricijskeho)

Kt'Il!H.II, klere by lid poskozovalo

293

tribus (mn. c. tribue, lat.) - 1. puvodne kmen, do nehoz se spojovaly pi'lbuzenske rody; 2. v historicke dooo memni jed­ notka; na tribue se clenilo timske uzemi, do tribui byli zapiso­ vani obcane

tyrarus (2. p. tyranidy) - forma vlady v i'ecke polis po statnim pi'evratu, po svrzeni vlady aristokracie. Moe ptevzal tyran (to nebylo hanlive oznaceni). Tyranis byla mnohdy ptechodem k demokracii, jeji ptipravou; (jen nekde, jmenovite v sicilskych Syrakusach, byla trvalou samovhidou) vakuf (arab.) nezcizitelny nadacni majetek ptipsany mesite nebo jine islamske mibozenske instituci (anebo i skole, knihov­ ne aj.) -

vazal (tez man) - drZitel lena nebo beneficia ve vztahu k len­ nimu panu nebo udeliteli beneficia (byl jeho vazalem, mel vuci nemu povinnosti; lenik pi'edevsim povinnost vojenskou) visnuismus

-

smer v hinduisticke vii'e (Visnu, jeden z hlav­

nich boM, prabytost pusobici v nescislnych vtelenfch)

votum (lat,)

-

slib, zaslib pti nejake prosoo, obracejici se

k bohum

yeoman (angl.) - v historii: svobodny sedlak, zeman (dues se tak nazjva clen knilovske straze)

294

OBSAH

Predmluva . .. . ........ ........ .... ............ ............ .... ............. Edicni poznamka ... ................... ............................ .............

7 18

ZE SOCrALNfCHDEJIN . . .

19 21

.....

.

.

.

..

.

.

....

. .. . . ..

..

..

....

.

......

.. .

.. .. .

.....

.

Socialnl ptfciny zaniku anticke kultury . .. . . . . ..

.

.

.

..

..

.......

...

ZE SOCIOLOGIE MOCENSKYCH STRUKTUR.......

45 .. .. .. . 47 I. Panstui . . . ................ .... ............. ........... ........ ......... 47 II. Legitimita . . .. . . ... . . . . . ... . . 55 III. Byrokracie . . .. . . . . ... ... .. .. . .. . .. . 65 IV. Patriarchalismus a patrimonialismus . ................ ..... 92 V. Charisma . .. . . ........................................ ........ ..... 132 . .. 163 VI. Disciplfna . .. .. .. . .. . .... . .. . .. Mocenska autorita a legitimita . . . .

........

..

.

......

..

............

.

....

....

...

....

....

...

...

.

....

.

...

....

. . . .........

..

..

.

..

..

.

.......

..

.

......

.

.

........

...

...

..

.....

....

.

.

..

.....

..

..

.

.

.....

..

..

.

..

.

...

.....

.

........

.......

..

......

... .. . ... .. ... ............. III. Patrici}ska vldda . ...... ... ............ ............ ................. IV. Plebejska spiknutt a tyranis . .. . .. .. ... . ......... V. Anticka a stredoveka demokracie . .............................

174 174 179 192 204 215

KE VZTAHU KULTURNlHO KLIMATU K EKONOMICE . .. .. . . ... . .. . .. . . . . . . . .. Okcidentalni racionalita a kapitalismus . . ...... Protestantska etika a duch kapitalismu . . . . . .... Svetova nabozenstvi a hospodatska etika . . PNklon zidoustvi ke suetu . . ........ ..................... Buddhismus . .. . . . .. . .. . .. . . . . .. Rane ki'est'anstui . . .. .. . .. . .

223 225 239 268 268 274 278

Emancipace z mocenske struktury: mestska obec

I. Mesto

....

..

...

.......... .....................................................................

II. Bratrstuo a sprtsezenstvo ..

..

..

..

.......

.

...

...

.

..

.

..

...

...

..

..

...

...

...

.

..

.

...

..

.

...

...

..

..

....

...

..

..

...........

...

.

...

....

.............

........

....

.

....

.

..

......

.

.

.

..

.

..

..

..

...........

.

...

....

.

..

.

..

........

.

. . .........

.

......

....

.......

.........

..

....

.......

............

..

....

..

.......

Konfucianismus ue srounani s protestantskym puritanstuim.. ........ ....... ................. ............ .... ..................... 282

Z literatury .. ........ ............................ ..................... ....... ..... Slovnicek historickych pojmu .. .. .. ........ ........... .............. .

.

...

.

287 288

Z nemeckych origimilu Soziologie - Weltgeschichtliche Analysen, Wirtschaft und Gesellschaft a Gesammelte Aufsiitze zur Religionssoziologie vybral, ptelozil, uspofadal a predmluvou doplnil PhDr. Jan Skoda

Odborne lektoroval PhDr. Milos Havelka, CSc. Edice Souvislosti, svazek jedenacty Typografie Lubos Sedivy Vydala Mlada fronta jako svou 5701. publikaci Odpovedna redaktorka Alexandra Pflimpflova

Vytvarny redaktor Bohuslav Holy Technicky redaktor Petr CiZek Vytiskly Tiskarny HavliCkiiv Brod, a. s.,

Husova 1881, HavliCkuv Brod 296 strano Prvni Ceske vydani. Praha 1997

Knihy lVllade fronty si miiZete objednat na adrese: Mlada fronta, odbyt knih, Chlumova 10, 130 00 Praha 3

MIa. Weber (narozen 1864 ve Frankfurtu. zemfell920 v Mnichov�), byl pozoruhodnou poatavou mezi novodobjmi mysliteli a badateli. Pfedn4Ae1 na univenit! v Heidelbergu (do r. 1900) politickou ekonomii a hoapocWsk4 d6j iny Ptechodnli vyatupoval i najinjc:b univcrziUich (videA, Mnichov). Pil80biljako VMl!C a inspirator aktualnich sociologickych .

a politickjcb dilkua! a stAle v{c sc orientovsl k teoreLick� s ociologii Je nejwtAfm n�meckYm sociologcm zaMtku atoleti, ns niljz nuvu1.Uji mnnh(l .

dnuni sv6tove likoly.