Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
FYZIOLOGIE A LÉÈEBNÁ REHABILITACE MOTORIKY ÈLOVÌK...
79 downloads
586 Views
4MB Size
Report
This content was uploaded by our users and we assume good faith they have the permission to share this book. If you own the copyright to this book and it is wrongfully on our website, we offer a simple DMCA procedure to remove your content from our site. Start by pressing the button below!
Report copyright / DMCA form
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
FYZIOLOGIE A LÉÈEBNÁ REHABILITACE MOTORIKY ÈLOVÌKA Tøetí, pøepracované a doplnìné vydání Autoøi: Prof. MUDr. Stanislav Trojan, DrSc. Prof. MUDr. Rastislav Druga, DrSc. Prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc. Doc. MUDr. Jiøí Votava, CSc.
Recenze: Doc. MUDr. Zdenìk Wünsch, CSc.
© Grada Publishing, a.s., 2005 Cover Photo © XXXXXX, 2005 Vydala Grada Publishing, a.s., U Prùhonu 22, Praha 7 jako svou XXXX. publikaci Odpovìdná redaktorka PaedDr. Lenka ámalová Obrázky dodali autoøi Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 240 Vydání 3., pøepracované a doplnìné, Praha 2005 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s., Husova 1881, Havlíèkùv Brod Názvy produktù, firem apod. pouité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami pøísluných vlastníkù, co není zvlátním zpùsobem vyznaèeno. Postupy a pøíklady v této knize, rovnì tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepím vìdomím autorù. Z jejich praktického uplatnìní vak pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají ádné právní dùsledky. Vechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její èást nesmìjí být ádným zpùsobem reprodukovány, ukládány èi roziøovány bez písemného souhlasu nakladatelství.
ISBN 80-247-1296-2
1 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:41
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Obsah Pøedmluva ke tøetímu, pøepracovanému a doplnìnému vydání . . . . . . . . . . . 9 Pøedmluva ke druhému, pøepracovanému vydání . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1 Teorie motoriky (S. Trojan, J. Votava) . . . . . . 1.1 Struèné vysvìtlení nìkterých základních pojmù 1.1.1 Reflex. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.2 Èinnost nervové buòky . . . . . . . . . . 1.1.3 Synapse (zápoj). . . . . . . . . . . . . . 1.2 Nervová soustava a kosterní svalstvo . . . . . . 1.2.1 Kosterní sval a sarkomera . . . . . . . . 1.2.2 Nervosvalová ploténka . . . . . . . . . . 1.2.3 Motorická jednotka . . . . . . . . . . . . 1.2.4 Projevy èinnosti svalu . . . . . . . . . . 1.2.5 Svalový tonus. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
13 13 13 14 15 18 18 22 23 24 27
2 Centrální mechanismy øízení motoriky (S. Trojan, R. Druga) . . . . . 2.1 Senzomotorika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.1 Proprioreceptivní reflexy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.2 Gama-systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.3 Exteroreceptivní reflexy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.4 Míní interneurony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.5 Èinnost a-motoneuronù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.6 Význam vyetøování míních reflexù . . . . . . . . . . . . . 2.1.7 Spinální motorika pøi pokození míchy . . . . . . . . . . . . 2.2 Motorický systém polohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Postojové reflexy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2 Vzpøimovací reflexy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.3 Funkce mozeèku v øízení opìrné motoriky . . . . . . . . . . 2.2.4 Postnatální vývoj opìrné motoriky . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Motorický systém úmyslného pohybu . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1 Motorický kortex . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2 Motorické funkce hlavových nervù . . . . . . . . . . . . . . 2.3.3 Souèinnost hemisfér a motorika . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.4 Èinnost bazálních ganglií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.5 Funkce mozeèku v øízení cílené motoriky . . . . . . . . . . . 2.3.6 Funkce nucleus ruber . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.7 Podíl talamu na øízení motoriky . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.8 Pokraèování vývoje opìrné motoriky, vývoj cílené motoriky . 2.3.9 Úmyslné pohyby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
29 32 33 36 37 38 41 43 43 44 45 46 46 51 52 53 60 61 62 74 78 79 79 81
2 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:42
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
3 Pohybová soustava z klinického hlediska èást obecná (J. Votava). . 3.1 Pøístrojové vyetøení hybné soustavy èlovìka . . . . . . . . . . . . 3.1.1 Elektromyografie (analytická, jehlová) . . . . . . . . . . . . 3.1.2 Polyelektromyografie a dalí pøístrojové metody . . . . . . . 3.2 Reflexy a reflexní pùsobení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Význam reflexù v neurologii a rehabilitaci . . . . . . . . . . 3.2.2 Myotatické reflexy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.3 Hoffmannùv reflex . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4 Svalový tonus. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.5 Relaxace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.6 Sloitìjí svalové reflexy vyvolané z proprioceptorù . . . . . 3.2.7 Exteroreceptivní reflexy, pøedevím obranné . . . . . . . . . 3.2.8 Supraspinální pùsobení na reflexní dìje, supraspinální reflexy
. . . . . . . . . . . .
4 Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální (J. Votava) . 4.1 Funkèní poruchy pohybového ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Centrální (spastická) paréza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1 Patogeneze vzniku centrální parézy. . . . . . . . . . . . . . . 4.2.2 Rozbor nìkterých pøíznakù centrální parézy . . . . . . . . . . 4.2.3 Mechanismy podílející se na vzniku projevù centrální parézy . 4.2.4 Rehabilitace u následkù centrální parézy mozkového pùvodu. Cévní mozkové pøíhody. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.5 Rehabilitace u následkù centrální parézy míního pùvodu. Stavy po poranìní míchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Extrapyramidové syndromy (klinické poruchy bazálních ganglií) . . 4.3.1 Parkinsonùv syndrom (hypertonicko-hypokinetický) . . . . . 4.3.2 Mimovolní pohyby (hyperkineticko-hypotonické syndromy) . 4.4 Mozeèkový syndrom. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5 Vestibulární syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6 Spinální ataxie (syndrom zadních míních provazcù) . . . . . . . . . 4.7 Paréza periferního neuronu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
83 83 83 85 87 88 89 92 94 95 95 97 . . . . . . 100 103 104 107 108 109 112
. . . . . . 112 . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
117 121 122 124 126 128 129 129
5 Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu (J. Pfeiffer) . 5.1 Jak rozhodnout, zda ordinovat léèebný tìlocvik. . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Jaké rehabilitaèní postupy doporuèit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Jaké vyetøení provedeme . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Vojtova metoda reflexní lokomoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4.1 Praktické provádìní Vojtovy metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.5 Metodika manelù Bobathových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6 Metodika profesora Tardieu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
131 131 132 133 142 145 149 163
6 Systém moderní rehabilitace (J. Pfeiffer) 6.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1 Pojetí a definice rehabilitace . . 6.1.2 Vývoj organizace rehabilitace .
. . . .
. . . .
195 195 195 196
. . . .
3 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:42
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . .
. . . .
. . . .
6.2 Objev tøí nových pojmù velmi významných pro rehabilitaci porucha na úrovni orgánu, disabilita na úrovni jedince, handicap jedinec versus spoleènost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Kritika nových pojmù a jejich vývoj a k souèasné definitivní verzi. . . 6.2.2 Mezinárodní klasifikace funkèních schopností (funkèních schopností, disability a zdraví) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.3 Jak kvalifikovat jednotlivé hodnoty klasifikace . . . . . . . . . . . . . 6.3 Definice pojmù poslední definitivní verze Mezinárodní klasifikace funkèních schopností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 Základní struèná informace, jak s klasifikací pracovat . . . . . . . . . . . . . 6.4.1 Tìlesné funkce (oznaèení b = body) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4.2 Tìlesné struktury (oznaèení s = struktury) . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4.3 Aktivity a participace (oznaèení d = disability). . . . . . . . . . . . . . 6.4.4 Faktory prostøedí (oznaèení e = environment) . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Organizaèní prostøedky systému rehabilitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.5.1 Problém specializace lékaøù a dalích odborníkù . . . . . . . . . . . . . 6.6 Praktické provádìní rehabilitace nervových poruch. . . . . . . . . . . . . . . 6.6.1 Kontuze mozku a jeho rehabilitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.6.2 Poruchy rùzných systémù mozku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.7 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. 197 . 198 . 199 . 199 . . . . . . . . . . . .
200 201 201 211 212 218 221 222 223 223 224 227
Rejstøík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229
Pøedmluva ke tøetímu, pøepracovanému a doplnìnému vydání
9
Pøedmluva ke tøetímu, pøepracovanému a doplnìnému vydání Charakteristickým rysem tohoto vydání je kromì meních úprav v jednotlivých kapitolách úplné pøepracování èásti vìnované systému moderní rehabilitace. Tato kapitola (6.) byla výraznì rozíøena s dùrazem na probíhající legislativní proces v naem zdravotnictví po vstupu Èeské republiky do Evropské unie. Podáváme v ní podrobnìjí vysvìtlení Mezinárodní klasifikace funkèních schopností, která je ideovou osou moderní rehabilitace. V klasifikaci dolo k pozitivnímu chápání celé problematiky. Byl naprosto oputìn pojem handicap jako pojem ne zcela jasný. Naopak byl zaveden faktor prostøedí, který mùe být buï facilitující nebo bariérový. Celý systém se snaí nediskvalifikovat èlovìka, ale hodnotit situace, které mohou do disabilitující situace jedince uvést. Nejde o hru se slovy, ale o hodnocení èlovìka-obèana, ze kterého nedìláme invalidu nebo osobu se zdravotním postiením. Tomuto chápání má poslouit nae kníka.
Praha, únor 2005
S. T., R. D., J. P., J. V.
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
10
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Pøedmluva ke druhému, pøepracovanému vydání Jedním z nejvìtích úkolù neurovìdních oborù je pøeklenovat stále se zvìtující mezeru mezi molekulárnì-biologickým a behaviorálním pøístupem pøi studiu funkcí centrálního nervového systému (CNS). Molekulární biologie a dalí navazující obory získávají ohromující mnoství informací o jednotlivých neuronech (a tento proces je vlastnì na poèátku), pøesto jsou znalosti o funkcích CNS stále nedostateèné. CNS je komplexem strukturálních a funkèních modulù vytváøejících neuronální sítì. Tyto sítì generují rùzné formy motorických odpovìdí a motorického chování, mají funkci detektorù v senzorických systémech, uplatòují se v mechanismech pamìti a v expresi emocí. Analýza tìchto velkých funkèních blokù lidského mozku se stále více pøesouvá do klinických oborù. Nezastupitelné místo zde mají funkèní zobrazovací metody (PET, fMR) a je potìitelné, e stále vìtí podíl na daných studiích mají obory rehabilitaèního lékaøství. Nae kniha Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka se v pøedchozím vydání setkala s velkým zájmem v øadách lékaøù, fyzioterapeutù, studentù a vech pracovníkù v oblasti léèebné rehabilitace. Nakladatelství se proto rozhodlo publikaci vydat znovu a doplnit ji o nìkteré dùleité informace. Zejména byla vloena kapitola o systému léèebné rehabilitace. Ta podává velmi struèný pøehled o vývoji moderní rehabilitace, která je ve vyspìlém svìtì pojímána dosti odlinì ne u nás. V naí tradici chápeme rehabilitaci vìtinou pouze jako otázku léèebných programù u pohybových poruch. Nechtìli bychom tento omyl posilovat, a naopak zdùrazòujeme mnohem irí význam rehabilitace jako systému, který se zabývá vemi chorobami a úrazy, tedy i smyslovými, interními, psychickými a mentálními. Rehabilitace nastupuje v období, kdy porucha daného orgánu nebo systému, nazývaná impairment, je tak velká, e nìjak sníí osobní aktivitu, co se anglicky nazývá disability, a tím i potenciálnì zmení monost integrace do spoleèenského ivota, pak hovoøíme o handicapu. O tìchto pojmech se vedou jednání na mezinárodní úrovni pod vedením WHO a od kadé èlenské zemì se ádá, aby se pokud mono alespoò v hlavních rysech snaila jak terminologicky, tak prakticky tìmto snahám pøiblíit. Rehabilitace vdy zaèíná v oblasti medicíny, ale vyuívá i léèebné prostøedky èasto jetì rozsáhlejí z oblasti sociální, pracovní, výchovnì-vzdìlávací a dalí. Chceme zdùraznit, e léèebné prostøedky rehabilitace jsou velmi dùleité právì tím, jak se správnì nebo patnì propojí s ostatními nezdravotnickými rehabilitaèními prostøedky. Ponìvad a dosud moderní uèebnice léèebné rehabilitace u nás chybí, uvedli jsme zde v samostatné kapitole základní mylenky této novì se rodící koncepce. Jde podle nás o velmi dùleitý úsek lidského snaení, smìøující k odstranìní nebo alespoò k zmírnìní zdravotního postiení. Praha, øíjen 2000 S. T., R. D., J. P., J. V.
6 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:42
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Úvod
11
Úvod Kniha, kterou dostáváte do ruky, se vìnuje jednomu z tìlních systémù, systému hybnému. Z názvu vyplývá, e jeho úkolem je zajiovat pohyb jako jeden z nezbytných projevù ivota prakticky u vech ivoèichù. Situace je vak podstatnì sloitìjí. Stejný systém zajiuje také oporu tìla, èili urèitou polohu. Poloha mùe být udrována bez pohybu, avak pohyb vdy vyaduje souèasnì udrování urèité polohy, u èlovìka zpravidla vzpøímené. Pohyb tedy vychází nejèastìji ze stoje nebo sedu. K hybnému systému náleí sloka aktivní, tedy kosterní svaly. Ty jsou zdrojem síly, která zajiuje udrení polohy a umoòuje pohyb tìla i jeho èástí. Sloky pasivní, tedy kosti a jejich vzájemné spojení (nejèastìji klouby), tvoøí oporu tìla, zajiují pøenos síly na principu páky a umoòují vzájemný pohyb èástí tìla, èím se mìní celkový tvar tìla. K hybnému systému se po funkèní stránce øadí i velká èást nervové soustavy. Ve srovnání s ostatními tìlními systémy, napø. dýchacím, zaívacím èi vyluèovacím, má systém hybný zcela výjimeèné postavení, a to z tìchto dùvodù: 1. Tkánì orgánù, které hybný systém tvoøí, pøedstavují a na výjimky více ne polovinu hmotnosti tìla (výjimkami jsou osoby nadmìrnì obézní, u nich významnou èást hmotnosti tvoøí tuk). 2. Na rozdíl od jiných systémù, které fungují jako celek, mohou jednotlivé èásti systému pracovat do znaèné míry samostatnì. Proto je hybný systém podstatnì promìnlivìjí a popis jeho èinnosti sloitìjí ne u systémù ostatních. 3. Stah kosterních svalù je témìø jediná funkce, kterou èlovìk pravidelnì ovládá svou vùlí (kromì aktivních mylenkových pochodù, napø. provádíme-li výpoèet zpamìti). Proto se nìkteré kosterní svaly podílejí i na volním ovlivnìní èinnosti jiných systémù (dýchání, zaívání apod.). 4. I kdy jsou vechny tìlní systémy pod vlivem nervové soustavy, je ovládání hybného systému nervovou soustavou sice pøímìjí, ale i sloitìjí. Sval (výkonný orgán) reaguje na podnìty z centrální nervové soustavy ve zlomku sekundy, vnitøní orgány odpovídají podstatnì pomaleji. Proto je velká èást nervového systému plnì èi pøevánì urèena k ovládání motoriky. 5. Hybný systém u èlovìka, spolu s centrálním nervovým systémem, vykazuje více ne jiné tìlní systémy rozdíly ve srovnání se zvíøaty. Je to dáno nejen vzpøímeným drením tìla, ale pøedevím pouíváním èásti hybného systému pro funkce typicky lidské, jako je komunikace písmem a øeèí a jemné pracovní èinnosti. Tím je ovem zèásti omezena aplikace výsledkù nìkterých pokusù získaných u zvíøat na èlovìka.
7 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:42
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
12
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
6. Hybný systém je souèasnì významným systémem smyslovým. Receptory v nìm umístìné pomáhají èlovìku vnímat polohocit a pohybocit. 7. Nìkteré poruchy pohybového ústrojí jsou velmi èasté. Bolesti v pohybovém ústrojí, napø. v páteøi, zail snad kadý èlovìk ve støedním a starím vìku. Mozková mrtvice patøí k èastým pøíèinám smrti, ale hlavnì tìkého motorického postiení. V této knize jsme si dali nesnadný úkol struènì shrnout poznatky o centrálním øízení èinnosti hybného systému a informovat o odstranìní, pøípadnì zmírnìní jeho poruch metodami léèebné rehabilitace. Vìøíme, e spolupráce teoretikù a klinických lékaøù umoní, aby kniha byla zajímavá jak pro studenty a zdravotníky, tak i pro irí laickou veøejnost. Hlubí pouèení vèetnì citované literatury, mùe v mnohém poskytnout nae døívìjí kníka Centrální mechanismy øízení motoriky (Avicenum 1990). Útlá publikace nemùe zahrnout vechna hlediska, která se hybné soustavy týkají. Nezabýváme se proto rùstem a látkovou výmìnou kostí, podrobným mechanismem svalového stahu èi mechanickými vlastnostmi jednotlivých tkání. Hlavním tématem této knihy jsou centrální nervové mechanismy ovlivòující hybnost. Na nejnovìjí poznatky anatomické a fyziologické navazuje vysvìtlení klinických poruch a jejich moného ovlivnìní z hlediska léèebné rehabilitace. S. T., R. D., J. P., J. V.
8 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:43
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Teorie motoriky
1
13
Teorie motoriky
1.1 Struèné vysvìtlení nìkterých základních pojmù 1.1.1 Reflex Reflex je funkèní jednotkou nervové soustavy. Je to zákonitá odpovìï organismu na drádìní èidel, zprostøedkovaná nervstvem. Reflex je determinován urèitými zmìnami v zevním nebo vnitøním prostøedí, které se uplatòují jako podnìty. Energie podnìtù pùsobí na ivou tkáò, která reaguje zmìnou podrádìní. Dále je reflex urèen uspoøádáním spojù mezi receptory, centrálním nervstvem a efektory, èili tzv. reflexním obloukem (obr. 1).
Obr. 1 Reflexní oblouk: 1 receptor, 2 aferentní dráha, 3 centrum v míe, 4 eferentní dráha, 5 efektor Nejjednoduí reflexní oblouk je tvoøen dvìma neurony (monosynaptické reflexy, napø. myotatické reflexy spinální). V èidle (receptoru) se pùsobením podnìtu zmìní místní podrádìní, které vybaví vzruch íøící se dostøedivým (centripetálním, aferentním) vláknem do centrálního nervstva (centrum reflexu). V centrálním nervstvu na synapsi se vzruch z jednoho neuronu pøevede na odstøedivé vlákno (centrifugální, eferentní) druhého neuronu. Po eferentním vláknu se vzruch íøí k výkonnému orgánu (efektoru). Celý reflexní oblouk se zpravidla skládá z pìti èástí: receptor aferentní dráha centrum eferentní dráha efektor. Toto schéma platí pro reflexy somatické i autonomní.
9 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:43
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
14
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Reflexní oblouky, které mají mezi aferentním a eferentním neuronem pouze jedinou synapsi, oznaèujeme jako monosynaptické. Reflexní oblouky se zaøazenými interneurony nazýváme polysynaptické. Vmezeøené neurony mohou být dva, tøi, ale také nìkolik tisíc. Pøesto je vrozená reflexní èinnost stereotypní a specifická: urèitý podnìt vzbuzuje urèitou odpovìï. Pøizpùsobení organismu zmìnám prostøedí prostøednictvím reflexní èinnosti je velmi dokonalé. Reflexní reakce se uskuteèòují rychle, èasto ve zlomku sekundy, pøesnì cílenì (uvádìjí se v èinnost jen nìkteré orgány, jejich èásti nebo dokonce jen nìkteré buòky) a umoòují velmi pøesnou analýzu podnìtù ze zevního prostøedí. Reflexy jsou nezbytným pøedpokladem k zachování ivota vyích organismù, nebo jsou prostøedníky reakce a adaptace na zmìny ivotních podmínek a udrování stálosti vnitøního prostøedí. Dráhy reflexních obloukù jsou provázeny zpìtnovazebními drahami, které umoòují zpìtné pùsobení výsledného efektu probìhlého reflexu. Kadý dalí reflexní dìj probíhá s pøihlédnutím ke zpracování informací o výsledcích dìje pøedchozího. Reflexní èinnost tedy probíhá v cyklech (okruzích). Krouení vzruchù v urèité oblasti a jejich návrat k výchozímu místu se oznaèuje pojmem reverberace (a jí odpovídající snímaná elektrická aktivita je následný výboj). Bez zpìtnovazební kontroly neprobíhá dìj dostateènì pøesnì a ani jeho výsledek není správný. Tyto mechanismy jsou vìtinou kontrolovány jetì dalími komunikacemi, které opìt pracují na principu zpìtné vazby (zpìtná vazba vyí úrovnì). Výsledný úèinek zpìtné vazby mùe pùsobit na probíhající reflexní dìj pozitivnì (zesilovat jej) nebo negativnì (tlumí jej). O významu reflexù v léèebné rehabilitaci pojednává podrobnìji kap. 3.2.
1.1.2 Èinnost nervové buòky Abychom pochopili mechanismus reflexù, øídící funkci nervové soustavy i svalový stah, musíme znát mechanismus drádivosti v organismu. Vechny buòky v tìle mají na své povrchové membránì elektrické napìtí, které souvisí s nestejnou koncentrací nìkterých iontù po obou stranách membrány. Mimo buòku jsou v pøevaze kationty sodné a anionty chloridové a vnìjí strana membrány má kladný náboj. Vnitøek je vùèi vnìjku záporný (okolo 70 a 80 mV) a pøevaují zde kationty draselné a organické anionty. Pro ná popis jsou dùleité pøedevím nervové buòky èili neurony (obr. 2). Tvoøí se svými výbìky (dendrity a axon, èili neurit) informaèní systém nervové soustavy. Poètem je vak v nervové tkáni nìkolikrát pøevyují podpùrné buòky gliové. Na buòkách, které jsou drádivé, jako neurony a svalová vlákna, mùeme sniováním napìtí na membránì dosáhnout prahové hodnoty podrádìní. Pøi ní se otevøou v membránì kanály nejprve pro ionty sodné, pak draselné. Dùsledkem je zmìna potenciálu membrány, trvající nìco málo pøes jednu milisekundu. Nazývá se vzruch
10 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:43
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Teorie motoriky
15
èili akèní potenciál (obr. 3). Jeho vlivem se sníí napìtí na prahovou hodnotu také v dalích úsecích povrchové membrány, znovu vzniká vzruch, který se touto cestou íøí, ani by se zmìna napìtí sniovala. Rychlost íøení je vyí po nervových vláknech s myelinovou pochvou èili myelinizovaných (a 120 m/s) ne po vláknech bez myelinu (0,5 a 3 m/s), protoe se vzruch íøí pøeskokem mezi záøezy myelinu (obr. 4, 5). Akèní potenciály, které mùeme umìle vyvolat elektrickým podrádìním nervového èi svalového vlákna, vznikají v organismu pøirozenì jako dùsledek pøenosu informace na synapsích (prostøednictvím postsynaptických potenciálù) a v receptorech (prostøednictvím receptorových, generátorových potenciálù) (obr. 6). V nìkterých buòkách mozku vznikají akèní potenciály spontánnì.
1.1.3 Synapse (zápoj) Synapse (obr. 7) je místo dotyku neuritu jednoho neuronu s povrchovou membránou jiného neuronu, pøípadnì se svalovým vláknem èi lázovou buòkou. Pøenos informace na synapsi nastává buï chemickou nebo elektrickou cestou. U èlovìka je elektrický pøenos vzruchu na synapsích vzácný. Dobìhnutím akèního potenciálu na zakonèení neuritu se vak uvolní chemická látka (napø. acetylcholin), která mìní prostupnost tzv. postsynaptické membrány té druhé buòky pro ionty, vzniká zde tzv. postsynaptický potenciál. Ten mùe mít dvojí charakter: buï se sniuje membránové napìtí, vzniká excitaèní postsynaptický potenciál (EPSP), kterým mùe být vyvolán akèní potenciál, anebo se napìtí zvyuje, vzniká inhibièní postsynaptický potenciál (IPSP), èím se sniuje pravdìpodobnost vzniku akèního potenciálu (obr. 8 a 9).
11 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:43
Obr. 2. Jednotlivé souèásti multipolárního neuronu: 1 periferní dendrit s dendritickými trny (výøez pøi vìtím zvìtení ukazuje rùzné tvary trnù), 2 kmenový dendrit, 3 soma, 4 axonový hrbolek, 5 iniciální segment, 6 internodium, 7 Ranvierùv záøez, 8 myelinová pochva, 9 kolaterála, 10 telodendrion, 11 presynaptické elementy terminální, 12 presynaptické elementy v prùbìhu (en passant)
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
16
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Vzhledem k tomu, e je povrchová membrána neuronù pokryta sty a tisíci synapsí, je výsledné podrádìní závislé na poètu souèasnì aktivovaných synapsí (obr. 10) a na jejich tlumivé èi budivé povaze.
Obr. 3 Schéma prùbìhu akèního potenciálu: hrotový potenciál, následná depolarizace a následná hyperpolarizace (upraveno podle Kutchai)
Obr. 4 íøení akèního potenciálu axonem. Saltatorní vedení vzruchu z jednoho Ranvierova záøezu na druhý. AP akèní potenciál
12 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:44
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Teorie motoriky
Obr. 5 Saltatorní vedení vzruchu. Záznam z rùzných èástí tého myelinizovaného nervového vlákna. Vpravo jsou patrna místa, odkud byly akèní proudy registrovány. Tøi záznamy z kteréhokoliv internodia jsou prakticky synchronní, kdeto záznamy z rùzných internodií jsou navzájem èasovì posunuty.
Obr. 6 Receptorový potenciál a vzruchová aktivita pøísluného nervového vlákna. Receptorový potenciál trvá po dobu pùsobení podnìtu (plné ipky). K návratu k výchozí hodnotì dochází po skonèení podnìtu. Vzruchová aktivita je poèetnìjí v úvodní fázi receptorového potenciálu, mizí pøi pøechodu dynamické fáze ve statickou (pøeruovaná ipka), pak je ménì poèetná (adaptace). Po skonèení podnìtu pøichází následný výboj. (Podle V. Kuthana.)
Obr. 7 Schéma synaptického komplexu. Prùmìr presynaptického zakonèení: a = 300700 nm, íøka synaptické tìrbiny (S) e = 20 a 30 nm, presynaptické denzní projekce (PDP) vzdálenost støedù b = 80 nm, íøka báze c = 55 nm, výka d = 60 nm, postsynaptická denzita (PD) íøka f = 34 a 65 nm, délka g = 0,9 a 1,3 µm, AGV agranulární synaptické váèky, GV granulární synaptické váèky, M mitochondrie (podle Korngutha)
13 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:45
17
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
18
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 8 Schéma postsynaptických potenciálù: EPSP excitaèní postsynaptický potenciál, IPSP inhibièní postsynaptický potenciál. Narùstáním EPSP dochází pøi urèité kritické hodnotì k vybavení vzruchu (pravá èást grafu).
1.2 Nervová soustava a kosterní svalstvo 1.2.1 Kosterní sval a sarkomera Kosterní svaly jsou svaly pøíènì pruhované a uplatòují se pøedevím jako funkèní prvky pohybového ústrojí svými mechanickými vlastnostmi, tj. pruností, pevností a schopností kontrakce (nervovým systémem øízená schopnost svalu generovat sílu a zkracovat se) i relaxace. Pøíèné pruhování (patrné v optickém mikroskopu) je dùsledkem velmi pravidelného uspoøádání molekulárních útvarù, které vytváøejí základní strukturní a funkèní moduly, tzv. sarkomery. Ty jsou paralelnì a v sérii uspoøádány do myofibril, které v rùzném poètu vyplòují svalové vlákno (obr. 11). Svalové vlákno vzniklo v prùbìhu vývoje spojením mnoha bunìk, a obsahuje proto mnoství bunìèných jader.
14 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:45
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Teorie motoriky
19
Obr. 9 Schéma pøevodu nebo blokády vzruchové aktivity na synapsi: A Vzruch postupuje po excitaèních neuronech, pøenos vzruchu je na excitaèní synapsi provázen akèním potenciálem (AP), který vzniká na urèité úrovni excitaèního postsynaptického potenciálu (EPSP). B Pøíklad inhibièního neuronu. Vzruch je na inhibièní synapsi utlumen. Elektrickým projevem èinnosti inhibièní synapse je inhibièní postsynaptický potenciál (IPSP).
Obr. 10 Schéma vztahù mezi neurony: V pøípadì A pøevládají budivé vlivy, vzruchová aktivita pokraèuje i za synapsí. V pøípadì B pøevaha tlumivých vlivù pùsobí blokádu pøenosu vzruchové aktivity na synapsi.
15 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:45
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
20
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 11 Pøehled jednotlivých elementù vlákna kosterního svalu
16 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:46
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Teorie motoriky
21
Sarkomeru ohranièují na obou koncích struktury oznaèené jako Z-disky (Z-destièky nebo Z-linie), v nich jsou zakotvena tenká (aktinová) filamenta, smìøující ke støedu sarkomery. Støedem sarkomery procházejí v podélné ose silná (myozinová) filamenta, která jsou ve støední èásti v místech oznaèených jako M-linie propojena bílkovinou. Aktinová a myozinová filamenta se èásteènì v promìnlivém rozsahu pøekrývají. Pøi zkracování se filamenta proti sobì posouvají, Z-disky se k sobì pøibliují a pøekrytí filament (pruhování) se také mìní. Z-disk a M-linie propojují pruná vlákna titinu (nejvìtí známá bílkovina), která pøiléhají k myozinovému filamentu (a jsou s ním spojena). Vlákna titinu vytváøejí organizaèní a elastickou osu celé sarkomery a v Z-liniích se spojují s molekulami titinu sousedních sarkomer (obr. 12). Z-linie
M-linie
titin
Obr. 12 Schéma polosarkomery s titinem: vodorovné rafování aktinové filamentum, ikmé rafování myozinové filamentum. Titinová filamenta propojují Z-disk s M-linií, a tvoøí tak osu celé sarkomery. Obdélníèek u slova titin oznaèuje místo, kde se pøedpokládá pruný úsek molekuly. Svislé spojky v myozinovém úseku polosarkomery naznaèují moné tìsnìjí spojení mezi myozinovými a titinovými filamenty. Schopnost sarkomery generovat aktivní sílu a zkrácení závisí na interakcích mezi myozinovými a aktinovými filamenty, pøi kterých se chemická energie pøemìòuje na mechanickou. Z tlustých vláken, která jsou svazkem myozinových molekul, vyènívají pohyblivé hlavy (obr. 11). Ty se za urèitých podmínek mohou cyklicky spojovat s aktinem tenkých vláken a pohybem pøipomínajícím pohyb vesel pùsobit na filamenta ve smìru zkracování sarkomery. Aktivní vlastnosti svalových vláken a tedy celého svalu, tj. síla i rychlost kontrakce a relaxace, jsou sumárním výsledkem interakcí mezi obìma kontraktilními bílkovinami, myozinem a aktinem. Pasivní elastické vlastnosti jsou dány zejména titinem, který zajiuje podélné propojení a tím také uspoøádanost pøíèného pruhování. Souèásti struktury sarkomery je øada bílkovin (nebulin, dystrofin aj.) s rùzným funkèním uplatnìním. K nim patøí také regulaèní bílkoviny tropomyozin a troponin, které jsou umístìny podél aktinového vlákna a za spoluúèasti iontù Ca2+ ovlivòují monost interakce myozinových hlav s aktinem (viz obr. 15 a 16).
17 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:46
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
22
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Struktura a vlastnosti molekulární výbavy sarkomery jsou urèující nejen pro aktuální mechanické schopnosti svalu, ale také pro výstavbu sarkomer bìhem vývoje i pro obmìnu opotøebovaných molekul, pro rekonstrukci po pokození a také pro funkèní adaptace (zmnoení svaloviny, napø. u atletù, se neuskuteèòuje zvìtením poètu svalových vláken). S vìkem nad 70 rokù jsou rychlá vlákna vech svalù postupnì nahrazována pomalými vlákny. Geneticky podmínìné abnormality struktury myozinu, aktinu nebo dystrofinu zpùsobují závané myopatie.
1.2.2 Nervosvalová ploténka
Obr. 13 Schéma nervosvalové ploténky nahoøe podélný øez, dole pøíèný øez
18 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:47
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Teorie motoriky
23
Spojení mezi nervovým zakonèením a svalovým vláknem je synapse, zvaná nervosvalová ploténka (obr. 13). Pokud na ni pøijde po nervovém vláknu vzruch, uvolní se acetylcholin. Za normálních okolností se tím vdy vyvolá dostateènì silný postsynaptický potenciál, aby vznikl následnì akèní potenciál. Ten se jako obvykle íøí po povrchové membránì vlákna. Pøenáí se vak i dovnitø vlákna a sloitým mechanismem zprostøedkovaným ionty Ca2+ umoní reakci mezi aktinem a myozinem svalového vlákna (viz obr. 15). Pouze u nemoci zvané myastenie se uvolòuje nedostateèné mnoství pøenaeèe a pøi opakovaném podrádìní nastává na nervosvalové ploténce únava: svalový stah je stále slabí.
1.2.3 Motorická jednotka Na nervosvalové ploténce konèí jedna z vìtévek neuritu, který vychází z a-motoneuronu. Neurity se tìpí na rùzný poèet vìtévek a motoneuron tedy ovládá rùzný poèet svalových vláken. Pøi podrádìní motoneuronu se stahují vechna jím ovládaná svalová vlákna souèasnì. Motoneuron a jím ovládaná svalová vlákna tvoøí motorickou jednotku (MJ) (obr. 14). Je to nejmení èást hybného systému, kterou je mono samostatnì aktivovat.
Obr. 14 Schéma motorické jednotky: 1 buòky pøedních rohù míních, 2 motorický neuron, 3 motorická jednotka Poètem svalových vláken je urèována velikost motorické jednotky. Malé motorické jednotky, èasto jen s desítkami svalových vláken, jsou v malých svalech, které vyvíjejí malou, jemnì odstupòovanou sílu. Tak je tomu pøedevím ve svalech na hlavì, inervovaných mozkovými nervy: svaly okohybné, mimické, výkací, polykací. Pomìrnì malé jsou také MJ v drobných svalech ruky. V ostatních svalech jsou velké MJ, zahrnující èasto i víc ne tisíc svalových vláken.Vyvíjejí vìtí sílu, která vak nemùe být tak jemnì odstupòovaná. Nejvìtí MJ jsou napø. ve svalech hýïových nebo zádových.
19 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:47
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
24
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
1.2.4 Projevy èinnosti svalu Za normálních okolností nevzniká svalový stah spontánnì, ale jen na základì podnìtu z nervového systému. Pouze pokud dojde k pøeruení pøísluného nervového vlákna, dochází ke spontánnímu stahu jednotlivých svalových vláken, k tzv. fibrilacím. Podnìtem pro kontrakci svalu je akèní potenciál. Prùvodním jevem depolarizace svalové membrány je tok Na+-iontù do svalového vlákna, repolarizace výstup K+-iontù. Spøaení drádivosti a stalivosti probíhá v kosterním svalu velmi rychle (obr. 15). Prostøedníkem jsou Ca2+-ionty. Pøi depolarizaci povrchové membrány se depolarizují i tubuly T-systému a uvolòují Ca2+-ionty (obr. 16).
Obr. 15 Schéma spøaení drádivosti a stalivosti v kosterním svalu: Akèní potenciál zahajuje uvolòování vápenatých iontù z terminálních cisteren sarkoplazmatického retikula (SR) do transverzálních tubulù (TT). Krátce po uvolnìní Ca2+ zaèíná sarkoplazmatické retikulum Ca2+ opìt støádat a sval ochabuje. Z Z-destièka (viz obr. 11), A aktin K podrádìní motoneuronu dojde v nìkterých pøípadech reflexnì, na podkladì vnìjího podrádìní. Jindy provedeme svalový stah vlastní vùlí, nervový podnìt tedy pøichází z mozkové kùry. Toto rozdìlení je ovem znaènì zjednoduené. Kadý volní pohyb má toti významnou sloku reflexní, která zajiuje napø. správnou polohu, z ní pohyb vychází a jeho hladký prùbìh. Reflexní i volní podnìty pùsobí souèasnì na synapse motoneuronu a výstupní podrádìní je jejich souhrnem.
20 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:47
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Teorie motoriky
25
Obr. 16 Interakce aktinu a myozinu vedoucí k posunu obou vláken: V klidu je na hlavách myozinu navázán ATP (I. fáze). Kdy se zvýí hladina intracelulárního Ca2+ a probìhne navázání jeho 4 molekul na troponin, dojde ke konformaci této bílkoviny. To vede k posunu molekuly tropomyozinu. Tím se odhalí vazná místa na aktinu, kde okamitì dojde ke spojení s hlavami myozinu (II. fáze). Aktomyozinový komplex má za pøítomnosti Mg2+ ATPázovou aktivitu a rozloí ATP na ADP a P (fosfát). Pøi uvolnìní obou látek z vazby na hlavách myozinu je ATPázou uvolnìná energie pøenesena do ohybu krku (III. fáze) a vzájemného posunu vláken. Na vazné místo na hlavì myozinu se naváe nový ATP, co vede k rozpojení aktomyozinového komplexu a narovnání hlavièek myozinu (IV. fáze) a celý cyklus se mùe opakovat. (Podle J. Maree.) Jeden akèní potenciál, probíhající po neuritu motoneuronu, vyvolává svalový zákub jedné motorické jednotky. Normální svalový stah vak vzniká opakovaným podrádìním mnoha motorických jednotek tého svalu. Do jisté míry si to mùeme demonstrovat, jestlie elektricky podrádíme nìkterý konèetinový nerv, který probíhá pod kùí, napø. nerv vøetenní (n. ulnaris) v místì bròavky v lokti. Jeden elektrický impulz vyvolá podrádìní a tím i zákub ve vech svalech inervovaných tímto nervem. Jsou to svaly na ruce, zèásti na pøedloktí. Pokud drádìní opakujeme a zvyujeme frekvenci, spojují se zákuby ve svalový stah nejprve vlnitý a pøi vyí frekvenci hladký tzv. tetanus (obr. 17).
21 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:48
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
26
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 17 Vznik tetanu: Kdy pøi stimulaci kosterního svalu párovými podnìty pøichází druhý podnìt tìsnì po vrcholu trhnutí, vzniká tzv. superpozice. Salva podnìtù o této frekvenci (do 1020Hz) vyvolá tzv. vlnitý tetanus (A). Sumace vznikne, kdy druhý podnìt pøijde pøed vrcholem. Salva podnìtù o vyích frekvencích vyvolá hladký tetanus (B). (Podle J. Maree.) Pøirozený svalový stah má charakter tetanické kontrakce. Pøi velmi slabém stahu se opakovanì aktivuje jedna MJ, pøi zvyování síly stahu se postupnì pøidávají dalí. Zvyuje se jejich poèet a v jistých mezích (2060 Hz) také frekvence výbojù kadé jednotlivé motorické jednotky. Nastává tedy èasová i prostorová sumace. Dosud jsme nevysvìtlili, jak jsou ve svalu uspoøádána vlákna jedné MJ. Nejsou tìsnì vedle sebe, ale jsou promíchána s vlákny jiných motorických jednotek, které mají podobnou funkci. Na rozdíl od elektricky vybaveného tetanu, kdy jsou podrádìna vechna nervová vlákna a tím i vechny motorické jednotky v téme okamiku, nastává pøi pøirozeném svalovém stahu aktivace jednotlivých motorických jednotek asynchronnì. Tím je dáno, e se vzájemnì propletené motorické jednotky pøi udrování napìtí støídají a nemusí být tedy podrádìny tak èasto, jak je to nutné pøi elektricky vybaveném hladkém tetanu. Z toho dùvodu dojde pøi volním stahu k únavì daleko pozdìji neli pøi stahu vyvolaném elektrickým podrádìním.
22 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:48
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Teorie motoriky
27
1.2.5 Svalový tonus Kadý sval má urèitý stupeò napìtí. V nejirím slova smyslu chápeme pod pojmem svalový tonus kadý stav napìtí svalu, který nebyl vyvolán úmyslnì, volním úsilím, tj. rozhodnutím jedince. V zásadì mùeme rozliovat tzv. klidový tonus svalu a reflexní tonus svalu. Klidový tonus má podklad v elastických strukturách svalu a pøedstavuje pøíznivou výchozí polohu svalu pro kontrakci. Existuje dlouhodobì, bez energetických nárokù, nejeví únavu ani nevykazuje èinnostní potenciály. Reflexní tonus má charakter slabé izometrické kontrakce (sval se nestahuje, nekoná ádnou práci). Je øízen signalizací ze svalových vøetének, která závisí na pasivním protaení svalu a g-inervaci (viz kap. 3.2.4). Pro jeho udrování má význam i senzitivní inervace z okolí kloubù. Na udrování reflexního napìtí se zpravidla nepodílí celý sval, ale jednotlivé motorické jednotky se ve funkci støídají. Reflexní tonus napomáhá rychlému uskuteènìní náhlé kontrakce. (Jako posturální polohový tonus je oznaèován izometrický stah antigravitaèních svalù. Posturální tonus zabezpeèuje vzpøímený stoj. Je øízen reflexnì z míních a mozkových center.)
23 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:48
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
2
29
Centrální mechanismy øízení motoriky
Schopnost pohybu provází èlovìka prakticky celý ivot. Rozvíjí se od èasného intrauterinního období a vývoj motoriky zrcadlí vývoj nervové soustavy. Pøitom funkèní vývoj se realizuje ve skocích, od jednoho uzlového bodu k dalímu. První spontánní pohyby byly sonograficky pozorovány ke konci 6. embryonálního týdne. První reflexní odpovìï je mono vybavit u 7týdenního lidského embrya z cervikální oblasti míchy a manifestuje se odklonem hlavy (tab.1). Tab. 1 Motorické projevy prenatálního vývoje CNS Gestaèní vìk
Motorické funkce
2. mìsíc
svalové kontrakce, reakce na taktilní podnìty
3. mìsíc
pohyby dolních i horních konèetin, úst a hlavièky
6.7. mìsíc
reakce na taktilní, akustické, vizuální a chuové podnìty
Prenatální hybnost je tedy zprvu bulbospinální. Rychle (7,5. týden) následuje zvyování svalového napìtí. A jestlie ke konci 8. týdne intrauterinního ivota jsou ji zaloeny prakticky vechny svaly, mohou se rozvíjet geneticky dané motorické vzorce. Pochopitelnì je v popøedí reflexní posturální motorika. Tak je tomu i krátce postnatálnì, i kdy záhy se celá øada pohybù realizuje jako volní èinnost (tab. 2 a 4). Celý pohybový projev èlovìka je vysoce organizovaná funkce, a ji zajiuje vzpøímenou polohu nebo umoòuje urèitý jednoduchý nebo sloitý pohyb, napø. zmìnu místa, získávání potravy, rozmnoování, práci, a je i úzce spjat s psychickou èinností a sdìlováním informací (øeè, písmo, gestikulace, grimasy). Kosterní svalstvo pøitom ovládá somatická sloka nervové soustavy, tj. mozek a mícha a z nich vycházející mozkové a míní nervy. Jejich aktivita se projevuje svalovou èinností. Èinnost kosterního svalstva je vdy øízena jeko jediný funkèní celek. Jednotlivé pohybové projevy sice mùeme zjednoduenì rozdìlit do kategorií s odpovídající anatomickou a funkèní organizací (tab. 3), ale zároveò si musíme být vìdomi toho, e zejména u èlovìka se na øízení motoriky podílejí prakticky vechny oddíly CNS, poèínaje mozkovou kùrou a konèe páteøní míchou (obr.18). Pøedpokladem vekeré hybnosti je reflexní svalový tonus. Na nìm je vybudován systém postojových a vzpøimovacích reflexù (motorický systém polohy, opìrná motorika), pøi jeho øízení se úèastní retikulární formace, statokinetické èidlo a mozeèek (vestibulární a spinální mozeèek). Motorický systém polohy je pak základem sloité soustavy úmyslných pohybù (motorický systém pohybu, cílená motorika), øízené èinností mozkové kùry, bazálních ganglií a korového mozeèku. Pøitom ve-
25 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:48
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
30
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
chny nervové vlivy, které zpùsobují svalovou kontrakci, se uplatòují ve své koneèné podobì prostøednictvím motoneuronù uloených v jádrech hlavových nervù a v páteøní míe. Tab. 2 Motorické projevy postnatálního vývoje CNS Postnatální období
Motorické funkce
Novorozenecké období (1. mìsíc)
nepodmínìné reflexy
Kojenecké období (2.12. mìsíc)
podmínìné reflexy, rychlý rozvoj motoriky (zejména lokomoce)
Batolecí období (2.3. rok)
rychlý rozvoj chùze, rozvoj jemné motoriky (ruka, prsty)
Pøedkolní vìk (4.6. rok)
udrování rovnováhy, rozvoj jemné motoriky
Mladí kolní vìk (7.11. rok)
koordinace pohybù, rùst svalové síly
Období dospívání (12.20. rok)
rychlý tìlesný rùst, koordinace pohybù
Èasná dospìlost (21.25. rok)
dokonèení pøedchozího vývoje
Støední dospìlost (26.45. rok)
mírný pokles svalové síly
Pozdní dospìlost (46.65. rok)
zjevný pokles svalové síly
Stáøí (od 65. roku)
poruchy jemné i hrubé motoriky
Tab. 3 Klasifikace pohybu u èlovìka Kategorie
Pohybový projev
pøevaha extenze 1. motilita slouící postoji a lo- alternující s flexí komoci
Motorické jednotky
Øízení
velké, pøevládá statická funkce
subkortikospinální a vermis mozeèku
2. motilita flexnì-rotaèní pohyb velké i malé, pøevlá- kortikospinální i subslouící práci a jídlu horních konèetin dá fázická funkce kortikospinální, mozeèkové hemisféry 3. motilita slouící sdìlování
mimika, øeè
malé, jemná diferen- kortikobulbární ciace èinnosti
26 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:48
Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:49
Rovnováné reakce
Zapínání extenzorù
Vzpøimovací reakce (vývoj)
27
2. mìsíc vyrovnání hlavièky pøi trakèní zkouce (Prechtl) = tah za ruèky do posazování
a mezi lopatky
na pøedloktích extenzory (paravertebrální) vzpøimovací svalstvo
3. mìsíc 6. mìsíc
nestabilní sed s infantilní kyfózou
do lumbální krajiny
na extendovaných HK
Tab. 4 Vývoj základních pohybových stereotypù 9. mìsíc
stabilní sed bez infantilní kyfózy
zapne adduktory stehen
leze po ètyøech
8.9. mìsíc staví se u nábytku
12. mìsíc samostatná chùze (18. mìsíc nejzazí norma)
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky 31
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
32
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 18 Blokové schéma øízení motoriky (øímské èíslice oznaèují pìt etáí øízení)
2.1 Senzomotorika Kadý organismus je neustále vystaven vlivùm prostøedí aferentaci. V CNS jsou tyto podnìty podrobeny analýze, a pokud z ní vyplývá, e je nutno reagovat, pak jsou po eferentních drahách impulzy vedeny k periferním výkonným orgánùm (efektorùm) a tìmi jsou pøedevím svaly. Pøíjem informací významných pro hybnost, jejich zpracování a integrace v CNS a po výstup projevující se svalovou èinností bývá souhrnnì nazýván senzomotorika. Informace dùleité pro svalovou èinnost pøicházejí jednak z proprioreceptorù uloených ve svalech, lachách a kloubech, jednak z exteroreceptorù uloených v kùi. Reflexní odpovìï je pak oznaèována právì podle pøísluných receptorù.
28 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:49
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
33
2.1.1 Proprioreceptivní reflexy Nejvýznamnìjí proprioreceptory jsou svalová vøeténka a lachová tìlíska. Svalová vøeténka (obr. 19 a 20) jsou uloena v podélné ose svalu mezi vlastními svalovými vlákny (paralelní zapojení), a tudí reagují na pasivní protaení svalu. Èím více je sval protaen, tím je ve svalových vøeténkách vìtí podrádìní. Svalová vøeténka informují CNS jak o rychlých (fázických) zmìnách délky svalu pøi pohybu, tak i o zmìnách dlouhodobých (tonických) pøi udrování urèité polohy. Pøi zkrácení svalu naopak drádivost svalových vøetének klesá. To platí i pro svalový stah (kontrakci), kdy se vak souèasnì zvyuje drádivost vøetének.
Obr. 19 Schéma jednoduchého zapojení proprioreceptivního reflexu Signály ze svalových vøetének jsou odvádìny do míního segmentu dvìma typy vláken, které se lií rychlostí vedení a zpùsobem zakonèení (tab. 5). Silná vlákna, s rychlým vedením impulzù (typu Ia) konèí v centrální oblasti obou typù svalových vláken vøeténka (nuclear bag fibres, nuclear chain fibres) anulospirálním zakonèením. Toto zakonèení se také oznaèuje jako primární. Tenká vlákna konèí na rozhraní centrální (senzitivní) a periferní (kontraktilní) oblasti keøíèkovitým zakonèením. Toto zakonèení se také oznaèuje jako sekundární (vlákna typu II viz obr. 20).
29 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:49
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
34
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
A
B
C
Obr. 20 Schéma aferentní inervace kosterního svalu: A Schéma uspoøádání a zapojení svalového vøeténka B Detail støední èásti intrafuzálních vláken svalového vøeténka: a forma vaku, b forma øetìzce, 1 motoneurony, 2 senzitivní vlákna typu Ia, 3 senzitivní vlákna typu II C Aferentní vlákna z proprioreceptorù: vlákna typu Ia jsou primární nervová vlákna ze svalových vøetének, silná 1220 µm, myelinizovaná. Vøeténka jsou rychlostní receptory, které odpovídají na zmìnu délky svalu. Vlákna typu Ib ze lachových tìlísek vedou excitaèní aktivitu pøi vìtinì svalových napìtí, ale pøi vysokém napìtí svalovou kontrakci inhibují. Vlákna typu II, silná 612 µm, jsou sekundární vøeténková zakonèení. Aktivují flexory a inhibují extenzory.
30 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:50
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
35
Tab. 5 Charakteristika senzitivního vlákna v zadních míních koøenech Druh Typ
A
C
Tlouka (mm)
Rychlost vedení vzruchu (m/s)
Receptory a informaèní obsah signálù
I
1220
70120
Ia aferentace primárních zakonèení ve svalových vøeténkách Ib aferentace z Golgiho lachových tìlísek
II
612
3570
aferentace ze sekundárních zakonèení ve svalových vøeténkách aferentace z Vater-Paciniho tìlísek
II
16
635
aferentace z receptorù citlivých na bolest, dotek a teplo
IV
0,52
0,52
aferentace z receptorù citlivých na bolest, teplo a dotek
Oba typy vláken jsou drádìny pøi nataení svalových vláken vøeténka. To znamená, e pøi nataení svalu se zvyuje frekvence akèních potenciálù v obou typech vláken (obr. 21). Pøi zkrácení svalu frekvence akèních potenciálù klesá. Oba typy vláken tedy informují CNS o délce svalu. Pøi zmìnách délky svalu se vak objevují rozdíly mezi obìma typy vláken. Pøi nataení svalu je frekvence potenciálù ve vláknech typu Ia mnohem vyí ne ve vláknech typu II. Pøi zkrácení svalu je frekvence ve vláknech typu Ia nulová, zatímco ve vláknech typu II pøetrvává nízká frekvence akèních potenciálù. To znamená, e zmìny ve frekvenci akèních potenciálù u vláken typu Ia lépe odráejí zmìnu délky svalu a rychlost, s jakou se tato délka mìní. Vlákna typu Ia tedy signalizují dynamické zmìny délky svalu (dynamická senzitivita). Naproti tomu vlákna typu II prakticky postrádají dynamickou senzitivitu a pøenáejí informace o statické délce svalu. Oba typy vláken se rovnì lií svou terminaèní oblastí v míní edi (viz obr. 24 a 25).
Obr. 21 Odpovìï jednotlivého zakonèení nervového vlákna Ia (ze svalového vøeténka) a Ib (ze lachového tìlíska) na nataení svalu (A) a bìhem svalové kontrakce (B): Obì zakonèení reagují na nataení svalu (Ib pozdìji, a dosáhne tenze vìtí hodnoty). Pøi svalové kontrakci je zakonèení Ia odlehèeno (viz pauza v záznamu), zatímco zakonèení Ib je bìhem vzestupné fáze aktivováno.
31 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:50
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
36
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Pøíkladem proprioreceptivního reflexu je reflex patelární (obr. 22): krátké nataení svalových vøetének pøi úderu kladívka na lachu ètyøhlavého svalu vede k synchronnímu výboji vzruchù v a-motoneuronech inervujících právì tento sval, take dojde k jeho kontrakci, a tím k extenzi v kolenním kloubu. Svalová vlákna uvnitø svalových vøetének (intrafuzální vlákna) mají svou vlastní motorickou inervaci zprostøedkovanou g-motoneurony (malé motoneurony v sousedství a-motoneuronù v pøedních rozích míních obr. 23).
2.1.2 Gama-systém Protaení centrální èásti svalových vøetének, kde jsou umístìna senzitivní nervová zakonèení, mùe být zpùsobeno nejen nataením celého svalu, ale i kontrakcí intrafuzálních vláken, inervovaných g-vlákny. Úroveò drádivosti svalových vøetének je tedy øízena napìtím intrafuzálních svalových vláken inervovaných vlákny typu Ag z tzv. g-motoneuronù pøedních rohù míních. Tato regulace je závislá na stupni nataení svalu a Obr. 22 Patelární reflex: Úde- má charakter autoregulaèního zpìtnovazebního rem na lachu ètyøhlavého ste- systému, který øídí drádivost receptoru v závishenního svalu se sval protáhne a losti na intenzitì a kvalitì podnìtu. Nazývá se podrádí receptory svalu a la- g-systém. chy. Dostøedivou drahou bìí Drádivost svalových vøetének se tak stále vzruch do centra v bederní míe. pøizpùsobuje velmi promìnlivým zmìnám délky Odtud odstøedivou drahou k efek- svalu. Svalová vøeténka vykonávají v podstatì toru, k ètyøhlavému svalu. Nasta- funkci komparátoru, který stále porovnává vlastne extenze v kolenním kloubu. ní délku s délkou okolních svalových vláken. Kdy se sval zkracuje, klesá drádivost svalových vøetének. g-systém pøitom zajiuje souèasné, pøimìøené zkrácení intrafuzálních svalových vláken, a tím i zachování drádivosti svalových vøetének pøi nové výchozí délce svalu. Kontrakce svalu mùe být vyvolána buï pøímým podnìtem z a-motoneuronù, nebo nepøímo reflexnì, prostøednictvím podnìtù z g-motoneuronù. Úèelem této dvojí regulace svalové kontrakce je pøedevím zajitìní pøimìøeného svalového napìtí a jeho øízení pøi rùzném zatíení svalu. g-systém se proto uplatòuje významnì pøi posturálních reflexech, pøi udrování a øízení tonusu antigravitaèních svalù. Prostøednictvím gama systému se uplatòují vlivy extrakortikospinální.
32 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:50
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
37
Obr. 23 Schéma motorické a senzitivní inervace svalu g-systém je øízen retikulární formací (pøedevím facilitaèní oblastí), jejím prostøednictvím se uplatòují také regulaèní vlivy z mozeèku, z bazálních ganglií a z mozkové kùry. lachová tìlíska (viz obr. 23) jsou umístìna na rozhraní svalu a lachy, reagují jak na pasivní protaení, tak i, a to daleko citlivìji, na svalovou kontrakci. Aktivují se tedy pøi napnutí lachy. Se svalovými vlákny jsou zapojena v sérii. Informace ze lachových tìlísek pùsobí útlum a-motoneuronù svého svalu, a tím chrání sval i lachu pøed pøetíením.
2.1.3 Exteroreceptivní reflexy Podnìtem k jejich vybavení je drádìní dotykových a bolestivých èidel v kùi. Taktilní podnìty (napø. na chodidle) zvyují reflexnì napìtí natahovaèù (extenzorù). Tyto extenzorové reflexy tvoøí základ postojových reakcí. Bolestivé podnìty reflexnì aktivují ohýbaèe (flexory), zpùsobují odtaení, únik, a proto jsou takto vyvolané flexorové reflexy oznaèovány i jako obranné.
33 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:51
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
38
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
2.1.4 Míní interneurony Interneurony (vmezeøené, interpolované neurony) pøedstavují významnou integraèní oblast páteøní míchy. Za interneurony jsou tradiènì povaovány buòky, jejich axony se vìtví v blízkosti vlastního bunìèného tìla (Golgiho buòky II. typu). Neuronù tohoto typu je vak v míní edi málo. Bylo prokázáno, e míní neurony, které mají funkèní charakteristiky interneuronù, lze podle zpùsobu vìtvení axonù rozdìlit do nìkolika kategorií. V zásadì jde o neurony, jejich axony se vìtví v téme segmentu a zasahují do sousedních Rexedových lamel (obr. 24 a 25), nebo jde o neurony, jejich hlavní axon smìøuje do sousedních segmentù (nìkdy i cestou míních provazcù) a kolaterály neopoutìjí oblast mateøského segmentu. Vìtina bunìèných tìl interneuronù je uloena v bazálních èástech zadních rohù míních (lamina V a VI) a v pars intermedia míní edi (lamina VII). Axonální ramifikace èásti interneuronù zasahují do oblasti motoneuronù. Výsledky studií provedených impregnaèními metodami a dalí moderní metodiky dokazují, e interneurony a jejich axonální ramifikace tvoøí sítì, které jsou substrátem pro vznik polysynaptických reflexù a pro sloitìjí programy. Nasvìdèuje tomu i to, e interneurony mají nií práh drádivosti ne motoneurony a frekvence jejich výbojù je mnohonásobnì vyí ne u motoneuronù. Nejlépe jsou prostudovány funkèní a morfologické charakteristiky interneuronù, které jsou vmezeøeny do drah vedoucích k motoneuronùm. Zde je nutno zdùraznit, e centrální instrukce vedoucí k provedení pohybu jsou pøivádìny hlavnì k interneuronùm. Pøímých spojù vedoucích k motoneuronùm je mnohem ménì. Funkce interneuronù je èasto zjednoduována na jednoduchý pøenos aktivity, ale vìtina dostupných informací svìdèí pro jejich významnou integrativní funkci. Interneurony zaøazené do mnoství drah vedoucích k motoneuronùm jsou ovlivòovány jednak impulzy z primárních senzitivních vláken (vlákna zadních míních koøenù) a zároveò sestupnými drahami (viz obr. 23, obr. 26). Dalí dùleitou skuteèností je, e interneurony jsou pod vlivem konvergujících vstupù z rùzných receptorù (svaly, lachy, klouby, kùe). V interneuronech se facilituje nebo tlumí základní aktivita. Tím vzniká labilní vztah umoòující rychlé výkyvy funkce. Interneurony zajiují reciproèní inervaci, iradiaci, cílenost pohybu atd. Souèasnì mají velký význam pøi koordinaci základních reflexù spinálních (proprioreceptivních a exteroreceptivních) s úmyslnými pohyby, tj. s vlivy z vyích oblastí CNS, pøedevím mozkové kùry. Pøeváná vìtina informací, které dostávají motorické buòky, je zprostøedkována a pøedem zpracována interneurony.
34 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:51
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
39
Obr. 24 A Terminaèní oblast vláken zadního míního koøene v lumbálním segmentu míchy koèky (L6 ): IX lamely míní edi podle Rexeda. (Schematicky podle Spraguea a Haa.) B Terminaèní oblasti senzitivních vláken inervujících vlasové folikuly (a) a terminaèní oblast vláken inervujících Vater-Paciniho tìlíska (b), IIIIX Rexedovy zóny míní edi. (Schematicky podle Browna.) C Ia terminaèní oblasti senzitivních vláken pøivádìjících vzruchy ze svalových vøetének (primární zakonèení), Ib terminaèní oblasti vláken pøivádìjících vzruchy ze lachových receptorù, II terminaèní oblasti vláken pøivádìjících vzruchy ze svalových vøetének (sekundární zakonèení). (Schematicky podle Browna.) 6
35 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:52
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
40
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 25 Rozloení terminací (terminálních, presynaptických zakonèení) vláken typu Ia zadních míních koøenù v segmentu L7 koèky je znázornìné teèkami. Z obrázku je patrný dorzoventrální rozsah terminací a jejich vztah k oblasti motoneuronù (lamela IX) proximálního (A) a distálního (B) svalu zadní konèetiny. Øímskými èíslicemi jsou oznaèeny jednotlivé Rexedovy lamely míní edi. (Schematicky podle Ishizuka a kol.)
Obr. 26 Schéma segmentálních a plurisegmentálních míních reflexù: 1 dráhy spinospinální, 2 eferentní motorická vlákna, 3 aferentní (senzitivní) vlákna, 4 interneurony
Interneurony jsou dvojího druhu: jedny jsou excitaèní, tj. uvolòují mediátor, který zpùsobuje depolarizaci postsynaptické membrány. Druhé jsou inhibièní, tj. jejich mediátor vede k hyperpolarizaci. Inhibièní interneurony zajiují zpìtnovazební a aferentnì kolaterální útlum. Patøí k nim také buòky Renshawovy charakterizované tím, e jsou drádìny kolaterálami vlastního motoneuronu (obr. 27). Interneurony jsou zvlátì èetné v rozíøených èástech míchy, odkud je øízena èinnost svalù horních a dolních konèetin, tzv. intumescence krèní a bederní. Èinnost interneuronù je stále ovlivòována informacemi z vyích regulaèních systémù, zprostøedkovanými sestupnými míními drahami.
36 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:53
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
41
Obr. 27 Schéma funkce Renshawovy buòky: Z axonu motorické buòky odstupuje kolaterála, tvoøící budivou synapsi s Renshawovou buòkou. Její axon naopak tvoøí s výchozím motoneuronem synapsi tlumivou. Prostøednictvím této zpìtné vazby má vzruchová aktivita pøísluného motoneuronu za následek úpravu své vlastní èinnosti.
2.1.5 Èinnost a-motoneuronù V lidské míe se rozliují a-motoneurony inervující extrafuzální svalová vlákna a mení g-motoneurony inervující intrafuzální svalová vlákna (svalová vlákna proprioreceptorù svalových vøetének). Motoneurony vytváøejí v pøedním míním rohu shluky (jádra) o rùzném vertikálním rozsahu. Jádra motoneuronù dìlíme na mediální a laterální (obr. 28).
Obr. 28 Prostorové uspoøádání dendritických arborizací motoneuronù lidské míchy (schematicky podle Schoenena): I X èlenìní míní edi do Rexedových lamel, C centrální jádro motoneuronù, DL dorzolaterální jádro motoneuronù, VL ventrolaterální jádro motoneuronù, VM ventromediální jádro motoneuronù
37 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:54
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
42
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Mediální motoneurony se èlení do dvou jader (nc. posteromedialis, nc. anteromedialis) jsou rozliitelné v celém rozsahu míchy a inervují axiální, tj. íjové a zádové svalstvo, i ostatní svalstvo trupu. Laterální motoneurony se èlení do nìkolika jader a jsou rozliitelné pouze v oblastech intumescencí. Ve skupinì laterálních jader motoneuronù je patrná zøetelná somatotopická organizace. Motoneurony inervující svalstvo pletencù a proximální svaly konèetin jsou uloeny v horních segmentech intumescencí mediálnì. Motoneurony inervující distální svalstvo konèetin jsou uloeny v kaudálních segmentech intumescencí laterálnì, resp. dorzolaterálnì (obr. 29).
Obr. 29 Trojrozmìrná rekonstrukce uloení skupin motoneuronù inervujících svalstvo pae, pøedloktí a ruky (schematicky podle Brodala) Vechny nervové vlivy, které zpùsobují svalovou kontrakci, se uplatòují ve své koneèné podobì prostøednictvím a-motoneuronù. Na velké motoneurony tého segmentu se sbíhá velké mnoství informací jak z proprioreceptorù a exteroreceptorù, tak z jiných míních segmentù a vyích oddílù CNS (obr. 30). Na povrchu kadého z motoneuronù je prùmìrnì 5500 synapsí. Podnìty mají excitaèní a inhibièní charakter. Vechny tyto vlivy konvergují a urèují èinnost a-motoneuronu. Vlivy z vyích oblastí CNS a z proprioreceptorù se integrují na úrovni spinální míchy, a to pøedevím èinností spinálních interneuronù, a formují se do své koneèné výstupní podoby funkcí a-motoneuronù. a-motoneurony tedy pøedstavují koneènou spoleènou dráhu mnoha øídicích somatických soustav (viz obr. 18).
38 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:54
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
43
Obr. 30 Schematické znázornìní excitaèních (E) a inhibièních (I) podnìtù dopadajících na extenzorový motoneuron
2.1.6 Význam vyetøování míních reflexù Vyetøování (proprioreceptivních a exteroreceptivních) reflexù je v lékaøské praxi dùleité pro zjiování celistvosti reflexních obloukù, pøípadnì pro lokalizaci patologických procesù v míe viz klinická èást. Kromì toho se za patologických stavù zpravidla vyskytuje reflexní zvýení napìtí v urèitých svalových skupinách, co je významný diagnostický pøíznak. Tak napø. zánìt mozkových blan (meningitis) je provázen zvýením tonusu íjových svalù, zánìt pobøinice (peritonitida) zvýením tonusu svalstva bøiního. Tyto reflexní dìje jsou samozøejmì úèelovým obranným mechanismem, který brání pohybu a tím drádìní zanícené tkánì (ochranný svalový korzet).
2.1.7 Spinální motorika pøi pokození míchy Pøi úplném transverzálním pøeruení míchy je pod místem pokození ztracena schopnost vykonávat volní pohyby a je vyøazena vekerá citlivost. Bezprostøedním následkem náhlého pøeruení páteøní míchy napø. úrazem je míní ok, provázený úplným útlumem její èinnosti v dùsledku vyøazení vlivu vyích oblastí centrálního nervového systému. Nejvíce se pøi tom uplatòuje vyøazení facilitaèních a snad i trofických vlivù sestupných drah. Na synapsích se toti uvolòuje neustále malé mnoství mediá-
39 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:54
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
44
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
torù, a to i v dobì klidu, bez vzruchové aktivity. Mediátory kromì toho, e urèují úroveò podrádìní, mohou mít také na neurony trofický úèinek, tj. zajiují jejich normální drádivost a metabolismus. Útlum reflexní èinnosti spinální míchy je pøi oku pouze doèasný, délka jeho trvání odeznívá postupnì. Døíve se obnovují reflexy autonomní ne somatické. Reflexní èinnost páteøní míchy je pak ovem zcela samostatná podrobnosti viz klinická èást.
2.2 Motorický systém polohy Zajiování polohy tìla má reflexní charakter (opìrná motorika = reflexní motorika). Primárnì je øízeno hybnými centry mozkového kmene, pøedevím retikulární formací (RF), a vestibulárními jádry, a to prostøednictvím koordinace polohových, postojových a vzpøimovacích reflexù. Pøísluná aferentace pøichází pøedevím z proprioreceptorù a ze statokinetického èidla. Kmenová centra, která se uplatòují pøi zajiování polohy tìla, ovlivòují èinnost míního segmentu prostøednictvím nìkolika sestupných drah, z nich nejvìtí význam má vestibulospinální a retikulospinální dráha (obr. 31).
Obr. 31 Vztah sestupných míních drah k a-motoneuronu ke koneèné spoleèné dráze Vestibulospinální dráha vystupuje pøevánì z laterálního (Deitersova) vestibulárního jádra. Jde o nezkøíenou dráhu, která sestupuje celou délkou míchy v jejích pøedních provazcích. Dráha je somatotopicky uspoøádaná a její vlákna konèí v mediální oblasti pøedního míního rohu (lamina VII a VIII). Vestibulospinální drahou jsou ovlivòovány zejména míní interneurony a jejich prostøednictvím motoneurony extenzorù a motoneurony inervující íjové a zádové svalstvo (axiální svalstvo). Vestibulospinální dráha pøenáí do míchy impulzy z vestibulárních receptorù a z vestibulární èásti mozeèku. Stimulace výchozího (Deitersova) jádra má excitaèní vliv na motoneurony (a i g) extenzorù, zatímco motoneurony flexorù jsou inhibovány. Stimulace Deitersova jádra má facilitaèní vliv na reflexní aktivitu míchy a na svalový tonus.
40 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:55
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
45
Retikulospinální dráha má zdroj v oblongátové (zkøíená i nezkøíená vlákna) a v pontinní (nezkøíená vlákna) èásti retikulární formace. Dráha prochází celou délkou míchy, pøièem vlákna z pontinní RF jsou uloena v pøedních míních provazcích, zatímco vlákna z oblongátové RF v postranních provazcích. Vlákna obou sloek retikulospinální dráhy konèí pøevánì na interneuronech (lamina VII a VIII) a ovlivòují prostøednictvím interneuronù a- i g-motoneurony. Stimulace oblongátové sloky dráhy inhibuje svalový tonus a myotatické reflexy a inhibuje pohyby vyvolané korovou stimulací. Pontinní sloka retikulospinální dráhy má na míní segment pøevánì vliv excitaèní. Souèástí retikulospinální dráhy jsou i difuzní sestupné projekce vystupující z noradrenergních kmenových jader (locus coeruleus) a ze serotoninergních rafeálních jader retikulární formace. Tyto sestupné dráhy konèí v míní edi difuzními pletenìmi a do míchy transportovaný serotonin a noradrenalin mají modulaèní efekt na kontinuálnì probíhající synaptické dìje, co ovlivní nejen motoriku, ale té zmìní úèinnost senzitivních podnìtù (napø. bolesti).
2.2.1 Postojové reflexy Základem vech postojových (posturálních) reflexù je svalový tonus, zajiovaný a udrovaný na urèité úrovni pøedevím proprioreceptivními spinálními reflexy a g-systémem. Posturální reflex se mùe týkat: a) omezené èásti tìla, napø. jedné konèetiny (tzv. lokální statické reakce), b) více konèetin, tzv. celkové segmentální reakce (flexe jedné konèetiny, zpùsobená napø. bolestivým podnìtem, je provázena souèasnou extenzí konèetiny druhé: zkøíený extenzorový reflex obr. 32),
Obr. 32 Extenzorový reflex, flexorový reflex a zkøíený extenzorový reflex
41 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:55
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
46
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
c) svalstva více konèetin, íje a trupu, tzv. celková statická reakce (aferentace z íjových svalù vyvolává tonické íjové reflexy, ze statického èidla vede k tonickým labyrintovým reflexùm a z kinetického èidla vyvolává fázické èili zrychlovací labyrintové reflexy). Tonické reflexy labyrintové mají základní význam pro udrení vzpøímeného postoje v klidu. Fázické labyrintové reflexy, vyvolané drádìním kinetického èidla (labyrintu) pomáhají zajiovat postoj pøi rychlých a rozmanitých pohybech, se kterými se setkáváme napø. pøi chùzi, bìhu, skoku, pøedklánìní, otáèení. Pohyb hlavy urèitým smìrem zpravidla pøedchází pohybu tìla. Tak kinetické èidlo informuje CNS o zmìnì rovnováhy døíve ne tato skuteènì nastane. Tím umoòuje nejen úèelné, ale také velmi rychlé a pohotové uplatnìní vech kompenzaèních mechanismù.
2.2.2 Vzpøimovací reflexy Pøedstavují vyí koordinaci statických reakcí, se kterými mají shodnou aferentaci. Regulujícím podnìtem je stálý smìr gravitace. Smyslem vzpøimovacích reflexù je návrat tìla do vzpøímeného stoje. Nejprve se do správné polohy dostane hlava, pak i trup. Kinetické èidlo jako zdroj informací o pohybech hlavy je také velmi dùleité pro øízení èinnosti okohybných nervù a tím i okohybných svalù. Ani pøi nejrychlejích pohybech hlavy v nejrùznìjích smìrech se nevychýlí zrakové osy od pozorovaného pøedmìtu, ale naopak stále udrují fixaèní bod. Vzniká tzv. kompenzaèní postavení oèí (obr. 33), zajiované neúmyslnými fixaèními mechanismy.
2.2.3 Funkce mozeèku v øízení opìrné motoriky Optimalizaci hybných reflexù polohy zajiuje mozeèek (obr. 34). Èást vestibulární integruje informace ze statokinetického èidla se signály z proprioreceptorù a spoleènì s retikulární formací (aktivuje facilitaèní sestupný systém RF) zajiuje vzpøimovací reflexy. Spinální èást mozeèku analyzuje informace z proprioreceptorù pohybového ústrojí, má vztah k øízení svalového napìtí a aktivuje inhibièní sestupný systém RF. Vestibulární mozeèek Je to vývojovì nejstarí èást mozeèku, oznaèovaná jako lobus flocculonodularis (archicerebellum). Jde o objemovì malou, ale funkènì významnou èást mozeèku, ke které je pøiøazeno vývojovì nejstarí mozeèkové jádro nc. fastigii. Vestibulární mozeèek dostává vlákna z vestibulárního aparátu a z vestibulárních jader. Pøímá vestibulocerebelární dráha (tr. vestibulocerebellaris directus) je tvoøena neurity bipolárních bunìk ganglion vestibulare, které obíhají vestibulární jádra a míøí pøímo do mozeèku, kam vstupují skrze corpus restiforme (pedunculus cerebellaris caudalis) (obr. 35). Tato vlákna konèí jako vlákna mechová u granulárních bunìk lobus flocculonodularis.
42 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:55
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
47
Obr. 33 Spojení zajiující kompenzaèní postavení oèí Nepøímá vestibulocerebelární dráha (tr. vestibulocerebellaris indirectus) je dvouneuronové spojení. První neuron je uloen ve vestibulárním gangliu. Jeho axony konèí ve vestibulárních jádrech. Vestibulocerebelární neurony leí ve vech vestibulárních jádrech a jejich neurity se pøidávají k vláknùm pøedchozí dráhy a konèí jako vlákna mechová v lobus flocculonodularis. Souèástí tohoto spojení musí být i intrinsický mechanismus uvnitø vestibulárních jader, protoe poloha terminací prvního neuronu se zcela nekryje s polohou vestibulocerebelárních neuronù. Mení èást vláken vystupujících z vestibulárních jader konèí v kùøe vermis cerebelli.
Z vestibulárního aparátu a z vestibulárních jader dostává mozeèek informace o poloze a pohybech hlavy. Informace z kùry vestibulárního mozeèku a z kùry vermis jsou pøenáeny do nucleus fastigii. Vìtina vláken z nc. fastigii konèí v druhostranné pontinní a oblongátové retikulární formaci a oboustrannì ve vestibulárních jádrech. Mení mnoství vláken smìøuje do druhostranného talamu. Dalí projekce z nc. fastigii byly prokázány do mezencefalického tekta (colliculus cranialis, jádro n. III., jádro Darkevièovo a Cajalovo).
Na projekci vystupující z nc. fastigii a konèící v nc. vestibularis lateralis (Deitersi) navazuje vestibulospinální dráha, která významnì ovlivòuje aktivitu míních motoneuronù inervujících íjové a zádové svaly. Prostøednictvím tohoto spojení vestibulární mozeèek ovlivòuje aktivitu v mediálním systému sestupných míních drah.
43 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:56
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
48
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 34 Pøehled funkcí mozeèku
44 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:56
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
Obr. 35 Hlavní spoje mozeèku (schematicky podle Brodala): A spoje vestibulárního mozeèku, B spoje spinálního mozeèku
45 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:57
49
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
50
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Spinální mozeèek Tato èást analyzuje informace z proprioreceptorù pohybového ústrojí, má vztah k øízení svalového napìtí a aktivuje inhibièní sestupný systém retikulární formace (RF). Spinální mozeèek (paleocerebellum) zahrnuje rostrální èást mozeèku uloenou pøed fissura prima (lobus anterior cranialis). V kùøe této èásti mozeèku konèí nìkolik spinocerebelárních traktù. Èást spinocerebelárních drah bìí bez pøeruení z míchy do mozeèku (pøímé spinocerebelární dráhy), zbývající jsou pøepojeny v jádrech mozkového kmene (nepøímé spinocerebelární dráhy). Spinocerebelární trakty vystupují z míních neuronù uloených v nìkolika Rexedových laminách (pøevánì v lamina VI. nc. Stilling-Clark). Èást spinocerebelárních vláken je nezkøíených, zbývající se køíí dvakrát (v míe a zpìt v mozkovém kmeni). Výchozí neurony tìchto traktù jsou aktivovány rùznými receptory. Spinocerebelární dráhy jsou somatotopicky organizovány a signály z rùzných oblastí tìla jsou tedy do mozeèku pøenáeny oddìlenì. Z funkèního hlediska se spinocerebelární dráhy dìlí do dvou skupin. První skupina zahrnuje dráhy vyznaèující se velkou rychlostí vedení a pøenáející signály z proprioreceptorù a z koních nízkoprahových receptorù. Tìmito drahami je zajitìna rychlá a pøesná informace o pohybech a o koní stimulaci související s pohybem. Druhá skupina spinocerebelárních drah nepøenáí signály z proprioreceptorù, ale informuje o aktivitì specifických skupin míních interneuronù. Tyto interneurony jsou zpravidla souèástí reflexních míních obloukù. Dorzální spinocerebelární dráha (tr. spinocerebellaris dorsalis) vystupuje pøevánì z nc. Stilling-Clark v rozsahu Th1 L2. Dráha je nezkøíená a vstupuje do mozeèku skrze pedunculus cerebellaris inferior (corpus restiforme). Touto drahou jsou pøivádìny do mozeèku signály z proprioreceptorù dolní konèetiny a z dolní poloviny trupu. Signály ze stejných receptorù horní konèetiny a horní poloviny trupu jsou pøivádìny do mozeèku cestou tractus cuneocerebellaris. Tato vlákna vystupují z nc. cuneatus externus (lateralis). Toto jádro dostává vlákna ze stejnostranných spinálních ganglií C1 Th5. Dráha vstupuje do mozeèku skrze pedunculus cerebellaris caudalis (corpus restiforme), kde konèí v kùøe vermis lobi cranialis. Ventrální spinocereberální dráha (tr. spinocerebellaris ventralis) vystupuje z rozsáhlejí oblasti míní edi (Rexedovy lamely V. VII.) z dolních hrudních, lumbálních a køíových segmentù. Dráha je zkøíená, do mozeèku vstupuje skrze pedunculus cerebellaris cranialis (brachium conjuctivum) a znovu se køíí. Touto drahou jsou do mozeèku pøivádìny informace o aktivitì míních interneuronù a zejména inhibièních interneuronù. Funkèním doplòkem ventrální spinocereberální dráhy je rostrální spinocerebelární dráha (tr. spinocerebellaris rostralis) vystupující ze segmentù C4 C8 a smìøující nezkøíenì cestou brachium conjuctivum do spinálního mozeèku (viz obr. 35).
46 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:57
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
51
Kromì pøímých spinocerebelárních drah je signalizace z proprioreceptorù pøivádìna do mozeèku cestou nepøímých drah. Mezi nejvýznamnìjí patøí tr. spinoreticulocerebellaris a tr. spinoolivocerebellaris. Z hlavové oblasti jsou obdobné signály pøivádìny do mozeèku trigeminocerebelárním spojením.
2.2.4 Postnatální vývoj opìrné motoriky Vývoj motoriky probíhá ve ètyøech stadiích. Novorozenec reaguje velice záhy, ji kolem 10. dne po porodu, na zvuky: mrknutím, pláèem, pøípadnì rozhozením paí. Zejména reakce paí je typická, a aè se podobá dyskinezím, je zcela fyziologická. Na rozbaleném dítìti vidíme, e se vlastnì jedná o nekoordinovaný pohyb vech ètyø konèetin tzv. holokinetické stadium hybnosti (1) (z øeckého holos = celý). Reakci lze dobøe vyvolat podtrením podloky (Moroova zkouka) nebo stiskem epigastria. V holokinetickém stadiu je i sací reflex provázen hromadným reflexem pokrmovým (dítì se na krmení celé tøese). Podrádìní pokoky zvyuje pohotovost ke svalové kontrakci: výrazný je reflektorický úchop (obr. 36A), rùzné umísovací reflexy (opøení nohy o podloku; lokomoèní mechanismy ve visu), lumbální (Galantùv) reflex (obr. 36B).
Obr. 36 Reakce na dotyk: A Úchopový reflex. Projeví se po dotyku na horních i dolních konèetinách novorozence, které mu umoní udret se i delí dobu na provaze. B Galantùv reflex u novorozence, únik od drádícího pøedmìtu prohnutím páteøe do strany Na poèátku kojeneckého období (ve 2. mìsíci) dítì zvedá hlavièku a chvíli ji drí i v poloze na bøíku (pase koníèky). To odpovídá vyrovnávání hlavièky pøi trakèní zkouce. Tento labyrintový vzpøimovací reflex hlavy je vývojovì nejdùleitìjím reflexem opìrné motoriky dítìte. Od konce druhého postnatálního mìsíce ji kojenec pohybuje samostatnì i jednou konèetinou tzv. monokinetické stadium hybnosti (2)
47 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:58
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
52
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
(z øeckého monos = jediný), ale pohyby jetì nemají smìr a øízení. Monokinetické stadium trvá do konce pátého postnatálního mìsíce. V poloze na bøie kojenec zvedá hlavièku (Landau I), kterou pøi posazování u krátce udrí. Nastupuje støemhlavá (pøi pøiblíení kojence horní èástí tìla k podloce dítì vztahuje ruèky) a padáková reakce (kojenec spoutìný nohama k podloce rozpauje). Objevuje se souhra ruka ústa. Po 4. mìsíci se dítì dovede ji obrátit ze zádíèek na bøíko. Zvolna se poèíná uplatòovat cílená motorika. Pøi vývoji kojenecké motoriky lze tedy prokázat tzv. princip vývojového gradientu, tj. postupné ovládání jednotlivých èástí tìla podle tìlesného rùstu: a) Kefalokaudální smìr naznaèuje, e ovládání tìla postupuje od hlavy k patì (nejdøíve zaèíná dítì ovládat íjové svalstvo zvedá hlavièku, pak osové svalstvo vyrovnává nejprve krèní a pozdìji i bederní èást páteøe, následuje lezení po kolenou, aby se nakonec postavilo na plosky nohou viz tab. 3). b) Proximodistální smìr vyjadøuje, e pohyby zaèínají nejdøíve v pletencích a teprve pozdìji pøecházejí na zápìstí a prsty, resp. na chodidla. c) Ulnoradiální smìr naznaèuje posun od reflektorického úchopu po petku.
2.3 Motorický systém úmyslného pohybu Nejdùleitìjí slokou somatických funkcí vyích ivoèichù jsou cílené úmyslné pohyby. U èlovìka jsou také základním pøedpokladem vech funkcí spoleèenských, tj. øeèi a práce: vzájemného dorozumívání, sdìlování zkueností a aktivních zásahù do zevního prostøedí (tab. 6). Proto se také nìkdy mluví o úmyslných pohybech jako o volní èinnosti. Tab. 6 Kinetická a statická sloka pohybu Sloky pohybu
Zabezpeèující systémy
Kinetická
volní mimovolní
kortex, pyramidová dráha neostriatum, neocerebelum
Statická
mimovolní
paleostriatum archicerebelum substantia reticularis mozkového kmene, spinální mícha
Cílené pohyby pøedstavují tzv. motorický systém pohybu, øízený èinností mozkové kùry, bazálních ganglií a mozeèku.
48 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:58
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
53
2.3.1 Motorický kortex Jako motorická kùra se oznaèují rozsáhlé korové oblasti frontálního laloku hemisféry (obr. 37). Na základì funkèních a anatomických pozorování se v posledních letech ustálil názor na existenci tøí funkèních motorických oblastí, které se od sebe lií strukturou, skladbou aferentních a eferentních spojù a drádivostí.
Obr. 37 Oblasti mozkové kùry, v nich zaèíná kortikospinální dráha Primární motorická korová oblast (M I) Je uloena na povrchu gyrus praecentralis a zasahuje na pøední stranu sulcus centralis. Kryje se s Brodmanovou areou 4 (obr. 38), pro kterou je charakteristická pøítomnost velkých pyramidových neuronù (Becovy buòky). Elektrickou stimulací bylo prokázáno, e M I je somatotopicky organizována (motorický homunculus obr. 39). Stimulace precentrálního gyru vyvolává kontralaterální pohyby, s výjimkou polykacích pohybù a pohybù svalstva mluvidel, které jsou bilaterální. Svalové skupiny vykonávající jemnì odmìøené pohyby (ruka, prsty, jazyk) zaujímají mnohem vìtí korové okrsky ne svaly trupu nebo svaly dolní konèetiny. Pøi stimulaci nejsou nikdy vybaveny úèelné sloitìjí pohyby, ale vdy jde o jednoduché flexe èi extenze v jednom, èi více kloubech. Je tøeba si uvìdomit, e pøi elektrické stimulaci arteficiálnì zasahujeme do sloitého okruhu, ze kterého je øízen úèelný, koordinovaný pohyb (obr. 40). Proto Penfield vcelku oprávnìnì oznaèuje pohyby vyvolané elektrickou stimulací za pouhou karikaturu normálního pohybu. V dalích metodicky pokroèilejích studiích bylo prokázáno, e primární motorická oblast je tvoøena mozaikou malých korových polí (obr. 41), jejich stimulací lze vyvolat pohyby, pøièem jeden pohyb je reprezentován ve více korových polích.
49 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:59
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
54
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 38 Schematický pohled na konvexitu a na mediální plochu hemisféry se znázornìním primární motorické (area 4) a premotorické oblasti (area 6 a 8). Teèkováním je oznaèena poloha frontálního okohybného pole (frontal eye field). Do area 44 a 45 je kladeno Brocovo øeèové centrum. rafovanì jsou oznaèeny somatosenzorické oblasti S I, S II. SC suculus centralis
Obr. 39 Schematické znázornìní motorického homunkula a prùbìhu pyramidové dráhy (schematicky podle Penfielda a Jaspera): MES mesencephalon, PV pons Varoli, MO medulla oblongata, MS medulla spinalis, 17 rozsahy motorických okrskù v gyrus praecentralis: 1 dolní konèetina, 2 trup, 35 horní konèetina, 6 krk, 7 hlava
50 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:53:59
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
55
Obr. 40 A Koncentrické lamely v motorické kùøe levé hemisféry opice (14), odkud je mono stimulací vyvolat pohyby v kloubech pravé horní konèetiny. B Rekonstrukce ploného rozsahu koncentrických polí, ze kterých lze stimulací vyvolat pohyby v ramenním kloubu (1) a v loketním kloubu (2). C Rekonstrukce ploného rozsahu koncentrických polí, ze kterých lze stimulací vyvolat pohyby v loketním kloubu (2) a v kloubech zápìstí a prstù horní konèetiny (3). M mediální smìr, L laterální smìr, SC sulcus centralis, SPC sulcus praecentralis, SA sulcus arcuatus, 14 koncentrická korová pole, odkud lze stimulací vyvolat pohyby v kloubech horní konèetiny (ramenním, loketním, v kloubech zápìstí a prstù). 6, 4, 3a grafická rekonstrukce rozsahu korových polí senzitivní a motorické oblasti. (Schematicky podle Kwana a kol.) Funkèní vlastnosti M I jsou do znaèné míry determinovány aferentními a eferentními spoji. Masivní aferentní projekce vystupuje z talamu (nc. ventralis lateralis, nc. ventralis posterolateralis, intralaminární jádra). Primární motorická oblast je tedy prostøednictvím talamických jader pod významným vlivem kontralaterálních mozeèkových jader (zejména ncl. dentatus). Pro optimální èinnost M I mají velký význam dopaminergní projekce ze substantia nigra, noradrenergní projekce z locus coeruleus a cholinergní projekce z nc. basalis (Meynerti).
51 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:00
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
56
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 41 Mozaikové uspoøádání primární motorické korové oblasti opice (schematicky podle Goulda a kol.). Èerná teèkovaná pole oznaèují korové okrsky, odkud lze mikrostimulací vybavit pohyby prstù ruky, resp. nohy. Z ostatních korových okrskù oznaèených písmeny lze mikrostimulací vyvolat pohyby v pøísluných kloubech nebo svalových skupinách: F faciální svalstvo, K kyèel, Ko koleno, Kt kotník, L loket, O ocas, P pøedloktí, R rameno, T trup, Z zápìstí; M mediální smìr, SC sulcus centralis, SL sulcus lateralis Asociaèní korové projekce vystupují ze sousedních motorických oblastí (premotorická oblast, doplòková motorická oblast) a ze somatosenzitivní oblasti (viz obr. 37). Korové spoje mají reciproèní charakter. Pøední èást M I je spíe pod vlivem proprioreceptivních signálù cestou area 2, zatímco zadní èást je více ovlivòována z ko-
52 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:00
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
57
ních receptorù cestou area 3 b a l. Pro uspoøádání komisurálních spojù M I platí, e korové okrsky pro svalstvo trupu a proximální èásti konèetin mají silné komisurální spojení, zatímco okrsky pro distální svalstvo konèetin mají komisurální spojení slabé, nebo tyto projekce vùbec chybí. Eferentní spoje smìøují do mnoha podkorových struktur. Významné spoje byly prokázány do striata, kde vak vìtina vláken konèí v putamen, zatímco projekce do kaudata je slabá. M I dále vysílá axony do talamu, do nc. subthalamicus (Luysi), do nc. ruber, do retikulární formace, do ncc. pontis, do motorických jader hlavových nervù (s výjimkou okohybných) a do míchy (pyramidová dráha viz obr. 39). Area 4 je zdrojem asi 30 % vláken pyramidové dráhy a jediným zdrojem pøímého kortikomotoneuronálního (kortikospinálního) spojení. Regionální prùtok krve se v M I zvyuje pøi provedení pohybu; pouhá pøedstava pohybu nebo promýlení pohybových sekvencí regionální prùtok nezvyují. Ablace primární motorické oblasti u primátù vede k pøechodné kontralaterální chabé obrnì, k hypotonii a areflexii. Pozdìji dochází k úpravì reflexù, hybnost se zèásti restituuje, trvale pøetrvává postiení hybnosti ruky a prstù a celkové zpomalení pohybù. Premotorická korová oblast (PM) Je uloena pøed primární motorickou oblastí a odpovídá èásti area 6 uloené na konvexitì hemisféry (viz obr. 37 a 38). Drádìní PM vyvolává svalové pohyby, ale k jejich vyvolání je tøeba vyí intenzity proudu. Vyvolané pohyby jsou ve srovnání s M I hrubí a mají èasto komplexní synergistický charakter. Popisují se jako otáèivé pohyby hlavy, oèních bulbù, trupu, abdukce, elevace a flexe konèetin apod. Aferentní spoje pøicházejí z talamických jader (nc. ventralis lateralis, nc. ventralis anterior), a sice z tìch jejich oblastí, které jsou pod vlivem kaudálních oblastí mozeèkových jader a bazálních ganglií (globus pallidus). PM dostává silné korové projekce z asociaèních zrakových oblastí (area 18, 19) a z area 7. Eferentními spoji se významnì lií od M I. Vydává málo vláken do pyramidové dráhy, ale byly prokázány silné projekce do nc. ruber, do retikulární formace a do ncc. pontis. V PM bylo prokázáno mnoho neuronù jejich aktivita se mìní v závislosti na zrakových podnìtech a v souvislosti s pøípravou motorické odpovìdi. Soudí se, e PM má význam pro kontrolu pohybù øízených zrakem. V premotorickém poli se zvyuje regionální prùtok krve v situaci, kdy je pokusná osoba instruovaná, aby provedla pohyb urèitým smìrem a do urèité vzdálenosti a pøi zmìnách stávajícího motorického programu. Pøi lézích PM-pole jsou popisovány parézy ramenního a kyèelního svalstva, u primátù byly pozorovány perseveraèní tendence pøi motorických odpovìdích. I kdy je tato korová oblast relativnì málo prostudována, jde pravdìpodobnì o reprezentaèní oblast pro pletencové a proximální svalstvo konèetin, které je uvádìno do èinnosti masivním kortikoretikulospinálním spojením. PM-pole má dále urèitou
53 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:01
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
58
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
úlohu pøi realizaci komplexních volních pohybù, zejména tìch, k jejich pøípravì a provedení je tøeba zrakové kontroly. Doplòková korová motorická oblast (supplementary motor area, SMA, M II) Jde o motorickou korovou oblast, která je uloena v èásti area 6, zasahující na mediální plochu hemisféry. Oblast je somatotopicky organizována, ale tato organizace není tak pøesnì vyjádøena jako u M I a jednotlivé okrsky se více pøekrývají. Stimulace (obr. 42) vyvolává velkou kálu motorických odpovìdí, mezi nimi pøevládají komplexní pohyby, izolované pohyby konèetin, rytmické pohyby, vokalizace a rotaèní pohyby. Léze této korové oblasti vede ke zpomalení pohybù kontralaterálních konèetin, k poruchám iniciace a spontaneity øeèi. Regionální prùtok krve se v SMA zvyuje nejen pøi provedení pohybu, ale i v situacích, kdy si pokusná osoba pohyb pouze pøedstavuje.
Obr. 42 Elektrofyziologicky vymezená primární motorická korová oblast (M I) a sekundární (supplementary) motorická korová oblast (M II) na hemisféøe opice (schematicky podle Carpentera): H, HK, T, DK oblasti korové reprezentace svalstva hlavy, horní konèetiny, trupu a dolní konèetiny Prostøednictvím talamických jader je PM pod vlivem bazálních ganglií (pallidum internum). Korová asociaèní vlákna vystupují z area 9 a 5, z okolních motorických oblastí, ze somatosenzitivní oblasti a zvlátì silné korové projekce jsou popisovány z limbické korové oblasti (pøední èást gyrus cinguli). Eferentní spoje jsou rovnì rozsáhlé a smìøují do striata (hlavnì putamen), do talamu, do nc. subthalamicus, do RF, pontinních jader a do míchy. Výsledky funkèních, klinických a anatomických pozorování vedou k závìrùm, e SMA je korovou motorickou oblastí, která se podílí na programování pohybù a
54 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:01
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
59
v hierarchii motorických oblastí je pravdìpodobnì pøedøazena primární motorické oblasti. Pro SMA se proto nìkdy uívá oznaèení supermotorická area. Soudí se, e premotorická a doplòková motorická oblast mají odlinou úlohu pøi pøípravì a senzorickém vedení pohybu. Aspekty pohybu závislé na vnitøním stavu organismu jsou øízeny spíe z SMA. Pohybová aktivita závisející na zmìnách mimo organismus (extrapersonální sféra) je øízena spíe z premotorické oblasti. V sousedství SMA-oblasti byly prokázány dalí dvì premotorická pole presupplementary motor area (pre-SMA), uloená rostrálnì od SMA, a premotorické zrakové pole supplementary eye field (SEF). Premotorické pole oznaèované jako pre-SMA bylo vymezeno v pøední èásti SMA. Neurony tohoto pole jsou aktivní pøi plánování zmìn stávajícího motorického programu. Laterálnì od pre-SMA leí sekundární okohybné pole supplementary eye field (SEF). Funkcí tohoto pole je pøíprava okohybných motorických programù a jejich koordinace s pohyby ostatních èástí tìla. Dalí premotorická pole byla nalezena v kùøe sulcus cinguli v area 23 a 24 (cingulární premotorická, resp. motorická korová oblast). Popisují se zde rostrální, dorzální a ventrální cingulární oblast. Premotorická pole vèetnì polí cingulárních vydávají relativnì silné projekce do míchy. Tato vlákna jsou souèástí pyramidové dráhy. Relativnì silná sloka kortikospinální dráhy tedy zaèíná na mediální ploe hemisféry. Korová pole na mediální ploe hemisféry neleí v povodí a. cerebri media a pøi cévních mozkových pøíhodách (postihujících hlavnì tuto tepnu) mohou být zachována a zajiovat alespoò v omezené míøe pøímé kortikospinální spojení. Frontální okohybné pole klade se do zadní èásti g. frontalis medius (area 8). Elektrická stimulace vyvolává kontralaterální sdruené (konjugované) pohyby oèních bulbù. Aferentní spoje dostává ze zrakových korových polí (area 17, 18, 19). Eferentní projekce míøí do pretektální oblasti, do colliculus superior a do retikulární formace. Na øízení oèních pohybù se dále podílí SEF a zraková korová oblast. Brocovo centrum øeèi je uloeno v zadní tøetinì gyrus frontalis inferior (area 44, 45). U pravákù je v levé hemisféøe. Pøi jeho pokození nemocný není schopen vyjádøit své mylenky øeèí (motorická, resp. expresivní afázie). Porucha øeèi závisí na stupni pokození oblasti. Pøi mírnìjí formì je øeè zpomalená, èasto zkomolená, s gramatickými chybami a nemocný pouívá malý poèet slov. Pøi závanìjích poruchách nemocný opakuje pouze jednotlivá slova èi slabiky, nebo nemluví vùbec. Pacient není schopen pojmenovat ukázaný pøedmìt, ale je schopen na pojmenovaný pøedmìt ukázat. Je zachována schopnost rozumìt mluvené øeèi. Nemocný si svoji poruchu uvìdomuje. Funkèní vyetøení ukazují, e tato korová oblast je aktivována pøi mnoha úkolech souvisejících s vytváøením a vyhledáváním slov. Dominantní postavení pøi øízení cílené motoriky má mozková kùra. Na øízení motoriky se vak podílí øada dalích oblastí CNS, kde se objevuje vzruchová aktivita pøed zapoèetím pohybu (limbické oblasti, bazální ganglia, mozeèek).
55 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:01
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
60
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Informace z mozkové kùry zprostøedkovaná drahou kortikospinální má význam základního, rozhodujícího impulzu, který je upravován do své koneèné podoby na a-motoneuronech míních sloitým systémem regulaèních mechanismù, uskuteèòovaných niími oddíly CNS. Dìje se tak pøedevím na základì zpìtných vazeb èinností spinální míchy, retikulární formace, mozeèku a bazálních ganglií. Bez èinnosti primární motorické oblasti mozkové kùry není moný úmyslný pohyb, bez niích oblastí mozku jeho pøesné a jemné øízení. Klinická pozorování ohranièených lézí pyramidové dráhy a pokusy na primátech, kterým byla jednostrannì nebo oboustrannì pøeruena pyramidová dráha v úrovni medulla oblongata, vedou k závìru, e tractus corticospinalis vede impulzy, které pozitivnì ovlivòují rychlost a agilnost pohybù a jejich frakcionaci, zvlátì v oblasti akrálního svalstva. Pøi centrální hemiparéze je vdy nejvíce postiena funkce ruky a nejvìtí potíe èiní pøi léèebném tìlocviku aktivace extenzorù prstù, zatímco flexe (sevøení) jde mnohem snáze. Proto se z klinických zkueností zdá, e u ruky, resp. u prstù, pyramidová dráha aktivuje i inhibuje flexory i extenzory podle programu pohybu. Pohyby lze vyvolat drádìním i dalích oblastí mozkové kùry, napø. areí 1, 2, 3, 5, 22. S nejvìtí pravdìpodobností se vak nejedná o motorické oblasti a hybné reakce na drádìní jsou dùsledkem pøenosu informací asociaèními vlákny motorický asociaèní systém do vlastní motorické kùry. Na druhé stranì to ukazuje na to, jak rozsáhle je èinnost celé mozkové kùry spjata s øízením motorických funkcí. Nìkteré oblasti mozkové kùry mají zvlá úzký vztah k hybnosti.
2.3.2 Motorické funkce hlavových nervù Motorické funkce hlavových nervù jsou v pøehledu na obr. 43. Dùleité motorické funkce zajiují okohybné nervy. Funkce vech okohybných nervù je pøísnì koordinována. Párové jádro n. III. spolu s jádry n. IV. a n. VI. øídí pøesnì a jemnì pohyby oèních bulbù tak, aby nazíraný pøedmìt byl stále fixován a souèasnì aby se zrakové osy obou oèí promítaly na lutou skvrnu, tj. do místa nejostøejího vidìní. Nepárové (Perliovo) jádro n. III. a colliculi superiores zajiují konvergenci oèí. Pro fixaci obou zrakových os na zvoleném bodì má velký význam informace o pohybech hlavy, kterou zajiuje kinetické èidlo. Ani pøi nejrychlejích pohybech hlavy v nejrùznìjích smìrech se nevychýlí zrakové osy od pozorovaného pøedmìtu, ale naopak stále udrují fixaèní bod. Vzniká tzv. kompenzaèní postavení oèí (viz obr. 33), zajiované neúmyslnými fixaèními mechanismy. Volní øízení oèních pohybù zajiuje mozková kùra na základì souèasného kompletního zhodnocení a porovnání pøedevím podnìtù zrakových, ale i sluchových, taktilních, èichových atd. s pøedchozí zkueností. Reflexní dìje zajiující výslednou projekci zrakových os se nazývají úmyslnými fixaèními mechanismy.
56 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:02
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
61
Obr. 43 Motorické funkce hlavových nervù (vykresleno silnì)
2.3.3 Souèinnost hemisfér a motorika Ve vzájemném vztahu obou hemisfér nejde o nadøízenost a podøízenost, ale o vzájemnou spolupráci. Pouze koordinovaná, neporuená èinnost obou hemisfér umoòuje optimální analýzu signálù z periférie, vypracování adekvátních motorických programù a zajitìní specificky lidských psychických funkcí. Funkèní rozdílnost levé a pravé hemisféry lze zjednoduenì popsat takto: levá hemisféra obsahuje centra pro motorickou a senzitivní sloku øeèi, øídí pohyby pravé
57 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:02
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
62
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
poloviny tìla a zvlátì se uplatòuje pøi øízení pohybù pravé horní konèetiny. Pøevládá v ní postupné analytické zpracování smyslových podnìtù. Umoòuje vyí symbolické procesy (slovní oznaèení jevù, matematické a logické mylení). V pravé hemisféøe pøevládají pøi zpracování smyslových podnìtù procesy syntetické (globální, holistické). Tyto procesy umoòují vnímání sloitých zrakových a sluchových podnìtù a zvlátì tìch, které mají emotivní sloku. Souèinnost obou hemisfér je zajiována komisurálními vlákny. Zdrojem komisurálních vláken jsou povrchní vrstvy mozkové kùry (zvlátì II. a III. vrstva). Nejdùleitìjí spojení pøedstavuje corpus callosum, obsahující u èlovìka pøiblinì 200 milionù vláken.
2.3.4 Èinnost bazálních ganglií Elektrofyziologická sledování ukazují, e vìtina neuronù bazálních ganglií (BG) (zejména ve striatu) zvyuje svoji vzruchovou aktivitu ji pøed poèátkem pohybu. To samozøejmì vede k úvaze o moné úèasti BG na programování (pomalých a ustálených) pohybù. Pøi øízení pohybù se uplatòuje zejména striatopalidový komplex (obr. 44) a v mením rozsahu jádra amygdalárního komplexu. Striatopalidový komplex má strategickou polohu mezi neokortexem a talamem. Je významnou strukturou v okruhu: kortex striatum palidum talamus kortex. K tomuto okruhu jsou pøipojeny paralelnì dalí struktury, z nich nejvýznamnìjí je nc. subthalamicus a substantia nigra. Striatum (nc. caudatus a putamen) je telencefalická struktura bohatá na mediátory a neuropeptidy, sestávající z nìkolika typù neuronù, odliujících se morfologií, délkou axonù a chemismem. Støední a malé neurony jsou projekèní, velké neurony jsou intrinsické (tj. patøí k místním okruhùm). Striatum se skládá z nucleus caudatus a z putamen. Mediálnì a bazálnì pøecházejí obì jádra do nucleus accumbens. Ncl. accumbens, tuberculum olfactorium a èást putamen uloená bazálnì od commissura anterior je oznaèována jako striatum ventrale. Objemné èásti striata uloené nad commissura anterior se oznaèují jako striatum dorsale. Dorzální striatum má funkèní vztahy k senzorimotorické a premotorické kùøe (putamen) a k asociaèním korovým oblastem (nc. caudatus). Ventrální striatum má funkèní vztahy k limbickým strukturám. Nucleus caudatus a putamen se skládají ze dvou základních tkáòových kompartmentù, které se oznaèují jako matrix striata a striosomy (obr. 45). Oba kompartmenty se lií koncentrací mediátorù, peptidù, enzymù, interneuronù a eferentních neuronù. Dále byly prokázány rozdíly v zakonèení aferentních vláken. Striatum je cílem rozsáhlých neokortikálních projekcí. Projekce ze senzorimotorické korové oblasti konèí pøevánì v putamen, projekce z asociaèních oblastí frontálního, parietálního a temporálního laloku konèí pøevánì v nc. caudatus. Projekce z limbické korové oblasti konèí v bazální èásti nc. caudatus.
58 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:03
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
63
Obr. 44 Obecné schéma zapojení striatopalidového komplexu a substantia nigra (schematicky jsou znázornìny projekce tìchto struktur do talamu a mozkového kmene s monostmi ovlivnìní míního segmentu): CS colliculus superior, Pe pallidum externum, Pi pallidum internum, RF retikulární formace, SNc substantia nigra (pars compacta), SNr substantia nigra (pars reticulata), STR corpus striatum, STh nucleus subthalamicus (Luysi), TAL talamická jádra Projekce z prefrontální a limbické kùry konèí pøevánì ve striosomech, projekce z ostatních korových oblastí v matrix striata. Kromì korových projekcí je striatum cílem talamických vláken, vystupujících pøevánì z intralaminárních jader, a dále dopaminergní projekce ze substantia nigra (pars compacta) a serotoninergní projekce z rafeálních jader retikulární formace (obr. 46 a 47). Eferentní spoje ze striata smìøují do globus pallidus a do substantia nigra (pars reticulata) (obr. 48). Vlákna z putamen konèí pøevánì v globus pallidus, zatímco vlákna z nc. caudatus v substantia nigra. Ve striatonigrálních a striatopalidových neuronech a axonech byla prokázána GABA, která je mocným inhibièním mediátorem. Èást projekèních neuronù striata dále obsahuje P-substanci a enkefalin (obr. 49).
59 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:04
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
64
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 45 Trojrozmìrná rekonstrukce oblastí (striosomù) s vysokou imunoreaktivitou na enkefalin v nucleus caudatus koèky (rekonstrukce provedena v caput nuclei caudati, tlouka øezu nìkolik milimetrù): A pøední plocha øezu nc. caudatus, L laterální plocha nc. caudatus pøivrácená ke capsula interna
Obr. 46 Distribuce dopaminergních vláken a jejich terminací (rafovanì) ve striatopalidovém komplexu (schematicky podle Parenta): Pe pallidum externum, NC nucleus caudatus, PUT putamen, VS ventrální striatum
60 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:04
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
65
Obr. 47 Distribuce serotoninergních vláken ve striatopalidovém komplexu (schematicky podle Parenta): Pe pallidum externum, NC nucleus caudatus, PUT putamen, VS ventrální striatum
Obr. 48 Schematické zobrazení striatofugální projekce a jejího zakonèení v obou segmentech globus pallidus a v substantia nigra: NC nucleus caudatus, Pe pallidum externum, Pi pallidum internum, PUT putamen, SN ant. rostrální èást substantia nigra, SN post. kaudální èást substantia nigra
61 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:05
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
66
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 49 Úèast mediátorù v hlavních projekèních systémech striata: GLU glutamát, GABA g-aminomáselná kyselina, ACh acetylcholin, Da dopamin, ENK enkefalin, P-subst. substance P, 5-HT 5-hydroxytriptamin (serotonin), Pe pallidum externum, Pi pallidum internum, striatum nucleus caudatus + putamen Globus pallidus je jádro diencefalického pùvodu, které se dìlí na zevní a vnitøní segment (pallidum externum, pallidum internum). Oba segmenty se skládají z øídce rozloených velkých neuronù. Neurony palida jsou GABA-ergní a jejich vliv na cílové struktury je inhibièní. Aferentní spoje mají pùvod pøevánì ve striatu (putamen). Dále do palida vstupují vlákna z nc. subthalamicus. Tato vlákna konèí v obou segmentech palida a jejich mediátorem je glutamát. Projekce subtalamopalidová je tedy excitaèní a je pravdìpodobnì pøíèinou vysoké spontánní aktivity palidových neuronù. V palidu dále konèí dopaminergní projekce ze substantia nigra. Vìtí èást dopaminergních vláken konèí v pallidum internum. Rovnì serotoninergní projekce má vìtinu terminací v pallidum internum. Eferentní spoje globus pallidus jsou divergentní a míøí do talamu a do mozkového kmene. Projekce z pallidum externum konèí pøevánì v nc. subthalamicus (obr. 50) a dále v substantia nigra, pars reticularis. Projekce z vnitøního segmentu se rozbíhají do talamu (nc. ventralis anterior, nc. ventralis lateralis, intralaminární jádra), do habenuly (laterální jádro) a do mozkového kmene (nc. pedunculopontinus). Eferentní palidová projekce je inhibièní a jejím mediátorem je GABA. Nucleus subthalamicus je jádro èoèkovitého tvaru uloené v subtalamické oblasti v mediální èásti capsula interna. Aferentní vlákna dostává z mozkové kùry (area 4, 6, 8, 9), ze zevního segmentu palida (pallidum externum), a ze substantia nigra (pars compacta).
62 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:05
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
67
Obr. 50 Na schematickém horizontálním øezu jsou znázornìny vzájemné spoje globus pallidus a nucleus subthalamicus (Luysi) (schematicky podle Carpentera a kol.): PUT putament, Pe pallidum externum, Pi pallidum internum, STh nucleus subthalamicus, L laterální snìr, M mediální smìr Eferentní spoje smìøují do globus pallidus (pallidum externum a pallidum internum) a do substantia nigra (pars reticularis). Mediátorem eferentních projekcí je glutamát, který má excitaèní vliv na neurony cílových struktur. Substantia nigra je jádro mezencefala na rozhraní tegmenta a crura cerebri. Èlení se na pars compacta (pigmentované neurony) a na pars reticularis. Aferentní spoje vystupují ze striata a jejich terminaèní oblastí je substantia nigra (pars reticularis). Jde o projekci GABA-ergní s inhibièním vlivem na vysokou spontánní aktivitu nigrálních neuronù. V èásti této projekce byla prokázána P-substance. Dalí aferentní vlákna pøicházejí z nc. subthalamicus, z amygdaly, z preoptické a hypotalamické oblasti a z pallidum externum. Tato vlákna jsou doplnìna serotoninergní projekcí z nc. raphe dorsalis a cholinergní projekcí z nc. pedunculopontinus. Eferentní spoje obou oddílù substantia nigra se lií. Vlákna z pars compacta jsou zdrojem rozsáhlého a funkènì významného dopaminergního projekèního systému, který má terminace ve striatu, v globus pallidus, v nc. subthalamicus, v motorické korové oblasti a v asociaèních korových oblastech. Projekce z pars reticularis jsou divergentní a smìøují do talamu (nc. ventralis lateralis, nc. ventralis anterior, nc. mediodorsalis), do colliculus superior a do retikulární formace. Tyto projekèní systémy jsou GABA-ergní a inhibují neurony cílových struktur. Z uvedeného pøehledu struktur a spojù bazálních ganglií vyplývá, e na striatum se díváme jako na recepèní èást systému, který dostává informace z rozsáhlých neokortikálních oblastí. Kortikostriatická projekce je excitaèní (mediátorem je glutamát). Informaèní proud tohoto systému je pravdìpodobnì modulován dopaminergní
63 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:06
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
68
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
projekcí nigrostriatickou a serotoninergní projekcí rafestriatickou. Striatum má vlastní zdroj acetylcholinu (velké cholinergní interneurony striata). Eferentace striata je krátká a konverguje do globus pallidus a do substantia nigra (pars reticularis) (obr. 51). Pøevaují vlákna GABA-ergní, èást projekce je peptidergní. Striatopalidová a striatonigrální projekce je inhibièní. Na inhibièní striatovou eferentaci navazují rovnì inhibièní systémy palidotalamické a nigrotalamické. Jedinými strukturami okruhu bazálních ganglií, které mají excitaèní vliv a transportují excitaèní mediátor glutamát je nc. subthalamicus (subtalamopalidová a subtalamonigrální projekce) a projekèní systém talamokortikální.
Obr. 51 Schematické znázornìní hlavních eferentních spojù zevního (pøeruovaná èára) a vnitøního (plná èára) segmentu palida (schematicky podle Nauty a Mehlera): CM nucleus centralis medialis thalami, H Forelovo pole H, Hbl nucleus habenulae lateralis, NPP nucleus pedunculopontis (RF retikulární formace), Pe pallidum externum, Pi pallidum internum, STR corpus striatum, STh nucleus subthalamicus (Luysi), SN c+r substantia nigra, pars compacta et pars reticularis, VA nucleus ventralis anterior thalami, VL nucleus ventralis lateralis thalami Z tohoto uspoøádání lze dovodit, e zvýená aktivita v kortikostriatickém systému vede k inhibici palidových neuronù, která následnì zvyuje aktivitu talamokortikálních neuronù zapojených do okruhu. Jinými slovy korová aktivita vede k dezinhibici talamokortikálních neuronù. Nc. subthalamicus je v okruhu bazálních ganglií pøiøazen glutamátovou excitaèní projekcí míøící do globus pallidus (pallidum internum) a do substantia nigra (pars reticularis). Jeho pùsobení tedy zvyuje aktivitu inhibièních (GABA-ergních) palido-
64 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:06
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
69
talamických neuronù. Léze nc. subthalamicus pravdìpodobnì vede ke sníení tlumivého vlivu palida na talamické neurony, k jejich následné hyperaktivitì, která se klinicky manifestuje jako hyperkineze (hemibalismus). 2.3.4.1 Okruhy bazálních ganglií Anatomické a funkèní studie zøetelnì prokazují, e spoje bazálních ganglií tvoøí uzavøený okruh (cortex striatum globus pallidus talamus cortex, okruh Nautùv-Mehlerùv, obr. 52), který je ve skuteènosti souborem nìkolika okruhù, ve kterých jsou zapojeny rozdílné korové oblasti, rozdílné èásti striata a palida a rùzná talamická jádra (podjádra). Ve svých pøepojovacích stanicích jsou tyto okruhy prostorovì segregovány. Tyto okruhy se oznaèují jako a) motorický, b) okulomotorický, c) limbický, d) kognitivní a e) osobnostní. Motorický okruh zaèíná v senzorimotorické a premotorické korové oblasti, zahrnuje putamen, pøísluné oblasti globus pallidus a prostøednictvím talamických jader ovlivòuje výe uvedené korové oblasti. Léze v tomto okruhu vyvolávají hyperkinetický (chorea, atetóza, balismus, dystonie) nebo hypokinetický syndrom (hypokineze, akineze, èasto kombinovaná s rigiditou, tremorem a posturální nestabilitou). Okulomotorický okruh vystupuje z frontálního okohybného pole (FEF) a z doplòkového okohybného pole (SFEF), která projikují do nc. caudatus. Léze v tomto okruhu vedou k poruchám volní fixace oèních bulbù, k nestabilitì pohledu (oèních bulbù) a k poruchám iniciace sakadických volních oèních pohybù. Kognitivní okruh vystupuje z dorzolaterální prefrontální kùry, která projikuje do nc. caudatus. Léze v tomto okruhu se manifestují poruchami pozornosti a poruchami exekutivních funkcí (poruchy adaptace na novou situaci, øeení sloitých problémù, vytváøení nových konceptù). Tyto poruchy byly popsány pøi lézích nc. caudatus a dorzolaterální prefrontální kùry. Osobnostní okruh vystupuje z laterální orbitofrontální kùry, která projikuje do nc. caudatus. Léze této korové oblasti nebo léze nc. caudatus vedou k výrazným zmìnám osobnosti. Aktivní a dynamiètí jedinci ztrácejí zájem o práci a o budoucnost, mohou být apatiètí, nebo naopak impulzivní a jejich okolí je vnímá jako jiného èlovìka. Limbický okruh vystupuje z mediální prefrontální kùry, z pøední èásti gyrus cinguli a z nìkolika dalích limbických struktur (amygdala, hippocampus). Tyto struktury projikují do ventrální èásti striata. Léze limbického okruhu vyvolávají výrazný pokles iniciativy, ztrátu motivace a výrazné sníení spontánní aktivity, která se mùe týkat i øeèi. Tyto poruchy mohou být provázeny obsesivním chováním.
65 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:06
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
70
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
CORTEX
TAL
STR
GP SN
Obr. 52 Nautùv-Mehlerùv okruh bazálních ganglií: STR corpus striatum, GP globus pallidum, SN substantia nigra, TAL talamus, + excitaèní synapse, inhibièní synapse 2.3.4.2 Pøímá a nepøímá dráha v okruhu bazálních ganglií Popsaný okruh bazálních ganglií obsahuje dvì trajektorie, kterými jsou aktivity ze striata pøevádìny do talamu a na talamokortikální neurony, tzv. pøímou a nepøímou dráhu (obr. 53). Aktivace pøímé dráhy striatum pallidum internum vede k dezinhibici talamokortikálního spojení a k následné aktivaci cílové korové oblasti. Výsledkem aktivace pøímé je facilitace pohybové aktivity. Aktivace nepøímé dráhy striatum pallidum externum nc. subthalamicus pallidum internum má za následek inhibici talamokortikálních neuronù a pokles pohybové aktivity, napø. inhibice nechtìných pohybù. U zdravého jedince jsou aktivity v pøímé a nepøímé dráze v rovnováze a pohybový projev odpovídá kontextu. Pøímá i nepøímá dráha jsou pod regulaèním vlivem dopaminu, který je do bazálních ganglií transportován ze substantia nigra (pars compacta). Dopamin má excitaèní vliv na striatové neurony pøímé dráhy a usnadòuje tak realizaci pohybu. Deplece dopaminu vede k hyperaktivitì v nepøímé dráze, která se projeví hypokinezí (parkinsonský syndrom). Vyøazení excitaèního vlivu nc. subthalamicus na palidotalamické neurony má za následek dezinhibici talamokortikálních neuronù a hyperkinezi balistického typu. Vzhledem k neobyèejné strukturní, funkèní a chemické heterogenitì striatopalidového komplexu a vzhledem k paralelním spojùm mezi jednotlivými souèástmi okruhu nelze oèekávat, e by èinnost tìchto struktur bylo mono vyjádøit v kategoriích jednoduchých funkcí. Obecným rysem èinnosti bazálních ganglií je jejich tlumivý vliv na motoriku. Kromì obecnì tlumivého vlivu na motoriku jsou pravdìpodobnì souèástí systému, který provádí selekci urèitých typù chování, a spolurozhodují o tom, které behaviorální sloky budou realizovány a které budou potlaèeny (obr. 54).
66 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:06
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
CORTEX
STR
GPi
TAL
CORTEX
STR
GPe
SUBTH
71
A
GPi
TAL
B
Obr. 53 Pøímá (A) a nepøímá (B) dráha v okruhu bazálních ganglií: STR corpus striatum, GPi pallidum internum, TAL talamus, Gpe pallidum externum, SUBTH nucleus subthalamicus (Luysi), + excitaèní synapse, inhibièní synapse
Obr. 54 Schéma uplatnìní bazálních ganglií na øízení hybnosti cestou motorického a asociaèního okruhu: V selekci jednání se bazální ganglia uplatòují nejen regulací motoriky (motorický okruh), ale zøejmì i zajiují pøístup motivaèních, emoèních a pamìových center k motorickým mechanismùm chování (komplexní asociaèní okruh).
67 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:07
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
72
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Tlumivý vliv na motoriku je realizován dvìma zpùsoby (obr. 55): BG pùsobí buï pøímo na èinnost neuronù mozkové kùry, nebo tlumí korovou výstupní informaci v niích etáích CNS (retikulární formace, míní reflexy). V obou pøípadech tedy upravují (modulují) výstupní informaci z primární motorické oblasti, a to z velké míry døíve ne dospìje k a-motoneuronùm pøedních rohù míních, tj. ke koneèné spoleèné dráze (viz kap. 2.1.5).
Obr. 55 Schéma tlumivého vlivu bazálních ganglií na motoriku 2.3.4.3 Funkèní studie bazálních ganglií pomocí zobrazovacích metod Analýza aktivit bazálních ganglií pomocí pozitronové emisní tomografie a funkèní magnetické rezonance ukazuje aktivace rùzných oddílù tìchto struktur pøi odliných motorických testech a zároveò umoòují lépe pochopit rozdílnou úèast striatopalidového komplexu a mozeèku pøi øízení pohybu zdravého jedince. Pasivní pohyby nevedou k aktivaci bazálních ganglií. Bazální ganglia se neaktivují, kdy je pohyb provádìn pod senzorickou kontrolou. Pøi provádìní aktivních pohybù jsou bazální ganglia aktivována zejména pøi takových zadáních, kde je tøeba
68 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:07
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
73
vybírat z nìkolika moných pohybù. Pokud se pokusná osoba uèí provádìt nové pohyby, nebo nové sekvence pohybù, aktivuje se dorzolaterální prefrontální kùra, nc. caudatus a pøední èást putamen. Pøi výbìru z nìkolika moných pohybù dochází k aktivaci premotorické korové oblasti a støední tøetiny putamen. Pøi provádìní nauèených (automatických) pohybù se aktivuje senzorimotorická kùra a zadní tøetina putamen. Aktivace bazálních ganglií je spojena se situacemi, kdy je tøeba ke splnìní úkolu vybírat mezi nìkolika monostmi pohybu. Mozeèek je aktivován pøi provádìní pasivních i aktivních pohybù, pøièem rozsah aktivované oblasti je v obou pøípadech témìø shodný. Mozeèek je aktivován v situacích, kde je pohyb provádìn pod senzorickou kontrolou. 2.3.4.4 Poruchy bazálních ganglií Tab. 7 Funkce bazálních ganglií Struktura
Funkce
striatopalidový komplex
monitorování a výbìr optimálního vzorce svalové altivity vedoucí k co nejsnazímu dosaení cíle; funkcí komplexu není realizace automatických pohybù ani urèování základních parametrù pohybu; úèast na øízení svalového tonu
striatum stimulace
inhibice nauèených pohybù, poruchy pamìti
léze
hyperaktivita, zvýená drádivost, výbuné chování, mimovolní pohyby (chorea)
palidum stimulace
tøes kontralaterálních konèetin, otáèivé pohyby hlavy a trupu, kontralaterální pohyby oèních bulbù
léze
zpomalení pohybù, akineze, poruchy pohybové iniciace, apatie, zvýená drádivost
Podle pøevaujících klinických pøíznakù (tab. 7) rozliujeme dva syndromy: Syndrom hyperkineticko-hypotonický Vzniká pøi pokození striata a je charakterizován nadmìrnými nepøirozenými a neúèelnými pohyby a sníením svalového tonusu. Elementární posturální reflexy jsou vyhaslé. K tomuto syndromu patøí chorea (z øeckého choreia = tanec; posunèina, neúèelné, bezdìèné nekoordinované rychlé pohyby), myoklonie (z øeckého myos = sval a clonus = sráka; køeèovité staení, zákuby svalu nebo skupiny svalù u chorei i zde je více postien nc. caudatus), atetóza (z øeckého athetos = volný; pomalé neovladatelné kroutivé pohyby prstù, popøípadì konèetin, bezdìèné grimasy v oblièeji léze v nc. lentiformis) a hemibalismus (z øeckého hemi = polovina a ballein = házet;
69 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:07
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
74
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
jednostranné nekoordinované velké trhavé, zmítavé pohyby konèetin léze v nc. subthalamicus). Geneticky podmínìná Huntigtonova chorea je charakteristická choreiformními pohyby a progresivní demencí. Postieno je více kaudatum a dorzální èást putamen. Dochází k degenerativním zmìnám cholinergních interneuronù a GABA-ergních a peptidergních projekèních neuronù. Syndrom hypokineticko-hypertonický (Parkinsonùv) Vzniká pøi pokození substantia nigra a je charakterizován výrazným zvýením svalového napìtí (rigiditou), sníením a ochuzením hybnosti a mimiky (výraz masky) a klidovým tøesem, který mizí ve spánku. Elementární posturální reflexy jsou zvýeny. Závanou pøíèinou tohoto syndromu je dysfunkce nigrostriatového systému, která je podmínìna neuronální degenerací v substantia nigra (pars compacta) a následným poklesem hladiny dopaminu ve striatu. Pokles hladiny dopaminu se mùe pravdìpodobnì projevit i v èinnosti vnitøního segmentu palida. Aplikace DOPA (dihydroxyfenylalaninu), který prochází hematoencefalickou bariérou a ve striatu je konvertován na dopamin, zmíròuje symptomatologii tohoto onemocnìní, ale neovlivòuje dalí prùbìh degenerativního procesu.
2.3.5 Funkce mozeèku v øízení cílené motoriky Z klinických a z experimentálních nálezù je zøejmé, e mozeèek upravuje parametry pohybù a koordinuje je, aby bylo dosaeno jejich bezchybného provedení. Vliv mozeèku není omezen jen na regulaci jednoduchých pohybù. Mozeèek funguje jako adaptivní, podvìdomý mechanismus, umoòující ostatním èástem mozku optimální provedení jejich funkcí. Pøi pokození mozeèku jsou tyto výkony provádìny pomaleji a s mení zruèností. V souèasnosti se prosazuje irí pohled na funkce mozeèku. Mozeèek je povaován za strukturu, která umoòuje motorickým, ale i nemotorickým systémùm mozku vykonávat efektivnì jejich funkce. Mozeèek je srovnáván s výkonným poèítaèem, který zajiuje nejen motorickou zruènost, ale i mentální schopnosti. Obojí je nutné pro exekuci øady motorických, ale i kognitivních funkcí vèetnì plynulé øeèi. Pøi øízení cílené motoriky se uplatòuje zejména vývojovì nejmladí èást mozeèku, oznaèovaná jako neocerebelum nebo také pontinní mozeèek. Tato èást mozeèku je uloena mezi lobus flocculonodularis a lobus cranialis. Neocerebelum dostává hlavní aferentaci z nc. pontis. Pontocerebelární vlákna jsou zkøíená a dostávají se do mozeèku cestou pedunculi cerebellares medii (brachia pontis). Vìtina konèí v kùøe hemisfér, mení èást v kùøe vermis jako vlákna mechová. Pontocerebelární dráha je pokraèováním dráhy kortikopontinní. Kortikopontinní vlákna (tractus corticopontinus) vystupují z prefrontální korové oblasti (area 8, 9, 10, 45, 46), z premotorické oblasti (area 6), z primární motorické oblasti (area 4), ze senzitivní oblasti (area 3, 2, 1), z parietální kùry (area 5, 7), z asociaèní zrakové a sluchové korové oblasti (area 18, 19, 22) a z limbické korové oblasti (gyrus cinguli a gyrus parahippocampalis). Jde
70 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:08
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
75
o velmi silnou projekci, která má na kadé stranì více ne 20 milionù vláken. Vlákna z prefrontální oblasti konèí v mediálních pontinních jádrech, vlákna ze zrakových asociaèních oblastí v laterálních pontinních jádrech. Kortikopontinní projekce jsou organizovány i rostrokaudálnì. Vlákna z motorických a premotorických korových oblastí konèí pøevánì v kaudální polovinì nc. pontis. Vlákna z asociaèních a limbických korových oblastí konèí pøevánì v rostrální polovinì nc. pontis. Navazující pontocerebelární projekce, které vystupují z kaudální (motorické) poloviny nc. pontis, konèí v lobus anterior mozeèku, pontocerebelární vlákna vystupující z rostrální (asociaèní a limbické) poloviny pontinních jader konèí v lobus posterior mozeèku. Kortiko-ponto-cerebelární dráha je tedy rozdìlena do dvou anatomických systémù: motorické a premotorické korové oblasti kaudální polovina nc. pontis lobus anterior mozeèku; asociaèní a limbické korové oblasti rostrální polovina nc. pontis lobus posterior mozeèku. Pomocí masivního kortikopontinního a navazujícího pontocerebelárního spojení se do kùry mozeèku dostávají údaje o aktivitì rozsáhlých korových oblastí v souvislosti s pøípravou a provedením pohybù. Kromì pontocerebelárních vláken je neocerebelum pod vlivem olivocerebelární projekce, která vystupuje z hlavního olivárního jádra. Olivocerebelární vlákna vak zásobují i spinální a vestibulární èást mozeèkové kùry. Olivocerebelární projekce je zkøíená a konèí v kùøe mozeèku jako vlákna plhavá. plhavá vlákna konèí pøevánì na kmenových dendritech Purkyòových bunìk. Oba uvedené systémy vláken mají excitaèní vliv na hlavní eferentní elementy mozeèkové kùry, tj. na Purkyòovy buòky, pøièem excitaèní vliv plhavých vláken je mnohem silnìjí (obr. 56). Olivocerebelární projekce pøivádí do mozeèkové kùry integrované signály z kùry, mezencefala a z míchy. Olivární neurony jsou dále pod inhibièním vlivem GABA-ergních neuronù mozeèkových jader, zejména nc. dentatus. Dalím charakteristickým rysem olivocerebelárního systému je velmi nízká vzruchová aktivita, která kontrastuje s vysokou vzruchovou aktivitou Purkyòových bunìk, indukovanou ze systému paralelních vláken. Systémem mechových paralelních vláken je mozeèek prùbìnì informován o korových aktivitách souvisejících s pohybem. Na mechová pontocerebelární vlákna navazují axony granulárních bunìk mozeèku, konèící jako vlákna paralelní. Funkce plhavých vláken je ménì jasná. Soudí se, e plhavá vlákna signalizují chybu pøi provedení pohybu a uèí tak Purkyòovy buòky regulovat pohybovou aktivitu smìøující k redukci nebo úplnému zamezení tìchto chyb. Eferentní projekce z kùry neocerebela je smìrována hlavnì do nc. dentatus (obr. 57). Nucleus dentatus má na øezu tvar zprohýbané pásky s hilem otevøeným mediálnì a rostrálnì. Jeho mení dorzomediální èást je fylogeneticky starí. Objemná ventrolaterální èást je fylogeneticky mladí. Objem jádra, ale zejména jeho ventrolaterální èást, se významnì zvìtuje u antropoidních opic a zejména v lidském mozku v souvislosti se zvìtováním objemu asociaèních korových oblastí. Jádro má funkèní vztahy k laterální korové oblasti mozeèku. Dorzomediální èást jádra se oznaèuje jako motorická doména, protoe prostøednictvím talamu ovlivòuje primární motorickou
71 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:08
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
76
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
korovou oblast (M I). Ventrolaterální èást jádra ovlivòuje prostøednictvím talamu aktivity v asociaèních oblastech frontálního a parietálního laloku. Vlákna vystupující z nc. dentatus (obr. 58) opoutìjí mozeèek skrze pedunculus cerebellaris cranialis a vstupují do tegmenta, kde se køíí. Vzestupná vlákna této projekce konèí v nc. ruber, v jádrech okohybných nervù, v nc. Darkevièi a v nc. interstitialis (Cajal). Vìtina vláken vak pokraèuje do druhostranného talamu, kde konèí hlavnì v nc. ventralis lateralis. Toto talamické jádro pak ovlivòuje aktivitu neuronù v primární motorické korové oblasti (area 4, M I). Terminace dentatotalamické projekce v dalích talamických jádrech je substrátem pro ovlivnìní aktivity v asociaèních oblastech frontálního a parietálního laloku.
Obr. 56 Hlavní spoje neocerebela: Projekce z mozeèkové kùry do mozeèkových jader je inhibièní (GABA-ergní). Projekce talamokortikální je excitaèní. (Schematicky podle Brodala.)
72 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:08
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
77
Obr. 57 Uspoøádání spojù z kùry mozeèku do mozeèkových jader: D nucleus dentatus, F nucleus fastigii, I nucleus interpositus, V vestibulární jádra
Obr. 58 Schematické znázornìní hlavních eferentních spojù mozeèkových jader: D nucleus dentatus, F nucleus fastigii, I nucleus interpositus (nucleus emboliformis, nucleus globosus), NV vestibulární jádra, R nucleus ruber, RF retikulární formace, TAL talamus, V vermis cerebelli, VA nucleus ventralis anterior, VL nucleus ventralis lateralis, 1 kortikonukleární spoje mozeèku, 2 vestibulospinální dráha, 3 retikulospinální dráha, 4 rubrospinální dráha, 5 kortikospinální dráha (vystupující z terminální oblasti VA a VL v area 4 a 6)
73 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:09
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
78
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Pro úèast mozeèku v øízení cílené motoriky je podstatné, e mozeèek je blízko periferním receptorùm (dostává aferentaci z proprioreceptorù a z kùe zadními míními provazci a spinocerebelárními drahami) a má vydatné spoje nejen s mozkovou kùrou, ale i s jádry mozkového kmene, v nich zaèínají sestupné trakty konèící v edé hmotì míchy. To umoòuje úèast mozeèku (neocerebela) jak na iniciaci pohybù, tak i na jejich kontrole, pøípadnì ukonèení. Mozeèek má tak vztah ke vem tøem základním somatickým funkcím: k øízení svalového tonusu, k reflexùm postojovým a vzpøimovacím i k úmyslným pohybùm (viz obr. 34 a 36). Upravující èinnost mozeèku má základní význam pro plynulé, cílené a pøimìøené vykonávání kadého úmyslného pohybu. Je nezbytná pro pøesné urèení smìru pohybu, jeho délky a trvání, i pro øízení jeho intenzity, tj. síly, s jakou je vykonáván. Mozeèek se také významnì úèastní pøi øízení èinnosti retikulární formace a pøi øízení g-systému. Jejich prostøednictvím tlumí pohybové oscilace. Poruchy mozeèku: je mono rozliit dva syndromy odpovídající pøevaujícímu pokození nìkterých jeho struktur: 1. Paleocerebelární syndrom se objevuje pøi pokození vermis a nucleus fastigii, které se podílejí na udrování rovnováhy. Výrazné jsou poruchy stoje a chùze (astazie, abázie). 2. Neocerebelární syndrom vzniká pøi lézích mozeèkových hemisfér. Hlavním projevem je porucha pøesného øízení úmyslných pohybù, tzv. mozeèková ataxie. Ta se projevuje napø. patným odhadem intenzity pohybu (dysmetrií), pøestøelováním cíle (hypermetrií), nedokonalou souhrou sloitìjích pohybù (adiadochokinezí) a výrazným tøesem pøi úmyslném pohybu (intenèním tremorem). Také mùe být poruena koordinace øeèi (dysartrie) a èinnost okohybných svalù (nystagmus). Pøi alkoholovém opojení je mozeèek pøechodnì vyøazen, co se projevuje poruchami vech výe uvedených motorických funkcí. Poruená èinnost mozeèku mùe být do znaèné míry kompenzována èinností jiných oddílù CNS, zvlátì pak mozkovou kùrou a retikulárním systémem. Velký význam má pøitom zraková kontrola polohy a pohybù. Tato kompenzace vak není nikdy tak dokonalá, aby umonila zcela pøesné a rychlé øízení úmyslných pohybù.
2.3.6 Funkce nucleus ruber Nucleus ruber se tradiènì povauje za kmenovou strukturu, která pøevádí aktivitu striopalidového komplexu do motorických center. Moderními anatomickými a elektrofyziologickými metodami vak nebyly zjitìny významnìjí spoje ze striata èi palida do nc. ruber. Naopak je jisté, e nc. ruber dostává masivní projekce z mozeèkových jader (z nc. dentatus a nc. interpositus), ze statokinetického èidla a z motorické korové oblasti. Jeho eferentní spoje konèí v jádrech mozeèku (zpìtná vazba), v jádrech retikulární formace, v oliva inferior, v motorickém jádøe n. VII. a v míe.
Nc. ruber je proto lepí povaovat za strukturu, která je pod významným vlivem mozeèku a která aktivitu z motorické korové oblasti a z mozeèku pøevádí do motoric-
74 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:09
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
79
kých struktur kmene a do míchy (tractus rubrospinalis) a prostøednictvím pøímých spojù a olivárního jádra zpìt do mozeèku.
2.3.7 Podíl talamu na øízení motoriky Talamus je sloitá diencefalická struktura, její hlavní funkcí je integrace signálù z míchy, z mozkového kmene, z mozeèku, z bazálních ganglií a z mozkové kùry a jejich dalí pøevod zpìt do neokortexu a bazálních ganglií (viz obr. 18). Z elektrofyziologických studií vyplývá, e se v talamických jádrech a pøímo na jednotlivých neuronech významnì uplatòují integraèní pochody. Nìkterá talamická jádra mají velmi tìsný vztah k motorickým funkcím. Jsou to ta, která jsou pøepojovací stanicí mezi bazálními ganglii, mozeèkem a mozkovou kùrou nebo mezi retikulární formací a bazálními ganglii (viz obr. 54). Patøí k nim napø. nc. ventralis anterior, nc. ventralis lateralis a intralaminární (nespecifická) jádra talamu. Jejich stimulace jen ojedinìle vyvolává pohyby (i u lidí), ale výraznì mìní mimovolní motorickou aktivitu. Pøi pokození motorických jader talamu vzniká mírná ataxie. V neurochirurgické praxi se stereotaktických zásahù do motorických jader talamu vyuívá k léèbì svalové rigidity a tøesu. Z uvedených dùvodù se tato jádra v poslední dobì øadí ke strukturám motorického systému.
2.3.8 Pokraèování vývoje opìrné motoriky, vývoj cílené motoriky Holokinetické (1) a monokinetické (2) stadium motoriky (viz kap. 2.2.4) je od konce 5. postnatálního mìsíce vystøídáno dromokinetickým stadiem hybnosti (3) (z øeckého dromos = cesta), pro které je charakteristické, e pohyby dítìte ji mají správný smìr. Dítì zaèíná sahat po pøedmìtech, dotýká se kolen, paleèky dává do úst. Ji v 6. mìsíci dovede sedìt malou chvíli bez opory (viz tab. 4 na str. 31) a mezi 7. a 8. mìsícem dochází k výraznému rozvoji pohybù. Dítì se otáèí ze zad na bøíko a zpìt, vzpírá se na nataených paích. Zaèátkem 8. mìsíce zaèíná dávat kolena pod bøíko, naznaèuje lezení. Sed se stává stabilním (viz tab. 3), bez infantilní kyfózy a kolem 9. mìsíce ji dítì leze po ètyøech, v pravidelné souhøe horních a dolních konèetin (obr. 59). V 10. a 11. mìsíci se dítì pøitahuje do stoje s nakroèením jedné dolní konèetiny a stojí na celých chodidlech. Ve 12. mìsíci zaèíná chodit do stran podle nábytku (obr. 60), okolo 1 roku ivota dìlá první nejisté krùèky v prostoru. Popsaný vývoj je ovem prùmìrem normy; tak napø. zahájení samostatné chùze má nejzazí fyziologickou hranici do 18. mìsíce (viz tab. 3). Pøitom rozvoj dìtské motoriky odpovídá obecnému procesu vývoje podél spirály: dítì si osvojuje jednotlivé hybné funkce tak, e dosáhne urèitého stupnì dokonalosti, pak se zdánlivì vrací zpìt, aby mohlo konsolidovat své schopnosti pro dalí vývojový skok (obr. 61).
75 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:09
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
80
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 59 Pravidelná souhra horních a dolních konèetin pøi lezení po ètyøech
Obr. 60 Samostatná chùze zaèíná úkroky do stran, napø. podle nábytku
Obr. 61 Spirála vývoje dìtské motoriky (podle Gesella)
76 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:10
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Centrální mechanismy øízení motoriky
81
S dokonèením 1. roku ivota nastupuje poslední, kratikinetické stadium hybnosti (4) (z øeckého kratein = zvládnout), které pak trvá celý ivot. Mezi druhým a tøetím rokem zvládá dítì chùzi nejprve do schodù a pozdìji ze schodù. Poèáteèní chùzi do schodù uskuteèòuje s oporou, konèetiny dítì nestøídá, ale pouze pøisunuje. Pravidelné støídání nohou pøi chùzi do schodù je trvale zafixováno a koncem 3. roku. Obdobnì se dítì uèí chodit ze schodù. Bez pøidrení a se støídáním konèetin vak umí chodit ze schodù a kolem 4. roku ivota. Obdobnì stoj na jedné noze bez opory zvládá dítì a kolem 3. roku a poskok na jedné noze a mezi 4. a 5. rokem ivota. Soubìnì jsou stále lépe ovládány i dalí hybné funkce, rozvíjí se zejména jemná motorika a celková koordinace pohybù (viz tab. 2 a 4). Vekerý vývoj hybnosti je zpravidla ukonèen kolem 25. roku ivota. Znalost fyziologického vývoje motoriky umoòuje lékaøi sledovat optimální vývoj nervové soustavy dítìte, pøípadnì lépe diagnostikovat rùzná (pøedevím perinatální) postiení mozku s poruchou hybnosti. Protoe se vìtinou jedná o poruchu centrální regulace hybnosti, bývá celá skupina oznaèována jako dìtská mozková obrna (viz klinická èást). Nejde tedy o jednu nemoc v pøesném slova smyslu, ale skuteènì o rùzná postiení, která spojuje pùvod poruchy jetì pøed narozením, v perinatálním období (nedonoenost, dlouhý porod, hypoxie) nebo v raném dìtství.
2.3.9 Úmyslné pohyby Definitivní podoba výstupní motorické informace je výsledkem souèinnosti celého hybného systému. Konkrétní vzorec informace pro úmyslný pohyb si mùeme podle dneních znalostí pøedstavit jako sled nìkolika krokù: 1. Idea pohybu, jejím výsledkem je vùle pohyb vykonat, vzniká pravdìpodobnì souèinností frontální kùry a limbických podkorových struktur. 2. Taktika (plán) provedení pohybu pochází z asociaèních korových oblastí, odkud se dostává do bazálních ganglií a mozeèku. Bazální ganglia se podílejí na iniciaci pohybu a realizují programy pro pomalou a ustálenou hybnost. Jednotlivé mozeèkové struktury kontrolují provedení pohybu, pøièem mozeèkové hemisféry pøedprogramují rychlou cílenou motoriku. 3. Start pohybu náleí motorickému kortexu, který pøijal programy cestou talamu a nadále pohyb øídí. Analytická a integraèní dokonalost jednotného motorického funkèního systému zpùsobuje, e nesmírné mnoství vstupní informace prakticky ze vech receptorù je po porovnání s pøedchozími zkuenostmi (motorické pamìové stopy, senzorická pamì) pøevádìno na relativnì jednoduchý, pøitom vak z hlediska úèelnosti dokonalý vzorec výstupní informace, zprostøedkované motorickými neurony jader hlavových nervù a a-motoneurony pøedních rohù míních. Úèast jednotlivých motorických korových oblastí lze pak shrnout takto: doplòková motorická oblast kontroluje aktivitu axiálního svalstva a proximálního svalstva
77 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:10
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
82
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
konèetin. Aktivita tìchto svalových skupin zajiuje patøiènou posturální adjustaci, která pøedchází orientaci trupu a pae smìrem k cíli. Na nejnií stupeò v hierarchii motorických korových oblastí je pak kladena primární motorická oblast (area 4), která zajiuje zapojení akrálního svalstva a dalí frakcionaci pohybù ruky a prstù. Souèasnì je nutno si uvìdomit, e kadý úmyslný, cílený, volní pohyb musí být doprovázen novým nastavením polohy prostøednictvím mechanismù opìrné motoriky. Musí tedy existovat servomechanismy zajiující jejich vzájemnou koordinaci. Proto øízení pohybu centrálním nervovým systémem nezahrnuje jen plánování svalové akce, ale i pøedvídání jejích dùsledkù pro jiné segmenty tìla nebo jeho celkovou rovnováhu. Optimalizace pohybu má tedy jasnì anticipaèní charakter, umonìný zpìtnovazebnou kontrolou. Lze tedy øíci, e jakákoliv pohybová èinnost má dvì sloky: jednou je pøemístìní èásti tìla k cíli a druhou je aktivita jiné èásti tìla, podporující tento pohyb (pohyb horní èásti trupu vpøed je provázen pohybem kyèlí a kolen vzad apod.). Zdá se, e existují dva zpùsoby koordinace kontrolou pohybu a kontrolou polohy: buï je signál øídící pohyb souèasnì vyuit pro kontrolu polohy, co umoòuje synchronní pøepojení pohybového impulzu z kortexu cestou kolaterál, nebo je centrální koordinace zaloena na dvou paralelních kontrolách pohybu a polohy, sputìných souèasnì impulzem pro zahájení pohybu (obr. 59). Funkèní význam druhého zpùsobu kontroly spoèívá zøejmì v efektivní minimalizaci moné nerovnováhy zpùsobené pohybem. Proto polohová úprava pøedchází, co je zøejmì umonìno inhibicí motorického povelu pro pohyb. Podrobnosti o této interakci vak nejsou dosud známy.
Obr. 62 Dvì moné varianty koordinace kontroly pohybu a kontroly polohy: A Signál øídící pohyb je souèasnì vyuit pro kontrolu polohy. B Centrální koordinace je zaloena na paralelních kontrolách pohybu a polohy, spoutìných souèasnì. Pohyb je brzdìn zpìtnovazebnou inhibicí z dráhy, která øídí postoj.
78 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:10
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást obecná
3
83
Pohybová soustava z klinického hlediska èást obecná
3.1 Pøístrojové vyetøení hybné soustavy èlovìka Významnou èást informací, které se týkají hybné soustavy, zjistili fyziologové v pokusech na zvíøatech. V prùbìhu experimentù je mono snímat potenciály z jednotlivých svalových a nervových bunìk, cílenì pokozovat urèité struktury nervové soustavy a výsledky sledovat na histologických preparátech. Mezi zvíøecí a lidskou hybnou soustavou vak existují významné odlinosti i za normálních podmínek a zvlátì pak v pøípadì poruch hybné soustavy. Proto je nutno doplnit výsledky z experimentù na zvíøatech vyetøením na lidech, které musí být pochopitelnì pro vyetøovaného nekodné, a u se jedná o výzkumné práce, anebo o bìné klinické vyetøení. Nejèastìji pouívané metody struènì popíeme. Koncem devatenáctého a zaèátkem dvacátého století hodnotili neurologové stav pohybového ústrojí a souèasnì poruchy centrálního nervového systému prostøedky velmi jednoduchými: klinickým vyetøením pomocí reflexního kladívka, pendlíku a pøedevím pøímo pohledem.
3.1.1 Elektromyografie (analytická, jehlová) Po druhé svìtové válce se stala souèástí neurologického vyetøení pøístrojová metoda elektromyografie (EMG). Jde o záznam elektrických potenciálù z pøíènì pruhovaných kosterních svalù. Na rozdíl od dále popisované polyelektromyografie mluvíme o elektromyografii analytické (analyzuje stav jednoho svalu), anebo té jehlové (obvykle se pouívá jehlové elektrody). Tato metoda se v nìèem podobá svým starím sestrám elektrokardiografii (EKG) a elektroencefalografii (EEG): také v tomto pøípadì se snímají v tìle vznikající elektrické potenciály, zesilují se a pak se zobrazují nebo zapisují. Pøesto vak je tøeba zdùraznit ve srovnání se jmenovanými, laické veøejnosti lépe známými metodami podstatné rozdíly: l. Elektromyogram se sice mùe snímat i z tìlního povrchu, tedy elektrodami umístìnými na kùi nad vyetøovaným svalem. Protoe vak pøi tom nelze rozeznat akèní potenciály jednotlivých motorických jednotek, provádí se daleko èastìji záznam aktivity pomocí jehlové elektrody, zavedené pøes kùi pøímo do vyetøovaného svalu. Jedná se o modifikovanou injekèní jehlu, v ní jsou umístìné izolované drátkové elektrody (jedna nebo dvì). Poranìní svalu pøitom není vìtí ne pøi nitrosvalové injekci, a proto je metoda bezpeèná.
79 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:10
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
84
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
2. Trvání akèních potenciálù je pouhých nìkolik milisekund. Proto nelze provádìt záznam písátkem na papír, jako pøi EKG èi EEG. Elektromyogram se zobrazuje paprskem na obrazovce, pøípadnì se uchová v pamìti pøístroje a z ní se dodateènì, ve zpomalené formì, mùe zapsat písátkem. 3. Pokud je sval zdravý, nevytváøí v klidu (pøi úplném uvolnìní) ádné elektrické potenciály. Ty se objevují pouze pøi volním stahu, bìhem reflexní odpovìdi, anebo následkem elektrického podrádìní pøísluného nervu, který daný sval zásobuje. 4. Protoe je v tìle více neli sto kosterních svalù, není mono provést elektromyografický záznam vech svalù, tedy celého hybného systému. Neexistuje proto jednoduché schéma vyetøení, které by umonilo, aby toto vyetøení provádìla zakolená laborantka, jak je tomu pøi EKG nebo EEG. Elektromyografii tedy vdy provádí lékaø a ten rozhoduje, ze kterého svalu a jakým zpùsobem se záznam provede. 5. Aèkoliv se pro jednoduchost mluví o elektromyografii, tato metoda zahrnuje také vyetøování periferních nervù, nejèastìji mìøení rychlosti vedení jejich vláken. Elektromyografické vyetøení provádìné jehlovou elektrodou obvykle probíhá takto: Po zavedení elektrody do vybraného svalu zjiuje vyetøující odpovìï na posun jehly ve svalu (inzerèní aktivitu) a sleduje, zda existuje nìjaká aktivita v klidu. Ta je vak vdy patologická a bývá nejèastìji projevem pøerueného spojení mezi motoneuronem a svalovými vlákny, tzv. denervace (obr. 63). Pak lékaø vyzve pacienta, aby provedl svalový stah, nejprve slabý, pak co nejvìtí. Pøi tom pozoruje na obrazovce potenciály jednotlivých motorických jednotek a hodnotí jejich tvar, trvání a velikost (obr. 64). Pøi silném stahu hodnotí celkové mnoství zapojených motorických jednotek.
Obr. 63 Denervaèní klidová aktivita v elektromyografickém záznamu: potenciály fibrilaèní (úzké bipolární) a pozitivní denervaèní (iroké monofázické) Pak se obvykle provádí elektrická stimulace nervu, který vyetøovaný sval zásobuje (pokud se nachází pod kùí a je tedy stimulaci pøístupný). Tím se zjistí pøedevím latence, tedy èasový interval mezi poèátkem stimulaèního impulzu a poèátkem
80 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:11
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást obecná
85
EMG-odpovìdi v záznamu. Hodnotíme také amplitudu a trvání potenciálu, co závisí na poètu podrádìných MJ. Pokud je mono nervová vlákna periferního nervu drádit alespoò na dvou místech a zmìøit vzdálenost mezi místy drádìní, lze z rozdílu latencí vypoèítat rychlost vedení nejrychlejími motorickými vlákny v daném úseku. Napøíklad vlákna n. ulnaris lze podrádit povrchovou elektrodou v místì výstupu paní pletenì (Erbùv bod), v podpadí, v lokti a v zápìstí a zmìøit podle potøeby rychlost vedení ve vech tøech úsecích. Poslední latence pøedstavující vedení od zápìstí do vlastního svalu zahrnuje nejen vedení po nervových vláknech, ale také zpodìní na nervosvalové ploténce a íøení akèního potenciálu po svalovém vláknu. Rychlost vedení mùe být sníena a distální latence prodlouena. Napøíklad na horní konèetinì je stanoveno, e distální latence v n. ulnaris a n. medianus má být kratí ne 4 ms a rychlost vedení vìtí ne 48 m/s. Toto základní schéma vyetøení je doplnìno podle potøeby speciálními metodami, napø. drádìním vláken aferentních nervù. Pøi nìm se zaznamenávají povrchovými elektrodami potenciály periferních nervù. Ty mohou být mení neli um v záznamu, a pak se musí stimulace provádìt opakovanì (napø. 50krát) a výsledné odpovìdi vzájemnì seèíst èili zprùmìrovat, èím stimulaèní odpovìï z umu vystoupí. Zprùmìrování se provádí také pøi záznamu evokovaných mozkových potenciálù, co je metoda na rozhraní mezi EMG a EEG. Analytická EMG je nejvìtím pøínosem pøi vyetøování poranìní èi jiném pokození periferních nervù a pøi nìkterých nemocech svalových vláken a nervosvalové ploténky. U centrálních obrn má EMG obvykle mení význam neli vyetøení klinické.
Obr. 64 Akèní potenciály jednotlivých motorických jednotek v elektromyografickém záznamu pøi mírné volní kontrakci. Polyfázie jednotlivých MJ svìdèí o periferní paréze.
3.1.2 Polyelektromyografie a dalí pøístrojové metody Výe popsanou metodu, pøi ní se vyetøuje obvykle v jednom okamiku jeden sval, pouívaji lékaøi (nejvíce neurologové) nejèastìji. Krom toho existuje metoda, kdy zaznamenáváme souèasnì potenciály nìkolika svalù, nazývaná polyelektromyografie (PEMG). V tom pøípadì se pouívá obvykle povrchových elektrod, protoe nás nezajímá pøesný tvar akèních potenciálù, ale vzájemné èasové vztahy mezi èinností nìkolika svalù. Provádí se záznam ze ètyø, osmi, pøípadnì a estnácti svalù (obr. 65). Touto metodou hodnotíme tak zvané svalové vzorce, jak se projevují pøi jednotlivých pohybech, napø. pøi chùzi, ale také pøi léèebné tìlesné výchovì nebo pracovní
81 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:11
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
86
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
èinnosti. Polyelektromyografie umoní nesprávné vzorce rozpoznat a pøecvièovat je na vzorce správné. Proto se nejèastìji pouívá v rehabilitaèním lékaøství nebo ve sportovní medicínì.
Obr. 65 Polyelektromyografický záznam pøi jógovém cvièení uddiyanì a naulí souèasný záznam 7 svalù bøiní stìny a hrudníku. Je patrna souèasná aktivace jednotlivých svalù. Souèasnì vak je zaznamenávána i rytmická èinnost srdce (aktivita EKG). PEMG je díky modernímu vybavení metoda pomìrnì jednoduchá a dostupná. Nelze vak tvrdit, e nám dá vekeré informace, které nás pøi studiu pohybového ústrojí zajímají. Proto se provádí, zvlátì pro výzkumné úèely, snímání a záznam øady dalích fyzikálních velièin, které pohybové ústrojí charakterizují: napø. mìøení svalové síly (dynamometrie), úhlu v jednotlivých kloubech (goniometrie) anebo záznam zrychlení a zpomalení jednotlivých èástí tìla, nejèastìji paí pøi chùzi (akcelerometrie). Zaznamenáváme-li tyto funkce souèasnì s PEMG, mluvíme o polygrafii. Její souèástí mùe být také záznam funkcí tìch vnitøních orgánù, které se v prùbìhu pohybu aktivují, tedy záznam EKG a záznam dechu. Polygrafie se èasto pouívá k hodnocení prùbìhu chùze. Pøi tom je úèelné zaznamenávat také okamik, kdy se pata a pièka chodidla dotkne podlahy, èím se krok dìlí na fázi opornou a vihovou.
82 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:11
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást obecná
87
Zcela samostatné vyetøení umoòuje urèovat polohu jednotlivých èástí tìla v prùbìhu pohybu. Provádí se snímání nìkolika (obvykle tøemi) televizními kamerami (kinematické vyetøení). Pøitom se zaznamenané hodnoty nejprve kalibrují, take lze v záznamu pøesnì mìøit délku a postavení jednotlivých èástí tìla a získané údaje poèítaèovì zpracovávat. Vybavení kinematické laboratoøe je drahé a zpracování výsledkù nároèné. U nás se toto vyetøení provádí napø. na katedøe fyzioterapie a algoterapie v Olomouci.
3.2 Reflexy a reflexní pùsobení Pojem reflexu je dostateènì známý i laikùm a byl ji výe vysvìtlen. Je to odpovìï, vyvolaná v organismu podrádìním receptorù. Pøesto je vhodné se pro úèely této knihy pojmu reflex znovu struènì vìnovat, protoe reflexy vyvolané v kosterním svalstvu mají nìkteré své zvlátnosti: l. Z didaktických dùvodù se èasto rozliují svalové stahy reflexní a volní. Takové dìlení je z vìtí èásti umìlé. Ve skuteènosti je kadá volní aktivita spojena s øadou reflexních dìjù a je jimi podmínìna. Èistì reflexní stah (napø. jako odpovìï na prudké bolestivé podrádìní) se objevuje jen za mimoøádných okolností a hned na nìj nasedá i odpovìï volní. 2. Nìkteré reflexy, které mají svùj význam v klinické medicínì, jsou zcela nepøirozené, protoe vznikají podrádìním takového stupnì nebo rozsahu, které se v tìle za normálních okolností nevyskytuje. To platí nejen pro reflexy vyvolané podrádìním elektrickým proudem, ale také pro reflexy, které vyvolává neurolog poklepem reflexního kladívka. 3. Øada významných reflexù je výbavná pouze u malých dìtí, tedy prostøednictvím nezralého centrálního nervového systému. V dospìlém vìku se objevují pouze v pøípadì, e je CNS pokozen. 4. Za reflex je obvykle povaována odpovìï, která se projeví samostatným svalovým stahem. Podrobnìjím výzkumem u zvíøat a u lidí bylo zjitìno, e centrální nervový systém reaguje na øadu podrádìní, ale vìtina z tìchto reakcí se samostatným a pravidelným stahem neprojeví. Takové reflexní pùsobení mùeme u zvíøat prokázat, pokud snímáme potenciály z motoneuronù v míe. Zjistíme, e nìkteré podrádìní vyvolává excitaèní potenciály, èím se drádivost motoneuronu zvyuje, jiné potenciály inhibièní, které vedou ke sníení drádivosti. Abychom zjistili tyto reflexní vlivy, které se samostatným svalovým stahem neprojevují, musíme vyvolávat trvalou èi opakovanou svalovou aktivitu, kterou tyto reflexní vlivy mìní (modulují). Mùeme tøeba elektricky èi automatickým reflexním kladívkem vyvolávat øadu reflexù, jejich amplituda je stabilní. Reflexní vliv se pak projeví zmìnou této amplitudy (obr. 66). Nebo poádáme vyetøova-
83 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:12
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
88
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
nou osobu, aby vyvolala dlouhodobý mírný stah sledovaného svalu. Úèinek reflexního vlivu pak hodnotíme podle zvyování nebo sniování této aktivity.
Obr. 66 Hodnocení drádivosti motoneuronù m. soleus pomocí dvou reflexù H: osa x interval mezi obìma reflexy v milisekundách, osa y amplituda druhé odpovìdi (vyjádøená v procentech odpovìdi první).
3.2.1 Význam reflexù v neurologii a rehabilitaci Aèkoliv pojem reflexu byl znám daleko døíve (do medicíny jej poprvé uvedl èeský fyziolog Jiøí Procházka koncem 18. století), zájem klinikù se na nìj soustøedil a na konci devatenáctého století, kdy popsal Babinski reflexní odpovìï palce nohy na podrádìní okraje chodidla pendlíkem a prokázal, e pohyb palce ve smìru høbetu chodidla svìdèí pro pokození vláken pyramidové dráhy (obr 67). Dalí podobné reflexy popsala pozdìji øada neurologù, avak pøíznak Babinského je a dosud pro klinické vyetøení nejvýznamnìjí. Reflexy popsané neurology na poèátku dvacátého století jsou uívány dosud. Jsou vybavovány jednoduchými prostøedky pendlíkem, reflexním kladívkem, tìtièkou a zdrojem svìtla. Pozdìji se kromì sledování reflexního stahu pouhým okem zaèal pouívat také pro hodnocení reflexní odpovìdi elektromyografický záznam. P. Hoffmann popsal v r. 1916 reflex vybavený v lýtkovém svalu po podrádìní holenního nervu (n. tibialis), který byl na jeho poèest oznaèen jako reflex H a pouívá se èasto k hodnocení rùzných reflexních vlivù. Rehabilitaèní lékaøství se rozvíjelo pozdìji neli neurologie, pøedevím bìhem druhé svìtové války a po ní. Jeho hlavním léèebným prostøedkem je léèebná tìlesná výchova, rozpracovaná do øady speciálních pøístupù, oznaèovaných jmény autorù. Jako první se rozíøila metoda sestry Kenny pro léèení následkù poliomyelitidy, pozdìji proprioceptivní neuromuskulární facilitace neboli metoda Kabatova, metoda manelù Bobathových, Vojtova metoda a dalí.
84 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:12
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást obecná
89
Obr. 67 Vybavování pøíznaku Babinského Vechny uvedené metody vyuívají reflexy, které v nìkterých pøípadech vyvolávají stah ochrnutých svalù, jindy tento stah podporují, tedy facilitují. Proto je oznaèujeme jako metody facilitaèní. V praxi ovem jde nejen o facilitaci, tedy usnadnìní svalového stahu, ale také o inhibici, tedy útlum svalù, které jsou ve zvýeném napìtí. Tìchto reflexních vlivù mohou pouívat nejen odborníci, ale také sami pacienti, pokud jsou s konkrétní, pro nì vhodnou technikou seznámeni. Proto budou nìkteré pøípady reflexního pùsobení dùleitou a praktickou souèástí této knihy. Konkrétními reflexy a jejich významem se budeme zabývat v dalím textu podrobnìji.
3.2.2 Myotatické reflexy Pod toto oznaèení se v nynìjí dobì øadí vìtina reflexù, které vybavuje neurolog reflexním kladívkem. Gumovým kladívkem udeøí lékaø na lachu nìkterého svalu anebo na místo, kde se sval lachou upíná na okostici nìkteré kosti. Proto se tyto reflexy oznaèovaly pùvodnì jako reflexy lachové a okosticové a toto oznaèení jetì zèásti pøetrvává. Není vak správné. Ve lae ani v okostici nejsou receptory ani nervová zakonèení, jejich podrádìním se reflexní odpovìï vyvolává. To vak neurologové, kteøí popisovali jednotlivé reflexy bìhem první poloviny dvacátého století, jetì nevìdìli. Odpovìdí na poklep kladívkem je pravidelnì prudký zákub toho svalu, na jeho lachu èi úpon kladívko dopadlo. Tímto zpùsobem lze reflexy vybavit i u zcela zdra-
85 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:12
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
90
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
vých osob. Pøitom lze øíci, e výbavnost reflexù je do znaèné míry individuální. U nìkoho je odpovìï vysoká ruka èi noha pøi poklepu vyskoèí, u nìkoho je odpovìï pouze naznaèena. Proto je pøi vyetøování nejdùleitìjí srovnání odpovìdí na obou polovinách tìla, protoe u zdravých jedincù nejsou reflexy vpravo a vlevo podstatnì odliné. Naopak nápadné zvýení anebo sníení reflexní odpovìdi na jedné pùli tìla mùe být známkou urèité poruchy. Myotatické reflexy nelze vybavit ve vech svalech. Pøíèina je zèásti anatomická: lachy vech svalù nejsou poklepu pøístupné. Dùleitìjí jsou vak rozdíly funkèní: dobré odpovìdi jsou pøedevím na dlouhých konèetinových svalech, které mají funkci posturální, tedy udrují tìlní polohu. Mezi laiky je nejznámìjí reflex patelární, vybavený poklepem kladívka na koleni pod èékou (patelou) na lachu ètyøhlavého svalu stehenního, který odpoví stahem. Odpovìdí je zákub svalu ve smyslu nataení konèetiny v koleni. Podobnì lze nad patou vybavit reflex Achillovy lachy, odpovìdí je stah trojhlavého svalu lýtkového. Na horní konèetinì se pak vybavují reflexy poklepem na lachu dvojhlavého èi trojhlavého paního svalu (obr. 68) nebo na lachy ohýbaèù prstù.
Obr. 68 Vybavování reflexu dvojhlavého svalu paního Zakladatel èeské neurologické koly, profesor Henner, klinické vyetøování reflexù vysoce hodnotil a jeho nejblií spolupracovník, profesor Vítek, vìnoval myotatickým reflexùm samostatnou monografii. Pøekvapilo ho, jak krátká doba uplyne mezi okamikem podrádìní a svalovou odpovìdí. Domníval se dokonce, e doba je pøíli krátká, ne aby mohla odpovìï vzniknout reflexní dráhou. Proto neoznaèoval tyto jevy jako reflexní odpovìï svalu, ale jako svalové náskoky.
86 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:13
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást obecná
91
Novìjí elektromyografické studie vak reflexní povahu tìchto odpovìdí bezpeènì prokázaly. K mìøení reflexní doby se pouívají reflexní kladívka, která nárazem na tìlo vyetøovaného spustí paprsek osciloskopu. Lze tak pøesnì mìøit latenci reflexu, tedy interval mezi poèátkem podrádìní a poèátkem reflexní odpovìdi. Je to asi 20 milisekund. Propoèteme-li rychlost vedení dostøedivých a odstøedivých vláken, musíme dojít k závìru, e se tohoto reflexu úèastní pouze jediná synapse, která spojuje dostøedivé vlákno s tìlem motoneuronu. Toto uspoøádání bylo prokázáno také v pokusech na zvíøatech. Proto se tyto reflexy také oznaèují jako monosynaptické. A koneènì je na èase vysvìtlit, odkud se vzal název tìchto reflexù (myotatické). Oznaèuje, e jsou vybaveny prudkým protaením svalu. Poklep kladívka na lachu zpùsobí protaení celého svalu. Ve svalových vøeténkách vybaví toto protaení podrádìní primárních nervových zakonèení, která vycházejí ze støední (rovníkové) èásti vøeténka. K èemu tyto reflexy v organismu slouí? Podílejí se na udrování tìlní polohy a brání výchylce z rovnováhy? Do jisté míry ano. Jestlie tøeba uklouzneme, protáhnou se prudce nìkteré svaly. Tím se vyvolává jejich stah, který vrací tìlo do pùvodní polohy. Ovem prakticky nikdy se vyvolaný stah nepodobá zákubu, který vybavuje neurolog svým kladívkem. Poklepem kladívka na lachu se vyvolá zcela abnormální èili nefyziologické podrádìní. Pøi nìm se v jednom okamiku podrádí velký poèet vøetének v téme svalu a souètem tohoto podrádìní nastane prudká, rovnì zcela abnormální odpovìï. Ta by nepomohla zachovat polohu, ale spíe by mohla zpùsobit pád stojícího vyetøovaného, co se skuteènì mùe stát. Proto se v bìném ivotì myotické reflexy spontánnì nevybavují, dochází pouze k slabímu a pomalejímu protaení svalù, které zpùsobí reflexní svalovou kontrakci. Ta se pøi vyrovnání polohy kombinuje s dalími reflexními i volními slokami. Celý mechanismus vybavení reflexu je ovem sloitìjí. Pøedevím poklep kladívka nevyvolá jenom protaení svalu, ale také mechanické vlnìní, které se íøí od místa poklepu na vechny svaly. I toto vlnìní (vibrace), které se íøí od místa podrádìní vemi smìry, dokáe podrádit zakonèení ve vøeténku, a to i ve svalech, které vùbec nejsou protaeny. To popisovali staøí neurologové jako iradiaci (íøení, roziøování) odpovìdi. Mùe se vyskytnout pouze tehdy, kdy jsou reflexní odpovìdi veobecnì zvýeny, tedy u centrální parézy. Aèkoliv jde o ten nejjednoduí reflex, který probíhá na úrovni míního segmentu, mùe být síla odpovìdi ovlivnìna øadou fyziologických i patologických vlivù, které pøicházejí z vyích èástí nervové soustavy. Staøí neurologové znali Jendrassikùv manévr: poádali pøi vyetøování pacienta, aby zahákl obì ruce a ví silou táhl lokty od sebe. Reflexní odpovìï se tím obvykle výraznì zvýila. Dnes víme, e podobnì pùsobí i jakékoliv vìtí svalové napìtí, tøeba pevné sevøení pìstí, a také zadrení dechu v nádechu, jak prokázal èeský neurolog profesor Stejskal. Vechny popsané vlivy pøicházejí cestou sestupných vláken na motoneurony a zvyují jejich drádivost.
87 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:13
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
92
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Jaký tedy mají myotatické reflexy praktický význam? l. Pøedevím jsou významnou souèástí neurologického vyetøení. Jejich sníení je známkou poruchy periferních vláken, která tvoøí reflexní oblouk. Jejich zvýení je známkou centrálního ochrnutí. 2. V rehabilitaèní léèbì mùeme myotatickými reflexy aktivovat ochrnutý sval. Nìkdy k tomu pouíváme také reflexního kladívka, èastìji vak protahujeme sval pasivním pohybem v pøísluném kloubu.
3.2.3 Hoffmannùv reflex Jeden z prùkopníkù elektromyografie, Paul Hoffmann, popsal v trojhlavém lýtkovém svalu (a to pøedevím v jeho hluboké hlavì, m. soleus) reflexní odpovìï po elektrickém podrádìní holenního nervu (n. tibialis), který tento sval zásobuje. Jak jsme ji uvedli, na jeho poèest byl tento reflex oznaèen jako reflex H. V elektromyografickém záznamu vidíme kromì reflexní odpovìdi (vlny H) také vlnu M, která vzniká jako pøímá odpovìï svalu na drádìní motorických nervových vláken holenního nervu a má tedy podstatnì kratí latenci neli odpovìï reflexní. V lýtkovém svalu lze velmi dobøe vybavit reflex myotatický a je nepochybné, e pøi drádìní nervového kmene vyvoláme podrádìní pøedevím nervových vláken Ia, která vycházejí z primárních zakonèení svalových vøetének. Proto lze pøedpokládat, e reflexní oblouk reflexu H probíhá po stejných synapsích jako reflex myotatický (oznaèovaný také jako reflex T, od tendon = lacha). Reflex H pøedstavuje velmi uiteèný nástroj pro neurofyziologický výzkum u èlovìka. Pokud je drádící elektroda dobøe pøipevnìna, je reflexní odpovìï závislá pøedevím na stupni podrádìní (tedy délce a intenzitì drádícího impulzu). Naproti tomu pøi mechanickém vybavování reflexu T je mnohem obtínìjí zajistit stejnou sílu poklepu, navíc odpovìï závisí na napìtí vláken uvnitø vøeténka (g-inervaci). Je vak tøeba si uvìdomit, e amplituda reflexu H se mùe mìnit také vlivem jiných podnìtù, tøeba podle fáze dechu, polohy hlavy atd. Proto mùeme pouít reflex H jako mìøítko toho, jak se mìní drádivost motoneuronu pùsobením rùzných vlivù uvnitø centrální nervové soustavy. Reflex H má vak ve srovnání s reflexem T mnohé odlinosti. U zdravého èlovìka v klidu lze tento reflex vybavit pouze v lýtkovém svalu, nikoliv v jiných svalech, u nich bývají výbavné reflexy T. A dokonce ani v trojhlavém lýtkovém svalu není reflexní odpovìï stejnì výbavná ve vech jeho èástech: spolehlivì ji vybavíme v hluboce uloené jednokloubové hlavì (m. soleus), podstatnì hùøe ve dvou povrchových, dvoukloubových hlavách (mm. gastrocnemii). Soleus je toti ze vech svalù tìla nejvíce posturální, tedy urèený k udrování polohy. U øady ivoèichù, kteøí nalapují pouze na prsty, udruje ve stoji a bìhu trvale zvednutou patu (napø. u kopytníkù).
88 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:13
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást obecná
93
Zajímavý jev pozorujeme na elektromyogramu, pokud vyvoláváme reflex H v m. soleus postupnì se zvyující intenzitou elektrické stimulace. Nejprve vybavíme nízkou reflexní odpovìï H. Pøi zvyování intenzity drádìní se odpovìï H stále zvyuje a zaène se objevovat také odpovìï M o nií latenci. Motorická nervová vlákna jsou toti tenèí neli vlákna senzorická jdoucí do vøeténka. Tenèí vlákna mají vyí práh drádivosti, a proto k jejich podrádìní pøi nízké intenzitì elektrického proudu nedochází. Pøi dalím zvyování intenzity se stane odpovìï M vyí ne H a ta se postupnì zaène sniovat. Nakonec dosáhne odpovìï M maxima a H zcela vymizí (obr. 69).
Obr. 69 Odpovìï M a H pøi stimulaci m. soleus: A Ètyøi rùzné odpovìdi pøi postupnì se zvyující intenzitì podrádìní. Odpovìï M se objevuje pozdìji neli H, její amplituda stále stoupá, zatímco H od urèité intenzity klesá. B Tentý vztah vyjádøený køivkou závislosti mezi intenzitou podrádìní a amplitudou odpovìdi M a H.
89 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:14
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
94
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Sniování a vymizení reflexu H pøi zvyování intenzity podrádìní je zpùsobeno tím, e podrádìní motorických nervových vláken zpùsobí vedení vzruchu nejen ke svalu, ale také antidromnì, tedy k motoneuronùm. Tím se zablokují vzruchy, které pøicházejí ke svalovým vláknùm po reflexním oblouku.
3.2.4 Svalový tonus Svalový tonus èili napìtí je i v klinické medicínì bìnì pouívaný pojem, ale jeho definice není snadná. Pro jednoduchost si mùeme tonus pøedstavit jako napìtí nebo pøedpìtí svalu. Ji pouhým pohmatem svalového bøíka mùeme zjistit, zda je sval chabý, anebo klade tlaku odpor. Tato vlastnost se oznaèuje jako svalová konzistence. Podílí se na ní jednak svalové napìtí, tedy aktivní sloka, ale také stav svalového vaziva, a proto mùe být konzistence zvýena napø. i pøi svalovém zánìtu. Existuje pøedstava, e svalové napìtí je mírná, trvalá aktivita motorických jednotek, která probíhá i v úplném klidu. Takovou aktivitu je mono elektromyograficky zaznamenat v øadì svalù vestoje nebo vsedì, kdy udrují tuto polohu proti pùsobení gravitace. Avak vlee na zádech zjiujeme u zdravých lidí ve vech svalech obvykle úplné elektrické ticho, ádná èinnost motorických jednotek se tedy neobjevuje. Pøesto i v této poloze mùe stav svalového napìtí kolísat. Proto bylo svalové napìtí definováno jako reflexní odpovìï na pasivní protaení svalu. Sami si to mùeme demonstrovat, pokud provedeme u pacienta napø. pasivní protaení dvouhlavého paního svalu nataením ruky v lokti. U zdravé osoby vyvolává svalovou odpovìd, tedy reflexní stah, pouze rychlé protaení. Patologické zvýení svalového napìtí se projeví tím, e ji pomalé protaení vyvolá reflexnì kontrakci. Svalové napìtí je ovlivòováno øadou faktorù, jak se o tom jetì dále zmíníme. Pro bìný ivot je dùleité, e napìtí svalové souvisí s napìtím psychickým. Proto vyvolává psychická tenze klidovou aktivitu zvlátì v nìkterých svalech. Jsou to napø. mimické svaly na oblièeji, a proto je úzkost patrna na výrazu oblièeje. Existují lidová úsloví, která napìtí urèitých svalù popisují : vtahuje hlavu mezi ramena (napìtí trapézového svalu) nebo má staený zadek (napìtí svìraèù a svalù hráze). Zvýení svalového napìtí bývá vyvoláno také bolestí v pohybovém ústrojí, zvlátì v pøímém okolí zdroje bolesti. Je to obrana proti tomu, aby se pohybem nevyvolávala dalí bolest a zároveò je to pøedpoklad pro hojení (napø. pøi zlomeninì). Zvýené napìtí v tom pøípadì danou oblast znehybòuje. Zvlátní typ zvýeného svalového napìtí vzniká pøi pokození centrálního nervového systému a oznaèuje se jako spasticita a rigidita. Pøitom jsou zvýené i nìkteré dalí reflexy, jak bude popsáno níe. Naopak sníené svalové napìtí je typické pro pokození periferních nervových vláken (dostøedivých i odstøedivých) a také pro poruchu mozeèku.
90 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:14
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást obecná
95
3.2.5 Relaxace Relaxace znamená uvolnìní svalu, tedy zruení jeho napìtí. Pokud je ve svalu volní nebo reflexní aktivita, dojde k jejímu vymizení. V systému jógy se vak provádí dlouhodobá celková relaxace vlee na zádech, tedy v poloze, kde nelze zaznamenat od poèátku ádnou svalovou aktivitu. Pøesto dojde k postupnému prohloubení pocitu psychické, ale i svalové relaxace. Tuto zmìnu si mùeme vysvìtlit jako sníení drádivosti motoneuronù, tedy jako nií odpovìï na rùzné podnìty (zvukové, podrádìní kùe atd.). Je potøeba zdùraznit, e relaxace není dìj zcela pasivní, tedy pouhá ztráta aktivity po odstranìní drádivých podnìtù. Relaxace má také sloku aktivní, z mozku vybavený útlum, který je zprostøedkován sestupnými míními drahami. Proto pøi jejich pokození vznikne zvýené napìtí.
3.2.6 Sloitìjí svalové reflexy vyvolané z proprioceptorù Jak bylo vysvìtleno, myotatický reflex je ten nejjednoduí, do znaèné míry umìle izolovaný a nepøirozenì vybavený reflexní dìj. Byla popsána øada dalích, sloitìjích reflexù a reflexních vlivù, které jsou zprostøedkovány mnoha synapsemi v centrálním nervstvu a úèastní se na nich kromì motoneuronù i neurony vmezeøené èili interneurony. Jejich dráha také èasto neprobíhá na úrovni jednoho segmentu, ale reflexní spoje sestupují èi vystupují do jiných míních segmentù. Obecnì platným principem reflexních vztahù na míní úrovni je reciproèní inervace. To znaèí, e souèasnì s reflexním podrádìním nìkterého svalu dochází k útlumu svalu s funkcí opaènou, tzv. antagonisty. Platí to pøedevím na dolní konèetinì a je to dùleitý pøedpoklad pro støídání svalù bìhem chùze: pokud se natahovaè kolena (tedy ètyøhlavý sval stehenní) aktivuje, ohybaèe kolena, které jsou z hlediska pohybu v kolenním kloubu antagonisté, se tlumí. Avak ani tyto vztahy neplatí absolutnì: pøi stoji na jedné noze se musí souèasnì zapínat ohybaèe i natahovaèe kolena, aby koleno zpevnily. Pùsobí tedy jako svaly spolupracující èili synergisté. Dalí dùleitý reflexní dìj, který je souèástí neurologického vyetøení, se oznaèuje jako elementární reflexy posturální (ERP) (obr. 70). Je to reakce svalu na pøiblíení jeho úponù. Sval se mírným stahem pøizpùsobí nové situaci a je pøipraven na budoucí svalový stah v nové poloze. Vyetøení provádíme nejèastìji na dvouhlavém paním svalu sakadovanými (trhavými) pohyby provádíme u vyetøovaného pasivní ohnutí v lokti a sledujeme zákuby na lae bicepsu. Tento reflex je øízen z mozku, a proto jeho zmìny svìdèí pro mozkové poruchy: zvýení pro parkinsonský syndrom, sníení pro poruchu mozeèkovou. Zajímavý patologický reflex, který bývá nìkdy nesprávnì vysvìtlován, se oznaèuje jako fenomén sklápìcího noe. Pøi zvýeném svalovém napìtí, oznaèovaném jako spasticita, stoupá odpor v prùbìhu pasivního protaení svalu, ale v krajní poloze tento odpor v nìkterých svalech povolí. Tento fenomén lze prokázat na svalech dolní
91 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:14
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
96
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
konèetiny: ètyøhlavém svalu stehenním (obr. 71) a trojhlavém svalu lýtkovém. Uvaovalo se, e tuto zmìnu by mohlo zpùsobit podrádìní Golgiho tìlísek ve lae, protoe tento receptor pùsobí na pøísluný sval tlumivì a brání tak jeho pøetíení. Pøi povolení spasticity by vak drádìní Golgiho tìlíska ustalo a dal by se oèekávat návrat spasticity. Tak tomu vak není, spasticita je utlumena dlouhodobì, po celou dobu protaení.
Obr. 70 Vybavování elementárních reflexù posturálních na dvouhlavém svalu paním
Obr. 71 Vybavování fenomenu sklápìcího noe ve ètyøhlavém svalu stehenním Proto je správný druhý výklad. Útlum spasticity je zpùsoben podrádìním sekundárních zakonèení ve vøeténkách, která mají sice vyí práh neli zakonèení primární, jsou vak drádìna nejen pøi rychlém protaení jako primární zakonèení vøetének,
92 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:14
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást obecná
97
ale i pokud je protaení pomalé a udruje se delí dobu. Vzruchy ze sekundárních nervových zakonèení jsou vedeny tenèími vlákny typu II, která jsou propojena podobnì jako vlákna, která zprostøedkují obrannou trojflexi . Proto se tento fenomén projevuje právì v extenzorech, antagonistech flexorového reflexu, k jejich útlumu následkem drádìní sekundárních zakonèení ve vøetenkách dochází. Dalí reflexní odpovìdi mùeme vybavit drádìním receptorù v kloubních pouzdrech a vazech. Obecnì platí, e pøi tahu za tyto struktury dochází k podrádìní ohýbaèù, pøi tlaku ve smìru do kloubu k podrádìní natahovaèù, tedy v tom smìru, který brání pùsobení vnìjích podnìtù. A koneènì je nutno zmínit postizometrickou relaxaci (správnìji inhibici), vzhledem k tomu, e je v rehabilitaèní léèbì dobøe známá a èasto vyuívaná. Jestlie pacient provede na vyzvání lékaøe èi rehabilitaèního pracovníka izometrický stah svalu po dobu l0 a 20 sekund, nastane v prùbìhu dalích 20 sekund útlum tohoto svalu, co umoní jeho protaení a uvolnìní. Jako izometrický oznaèujeme takový svalový stah, pøi nìm síla svalová nepøekoná kladený odpor a nedochází tedy ke zmìnì svalové délky. Pøi rehabilitaèní léèbì klade odpor bìhem izometrického stahu svou rukou terapeut, avak po zacvièení mùe klást odpor sám pacient a provádìt tak autoterapii, jak to popisujeme níe.
3.2.7 Exteroreceptivní reflexy, pøedevím obranné Významná skupina reflexù je vyvolávána podrádìním kùe, tedy pøesnìji koních receptorù, které reagují na dotyk, teplo, chlad a bolest. Nejvýraznìjí jsou reflexy, které jsou vyvolávány podrádìním bolestivým. Jejich smyslem je vzdálit urèitou èást tìla i celého jedince od zdroje bolestivého podrádìní. Napø. lápneme-li bosým chodidlem na napínáèek, celá dolní konèetina se skrèí a tím se vzdálí od podloky. Popsaný reflex je oznaèován jako obranná trojflexe (obr. 72). Dochází k souèasné aktivaci svalù, které ohýbají kloub hlezenní, kolenní i kyèelní. Souèasnì, v souhlase s výe popsaným principem reciproèní inervace, nastane útlum svalù, které tyto klouby natahují. V mení míøe se projeví reflexní odpovìï i na druhostranné dolní konèetinì, kde se vak naopak aktivují natahovaèe a tlumí ohybaèe. Je to pochopitelné, druhá noha musí být pevnì opøena o podloku, aby se podrádìná mohla skrèit.
Obr. 72 Vybavování obranné trojflexe na dolní konèetinì
93 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:15
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
98
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Tento reflexní oblouk je zprostøedkován ve své dostøedivé èásti tenkými vlákny, které vedou pøedevím bolestivé podnìty a ve svém souhrnu se oznaèují FRA (flexor reflex afferents). Pøi popisu fenoménu sklápìcího noe byla zmínka, e k této skupinì bývají øazena i vlákna ze sekundárních zakonèení svalových vøetének. Nejde tedy jenom o vlákna koního pùvodu. Exteroreceptivní reflex má velký fyziologický i klinický význam. I kdy ho lze vybavit i u zvíøat, lií se u èlovìka v detailech u dùsledkem jeho opory pouze o dvì konèetiny. Byl podrobnì studován u osob zdravých i u pacientù s poruchou centrálního nervového systému. Skupina védských neurofyziologù (Hagbarth a kol.) zjistila, e reflexní odpovìï se lií v závislosti na koní oblasti, kde dochází k podrádìní. Pokud dojde k bolestivému podrádìní v místì, kde leí pod kùí natahovaè, napø. na lýtku nad trojhlavým svalem lýtkovým, zmìní se reflexní odpovìï tak, e se tento natahovaè aktivuje. Je to úèelná reakce, zase vedoucí k odtaení konèetiny od místa podrádìní. Zvlátì významná a komplikovaná je situace pøi podrádìní na chodidle. Pokud podrádíme bøíko palce, ohýbá se palec smìrem vzhùru (do høbetu chodidla) a nastane tím vlastnì ètyøflexe . Pokud vak dojde k podrádìní uprostøed chodidla, tedy nad svalem-natahovaèem, modifikuje se odpovìï podle uvedeného pravidla a dojde k aktivaci svalù na chodidle a následné úèelné odpovìdi odtaení od zdroje podrádìní. Trochu nedorozumìní zpùsobili anatomové, kteøí oznaèili svaly na chodidle jako flexory, tedy ohybaèe, i kdy z hlediska funkèního jsou to natahovaèe, protoe konèetinu jako celek prodluují. Naopak natahovaèe palce provádìjí jeho ohnutí (smìrem do høbetu chodidla). Podstatu této reflexní odpovìdi vysvìtlujeme tak podrobnì proto, e na tomto principu funguje nejvýznamnìjí klinický pøíznak pokození vláken pyramidové dráhy, ji zmínìný pøíznak Babinského (viz obr. 67). Francouzský neurolog polského pùvodu popsal v r. 1896, e pøi drádìní hrotem pendlíku podél zevní hrany chodidla se u zdravých osob objevuje pohyb palce ve smìru plosky, zatímco pøi centrální obrnì dochází k ohnutí palce smìrem opaèným, tedy do høbetu chodidla. Tento patologický reflex byl oznaèen jako fenomén Babinského. Podstatnì pozdìji se vak podaøilo vznik tohoto fenoménu vysvìtlit: U zdravých osob zpùsobuje drádìní okraje chodidla modifikovanou obrannou ètyøflexi, na ní se úèastní svaly, umístìné na plosce chodidla, z funkèního hlediska natahovaèe. Pøi poruení pyramidových vláken tato modifikace nefunguje a vyvolá se pùvodní obranná ètyøflexe s aktivací svalù na høbetu chodidla. Babinského pøíznak je výbavný i u zdravých dìtí do jednoho roku, u nich jetì nejsou pyramidová vlákna myelinizovaná, a proto se vliv pyramidové dráhy na míní reflexy nemùe plnì projevit. U nich lze tento pøíznak vybavit nejen podrádìním bolestivým (algickým), ale také chladovým. Ji v prùbìhu prvního roku ivota se tento pøíznak u zdravých dìtí ztrácí a objevuje se pozdìji pouze jako pøíznak jednoznaènì patologický.
94 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:15
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást obecná
99
Dalí obranné reflexy lze vybavit i na jiných èástech tìla: krábnutí pendlíkem na bøie vyvolá stah pøísluné èásti bøiní svaloviny (obr. 73). Podrádìní kùe pendlíkem na vnitøní stranì stehna a vede k jednostrannému vytaení varlete (obr. 74). Dotykem kousku vaty na okraji oèní rohovky vyvoláme obranné mrknutí. Rovnì nìkteré reflexy výbavné na horní konèetinì lze povaovat za obranné. Kromì koních obranných reflexù lze vybavit i obranné reflexy na sliznicích, napø. dávivý reflex pøi podrádìní mìkkého patra.
Obr. 73 Schéma vybavování bøiních reflexù pendlíkem Zdaleka ne vechny reflexní odpovìdi výbavné podrádìním kùe vak mají obranný úèel, zvlátì pokud jsou výbavné pouze pøi porue centrálního nervstva. Pøi pokození pøední èásti èelního laloku lze vybavit reflex dlaòobradový, kdy podrádìní pendlíkem na palcové stranì dlanì vyvolá stah svalù na bradì. Jiný pøíklad: po pøeruení míchy lze drádìním kùe na chodidle vyvolat tzv. mass-reflex, který krom obranné trojflexe zahrnuje vypuzení moèi a stolice. Koní a zèásti i sliznièní reflexy jsou pouívány v rehabilitaci u centrálních ochrnutí, protoe je to dùleitý zpùsob, jak aktivaci svalù usnadnit (facilitovat). Vyvolávání obranné trojflexe pendlíkem zavedla praská kola (Miøatský, Beránková aj.)
95 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:16
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
100
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
pøedevím k aktivaci ohnutí v hlezenním kloubu. Naopak podle konceptu manelù Bobathových se pouívání patologických reflexù pøi rehabilitaci u centrálních paréz nedoporuèuje.
Obr. 74 Vybavování kremasterového reflexu Lze vyuívat nejen bolestivé, ale také dotykové podnìty, které aktivují svaly v místì pod drádìnou kùí. Pøi tom se pouívá drádìní ínìným kartáèem, jak to popsala Amerièanka Roodová, a to nejèastìji na pøedloktí k facilitaci natahovaèù prstù (obr. 75).
Obr. 75 Aktivace natahovaèù prstù kartáèováním kùe na pøedloktí podle Roodové
3.2.8 Supraspinální pùsobení na reflexní dìje, supraspinální reflexy Pokud není pøeruena mícha, jsou i ty nejjednoduí reflexní dìje vdy ovlivnìny podnìty, které pøicházejí sestupnými drahami z rùzných èástí mozku. Kromì toho vak existují reflexy, jejich reflexní oblouk je delí, tedy z míchy vychází, odtud vy-
96 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:16
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást obecná
101
stupuje do mozku a do míchy se opìt vrací. Jiná monost je, e oblouk vychází z receptorù, které jsou s mozkem spojeny pøímo, tedy jejich dostøedivá vlákna probíhají mozkovými nervy (èichový, zrakový, trojklanný, lícní, rovnováný, bloudivý), avak sestupné dráhy dosahují do rùzných míních úrovní. Tyto reflexy jsou sloité a jejich reflexní pùsobení èasto v rùzné míøe ovlivòuje vìtinu kosterních svalù. Souèasnì se vak rùzné vlivy kombinují, tedy ve svém pùsobení na motoneurony se vzájemnì sèítají nebo odèítají. Uvedeme nìkteré reflexy, které se rovnì pouívají pøi reedukaèních metodách v léèebné rehabilitaci. Reflexy íjové (asymetrické a symetrické) mají své receptory v meziobratlových kloubech prvních ètyø míních obratlù. Reflexní pùsobení závisí na postavení íje, tedy na poloze hlavy vùèi hrudníku. Silnìjí je vliv reflexù asymetrických: rotace íje doleva posiluje nataení levých konèetin a skrèení pravých. (Pøi rotaci doprava je tomu naopak.) Reflexy symetrické nastávají pøi záklonu hlavy, který vede k nataení horních a skrèení dolních konèetin. Pøi pøedklonu (ohnutí íje dopøedu) se posiluje nataení dolních a ohnutí horních konèetin. Reflexy labyrintové nastávají podrádìním rovnováného ústrojí v labyrintu skalní kosti. Podrádìní nastává jednak polohou, jednak pohybem tìla. Odpovìdí na podrádìní je jednak zmìna napìtí v rùzných svalech, jednak pohyby oèí. Tyto odpovìdi nelze jednodue popsat, protoe se kombinují s jinými reflexními vlivy (reflexy íjovými, opìrnými atd.). Reflexy opìrné vznikají kombinovaným drádìním dotykových receptorù v místì opory a kloubních receptorù v zatíených kloubech. Jak ji název øíká, tyto reflexy vyvolávají svalové napìtí konèetinových svalù takovým zpùsobem, e konèetina zajiuje tìlu bezpeènou oporu a tím brání pádu. U èlovìka se tyto vlivy projevují pochopitelnì více na dolní konèetinì ne na horní, i kdy i tam existují a projevují se pøi opoøe o vechny ètyøi konèetiny. Konèetina se následkem reflexní odpovìdi mìní v pevný sloup a nese váhu tìla v závislosti na pøesunech tìitì celého tìla. Tyto reflexy vyuíváme k facilitaci pøísluných konèetinových svalù, a to zvlátì na horních konèetinách. Reflexy rovnováné nastávají kombinací reflexù íjových, labyrintových, opìrných a dalích. Významnou roli také hrají podnìty zrakové. Výsledkem jsou svalové stahy a zmìny svalového napìtí, které zajiují rovnovánou polohu, tedy udrení tìlního tìitì nad základnou, o ni se tìlo opírá. Tento mechanismus se uplatòuje pøedevím vestoje. Odpovìdí jsou svalové stahy a zmìny svalového napìtí pøedevím na trupu a na dolních konèetinách, protoe tìitì tìla je umístìno obvykle v malé pánvi a jeho polohu ovlivòují pøedevím ty èásti tìla, které mají nejvìtí hmotnost, tedy dolní konèetiny a trup. Zcela specifická je reakce pøi stoji na jedné noze, kdy reflexní mechanismy vyrovnávají sebemení výchylku tìitì. Pøi tom hrají nezastupitelnou úlohu podnìty zrakové. Pøi zavøených oèích je stoj na jedné noze obtíný. Pøi zajiování rovnováhy, zvlátì ve znaènì nestabilních polohách, se pochopitelnì uplatòuje kromì reflexních
97 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:16
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
102
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
reakcí i volní sloka, plná soustøedìnost. V poloze na jedné noze napøíklad pomáhá fixace pohledu na nìjakou vertikální èáru (okraj dveøí). Do jisté míry platí rèení, e pøedpokladem pro rovnováhu tìlesnou je rovnováha duevní. Lidský mozek je schopen zajiovat rovnováhu i ve velice neobvyklých polohách a je mono tyto schopnosti zlepit tréninkem. Nejedná se pøi tom pouze o rovnováhu statickou, tedy v urèité poloze, ale také dynamickou, pøi pohybu, napø. pøi jízdì na lyích, na kole a pøi dalích sportech. V obrácených polohách, které jsou známé napøíklad z jógy (stojka, svíèka), je hlava pevnì fixována na podloce a výchylky tìla nejsou zaznamenány zrakem. Proto je v daných polohách rovnováha reflexnì udrována zcela na základì podnìtù pøicházejících z pohybového ústrojí, tedy proprioceptorù. V poslední dobì se v rehabilitaèní léèbì iroce uívají cviky v nestabilních polohách, pøi nich se více a novým zpùsobem aktivují svaly, které se podílejí na udrení rovnováhy. Jde napø. o cvièení na velkých míèích, na pohybujících se ploinách, na polovièních koulích a válcích. Reflexy pádu se uplatòují v situaci, kdy se prùmìt tìlního tìitì dostal mimo opìrnou plochu a mozek usoudí, e návrat do rovnováné polohy není moný. Nastává reflexní odpovìï celého tìla, pøi ní klíèovou roli hraje vystrèení nataené horní konèetiny ve smìru pádu, èím nastává opøení nebo se alespoò dopad tlumí. Vzhledem k tomu, e reflexy rovnováné a reflexy pádu brání úrazu, a tím i pokození, nìkdy i znièení organismu, dokáí vyvolat zøetelnou svalovou aktivitu. Toho se v rehabilitaci vyuívá k aktivaci jednotlivých svalù a celých svalových vzorcù. Nejèastìji se pouívá výchylka z polohy vsedì, pøi ní se opøením aktivují vechny natahovaèe horní konèetiny, které bývají pøi centrální paréze utlumené. Výchylka z polohy vestoje se pouívá k nácviku vykroèení. Reflexy vzpøimovací umoòují zmìnu polohy celého tìla (napø. z lehu do stoje), tak aby se postupnì vyrovnávalo postavení jednotlivých èástí tìla proti sobì. Reflexní odpovìdi jsou vyvolány zrakovými, vestibulárními, dotykovými i proprioreceptivními podnìty (z kloubù a svalù). Rovnì tyto reflexy se v rehabilitaci pouívají. Sloité reflexní vztahy jsou také podkladem jednotlivých ji zmínìných facilitaèních metod: metody Kabatovy (proprioreceptivní neuromuskulární facilitace), Vojtovy (reflexní lokomoce) a manelù Bobathových (neurodevelopmentální pøístup). Úèinku je dosaeno kombinací rùzných reflexních vlivù.
98 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:17
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
4
103
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
Vzhledem ke svému rozsahu a sloitosti má pohybová soustava mimoøádné postavení, protoe je èlovìkem aktivnì ovládána. Z toho také do jisté míry vyplývá, e se touto soustavou zabývá nìkolik medicínských oborù. Tím je pochopitelnì znesnadnìna interpretace jednotlivých poruch pohybového ústrojí, která se mùe u jednotlivých odborností do jisté míry odliovat. Jsou kladeny vìtí nároky na vzájemnou spolupráci lékaøù. Zmínìná situace mùe komplikovat ivot pacientùm, kteøí se musí rozhodnout, na kterého odborníka se obrátit. Pacient pochopitelnì pøichází nejprve k lékaøi, a to obvykle k lékaøi praktickému, který má jistì s poruchami pohybového ústrojí bohaté zkuenosti, vìtinou vak neovládá nìkteré speciální pøístupy, které pouívají lékaøi specialisté. Jde-li o poruchu pohybového ústrojí následkem pokození centrálního èi periferního nervového systému (co je tématem této knihy), je pøísluným odborníkem neurolog. Neurologové se také zabývají nìkterými chorobami kosterních svalù, jako je napø. muskulární dystrofie. Pokud je potøeba øeit situaci chirurgickým zásahem na nervovém ústrojí, provádí výkon neurochirurg. Léèbou pohybového ústrojí se zabývá té ortoped. Je to odborník, který provádí chirurgické výkony na samotném pohybovém ústrojí, v poslední dobì èasto s pouitím zavádìných implantátù (napø. totální náhrada kloubù). Pokud jde o následky úrazu, mùe léèbu provádìt také chirurg-traumatolog. Ortopedie má ovem také svou nechirurgickou, konzervativní èást, zabývající se napø. léèbou idiopatických skolióz. Pokud je tøeba øeit situaci pomocí protézy èi jiných tìla se dotýkajících pomùcek, øeí úkol ortopedický protetik. Reumatolog je odborníkem, který se zabývá pøedevím zánìtlivými nemocemi pohybového ústrojí, nejèastìji kloubù (artritidami), také vak nemocemi degenerativními (artrózami). Spolupracuje pøi tom zvlátì v poslední dobì s ortopedy a dalími odborníky. Reumatologie vznikla jako podobor vnitøního lékaøství. Rehabilitaèní lékaø je samostatný odborník. Plný název odbornosti zní fyziatrie, balneologie a léèebná rehabilitace. Tu mùe získat lékaø a po dosaení nìkteré základní klinické odbornosti (z neurologie, chirurgie, ortopedie, interny, pediatrie). Od roku 2004 je mono získat základní odbornost s názvem rehabilitaèní a fyzikální medicína. Rehabilitaèní lékaø pracuje napø. v rehabilitaèních ústavech a rehabilitaèních oddìleních, kde probíhá následná péèe, doléèování po nemoci, úrazu èi operaci, anebo dlouhodobá péèe o osoby s trvalým zdravotním postiením. Kromì vlastní lékaøské práce je lékaø vedoucím rehabilitaèního týmu, který obsahuje dalí odborníky. Je to pøedevím fyzioterapeut (podle starí terminologie rehabi-
99 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:17
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
104
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
litaèní pracovník), který má vysokokolské èi vyí odborné vzdìlání. Hlavní metodou, kterou pouívá, je léèebná tìlesná výchova neboli kineziterapie. Dále je èlenem týmu ergoterapeut, který pouívá jako prostøedek léèby smysluplnou èinnost, napø. bìné denní èinnosti. Dalí èlenové týmu bývají psycholog, sociální pracovnice, logoped aj. Myoskeletální medicína je hranièní medicínský obor, který vyuívá speciální metody k léèbì funkèních poruch pohybového ústrojí (viz kap. 4.1). Døíve byl tento pøístup oznaèován také jako manuální medicína, manipulaèní a reflexní terapie èi dokonce neuroortopedie. Kvalifikaci v myoskeletální medicínì má vìtina rehabilitaèních lékaøù, ale mohou ji získat také lékaøi dalích klinických oborù, tedy neurologové, ortopedové, reumatologové, praktiètí lékaøi, v poslední dobì i anesteziologové, kteøí se zabývají léèbou bolesti. V jiném rozsahu ne lékaøi se v myoskeletální medicínì kvalifikují i fyzioterapeuti.
4.1 Funkèní poruchy pohybového ústrojí Tato kapitola mùe mít praktický význam pro kadého ètenáøe, protoe pojednává sice o nejmírnìjí, ale zato o nejèastìjí skupinì zdravotních poruch. Funkèní poruchy jsou nejbìnìjí pøíèinou bolestí pohybového ústrojí. Nesprávnì se tyto poruchy nìkdy oznaèují jako revmatické, øadí se k artrózám, nebo se pouívá oznaèení poruchy meziobratlových plotének. Vechny uvedené diagnózy mohou být rovnì pøíèinou bolestí pohybového ústrojí, ale mnohem øidèeji ne poruchy funkèní. A na rozdíl od poruch funkèních jsou spojeny se zmìnou struktury nìkteré èásti pohybového ústrojí. Jak ji název øíká, funkèní porucha nemá za podklad zmìnu struktury. Pokud se podaøí funkci pohybového ústrojí napravit, dojde k úplnému uzdravení. Nejèastìjí jsou funkèní poruchy v oblasti páteøe, na ní se kladou u èlovìka znaèné nároky musí být souèasnì pevná i pruná, navíc musí chránit míchu a z ní vystupující míní koøeny. Zajiuje správné postavení trupu i konèetin, které se na ni nepøímo upínají. Reaguje na kadou zmìnu polohy, napø. pøi chùzi. Pøitom páteø pùsobí jako celek, proto porucha na jednom konci páteøe mùe vyvolat dalí poruchu na opaèném konci. Mluvíme o tom , e se funkèní poruchy vyskytují v øetìzcích. Funkèními poruchami se u nás po dlouhou dobu zabýval kromì jiných odborníkù profesor Karel Lewit, který také tento pojem zavedl. Prof. Levit øadu let organizoval kurzy manipulaèní a reflexní terapie, v nich se odborníci z øad lékaøù i fyzioterapeutù seznamovali se zpùsobem, jak funkèní poruchy poznávat a jak je odstraòovat. Proto lze oèekávat, e v blízkosti kadého ètenáøe pracuje lékaø, který je s tìmito pøístupy obeznámen. Nejbìnìjí funkèní poruchou je kloubní blokáda. Vyskytuje se nejèastìji na kloubech meziobratlových. Dvojice tìchto kloubù vytváøí spolu s meziobratlovou ploténkou pohyblivé spojení mezi dvìma sousedními obratli. Podle koncepce profe-
100 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:17
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
105
sora Lewita vzniká blokáda tím, e nastane uskøinutí meziobratlového pouzdra v kloubní tìrbinì, tedy mezi obìma kloubními plokami. Spontánnímu uvolnìní kloubního pouzdra brání malý kousek chrupavky, který byl v kloubním pouzdru popsán, tzv. meniskoid (obr. 76). Tím dojde k omezení pohyblivosti v kloubu. Blokáda èasto vyvolává bolest a v okolí kloubu zvýené svalové napìtí a spazmy, které brání pohybu a jsou také na pøekáku pøi uvolòování blokády. Blokáda mùe vzniknout i v dalích kloubech, napø. v kloubech spojujících obratle se ebry, kost køíovou s pánví, ale také v kloubech konèetinových.
Obr. 76 Schéma kloubní blokády Páteø sama se skládá z pìti úsekù: obratlù krèních, hrudních, bederních, kosti køíové a kostrèe. Blokády se mohou vyskytnout v kterékoliv pohyblivé èásti páteøe, ale nejèastìjí a nejvýznamnìjí jsou v místech pøechodu jednoho úseku v druhý. Na prvním místì jsou zøejmì blokády atlantookcipitální, v místì spojení týlní kosti lebky s prvním krèním obratlem. Tyto blokády vyvolávají èasto bolesti hlavy, pøípadnì i závratì. Lékaø urèuje místo blokády cíleným vyetøením vzájemného pohybu mezi dvìma obratli. Pak blokádu odstraòuje buï velmi rychlým cíleným pohybem, tak aby pøedbìhl reflexní stah okolních svalù. Tomu se øíká nárazová manipulace. Pøi ní se prudce uvolní uskøinuté kloubní pouzdro, co je obvykle spojeno se zvukovým efektem lupnutím. Pacient to nìkdy popisuje tak, e mu pan doktor trhnul hlavou nebo e ho lámal. V souèasnosti se daleko èastìji pouívá jiného postupu, mobilizace. Pøi ní se provádìjí pomalé, opakované pohyby, take se uskøinuté pouzdro uvolòuje postupnì. Aby vak mobilizaci nebránily spazmy okolních svalù, jejich protahování navíc vyvolává intenzivní bolest, provádíme reflexní utlumení tìchto svalù, tedy vyuíváme principù, jimi je pohybová soustava øízena z centrálního nervového systému. Právì vysvìtlení zmínìných reflexních postupù zdùvodòuje, proè je tato kapitola se vemi podrobnostmi do naí knihy zaøazena. Uvedeme pøíklad: ráno se pacient probudí, cítí bolest a nemùe otoèit hlavu doleva. Stav se oznaèuje jako krèní ústøel a podkladem jsou obvykle blokády v horní krèní páteøi. Lékaø pacienta vyetøí a pak provede mobilizaci: Jednou rukou fixuje dolní obratel zablokovaného segmentu, aby byla mobilizace cílená. Pak poádá pacienta, aby otoèil hlavu doleva tak daleko, jak je to bez bolesti moné. Opøením ruky o bradu z pravé starny pak lékaø tuto rotaci udruje. Dá pacientovi pokyn zatlaète proti mé
101 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:17
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
106
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
ruce, podívejte se doprava a nadechnìte se a potom pøestaòte tlaèit, podívejte se doleva a vydechnìte. To se opakuje 35krát, pøi kadém výdechu je cítit, jak se rotace doleva zvìtuje (obr. 77). Èasto se pouze tímto manévrem podaøí blokádu uvolnit. Pøi popsané manipulaci pouil terapeut tøí reflexních vlivù, které uvolòují pøi blokádì napjaté svaly: l. Postizometrickou relaxaci: pacient mírnì tlaèí proti ruce terapeuta smìrem doprava, a tím se nejprve napnou a v druhé fázi uvolní svaly, které brání pohybu doleva. 2. Vliv pohledu: pøi pohledu doleva se aktivují svaly, které tento pohyb provádìjí a tlumí ty, které mu brání. 3. Vliv dechu: je prokázáno, e nádech napomáhá reflexnì k aktivaci svalù, výdech vede k jejich relaxaci. Proto uvolnìní provádíme vìtinou ve výdechu. Byly vypracovány metody uvolòování blokád v rùzObr. 77 Mobilizace krè- ných úsecích páteøe. V jednom segmentu se navíc mùe ní páteøe do rotace: levá provádìt mobilizace èi manipulace v rùzném smìru. Odruka terapeuta klade od- straòují se také blokády mezi obratli a ebry, køíovou por, pravá fixuje krèní kostí a pánví a na kloubech konèetin. Speciální pøístupy páteø v místì blokády. se pouívají pøi odstraòování pøidruených zmìn na mìkkých tkáních. Protoe musí tìlo pacienta zaujímat podle místa blokády pøi mobilizaci rùznou polohu, provádí se vyetøování pohybového ústrojí i následná manipulace nebo mobilizace na speciálních stolech s nastavitelnou výkou a tvarem. Pokud se blokády po uvolnìní obnovují, provádí se mobilizace opakovanì. Pak je výhodné nahradit mobilizaci automobilizací, pøi ní provádí pacient podobné uvolòování sám, podle návodu lékaøe nebo fyzioterapeuta. Pøi výe popsaném zpùsobu uvolòování tedy nahradí dlaò terapeuta dlaní vlastní. Získá tím navíc tu výhodu, e dokáe sledovat pøi otoèení ve smìru blokády hranici vlastní bolesti, která by mohla vyprovokovat bolestivé spazmy. Pacientovi vysvìtlí provádìní automobilizace, pokud je pro jeho obtíe vhodná, lékaø nebo fyzioterapeut. Kromì blokád se vyskytují jetì dalí funkèní poruchy: svalový spazmus se mùe vyskytovat i samostatnì, bez blokády, anebo pøetrvávat po jejím uvolnìní. Je mono ho uvolnit postizometrickou relaxací po výdechu. K uvolnìní spazmù slouí také masáe a rùzné fyzikální procedury (elektroléèba, solux aj.), jejich pùsobení je rovnì z velké èásti reflexní. Jinou èastou funkèní poruchou jsou úponové bolesti, které se vyskytují v místech, kde se lacha nebo vaz pøipojuje ke kosti (známým pøíkladem je tzv. tenisový loket). I tuto bolest lze ovlivnit postizometrickou relaxací, ale èasto se pouívají také obstøiky, napø. Mesocainem®. Kromì úèinku léku ve tkáni pùsobí reflexnì i podrádìní jehlou.
102 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:18
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
107
Obtínìji léèitelná ne blokáda (tedy omezená pohyblivost) je hypermobilita, tedy pohyblivost zvýená, spojená s uvolnìním vazù a ochablostí svalù. Typická je zvýená pohyblivost v køíové oblasti u mladých en, kdy bolest bývá vyprovokována dlouhým sezením nebo stáním. Obtíe odstraní posilování svalù a zmìna ivotního stylu, s vylouèením delích statických zátìí. Porucha pohybových vzorcù sama o sobì obvykle obtíe nevyvolává, avak vede k blokádám, spazmùm a pøetìování pohybového ústrojí. Mnozí lidé nesprávnì zapínají svaly tøeba pøi zvedání pøedmìtù, pøi chùzi a nejèastìji pøi dýchání. Náprava pohybových vzorcù vyaduje znaèné úsilí. Provádí se kombinací volního nácviku a reflexního pùsobení. Na rozdíl od výe popsaných funkèních blokád, které nevyplývají z morfologických zmìn pohybové soustavy, se vyskytují i dalí pøíèiny bolesti následkem zmìn degenerativních, jako je porucha kloubní chrupavky v nosných kloubech (koxartróza v kyèli, gonartróza v koleni), anebo výhøez meziobratlové ploténky s následným útlakem míního koøenu. Tyto zmìny se ji nedají významnì ovlivnit prostøedky myoskeletální medicíny a je nutné je øeit dlouhodobou rehabilitaèní léèbou, èasto i operativnì.
4.2 Centrální (spastická) paréza Definice a obecné charakteristiky: Ochrnutí èili obrna se oznaèuje odbornì jako paréza (pokud je èásteèná), anebo plegie (pokud jde o úplné ochrnutí). Mùe být zpùsobena pokozením periferních nervových vláken, pak se oznaèuje jako periferní a podle své povahy chabá, nebo je následkem poruchy mozku èi míchy, pak jde o parézu centrální. Centrální paréza se té èasto oznaèuje jako spastická, i kdy není správné tyto pojmy ztotoòovat: spasticita je jen jedním z pøíznakù centrální parézy, nevyskytuje se u vech pacientù, v celém èasovém prùbìhu parézy, ani ve vech svalech. Pøi centrální paréze dochází k poruení nìkterých (pøípadnì vech) vláken sestupujících z mozku do míchy. Obvykle souèasnì dochází také k porue vláken vzestupných, které zpùsobují pøídatnou poruchu citlivosti. Centrální parézu vyvolávají jen nìkteré poruchy v oblasti mozku. Záleí na lokalizaci poruchy a jejím rozsahu. Jiné poruchy mozku vyvolávají zmìny centrálního øízení pohybù (syndromy mozeèkové, extrapyramidové), pøípadnì zmìny psychické, poruchu regulace vnitøních orgánù, poruchy smyslové. Vìtina obrn rùzného pùvodu, které se u nás vyskytují, jsou právì parézy centrální. Tato pøevaha se jetì zvýraznila v posledních ètyøiceti letech, kdy následkem oèkování v naí republice zcela vymizela hlavní pøíèina periferních paréz, dìtská infekèní obrna èili poliomyelitida. Bohuel v nìkterých zemích tøetího svìta tato nemoc stále mladé lidi mrzaèí.
103 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:18
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
108
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Centrální paréza vzniká následkem pokození mozku èi míchy u tìchto bìných klinických diagnóz: cévní mozkové pøíhody, poranìní mozku èi míchy, mozkových a míních nádorù, roztrouené mozkomíní sklerózy. U dìtí jsou to nejèastìji rùzné formy dìtské mozkové obrny, které pøetrvávají i v dospìlosti a setkáme se tedy s nimi i u osob dospìlých.
4.2.1 Patogeneze vzniku centrální parézy Porucha sestupných vláken mívá tyto dùsledky: Dochází k pøeruení vláken dráhy pyramidové (kortikospinální), která spojuje pøímo mozkovou kùru s míchou. Tato dráha má u èlovìka daleko vìtí význam a rozsah ne u niích ivoèichù, a proto se døíve pøedpokládalo, e pøeruení jejích vláken zpùsobuje vechny pøíznaky centrální parézy. Proto byly pøíznaky centrální parézy oznaèeny jako pøíznaky pyramidové. Po mnoha pokusech na opicích a také na podkladì nìkterých neurochirurgických operací na lidech dospìli vìdci k závìru, e jenom èást pøíznakù centrální parézy je skuteènì dùsledkem poruchy vláken pyramidových. Znaèný význam má také pøeruení vláken, která sestupují z mozkové kùry do podkoøí, kde mají své pøepojení (synapse) a odkud vlákna pokraèují do míchy. Tento systém vláken se souhrnnì oznaèuje zkratkou COEPS (podle anglického oznaèení cortically originated extrapyramidal systém, tedy extrapyramidový systém korového pùvodu). Terminologický zmatek nastává proto, e v neurologii je zavedeno oznaèení pøíznaky extrapyramidové" pro poruchy zpùsobené pokozením bazálních ganglií, zatímco pøíznaky vzniklé pokozením COEPS jsou zahrnovány mezi pyramidové. I kdy lze øíci, e kadý pacient se podle svého postiení od ostatních v detailech lií, pøesto je rozumné rozliovat dvì hlavní skupiny centrálních paréz, které dále popíeme podrobnìji: 1. Parézy následkem pokození míchy. Pøi pokození míchy (nejèastìji traumatickém) mùe dojít k pøeruení vech vláken v míních provazcích, a tedy k úplnému ochrnutí pod úrovní poranìní. Ihned po pøeruení míchy nastává míní ok, který je krom ochrnutí charakterizován ztrátou vech reflexù. Trvá obvykle 36týdnù. Po této dobì se znovu objevují myotatické reflexy, dochází ke zvýení napìtí typu spasticity. Kromì zvýeného napìtí se vyskytují i míní spazmy, které pøedstavují skuteèné mimovolní svalové stahy, vybavené rùznými podnìty na dolních konèetinách. Mohou se vak objevit i bez zøetelného podnìtu. U tohoto typu centrální parézy je poruen princip reciproèní inervace, pøi napìtí jednìch svalù nedochází k útlumu jejich antagonistù. Mícha mùe být také pokozena pozvolna, nejèastìji tlakem rostoucího nádoru anebo rozvojem zmìn pøi roztrouené skleróze. V takovém pøípadì nenastává období míního oku a vyvine se pøímo spasticita. Mícha nemá ádné kompenzaèní mechanismy, a proto nelze oèekávat, e by se ochrnutí vzniklé trvalým pokozením nìkteré èásti míchy v budoucnu upravilo.
104 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:18
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
109
2. Paréza následkem pokození mozku. Je zpùsobena patologickými zmìnami v prùbìhu sestupných drah, nejèastìji v oblasti vnitøního pouzdra (capsula interna) v mezimozku, ménì èasto v nìkteré èásti mozkového kmene. Nikdy nedochází k pøeruení vech sestupných vláken. Pøíznaky se nejèastìji projevují na jedné polovinì tìla, a to vzhledem ke zkøíení vìtiny vlákem na stranì opaèné, neli je mozkové pokození. Prùbìh obrny se podstatnì odliuje od míního oku. Po cévní mozkové pøíhodì sice také obvykle nastupuje období sníení èi vyhasnutí reflexù, které vak trvá nejèastìji jen tøi dny. Pak se postupnì vracejí reflexy a v prùbìhu týdnù se rozvíjí spasticita. Souèasnì vak vìtinou dochází k postupnému návratu volní hybnosti. Jen v lehèích pøípadech se ochrnutí zcela upraví, jinak pøetrvává centrální paréza rùzného stupnì. I pøi rozvoji spasticity u pokození mozku (na rozdíl od míchy) bývá zachována reciproèní inervace.
4.2.2 Rozbor nìkterých pøíznakù centrální parézy Pøíznaky parézy, které jsou také souèástí neurologického vyetøení, jsou poruchy volní inervace a zmìny reflexù. Pøi tìkých parézách je patrna porucha volní inervace okamitì nebo tehdy, kdy vyzveme pacienta, aby provádìl aktivní pohyby. Pouze pøi velmi lehkých parézách musíme vyetøovat pyramidové jevy zánikové. Poádáme pacienta, aby pøi zavøených oèích udroval obì konèetiny v urèité poloze, napø. nataené horní konèetiny v pøedpaení (obr. 78). Paréza se projeví poklesem konèetiny (pøíznak Mingazinniho), anebo zaostáváním pøi souèasném zvedání obou konèetin do této polohy (retardace).
Obr. 78 Pøíznak Mingazinniho na horní konèetinì Podobnì je mono hodnotit pokles zvednutých dolních konèetin vlee na zádech èi na bøie. Paréza se také mùe projevit poruchou pøi provádìní jemných diferencovaných pohybù, napø. pøi rytmickém ukání dvìma prsty do desky stolu. Tyto jevy se povaují za skuteèný dùsledek poruchy pyramidové dráhy.
105 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:18
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
110
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Z reflexních zmìn je dùsledkem poruchy pyramidových vláken pøíznak Babinského, který se øadí k tzv. pyramidovým jevùm iritaèním, a to extenèním. Jde o ohnutí palce na noze smìrem do høbetu chodidla po podrádìní zevní hrany plosky pendlíkem. Byla popsána jetì øada dalích pyramidových jevù extenèních, které byly nazvány podle popisujících autorù: Chaddockùv, Oppenheimùv, Vítkùv sumaèní aj. Vyvolávají se bolestivým podrádìním rùzných míst na chodidle a bérci. Odpovìï je stejná jako u pøíznaku Babinského, tedy dorzální flexe palce. Souvislost tìchto jevù s obrannou trojflexí byla vysvìtlena výe. Nejde vak pøitom pouze o zmìnìný smìr odpovìdi palce, který je z hlediska neurologického vyetøení nejdùleitìjí. Zvyuje se i intenzita odpovìdi celé obranné ètyøflexe, a to více u osob s míní parézou, u nich se k této odpovìdi mùe pøidruit uvolnìní moèi a stolice (mass-reflex). Ostatní reflexní zmìny jsou dùsledkem poruchy vláken mimopyramidových ze systému COEPS. Je to zvýení reflexù myotatických, vybavených poklepem kladívka. Myotatické reflexy, které jsou výbavné pøi centrální paréze na prstech chodidla, se oznaèují jako pyramidové jevy iritaèní flekèní. Jde o pøíznak Rossolimùv, ukovského èi Mendel-Bechtìrevùv. Odpovìdí je vdy ohnutí prstù nohy smìrem do chodidla. Poklep kladívka pøi vybavování krátký ohybaè prstù pøímo protáhne, anebo vyvolá vibraci, která se na vøeténka ohybaèe pøenesou. Podstatou tìchto pøíznakù jsou tedy myotatické reflexy ve svalu, kde se za normálních okolností tento reflex vyvolat nedaøí. Ménì významné jsou pyramidové jevy iritaèní na horní konèetinì, zdùrazòované pøedevím èeskou neurologickou kolou Hennerovou (pøíznak Justerùv, Hoffmannùv, Trömnerùv). Jsou to reflexy výbavné pøi rozsáhlejím pokození pøední èásti èelního laloku, pøi tzv. syndromu prefrontálním. Velmi nápadným reflexním projevem je klonus, nejèastìji chodidla, ménì èasto pately anebo prstù ruky. Pøi prudkém protaení svalu (napø. trojhlavého svalu lýtkového tlakem na pièku nohy smìrem ke kolenu) dochází k prudkému stahu lýtkového svalu, který se nìkolikrát opakuje, pøi vìtí drádivosti trvají tyto stahy, tedy klonus, tak dlouho, dokud udrujeme sval protaený (obr. 79).
Obr. 79 Elektromyografický záznam aktivace m. soleus v prùbìhu klonu chodidla
106 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:19
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
111
Zcela nesprávnì porovnávali nìkteøí neurologové tento jev s tøesem. Jde o zvýený myotatický reflex, vybavovaný trvalým tahem opakovanì. Aby vak k takovému opakovanému vybavení dolo, musí po reflexní odpovìdi nastat úplné uvolnìní svalu. Navíc musí mít pohybující se èást tìla (tedy chodidlo) takové mechanické vlastnosti, aby mìla tendenci kmitat v rytmu, který odpovídá intervalùm mezi napìtím a uvolnìním pøísluného svalu. U ètyøhlavého svalu stehenního proto nelze vybavit klonus ohnutím bérce, protoe ten má pøíli velkou hmotnost a pøirozená frekvence jeho kmitání je pøíli pomalá. Klonus lze vybavit pouze posunem samotné pately (èéky). Na horní konèetinì lze nìkdy vybavit klonus flexorù prstù jejich protaením. Nejèastìji se vybavuje klonus chodidla, pøi nìm je protaen trojhlavý lýtkový sval. Odpovìï je vak pøedevím v m. soleus, tedy jednokloubové hlavì, která má nejsilnìjí posturální funkci. Proto vybavení této reflexní odpovìdi velmi závisí na úhlu v koleni bìhem vybavování: pøi zcela ohnutém koleni se vybaví jenom krátký doznívající klonus (oznaèovaný také ne dost výstinì jako pseudoklonus). Pøi postupném natahování kolena se doba klonu prodluuje (protoe se drádí vøeténka i v dvoukloubových hlavách), pøi témìø nataeném koleni lze vybavit trvalý klonus, který je pøi plnì nataeném koleni opìt utlumen. Je to proto, e pøi zkrácených dvoukloubových hlavách nelze plnì protáhnout m. soleus. Význam klonu je pøedevím diagnostický, avak klonus chodidla také mùe pacientùm vadit pøi chùzi. Vyvolává se obvykle pøi chùzi do schodù, kdy nastává nálap na schod pøi pokrèeném koleni. Koneènì je pøíznakem reflexních zmìn u centrální parézy spasticita. Jak ji bylo vysvìtleno, spasticita je typ zvýeného svalového tonu, který se projevuje nadmìrnou reakcí na svalové protaení. Spolu s ostatními reflexy vzniká následkem ztráty tlumivého pùsobení z mozku. V rùzné míøe se na ní podílí zvýená drádivost g-motoneuronù, které mìní drádivost svalového vøeténka, ménì pak pøímý vliv na a-motoneurony. Spasticita mùe být proto rùzného typu, buïto spíe dynamická, jako reakce na rychlé protaení, anebo trvalá, která klade odpor jakémukoliv protaení svalu. V nìkterých pøípadech pøedevím míní spasticity je napìtí tak veliké, e nedovolí ani vyvolat myotatické reflexy a klonus. Mnohdy se vak vechny tyto jevy povaují za souèást spasticity a pùsobení lékù pouívaných pro sníení spasticity se také hodnotí podle jejich vlivu na sníení výbavnosti klonu. Spasticitu tedy charakterizujeme jako reflexní jev, který je polysynaptický, tedy je zprostøedkován øadou interneuronù. Bylo zjitìno, e urèité látky spasticitu tlumí, a proto byly postupnì zavádìny do léèby centrálních paréz: diazepam, baklofen, dantrolen a dalí. Vìtí úèinek nìkterých z nich, pøedevím baklofenu, je na spasticitu míní ne na spasticitu mozkového pùvodu. Zdaleka ne u vech osob, u nich se spasticita objevuje, tvoøí takovou pøekáku, aby bylo nutné ji farmakologicky ovlivòovat. U nìkterých osob po poranìní míchy umonuje spasticita extenzorù na dolních konèetinách oporu o chodidlo ochrnuté
107 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:19
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
112
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
nohy, ani by se koleno podlomilo. V tom pøípadì nemusí pacient nosit ortopedické aparáty pro zpevnìní kolenního kloubu.
4.2.3 Mechanismy podílející se na vzniku projevù centrální parézy Existuje øada vysvìtlení, jak vznikají pøíznaky centrální parézy. Je tøeba objasnit nejen to, jak zmìny v hybné soustavì nastávají, ale také proè se v prùbìhu týdnù vyvíjejí (postupnì nastupuje spasticita) a proè se do urèité míry vrací volní ovládání ochrnutých svalù. Jednou vzniklé pokození centrální nervové soustavy je toti stav trvalý, regenerace znièených bunìk není zatím ve vìtím mìøítku moná. Podnìty pøicházející z mozku do míchy po sestupných drahách mají èasto tlumivý úèinek. Pokud jsou nìkterá sestupná vlákna pøeruena, dochází ke ztrátì útlumu s následnou spasticitou. Spasticita se u centrálních paréz objevuje pouze v nìkterých svalech, zatímco v antagonistech spastických svalù se projevy zvýeného svalového napìtí nevyskytují. Tyto svaly bývají chabé, utlumené a je obtíné je volní cestou aktivovat. Mezi spastickými a utlumenými svaly tedy nastává svalová nerovnováha. Jestlie jsou nìkterá sestupná vlákna pøeruena, degenerují jejich zakonèení na neuronech, èili na synapsích chybìjí presynaptická zakonèení. Nìkteré synapse na motoneuronech a vmezeøených neuronech v oblasti míchy jsou tedy neobsazené. Pøedpokládá se, e dochází k urèité regeneraci, k puèení vìtévek zachovalých nervových vláken, které obsazují uvolnìné synapse. Tím by bylo vysvìtleno, proè se po období nìkolika dnù a týdnù obnoví reflexy a jejich odpovìï je zvýená. Pro vysvìtlení návratu volní hybnosti u centrálních paréz mozkového pùvodu je pøijatelná pøedstava, e v mozku existují rezervní systémy, které jsou pøed pokozením mozku utlumené a bìhem období po pokození mozku dojde k jejich odmaskování. Pøitom kromì spontánní úpravy hraje svou roli aktivní nácvik, který dosud nevyuívané dráhy proklesuje. Tyto zmìny jsou projevem plasticity mozku.
4.2.4 Rehabilitace u následkù centrální parézy mozkového pùvodu. Cévní mozkové pøíhody 4.2.4.1 Klinické pøedpoklady Cévní mozkové pøíhody (CMP) jsou nejèastìjí pøíèinou vzniku centrálních (spastických) paréz. Vyskytují se pøedevím od støedního vìku a jejich výskyt s vìkem logaritmicky stoupá. U nás je incidence asi 300 na 100 000 obyvatel. Prùmìrná doba pøeití je asi 4 roky, co je vak ovlivnìno vysokým vìkem a èastou polymorbiditou tìchto osob. Ponìkud vyí výskyt je u muù ne u en, tento rozdíl se vak ve vysokém vìku stírá. Statistické údaje nejsou zcela pøesné, protoe nejlehèí CMP, tranzitorní ischemické ataky (TIA), které se do 24 hodin zcela upraví, nejsou vdy sledovány. Pro význam tohoto onemocnìní svìdèí i to, e je na tøetím místì mezi pøí-
108 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:19
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
113
èinami smrti (za nemocemi kardiovakulárními a nádory), u nás zpùsobuje v poslední dobì asi 15 % vech úmrtí. Cévní mozkové pøíhody vznikají nejèastìji na podkladì cévních onemocnìní mozku, tedy aterosklerózy mozkových tepen a cévních zmìn na podkladì kardiovaskulární hypertenze. Pøíèinou èi spolupùsobícím momentem mùe být i onemocnìní srdce (embolizace pøi endokarditidì, pokles tlaku pøi infarktu myokardu). Vlastní pøíèinou CMP je nejèastìji ischemie pøi uzávìru èi zúení tepny následkem trombózy (asi 75 %), dále prasknutí tepny s následnou hemoragií èi ischemie následkem embolizace trombem, uvolnìným nejèastìji ze srdce èi oblasti krkavice. Ke klinickému horení dojde pøi krvácení prakticky okamitì, zatímco u ischemie mùe nastávat horení v prùbìhu minut a dnù. 4.2.4.2 Patofyziologie rozvoje pøíznakù a jejich úpravy Pøíznaky CMP závisí na lokalizaci ischemie nebo krvácení, rozsahu postiení a existenci kolaterálního krevního zásobení. Významnou roli hraje pochopitelnì i celkový stav pacienta a vèas zahájená léèba. Nejèastìji bývá ischemií i krvácením postiena a. cerebri media, pøi èem je dùsledkem hemiparéza na kontralaterální stranì tìla, s vìtím postiením na horní ne na dolní konèetinì. I pøi postiení ostatních mozkových tepen je nejèastìjím pøíznakem náhle èi postupnì vznikající hemiparéza, v øadì pøípadù se souèasnì èi následnì vzniklou poruchou vìdomí pro tento stav je pacient hospitalizován. V dobì po pøijetí do nemocnice je hlavním cílem udrení ivotnì dùleitých funkcí, prevence komplikací a zjitìní rozsahu pokození mozku (v souèasné dobì nejpøesnìji pomocí CT èi NMR). Ochrnutí se v této akutní fázi mùe dále horit, nebo se stabilizuje. Nejèastìji v prùbìhu prvních tøí dnù, v nìkterých pøípadech vak i mnohem déle, je paréza chabá, ve snaze odliit ji od periferní parézy se pouívá i termín pseudochabá. Myotatické reflexy jsou sníené nebo nevýbavné, neobjevuje se spasticita. Zhruba od 4. dne po náhlém zaèátku se mohou projevovat známky zvýeného napìtí (ve svalech provádìjících flexi na dolní konèetinì a extenzi na dolní konèetinì). Od poèátku ochrnutí je pozitivní pøíznak Babinského, který èasto pøetrvává nezávisle na návratu aktivní hybnosti. V prùbìhu dalích dnù a nìkolika týdnù se u pacienta obvykle rozvíjí spasticita spolu se zvýením myotatických reflexù na stranì parézy a pøípadným vznikem klonu. Souèasnì v souladu s pøedstavou o plasticitì mozku postupnì nastává návrat volní hybnosti, a to nejprve v hrubých (globálních) vzorcích s pøevahou aktivity ve svalech spastických. Tento spontánní vývoj je velmi individuální co se týèe rychlosti i koneèného dosaeného cíle. Výsledek je závislý jednak na spontánní aktivitì postiené osoby, ale pøedevím na cílených rehabilitaèních postupech. Ty pùsobí proti existující svalové nerovnováze a na jejím podkladì se tvoøícím deformitám. Provádí
109 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:19
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
114
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
se nácvik jednotlivých pohybù s vyuitím principu uèení. Proto je velmi dùleitá aktivní spolupráce pacienta. Pokud by se tomu cílenou rehabilitací nebránilo, dolo by následkem pøevahy spastických svalù k jejich zkrácení. Horní konèetina má tendenci k addukci a vnitøní rotaci v rameni, které mùe být následkem oslabení ramenního svalstva subluxované a bolestivé. V lokti nastává flexe a pronace, zápìstí i prsty jsou ve flexi. Na dolní konèetinì je typická addukce a zevní rotace v kyèli, extenze v koleni a plantární flexe a inverze chodidla (ekvinovarózní postavení). 4.2.4.3 Rehabilitace hybné poruchy, vyuití facilitaèních metod Léèebná rehabilitace zaèíná hned v akutní fázi, a to polohováním a pasivními pohyby postiených konèetin, èím pùsobíme proti spasticitì a vzniku deformit, pøípadnì i proleenin. Z facilitaèních metod se v souèasné dobì nejèastìji pouívá konceptu manelù Bobatových, kdy je snaha vycházet ze správného postavení, inhibovat patologické napìtí a na tomto základì aktivovat pohyb. Uvedené zásady se aplikují nejen pøi cvièení, ale i pøi provádìní bìných denních èinností. Z metody Kabatovy (proprioceptivní neuromuskulární facilitace PNF) se pouívá cvièení v diagonálách. V nìkterých pøípadech se vyuívá i reflexní lokomoce podle Vojty. Jakmile pacient spolupracuje, provádí se nácvik sedu, postavování a chùze s oporou. V cizinì se mnohem víc posazují tito pacienti na vozík a cvièí se jejich aktivní pohyb na vozíku, nejèastìji souèasným pohánìním vozíku jednou rukou a odstrkáváním jednou nohou. Postupnì se nacvièují na horní konèetinì i diferencované pohyby, nejprve tak, e se pohyb provádí spojenou zdravou a postienou rukou. Vyuívá se toho principu, e do horních konèetin sestupují také pyramidová vlákna nezkøíená, tedy i do postiené konèetiny jdou pokyny ze zdravé hemisféry. Tìchto pohybù se pak pouívá v ergoterapii pøi nácviku pomocí smysluplných èinností, napø. razítkování. Pozdìji se ochrnutá ruka trénuje samostatnì. Pøitom je dùleité vybírat èinnosti, které procvièují extenzi prstù, napø. skládání papíru èi válení tìsta. Toto úsilí musíme vyvíjet alespoò nìkolik mìsícù, protoe nelze pøedem urèit, do jaké míry se hybnost upraví. Pøi známkách lepení se vyplatí pokraèovat v cílené rehabilitaci rok i déle. Naopak je vak tøeba po urèité dobì rozhodnout, e stav je do znaèné míry trvalý, pøedevím na horní konèetinì. Pak je tøeba nauèit pacienta s tímto postiením ít a vhodnými prostøedky následky postiení kompenzovat. Kromì ji vyjmenovaných facilitaèních metod (Vojtova, PNF neboli Kabatova, manelù Bobathových) lze pouívat k facilitaènímu pùsobení také fyzikálních prostøedkù, napø. elektrických stimulátorù. Moderní verzí elektrostimulace u centrálních paréz je funkèní elektrická stimulace. Jde o drádìní pøenosným stimulátorem, který podrádìním periferního nervu vyvolá stah ochrnutého svalu v situaci, kdy je to z praktického hlediska uiteèné. Nejbìnìjí vyuití tohoto principu je stimulace ner-
110 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:20
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
115
vu peroneu bìhem vihové fáze kroku, èím dojde ke zvednutí pokleslého chodidla (obr. 80). Kromì drádìní motorických nervových vláken dochází bìhem funkèní elektrické stimulace i k podrádìní vláken dostøedivých, pøedevím vláken Ia ze svalových vøetének. Tím se vysvìtluje, e po urèité dobì drádìní nastává reflexní cestou facilitace pacienti lépe ovládají svaly bérce i bez elektrického drádìní. 4.2.4.4 Poruchy dalích funkcí Souèasnì s hemiparézou mùe nastat porucha øeèi, a to nejèastìji typu afázie, následkem pokození øeèových center v dominantní hemisféøe. Ménì èasto nastává porucha výslovnosti, tedy dysartrie. Následkem korového postiení vznikají také apraxie, poruchy pøi provádìní Obr. 80 Schéma vyuití peroneálsloitých èinností, a agnózie, tedy poruchy ní stimulace pøi chùzi u osob s hepoznávání. Ty bychom mohli øadit do irí sku- miparézou centrálního pùvodu. Stipiny poruch percepèních, které zahrnují po- mulaèní elektrody jsou umístìny za kozené vnímání a zpracování informací. Jako hlavièkou kosti holenní, po odlehsouèást syndromu a. cerebri posterior nastává èení patního spínaèe dojde ke stihomonymní hemianopsie, tedy porucha zra- mulaci. kových polí obou oèí na stranì opaèné ne je léze. Èastá je hemihyperestézie na ochrnuté polovinì tìla a mùe nastat intenzivní bolest vnímaná v ochrnuté oblasti jako souèást talamického syndromu. Stále významnìjí se jeví neglect syndrom, tedy opomíjení ochrnuté strany tìla a neuívání paretických konèetin, i kdy je to z hlediska hybnosti moné. Bývají rùzné poruchy kognitivních funkcí, tedy mylení, pamìti, prostorové orientace aj. Je proto velmi dùleité provádìt cílenou rehabilitaci zamìøenou na tyto poruchy, a to jak samostatný trénink percepce a kognitivních funkcí, tak i zohlednìní tìchto poruch pøi nácviku sobìstaènosti. 4.2.4.5 Kompenzace trvalých následkù Lepení stavu, zvlátì pøi soustavné rehabilitaci, mùe pokraèovat v prùbìhu mnoha mìsícù a nìkolika let. Pøesto vak lze pøi stagnaci po dobu více mìsícù pøedpokládat, e jde o víceménì trvalý stav. Lze obvykle nacvièit chùzi s oporou, v meninì pøípadù vak pacient nedokáe udret ve stoji rovnováhu a je rozumné jej trénovat v jízdì na vozíku. Pokud je ruka ochrnuta do té míry, e pacient ji nedokáe vyuít k úchopu, je mono vyuívat kompenzaèních pomùcek pro jednoruké (obr. 81, 82). Je to napø.
111 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:20
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
116
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
kartáè s pøísavkami, nástìnné kopyto pro fixaci boty, kterou èistíme, a øada pomùcek do kuchynì: fakírské prkénko s hroty na krájení masa a zeleniny, pøipevnìná krabka k loupání brambor aj.
Obr. 81 Pomùcka pro hemiplegiky prkénko pro øezání potravin Pokud je ochrnuta ruka dominantní, mùeme u dobøe motivovaných pacientù provádìt pøecvièování zdravé ruky napøíklad na psaní.
Obr. 82 Støíhání nehtù klíkami upevnìnými na okraji stolu 4.2.4.6 Ucelená rehabilitace osob s trvalým postiením U vìtiny pacientù po CMP je sice hlavním cílem ucelené rehabilitace zajitìní sobìstaènosti s moností návratu do pùvodního bydlitì, dalí cíle jsou vak velmi individuální. 25 % pacientù prodìlá CMP ve vìku pod 50 let. Proto je u mnoha z nich potøeba uvaovat o návratu do práce, dalím rozvíjení zájmové èinnosti, vèetnì sportu s pøimìøenou zátìí. Návrat do spoleènosti usnadòuje tìmto pacientùm úèast na rekondicích, které poøádá napø. Sdruení pro pomoc osobám po cévní mozkové pøíhodì.
112 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:20
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
117
4.2.4.7 Dalí diagnózy s podobným nálezem Centrální paréza nastává také následkem poranìní mozku. Jde èasto o mladí osoby, které jsou po úrazu mnohdy øadu týdnù èi mìsícù v bezvìdomí. Dochází k hemiparézám èi kvadruparézám, které se vak obvykle upravují rychleji ne souèasnì vyvolané kognitivní poruchy, vèetnì poruch øeèi. Ty jsou v mnoha pøípadech hlavním cílem rehabilitace. Dalí pøíèinou mohou být mozkové nádory, u nich vak symptomatologie závisí na povaze nádoru a lokalizaci, dále encefalitidy a jiné vzácnìjí pøíèiny.
4.2.5 Rehabilitace u následkù centrální parézy míního pùvodu. Stavy po poranìní míchy 4.2.5.1 Klinické pøedpoklady Úrazy míchy jsou nejèastìjí pøíèinou jejího pokození a tím i centrální parézy èi plegie míního pùvodu. Roènì u nás vzniká asi 150 nových poranìních míchy, tedy asi 1,5 poranìného na 100 000 osob. Významnost této skupiny osob je nutno dát do souvislosti s tím, e se vìtinou jedná o mladé osoby ve vìku 1535 let, u nich pøi zachovaném intelektu nastává tìké trvalé postiení. K poranìní míchy dochází obvykle souèasnì s poranìním páteøe, nejèastìji frakturou. Jde o úrazy dopravní (nejèastìji spolujezdci v autì), sportovní (skoky do vody, pády z výek), pracovní, kriminální èiny nebo sebevraedné pokusy. Pøi støelných èi bodných zranìních mùe nastat pokození míchy bez poranìní páteøe. V 80 % pøípadù jde o mue, co èasto vyplývá z charakteru úrazu. Mícha je pokozena obvykle okamitì a èasto jde o úplnou transverzální míní lézi. Pøi neúplných lézích následkem úrazù se mùe stav v dobì po úrazu horit tlakem zlomených obratlù, následným edémem míchy a pùsobením uvolnìných radikálù v pokozené tkáni. Chirurgické i farmakologické postupy mají tìmto druhotným zmìnám zabránit. Ménì èastými pøíèinami pokození míchy jsou cévní léze (malacie) následkem trombózy èi embolie nìkteré z míních arterií, nádory míchy (extra- èi intramedulární), pøípadnì komprese míchy následkem nemocí páteøe (spinální myelopatie, metastázy do tìl obratlù, tìké skoliózy aj.). Také je èastá spinální forma roztrouené sklerózy mozkomíní, i kdy proces obvykle není na míchu zcela omezen. Pokud se patologický proces v míe èi míní komprese rozvíjí pozvolna, jsou klinické projevy odliné ne pøi náhle vzniklé lézi. 4.2.5.2 Patofyziologie rozvoje pøíznakù a jejich úpravy Následkem transverzální míní léze dochází k rozdìlení míchy na tøi èásti: a) Èást míchy nad úrovní léze má zachovanou funkci.
113 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:21
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
118
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
b) Èást míchy v místì úrazu je znièena a v její inervaèní oblasti nastává periferní paréza. Mùe jít i o nìkolik míních segmentù. c) Èást míchy pod úrovní úrazu je zbavena spojení s mozkem a postupnì se v její inervaèní oblasti vyvíjí centrální spasticita míního typu. Rozsah postiení tedy závisí nejen na kompletnosti léze, ale pøedevím na její výce. Pøitom je tøeba vzít v úvahu, e míní segmenty neodpovídají segmentùm páteøním. Mícha konèí míním konem na úrovni ploténky L1L2. Pod touto úrovní je cauda equina, sloená z míních koøenù bederních a køíových segmentù. Jejich pokozením nastává periferní paraparéza dolních konèetin. Kadý míní segment, který je míní lézí postien, hraje významnou roli pøi následné rehabilitaci, protoe pøedstavuje ztrátu motorických i dalích funkcí (viz obr. 83). Zvlátì to platí u lézí od segmentu Th1 výe, kdy nastává tetraplegie (èili kvadruplegie), tedy souèasná plegie dolních konèetin, a obvykle paréza horních. Tato paréza je vìtinou chabá, ale v niích segmentech ji mùe být spastická (napø. v segmentu C8, tedy pøedevím na flexorech prstù). Vývoj parézy nastává v nìkolika obdobích: a) Ihned po úrazu dojde pod úrovní léze ke spinálnímu oku, který se projevuje kromì nemonosti volního ovládání pøísluných svalù i sníením svalového napìtí a vyhasnutím myotatických reflexù. Souèasnì nastává i retence moèi a porucha tkáòové trofiky. b) Zhruba v prùbìhu dvou mìsícù míní ok ustupuje a objevují se známky spasticity. Dochází tedy ke zvýení svalového napìtí, zvýení myotatických reflexù a objevují se spazmy. Spazmy jsou mimovolní svalové stahy, které nastávají obvykle jako reakce na rùzné podnìty (drádìní kùe, zmìna polohy, náplò moèového mìchýøe), nìkdy vak pøicházejí spontánnì. Èastìji jsou to tonické stahy, jindy mají rytmický charakter. Míní spazmy mohou být pøevánì flekèní ty nastupují obvykle døíve, jako reakce na algické podnìty. Pozdìji se objevují spazmy extenèní, obvykle oboustranné, vyvolané zmìnou polohy èi taktilním drádìním dolních konèetin. Extenèní postavení dolních konèetin umoní oporu, proto je podporujeme. V prùbìhu prvních dnù èi týdnù mùe nastat jistý návrat volní hybnosti, který si vysvìtlujeme ústupem edému míchy. Tato úprava bývá obvykle jen ve velmi malém rozsahu a není pravidlem. Obecnì platí, e se volní aktivita s rozvojem spasticity nevrací. c) Období dalích 35 mìsícù pøedstavuje stabilizovaný stav, kdy probíhá rehabilitace tím, e se pacient uèí novým dovednostem a rozvíjí zachované funkce, pøedevím posiluje plnì èi èásteènì zachovalé svaly. d) Dalí rehabilitace pøedstavuje dlouhodobý proces, tedy návrat k aktivnímu ivotu a prevenci komplikací a druhotného postiení.
114 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:21
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
C1 2 3 4 5 6 7 8 Th1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 L1 2 3 4 5 S1 2 3 4 5 Co1
119
Kvadruplegie C4 C5 Bránièní dýchání, úplná centrální plegie HK i DK, úplná závislost na okolí, elektrický vozík pro postiené nezbytný, ovládání automobilu nemoné. Kvadruplegie C6 C7 Bránièní dýchání, periferní èi smíená paréza HK, nesobìstaènost tìkého stupnì, vozík nezbytný, kompenzaèní pomùcky pro ruce nezbytné, ovládání automobilu ev. moné. Kvadruplegie C8 Th1 Bránièní dýchání, periferní paréza HK, nesobìstaènost støedního a lehkého stupnì, vozík nezbytný, øízení automobilu moné pøi ovládání rukama a automatické spojce. Paraplegie Th2 Th5 Zmenený dechový objem, úplná nezávislost ve vech denních èinnostech, vozík nezbytný, chùze pøísunem s aparáty na DK, øízení automobilu moné pøi ovládání rukama. Paraplegie Th6 Th10 Úplná nezávislost, vozík nezbytný, chùze vihem moná s aparáty na DK a s francouzskými berlemi, øízení automobilu moné pøi ovládání rukama. Paraplegie Th11 L3 Úplná nezávislost, chùze vihem a ètyødobá chùze moná pøi pouití aparátù a berlí, vozík nezbytný, øízení automobilu moné pøi ovládání rukama. Paraparéza L4 S2 Úplná nezávislost doma i mimo dùm, vozík není nutný, chùze se dvìma berlemi moná, øízení automobilu moné pøi ovládání rukama.
Obr. 83 Klinické projevy pøi poranìní míchy 4.2.5.3 Rehabilitace hybné poruchy Rehabilitace zahrnuje individuální a skupinové cvièení, nácvik jízdy na vozíku a pøesunu na vozík a zpìt (na lùko, WC, pozdìji do auta apod.). Významný je nácvik setrvávání v poloze vsedì a vestoje. Zvlátì u osob s lézí od Th5 výe, tedy pøedevím tetraplegikù, je pøi vertikalizaci tendence ke kolapsu. To je zpùsobeno poruchou funkce krèního sympatiku. Postupným zvyováním sklonu na sklopném stole a prodluováním doby vertikalizace lze tyto obtíe zmírnit.
115 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:21
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
120
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Facilitaèní metody jsou jen doplòkovým prostøedkem, protoe návrat volní hybnosti není obvykle moný. Dùleité je posilovat extenèní spasticitu proti flekèní a tím dosáhnout správného postavení na dolních konèetinách. Na horní konèetinì není moný aktivní úchop, pokud je postien segment C8. Správným polohováním lze dosáhnout zkrácení flexorù prstù, co obvykle umoní falený úchop. Pokud je zachována aktivita m. extensor carpi radialis (longus, brevis), které jsou inervovány ze segmentu C6, dochází pøi extenzi zápìstí k napìtí zkrácených flexorových lach a tím k jednoduchému úchopu. Významnou souèástí rehabilitace je nácvik v pouívání vech kompenzaèních pomùcek, které pacientovi umoní maximální sobìstaènost a perspektivu pracovního uplatnìní a zájmových èinností. Nìkteøí pacienti jsou schopni nacvièit chùzi pomocí fixace kolen ortézami a s oporou o francouzské hole. Pro vìtinu je vak hlavním zpùsobem mobility jízda na vozíku. V posledních letech se na specialisovaných pracovitích pouívají vícekanálové stimulátory k postupnému vyvolání stahu nìkolika svalù. Touto cestou lze dosáhnout urèité (znaènì nedokonalé) chùze u nìkterých osob po poranìní míchy. V prùbìhu kroku se drádìním vyvolává na kadé dolní konèetinì stah tøí svalových skupin ve správné èasové následnosti. 4.2.5.4 Poruchy dalích funkcí Kromì poruchy hybnosti dochází následkem míní léze k dalím poruchám a komplikacím, které zhorují celkový stav pacienta a kvalitu jeho ivota: Èití je obvykle porueno ve stejných segmentech jako hybnost, dochází tedy k necitlivosti dolní poloviny tìla . V necitlivých oblastech je zvýené nebezpeèí spálení èi poranìní. Porucha moèení je pravidelným následkem míní léze. U centrální parézy nastává po úrazu obvykle retence moèi s nutností opakovaného cévkování. Pozdìji bývá mono vypìstovat automatický mìchýø, kdy se moè spoutí reflexnì po 23 hodinách. V mnoha pøípadech vak tento mechanismus není spolehlivý a pacienti pouívají urinál èi pleny. Problémem bývá také vypuzování stolice, mj. pro nepøítomnost bøiního lisu. Porucha trofiky zpùsobuje spolu s necitlivostí zvýenou tendenci ke vzniku dekubitù. Pravidelnou zmìnou polohy a kontrolou kùe lze této komplikaci pøedejít. Pravidelné jsou také poruchy sexuálních funkcí, a to více u muù, kde mùe být porucha erekce, zmìnìný orgasmus a èasto nepøítomná ejakulace a plodnost. Sexuologové (rámková) se touto problematikou zabývají a konkrétní obtíe øeí èi zmíròují.
116 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:22
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
121
4.2.5.5 Ucelená rehabilitace osob s trvalým postiením po poranìní míchy Jde obvykle o mladé osoby s perspektivou normální délky ivota. Dùleitá je prevence komplikací (zánìtù moèových cest, dekubitù), které by celkový stav zhorovaly. Pro plné znovuzaèlenìní do aktivního ivota je tøeba øeit vechny, èi nìkteré z následujících otázek: vytvoøení bezbariérového prostøedí v bytì a okolí pro pohyb na vozíku dosaení maximální sobìstaènosti s vyuitím kompenzaèních pomùcek, u nejtíe postiených s vyuitím osobních asistentù monost cestování upravenými osobními auty i pøizpùsobenou veøejnou dopravou dosaení maximálního moného vzdìlání, pøípravy na zamìstnání a zaèlenìní do vhodného zamìstnání dostupnost sportu a jiné zájmové èinnosti vytvoøení podmínek pro navázání partnerských vztahù a zaloení rodiny získání technických pomùcek a sociálních dávek, na nì má pacient vzhledem ke stupni postiení nárok
4.3 Extrapyramidové syndromy (klinické poruchy bazálních ganglií) Pojem extrapyramidové syndromy se v klinické neurologii stále bìnì pouívá, aèkoliv je to oznaèení dosti nepøesné. Oznaèovaly se jím následky poruchy mozku, které jsou jiného typu neli syndrom pyramidový, èili spastický nebo centrální. Toto oznaèení se ustálilo pro rùzné poruchy v oblasti bazálních ganglií, avak nikoliv pro dalí typy poruchy, tøeba syndromy mozeèkové èi dùsledky ohranièených poruch mozkové kùry. Uíváme-li tohoto oznaèení, musíme mít vdy na mysli, e se nejedná o dùsledky poruchy jiných sestupných (motorických) míních drah, ne je dráha pyramidová. Výe bylo vysvìtleno, e i nìkteré pøíznaky pyramidového syndromu (spasticita aj.) jsou zpùsobeny poruchou sestupných vláken drah mimopyramidových. Naopak pøi extrapyramidových syndromech nejsou vlákna dráhy pyramidové ani drah mimopyramidových poruena. Na jejich zachování záleí, aby se pøíznaky extrapyramidové (napø. mimovolní pohyby) vùbec projevovaly. Jednotlivé syndromy mohou být vyvolány rùznou pøíèinou: zánìty, cévními zmìnami, úrazy, degenerativním procesem, otravou oxidem uhelnatým èi pokozením mozku v období porodu. Pøitom vznik konkrétního syndromu závisí na tom, která èást bazálních ganglií byla pokozena. V zásadì se vak se tyto syndromy jak u bylo zdùraznìno v èásti vìnované teoriii motoriky dìlí na dvì skupiny: parkinsonský syndrom a mimovolní pohyby.
117 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:22
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
122
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
4.3.1 Parkinsonùv syndrom (hypertonicko-hypokinetický) Jedná se o stav, který vzniká pøi pokození vývojovì starí èásti bazálních ganglií, tedy palida, a navíc substantia nigra ve støedním mozku. Pøíèinou je nedostatek dopaminu v neuronech tìchto struktur. Syndrom se vyskytuje u rùzných onemocnìní: V souèasné dobì je to v nejtypiètìjí formì pøi Parkinsonovì nemoci, co je degenerativní proces, nazvaný podle autora, který toto onemocnìní popsal. Degenerace postihuje specificky buòky v substancia nigra, z jejich zakonèení se normálnì uvolòuje pøenaeè dopamin, a to v bazálních gangliích, pøedevím v palidu. Nemoc se vyskytuje typicky ve støedním vìku po padesátém roce, èastìji u muù, a nedochází pøitom ke zøetelné porue rozumových schopností. V pozdìjím vìku mùe k tomuto syndromu dojít následkem sklerotických zmìn, které vak na rozdíl od degenerativního procesu mohou vést i k výrazným psychickým zmìnám (demenci). Po první svìtové válce probìhla v Evropì epidemie Economovy encefalitidy (zánìtu mozku), která mìla v øadì pøípadù za následek rovnì parkinsonský syndrom. Podobná porucha mùe být zpùsobena té otravou oxidem uhelnatým. Sestupné dráhy nejsou pøi parkinsonském syndromu pokozeny, ale nastává porucha zpìtnovazebných okruhù, které vytváøejí pøedpoklady pro správný svalový tonus a pøesné provedení pohybù. Pro tento syndrom je typická trojice pøíznakù: a) Klidový tøes má frekvenci 57 Hz a nastává opakovaným stahem nìkterých svalových skupin. Na rùzných konèetinách se mùe rytmus u tée osoby do urèité míry liit. Provádíme-li elektromyografický záznam, zjistíme rytmickou aktivitu v øadì svalù, ale ne ve vech èástech tìla je tøes zøetelnì patrný. Nejnápadnìjí je na horních konèetinách, a to pøedevím na prstech, protoe ty nejsou v klidu nijak fixovány. Pacient jako by dìlal v prstech kulièku. Také bývá patrný tøes hlavy, tedy pohyb íjových svalù, a to buï ve smìru pøedozadním (pøitakání), anebo nastává rotace íje (zápor). Dochází i k tøesu jazyka. Na rozdíl od klonu, kdy je stah vyvolán opakovanì reflexní cestou, je parkinsonský tøes do znaèné míry nezávislý na vnìjích vlivech. Je vytváøen interneuronálním systémem v pokozeném mozku. Proto se také lií od intenèního tøesu, jen se vyskytuje pøi pokození mozeèku. Ten nastává nepøesným doladìním volního pohybu. Parkinsonský tøes se pohybem naopak zèásti tlumí (proto oznaèení klidový). Tento útlum vak není úplný, v mírnìjí míøe tøes pøetrvává. Naopak se tøes zvýrazní, jestlie se bìhem pohybu pacient následkem akineze zastaví, napø. nedokáe donést sklenièku k ústùm. Tøes se také zvýrazòuje v poloze na výdr (statické), napø. pøi pøedpaení. V této poloze jej mùeme zjistit i v poèáteèních stadiích, kdy se jetì v klidu neobjevuje.
118 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:22
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
123
b) Rigidita je zvlátní typ zvýeného svalového napìtí. Na rozdíl od spasticity se nezvyuje pøi protahování svalu. Naopak zùstává napìtí v celém prùbìhu pasivního pohybu. Souèasnì jsou zvýené elementární reflexy posturální tedy pokud sval zkracujeme, reaguje na to náhlým zvýením napìtí. To se oznaèuje jako fenomén ozubeného kola. Tento jev pozorujeme nejèastìji na lae dvouhlavého svalu paního, jestlie provádíme pasivní ohýbání lokte. Myotatické reflexy bývají výbavné, nejsou vak zvýené jako u spasticity, spíe naopak sníené. Navíc je pøi nich odpovìï brzdìna rigiditou ve svalech antagonistických. Celkovì vak rigidita pøevauje ve flexorech. Proto je postavení èlovìka s parkinsonským syndromem semiflekèní (obr. 84): konèetiny pokrèené v loktech a kolenou, záda vyhrbená, pøedklon Obr. 84 Typický postoj paríje. kinsonika se semiflekèním Rigidita, podobnì i tøes, mùe pøevaovat pouze drením konèetin, s mírnì na jedné polovinì tìla, zvlátì na poèátku nemoci. pøedklonìnou hlavou, tváø c) Akineze spoèívá v nesnadném provádìní volních s chudou mimikou pohybù. Zvlátì obtíné je pohyb zaèít. Tento jev se vyskytuje i v pøípadech, kdy rigidita chybí, anebo je jen málo vyjádøena. Nejde pøitom o ochrnutí. Akineze se projevuje spolu s rigiditou pøi chùzi, která je charakterizována drobnými ouravými kroky. Pacient jako by stále dobíhal své tìitì, proto také nesnadno provádí pøi chùzi otoèku. Chybí souhyby paí pøi chùzi. Oblièej je prakticky bez spontánní mimiky, co je popisováno jako maskovitá tváø. Øeè je monotónní, tichá, setøelá, a proto patnì srozumitelná. Písmo je velmi drobné, co oznaèujeme jako mikrografii. Aèkoliv je pøíèina akineze, stejnì jako jiných projevù parkinsonského syndromu, v mozkových strukturách, musí se tyto zmìny projevovat také nerovnováhou na úrovni míních motoneuronù. Dochází ke sníení drádivosti g-motoneuronù. Tím lze vysvìtlit samotnou akinezi, protoe aktivace g-motoneuronù vdy pøedchází vlastní podrádìní a-motoneuronù na poèátku volního pohybu. Souèasnì se vak sniuje drádivost vøetének pøedevím na rychlé podrádìní sniují se tedy myotatické reflexy, výbavné reflexním kladívkem. Kromì hybných projevù se jako souèást pyramidového
119 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:22
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
124
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
syndromu objevují rùzné vegetativní potíe, pøedevím porucha vymìování mazových laz. Z toho vzniká tzv. facies oleosa. Léèebné ovlivnìní parkinsonského syndromu: Velkého pokroku v posledních desetiletích bylo dosaeno pøi ovlivnìní rigidity a akineze léky. Chybìjící pøenaeè dopamin nemùe být nahrazen pøímo, protoe tato látka nepøechází z krve do mozkové tkánì pøes tzv. hematoencefalickou bariéru. Do léèby vak byla zavedena látka L-DOPA, která do mozku pøechází a na místì se mìní v dopamin. Jde tedy o léèbu substituèní, která mívá velmi dobré výsledky, i kdy se mohou také vyskytnou nepøíjemné vedlejí pøíznaky. Navíc degenerativní proces obvykle pokraèuje, take úèinnost této léèby zpravidla postupnì klesá. Jinou skupinou lékù, která se k léèbì pouívala jetì pøed zavedením L-DOPA, jsou anticholinergika, která sniovala pùsobení pøenaeèe acetylcholinu a tím se dosahovalo nové rovnováhy s oslabenými synapsemi dopaminergními. Tyto preparáty pùsobí èásteènì i na tøes a v omezené míøe jsou uívány dosud. Tøes není pomocí L-DOPA podstatnì ovlivòován. Proto v pøípadech, kdy právì tento projev nemoci pacientovi nejvíce vadí, mùe být provedena stereotaktická operace na úrovni bazálních ganglií. Velmi dùleitá je péèe rehabilitaèní. Je nutno si uvìdomit, e jde o relativnì mladé osoby, v pøípadì Parkinsonovy choroby bez psychického postiení. Nemoc postupnì zmìní jejich vzhled a pøedevím naruí hybnost s následným omezením sobìstaènosti, cestování a pracovního uplatnìní. Akineze vede k celkovému sníení pohybové aktivity a druhotnì i ke zkrácení svalù a ztuhnutí kloubù. Velmi uiteènou zkueností je, e akinezi lze pøekonávat rytmickými pohyby. Lidé snáze cvièí, pokud jim pustíme ke cvièení rytmickou hudbu, napø. polky a valèíky, anebo aspoò udáváme takt. Také se nìkdy podaøí pøekonat akinezi emoèními vlivy. Spíe anekdoticky to lze ilustrovat následující pøíhodou: pacient, po øadu týdnù ztuhlý a témìø nehybný, se rozèílil a pod vlivem emoce dokázal dát facku. Také vhodnì vybraná hudba ladí pacienta emoènì (v tomto pøípadì pozitivnì) a spolu s uvedenou rytmicitou usnadòuje cvièení. Dále lze u tìchto pacientù vyuít modifikované jógové cvièení. To rovnì pùsobí pozitivní emoce, vede k svalovému i duevnímu uvolnìní a nenásilnì protahuje zkrácené svaly.
4.3.2 Mimovolní pohyby (hyperkineticko-hypotonické syndromy) Jde o nìkolik samostatných syndromù, které se navzájem lií jak svým pùvodem, tak i èastostí výskytu a klinickým významem. Jejich spoleèným rysem je to, e vznikají poruchou hlubokých mozkových struktur, pøedevím vývojovì mladích èástí bazálních ganglií. Klinicky je pak charakterizují tzv. hyperkineze, tedy mimovolní pohyby. Jsou to pohyby, které vznikají bez úmyslu pacienta a pacient jim obvykle také nedokáe zabránit, alespoò ne na delí dobu.
120 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:23
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
125
Rozsah mimovolních pohybù je velmi rùzný, od jednotlivých svalových zákubù a po rozsáhlé pohyby celé pùlky tìla. Pacienta mnohdy stojí tyto pohyby mnoho námahy tìlesné, vyèerpávají ho i duevnì a velmi naruují jeho uplatnìní ve spoleènosti. Druhá èást oznaèení tìchto syndromù (hypotonické) naznaèuje, e by mìlo souèasnì dojít ke sníení svalového napìtí. To vak neplatí veobecnì. Pomalé mimovolní pohyby, napø. atetóza, jsou spojeny naopak se zvlátním typem zvýeného svalového napìtí. Uvádíme nìkteré nejbìnìjí typy hyperkinezí a zároveò pøíèiny jejich vzniku. Nìkteré choroby uvádìné v uèebnicích neurologie jsou mimoøádnì vzácné, a proto není dùvodu se o nich v této knize zmiòovat. Atetóza je charakterizována pomalými, kroutivými pohyby. Objevují se na konèetinách, pøedevím horních, ale také na trupu a na íji. Na oblièeji se atetotické pohyby projevují jako grimasa a ovlivòují také svalstvo mluvidel, èím dochází k porue øeèi. Nejèastìji se atetóza vyskytuje jako jedna z forem dìtské mozkové obrny (DMO) pøi pokození striata, obvykle následkem tìké poporodní loutenky. V tom pøípadì nemusí být mimovolné pohyby zcela symetrické, jedna strana mùe pøevaovat. Charakter tìchto pohybù se mùe do jisté míry liit, u nìkterých pacientù mohou mít spíe charakter chorey, anebo mùe jít o kombinaci obou typù mimovolních pohybù (choreoatetózu). Mùe také nastat kombinace mimovolních pohybù se spasticitou, pak mluvíme o smíené formì dìtské mozkové obrny. Vzácnìjí klinickou jednotkou je athetosis duplex, kdy se jedná o samostatnou oboustrannou atetózu. Zùstává dosud sporné, zda jde o samostatné degenerativní onemocnìní anebo o jednu z forem dìtské mozkové obrny. Atetotické pohyby dokáe postiený na chvíli utlumit, pokud se na provedení urèitého pohybu soustøedí a volnì napne pøísluné svaly. Vnìjí podrádìní, napø. hlasitý zvuk èi úlek, èasto vyvolá zhorení atetózy. Atetóza je èasto tak silná, e vyvádí postieného z rovnováhy a tím pøekáí pøi chùzi. Nìkteøí pacienti si proto doma nechávají pøipevnit pevné zábradlí a dokáí pak chodit, pokud se pøidrují. Chorea je klinický název pro rychlé, nepotlaèitelné pohyby. Jejich elektromyografický záznam se nijak podstatnì nelií od pohybù volních. Tyto pohyby jsou pomìrnì krátkodobé a v dobì jejich nepøítomnosti nemusí být na pacientovi nic nápadného. Podkladem jsou degenerativní zmìny ve striatu, a to jak v putamen, tak i nc. caudatus. Pøíèiny mohou být rùzné. Nejèastìjí je chorea minor, která se vyskytuje v dìtském vìku jako jeden z projevù reumatického zánìtu. Není spojená s poruchou intelektu a obvykle dochází k plnému uzdravení. Chorea maior èili Huntingtonova nemoc je chronické progresivní onemocnìní, pøi kterém souèasnì s výskytem mimovolních pohybù nastává i úbytek intelektu. A koneènì existuje chorea gravidarum, pøi ní dochází (velmi vzácnì) k pokození bazálních ganglií bìhem tìhotenství.
121 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:23
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
126
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Hemibalismus jsou mimovolní pohyby na jedné polovinì tìla. Postihují pøedevím horní konèetinu, a to rozsáhlými pohyby vycházejícími z ramenního pletence, které se podobají pohybùm pøi vrhání pøedmìtù (odtud název). Pøíèinou je pokození (napø. krvácení) v nc. subthalamicus Luysi. Celkovì jde o postiení velmi vzácné. Zajímavé je, e hyperkineze vadí do té míry, e v nìkterých pøípadech provedl u tìchto osob neurochirurg pøetìtí pyramidové dráhy, co vedlo k získání zajímavých poznatkùm o její funkci u èlovìka. Torticollis spastica je onemocnìní charakteristické kroutivými pohyby íjového svalstva, obvykle jedním smìrem. Pohyb má tonický charakter a pacient ho nedokáe vùlí pøekonat. Podrobnou analýzou, kterou provádìl prof. Podivinský z Bratislavy, bylo zjitìno, e tento pohyb mùe mít rùzný charakter (atetotický, choreatický aj.) a e se na nìm mohou podílet rùzné íjové svaly (mm. sternocleidomastoideus, trapezius, splenius). Pacienti si èasto nacházejí trik, kterým tento velmi nepøijemný mimovolní pohyb tlumí napø. opøením tváøe o ruku. Také bylo zjitìno, e drádìní rovnováného (vestibulárního) ústrojí na stranì opaèné, ne jsou hyperkineze, vede k jejich útlumu. Proto byla zkouena jako léèebný prostøedek iontoforéza, pùsobící na vestibulární ústrojí. K léèbì této nepøíjemné hyperkineze se èasto pouívají chirurgické výkony: stereotaktické pokození v oblasti talamu, pøípadnì i pøeruení periferních nervù na íji. Myoklonus: takto se oznaèují jednotlivé svalové zákuby. (Není totoný s klonem, napø. chodidla, který je souèástí spastického syndromu.) Myoklonus mùe být dùsledkem vzácného degenerativního onemocnìní. Pokud pøichází v záchvatech, mùe být projevem urèité formy epilepsie. Ve vech pøípadech mimovolních pohybù má rehabilitaèní léèba jenom doplòkový charakter. Mùe vyrovnávat svalovou dysbalanci, která následkem hyperkinezí vzniká, a do jisté míry mírnit obtíe relaxaèními postupy.
4.4 Mozeèkový syndrom Nejde o pøíli èastou poruchu. Nejèastìji nastává jako jeden z projevù roztrouené sklerózy, anebo jako dùsledek mozeèkových nádorù (u dìtí i dospìlých). Syndrom se jetì zdùrazní po operaèním odstranìní nádoru. Popisuje se syndrom neocerebelární, který nastává pokozením vývojovì mladí èásti mozeèkových polokoulí. Projevuje se jednostranným postiením (na stejné stranì, jako je mozeèková porucha): nastává ataxie s pøestøelováním a porucha opakovaných pohybù (adiadochokineze). Pokud provedeme bìný vyetøovací manévr a poádáme pacienta, aby si dal pøi zavøených oèích pièku ukazováku upaené ruky na pièku nosu, dojde k pøestøelení cíle, ale souèasnì na konci pohybu nastane tzv. intenèní tøes: ukazovák pøed pièkou nosu kolísá, nedokáe se ustálit na urèeném cíli.
122 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:23
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
127
Souèasnì dochází ke sníení svalového napìtí a pøedevím elementárních reflexù posturálních. Popisuje se zvýení tzv. pasivity: uchopíme-li pacientovu ruku v zápìstí a zatøeseme s ní, vnímáme, e pasivnì vybavené pohyby nejsou svalovým napìtím tlumeny. Podobnì kdy vybavujeme poklepem kladívka reflexní stah (napø. pohyb pøedloktí pøi vybavování reflexu svalu trojhlavého), je vybavený kyvadlový pohyb ménì tlumený ne u zdravých osob (obr. 85). Paleocerebelární syndrom vzniká poruchou vývojovì starích struktur mozeèku, pøedevím støední èásti (èervu). Dochází k porue koordinace osového svalstva. To se projeví pøedevím pøi stoji a chùzi, kdy dochází k odchylkám vemi smìry. Tyto odchylky nejsou závislé na poloze hlavy (na rozdíl od poruchy vestibulární) a pøíli se nehorí pøi zavøení oèí (na rozdíl od poruchy hlubokého èití). Vechny uvedené pøíznaky jsou zpùsobeny poruchou zpìtnovazebních okruhù, které urèují pøesné provedení volních pohybù. Mozeèek pùsobí jako poèítaè pøi provádìní kosmických letù, který vypoèítá pøesnou dráhu pohybu rakety a bìhem letu kadou drobnou odchylku koriguje. Pøi porue mozeèku nedochází k ochrnutí, svalová síla i myotatické reflexy bývají v normì.
Obr. 85 Kyvadlová odpovìï trojhlavého svalu paního jako projev zvýené pasivity pøi mozeèkovém syndromu Mozeèkový syndrom mùeme chápat také jako opak syndromu parkinsonského: sníení napìtí, sníení ERP, pøestøelování pohybù. Dokonce i v písmu je tento protiklad patrný, místo mikrografie nastává makrografie písmo se v prùbìhu psaní zvìtuje. Ataxie se projeví i v øeèi, která bývá skandovaná.
123 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:23
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
128
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Mozeèkový syndrom se mùe, zvlátì u dìtí a mladích lidí, spontánnì upravit. V rámci rehabilitaèní léèby se provádí trénink pøesných pohybù. Také pacienty uèíme, jak provádìt urèité èinnosti zpùsobem, kdy ataxie nevadí: chùze s pøidrováním o zábradlí, hrnek s èajem radi vozit na servírovacím stolku, ne nosit v ruce atd.
4.5 Vestibulární syndrom Nastává poruchou rovnováného ústrojí, a to buï pøímo receptorù rovnováhy ve vnitøním uchu (periferní v. s.), anebo vestibulárních jader v mozkovém kmeni (centrální v. s.). Ve druhém pøípadì bývají souèasnì i jiné poruchy následkem pokození okolních struktur, tedy buï sestupných, èi vzestupných mozkových drah, anebo dalích jader mozkového kmene. Mùe jít buï o jednostranné znièení, nebo jednostranné drádìní vestibulárních struktur. V obou pøípadech nastává nerovnováha mezi pravým a levým vestibulárním ústrojím. Ta se projevuje jednak odchylkami do stran, jednak nystagmem. Odchylky celého tìla se projevují pøi stoji a chùzi. Jsou vdy pouze k jedné stranì a závisejí na poloze hlavy, protoe s její zmìnou se mìní i poloha rovnováného ústrojí. Tedy pokud je pøi základním postavení hlavy odchylka tìla (pøípadnì tendence k pádu) doleva, pøi otoèení hlavy doleva nastane odchylka smìrem vzad a pøi otoèení doprava vpøed vdy za levým uchem. S pomocí zraku dokáe èlovìk vestibulární odchylky zèásti korigovat, proto je vdy tøeba vyetøovat také pøi zavøených oèích. Podobnì i pøi chùzi poslepu jsou výchylky do strany výraznìjí. Mírné odchylky mùeme posuzovat i vsedì pøi pøedpaených paích a zavøených oèích. Tyto jemné odchylky nemusí být zpùsobeny poruchou vlastního rovnováného ústrojí, ale poruchou informací, které do tohoto ústrojí pøicházejí, a to pøedevím z meziobratlových kloubù v horní krèní páteøi. Tyto drobné poruchy rovnováhy bývají zpùsobeny blokádami v hlavových kloubech (zvlátì mezi atlasem a týlní kostí). Nystagmus jsou spontánní rytmické pohyby oèí, nejèastìji v horizontální rovinì. Mají pomalou a rychlou sloku. Právì pomalý pohyb oèí do strany je zpùsoben vestibulární nerovnováhou a rychlý pohyb je sloka korová, jí se pacient pokouí znovu zafixovat pohled na urèený bod. Ovem klinicky se popisuje nystagmus podle sloky rychlé. Tedy pokud je nystagmus smìrem doprava (tedy rychlý pohyb oèí doprava), bývají odchylky tìla a konèetin doleva (v souhlase s pomalou slokou). Pøi centrálním vestibulárním syndromu se mohou objevit rùzné vzácnìjí typy nystagmu, napø. krouivý èi diagonální. Nystagmus se objevuje èasto i pøi mozeèkovém syndromu, vzhledem k tìsnému spojení mozeèku a vestibulárního systému.
124 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:23
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Pohybová soustava z klinického hlediska èást speciální
129
4.6 Spinální ataxie (syndrom zadních míních provazcù) Jde o poruchu hybnosti, která je zpùsobena poruchou citlivosti, a to pøedevím citlivosti hluboké. Vyplývá to z toho, e vlákna pro hluboké èití probíhají samostatnì zadními míními provazci a jsou pokozena selektivnì nìkterými vlivy: jednak luetickou infekcí v rámci tabes dorsalis, jednak metabolickým pokozením pøi zhoubné chudokrevnosti (perniciózní anémii). Obì uvedené pøíèiny byly èasté v první polovinì dvacátého století, v souèasné dobì jsou ji díky cílené léèbì tìchto nemocí vzácné. Hluboká citlivost je zajiována receptory z okolí kloubù, zèásti i ze svalù, lach a vazù. Odtud pøicházející impulzy zprostøedkovávají polohocit a pohybocit. K hlubokému èití patøí také palestezie, tedy vnímání vibrací. Pøíslunými receptory jsou Paciniho tìlíska v podkoí. Porucha hlubokého èití se projeví zøetelnì teprve tenkrát, kdy jsou vyøazeny zrakové podnìty. Proto se objevují odchylky ve stoji i pøi chùzi, a to podstatnì výraznìji pøi zavøených oèích. Na rozdíl od vestibulárního postiení jde o výchylky vemi smìry. Krom léèení vlastních pøíèin poruchy je mono provádìt tzv. Frankelovy cviky, co je cílený nácvik pøesnì provádìných pohybù.
4.7 Paréza periferního neuronu Alespoò struènì se zmiòujeme o této skupinì pacientù, aby byl pøehled hybných poruch úplný. Pøíèinou periferních paréz jsou nyní nejèastìji úrazy a stlaèení periferních nervù, dále stlaèení míního koøene meziobratlovou ploténkou a koneènì polyneuropatie, tedy difuzní postiení periferních nervových vláken, napø. u diabetikù èi alkoholikù. Podstatnì ménì se nyní objevují neuroinfekce jako pøíèina periferní parézy. Do zaèátku 60. let byla hlavní pøíèinou periferních paréz poliomyelitida èili infekèní dìtská obrna, která zmizela po zavedení oèkování. Nyní tedy nacházíme periferní parézy infekèního pùvodu spíe vzácnì jako následek polyradikuloneuritidy èi klíové encefalitidy. Periferní parézy se vyznaèují sníením èi úplnou nepøítomností aktivní hybnosti, sníením svalového napìtí, vyhasnutím myotatických reflexù. Jde tedy v mnoha smìrech o situaci opaènou ne u parézy centrální (spastické). Na rozdíl od centrálních paréz nastává pøi periferní paréze výrazná atrofie postiených svalù (úbytek svalové hmoty). Vlákna periferních nervù mohou regenerovat, tedy po pøeruení znovu dorùst v pøípadì, e jsou zachovány jejich nervové pochvy. Rychlost dorùstání je 13 mm za den, take návrat hybnosti na konèetinách èasto trvá pùl roku i déle. Pokud byl pøeruen celý nervový kmen a znovu neurochirurgicky spojen, dorùstá vlákno do jiné pochvy, ne byla jeho pùvodní.
125 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:24
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
130
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
V prùbìhu dorùstání nervu bráníme svalové atrofii elektrickým drádìním denervovaného svalu. Teprve po obnovení nervového zásobení je mono cvièit svaly aktivnì. Za dlouhou dobu bez nervového spojení vypadly ochrnuté svaly z pohybových vzorcù, a proto je nutno tyto vzorce znovu nacvièit. Vzhledem k tomu, e se u nás setkáváme s øadou osob, které mají následky po poliomyelitidì, je vhodné se zmínit o postpoliomyelitickém syndromu. Ten se objevuje víc ne dvacet let po vlastním onemocnìní. Dochází k celkové únavnosti, bolesti svalù a kloubù, novým svalovým atrofiím.
126 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:24
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
5
131
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
Pohybový vývoj je v kadém èlovìku naprogramován pøiblinì do 1. roku ivota pomìrnì stereotypnì (viz tab. 4 na str. 31). Od poloviny roku vstupuje do pohybové aktivity urèitou malou mìrou vùle dítìte. Prvé volní pohyby se vak objevují u kolem 3.4. mìsíce, ale jde vìtinou jen o jednoduché reakce na vnìjí podnìty. Napøíklad dítì uchopí podaný pøedmìt, dává si ho do úst a opìt ho pustí. Pohybové projevy jsou v tomto ivotním období té jediným ukazatelem duevního vývoje. Psychologické vyetøení vychází z pozorování hybnosti (Gesell a Amatruda). Kdy dítì reaguje zvukem, a spontánì, nebo v reakci na podnìty jiné osoby, nelze jetì hovoøit o øeèi, i kdy ji v tom ji zaèínáme tuit. Poruchu centrálního motoneuronu v novorozeneckém vìku není nìkdy snadné stanovit. Jde o øadu rùzných poruch, které souhrnnì øadíme pod diagnózu dìtská mozková obrna, co je spíe syndrom ne etiologicky jasná jednotka. Pokud není postiení obzvlátì frapantní, dítì nemusí po porodu jevit ádné známky nemoci, ponìvad pohybový program novorozence je velmi jednoduchý. Jsou to reflexní odpovìdi na vnìjí podnìty taktilní, proprioreceptivní nebo gravitaèní (chlad, teplo, dotek, tlak na pokoku a protaení nebo zkrácení svalu, pohyb v prostoru drádící vestibulární aparát). Samostatnou skupinou reakcí jsou odpovìdi na silnìjí podrádìní telereceptorù (zraku a sluchu). Jen znalec tìchto reflexních odpovìdí mùe s vìtí èi mení pravdìpodobností øíci, e dítì má postiený centrální nervový systém a potøebuje tedy co nejdøíve zaèít pohybovou léèbu. Ze zkuenosti víme, e mnoho dìtí, které mìly komplikovaný porod a byly vedeny jako tzv. dìti rizikové, se vyvinulo zcela dobøe, a naopak u dítìte bez perinatálních komplikací se pozdìji projevila jasná dìtská mozková obrna.
5.1 Jak rozhodnout, zda ordinovat léèebný tìlocvik Dìti jsou pravidelnì po porodu vyetøovány pediatrem, jen mùe mít podezøení na opodìný nebo nesymetrický pohybový vývoj, který je prvním pøíznakem dìtské mozkové obrny. Nìkdy jsou to rodièe, kteøí upozorní na nìkteré nesrovnalosti v aktivitì dítìte. Zvlátì matky, které ji mají dítì z pøedchozího tìhotenství, první postøehnou, e nìco není v poøádku. Jejich sdìlení bychom nikdy nemìli podceòovat. Dítì poleme k dìtskému neurologovi, který je vìtinou nìkolikrát v krátkém èasovém odstupu vyetøí, aby mohl vylouèit pøípadné náhodné projevy. Pak rozhodne, zda pohybovou léèbu zahájit èi nikoliv. Rozhodování není nìkdy snadné, ponìvad léèení je pomìrnì velká fyzická i psychická zátì pro dítì i pro rodièe. V nejasných pøípa-
127 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:24
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
132
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
dech vak radìji doporuèujeme léèení. Je rozhodnì vìtí chybou, kdy se léèení zanedbá. Jak vèasnì se stanoví diagnóza poruchy centrálního nervového systému, je do jisté míry citlivým ukazatelem vyspìlosti té èi oné zemì. Nae zdravotnictví má v tomto smìru dobrou úroveò.
5.2 Jaké rehabilitaèní postupy doporuèit Z poèátku je to pohybová léèba zamìøená na lokomoci, kterou provádí fyzioterapeut spolu s matkou èi jinou osobou, která se o dítì stará. Matka se uèí, jak s dítìtem cvièit, a podle instruktáe fyzioterapeuta opakovanì s dítìtem doma cvièí i nìkolikrát dennì, co umoòuje skuteènì intenzivní terapii. Postupnì se uèí stále sloitìjí cviky podle toho, jak pohybový vývoj pokraèuje. Fyzioterapeut dítì kontroluje, zkouí, co se ji nauèilo a jak v pohybovém vývoji pokraèuje. Tomuto vyetøení a cvièení je matka pøítomna a souèasnì se pak sama cviky s dítìtem uèí. Tam, kde je afunkèní rodina, je nadìje na plynulou rehabilitaci malá. Jakmile dítì pøekoná poèáteèní pohybové potíe a zaèíná se zajímat o okolí, vstupuje do rehabilitaèního programu ergoterapie. Ergoterapeut s dítìtem nacvièuje bìné denní èinnosti, opìt za spoluúèasti rodiny. V tomto období je nutno vìnovat pozornost také zraku a sluchu, jejich poruchy èasto provázejí dìtskou mozkovou obrnu. Dalím dùleitým programem je logopedický výcvik. Vìtina dìtí s dìtskou mozkovou obrnou má rùzné poruchy øeèi, které se musí zavèas léèit, ponìvad mnohým poruchám tohoto druhu lze úspìnì logopedicky èelit. Dokonce nìkteré léèebné metody celý léèebný program odvozují z logopedie (Petö v Maïarsku). Jde o rytmické zvukové projevy spojované s rytmickými pohyby, které cvièí dìti jednak jednotlivì, jednak v malých skupinách pøiblinì stejného typu postiení. Rodièe jsou rovnì do léèebného procesu intenzivnì zapojeni. Vzhledem k tomu, e dìti s dìtskou mozkovou obrnou mají celkovì opodìný vývoj (co nemusí být trvalé), doporuèuje se, aby byla odroèena povinná kolní docházka o 1 a 2 roky a dítì se mohlo vìnovat léèebnému tìlocviku, popøípadì i dalím rehabilitaèním programùm. Jakmile dítì vstoupí do koly, jeho èas bude limitován kolní docházkou. V tomto období sice pohybové léèení dále pokraèuje, nebude vak u tak intenzivní, ponìvad dítì se musí vìnovat kole, tedy rehabilitaci pedagogicko-výchovné. Ve vìku dorostovém pedagogicko-výchovná rehabilitace pøevládne a musíme jí ponechat dostateèný èasový prostor, aby se postiený dobøe pøipravil na dospìlý produktivní ivot. Samostatnou kapitolou je léèení pomocí chirurgických výkonù. Èasto se v indikacích rozcházejí neurologové, ortopedové a pediatøi. Operace nesmí být provedena z mechanistického pohledu. Vìtina chirurgických výkonù se provádí na lachách, které se buï prodluují, nebo transplantují, aby se lépe vyuilo pùsobení svalové síly. Dìti s dìtskou mozkovou obrnou mají do znaèné míry svalový tonus pøipomínající kvadrupedy a úprava délky lachových úponù usnadòuje ortográdní postavení dol-
128 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:24
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
133
ních konèetin. Bohuel toto postavení nezaruèuje té zlepení chùze, avak i estetické zlepení vzhledu je èasto velkou pomocí. Pokud dítì chodí o berlích, tedy de facto kvadrupedálnì, podaøí se nìkdy, e mùe berle odloit nebo pouívat jen vycházkové hole. Více operací na tée konèetinì vdy ohrouje trofiku tkání. Trofika tìchto osob bývá ji od poèátku horí a èetná drobná omezení cévního zásobení nezbytnými ligaturami cévek i protìtí drobných nervových vláken se mohou projevit celkovou trofickou degradací (patnì se hojící drobná zranìní, pocit chladu a mravenèení ve svalstvu). Operaèní výkon by mìl vdy provádìt zkuený ortoped, který operuje toto komplikované onemocnìní èasto. Dalí druh operací je na periferních motorických nervech, je operaèním výkonem mírnì paretizují pøísluný motoneuron, který pøivádí ke svalstvu nadmìrné mnoství nervových podnìtù. Pøetìtím urèitého poètu nervových vláken se spasticita zmírní. Nejèastìji se tato operace provádí na n. obturatorius, aby se sníila spasticita adduktorù stehen (Stoffelova operace). V 60. letech se zaèala rozvíjet technika stereotaktických operací rùzných mozkových jader. Poèáteèní slibné zprávy se pak z delího odstupu ukázaly jako problematické a od tìchto výkonù se spíe ustupuje. Velký význam pøi léèení dìtské mozkové obrny mají v souèasné dobì rùzné technické pomùcky a úprava ivotního prostøedí. Souèasnì se podaøilo uèinit velmi mnoho pozitivního pomocí sdruení a organizací rodièù dìtí s dìtskou mozkovou obrnou, které se èasto spojují s odbornými spoleènostmi profesionálù, pøedevím lékaøù.
5.3 Jaké vyetøení provedeme Pohybový vývoj je víceménì naprogramovaný, a tedy stereotypní. Kdy se daný standard lií od normy, mùeme z toho usuzovat na poruchu centrálního nervového systému. Abychom se mohli ve vývojových reakcích lépe orientovat, rozdìlujeme si první rok na ètyøi ètvrtletí (trimenony tøímìsíèní období viz tab. 4 na str. 31). Podle toho pak uvádíme, jak se vyetøovaná reakce projevila v pøísluném ètvrtletí, porovnáme-li ji s normou. Je vak nutno upozornit, e normy jsou v tomto pøípadì velmi iroké a zkuenost vyetøující osoby je nezastupitelná a nenahraditelná. Pohybové reakce a projevy se mohou za normou opoïovat, vývoj je tedy pomalejí, ale není provázen vyslovenì patologickými projevy. V takovém pøípadì urèujeme rozdíl mezi vìkem kalendáøním (kolik je dítìti skuteènì mìsícù) a vìkem vývojovým (kterému mìsíci, resp. trimenonu, dítì odpovídá). Diagnóza pak napø. zní vývoj opodìný o 5 mìsícù dítì se projevuje, jako by bylo o 5 mìsícù mladí. Mohou se vak objevovat i zcela netypické zmìny ve svalovém tonu, a to jak ve zvýení (hypertonus), tak ve sníení (hypotonus). Zmìnìný tonus je buï celkový, nebo lokalizovaný více na dolní konèetiny nebo na jednu polovinu tìla. Lokalizované tonusové zmìny jsou ji závanìjím pøíznakem. Pokud jsou spojeny i s celkovou
129 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:24
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
134
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
pøedrádìností nebo naopak neteèností, je diagnóza dìtské mozkové obrny velmi pravdìpodobná. Uvedené informace si ovìøujeme pomocí reakcí a reflexních odpovìdí dítìte, které si pøi vyetøení zjiujeme. Za velmi vhodné mono doporuèit následující reakce a reflexy:
Obr. 86 Trakèní test: Dítì je posuzováno tahem za ruce z lehu do sedu. A V prvních 6 týdnech po porodu jde víceménì o pasivní pøizpùsobení hlavy a trupu vlivu gravitace. Hlava pøepadá do záklonu. Dolní konèetiny jsou v inertní flexi, jako byly v dìloze matky. B V 6.9. mìsíci je ji dítì výraznì spoluúèastno a uplatòují se tonické antigravitaèní vlivy z mozkového kmene. C V 10.12. mìsíci se dítì ji pøi podnìtu, tahu za ruce, poène posazovat samo a pøi pohybu dobøe spolupracuje s vlastním tìitìm. Trakèní test (obr. 86). Dítì leí na zádech. Posazujeme je tahem za ruce. Vyetøující uchopí dítì za zápìstí a zaène je k sobì pomalu pøitahovat v úhlu pøiblinì 45 stupòù. Pøi tom pozoruje, co dìlá hlava, resp. krèní a zádové svalstvo, jak se chovají horní a dolní konèetiny. Mohou nastat následující situace: Hlava bezvládnì padá nazad, èásteènì se vzpøimuje, je v prodlouené ose páteøe, mírnì se pøedklání. Horní
130 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:25
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
135
konèetiny jsou pasivnì nataené, dítì se pøitahuje, opøeno o hýdì. Dolní konèetiny jsou v inertní flexi (flexe, která pøetrvává z pasivního uloení plodu v dìloze), objevuje se mírná aktivní extenze, na extenzi navazuje flexe v kyèelních kloubech, pak i flexe v kolenních kloubech a nakonec se objeví ji zøetelná volní extenze, kterou si dítì pomáhá posouvat tìitì co nejvíce ventrálnì. Za abnormální odpovìï povaujeme kadé zøetelné asymetrické drení hlavy a trupu. Zvlátì kdy se asymetrie z drení hlavy postupnì roziøuje na konèetiny, lze usuzovat na rozvoj budoucí hemiparézy. Dalím nepøíznivým projevem je pøechod pasivního pøepadávání hlavy do opistotonu, na kterém se podílí nejen svalstvo krèní páteøe, ale i svalstvo zádové, a koneènì kdy pøechází napìtí i v tonickou extenzi dolních konèetin. Pøi trakci za pae si dítì nesedá, ale prknovitì se zvedá celý trup i dolní konèetiny v jedné pøímce (obr. 87). V takových pøípadech se vìtinou dolní konèetiny (nebo jen jedna konèetina) stáèí do vnitøní rotace v kyèelním kloubu a noha má tendenci zaujímat ekvinovarózní postavení (obr. 88). Jiným patologickým vývojem trakèního testu je celková hypotonická odpovìï, kdy místo pøirozených tonických odpovìdí se dítì víceménì bezvládnì pasivnì posazuje.
Obr. 87 Patologický nález pøi trakèním testu: Dítì ve druhém trimenonu, hlava stále pøepadá nazad, aèkoliv u zdravého dítìte by se ji mìly výraznì uplatòovat vzpøimovací íjové reflexy. Nejnápadnìjí je patologická extenze dolních konèetin, která znemoòuje dítìti sed.
131 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:25
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
136
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 88 Diparetická forma dìtské mozkové obrny u pìtiletého dítìte: Extenze dolních konèetin a jejich pøekøiování pøi pokusu o volní posazení Axilární visová reakce a opìrná reakce dolních konèetin (obr. 89). Obì reakce vyetøujeme spoleènì pøi jednom manévru s dítìtem. Z polohy na bøie, zády k vyetøujícímu, uchopíme dítì obìma rukama po obou stranách trupu v podpadí a zvedneme ho do vertikální polohy. Zpoèátku, asi do tøí týdnù po porodu, má dítì dolní konèetiny v inertní flexi, která do konce 1. trimenonu pøechází postupnì do flexe aktivní. Pozdìji se zøetelná volní flexe mùe støídat s volní extenzí. Pøi tom sledujeme, zda dítì neaktivuje soustavnì jednu konèetinu ménì nebo odliným zpùsobem. Mùe docházet k pøevaze jednostranné extenze nebo se obì dolní konèetiny strnule pøekøiují, co vyvolává podezøení, e jde o postiení centrálního nervového systému. Kdy zhodnotíme reakce ve visu, spustíme dítì tak, aby se plosky nohou dotkly podloky. Brzy po porodu vyvoláme tímto dotekem chùzové automatismy. Dítì po doteku jednou nohou druhou konèetinu pokrèí a pak zase pokrèí první konèetinu a druhou mírnì extenduje, a se dotkne podloky. Tento pohyb se mùe nìkolikrát opakovat, take vzniká dojem, jako by dítì chtìlo kráèet vpøed. Dotek podloky je celou ploskou nohy (nikoliv jako pøi skuteèné chùzi, kdy se dotkne nejprve pata, pak celá ploska dochází k tzv. odvalu a pøes pièku nohy se noha od podloky oddálí). Chùzový automatismus (obr. 90) vyvoláme nezávisle na postavení vestibulárního aparátu. Dítì mùeme dret horizontálnì, pak se dotýká ploskami stìny, nebo i vzhùru nohama a pak se dotkne stropu. Chùzové automatismy mají jen málo spoleèného se skuteènou chùzí, konèetiny nenesou ádnou hmotnost tìla. Chùzové automatismy mizí nejpozdìji do konce 1. trimenonu, vìtinou vak ji na konci 1. mìsíce ivota. Kdy od 2. trimenonu dítì opøeme o nohy, vyvoláme alespoò na chvíli tonickou stojnou odpovìï. Dolní konèetiny se promìní v pevný sloup a opøou se pièkami nohou o podloku, ale pak vìtinou podklesnou. Jakmile dítì znovu zvedneme do výe, dolní konèetiny se uvolní a flektují nebo se rùznì volnì pohybují. Od 3. trimenonu se takový stoj stává typickým a dítì se i propéruje na celou plosku nohy. Pøi tom se èasto objevuje flexe prstcù. Dítì nemùe chodit, jen se pevnì opírá. Koneènì ke konci 4. trimenonu dítì pøi doteku podloky zùstává ve stoji a nepodklesává, ale pokouí se o kroky. V tomto období také zcela mizí flekèní drení prstcù (analogie úchopového reflexu na ruce).
132 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:25
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
Obr. 89 Patologická odpovìï pøi axilární visové reakci dítìte ve druhém trimenonu: Dítì strnule extenduje dolní konèetiny, které mají tendenci se pøekøiovat, co nasvìdèuje budoucí diparetické formì dìtské mozkové obrny.
137
Obr. 90 Chùzový automatismus novorozence
Støemhlavá reakce (obr. 91). Dítì dríme ve visu a pøeklopíme ho smìrem dopøedu tak, aby se oblièej rychle pøiblíil k podloce. Od konce 2. trimenonu se objeví zøetelná obranná reakce pádu. Dítì mimovolnì extenduje horní konèetiny, které chrání hlavu a trup pøed úrazem. Èím pozdìji se tato reakce objevuje, tím více vzniká podezøení na opodìný vývoj a na mentální poruchu. Významná je tato zkouka, kdy je zøetelnì opakovanì asymetrická. V takovém pøípadì vzniká velké podezøení na hemiparetickou formu dìtské mozkové obrny.
Obr. 91 Obranná reakce pádu: Dríme-li dítì za pánev a rychle ho pøeklopíme oblièejem dopøedu, od 6. mìsíce se extendují pae proti pøedpokládanému nárazu.
133 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:26
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
138
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Moroova reakce. Dítì leí na zádech na plence nebo na pøedloktí vyetøujícího lékaøe (obr. 92). Plenka se pod dítìtem podtrhne nebo se pøedloktí rychle pøiblíí k trupu vyetøujícího. Dítì má s malým zpodìním výraz úleku v oblièeji, extenduje horní konèetiny a pak je pomalu objímavým pohybem flektuje, jako by chtìlo obejmout velký pøedmìt. Pøi tom zaène plakat (obr. 93). Tento fenomén je po porodu dobøe výbavný a jestlie chybí, je to známka poruchy centrálního nervového systému. Moroova reakce vyhasíná v polovinì 2. trimenonu a její dalí pøetrvávání je naopak patologickým pøíznakem. Reakce byla rùznými autory modifikována. Známá modifikace je napø. podle Vojty (obr. 9497), který rychlý pohyb provádí ve vzduchu smìrem do strany a pozoruje pøedevím konèetiny, které jsou na svrchní stranì. Lesný prokázal Moroovu reakci podrádìním bøiní stìny novorozence, co je potud zvlátní, e nejde o podrádìní vestibulárního aparátu, který se vìtinou povauje za receptor, jen celý fenomén spoutí.
Obr. 92 Leí-li novorozenec na zádech v klidu, má mírnì flektované horní i dolní konèetiny. Ruce jsou sevøené do naznaèené pìsti.
Obr. 93 Moroova reakce: Pod klidnì leícím novorozencem podtrhneme podloku. Dítì se poleká, rozevøe pae, jako by chtìlo cosi obejmout, rozevøe dlanì a extenduje prsty, pokrèí dolní konèetiny, zakloní hlavu a zaène plakat.
134 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:26
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
139
Obr. 94 Vojtùv test na stanovení správného motorického vývoje: Z vertikální pozice se dítì pøeklopí na stranu. Vyetøující drí dítì za hrudník a pozoruje reakci konèetin, pøedevím konèetin svrchních. V první fázi od narození do pøiblinì 10 týdnù ivota je na horní svrchní konèetinì odpovìï podobná jako pøi Moroovì reakci abdukce v rameni, extenze v lokti, rozevøení dlanì. Dolní svrchní konèetina se flektuje v kyèli a koleni a noha jde do dorzální flexe a supinace, prstce se rozvírají do vìjíøe.
Obr. 95 Druhá fáze Vojtova testu, která navazuje plynule na pøedchozí období: Pøiblinì od 10 týdnù ivota dochází na horní i dolní svrchní konèetinì k aktivní flexi. Tato odpovìï pokraèuje do konce 2. trimenonu.
135 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:26
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
140
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 96 Tøetí fáze Vojtova testu se nazývá pøechodné stadium poèínají se uplatòovat obranné reflexy pádu a rovnováné reflexy.
Obr. 97 Poslední fáze Vojtova testu, která je charakteristická pro ètvrtý trimenon: Pøi pohybu se dítì snaí navrátit tìitì nad pomyslnou základnu. Horní i dolní svrchní konèetiny se extendují, hlava se snaí udret oèi v horizontální poloze. Ve vech ètyøech fázích vdy jednak srovnáme celkové zaostávání reakcí, jednak porovnáváme reakci pøi vychýlení doprava a doleva, zda je odpovìï pøiblinì stejná. Landauova reakce (obr. 98100). Dítì si poloíme na dlaò tak, aby se opíralo o pøechod mezi hrudníkem a bøichem. Novorozenci vlivem gravitace pøepadá hlava i konèetiny. Od konce 1. trimenonu se v této poloze zaène tonicky zvedat hlava, tonické napìtí krèního svalstva postupnì pøechází i na hrudní svalstvo a nakonec i na svalstvo bederní. Kdy dítìti tlakem ohneme hlavu smìrem k zemi, tonické napìtí extenzorových svalových skupin se zruí, tonus povolí. Landauova reakce mizí pozvolna od 2. trimenonu a dítì v horizontální poloze se zaèíná pohybovat volními pohyby.
136 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:27
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
141
Obr. 98 Reakce popsaná Landauem: Poloíme-li si dítì vodorovnì bøichem na dlaò, v 1. mìsíci ivota hlava mírnì poklesává, páteø je ohnutá do pasivní kyfózy a pae i dolní konèetiny jsou mírnì flektované.
Obr. 99 V dalí fázi Landauovy reakce mùeme pozorovat, jak se íje poèíná zvedat do extenze a do linie ramen a trup se poèíná extendovat a ke konci 1. trimenonu se extenze rozíøí a po støední torakální páteø. Bìhem 2. trimenonu se extenze rozíøí a ke torakolumbálnímu pøechodu a nìkdy dochází i k opistotonickému drení páteøe. Dolní konèetiny jsou flektované do pravého úhlu.
Obr. 100 V poslední fázi Landauova reakce od tøetího trimenonu mizí a dítì ji poène zaujímat volní hybnost vzhledem ke gravitaci a vnucené poloze.
137 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:27
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
142
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
V odborné literatuøe je popsána jetì celá øada dalích reakcí, které si podle své zkuenosti kadý odborník sám vybírá, zkouí a pøi stanovení diagnózy zvauje. Vìtinou se posuzuje, kolik reakcí a v jakém rozsahu se jeví jako patologické a kolik jako normální. Podle toho se pak rozhoduje, zda ordinovat léèebnou rehabilitaci a jakého typu. V nejútlejím vìku se jako nejlepí pohybová léèba v souèasné dobì jeví Vojtova metoda. V anglosaském svìtì stále pøevauje metoda manelù Bobathových, která je podle naeho soudu vhodnìjí a pozdìji, kdy ji dìti alespoò trochu spolupracují. Ve vìku pøedkolním a kolním je pak velmi dobrá metodika nebo spíe celý systém léèebných postupù, které zavádí profesor Tardieu. Ten klade dùraz na celkovou budoucí integraci dítìte do ivota.
5.4 Vojtova metoda reflexní lokomoce Jde o metodu, která je velmi dùmyslná a neurofyziologicky dobøe fundovaná, zamìøená pøedevím na dìti postiené dìtskou mozkovou obrnou. Ukázalo se, e je velmi uiteèná i u nìkterých ortopedických vad, které jsou zpùsobeny patným svalovým tahem, jako jsou kongenitální pedes vari, pedes equinovari, ale i idiopatická skolióza. V poslední dobì se zavádí Vojtova metoda také u osob dospìlých po náhlé mozkové pøíhodì.
Základem metody jsou dva pohybové prvky reflexní plazení a reflexní otáèení (obr. 101, 103 a 104). Otáèení z bøicha na záda a zpìt je souèástí normálního pohybového vývoje, zatímco reflexní plazení je arteficiální pohybový výcvik zaloený na reflexních podnìtech z tzv. spouových zón. Ve skuteènosti nejde o opravdovou lokomoci z místa na místo, ale o pøípravu základních souhybù trupu a koøenových èástí konèetin. Vojtova metoda vyuívá pohybových prvkù plazení, které poprvé do terapie zavedl Temple Fay (obr. 102), který upozornil, e plazení je vývojovým èlánkem lokomoce nejen u ivoèichù, ale i u èlovìka. Temple Fay zavedl plazení do léèebného programu, ale zkouel pohyby tak, e se dítì mìlo skuteènì plazit. Mezi plazením a lezením je podstatný rozdíl. Pøi plazení se prohýbá páteø do stran (viz obr. 101), a tím pøenáí vdy dvì ikmo proti sobì stojící konèetiny v malém èasovém posunu dopøedu. Jde vdy o jednu konèetinu pøední (u dítìte horní) a jednu zadní (u dítìte dolní), zatímco dvì zbylé konèetiny jsou opìrnými body (uívá se té výraz punctum fixum). U plazù, kteøí nemají nohy, jsou tìmito pevnými body ebra. Tìitì pøi plazení je velmi nízko nad základnou. Opìrné konèetiny nadzvednou trup, aby se bøicho netøelo o podloku, páteø se prohne do strany a na konvexní stranì se posouvá vpøed pøední konèetina a na stranì konkávní zadní konèetina. Obì opìrné konèetiny souèasnì té sunou celý trup mírnì dopøedu. V následujícím okamiku se úlohy konèetin vymìní.
138 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:27
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
143
Obr. 101 Plazení není skuteèná lidská lokomoce. Dítì zaujímá jen polohy a pohyby podobné plazení. Skuteèné plazení, jak je vidíme u plazù, se provádí tak, e se páteø prohýbá do stran a pøemísují se opìrné body, jak je uvedeno na obrázku. Dìti s hyperextenzí páteøe se samy nenauèí pohyby páteøe do stran, nebo se je nauèí jen nedokonale, co jim vadí ve vývoji motoriky. Lezení vyuívá konèetin tak, e se flektují v pletencích koøenových kloubù a odráejí výe poloený trup dopøedu. Pohyb tìitì znaènou mìrou pomáhá vyuívání kinetické energie.
139 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:27
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
144
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 102 Prvky plazení zavedl do pohybové terapie Temple Fay. Od dìtí vyadoval, aby se plazily tak, jak je uvedeno na obrázku: A homolaterální vzorec plazení, B zkøíený diagonální vzorec plazení
Obr. 103 Reflexní lokomoce, základní poloha plazení: Tøi schematické kontury ukazují, jaké pohyby dítì vykonává. Pøi pohybech se mu klade dùmyslným zpùsobem odpor, aby se aktivovaly ty svalové skupiny, které provádìjí ádoucí pohyb.
140 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:28
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
145
Obr. 104 Dítì pøipravené k terapii figury plazení
5.4.1 Praktické provádìní Vojtovy metody Výchozí polohou reflexní lokomoce (viz obr. 103) je leh na bøie s hlavou stoèenou k jedné stranì. Na stranì, kde je oblièej, nazýváme konèetiny oblièejovými a na stranì, kde je týl, konèetinami týlními. Na oblièejové stranì poloíme horní konèetinu v ramenním kloubu do abdukce a støední elevace a v loketním kloubu do flexe tak, aby se pøedloktí opíralo palmární plochou o podloku. Týlní horní konèetina je v pronaci v mírné addukci v ramenním kloubu a v mírné flexi v loketním kloubu. Pae se opírá dorzální plochou pøedloktí o podloku. Postavení konèetin mùeme pøirovnat k poloze, kterou by zaujímaly pøi plavání kraulem. Obì dolní konèetiny jsou v mírné zevní rotaci v kyèelních kloubech a v mírné flexi v kolenních kloubech. Vojta nepopisuje asymetrické postavení dolních konèetin, které by skuteèné plazení pøedpokládalo. Cvièení zaèíná na oblièejové horní konèetinì. Pøi tlaku na epicondylus medialis humeri, který je spoutìcím bodem, se stáhnou svalové skupiny pøedevím v koøenovém svalstvu pletence ramenního. Tím dosáhneme toho, e dítì má tendenci vzepøít se o loketní kloub, pøitáhnout trup asymetricky k oblièejové stranì ikmo dopøedu a vzhùru. Loket se stává pevným bodem (punctum fixum), ke kterému se upíná celý pohybový vzorec. Tím se mìní tradiènì pøijaté funkce jednotlivých svalù, je u dospìlé osoby pohybují horní konèetinou, která má svùj relativnì pevný bod v ramenním kloubu. Kontrakcí svalù m. pectoralis major a m. coracobrachialis a m. subscapularis dochází ke zdviení pletence ramenního do výe a tyto svaly mají pøechodnì charakter svalù antigravitaèních. Kontrakce svalù caput longum m. bicipitis brachii et m. deltoidei pøetahuje lopatku do strany a vzhùru a tím i celý trup, take se tìitì dítìte mírnì zvedá vzhùru a do strany. Celému souhybu klade fyzioterapeut odpor, aby se svalové kontrakce uskuteènily víceménì izometricky, jen s malým fázickým efektem. Tím se celý souhyb velice facilituje. Souèasnì pøi aktivaci pletence ramenního oblièejové strany dochází k aktivaci i ostatních svalù celého trupu, kde zvlátì dùleitá je asy-
141 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:28
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
146
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
metrická aktivita zádových svalù a pomalá rotace hlavy ke druhé stranì. Tento stah pomáhá pøekonat symetrické paravertebrální kontrakce, které dìti s dìtskou mozkovou obrnou nutí do opistotonického drení, v nìm je dítì doslova jakoby zakleto. Cvièením reflexní lokomoce se tento krunýø uvolní, co má zvlátì velký význam pro budoucí vzpøímený stoj a chùzi. Léèebnì-pohybový prvek pletence ramenního je ve Vojtovì metodì nejlépe rozpracovaný a je nejdùleitìjí pro budoucí správnou motoriku. Podobnì jako oblièejová horní konèetina se cvièí i dolní konèetina. Spouovou zónou je condylus medialis femoris. Pevným bodem (punctum fixum) je kolenní kloub. Pletenec pánevní se pøitahuje ke kyèelnímu kloubu, a tím se zvedá nad podloku. Hlavními svaly jsou zde m. glutaeus medius a m. iliopsoas. Pokud bychom vycházeli ze skuteèného plazení, pak by tuto funkci mìla vykonávat dolní konèetina na stranì týlní. Pøi cvièení dolní konèetiny se výraznì facilituje také m. tibialis anterior, který je u vìtiny dìtí s dìtskou mozkovou obrnou velmi slabý. Pøedpokládáme, e je to zpùsobeno zvýeným tonem (spasticitou) m. triceps surae, který nedovolí, aby se m. tibialis jako antagonista patøiènì uplatnil. Cvièením podle Vojty je mono dorzální flexi nohy a everzi (supinaci) dobøe facilitovat, co se nìkdy projeví klonem nohy. Klonus je zde pøíznivým pøíznakem, kterým se aktivují oba uvedené svaly souèasnì. V tomto cviku také tkví úspìch léèení Vojtovou metodou dìtí s vrozeným pes equinovarus. Cvièení týlních konèetin, jak horní, tak dolní, je ménì rozpracované a svým zpùsobem i ménì dùleité. Opìt je nutno poznamenat, e by to mìla být na dolní konèetinì strana opaèná, pokud bychom vycházeli ze schématu skuteèného plazení. Jde o pohyb, kterým konèetina pohybující se vpøed pøechází do dùleité pozice punctum fixum. I tyto konèetiny mají své spouové zóny. Na horní konèetinì je to na distálním konci radiálního okraje pøedloktí. Na dolní konèetinì je spouovou zónou tlak na zadní okraj paty. Reflexní otáèení (obr. 105) je facilitace pohybù, ke kterým zdravé dítì dospìje pøi ontogenetickém vývoji samo okolo 6. mìsíce extrauterinního ivota. Potud je to tedy pohyb výraznì odliný pøi srovnání s reflexním plazením. Vojta vyuívá pro reflexní otáèení spouových mechanismù (zón) tlakem na pokoku hrudníku ve støední èásti mylené èáry proloené prsní bradavkou a jdoucí v podélné ose tìla. Tlak je veden smìrem dolù a mírnì dopøedu (jako by se dítì mìlo postrèit). Hrudník zaène rotovat a s ním i hlava, dolní konèetiny se pøi tom flektují. Trup se zaène otáèet na bok, tìitì se pøenáí vzhùru, a se navodí labilní poloha, která umoní, e dítì se pøetoèí z boèní polohy na bøicho. Opìt se cvièí jen iniciální svalové kontrakce jednotlivých fází otáèení a fyzioterapeut souèasnì klade odpor tak, aby pacient co nejvíce pohyb vnímal a uvìdomoval si prostøednictvím proprioreceptorù napìtí pøísluných svalù.
142 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:28
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
147
Obr. 105 Reflexní lokomoce, otáèení ze zad na bøicho: Kontura dítìte ukazuje výchozí poklohu a místo, kde se tlakem na mamilární èáru zaène aktivovat rotaèní mechanismus. Èím závanìjí je postiení, tím více je tøeba facilitovat spouové zóny, popøípadì je tøeba vyuít více spouových zón. Vojta uvádí kromì hlavních spouových zón i èetné zóny vedlejí. Pokud se dítì samo nezaène správnì vzpøimovat, nedoporuèuje se pasivnì je posazovat nebo stavìt. Je to bezesporu dùleitá zásada, která vak má své hranice. Kdy se vzpøimování nedaøí ani pøi intenzivním cvièení a dítì je ji v pøedkolním nebo dokonce kolním vìku, pak se musíme o vzpøímení pokouet i pomocí pasivních mechanismù, rùzných technických pomùcek. Vojtova metoda vyaduje dobrou znalost celé novorozenecké a batolecí kineziologie. Fyzioterapeut vykolený ve Vojtovì metodì dobøe ví, kdy který sval, resp. svalová skupina, se má kontrahovat. Dále je dùleité, jak se dítì uchopí a jak se fixuje, aby se mohl správnì klást odpor vznikajícímu pohybu, a jak neádoucímu pohybu zabránit. Vojtovì metodice se vytýká, e je pøíli drastická, e dìti pøi cvièení pláèou, a proto mohou být pozdìji neurotické. Tato výtka je nesprávná. Ve skuteènosti dìti, které jsou více postiené a jsou i celkovì inertní, potøebují i silnìjí podnìty, aby se aktivovaly. Dítì musí být nìkdy stimulováno znaèným tlakem, aby se zaèalo motoricky projevovat. Tím je dána fyzioterapeutovi znalému této metodiky monost usmìròovat svalovou aktivitu, aby se co nejvíce podobala rozvoji pohybù zdravého dítìte a nepøipoutìla nadvládu vývojovì starých reflexních mechanismù. Tyto mechanismy jinak pohybový vývoj ovládají, brzdí nebo pøímo znemoòují. Metoda se má zkusit i u velmi tìkých pøípadù. Doporuèuje se léèení trvající alespoò jeden rok, ne jsme oprávnìni prohlásit pøípad za beznadìjný. Dìti lehèeji postiené nepotøebují vìtího nátlaku a pohyb se rozvíjí velmi dobøe i pøi malém drádìní spouových zón (obr. 106). Je to také dùkaz proti tvrzení nìkterých neurologù, e Vojtova metoda je
143 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:28
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
148
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
sice správným usmìròováním hybnosti, které je vak vyvoláno pocitem strachu, na nìj dítì reaguje generalizovanými pohyby, kterými chce nespecificky uniknout z fixaèního drení (startle reaction). Kdy Vojta zaèínal první pozorování pøevánì v lázních eleznice u Jièína, viml si, e dìti reagují skuteènými plazivými pohyby, drádí-li jejich pokoku ve zmínìných spouových zónách. lo o dìti lehèeji postiené a Vojta je tenkrát jetì nefacilitoval kladením odporu. To zavedl pozdìji, zvlátì kdy sám absolvoval kurz Kabatovy léèebné metody, který se konal v Praze v OÚNZ v Klimentské ulici. Kabat pouívá kladený odpor jako hlavní prvek jím navrené léèebné techniky.
Obr. 106 Dítì pøi reflexním otáèení ve druhé fázi pohybu, kdy se ji dostalo na bok. Ukázka míst, kde fyzioterapeut klade odpor. Pokud intenzivnì cvièíme asymetrické pohyby páteøe u dìtí s tìkým postiením, je tøeba respektovat zásadu, e se dítì nemá pasivnì vztyèovat ani posazovat. Mohli jsme pozorovat pøípad, kdy pøi pasivním posazování na vozík vznikla pomìrnì velmi rychle skolióza, kterou u dìtí s dìtskou mozkovou obrnou prakticky nevídáme. Výcvik asymetrických pohybù páteøe se zøejmì nemohl propojit s ontogeneticky vyími øídicími centry a vertikální pùsobení gravitace ovlivnilo postavení páteøe. Toto pozorování naopak opravòuje k optimismu pøi vyuívání Vojtovy metody pøi cvièení esenciálních skolióz a té do jisté míry podporuje jednu z mnoha teorií vzniku esenciální nebo idiopatické juvenilní skoliózy, která pøedpokládá, e jde o poruchu centrálních nervových regulaèních mechanismù. Je tøeba se jetì zmínit o projevech tzv. nadstavby Vojtovy metody, které byla vìnována øada pøednáek na XXII. konferenci o dìtské mozkové obrnì v roce 1993 v Zámostí u Jièína. Pøi intenzivní terapii Vojtovou metodou se pøi pouhém uvedení dítìte do cvièební polohy zaènou v ojedinìlých pøípadech spontánnì projevovat pohyby rùzného typu, které jinak dítì nesvede. Jde spíe o dìti starí. Souèasnì se referenti shodují v tom, e dítì je ve zvlátním netypickém stavu vìdomí. Domníváme se, e jde o zcela ojedinìlý mimovolní pohybový projev. Lze si pøedstavit nový druh
144 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:29
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
149
hybnosti, který vzniká z umìlé intenzivní periferní taktilní a proprioreceptivní aferentace. Normální zdravé dítì má spontánní pohybovou aktivitu vrozenou do vìku nìkolika mìsícù (v hrubých rysech a do 1 roku), která je zkrácenou fylogenetickou hybností uplatòovanou v lidské ontogenezi. Pak následuje ji smìs mimovolní a volní hybnosti. Pohyby vznikající za pouití vùle v mozkové kùøe (myelinizace pyramidové dráhy) vyuívají proprioreceptivní analýzy periferních struktur a postupnì vytváøejí pohybové vzory, které jsou zpoèátku neobratné, ale postupnì se automatizují. Korové pohyby jsou velmi variabilní, mají velké monosti výbìru, musí se na nì znaènì soustøedit pozornost, jsou neobratné a rychle vedou k únavì. Postupnì se tyto pohyby automatizují jako zakódovaný program, pøedevím v bazálních gangliích. K volnímu pohybu pak staèí jen nepatrný volní impulz, pohyb se rozbíhá, ani na nìj musíme myslit. U nadstavbových fenoménù pøi výcviku Vojtovou metodou nìkterým dìtem zøejmì chybí ona korová iniciativa, která navazuje na hybnost vrozenou. Kineziterapeut vkládá do dítìte pohybové vzory vzbuzené intenzivní periferní facilitací a mùe tak navázat na fylogenetické pohyby zcela umìlou pohybovou iniciativou, která obchází korovou oblast. Proto se dìti také pøi tìchto pohybech jeví jako v transu s omezeným stavem vigility. Vlastní diagnózu a ordinaci cvièení urèuje Vojta podle stupnì postiení pozorováním pohybové a tonusové odpovìdi dítìte. Pouívá k tomu, kromì ji na zaèátku uvedených reflexních mechanismù, jetì svou vlastní modifikaci trakce pøi ikmé poloze dítìte dreného ve vzduchu za hrudník, dále vis dítìte za nohy hlavou dolù podle Peipera a Isberta (obr. 107), vis dítìte v horizontální poloze za konèetiny jedné strany a koneènì vis dítìte hlavou dolù dreného za jednu nohu. Obì poslednì uvedené zkouky (obr. 108 a 109) jsou podle Collisové.
5.5 Metodika manelù Bobathových Karel Bobath byl lékaø velmi dobøe znalý neurofyziologie a Berta Bobathová byla fyzioterapeutka s ohromnou praxí a instinktem pro potøeby postieného dítìte. Bobath její práci vìdecky interpretoval. Metodu zaèali rozpracovávat od ètyøicátých let, kdy za války uprchli do Londýna. Metoda vychází z pøedpokladu (podobnì jako u Vojty, který na Bobathovy navazuje), e mnohé pohybové potíe dìtí s dìtskou mozkovou obrnou jsou zpùsobeny vlivem patologických tonusových reflexù a hlubokých íjových reflexù (obr. 110), které dítì nemùe pøekonat pro poruchu centrálního nervového systému, je vak vìtinou není hrubího morfologického rázu. Kdy se tyto reflexy podaøí utlumit, mùe se rozvinout normální motorika. Je tomu tak jen do urèité míry. Bobathovi rovnì co nejvíce vyuívají spolupráce rodièù, ale oproti metodì Vojtovì ji více pøedpokládají spolupráci dítìte. Je vak vyuitelná rovnì od zaèátku, jakmile je diagnóza stanovena.
145 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:29
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
150
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 107 Reakce dítìte popsaná Peiperem a Isbertem: Dítì se uchopí za obì dolní konèetiny a povìsí hlavou dolù. A V první fázi, pøiblinì do 2. mìsíce ivota, dítì reaguje objímacím pohybem jako pøi Moroovì reakci. B Mezi 3.5. mìsícem jsou pae mírnì vzpaené a tonizuje se zádové svalstvo a ke torakolumbálnímu pøechodu. C Ve tøetí fázi, mezi 6.8. mìsícem, jetì více svalový tonus zad postoupí a do lumbosakrálního pøechodu a pae jsou vzpaené. V dalích mìsících se ji poène uplatòovat volní hybnost a dítì má nìkdy tendenci vyplhat po vlastním tìle.
146 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:29
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
151
Obr. 108 Reakce dítìte popsaná Collisovou: A Dítì dríme hlavou dolù za jednu konèetinu. Na druhé volné konèetinì se od narození do druhého trimenonu objeví flexe v kyèli a koleni a dorzální flexe nohy. B Pozdìji je konèetina v kyèli ménì flektovaná a v koleni témìø extendovaná. Dùleité je srovnání reakce na jedné a druhé stranì. Dùleité pojmy pro metodu manelù Bobathových Technika drení a zacházení s dítìtem (anglicky handling, nìmecky Handhabung) uèí, jak dítì dret v rùzných polohách, kde se dítìte dotýkat a kde naopak ponechat volnost pohybu. Reflexní útlum (reflex inhibition) je pojem, který se v poslední dobì v metodice ji tolik nezdùrazòuje, ponìvad do jisté míry vyplývá z techniky drení, ale je na nìj nutno upozornit, ponìvad se v literatøe uvádí. Bobathovi ho zpoèátku velmi zdùrazòovali a je významný pro pochopení celé metodiky. Jde o to, e dítì zaujímá reflexnì vnucenou polohu a postavení konèetin, které nemùe samo pøekonat, a úsilím o pohyb vìtinou tuto patologickou situaci jetì akcentuje. Kdy dítìti uvedeme trup nebo jen konèetinu do urèité nové situace, kterou vak je tøeba znát a vìdìt, kdy a jak ji navodit, patologický tonus se zmírní nebo dokonce na chvíli zmizí. V takové situaci je pak mono pohyb provádìt lépe nebo i zcela normálnì (obr. 111). Klíèové body (anglicky key points) jsou proximálnì leící klouby a dále krk, pletence ramenní, pletence pánevní a postavení jednotlivých èástí trupu k sobì navzájem. Tapping (tento anglický výraz se pouívá i v èetinì) znamená rùzné formy pøeruovaného dotýkání a tlakového drádìní povrchových i hlubokých receptorù, které dítìti pomáhá, aby si uvìdomilo jednotlivé èásti trupu a konèetin. Kdy má dítì vykonat nìjaký pohyb, poklepává se povrch pokoky nad pøíslunými agonisty, dítì postrkuje konèetinu ádaným smìrem, vycházeje z koøenových kloubù. Nìkdy se tak faci-
147 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:29
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
152
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
lituje celý trup dítìte. Vechny uvedené prvky se bìhem cvièení, ale i bìhem zacházení s dítìtem prolínají a uèí se jak rodièe, tak vychovatelé.
Obr. 109 Reakce rovnì podle Collisové: Dítì dríme za horní a dolní konèetinu jedné strany. A V první fázi, pøiblinì do 2. mìsíce ivota, se volná horní konèetina projevuje jako pøi Moroovì reakci. B Ve 2. fázi dítìti umoníme, aby se dotklo podloky, a sledujeme, jak se vyvíjí opìrná reakce (plnì se objeví pøiblinì v 8. mìsíci ivota), kterou hodnotíme jako tøetí fázi C.
148 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:30
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
153
Obr. 110 Hluboké íjové reflexy u dítìte: Na stranì oblièejové se pøi rotaci hlavy do strany konèetiny extendují a na týlní stranì se flektují. Vdy, kdy s dítìtem zaèínáme cvièit, musíme je uvést do útlumové polohy (kterou je nutno nìkdy i dost sloitì najít) a ponechat monost pohybu jen té èásti tìla, kterou pak cvièíme a facilitujeme tahem, tlakem èi poklepáváním podle toho, co chceme, aby dítì vykonalo. Kadý správnì provedený pohyb je pro dítì záitkem, který mu v mozkové tkáni umoní proklestit nová synaptická spojení mezi jednotlivými neurony, aby se pohyb mohl zafixovat a aby byly postupnì pøekonány neádoucí vlivy niích nervových center. Za nejzávanìjí se povaují tonické reflexy mozkového kmene (vestibulární) a hluboké íjové reflexy. Cvièení respektuje ontogenetický vývoj. To znamená, e se cvièí v tìch polohách, které ji dítì pokud mono posturálnì zvládá, ani se provokuje patologická svalová aktivita. Naopak posturálnì nejistým pozicím a postojùm se vyhýbáme, abychom zbyteènì nefixovali pocity patologického pohybového stereotypu. Dùleité polohy, postoje a pohyby, které je nutno pøednostnì dítì uèit 1. kontrola hlavy 2. uchopování 3. reakce, které ovlivòují vztah jednotlivých èástí tìla k sobì navzájem 4. otáèení okolo tìlesné osy 5. rovnováné reakce a s nimi spojená kontrola tìla (poloha tìla ve vztahu k prostoru) Vechny tyto pohybové elementy se musí navzájem propojovat, aby se dítìti umonily bìné denní èinnosti.
149 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:30
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
154
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
150 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:30
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
155
Obr. 111 Vývojová øada podle manelù Bobathových (pohyby a polohy jsou zachyceny od nejjednoduích vlee a do vzpøímeného stoje): Dítì by mìlo postupnì zvládat jednu posturální situaci za druhou a souèasnì se nauèit pøekonávat patologický svalový tonus a neádoucí svalové kontrakce.
151 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:30
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
156
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Kontrola hlavy Normální dítì se posazuje z lehu na zádech tak, e pøedklání hlavu dopøedu a souèasnì se snaí extendovat horní konèetiny a pletence ramenní dostat co nejvíce vpøed, aby si pøedsunulo tìitì k okraji trupu. Dolní konèetiny se flektují v kloubech kyèelních a abdukují. Právì hlava bývá u dìtí postiených dìtskou mozkovou obrnou rigidnì zaklonìna, popøípadì i èásteènì stoèena k nìkteré stranì. Pøi pokusu o posazování se záklon spíe akcentuje. Dítìti pomáháme tak, e vezmeme jeho hlavu do dlaní (obr. 112), dríme ji za spánky a s co nejmení silou pomáháme hlavu pøedklánìt, ale souèasnì i dítì posazovat. Tlak na týlní krajinu by spíe facilitoval záklon hlavy. Pokud je dítì v lehu na bøie, bývá hlava pøedklonìna a pøedklon hlavy jak známo z hlubokých íjových reflexù navozuje zvýený tonus flexorù paí. Dítì se tedy nemùe vzepøít na pae. Opìtným uchopením hlavy za spánkovou krajinu hlavu zaèneme lehce zaklánìt a souèasnì zvedat do výe. Horní konèetiny se snáze extendují a dítì se dostane do pozice na vech ètyøech.
Obr. 112 Pøi posazování dítìte, které má sklon k opistotonickému drení hlavy, uchopíme hlavu z obou stran a pomalu ji pøedkláníme. Hlavu vak mùeme také stabilizovat pomocí zlepení stability pletencù ramenních. Dìti mají relativnì velkou hlavu, asi 1/4 celkové délky tìla, a tedy tìkou. Pokud jsou známky svalové hypotonie (která pozdìji pøechází ve spasticitu), pomùeme dítìti tak, e si je posadíme na klín oblièejem k sobì a uchopíme je za ramenní klouby, palce na hrudníku a lopatky tlaèíme co nejvíce dopøedu a mediálnì (ke støedu). Stabilizace pletencù ramenních tímto zpùsobem pomùe dítìti udret hlavu vzpøímenou.
152 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:30
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
157
Kdy má dítì hlavu v záklonu (opistotonu) a obì horní konèetiny ve flekèním postavení vedle hlavy, pomáháme ovládání hlavy následovnì. Dítì si posadíme na klín oblièejem k sobì. Uchopíme ho za loketní klouby a pozvolna horní konèetiny v loketních kloubech extendujeme za souèasné vìtí vnitøní rotace v ramenních kloubech. Dítì pocítí, e mùe hlavu volnì pøedklonit a vìtinou pøedklánìt i trup, ponìvad opistotonus se zmíròuje celkovì. Pokud má dítì hlavu v tonickém pøedklonu, pae bývají výraznì flektované, ale nikoliv podle hlavy, nýbr na hrudníku. Dítì si opìt posadíme na klín oblièejem k sobì, uchopíme pae za loketní klouby, pozvolna je extendujeme, ale provádíme zevní rotaci v ramenních kloubech. Dítì pocítí, e mùe hlavu volnì zaklánìt. Kdy si dítì posazujeme na klín, sledujeme, má-li dolní konèetiny v addukci a vnitøní rotaci v kyèelních kloubech, a pak si ho posadíme rozkroèmo. Pokud jsou dolní konèetiny neklidné, hyperkinetické, sevøeme je mezi stehna, aby byl sed jistý a klidný. Dítì na klínì je v pomìrnì stabilní pozici. Kdy se postaví, obtíe se stabilitou hlavy se mohou znovu objevit, ponìvad stoj je pomìrnì nestabilní pozicí. Proto musíme výe uvedená cvièení zopakovat, ale dítì stojí pøed námi vzpøímené. Uchopování Uchopování zaèíná nácvikem pøiblíení ruky k pøedmìtu, který má být uchopen. Mohou nastat dva problémy: spastické dítì nemùe paí pohnout, atetoidní dítì má pohybù nadbytek. Pohyb tedy musíme nacvièovat nejprve v ramenním a loketním kloubu, aby ruka k pøedmìtu dosáhla. Dítì má vìtinou horní konèetiny nebo jen jednu konèetinu (u hemiparetické formy dìtské mozkové obrny) v trojflekèním drení. Pae jsou buï v abdukci vedle hlavy, nebo na hrudi. Hlava má tendenci k záklonu v opistotonu, nebo k flexi. Sedící dítì uchopíme za loketní klouby tak, abychom mohli pae v loktech extendovat (obr. 113). Nae ruce spoèinou na kloubech dorzálnì, palce longitudinálnì na paích. Dále zaèneme pomalu rotovat pae v ramenních kloubech podle toho, jaký typ postiení dítìte ovlivòujeme. Pokud je hlava pøedklonìná (flektovaná) a pae flektované nebo pøímo zkøíené na hrudi, provádíme zevní rotaci v rameni. Pokud jde o záklon hlavy a flektované pae vedle hlavy, provádíme v rameni vnitøní rotaci. Kdy cítíme, e povolil chorobný svalový tonus, smìøujeme pai k pøedmìtu, který by mìlo dítì uchopit. Úchop nacvièujeme nejprve svrchu z pronaèního postavení, teprve pozdìji se pokouíme o úchop ze strany ze semisupinace. Supinaci pøedloktí vìtinou dìti postiené dìtskou mozkovou obrnou nesvedou ani po usilovném cvièení. Supinace je fylogeneticky velmi pokroèilý souhyb a není pro bìnou hybnost nezbytný. Problémem bývá rozevøení sevøené pìsti. Dìti mají prsty flektované pøes palec, v tzv. archepostavení. Extenzi prstù facilitujeme ji uvedeným extendováním loketního kloubu a abdukcí a elevací pae do krajní pozice v ramenním kloubu za souèasného uchopení ruky, jako kdy chceme nìkomu ruku podat. Ná palec tlaèí na høbet
153 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:31
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
158
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
ruky dítìte a nutí dlanì, aby se o sebe opøely a prsty zùstaly extendované. Flekèní drení v jakémkoliv kloubu se nikdy nesnaíme pøekonat silou a pùsobením na dva segmenty. Napøíklad flexi v loketním kloubu nebudeme odstraòovat tak, e bychom uchopili pai nad loketním kloubem a druhou rukou za pøedloktí a násilím loket extendovali nebo e bychom rozvírali sevøenou pìst dorzální flexí v zápìstí a natahováním prstù, které bychom dreli za poslední falangy. Nejene pohyb spíe vyvolá pravý opak toho, èeho chceme dosáhnout, ale vyvolává i bolest.
Obr. 113 Dítì pod nadvládou hlubokých íjových reflexù s anteflexí hlavy: Zevní rotací a extenzí paí pomùeme ovládnout pohyby hlavy. Reakce ovlivòující vzájemné vztahy tìla a konèetin Vzájemné vztahy tìla a konèetin nejvíce ovlivòuje poloha vestibulárního aparátu v trojrozmìrném prostoru, dále postavení hlavy ve vztahu k horním krèním obratlùm a úhel, ve kterém jsou konèetiny vzhledem k trupu v koøenových kloubech (klouby ramenní a kyèelní). Reflexní spojitosti a vzájemné vztahy tìchto jednotlivých prvkù jsou uvedeny v kapitole 2. Pøi praktickém provádìní pohybové léèby usilujeme o to, aby se zbyteènì neakcentovaly neádoucí svalové stahy a spasticita, které dítì omezují. Za velmi dùleité povaujeme vtípit si do pamìti, e dítì, které chceme zvednout do výky, nejprve symetricky posadíme a pøedkloníme mu trup tak, e dojde k flexi v kyèelních kloubech. Mnoho dìtí trpících dìtskou mozkovou obrnou má vlee spasticky extendované dolní konèetiny v kyèelních kloubech. Kdy pøi posazování dítìte cítíme extenèní odpor, snaíme se souèasnì pøedklonit dítìti hlavu a ramenní klouby sunout dopøedu. Pokud je dítì pøíli velké a tìké, pøekulíme ho nejdøíve na bok, abychom snáze dosáhli výe zmínìné pozice døíve, ne dítì zvedneme do výky. Podobnì kdy dítì pokládáme na podloku, dríme je v poloze vsedì. Pokud dítì neseme, nikdy ho nedríme v náruèí horizontálnì. Výjimkou mùe být pouze plaèící dítì, které chceme ukonejit, nebo pøipravujeme-li dítì ke spánku. Bìnì dítì neseme tak, aby mohlo paemi obejmout matèin krk a aby dolní konèetiny byly abdukované v kyèel-
154 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:31
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
159
ních kloubech a obepínaly matèin bok. Matka drí dítì jednou svou paí pod hýdìmi a druhou mu opírá o záda. Dítì v pokroèilejím vìku pak mùe matka nést na jedné pai, kterou drí dítì pod hýdìmi. Pro dítì je to velmi pøíjemná a vìtinou oblíbená pozice. Matka má vak znaènì pøetíenou oblast vlastní bederní páteøe, ponìvad zatíení je znaènì asymetrické. Dítì, které èasto otáèí hlavu k jedné stranì, na které také hùøe flektuje konèetiny, ponìvad jsou pod vlivem hlubokých íjových reflexù, je tøeba podle toho nést. Kdy dríme na boku zdravé dítì, pøirozenì se více flektuje dolní konèetina, která je ventrálnì. Postienému dítìti tak navozujeme situaci, ve které snáze ohne konèetinu v kyèli. Napøíklad kdy dítì otáèí èastìji hlavu doprava a pravé konèetiny mají tedy vìtí sklon k extenzi, nosí matka dítì na pravém boku, aby se pravá dolní konèetina ohnula s meními obtíemi. Doma dítì pøenáíme na kratí vzdálenost podle toho, zda má sklon k addukci nebo abdukci kyèelních kloubù. Matka nese dítì opøené zády o vlastní hrudník (obr. 114 a 115), take se dítì dívá dopøedu jako matka. Dolní konèetiny drí matka dítìti buï v addukci, nebo v abdukci. Spasticita se zmenuje, kdy v tomto drení dítìtem mírnì pohupujeme. Dìti, které mají obtíe s extendováním kyèelních kloubù, mívají vìtinou také pøedklonìnou hlavu, flektované pae a ohnutou páteø. Takové dìti se velmi dobøe uvolní, kdy je vezmeme na záda, dríme je za zápìstí a pohupujeme jimi nebo kdy dalí osoba drí dítì za pánev a prohýbá jeho páteø do lordózy.
Obr. 114 Noení a posazování dítìte se spasticitou adduktorù kyèelních kloubù
Obr. 115 Dítì s nepotlaèitelnými pohyby dolních konèetin pøi pøenáení a posazování
155 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:31
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
160
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Otáèení kolem tìlesné osy Zdravé dítì, jak ji bylo výe uvedeno u Vojtovy metody, se zaène samo obracet z bøicha na záda a naopak pøiblinì v pùl roce ivota. Bobathovi zavedli do pohybové terapie velké míèe a válce, které mohou pomoci pøi nácviku rotaèních pohybù trupu. Válce a míèe se dnes pouívají i k øadì jiných cvièení (napø. pøi uvolòování svalového napìtí u vertebrogenních syndromù). Chceme-li, aby se dítì nauèilo otáèet, poloíme ho na velký válec nebo míè a pomalu je vychylujeme k jedné stranì. Tímto posunem tìitì navodíme labilní polohu a zádové svaly mají tendenci reflexnì znovu polohu stabilizovat. Pletenec lopatkový i pletenec pánevní na výe poloené stranì usiluje o dosaení pùvodní horní polohy (obr. 116) a páteø se prohýbá v tom smìru (konkávnì). Pohyb pak provádíme i opaèným smìrem, nachýlením oblé Obr. 116 Aktivace správného plochy na druhou stranu. Kdybychom pohyb prosvalového tonu pomalým vychy- vádìli rychle, vyvoláme u dítìte panickou reakci lováním tìitì dítìte naklánì- a vyprovokujeme spíe obranný reflex pádu, který otáèení kolem osy naopak brání. Otáèení zaèním podloky neme nacvièovat na rovné podloce tak, e cvièitel stojí za dítìtem a zaène pomalu otáèet hlavu ke stranì, ke které se má dítì obrátit. Otáèení cvièíme nejprve z lehu na zádech do lehu na bøie. Vyuíváme tedy klíèového postavení krèní páteøe, která má mohutný facilitaèní vliv na rotaci osového orgánu. Pøi otáèení empiricky zjistíme, zda se pohyb nedaøí lépe pøi mírném pøedklonu nebo pøi mírném záklonu hlavy. Jde toti o èastou interferenci hlubokých íjových reflexù a tonických vestibulárních reflexù. Pøi vlivu hlubokých íjových reflexù navozuje pøedklonìná hlava reflexní flexi horních konèetin (obr. 117) a extenzi dolních konèetin. Otoèená hlava naopak vyvolává extenzi horních i dolních konèetin na oblièejové stranì. Extenze hlavy zpùsobí extenzi horních a flexi dolních konèetin pøedevím v kyèelních kloubech. Tonické vestibulární reflexy se uplatòují celkovým zvýením nebo sníením svalového tonu podle úhlu, který svírá rovina proloená ústy k horizontále. Jde o orientaci v trojrozmìrném gravitaèním poli. Nejvìtí tonus se projeví v ikmém lehu na zádech a naopak. Jestlie se tedy více èi ménì uplatòují nìkteré z uvedených reflexních mechanismù, má to velký vliv na sloitý pohyb otáèení a musíme si vyzkouet, do jaké pozice umístíme hlavu, ne jí zaèneme otáèet. Otáèení se nìkterému dítìti daøí lépe s pøedklonìnou hlavou a jinému se zaklonìnou, podle toho, jak se výe uvedené patologické reflexy uplatòují. Opakováním úspìného obratu z lehu na zádech na bøicho se patologické reflexy pomalu dostávají pod kontrolu volních pohybù. U mnoha dìtí se stává kritickým okamikem leh na boku, ponìvad
156 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:32
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
161
nedovedou podsunout konèetinu, na které leí, do nezbytného mírného zapaení, aby se mohl celý obrat uskuteènit. Vìtinou je to na té stranì, která je více postiená, tedy u hemiparetických forem. V takovém pøípadì nacvièujeme nejprve obrat pøes zdravou stranu, paretická konèetina je nahoøe. Teprve pozdìji cvièíme otáèení i pøes paretickou polovinu tìla. Nìkdy se musíme smíøit s tím, e se tento pohyb dítì nikdy nenauèí a bude se vdy obracet jedním smìrem. Dìti, které nemají problémy s flexí v ramenním kloubu (dovedou pai pøedpait), mohou v lehu na boku naopak snáze dosáhnout pøesunu tìitì (obr. 118) a obrátit se pøes paretickou konèetinu. Pletenec pánevní na zaèátku obratu musí umonit flexi v kyèelních kloubech a kdy je dítì na boku, kyèelní klouby extendovat. Toto by mìlo nastat ve chvíli, kdy se ji pletenec ramenní pøeklonil ve smìru otáèení pøes kritický nejvyí bod, ponìvad celý pohyb je do jisté míry pohybem roubovým, který zaèíná hlavou a konèí dolními konèetinami.
Obr. 117 Svalový tonus se buï zvyuje nebo sniuje podle toho, v jakém úhlu k horizontu je vestibulární aparát: Pokus byl proveden na decerebrovaném zvíøeti. Avak i u dìtí s dìtskou mozkovou obrnou pozorujeme, e dítì na ètyøech s pøedklonìnou hlavou má nízkou spasticitu a dítì vestoje v záklonu má spasticitu velmi vysokou.
Obr. 118 Otáèení z polohy na zádech pøes paretickou stranu do polohy na bøie podle manelù Bobathových. Druhá fáze, kdy je dítì ji na boku.
157 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:32
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
162
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Z uvedeného vyplývá, jak mnoho variací mùe nastat a jak musí být fyzioterapeut znalý základù neurofyziologie, aby mohl léèebný program správnì provádìt. Ze zkuenosti víme, e právì pøi otáèení je uiteèné kombinovat metodiku podle Vojty s metodikou Bobathových. Rovnováné reakce a s nimi spojená kontrola tìla (poloha tìla ve vztahu k prostoru)
Dítì leící zcela na rovinì nemá prakticky ádné problémy s rovnováhou, ale také se nemùe pøíli hýbat. Èím se dostává tìitì tìla výe nad podloku, tím je pohyb snazí, ale z hlediska rovnováhy nároènìjí. Napø. nejrychlejím pohybem vpøed je bìh nebo skok, který je velice nároèný na rovnováhu, ponìvad tìitì je velmi vysoko ve velmi labilní pozici. Dále je tøeba vysvìtlit vztah tìitì a základny, na kterou se tìitì promítá tìnicí.
Vlee na bøie má tìlo tìitì nízko nad velkou základnou v jejím pomyslném støedu. Kdy èlovìk stojí, je tìitì pøiblinì pøed promonturiem v malé pánvi a promítá se do základny, kterou tvoøí obrysy chodidel. Èím více jsme rozkroèeni, tím je základna vìtí a stoj jistìjí; èím více stoj zuujeme, cítíme, jak mnohem více drobných svalových kontrakcí se zapojuje, aby se rovnováha udrela. Vìtinou si ani neuvìdomujeme kontrakce drobných noních svalù, kdy si vak stoupneme na jednu nohu nebo dokonce jen na pièku, dochází pøímo k masovým vyrovnávacím svalovým stahùm. Jde o kontrakce, které jsou mimovolní, a pokud se èlovìk vìdomì nezabývá svou vlastní motorikou, jako napø. pøi baletu nebo artistických výkonech, nedovede je spontánnì uskuteènit. Kontrakce svalù nejsou vak jen v drobných noních svalech, ale v celém tìle. Je mono rozliit dva druhy reflexních pohybù: pohyby rovnováné, které usilují o udrení tìitì nad základnou, a pohyby obranné, bránící pádu. Tyto pohyby se objeví, kdy tìitì ji pøekroèilo mez, pøi které je nadìje, e se jeho projekce vrátí nad základnu. V takovém pøípadì organismus reaguje obrannými reflexy proti pádu. Konèetiny se vìtinou extendují tak, aby se chránil pøedevím oblièej, aby nedolo k vìtímu zranìní. Bobathovi pouívají tzv. vývojovou øadu podobnì jako jiné pohybové koly (viz obr. 111), ale byli jedni z prvních, kteøí ji systematicky zavedli v souvislosti s rovnovánými reakcemi a kontrolou tìla. Vývojová øada podle Bobathových zaèíná polohou na zádech s pokrèenými horními i dolními konèetinami. Jde o polohu, kterou zaujímá dítì v mateøském tìle. Pohyby pokraèují extendováním horních konèetin, pak dolních konèetin v kyèelních kloubech a flektováním v kloubech kolenních. Dalí poloha je ji na bøie a spoèívá v postupném zvedání hrudníku pøi opøení o flektované horní konèetiny (tzv. pasení høíbat). Z polohy na bøie se pøechází na stoj na vech ètyøech konèetinách, který je pøedpokladem lezení. Ve stoji na vech ètyøech dìti velmi obratnì vyuívají ji výe vzpomenutých válcù a míèù, které pomáhají nést hmotnost trupu, pokud konèetiny nejsou dost silné, nebo pomáhají pøekonat nepøíznivì rozloený svalový tonus. Dalí pozicí je sed na flektovaných dolních konèetinách a z nìho postupný vztyk s dopomocí, který je souèasnì provázen nácvikem sedu na hýdích se sputìnými dolními konèetinami pøes okraj stolu nebo idle. Uvedené po-
158 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:32
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
163
lohy a pozice pøedpokládají kadá samostatný posturální výcvik, co znamená, e jsou prostorovì zajitìny pøimìøenými svalovými kontrakcemi.
5.6 Metodika profesora Tardieu Tardieu se vìnoval dìtem od tøí let, tedy dìtem, které ji absolvovaly nìkterou reflexní terapii. Postiení dìtí rozdìloval na infirmité motrice cérébrale (IMC) a encephalopathie (EP) a podle toho zaujímal k léèení odliný pøístup. Dìti s IMC jsou vzdìlavatelné, aktivnì zaèlenitelné do ivota, zatímco dìti s EP mají kombinovanou vadu a mají natolik postiený intelekt, e by jejich intenzivní terapie byla neúèinná a dìti by se spíe trápily. S tímto názorem lze hodnì polemizovat, ale praktické výsledky jeho pøístupu jsou po letech velmi povzbudivé a realistické. Z uvedeného vyplývá, e dítìti byla vìnována pozornost pøedevím po stránce intelektové. Po zjitìní základní anamnézy je provádìno podrobné vyetøení psychologické, které Tardieu odvozuje od Gesella a Amatrudy. Pokud se zjistí, e intelekt je tak nízký, e nadìje na integraci je minimální, zcela cílevìdomì se pozornost vìnuje rodièùm. Jde pøedevím o psychoterapii rodiny a instruktá, jak s dítìtem zacházet, aby byl co nejménì blokován rodinný ivot a dítì se pokud mono cítilo spokojenì. Prostøedí, ve kterém dítì ije, se vybaví technickými pomùckami (obr. 119), doporuèí se dostupné sociálnì-ekonomické podpory a v krajním pøípadì je doporuèena trvalá ústavní péèe. Oznaèení dítìte za postiené EP je moné jen po delí pozorovací lhùtì a opakovaném vyetøení, kdy je zjevné, e nejde o náhodné chování dítìte ve strachu nebo z únavy. Stanovení takové diagnózy vyaduje velký takt pøi jednání s rodièi. Rodièe si mohou snadno myslit, e jde o odmítnutí z pohodlnosti, a neberou v úvahu, e jejich dítì by bylo intenzivní terapií spíe trápeno. Tardieu zavedl do praxe tzv. faktorové hodnocení. Velmi peèlivì, bod za bodem, jsou hodnoceny jednotlivé faktory a podle zjitìných nedostatkù se jim vìnuje proporcionální pozornost. Je pravda, e úkolù bývá mnoho, a kdy se nepostaví správnì poøadí dùleitosti, je dítì snadno pøetìováno, protoe ve se do èasového prostoru nevejde nebo se naopak nìco dùleitého zapomene. Jde o následující faktory: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.
Etiologie Vyetøení inteligence Vyetøení chování Sociální faktor Úroveò kolního vzdìlání Funkèní vìk, stupeò sobìstaènosti, stoj a chùze Potíe pøi øeèi Sluch Zraková ostrost a pohyby bulbù Záchvaty a elektroencefalogram Celkový zdravotní stav (pøedevím rùzné dalí pøidruené choroby) Pøedchozí léèení a léèebné zákroky
159 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:33
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
164
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Obr. 119 Dítì s dìtskou mozkovou obrnou potøebuje ke své práci øadu technických pomùcek, musí mít monost nahradit rùzné funkce: napø. pøi psaní pouívá úst, nebo psacího stroje s ochrannou deskou nad klávesnicí, aby nezmáèklo více kláves souèasnì. Vyetøení motoriky 13. Bazální stav v úplném klidu 14. Kontrola motorických reakcí na podrádìní (excitaci) 15. Vliv intelektuální zátìe na bazální motoriku 16. Pasivní hybnost (napínací reflexy a základní svalová elasticita) 17. Diagnostika a vyhodnocení svalového oslabení (parézy) Zvlátní vyetøení horních konèetin 18. Dominance konèetin 19. Posturální postavení horních konèetin 20. Vyetøení hybnosti horních konèetin 21. Vyetøení gnózie 22. Trofický stav horních konèetin
160 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:33
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
165
Zvlátní vyetøení dolních konèetin, tìlesné osy a vyetøení vzpøimovacích a rovnováných schopností ve stoji 23. Vyetøení ortopedické 24. Vyetøení vlivu vývojovì starých reflexù na stoj a rovnováhu 25. Vzpøímený stoj 26. Chùze
Jde tedy o 26 hodnot, které mají v jednotlivých pøípadech rùznou závanost, ale vdy jsou sledovány spíe s pohledu rehabilitace zamìøené na budoucí integraci a co nejmení handicap. 1. Etiologie O tom, jak dolo k pokození mozku, bychom mìli vìdìt co nejvíce. Po porodu se jeví dítì s dìtskou mozkovou obrnou zdánlivì stejné jako dìti ostatní. Je vak ménì aktivní a inertní, patnì saje mléko z mateøského prsu, nìkdy se musí krmit umìle. Dítì mùe být ale naopak velmi pøedrádìné a plaètivé. Pøi vyetøování rùzných polohových reflexù (viz kap. 5.3) se zjistí poruchy svalového tonu, který ovlivòuje i fázické odpovìdi. Novorozenec vak nemá jetì parézy, ponìvad nemá volní hybnost. Zcela ojedinìle mùe pøi porodu dojít k poruení míchy. Pokud je porucha vìtí, dítì má od narození paraplegii. Podobnì je tomu u meningomyelokély, která je vak zøejmá z nálezu na páteøi. Poporodní parézou na horní konèetinì se také ihned projeví stlaèení brachiálního plexu, ale v tìchto pøípadech nejde o postiení mozkové tkánì. S odstupem nìkolika mìsícù ji mùeme posoudit vývojové zaostávání, které je buï celkové, nebo asymetrické, na nìkterých èástech trupu nebo konèetin, a vìtí budoucí obrny. Projevuje se pøetrváváním nìkterých vývojovì starých reflexù a chybìním pohybových schopností, které jsou pøíslunému vìku pøimìøené. Skuteèné parézy se zaènou objevovat okolo 6. mìsíce. Pohybová terapie se v tomto období více soustøeïuje na celkovou spasticitu nebo hypotonii s hyperkinezemi. Do tøí let, tj. do vìku, kdy se Tardieu zaèíná dìtské mozkové obrnì vìnovat, jsou ji parézy vyjádøené a klasický klinický obraz je jasný tak, jak ho známe z neurologické semiologie: a) spastický hemisyndrom, b) spastická diparéza, c) hyperkinetický syndrom (atetóza), d) hypotonický syndrom. Vechny uvedené syndromy se mohou navzájem kombinovat a pomìrnì vzácnì nacházíme klinicky vyhranìný nìkterý z výe uvedených klinických obrazù. Spastický hemisyndrom èi spastická hemiparéza je hemisferální postiení. Na horní konèetinì je typické flekèní drení. Pae je flektovaná v loketním kloubu a palmárnì flektovaná v zápìstí, co pøipomíná sloené ptaèí køídlo (obr. 120). Pøedloktí je v hyperpronaci, palec je addukován. Na pai a pøedloktí je spíe pøevaha flexorové spasticity, avak ruka a prsty jsou hypotonické, èasto zvlátního vzhledu. Mezi prvními a druhými interfalangeálními klouby 2.5. prstu jsou klouby v hyperextenzi, kte-
161 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:33
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
166
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
rou mùeme pasivnì zvýraznit tlakem na palmární stranu prstù. Ruka je souèasnì prakticky plegická. Pøi kadém pokusu o pohyb dochází k pohybu globálnímu, který vychází z ramenního kloubu. Pohybuje se pae i pøedloktí, ruka podle stupnì postiení reaguje úchopovým souhybem nebo se nepohybuje vùbec. Paretická horní konèetina je vdy také hypogenetická. Hypogeneze se projevuje i na trupovém svalstvu a èasto se vytváøí skolióza tvaru C, konkávní ke stranì parézy. Na dolní konèetinì se uplatòuje spasticita extenzorová a noha je v ekvinovarózním postavení. Ekvinovarózní postavení vyrovnává zkrácení konèetiny zpùsobené hemiparézou a nedochází k cirkumdukci, Obr. 120 Dítì s hemiparetickou která je typická pro hemiparézy vzniklé v doformou dìtské mozkové obrny drí spìlém vìku. Pohyby jak na horní, tak na dolní paretickou pai v trojflexi: Pøi ulek- konèetinì, ale i na trupovém svalstvu, bývají nutí nebo jiném vzruení se pae kromì spasticity rueny té, by i jen naznaèeabdukuje a èásteènì extenduje, co nì, dyskinezemi. Není vzácností, e jsou postieny obì hemisféry mozku a pak vzniká bilatepøipomíná ptaèí køídlo. rální hemiparéza. Mùeme té hovoøit o kvadruparéze, ale název bilaterální hemiparéza je výstinìjí, ponìvad odliuje diparézu s postiením i horních konèetin, jak o tom pojednáváme dále. Spastická diparéza je zvlátì charakteristický syndrom, ponìvad mùe vznikat jen v dìtství. Vìková hranice jejího vzniku konèí pøiblinì obdobím, kdy dítì zaèíná chodit. Daleko nejvìtí èást takto postiených dìtí si vak pøináí obtíe ji z období perinatálního a velmi mnoho dìtí s diparetickou formou se narodí pøedèasnì. Jde tedy o nezralost nervového systému. Pro diparetickou formu jsou charakteristické flekèní pyramidové jevy (Rossolimo a Mendel-Bechtìrev). Podle Lesného je maximum patologickoanatomických zmìn v oblasti kmene. Dráhy pro horní a dolní konèetiny jsou v tìsné blízkosti a vlákna pro dolní konèetiny jsou na zevní stranì, a proto jsou zøejmì vulnerabilnìjí ne vlákna pro horní konèetiny, je probíhají od nich vnitønì. U mnohých dìtí s diparetickou formou nacházíme pøi podrobnìjím vyetøení lehký nález i na horních konèetinách. Nìkdy je nález tak výrazný, e jde o kvadruparézu, ale radìji hovoøíme o diparetické formì dìtské mozkové obrny s postiením i horních konèetin. Charakteristická je pro nì tzv. nùkovitá chùze (obr. 121). Je zpùsobena znaènou spasticitou adduktorù a vnitøních rotátorù dolních konèetin. Pokud tyto dìti chodí, mají výraznou hrudní kyfózu. Tardieu se pokusil definovat samostatný typ diparetické formy v souvislosti s pøedèasným porodem. Tato nezralost je èasto provázena strabismem, zhoreným vnímáním vysokých tónù, zvlátním druhem napína-
162 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:33
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
167
cích reflexù na m. triceps surae a nedostateèným vývinem èasoprostorového vnímání. To se projevuje pøi øazení hlásek, které má dítì v nìjakém slovì opakovat (napø. revolver vysloví levorver). Hyperkinetický syndrom (atetóza) je typický syndrom perinatálního období, který v pozdìjím vìku ji nemùe vzniknout. Pokud se objeví extrapyramidové hyperkineze pozdìji, mají zcela odliný charakter. Tyto dìti mají rùzné druhy nepotlaèitelných pohybù, velmi èasto dobrou inteligenci a velmi èasto poruchy sluchu. Na vzniku se podílí poporodní loutenka. Zvlátì tìké postiení zpùsobuje inkompatibilita Rh-faktoru. (Ne- Obr. 121 Diparetická forma dìtské pøítomnost Rh-faktoru u matky vyvolává tvor- mozkové obrny. Dítì pøi chùzi pøekøiuje dolní konèetiny, co se nazýbu protilátek v krvi proti Rh-faktoru dítìte, vá nùková chùze. které je zdìdilo od Rh-pozitivního otce. Toto nebezpeèí je dnes ji dostateènì známé a v pøípadì nutnosti se provádí vèasná exsangvinaèní léèba.) Po porodu se mìní systém krevního zásobení a dítì má velmi èasto ikterus, i kdy nejde vdy jen o Rh-inkompatibilitu. Není jetì dostateènì vybudována hematoencefalická bariéra a luèová barviva mohou pronikat do mozkové tkánì, kde pokozují pøedevím bazální ganglia a z nich nejvíce nc. caudatus. Hypotonický syndrom je samostatným typem onemocnìní, ale jeho výklad není jednoznaèný. Nìkdy jde zjevnì o poruchu mozeèkovou, která se postupnì do znaèné míry kompenzuje a v klinickém obraze pak zùstávají rezidua nìkterého z výe uvedených klinických obrazù. Nìkdy hypotonická forma pøechází pozdìji spíe v hypertonus a èasto bývá provázena znaèným sníením intelektu. 2. Vyetøení inteligence Psychologickému vyetøení pøikládá Tardieu velký význam. Jakmile dítì vstoupí do vyetøovny, poádá se matka, aby si vzala dítì na klín, aby mìlo pocit bezpeèí, ale aby slovnì nezasahovala do vyetøení. Rodièe mají strach jako dítì a mají sklon stále nìjak projevy dítìte vysvìtlovat nebo omlouvat. Musí se jim to opakovanì pøipomenout, e tím nemohou vyetøení pøíznivì ovlivnit. Kdy se rodièe ponechají dlouze vykládat své názory, zaène dítì spíe plakat a je neklidné a vyetøení se pak nemùe uskuteènit. Názory rodièù vyslechneme a po vlastním vyetøení, nejlépe ji bez pøítomnosti dítìte. Je uiteèné, kdy se první orientaèní vyetøení provede co nejjednoduími metodami, aby se získala základní informace o pøibliné úrovni dítìte. Podrobná vyetøení se provedou pozdìji, a se dítì více seznámí s prostøedím. Po-
163 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:34
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
168
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
drobná vyetøení by mìl provádìt psycholog specializovaný na dìtskou mozkovou obrnu (podle Tardieu infirmité motrice cérébrale). Tardieu úzce spolupracoval s profesorem Tabarym, který je rovnì neurolog, ale i výborný znalec psychologie pokozeného dìtského mozku, ji rozvinul v samostatný subsystém psychologie. Význam inteligenèního kvocientu povauje Tardieu za klíè k urèení, zda jde o poruchu vhodnou k dalí reedukaci. Je si vìdom vech výhrad k mìøení inteligenèního kvocientu. Vyetøuje se opakovanì a rùznými testy, ne se vysloví závìreèné rozhodnutí, zvlátì pokud se vyetøení ukazuje jako nepøíznivé. Monosti dìtského mozku kompenzovat morfologicky znièenou tkáò vyadují opakování vyetøení po èasovém odstupu alespoò pùl roku. Pokud vyetøení ukáe, e reedukace není nadìjná, vychází Tardieu z ji výe uvedené rozvahy, e by dítì mìlo ít v laskavém prostøedí a mìlo by se uèit základním úkonùm denního ivota, aby bylo v mezích moností sobìstaèné. Bude v prostøedí podobnì postiených dìtí a nebude u nìj zbyteènì vznikat pocit inferiority. Nebude se od nìj vyadovat vzdìlání. Kdy se nerespektuje tento základní pøedpoklad, není program vyhovující ani pro jeden typ postiení a strádají vichni. ádná spoleènost není tak bohatá, aby si to mohla dovolit. Nejtìí situace nastává, kdy se takové rozhodnutí musí øíci rodièùm. Nesmí se etøit èasem a je nutné taktnì ve do podrobností vysvìtlit a navrhnout i dalí øeení, resp. ústav, který se dítìte ujme. O diagnóze, zda jde o infirmité motrice cérébrale nebo o encefalopatii, tedy rozhoduje hodnocení inteligenèního kvocientu, který má být pøinejmením normální nebo nadprùmìrný (hodnoceno zkueným psychologem). Ten po pobytu dítìte v diagnostickém centru umí odeèíst, co pøichází na vrub onemocnìní a co je nenávratnì postieno. U nás bychom pouili pojmy dítì vzdìlavatelné a nevzdìlavatelné, co se vìtinou váe na pedagogickou rehabilitaci, ale nikoliv na ucelenou rehabilitaci, zvlátì kdy zaèátek je ji v pøedkolním vìku. Tato rozhodnutí èiní Tardieu ve vìku kolem 3. roku ivota. 3. Vyetøení chování Chování dítìte je èásteènì ovlivnìno poruchou mozkové tkánì, ale pøedevím výchovou. Rozlièný výchovný pøístup rùzných èlenù rodiny, pøísný, rozmazlující, citovì chladný nebo naopak citovì exaltovaný, mùe nepøíznivì ovlivnit celý rehabilitaèní proces. Témìø ztracené jsou dìti, kterým se rozpadla rodina a jejich výchova se odehrává pouze v ústavním prostøedí. Pøi vyetøení se hodnotí: iniciativa, která se mùe projevovat úplnou abulií a útlumem pøes pøirozenou èinorodost a po eretický neklid, dále strach z okolního neznámého prostøedí, nedostek koncentrace, nedostatek návaznosti v jednotlivých èinnostech. Kadý faktor se hodnotí stupnicí od 0 do 4. Hodnocení provede lékaø pøi vyetøení a pøi konferenci o dítìti slouí jako doplòující poznatek k vyetøení psychologem. 4. Sociální faktor Základní údaje o sociální situaci dítìte bývají uvedeny ve zdravotní dokumentaci, ale je nutné podrobit je urèité analýze. Sociální diagnóza v dìtském vìku má své zvlá-
164 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:34
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
169
tnosti. Dítì je mnohem více závislé na spoleèenství dospìlých, není samostatné, nemùe o sobì rozhodovat. Zaèínáme rozborem postoje rodièù k onemocnìní: 1. Jak dalece jsou rodièe ochotni pøizpùsobit svùj ivot dítìti? Znaènou pøekákou bývá vzdálenost od léèebného centra. Po krátkém diagnostickém pobytu je nejlepí, kdy dítì mùe být v léèebném centru jako ve stacionáøi, aby mohlo být kadý den pøiváeno a odváeno. Rodina se nìkdy musí pøestìhovat, potøebuje automobil, pøídìl benzinu, úpravu bytu. V centru pøi sociálním rozboru situace dostanou rodièe informace, jak takové vìci zaøídit. Pokud rodièe bydlí ve vìtí vzdálenosti, je nezbytné, aby alespoò co nejèastìji za dítìtem dojídìli a aby si ho èasto brali domù. I k tomu vìtinou potøebují finanèní podporu. 2. Dále zjiujeme postoj rodièù k dítìti: zda jde o dítì chtìné èi nechtìné, a jak se popøípadì postoj zmìnil, kdy rodièe zjistili, e jejich dítì je nemocné. Centrum musí uèinit ve, aby existenci rodiny podpoøilo, aby nedolo k jejímu rozpadu a pøedevím aby rozpad nebyl motivován nemocným dítìtem. Dítì vycítí, kdy je neádoucí, upadá do deprese, která se projeví pøedevím nezájmem o intenzivní léèebný program. Rodièùm, kteøí vytváøejí sociální zázemí, vìnujeme pravidelnì dostatek èasu, abychom se dozvìdìli pokud mono ve dùleité, co se dítìte týká, a abychom pøedcházeli pøípadným nedorozumìním. Bohuel není vzácností, e dítì se stává pøedmìtem sporù a nakonec i rozpadu rodiny. V takové situaci nelze nic s jistotou doporuèit a lékaø, psycholog, sociální pracovnice a vichni odborníci z rehabilitaèního týmu, kteøí se o dítì starají, musí vzájemnì situaci znát a v psychoterapeutickém pùsobení postupovat pøiblinì stejnì. Dítì samo je jako seizmograf a kadé otøesy v rodinì se okamitì projeví ve zhorené úèasti na rehabilitaèním programu. Samostatným problémem je oputìné dítì. Nìkdy je oputìní dítìte i koncem nadìje na úspìnou rehabilitaci. Pokud se zavèas nenajde náhradní citové prostøedí, dítì upadá do apatie. Rehabilitaèní program je nároèný a v mnoha smìrech pro dítì nepøíjemný. Dítì je ochotné snáet i znaèné útrapy, pokud si to pøeje nìkdo, koho má rádo, a dìlá to pro nìj, nikoliv pro sebe, protoe z toho nemá rozum. Velmi dobøe èasto nahrazuje rodièe generace jejich rodièù babièka a dìdeèek. Sociální situaci vyhodnocuje Tardieu rovnì ètyøbodovou stupnicí a doporuèuje, aby si ji vytvoøilo kadé centrum samostatnì, podle vlastních zkueností, teritoriálních podmínek a typu klientely. 5. Úroveò kolního vzdìlání kola, která pøedstavuje pedagogickou rehabilitaci, nabývá na významu s pøibývajícím vìkem. Pohybový výcvik v léèebné rehabilitaci se nejvíce uplatòuje v pøedkolním vìku. Jakmile dítì dosáhne takové duevní zralosti, e mùe zaèít navtìvovat kolní výuku, musíme léèebnou rehabilitaci pøimìøenì omezit, abychom dítì nepøetìovali pøíli rozsáhlým programem, který by je stresoval. Vhodnou pøípravou na
165 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:34
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
170
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
kolní docházku je mateøská kola pøizpùsobená dìtem s dìtskou mozkovou obrnou. Tardieu doporuèuje, aby dìti vstupovaly do mateøské koly po dosaení mentálního vìku 6 rokù, tedy vìku, který z pohledu kalendáøního vìku je ve vìtinì zemí ji vìkem, kdy dìti vstupují do koly. Kdy má dítì pøedpoklady budoucí dobré integrace, nemá se chvátat se kolním vzdìláním a je lépe i tøídy opakovat, aby se mohl celý rehabilitaèní program vejít do denního rozvrhu. Kadé mozkové pokození mùe zpùsobit, e se dítì jednotlivým pøedmìtùm uèí s velmi rozlièným úspìchem. Je to bìné i u zdravých dìtí, ale v pøípadì dìtské mozkové obrny je to mnohem výraznìjí. Proto musí být kola zcela pøizpùsobena individuální výuce a musí jednotlivým dìtem vycházet vstøíc. kola by mìla být jen pro dìti s dìtskou mozkovou obrnou a nikoliv pro rùzná onemocnìní pohybového aparátu vèetnì dìtské mozkové obrny. Jen v takové kole bude mono intenzivnì vyuít vech intelektových schopností jednotlivých dìtí. 6. Funkèní vìk, stupeò sobìstaènosti, stoj a chùze Funkèní vìk je velmi dùleitý z praktického hlediska. Urèuje, které bìné denní èinnosti je dítì schopné vykonávat, v èem potøebuje pomoci a jak èinnost nacvièovat. Mono té øíci, e je to mìøení osobní nezávislosti, resp. závislosti (disability). Dále je z toho mono odhadovat, jaké nezávislosti asi dosáhne v dospìlosti, i kdy ta se v jednotlivých pøípadech znaènì lií. Funkèní vìk ovlivòuje více faktorù: IQ, zpùsob výchovy, kolní vzdìlání, emoèní zralost a pøedevím výcvik sebeobsluhy v rámci léèebné rehabilitace. Struènì øeèeno, vìdìt, jak to dìlat, a chtít to dìlat (savoir faire et vouloir). Tardieu sestavil funkèní vìk podle rùzných testù, které vycházejí pøevánì z prací Gesella a Amatrudy a z vlastního pozorování. Jde o nejrùznìjí údaje, pøi kterých se porovnává, zda se dítì dovede v dané situaci nebo úkolu chovat jako dítì prùmìrnì zdravé, nebo jak dalece je opodìné a v èem opodìní spoèívá. Mùe to být neobratnost, spasticita, nepotlaèitelné pohyby, ale i jiná porucha. 3 mìsíce: 4 mìsíce: 5 mìsícù: 6 mìsícù: 7 mìsícù:
vsedì udrí hlavu; vlee na bøie se opírá o pøedloktí vlee na bøie se opírá o lokty posazuje se pøi tahu za ruce; vsedì drí hlavu stabilnì vsedì s oporou zad drí trup vzpøímenì vlee na zádech zvedá hlavu; pøevaluje se z bøicha na záda, ale také ze zad na bøicho; sedí ji nìkolik sekund bez opory 8 mìsícù: toèí se dokola na bøie 9 mìsícù: sedí delí dobu na zemi, dolní konèetiny nataené; sedí na zemi, pøevalí se a udrí se vestoje nìkolik sekund, kdy je dreno za ruce; stojí u opìry; sedá si jako zajíc a vpøímí se na kolena, ruce opøené o idli 10 mìsícù: opírá se o zábradlí bøichem nebo zády; sedí na okraji stolu za dohledu; samo se postaví, kdy se drí pevné opìry; stojí samo opøeno proti zdi; jde v chodítku nebo kdy se opírá o idli
166 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:34
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
171
11 mìsícù: z lehu se posadí jen s oporou o podlahu; vsedì se otáèí dokola; dìlá úkroky do stran, kdy se opírá o zeï; jde, kdy se drí za obì ruce 12 mìsícù: jde, kdy se drí za jednu ruku; sedí na okraji stolu bez dohledu; leze po ètyøech 13 mìsícù: vzpøímí se a stojí nìkolik sekund bez opory 15 mìsícù: uèiní nìkolik krokù bez opory 18 mìsícù: upadne jen zøídka; dovede udìlat dva kroky dozadu; zastaví se pøed pøekákou nebo na povel; umí se postavit, ani se opírá o zem; topornì bìí; vyleze na idli pro dospìlé a vyleze na postel i sleze z postele 21 mìsícù: dovede jít po klikaté èáøe; jde se schodù, kdy se drí za ruku, nebo jde do schodù se zábradlím; sedne si na bobek; chodí po nerovném terénu 24 mìsícù: dobøe bìhá; po schodech stoupá bez opory i po schodech sestupuje bez opory; stoupá po ikmé ploe, sestupuje po ikmé ploe; umí upadnout dopøedu; umí nakroèit na chodník 30 mìsícù: umí sejít z chodníku; skáèe sounomo 3 roky: umí otevøít dveøe, projít a za sebou zavøít; jde po schodech a støídá nohy; jezdí na tøíkolce; nastoupí do auta a vystoupí z nìj 4 roky: stojí nìkolik sekund na jedné noze 5 rokù: skáèe po jedné noze; dovede pøejít ménì frekventovanou ulici 6 rokù: je schopno samo nastoupit do autobusu; jede na bicyklu bez stabilizaèních koleèek 7 rokù: vystupuje samo z autobusu 8 rokù: dovede pøejít i frekventovanou ulici Podle uvedeného vývoje motoriky mùem posoudit, v jakém stadiu se vyetøované dítì nachází a co je nutno cvièit. Velký poèet dìtí s dìtskou mozkovou obrnou se nikdy nedostane pøes vývojovou hranici 3 rokù. Kdy vyetøujeme disabilitu lokomoce, je velmi uiteèné znát výe uvedený pøehled. Napøíklad zjiujeme, zda dítì dovede skákat sounomo, co rychle informuje o tom, e jeho zralost dosáhla 2,5 roku; kdy jde do schodù a pravidelnì støídá levou a pravou dolní konèetinu, vývojová lokomoèní zralost dosáhla pøiblinì 3 rokù; stoj na jedné noze svìdèí pro 4 roky; skákání po jedné noze je zralost 5 rokù apod. U hemiparetických nebo asymetricky postiených dìtí musíme vyetøovat vývojové funkce pro kadou polovinu tìla zvlá. Hemiparetická dolní konèetina se vìtinou nedostane pøes tøetí rok zralosti. Zkusíme, zda dítì dovede na postiené noze stát nìkolik sekund (bez opory rukou). Pokud ano, zkouíme skákání po jedné noze, co je ji zralost 5 rokù a svìdèí o nepatrném postiení. Naopak mùeme tím i èasovì omezit nároèné reflexní pohybové techniky. Jestlie dítì dosáhne vývojového vìku 12 mìsícù, jsou reflexní pohybové terapie zbyteèné a je nutno pokraèovat jinými metodami. Bohuel mnoho dìtí nikdy 12 mìsícù vývojového vìku nedosáhne, ale i tak mohou být v ivotì úspìné. Zvlátì osoby stiené atetózou, které mívají vysoké IQ, se dobøe zaèlení do aktivního ivota, ale jejich
167 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:34
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
172
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
lokomoèní schopnosti nepøekroèí 12 mìsícù vývojového vìku nebo nìkdy i ménì. Kdy se ji vývojový vìk nelepí, neboli dalí pokrok v lokomoci nelze oèekávat od léèebného tìlocviku pomocí rùzných reflexních metod (Vojtovou metodou, metodou Bobathových apod.), musíme se rozhodnout, co dál. Ponechat dítì v kvadrupedálním stadiu, lezoucí po ètyøech, je nebezpeèné, ponìvad se omezuje zorné pole a tím i duevní rozvoj. Posadit dítì do pojízdného køesla (vozíku pro invalidy) vede ke skuteèné invalidizaci. Dítì si na pasivní pohyb zvykne a nikdy se ji pøes tuto hranici pohybu nedostane. K vozíku se dnes zmìnil postoj, bohuel v této souvislosti spíe v neprospìch dítìte. Dìti se døíve vozíku obávaly, ponìvad byl symbolem bezmocnosti, dnení esteticky i funkènì krásnì provedené vozíky neodrazují a také celková spoleèenská atmosféra je docela jiná. Mnoho se zmìnilo Obr. 122 Nadkolenní dlaha: k lepímu, ale pøedèasné odsouzení k pohybu Dlahu mono uzavøít podkolenním na vozíku je velkou rehabilitaèní chybou. Nazámkem, èím se zmìní v pevnou opak se objevily velmi dobré koèárky urèené chùdu. Pøi sedu se kolenní kloub pro dìti s dìtskou mozkovou obrnou. Ty uvolní. pøedstavují pouze pomocnou lokomoci, která v dítìti nevyvolá pocit, e je pohyb vyøeen. Terapeuticky se pak musíme pokusit dítì vertikalizovat jako kvadrupeda. To znamená, e dítì se vzpøímí pomocí chodítek, berlí a dlah (obr. 122 a 123). K dlahám na dolní konèetiny bylo po rozvoji reflexních pohybových metod velmi mnoho výhrad. Je pravda, e dlahy vyvolávají nevhodnou aferentaci a vìtinou zvìtují spasticitu. Proto podobnì jako vozík nesmíme dlahy ordinovat pøedèasnì, ale kdy spontánní lokomoèní vývoj ji nepokraèuje a vzdálenost mezi funkèním a kalendáøním vìkem jen narùstá, pak je nutno opìrné dlahy na dolní konèetiny pøedepsat. Mnoho dìtí dá pøednost i velmi patné chùzi, ale ve vzpøímeném stoji, který jim dodává pocit lepího sebevìdomí. S pomocí technických pomùcek mùeme lokomoèní vývoj umìle zlepit. Vyuití technických pomùcek hodnotí Tardieu následovnì: Stojí vzpøímenì v dlouhých aparátech, které jsou blokované a na nohou má pøipevnìné lyové dlahy. Udìlá nìkolik krokù v dlouhých blokovaných aparátech s nohama pøipevnìnýma na lyových dlahách. Pøejde místnost za stejných podmínek jako v pøedchozí situaci.
168 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:35
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
173
Obr. 123 Podkolenní dlaha mùe být jednostranná (A) nebo oboustranná (B), podle velikosti svalového napìtí, které má korigovat. Stojí vzpøímenì s dlouhými aparáty, ale bez lyových dlah. Udìlá nìkolik krokù jako v pøedchozí situaci. Chodí v blokovaných aparátech. Stojí s odblokovanými aparáty (uvolnìnými odblokováním podkolenního zámku). Udìlá nìkolik krokù v odblokovaných aparátech. Chodí v odblokovaných aparátech. Stojí v krátkých aparátech (podkolenních). Udìlá nìkolik krokù v krátkých aparátech. Pøejde místnost v krátkých aparátech. Chodí s pomocí kozièek.
169 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:35
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
174
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Zde je nutno doplnit, e dítì nemùe témìø nikdy chodit v aparátech bez opory o kozièky nebo o berle. Jde vdy o pohyb kvadrupedální, zdokonalený vzepøením se na horní konèetiny (které jsou de facto ve funkci pøedních konèetin kvadrupeda). Aparáty jsou pøipevnìny tømeny k botì a mohou mít nastavitelný úhel v hlezenním kloubu, co nejlépe splòuje Perlsteinova dlaha. Ta ponechává volnost pohybu nohy smìrem do dorzální flexe, ale smìrem plantárním lze do extenze nohy úhel omezit a postupnì tak zmenovat ekvinovarózní postavení. Vznikem reflexních pohybových technik se jevily mechanické pomùcky jako obsoletní a jejich ordinace se povaovala za nemoderní. Nyní po letech se ukazuje, e vìtina dìtí, které se i pøi intenzivní reflexní terapii nevzpøímily, konèila pøedèasnì na vozíku. Chùze v aparátech je neohrabaná, namáhavá, bezesporu málo estetická, ale nutí dítì mnohem lépe rozvinout zbytky hybnosti ve vìku dokonèování rùstu ne pøedèasnì pøedepsaný vozík. Aparáty lze dnes zhotovit z mnohem lehèích materiálù, ne byly klasické ocelové dlahy. Lze tedy øíci, e dochází k urèité renesanci této jinak ji témìø oputìné techniky. Samozøejmì, e se nepodaøí kadé tìce postiené dítì nauèit chùzi v aparátech, jejich ordinace se musí zvaovat idividuálnì. Zcela se míjí úèinkem u tìích extrapyramidových poruch (atetózy). Dìti s atetózou mají potíe s udrením rovnováhy. Nejvìtí obtíe mají pøi zaèátku chùze a pøi zastavení. Nejlépe se jim jde, kdy mohou jít hodnì rychle, témìø bìet (jako kdy jedeme na kole). Hry 20 týdnù: 24 týdnù: 28 týdnù: 40 týdnù: 48 týdnù: 52 týdnù: 56 týdnù: 15 mìsícù: 18 mìsícù: 21 mìsícù: 24 mìsícù: 30 mìsícù: 3 roky: 3,5 roku: 4 roky:
uchopuje hraèku pravou i levou rukou pevnì drí hraèku pøedává si kostku z jedné ruky do druhé bere malý knoflík pravou i levou rukou uchopuje kostku a zase ji poutí (uvolòuje sevøení) veho se dotýká náruivì èmárá vloí malý knoflík do nádobky; pokouí se obracet stránky v kníce; vezme desetihaléø pravou i levou rukou obrací 2 a 3 stránky najednou; postaví vì ze 3 a 4 kostek postaví vì z 5 a 6 kostek postaví vì ze 6 a 7 kostek; obrací jednotlivé stránky; kreslí vertikální èáry; kreslí kruhové èáry; s velkou chutí naplòuje nádobku; roztírá plastelínu postaví vì z 8 kostek; kreslí horizontální èáry kreslí kruhy, èmárá èáry køíem; postaví vì z 9 kostek; zaèíná støihat; vybarvuje tìtcem; dìlá z plastelíny koláèe postaví vì z 10 kostek nakreslí ètverec; dìlá pøedmìty z plastelíny; vloí 10 knoflíkù do sklenièky za 25 sekund; dovede rovnì støihat
170 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:35
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
175
5 rokù: nakreslí trojúhelník 6 rokù: dovede øezat pilkou; zatluèe kladivem høebík; zaèíná ít velkou jehlou 7 rokù: umí rovnì øezat pilkou; nakreslí kosoètverec Hra a jí podobné èinnosti, pøi nich pouíváme rukou, je pøirozenou aktivitou dítìte, kterou mùeme pøirovnat k práci ve vìku dospìlém. Jde o hodnocení psychomotorických funkcí, na rozdíl od lokomoce, která je mnohem více automatizovaná. Vývoj hybnosti ruky ve spojitosti s hrou nás informuje o zralosti nebo pøípadné porue pyramidové dráhy pøísluné strany (hemisféry). Po narození je ruka nepodmínìnì nucena se sevøít po doteku dlanì (úchopový reflex Robinsonùv). Dítì nedovede spontánnì uchopit. Postupnì se úchopový reflex mìní v úchop volní, který je vak zpoèátku velmi tonický, dítì nedovede dobøe sevøenou dlaò otevøít a sevøený pøedmìt pustit. Dále dítì nedovede uchopit pøedmìt v semisupinaci a k pøedmìtu, který chce vzít do ruky, se ruka pøibliuje v pronaci, shora. Dítì nedovede uchopit petkou, náznak petky se objevuje a pøi zralosti ruky, která odpovídá 15 mìsícùm (vkládá knoflíky do nádobky a pomáhá pøi obracení stránek). Skuteènì obratnou petku zvládá dítì ve 2 letech (navlékání velkých korálù). Vechny uvedené hravé èinnosti nejsou vázané na dominanci ruky, jde o pouhou obratnost nebo neobratnost. Ji od dìtství dáváme pøednost jedné horní konèetinì, vìtinou pravé (dominantní praváctví), která dìlá sloitìjí pohyby druhá, subordinovaná, provádí spíe pohyby fixaèní. Nìkteré dìti vak dávají pøednost levé ruce (dominantní leváci) a koneènì velký poèet se postupnì pøizpùsobí pravoruké civilizaci a jako obratnìjí ruku si vycvièí ruku pravou. Skuteèná petrifikace dominance vzniká a v souvislosti s rozvojem druhosignální symboliky, kdy dítì zaèíná psát. Pokud vak jde o centrální poruchu, musíme peèlivì sledovat úroveò funkèního vývoje motoriky obou rukou a podle toho stanovit léèebný program ergoterapie, ale i pedagogické rehabilitace. Pokud jde o zøetelnou hemiparetickou formu dìtské mozkové obrny, není se co rozhodovat, která ruka bude dominantní, ale u diparetických forem nebo bilaterálních hemiparetických forem je funkèní diagnóza dùleitá. Rovnì atetózy bývají pøi stanovení rehabilitaèního programu èasto sloité, kdy máme stanovit výcvik dominance a uchopovacích funkcí. Výcvik písma bývá nìkdy nemoný, i kdy inteligence je velmi dobrá. V takovém pøípadì musíme brzy zaèít zkouet technické pomùcky. Jde o psací stroj nebo poèítaè, který zkouíme ovládat tyèkou pøipevnìnou na èelo, nebo kterou drí dítì v ústech. Nìkdy jsou hyperkinezemi ménì postieny dolní konèetiny, které také mohou pøevzít grafomotorickou funkci. Pøi psaní systémem klávesnicových písmen se vak význam lateralizace stírá a obì konèetiny se mohou na psaní podílet stejnou mìrou. Pøi pouívání pohybu hlavou na stisknutí kláves nelze o pravé a levé stranì hovoøit. O tom, jak je to v takovém pøípadì s dominancí hemisfér, nemáme ani dostatek informací.
171 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:35
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
176
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Oblékání a toaleta 15 mìsícù: ochotnì pomáhá 18 mìsícù: nasadí si èepici, rozepne si zdrhovadlo (zip) a pokouí se navléknout si ponoky i nasadit si støevíce 24 mìsícù: obouvá si støevíce, strká pai do rukávu; pokouí se umýt si ruce a osuit si je 30 mìsícù: èásteènì se svléká, natahuje si ponoky a obléká si koili 3 roky: pøi svlékání pomáhá svléknout si koili, popøípadì svetr; zaèíná se oblékat, rozepíná si støednì velké knoflíky; zapíná velké knoflíky na cvièném ètverci; roznìruje si boty roznìrovává cviènou obuv (pøipevnìnou); umyje si ruce a osuí si je; obléká panenku; pokud má ortézy (oblouèkový aparát), dovede si pøes nì navléknout spodní a svrchní odìv (kalhoty, sukni), obuje si ortopedickou obuv 4 roky: obléká se témìø samo; umyje a osuí si tìlo a ruce; èistí si kartáèkem zuby; nìruje tkanièky bot na cvièné pøipevnìné botì 4,5 roku: zanìruje si boty 5 rokù: obléká se samo, zapne si i mení knoflíky 6 rokù: zaèíná se èesat; udìlá jednoduchý uzel; dovede se vysmrkat; kartáèuje si vlasy 7 rokù: svede dvojitou klièku 9 rokù: vykoupe se samo Nácvik sebeobsluhy pøi oblékání a nácvik osobní hygieny je pøedmìtem ergoterapie. Nacvièuje se podle výe uvedené vývojové øady. Cvièí se na rùznì velkých pannách, na pøipevnìných velkých botách a kusech látky s rùznì velkými knoflíky a dírkami. Oblek nesmí být tìsný, naopak spíe o nìco vìtí. Oddìlenì se nacvièuje oblékání horní a dolní poloviny tìla, ponìvad kadá pøedstavuje jiný druh problémù. Vdy vycházíme z pøedpokladu, e první se obléká více postiená èást tìla nebo více paretické konèetiny. Oblékání spodní poloviny tìla zkouíme nejprve vlee na zádech, aby dítì mìlo co nejvìtí pocit jistoty. Za nejsloitìjí je nutno povaovat oblékání trièek a pulovrù pøes hlavu. Oblékání je vdy nároèné na rovnováhu a na rozsah pohybu v koøenových kloubech konèetin. Rovnováhu musíme cvièit, i kdy vìtinu fází oblékání provádíme vsedì a nebezpeèí upadnutí nehrozí. Avak pøi oblékání spodní poloviny tìla napø. na toaletì je nezbytné alespoò na chvíli se vzpøímit. Stolování 24 týdnù: dává si pøedmìty do úst 36 týdnù: jí samo suchary 12 mìsícù: jí pomocí prstù 18 mìsícù: bere álek do obou rukou; pøi poívání polévky se vìtinou znaènì zneèistí podobnì pøi pojídání kae 30 mìsícù: jí správnì polévku a kai, zaèíná pouívat vidlièku
172 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:35
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
177
3 roky: krmí se samo 4 roky: dává pøednost vidlièce 4,5 roku: dovede pít pomocí slámky; uchopí pohárek jednou rukou 5 rokù: krájí unku 5,5 roku: nalévá z láhve o objemu asi 90 cl 6 rokù: krájí jakékoliv maso Výivu v kojeneckém vìku zajiuje sací reflex. Kdy je sací reflex nedostateènì výbavný, musí se dítì ivit pasivnì kapátkem nebo parenterálnì, popøípadì nosní sondou, ale vdy jde o pøíznak závaného pokození. Jak dítì po narození sálo, je uvedeno v kadé porodní dokumentaci. Krmení pøechází na pasivní podávání potravy lièkou a teprve pøiblinì od 3 let pøedpokládáme, e duevnì normální dítì se zaèíná krmit samo. U dìtské mozkové obrny se objevuje mnoho pøekáek motorických i vegetativních (hypersalivace, chabý polykací reflex). Pøi ordinaci ergoterapie má program nácviku stolování významné postavení. Cvièíme zvlá poívání tekutin, kde mùeme zaøadit do tréninku pomìrnì velmi dobøe slouící technické pomùcky (kryté pohárky, hlubí a vìtí líce, pevné talíøe na polévku, servítky z umìlé hmoty s kapsou, do které se tekutina vyleje, ale nesmoèí at dítìte), a zvlá poívání pevných potravin. Za nejsloitìjí souèást stolování se povauje krájení masa, za nejjednoduí pojídání kaovité stravy lící. Cílem ergoterapie je dosáhnout co nejvyího kulturního standardu stolování. Handicap ve stolování je velkou pøekákou spoleèenské integrace. Sfinktery 15 mìsícù: èásteènì ovládá moèení, ovládá stolici; hlásí, kdy se pomoèilo 18 mìsícù: pøes den se nepomoèí 21 mìsícù: øekne si, kdy chce na noèník moèit 24 mìsícù: v noci se nepomoèí, kdy je jednou vysazeno na noèník; øekne si, kdy chce na stolici 3 roky: samo se pokouí jít na noèník nebo na klozet bez valného úspìchu; v noci se ji nepomoèí, i kdy není buzeno 4 roky: jde samo na klozet 5 rokù: je zcela nezávislé Vyprazdòování moèi a stolice je zajitìno vrozenými nepodmínìnými reflexy, které jsou u dìtí s dìtskou mozkovou obrnou v poøádku. Moè se hromadí v moèovém mìchýøi, který je uzavøen kruhovým svìraèem. V okamiku, kdy vznikne potøebné napìtí ve svalstvu mìchýøe, dojde k podrádìní, které zpùsobí kontrakci jeho svaloviny za souèasného uvolnìní kontrakce svìraèe moèové trubice a moè se proudem vyprázdní. Zcela analogický mechanismus pùsobí i v rektu pøi vyprazdòování stolice. V obou pøípadech jde o reflexní oblouk na spinální úrovni, který je zachován napø. pøi transverzální míní lézi, a lze ho vyuít v léèebné rehabilitaci pøi nácviku reflexního automatického vyprazdòování. Nepodmínìný reflex se uèí dítì ovládat, a to jednak
173 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:36
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
178
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
na úrovni diencefalické pod hladinou bdìlého stavu, ale nad hladinou bezvìdomí, jednak na úrovni frontálních lalokù. To znamená, e se èlovìk probudí, kdy spí a potøebuje vyprázdnit plný mìchýø nebo rektum. Ale i pøi lehkém bezvìdomí dochází snadno k mimovolnému odchodu moèi nebo stolice. Spojitost s frontálními laloky je známý syndrom gatismu u dospìlých osob. Pøi porue mozkové tkánì frontálních lalokù napø. nádorem, ale i pøi pokroèilejí ateroskleróze, dochází k zanedbávání kulturních návykù a lhostejnosti k osobní èistotì, k vyprazdòování moèi a stolice. Pomìrnì sloitý systém podmiòování a ovládání vyprazdòovacích mechanismù je u zdravého dítìte bìnì ukonèen kolem 5. roku ivota. Je pravdìpodobné, e souvisí se vznikem dlouhodobé pamìti. U mnoha dospìlých osob, kdy si snaí vybavit první vzpomínky z dìtství, jsou to právì vzpomínky z tohoto období a jsou èasto spojeny s nìjakým záitkem pøi vymìování. Vymìování má v dìtství mnohem vìtí emocionální význam. Dìti mají velmi èasto problémy s udrením moèi ve spánku, zvané enuresis nocturna. Jde vìtinou o poruchu spíe ve sféøe citové ne volní. Dìti s dìtskou mozkovou obrnou trpí citovými problémy a je tøeba na nì myslit. Noèní pomoèení se mùe èasto projevit pøi epileptickém záchvatu, který lze urèit elektroencefalograficky. Mnoho dìtí trpí epileptickými záchvaty pøevánì ve spánku. Dalím problémem nezávislosti v ovládání sfinkterù mùe být postiení motoriky. Dítì je pomalé a nemùe se dostateènì rychle dostat na klozet a svléknout se. Nìkteré dìti si nemohou pro parézy na horních konèetinách oèistit koneèník. V tìchto pøípadech nejde o nedokonalé ovládání sfinkterù, ale o pøekáky architektonicko-spoleèenského rázu. Pøi nácviku sebeobsluhy je nutno na tyto problémy myslet a pøedcházet jim správným obleèením, dostupností klozetu a ostatních hygienických zaøízení, jako je sprcha nebo bidet, kde se dítì mùe pøi neúspìchu bez problémù oèistit. Kadé dítì, které se uèí ovládat sfinktery, ale ovládání není jetì dostateènì pevné, se mùe zhorit pøi zmìnì prostøedí, kdy si hraje a je soustøedìno na zábavu nebo na zaèátku kolní docházky. S výcvikem zaèínáme, kdy mùe dítì sedìt. Pokud nejsou vzpøimovaèe dostateènì jisté, umístíme noèník do rohu místnosti, aby se dítì mohlo opøít. S vyprazdòováním stolice mají obtíe dìti, které nedovedou dobøe flektovat kyèelní klouby, nedovedou sedìt a nemohou ani uvolnit bøiní svalstvo, co vede k trvalé zácpì. Dítì máme posadit na noèník v hodinových intervalech a vysvìtlit mu, co od nìho oèekáváme. V té dobì si nemùe hrát s hraèkou nebo si prohlíet kníku. Noèník by mìl být z prùhledné hmoty, aby bylo vidìt, kdy se dítì vyprázdní, a nemuselo sedìt na noèníku zbyteènì dlouho. Dìti s dìtskou mozkovou obrnou mají èasto pøecitlivìlou pokoku, snadno se jim vytvoøí ekzém v perineální krajinì, kdy je pokoka déle vystavena drádìní moèí nebo stolicí. Urèitou prevencí proti drádìní moèí jsou vsakovací pleny. Drádìní pokoky vdy zhorují nepropustné kalhoty.
174 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:36
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
179
7. Potíe pøi øeèi Z pohledu integrace, a tedy skuteèné rehabilitace, je øeè èasto nejdùleitìjím zpùsobem zaèlenìní do spoleènosti. Lokomoci snáze nahradíme technickou pomùckou, v krajním pøípadì elektrickým vozíkem, ale øeè se napravuje mnohem hùøe. Naopak mnohé dìti s dìtskou mozkovou obrnou, které mají i relativnì dobrou lokomoèní schopnost a dobrou inteligenci, pokud mají poruchu øeèi, mohou se stát velkým rehabilitaèním problémem. Orientaènì si zjistíme stupeò obtíí, které dítì má pøi komunikaci s ostatními osobami: 0. Øeè je dobøe srozumitelná bez problémù. 1. Øeè je srozumitelná, ale odborník pozná, kde jsou poruchy. 2. Øeè je srozumitelná, ale porucha je evidentní. 3. Øeè je výraznì poruená a je srozumitelná jen pro osoby, které jsou s dítìtem v trvalém styku. 4. Øeè je nesrozumitelná i osobám dítìti blízkým. Ponìvad dìti s dìtskou mozkovou obrnou mají èasto postiené obì hemisféry a èásteènì i mozkový kmen, nacházíme v øeèi poruchy, které v dospìlosti nevznikají. Mozkové nervy jsou dostateènì zásobeny vlákny z obou hemisfér, take se jednostranná, i velká ztráta nervových vláken klinicky neprojeví, kromì horní vìtve n. facialis. V oblièeji a tedy i ve svalstvu mluvidel nevzniká hemiparéza jako na konèetinách. Toto pravidlo u dìtské mozkové obrny neplatí. Svalstvo mluvidel není plegické, ale èasto je znaènì slabé, pomalu reagující. Dále se objevují skuteèné fatické poruchy, které se vak projeví nikoliv jako ztráta schopnosti rozumìt nebo mluvit, jak je tomu u fatických poruch v dospìlosti, kde se ztrácí nìco, co se ji v mozkové tkáni dlouhým uèením zakotvilo. Dítì mluvit neumí, øeèi nerozumí a mozková tkáò k tìmto funkcím urèená je v obou hemisférách insuficientní. U dospìlých jde o operkulární krajinu dominantní hemisféry a Brocovo motorické centrum øeèi. Jak je tomu ale u tìchto dìtí, není zcela jasné, vázne èasto i logistická zpìtná vazba (logistické centrum zpracovává sloité dostøedivé sluchové a zrakové podnìty, které se pøevádìjí na motorické podnìty ke svalùm podílejícím se na tvorbì øeèi) a vnímání a analýza akustických vjemù v temporálním laloku (Heschlovy závity). Akustické vnímání je v dìtství mnohem dùleitìjí ne v dospìlosti. Kdy ohluchne dospìlá osoba, má velké obtíe, ale umí mluvit; kdy se narodí hluché dítì, bude hluchonìmé. Z praxe víme, e dìti s dìtskou mozkovou obrnou mají velmi èasto oslabený periferní (vstupní) sluchový aparát, jde pøedevím o formy s hyperkinetickými projevy, a je proto tøeba na to vdy myslet a pokud se podezøení potvrdí, vybavit zavèas dítì dobrými sluchadly. Zdravé dítì se uèí mateøské øeèi spontánnì, ale dìti s dìtskou mozkovou obrnou potøebují zcela speciální cvièení, které musí být stejnì intenzivní jako cvièení ostatní motoriky. Není tøeba zdùrazòovat, jak je èasovì nároèné.
175 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:36
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
180
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Jakmile dítì spolupracuje natolik, e chápe nae poadavky, pokusíme se stanovit poøadí závanosti poruch jednotlivých sloek øeèi. Jde o funkci respiraèní (ovládání délky a síly dechu pøi vokalizaci), ovládání jednotlivých svalových skupin, které tvoøí hlásky, schopnost prostorovì analyzovat zvuky (spacializace), co souvisí s fatickou funkcí, schopnost slyet dostateènì silnì, aby zvukové podnìty pøicházející z periferie mohly být vnímány. Tardieu v tomto smìru vytvoøil vlastní kolu (pojednání o ní by pøesáhlo rámec této publikace). Nejvìtí potíe vìtinou pøedstavují hrdelnice a pøedevím jejich rozliení pøi znìlosti a neznìlosti hrdelnicových párù. Dalím problémem jsou retnice, spojené té s mimikou a velmi èastou a esteticky ruivou salivací. Svalstvo cirkumorální, pokud není dostateènì tonizované, je pøíèinou vytékání slin, které dítì místo toho, aby je polykalo, ponechává volnì vytékat z úst, co vyvolává vznik ekzémù na pokoce brady. Samostatnou kapitolu cvièení vyaduje jazyk. Nìkdy pozorujeme postiení pohyblivosti jazyka i u hemiparéz vzniklých v dospìlosti, podobnì jako je tomu u horní vìtve lícního nervu. Zásobení pyramidovými vlákny z obou hemisfér je zøejmì individuálnì znaènì rozliné. Jazyk se skládá z pøíènì pruhovaných svalových vláken, která by se mìla kontrahovat po pøedchozím pasivním protaení, ale jazyk se vyplazuje, ani byl zkrácen. Tato schopnost se tìko vysvìtluje (u nìkterých tvorù se nìkolikanásobnì prodlouí). Jazyk je nositelem senzorické funkce chuti, která má velmi blízko k nepodmínìným vegetativním reflexùm. Zvlátì v dìtství, v souvislosti se sacím reflexem a tedy obivou, se výraznì aktivuje mimovolnì motoricky. Tardieu pouívá øadu chuových podnìtù pøíjemných i nepøíjemných ve spojitosti s výcvikem øeèi, které nutí dítì, aby se olizovalo a propojovalo pohybovou souhru jazyka pøi tvoøení retnic a zubnic (labiál a dentál). Samostatnou souèástí rehabilitace øeèových funkcí je spojení se zrakovými vjemy, pøedevím s obrázky. Zrak nám mùe pomoci pøeklenout potíe pøi subklinické percepèní afázii, kdy má dítì problémy s analýzou zvukù, ale analýza zrakových podnìtù je dobrá nebo alespoò výraznì lepí. Jsou to dìti, které budou mít vdy problémy pøi psaní diktátu, ale dovedou dobøe opisovat napsaný text. I kdy jde ji o oblast logopedie, kadý, kdo se zabývá rehabilitací poruch centrálního nervového systému, musí této problematice alespoò teoreticky rozumìt. 8. Sluch Sluchu vìnujememe pozornost, je-li v anamnéze uveden závaný novorozenecký ikterus, který nebyl léèen exsangvinaènì nebo byl léèen pozdì, nebo je-li pøi psychologickém vyetøení zøetelný rozdíl mezi nivó verbálních výkonù oproti ostatním výkonùm, nebo jsou-li verbální výkony zøetelnì nií. Jde o to zjistit, zda relativní afázie není zpùsobena hypakuzí. Porucha sluchu je výraznì horí pro vysoké tóny, dùsledkem èeho je, e dítì slyí bruèivé zvuky, za kterými se také otáèí, ale zvuky, které mají vysoké tóny, nedovede zachytit a rozliovat. Neznamená to, e by dítì neslyelo, ale ije ve svìtì hlubokých zvukù a podle toho také vytváøí deformovanou øeè. V ta-
176 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:36
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
181
kovém pøípadì je indikace sluchové ortézy velmi dùleitá, a to co nejdøíve, aby se zbyteènì nevytvoøila patologická percepce druhosignální komunikace. 9. Zraková ostrost a pohyby bulbù Zrakové potíe mají témìø vechny dìti s dìtskou mozkovou obrnou. Jejich problémy je nutno vyetøit a rehabilitaènì øeit. Jde o velmi sloitý úkol, ponìvad pøedpokládá ji pomìrnì znaèný stupeò spolupráce. Amblyopie. Amblyopie (tupozrakost) je nedostateèná zraková ostrost, kterou pøi kolní výuce musíme chápat jako závaný problém. Pøi amblyopii jde o poruchu vnímání na korové úrovni v okcipitálním laloku. V tìkých pøípadech se hovoøí o korové slepotì, ale k té u dìtí s dìtskou mozkovou obrnou témìø nikdy nedochází. Hemianopsie. Hemianopsie (laterální homonymní) èasto provází hemiparetické formy dìtské mozkové obrny a má velký význam pøi kolní docházce (jak dítì sedí ve tøídì). Pokud je dítì posazeno tak, e sedí na kraji tøídy a hemianoptické èásti jeho zorných polí jsou smìrem do tøídy, tedy i k vyuèujícím a k tabuli, bude velmi handicapované. Dítì nebude na uèitele a na tabuli vidìt. Staèí vak dítì pøesadit na opaènou stranu tøídy a zrakový kontakt se okamitì obdivuhodnì zlepí. Refrakèní vady rùzného typu a rozsahu. Terapií je správná korekce a je tøeba pamatovat na to, e dítì skuteènì musí brýle nosit. Jsou nutné èasté kontroly zraku. Vyetøení pøedpokládá ji dosti vysoký stupeò spolupráce. Strabismus. Strabismus (ilhání) je velmi èastým jevem, který je zpùsoben nezralostí motorické kùry frontálních lalokù, kde se zpracovávají sloité koordinaèní povely k okohybným svalùm. Strabismus se zráním lepí a v dospìlém vìku lze øadu obtíí korigovat chirurgicky. Pokud se strabismus ponechá bez povimnutí, dojde k potlaèení vnímání jedním okem v oblasti okcipitální kùry a oko se stává amblyopickým. I kdy se v pozdìjím vìku koordinace pohybù zlepí, amblyopie ji nevymizí. Proto se v takových pøípadech ordinuje støídavé zakrývání pravého a levého oka, aby se obì projekèní oblasti renovovaly a jejich funkce nezanikla. Kdy se dítì dívá bez okluze, má diplopii, ale ta se pozdìji upraví, kdy se upraví korové vnímání a regulace pohybù. Pomalost a dyskineze oèních pohybù. Dìti s dìtskou mozkovou obrnou mají problémy pøi sledování rychle se pohybujících pøedmìtù a naopak mají èasto nepotlaèitelné pohyby bulbù, které jim pøeruí zrakový vjem. Rychlost pohybù bulbù je dùleitá pøedevím pøi sledování pøedmìtù pohybujících se do stran. Rychlost pohybù mùeme snadno vyetøit, kdy dítì poádáme, aby nepohybovalo hlavou a sledovalo pohybující se kyvadlo, které dríme v pøimìøené vzdálenosti pøed oèima. Jak zkracujeme délku kyvadla, poèet kyvù se zrychluje, a tím mùeme orientaènì posoudit tuto optokinetickou funkci. Pokud jde o hyperkinetické pohyby bulbù, které se nìkdy rovnají a bloudivým pohybùm, jakémusi velmi nepravidelnému nystagmu, musíme dítìti umonit, aby
177 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:37
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
182
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
mohlo snáze zrakovì vnímat. Ve, co chceme, aby dítì mohlo sledovat, musí být dostaènì velké a pokud mono pomalé. Nystagmus. U dìtí s dìtskou mozkovou obrnou jej nalézáme dosti èasto, ale jen zcela ojedinìle omezuje svým rozsahem zrakové vnímání. 10. Záchvaty a elektroencefalogram Epilepsie provází dìtskou mozkovou obrnu èasto a nìkdy je hlavní pøekákou pøi zapojení do aktivního ivota. Rehabilitace osob s epilepsií není u nás dobøe rozvinuta. Pøevládá opatrnický postoj spíe ve zakázat. Pøi hledání zamìstnání je to velmi handicapující. Mnoho dìtí má na EEG nález, ale záchvaty se neobjevují pak hovoøíme o subklinické epilepsii. Snad je v takových pøípadech lepí slovo epilepsie nepouívat. Jakmile se objeví ve zdravotnické dokumentaci, rehabilitaèní proces se komplikuje. Elektroencefalografista by mìl popsat jednotlivé grafoelementy bez výroku o epilepsii. Pokud se záchvaty objeví, musíme je léèit jako samostatnou etiologickou jednotku. Jde-li o epilepsii loiskovou, spojenou s postiením celé hemisféry a klinickou hemiparézou, mùeme se pokusit o neurochirurgické øeení, ponìvad riziko následného postiení, které s sebou jinak kadá operace na centrálním nervovém systému pøináí, je zde ji bohuel skuteèností. Dalím sporným problémem je tzv. preventivní antiepileptická terapie. Podávají se léky jen na základì epileptických grafoelementù v dùvìøe, e se tak pøedchází manifestaci choroby. Antiepileptika nejsou bez dalích vedlejích úèinkù, ovlivòují psychiku dítìte, celkovì tlumí, mají i nìkteré somatické vlivy a jetì více petrifikují pocit nemoci. Kdy se pak z nìjakých dùvodù vysadí, je pravdìpodobnost aktivace loiska vìtí. Pokud jde o dítì, které má èasté záchvaty se ztrátou antigravitaèního tonu, mùeme ponìkud zmírnit riziko úrazu hlavy, pøedepíeme-li ochrannou helmu, kterou nosí dìti s tìí ataxií. 11. Celkový zdravotní stav (pøedevím rùzné dalí pøidruené choroby) Jde o celkovou zdravotní charakteristiku dítìte, která by mohla mít vliv na rehabilitaèní proces. Velmi èasto se setkáváme s jevem, e dítì je velmi drobné a astenické, ale v adolescenci zaène pøibývat na hmotnosti, co velmi zhoruje anci na nezávislou lokomoci. Tyto potíe postihují èastìji dìvèata. Problémy jsou smìsí endokrinní lability a patné ivotosprávy. Vìtinou konèí usilovná pohybová terapie, dítì se musí hodnì uèit, ale souèasnì se projeví i obliba jídla a pøejídání nebo pøinejmením nevhodná dieta. Jinou pomìrnì èastou zdravotní komplikací bývají rinofaryngeální infekce, které pøi èastém opakování zhorují celkový rehabilitaèní proces. Nìkdy k tomu zavdává pøíèinu èasté svlékání pøi cvièení nebo zvýená potivost a tím i monost prochladnutí. Zubní karies mùe nepøíznivì ovlivnit výivu, mluvu a celkovou pohodu dítìte. Pomìrnì èasté bývají celkové reakce na vakcinace. Tardieu doporuèuje neoèkovat proti variole, tyfu a luté horeèce. Riziko pøi komplikacích z oèkování je vìtí ne nebez-
178 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:37
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
183
peèí z onemocnìní. Tardieu rovnì uvádí velmi nepøíznivé reakce na BCG-vakcínu. Vcelku lze øíci, e dìti s dìtskou mozkovou obrnou jsou vystaveny vìtímu nebezpeèí rùzných bìných onemocnìní ne dìti zdravé. 12. Pøedchozí léèení a léèebné zákroky Zjiujeme, jaké byly provedeny výkony chirurgické a ortopedické, zda bylo pouito aplikace 45% alkoholu k sníení spasticity, jaké léky dítì uívalo, zda byla ordinována ortopedická obuv a aparáty a jakými léèebnými programy nebo procedurami dítì prolo. Ortopedické a chirurgické operace jsou v ivotì dítìte velmi závaným zákrokem a èasto pozorujeme, e nejsou ordinovány v celkovém rehabilitaèním programu. Rizika jsou následující. Operace na dolních konèetinách jsou provedeny za úèelem zlepení chùze. Po operaci vak dítì není intenzivnì cvièeno v chùzi, ale posadí se na vozík, kde se vdy vytváøejí flekèní kontraktury. Kdy se zaène chùze zkouet, je v lepím postavení noha, ale postavení kyèelních a kolenních kloubù je tak nepøíznivé, e se chùze nedaøí. Opakované operaèní výkony na svalech, resp. lachách jedné konèetiny vedou sice ke zlepenému postavení konèetiny, ale souèasnì dochází k jejímu celkovému trofickému pokození. Opakované nezbytné cévní ligatury, protìtí nervových vláken bìhem operací, nakonec èiní konèetinu velmi vulnerabilní a funkènì patnì pouitelnou. Pøi chùzi snadno vznikají otlaky a malum perforans a zatíení konèetiny je velmi omezené. Chirurgických a zvlátì neurochirurgických operací se v souèasné dobì provádí stále ménì. Poèáteèní nadení a optimismus vyplývající z nových neurochirurgických moností stereotaktickými výkony nepøinesl kýené výsledky. Dolo k èetným zklamáním a velké zatíení, které dítì pøi výkonu vdy proívá, mùe i ohrozit dlouhodobý rehabilitaèní program. Infiltraci spatických svalù 45% alkoholem zavedl Tardieu do klinické praxe a pøikládal jí velký význam. Jde v podstatì o vyøazení tenkých g-vláken pøi zachování a-motoneuronu. Tím se potlaèí g-spasticita, ale uchová se volní hybnost. Nejvìtí efekt má tato terapie pøi aplikaci do motorických bodù m. triceps surae. Úèinek je vak patrný jen tehdy, kdy je sval protaitelný pøi pasivní dorzální flexi nohy v hlezenním kloubu. Rychlým protaením, pomìrnì velkou silou, ucítíme, jak vyvoláváme napínací reflex, který je dvoufázový. V tìchto pøípadech je aplikace alkoholu oprávnìná. Pokud je vak ji sval zkrácený tak, e narazíme prakticky na pevný odpor, nejde o spasticitu, ale o mechanickou pøekáku. V tìchto pøípadech doporuèuje Tardieu provádìt prodluování Achillovy lachy. Vyrovnáme mechanicky pes equinovarus, konèetina vak ztrácí urèitý zbytek prunosti a èasto se bohuel brzy promìní v planovalgózní. V souèasné dobì se objevují práce, které doporuèují aplikaci zvlátním zpùsobem upraveného botulotoxinu, který má oslabit neádoucí hyperaktivitu nervových vláken.
179 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:37
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
184
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Pøedchozí medikace nebývá vìtinou pøíli rozsáhlá, ponìvad dìtskou mozkovou obrnu lze léky jen velmi málo ovlivnit. Témìø vechny léky na potlaèení spasticity pùsobí na aktivaèní descendentní sloku retikulární substance mozkového kmene, kterou tlumí. Tento vliv se vak neobejde bez souèasného pùsobení na ascendentní sloku a celkovì inhibuje iniciativu dítìte. Tyto zkuenosti jsme získali ji s prvním lékem tohoto charakteru, Largactilem®. Svalové napìtí se sice zmírnilo, ale objevila se spavost a únavnost, take léèebný tìlocvik se musil omezit. Dùleitá mùe být medikace antiepileptická, která je nezbytná a u nìkterých dìtí rovnì vyvolává sníení celkové iniciativy a útlum. Aparáty byly s rozvojem metody Bobathových, ale zvlátì pak Vojtovy metody na delí dobu z terapie vytlaèeny. Tardieu, jak ji bylo výe uvedeno, je povaoval za alternativní øeení, kdy se reflexní terapií nepodaøilo dítì vzpøímit. K tomuto závìru se dnes dospívá v irím mìøítku, ale ordinace aparátù musí být dobøe volená se souèasnou terapií lokomoce. Ortopedická obuv má být ordinovaná u kadé deformity nohy a musí být snadno dosaitelná. Nesmí docházet k prodlení pøi výrobì a obuv by se mìla nosit stále, aby mìla korekèní i podpìrný vliv. Vdy zjiujeme vechny pøedchozí léèebné vlivy, aby nedocházelo k jejich tøítìní nebo nevhodnému pøekøiování. Dìtská mozková obrna by se mìla vdy léèit tak, aby jednotlivá léèebná pùsobení byla dobøe koordinována.
Vyetøení motoriky 13. Bazální stav v úplném klidu Bazální stav je hodnocení svalstva v úplném klidu. Zdravý dospìlý èlovìk v úplném klidu zcela relaxuje kosterní svalstvo, které vlee na zádech nemá ádnou myoelektrickou aktivitu. Konèetiny jsou extendované, popøípadì s nepatrnou flexí v loketních kloubech. U dìtí pozorujeme obèas drobný pohyb, resp. zákub. Kdy vyetøujeme dítì s dìtskou mozkovou obrnou v úplném klidu, Tardieu hovoøí o bazálním stavu jako o faktoru B. Pøi vyetøení je ádoucí pøítomnost matky nebo nìkoho, kdo dítì dobøe zná, aby mìlo pocit bezpeèí. Dítì poádáme, aby nedìlalo ádné pohyby. Tuto spolupráci lze pøedpokládat u 45letých dìtí. Pozorujeme polohu dítìte a popíeme ji. Dítì má rùzná postavení konèetin a jejich èástí ve vzájemném vztahu, který se lií od dìtí zdravých. Zpùsobují to kontrakèní flexe, extenze nebo rotace ovlivnìné zvýenými napínacími reflexy nebo nestejnou elasticitou a délkou svalù. Palpujeme jednotlivé svaly, ani provádíme pasivní mobilizaci. Pokud je dítì skuteènì relaxované, cítíme svaly a lachy pod prsty zcela uvolnìné. Tardieu oznaèuje tento bazální stav jako B = 0. Mnoho dìtí s dìtskou mozkovou obrnou, pøedevím tìch, jejich postiení se hodnotí jako atetóza, tohoto stavu nedosáhne. Pokud se svaly nepodaøí relaxovat, co se nejlépe upøesní povrchovými elektrodami EMG, bazální stav se hodnotí jako zvýený (B = 14). Nìkdy se zjistí, e B fluktuuje mezi hodnotami 13 v krátkých èasových intervalech. Minimální svalové kontrakce mohou být na agonistech i antagonistech a nìkdy na obou skupinách souèasnì v nejrùznìjích patologických
180 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:37
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
185
synkinezích. Èasto pøi tom nedojde ani k pohybu (raidissement podle Thiebauty a Ische). Rychlé kontrakce agonistù se nazývají choreatické pohyby a pomalé, spojené s brzdicí slokou antagonistù, se nazývají atetotické. Jde o nemonost kontrolovat svalovou relaxaci. V tìchto pøípadech Tardieu doporuèuje sníit aktivitu retikulární substance mozkového kmene léky typu Meprobamat® èi Librium®. Bazální stav je vdy ovlivòován nepøíjemnými pocity (diskomfortu), pøedevím afektivního rázu. 14. Kontrola motorických reakcí pøi podrádìní (excitaci) Tardieu hodnotí toto vyetøení jako faktor E. Dítì je ve stejné poloze jako pøi vyetøení faktoru B, ale je støídavì stimulováno rùznými aferentními podnìty: zvukem, tlesknutím u ucha, hrozbou, prudkým pøibliováním prstu k oblièeji, senzitivnì, opakovaným dotekem pokoky ostrým pøedmìtem. Rozliujeme, jestli dítì reaguje velkou svalovou odpovìdí a panickými pohyby, nebo je naopak inertní a prakticky nereaguje vùbec. Oba krajní stavy jsou patologické. Zvlátní pozornost vìnujeme atetózám, kde je faktor E vìtinou zvýený. Mùe být i sníený, ale pøi endogenních podnìtech, pøi volní aktivaci svalových skupin, je nabídka svalových kontrakcí nadmìrná. Podobnì se mùe zvýit pøi endogenních afektivních podnìtech. Podle Tardieu se patná kontrola aferentních podnìtù, velká motorická odpovìï, mùe zlepit podáváním psychotonizujících lékù amfetaminové øady. Dále lze faktor E pøíznivì ovlivnit systematickou výchovou kontroly aferentních podnìtù. 15. Vliv intelektuální zátìe na bazální motoriku Jde o samostatnou zkouku toho, jak dalece se bazální stav zmìní, kdy dítì musí namáhavì pøemýlet. Nejde tedy o aferentní drádìní, ale o zvýení vnitøního napìtí, které u nìkterých dìtí s dìtskou mozkovou obrnou zpùsobí zvýení spasticity nebo atetotické hyperkineze. Dítì se poádá, aby odeèítalo sedm od sta a k nule. 16. Pasivní hybnost (napínací reflexy a základní svalová elasticita) Dítì se vyetøuje ve stejné poloze jako pøi pøedchozích zkoukách. Leí zcela v klidu na zádech v bazálních podmínkách. Pasivní hybností lze zjistit, zda jsou svaly skuteènì kratí, nebo zda je to zpùsobeno zvýením napínacích reflexù, které mohou být zvýeny více ve své sloce fázické nebo tonické. Elastický odpor Pokud je kterýkoliv pøíènì pruhovaný sval pasivnì natahován bez inervace, klade postupnì stále vìtí odpor, který lze pøirovnat k elasticitì gumy. V urèitém protaení sval nelze dále prodluovat, ponìvad myofibrily by se zaèaly trhat (lze to prokázat v experimentu na zvíøecím denervovaném svalu, jeho jeden úpon je odpreparován a na uvolnìnou lachu je pøipojeno zatìovací mìøidlo). Jde o základní svalovou elasticitu, nìkdy té nazývanou viskoelasticitou, která je u kadého èlovìka ponìkud odliná. Pokud elasticitu vyjádøíme køivkou, která bude vyjadøovat narùstající odpor, bude zpoèátku prakticky vodorovná, pak zaène odpor stoupat a náhle se zvýí enorm-
181 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:37
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
186
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
nì. Dùleitá je délka onoho zaèáteèního úseku, kdy sval odpor témìø neklade a køivka se jetì nezvedá. Na bazální elasticitu je superponována elasticita vyvolaná rùznými typy inervace, pøedevím inervací g-vlákny. Z klinického hlediska je vak dùleité znát onu bazální elasticitu, která není ovlivnìna aktivní kontrakcí. Je to významné pøedevím pro rozhodnutí, zda je mono ordinovat chirurgické prodluování pøísluné lachy, jak je výe uvedeno. Vyetøení bazální elasticity provádíme, kdy je dítì v úplném klidu. Protaení se musí dít velice pomalu, aby se nevyvolal napínací reflex. Nìkdy se podaøí vyetøit dítì v hlubokém spánku, kdy je svalové uvolnìní nejvìtí, nebo po intramuskulární aplikaci prokainu. Svalová délka se mìøí úhlem pøísluného skloubení, kterého dosáhneme z jedné krajní polohy do druhé. Pokud jde o svaly dvoukloubové, musíme vycházet z takové polohy, aby byl vliv jednoho kloubu vyøazen. Napø. trojhlavý sval lýtkový, jeho èást m. gastrocnemius pøesahuje nad kolenní kloub, musí být pøi vyetøování rozsahu pohybu v hlezenním kloubu vyetøován pøi flektovaném koleni. Sníená svalová elasticita (protaitelnost) Bývá mylnì vykládána jako fibrózní zmìna svalové tkánì. U centrální poruchy nedochází k fibrózním zmìnám jako u svalù po periferní denervaci, napø. u poliomyelitis ant. acuta. U dospìlých osob mùe dojít ke zmìnám elasticity kloubního pouzdra pøi omezené aktivitì pøísluného svalu. U dìtské mozkové obrny vak jde o elementární poruchu svalu ve smyslu zmenení poètu myofibril. Nadto pak v pozdìjím vìku dochází té ke zmìnám elasticity kloubního pouzdra. Zvýená svalová elasticita Pozorujeme ji u dìtí s tzv. hypotonickou formou dìtské mozkové obrny. Není dobøe vysvìtlena. Tardieu se domnívá, e jde rovnì o vrozenou trofickou ménìcennost, která se vak týká elastických nekontraktilních tkání, tedy pøedevím lach. lacha je u zdravého èlovìka jen minimálnì protaitelná, u hypotonických dìtí naopak velmi protaitelná. Pokud se tyto dìti v pozdìjím vìku mìní v tzv. spastické, jde o výraznou reflexní aktivitu napínacích reflexù superponovanou na celkovì troficky ménìcennou svalovou tkáò. Pokud bychom pøijali toto stanovisko, pak se vznik onemocnìní posouvá do mnohem èasnìjího stadia vývoje, ne je období perinatální. Zvýení napínacích reflexù Napínací reflexy bìnì vyetøujeme pomocí neurologického kladívka. Sval je ve støedním postavení a klepneme na lachu, která se prudce protáhne pomìrnì malou silou (vahou kladívka). Tato situace normálnì v motorice nemùe nastat, a sval proto reaguje zvýenou motorickou odpovìdí, která je dána pøedpìtím vøetének (intrafuzálních vláken) aktivitou tenkých motorických g-vláken. Klasické vyetøení napínacího reflexu Sherrington je demonstroval skuteèným protahováním svalu u decerebrované koèky po protìtí mozkového kmene mezi colliculi caudales a colliculi rostrales. Pøi
182 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:38
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
187
ovìøování spasticity je toto vyetøení spolehlivìjí i u èlovìka, kde nejde o pøeruení, ale o urèitou poruchu v oblasti struktur mozkového kmene, èasto jen funkèního rázu vzhledem k porue v oblasti mozkových hemisfér. Pøi vlastním vyetøení pøísluný sval co nejvíce zkrátíme a pak jej prudce natáhneme. Zcela zdravý èlovìk dovede sval relaxovat a necítíme ádný významný odpor pøi protahování. Èlovìk postiený zvýením napínacích reflexù pøi centrální porue nedovede sval uvolnit. Pøi rychlém protaení cítíme po krátké chvíli od zaèátku protaení prudce narùstající odpor, který se rychle zmírní a pak setrvává v mení míøe a do úplného ukonèení pohybu. První èást nazýváme fázickou slokou a druhou tonickou slokou napínacího reflexu. První èást, prudce nastupující odpor, nìkdy rychle nápadnì poklesne bez dalí tonické odpovìdi. V tìchto pøípadech jde pravdìpodobnì o inhibièní vliv pøetíených Golgiho tìlísek, která chrání sval pøed pøetíením a mají vyí práh drádivosti ne svalová vøeténka. Vzniká pøi tom pocit jako pøi zavírání sklapovacího noe. (Fenomén sklapovacího noe vak byl popsán na m. quadriceps Sherringtonem na decerebrovaném zvíøeti, a jde tedy jen o analogii.) 17. Diagnostika a vyhodnocení svalového oslabení (parézy) Pojem svalové oslabení je vágní, ale ve skuteènosti jde o dva prvky: svalovou slabost pro pokození vlastního svalu a skuteènou parézu nebo plegii zpùsobenou chybìjícími povely z centrálního motoneuronu. U nás se nejèastìji nazývá zánikové pyramidové jevy. V uèebnicích vìtinou nacházíme tvrzení, e u poruchy centrálního motoneuronu je pøi histologickém vyetøení svalová tkáò normální a podobnì i myoelektrické reakce jsou normální. Tardieu prokazuje, jak je ji výe vzpomenuto na pracech Tabaryho s elektronovým mikroskopickým vyetøováním, e dìti s dìtskou mozkovou obrnou mají ve svalech mení poèet myofibril a ve skuteènosti jsou tedy nìkteré svaly mení a slabí. Mají mení schopnost kontrakce a poèet motorických jednotek je sníený. Dále je slabost nìkterých svalù zpùsobena lachou, která je èasto velmi dlouhá a hyperextenzibilní, co oboje sniuje dobrou svalovou kontrakci. Svalová slabost zpùsobená nedostateènými impulzy centrálního motoneuronu Je to zcela jiný zdroj oslabení, který je zpùsoben nedostateèným excitováním a-motoneuronu v pøísluné kinetické situaci. Pro centrální obrny je charakteristické, e sval v nìkteré situaci nereaguje a v jiné naopak ano. Vìtinou nelze dosáhnout správné kontrakce pøi volním povelu, ale sval se a nadmìrnì stáhne pøi externím podrádìní. Typickým pøíkladem mùe být volní trojflexe dolní konèetiny a odpovìï trojflexí pøi podrádìní planty ostrým pøedmìtem. Postiený vùlí nedovede dolní konèetinu pokrèit, ale iritaèní aferentní podnìt vyvolá velkou odpovìï. Jako jiný pøíklad je mono uvést neschopnost dítìte provést abdukci v kyèelních kloubech vlee na zádech. Tento pohyb provádí hlavnì m. glutaeus medius. Tentý sval se vak aktivuje velmi dobøe, kdy má stabilizovat kyèel vestoje a kdy je jeho funkce posturální, tedy mimovolní.
183 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:38
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
188
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Kdy si chceme ovìøit rozdíl mezi slabostí svalu pùvodu svalového nebo centrálnìnervového, pouijeme elektrické drádìní. Peèlivì otøeme pokoku éterem a pøipevníme malou povrchovou elektrodu. Drádíme galvanickým proudem, velmi krátkými impulzy. Nesmíme pøecházet na vyí frekvenci, ponìvad bychom vyvolali tetanizaci svalu, která je velmi nepøíjemná. Podrádìní elektrickým proudem vyvolá velkou svalovou kontrakci v celém rozsahu svalu. Je tedy velký rozdíl mezi kontrakcí vyvolanou elektrickým proudem a kontrakcí poadovanou volním pøíkazem. Nejde vak jen o diagnostický význam takové kontrakce, ale také o velký význam terapeutický. Dìti, které ji dobøe vnímají a chápou, co od nich poadujeme, mohou po takové elektrogymnastice mnohem lépe sval kontrahovat i pøi volní kontrakci. Nìkdy se dokonce podaøí, e volní pohyb, který pøed stimulací nedovedly, po stimulaci svedou. Svalová slabost mùe být jen relativní, kdy se svalová kontrakce nemùe uplatnit díky velkému napìtí antagonisty. Jindy to mùe být pøíli dlouhá lacha a krátké svalové snopce. Rozhodnì musíme podrobné vyetøení provést pomocí elektrostimulace, kdy se navrhuje operativní zkrácení nebo prodlouení nìkteré lachy nebo transpozice svalového úponu chirurgickým výkonem.
Zvlátní vyetøení horních konèetin 18. Dominance konèetin Hodnocení dominance je nesnadné u oboustranného postiení horních konèetin. Naopak hemiparetické postiení jednoznaènì pøenechává dominanci konèetinì neparetické. Není vzácností, e dítì pouívá jako dominantní konèetinu zdánlivì více postienou nebo pro nìkteré výkony pouívá ruku pravou a pro jiné levou. Pøi rehabilitaèních cvièeních se chováme eklekticky a snaíme se dítìti usnadnit pouívání dominance tak, jak se mu to nejlépe daøí. 19. Posturální postavení horních konèetin V tomto smìru se situace znaènì zlepila irokým uplatnìním Vojtovy metody reflexního plazení, kterou Tardieu uznal, ale nebyla ve Francii bìná. Pøi hodnocení posturálního postavení ruky vychází Tardieu ze známé zkuenosti, e ruka je de facto závislá na koøenovém svalstvu pletence ramenního a kloubu loketního, jak dopraví ruku jako výkonný úchopový nástroj k objektu, který je pøedmìtem uchopení. Pokud není dítì od poèátku cvièeno reflexní lokomocí nebo technikou Bobathových, nevìnuje se dostatek pozornosti koøenovým svalùm, které se témìø vdy snáze aktivují ne akrální ruka, ale úchop mùe být velmi nesnadný pro patné pøibliování ruky. Velkým kloubùm chybí selektivita, provádìjí velké globální pohyby a jsou pod vlivem èetných vývojovì starých posturálních reflexù. Ruka je naopak øízena pøevánì vlákny pyramidové dráhy, která je nejvíce poruena, co se projevuje jako zánikový pyramidový jev.
184 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:38
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
189
20. Vyetøení hybnosti horních konèetin Po stránce kinetické vyetøujeme nìkteré pohyby, které nám poskytnou informace, jaká cvièení je tøeba rozvíjet. Dítìti dáme povel, aby urèitý pohyb provedlo, jak nejrychleji dovede. Hodnotíme pohyb v ramenním kloubu, pohyb v loketním kloubu a pohyb ruky. Pøi tom zjiujeme, zda zaèátek pohybu není brzdìn pøíli aktivní skupinou antagonistù, a naopak zda antagonistické svalové skupiny dovedou správnì brzdit pohyb v jeho koneèné fázi. To nám umoní posoudit pøípadnou svalovou slabost (zánikové pyramidové jevy). Dalí vyetøení spoèívá v tom, e ádáme, aby dítì provedlo pohyb k urèitému, pøedem stanovenému bodu. Nejjednoduí je známé vyetøení taxe: prst nos, prst uní lalùèek. Pro dobrou kontrolu pohybu slouí vyetøení spojení dvou bodù na papíøe tukou. ádáme, aby dva body byly spojeny co nejpøesnìji, a to pohybem jak velmi rychlým, tak co nejpomalejím. Nakreslené èáry uchováme jako doklad pro posuzování vývoje motoriky horní konèetiny. Vyetøení úchopu Úchopy se rozdìlují na primární rukou, sekundární pomocí jiných èástí tìla (do zubù, pøitlaèením ruky nebo zápìstí k hrudníku, ke stehnùm nebo stisk stehny apod.) a terciární s pouitím technických pomùcek. Technické pomùcky v pøípadì dìtské mozkové obrny mají vìtinou uplatnìní jako u dospìlých osob. Vyetøení úchopu provádíme podle schématu shora uvedených údajù o vývoji psychiky ve vztahu k motorice ruky. Pøedevím zkouíme stavìní vìe z kostek (kostky s obrázky pøiblinì 5 × 5 × 5 cm). Nejprve zkouíme, jak vysokou vì dítì postaví, a dále jakou rychlostí mùe stavìt, tedy na èas. Nejjemnìjí úchop zkouíme na hladké desce, kde dítì sbírá jehly nebo malé mince, které dává do nádobky. Opìt zkouíme úchopovou techniku a pøesnost a dále rychlost. Podrobnì je rozpracována metoda vyetøování úchopu pøi hodnocení funkèní zdatnosti pro zaèlenìní do práce dìtí s dìtskou mozkovou obrnou v dorostovém vìku (Laet, Lobet, Tardieu). 21. Vyetøení gnózie Nejprve vyetøíme, zda není porueno èití, co u dìtí s dìtskou mozkovou obrnou není vzácností. Dìti napøíklad obtínì rozliují, zda se jich dotýkáme v jednom nebo ve dvou bodech, které jsou blízko sebe. U nás se touto otázkou intenzivnì zabýval Lesný. Zjistil, e tyto dìti, aby rozeznaly dva doteky, musí mít vzdálenost dvou bodù mnohem vìtí, ne je tomu u dìtí zdravých. Vyetøení èití je tìké u zdravých dospìlých, nato u nemocných dìtí, a je proto potøeba hodnì zkuenosti, aby interpretace nálezù nebyla mylná. Dále je nutné vìdìt, e existuje dosti úzká korelace mezi gnostickými výkony a vývojovou zralostí pro prostorové vnímání. Proto chceme-li hovoøit o gnostických poruchách, je lépe hovoøit o rozdílu mezi vìkem prostorového vnímání a vìkem gnostické zralosti.
185 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:38
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
190
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Rozeznávání objektù rukou Dítì se posadí za malou oponu, pøed kterou poloí svou ruku. Do dlanì mu vkládáme rùzné pøedmìty rùzné velikosti, rùzného tvaru a s rùzným povrchem a dítì si je mùe v rukou rùznì obracet a ohmatávat, ale nevidí na nì. Pak sdìlí, co mìlo v ruce (obr. 124). Jde o koleèka, trojúhelníky, ètvereèky, kosoètvereèky, køíe, hexagony, oktagony, elipsy, polokruhy, hvìzdy, obdélníky aj. Podle Tardieu ètyøleté dítì rozezná z 12 uvedených tvarù 57, pìtileté dítì 78 a estileté 9. Je tøeba øíci, e dítìti se pøed zkoukou musí pøedmìty ukázat, aby vìdìlo, co bude rozeznávat. Tardieu zjistil, e dìti se spasticitou mají mnohem vìtí gnostické problémy ne dìti atetotické a dále e je mnohem vìtí frekvence gnostických poruch bilaterálních i u poruch monolaterálních.
Obr. 124 Jednoduché obrazce ze døeva nebo tvrdého papíru, které dítìti vkládáme do dlanì, ani je vidí pak má urèit na obrázku, jaký tvar mìlo v ruce. Gnostické cvièení je u dìtí velmi dùleité, aby si nevytváøely falenou pøedstavu o vnímání vnìjího svìta. Kromì vnímání pomocí dotykù vyetøujeme a cvièíme vnímání jednotlivých prstù ruky. Nejdùleitìjí je vnímání ukazováèku a palce. Dìti se musí nauèit vechny prsty ruky správnì pojmenovat i se zavøenýma oèima. 22. Trofický stav horních konèetin Dìti s dìtskou mozkovou obrnou mají èasto velmi tìce troficky postienou ruku, ménì pai a pøedloktí. Konèetina celkovì ménì roste a je hypotrofická. Rozdíl velikosti pøi srovnání se stranou ménì postienou nebo nepostienou je podle Tardieu v pøímé souvislosti s gnostickou poruchou vnímání dané konèetiny.
186 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:38
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
191
Zvlátní vyetøení dolních konèetin, tìlesné osy a vyetøení vzpøimovacích a rovnováných schopností ve stoji 23. Vyetøení ortopedické Sledujeme nestejnou délku dolních konèetin. Délka konèetin se mìøí nesnadno, ponìvad se uplatòují rùzné vlivy svalových kontrakcí, které mohou mimovolnì pùsobit na výsledné mìøení. Mìøíme od velkého trochanteru ke kloubní tìrbinì kolena a od kloubní tìrbiny kolena k zevnímu maleolu. Dále mìøíme délku od spina iliaca anterior superior k zevnímu maleolu. Pokud jde o pøesné urèení délky, které je nìkdy nutné pøed plánovanou operací na dolních konèetinách, je nezbytné provést rentgenový snímek. Deformace nohou Nejèastìjí deformací nohy je ekvinovarózní postavení a nefunkèní klenba nohy. Ekvinovarózní postavení pøetìuje pøíènou klenbu nadmìrným tlakem hmotnosti celého tìla na pøední tøetinu chodidla. Èasto se navrhuje øeit tuto situaci prodlouením Achillovy lachy, aby dítì mohlo dolapovat na patu. I kdy je výsledek pøíznivý, musíme pøedpokládat, e se noha zmìní v planovalgózní. Operaci prodluující lachu doporuèuje Tardieu, jak ji bylo výe uvedeno, v tìch pøípadech, kde pøi pasivní dorzální flexi nohy, kterou provádíme pomalu, narazíme na pomìrnì rigidní odpor, ani vyvoláme napínací reflex. Tedy v pøípadech, kde sval se lachou je krátký a nelze ho ani relaxovat. Pokud zjistíme, e sval má výbavný napínací reflex, musíme poèítat s tím, e po prodlouení lachy se sval jetì zkrátí a situace se vrátí do pùvodního nepøíznivého stavu. V tìchto pøípadech je indikovaná instilace 45% alkoholu do motorických bodù m. triceps surae. Deformace kolena Jde o èasté flekèní postavení u diparetických forem nebo rekurvaèní postavení u hemiparetických forem. Je to vliv disharmonických posturálních pomìrù ve svalových vztazích a kolenní kloub se deformuje druhotnì. Bohuel operaèní výkony pøi transplantaci úponù lach podle mechanických korekèních schémat vìtinou nepøináejí podstatné zlepení. Deformita se pouze zmìní v jinou. Pøed provedením takové operace by se vdy mìly nejprve vyzkouet oblouèkové aparáty s podkolenním zámkem. Deformace kyèelních kloubù Deformace kyèelních kloubù jsou pomìrnì èasté a jsou rovnì zpùsobeny anomálním posturálním vlivem nevhodnì kontrahovaných svalù. Distribuce svalového tonu bývá na dolních konèetinách podobná jako u kvadrupedù a pøi vertikálním zatìování kyèelního kloubu dochází k subluxaènímu postavení (neurogenní subluxace), které pøi chùzi pùsobí dìtem bolest. Zdá se, e rozíøením reflexní lokomoce podle Vojty se frekvence tìchto obtíí u dìtí s dìtskou mozkovou obrnou podstatnì sníila. Na postavení kyèelních kloubù nepøíznivì pùsobí hypertonus adduktorù a vnitøních
187 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:39
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
192
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
rotátorù kyèelního kloubu a slabý støední hýïový sval (m. glutaeus medius), který je nejdùleitìjím stabilizátorem kyèelního kloubu ve vihové fázi kroku pøi chùzi. Rùzné skoliózy s rotací i bez rotace Skoliózy rùzného typu jsou bìné a zdá se, e je lépe se s nimi smíøit, ne abychom jim vìnovali velkou pozornost, která by vyadovala mnoho èasu. Nedostatek èasu má pøedevím dítì, které má mnoho povinností navíc oproti dìtem zdravým. Skolióza u dìtské mozkové obrny je vdy dùsledkem diskrepancí ve svalových vztazích. 24. Vyetøení vlivu vývojovì starých reflexù na stoj a rovnováhu Tardieu mìl vdy urèité výhrady k pøílinému pøevádìní experimentálních objevù na zvíøatech na lidskou motoriku. Správnì kritizoval nadmìrné pouívání slov reflex a reflexní. Reflex musí mít definovaný receptor, aferentní dráhu, analyzaèní centrum nebo jádro a eferentní dráhu s efektorem, kterým mohou být svaly nebo lázy s vnitøní sekrecí a snad i trofické vlivy. Tardieu zdùrazòuje vyetøení na velkém míèi, na kterém dítì leí na bøie nebo na zádech a pomalu se s ním pohybuje. Pøi tom se hodnotí zmìny svalového tonu vzhledem k mìnící se poloze vestibulárního aparátu. Stejné vyetøení se provádí pøi rychlých pohybech, kdy jde o obranné reakce na nebezpeèí pádu. U starích dìtí, které ji dovedou stát ve vzpøímeném stoji, se provádí vyetøení na kulové úseèi, kterou lze libovolnì naklánìt. Pøi tom mùeme sledovat dva druhy odpovìdi svalových kontrakcí a relaxací, které mají slouit k udrení tìitì v optimální poloze vzhledem k zajitìní bezpeènosti jedince. Reakce mohou být sníené a zpomalené, co souvisí se zvýením bazálního napìtí (viz bazální stav), které se nepøíznivì projeví i pøi podrádìní (excitaci), co je v tomto pøípadì vychylování z klidové polohy. Dítì místo toho, aby se snailo pádu zabránit, jetì více zvýí mimovolní svalové napìtí, a pokud bychom ho nechali upadnout, padá bezmocnì a rigidnì. Druhým typem je hyperkinetická a panická svalová odpovìï, která se zpoèátku jeví rovnì jako velmi nepøíznivá, ale pøi systematickém cvièení mají tyto dìti lepí výsledky, ne je první rigidní odpovìï. 25. Vzpøímený stoj Vzpøímený stoj je z lidského hlediska velmi významný. Dodává èlovìku urèitou dùstojnost, a proto je nutno pøi rozhodování o léèebném programu uvaovat, zda pøedepsat vozík nebo aparáty. Vozík mùeme doporuèit vdy v dospìlém vìku, aparáty nikoliv. Ze zkuenosti víme, e dospìlý èlovìk s dìtskou mozkovou obrnou si na oblouèkové aparáty ji nezvykne, ponìvad má flekèní kontraktury kolenních i kyèelních kloubù a oslabené svalstvo dolních konèetin a extenze by byla moná jen po operativním výkonu s nejistým výsledkem. Doporuèujeme proto cvièit stoj s aparáty a oporou o hole nebo pojízdnou oporu (chodítko). Èasto se podaøí nacvièit chùzi alespoò pro pohyb v místnosti, který má význam pro zlepování krevního obìhu, trávení a vymìování. Staèí pohybová terapie v urèitou hodinu pravidelnì kadý den nebo
188 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:39
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Léèebná rehabilitace dìtí s poruchou centrálního motoneuronu
193
jen nìkolikrát týdnì. Dítì se musí pohybovat samo po ètyøech, kdy se chce nìkam dostat, jen tak má nadìji, e se jednou zaène vzpøimovat a snad se i samo vzpøímí. Vzpøímený stoj je posturálnì velice sloitý a uèíme se jej zvládnout v období, kdy jetì nemáme vyvinutou dlouhodobou pamì. Musíme se nauèit udrovat tìitì nad základnou, kterou tvoøí obrys naich chodidel. Tìitì máme pøiblinì na pøední stranì promontoria v malé pánvi a kolmice z nìho sputìná (tìnice) se promítá do støedu základny ponìkud dorzálnì. Pøi kadém pohybu dochází k mnohoèetným drobným i vìtím svalovým kontrakcím, které jsou podvìdomé, a kdybychom je chtìli popsat, bude to velmi nesnadné a nemoné. Zdravý èlovìk v dospìlém vìku dovede stát s minimální svalovou aktivitou. Elasticita svalù a kloubních vazù udrí ortográdní postavení kostry a zvlátì kostí dolních konèetin tak, e v pohodlném stoji se napnou kloubní pouzdra a zabrání zhroucení. Dìti takový stoj nedovedou, mají stále mnoho drobných vyrovnávacích pohybù. Lze si to pomìrnì snadno ovìøit na polyelekromyografu. Kdy zaèneme zmenovat základnu nebo se postavíme na jednu nohu, okamitì si uvìdomíme velké mnoství drobných svalových kontrakcí, které podvìdomì udrí tìitì ve správném postavení. Tyto vyrovnávací pohyby dìti s dìtskou mozkovou obrnou mají stále a v nadmìrném mnoství i v úplném klidu. Vìtinou nedovedou navodit ortográdní postavení kostí dolní konèetiny. Mají kyèelní i kolenní klouby v mírné flexi a hlezenní kloub v extenzi (plantární flexi). Ojedinìle mají kolenní kloub v mírné rekurvaci. Tardieu se snaí tyto situace ve stoji vysvìtlovat zkrácením jednotlivých svalových skupin a zkrácením jejich lach. Ve skuteènosti jde spíe o nevyzrálost posturálního vývoje a dítì má kvadrupedální rozloení svalového tonu. 26. Chùze Kdy se zdravé dítì nauèí ovládat své tìitì nad základnou, mùe se pokusit o chùzi nebo spíe o provedení jednotlivých krokù. Tìitì se zaène pomalu sunout dopøedu a do strany tak, e se projekce tìitì pøibliuje k okraji základny. Dochází k vìtí labilitì a organismus má podvìdomì tendenci zaujmout pozici stabilnìjí a vrátit tìitì nad základnu. Rovnováné reflexy se snaí o pøesun èásti hmoty tìla zpìt nad základnu napøíklad tím, e se èlovìk prohýbá. Mùe nastat situace, e tìitì se dostane mimo trup, za záda, ale jeho tìnice se promítá na základnu. Pøi prvním kroku jde o to, aby tyto obranné reflektorické tendence byly pøekonány a labilní pozice pøela a do krajní meze, kde se musí zmìnit základna pøedsunutím dolní konèetiny dopøedu. Jde o zabránìní pádu. Toto je princip chùze: støídavé posouvání tìitì vpøed, støídavì k jedné a druhé stranì, a pøi tom zabraòování pádu vykroèením. Zdánlivì jednoduchý mechanismus chùze je pomìrnì sloitý v labilních okamicích vihové fáze kroku, kdy je stojná konèetina v kyèelním kloubu extendovaná a vihová konèetina je mimo dotek podloky. To se pøi centrální porue nedaøí a dìti i dospìlí mají tendenci roziøovat si základnu abdukcí horních konèetin, zaklánìt trup nazad, aby se tìitì udrelo nad základnou, a krok nahrazovat rotací pánve bez vìtího pohybu v kyèelním kloubu. Pøi nácviku chùze vycházíme z kvadrupedální situace, kdy se obì
189 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:39
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
194
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
horní konèetiny pøidrují kozièek nebo chodítka, které mùe mít podpaní podpìry. Postupnì pøecházíme na francouzské berle, na hole, na jednu hùl a chùzi bez opory. Slabost a velkou nezralost antigravitaèního tonu zkouíme aktivovat reflexním plazením. Reflexní plazení musí být ordinováno v útlém dìtství, co nejdøíve, jakmile se stanoví diagnóza, a tak, jak bylo uvedeno výe. Pokud se vak pøesto nepodaøí tonus zlepit, zkusíme mechanické ortézy (oblouèkové aparáty). Vozík pro invalidy by mìl být ordinován a ve vìku, kdy je jisté, e samostatná chùze nebude moná. Tím je tøeba rozumìt pohyb v budovì, kde je nutno vytvoøit podmínky, aby se dítì mohlo pohybovat tøeba po ètyøech nebo právì s rùznými pomùckami bez omezení. Pohyb venku je jiná záleitost a je ho mono pøirovnat ke koèárku, ve kterém vozíme malé dítì, ponìvad jeho lokomoèní funkèní vývoj nedospìl do stadia nezávislé lokomoce. Závìrem lze øíci, e Tardieu se vdy snaí o analýzu jednotlivých faktorù, které handicapují èlovìka pøi porue centrální nervové soustavy, a tak dochází k pomìrnì pøesnému stanovení krátkodobého a dlouhodobého rehabilitaèního programu. Tardieu se tak øadí mezi tvùrce moderní rehabilitace, kteøí pøipravovali Mezinárodní klasifikaci poruch disabilit a handicapù, vydanou WHO v roce 1980, kde je uvádìna nemocnice v Garches a profesor neurologie Grossiort, ale jméno jeho nejbliího pøítele a spolupracovníka, profesora Tardieu, tam chybí.
190 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:39
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
6
195
Systém moderní rehabilitace
6.1 Definice V kadém systému je dùleité, aby se jasnì definovaly pojmy, se kterými systém pracuje. V èeském jazyce se pojem rehabilitace pouívá nepøesnì, pokud vycházíme ze srovnání s jinými jazyky nebo mezinárodními organizacemi, které se rehabilitací zabývají. Pro pochopení rehabilitace je dùleité znát alespoò v hlavních rysech její obsah a historický vývoj.
6.1.1 Pojetí a definice rehabilitace Mnoho aktivit, které v sobì v souèasné dobì rehabilitace zahrnuje, se odedávna u nás provádìlo, ale slovo rehabilitace se pro nì nepouívalo. Rehabilitace je novolatinský výraz, který se poèal pouívat ve Spojených státech amerických v dobì První svìtové války, kdy bylo nutno pomoci v integraci do dùstojného, pokud mono aktivního ivota mladým muùm, kteøí se vraceli s váným zranìním z fronty. Snad na vysvìtlenou je zajímavé uvést pøíklady zákonodárství, které dokresluje, jakou vánost rehabilitaci v Americe pøisuzovali a pøisuzují. V USA mìli ji v r. 1918 zákon o rehabilitaci vojákù Soldiers Rehabilitation Act. V r. 1920 vznikl zákon i pro ostatní obèany Civilian Rehabilitation Act. V r. 1943 byl schválen zákon pro veterány z Druhé svìtové války World War II Disabled Veterans Rehabilitations Act. V r. 1954 pøibyl zákon o financovaní pracovní rehabilitace Vocational Rehabilitation Act Amendements. V r. 1965 byl schválen znovu zákon o rehabilitaci, který je zamìøen na zdokonalení procesu pracovní rehabilitace a jejího financování Vocational Rehabilitation Act Amendements. Dalí zákony o rehabilitaci zamìøené na zamìstnávání tìce zdravotnì postiených jsou v USA jetì z r. 1973, v r. 1978 pak vznikl zákon o nezávislém ivotì (independent living) a v r. 1990 koneènì zákon, který vychází z lidských práv a rovnosti pøíleitostí zdravých a disabilních osob. V souèasné dobì mají pojem rehabilitace zakotvený v zákonodárství ji èetné vyspìlé zemì a jistì k tomu dospìjeme i v Èeské republice. U nás ji za První svìtové války provádìl velice moderní rehabilitaci prof. MUDr. R. Jedlièka u vojákù pøicházejících z váleèných front, a to v ústavu urèeném pro pohybovì postiené dìti. Pojem rehabilitace vak nepouíval bìnì se hovoøilo o léèbì mrzákù, nebo zmrzaèelých, popø. váleèných invalidù. Termín rehabilitace tedy nemohl být zakotven v ádném zákonì. Také v ádné odborné nebo populární literatuøe k dané tematice, v názvu nebo ve vìcných seznamech slovo rehabilitace v té dobì nenacházíme. Pojem rehabilitace se tedy u nás, ale i v celé Evropì, objevil a po Druhé svìtové válce jako import z USA a velice rychle zdomácnìl.
191 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:39
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
196
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
V Èeskoslovenské republice jsme nemìli po Druhé svìtové válce mnoho váleèných invalidù, ale s velkou intenzitou probìhlo nìkolik velkých epidemií dìtské obrny (poliomyelitis anterior acuta), kterou se daøilo skvìle zvládat. Byla zaloena i kola pro fyzioterapeuty, kde se krom jiného velmi dobøe vyuèovala metoda sestry Kennyové, a to za pøispìní samotné autorky této terapie. Dále vznikla kola pro ergoterapeuty, která byla po r. 1948 nerozumnì zruena. Léèebné úspìchy fyzioterapeutek, které velmi dobøe zvládaly poruchy periferního neuronu pomocí léèebného tìlocviku, se poèaly nazývat jako pars pro toto rehabilitací a tento omyl pøetrvává prakticky dodnes. V r. 1951 byla vechna fyziatrická oddìlení proti vùli fyziatrù pøejmenována na rehabilitaèní, a ponìvad fyziatøi se zabývají terapeutickými úèinky fyzikálních energií, rehabilitace se dále u nás ztotonila s øadou sice uiteèných terapeutických prostøedkù, ale ke koncepci rehabilitace patøících jen velmi okrajovì. Po Druhé svìtové válce se celosvìtovì poèíná uplatòovat globalizace a s ní pøicházejí ke slovu svìtové organizace. Svìtová zdravotnická organizace (WHO) stanovila v r. 1969 definici rehabilitace následovnì: Rehabilitace je kombinované a koordinované pouití léèebných, sociálních, výchovných a pracovních prostøedkù pro výcvik anebo pøecvièení jednotlivce (jedince) k nejvyí moné funkèní schopnosti. Je tøeba si vimnout, e se zámìrnì nehovoøí o tom, e by se rehabilitace mìla dìlit na rehabilitaci léèebnou, sociální, pedagogickou a pracovní, ale e jde o kombinované a koordinované vyuívání daných prostøedkù podle potøeby. Dále se nehovoøí o pacientech nebo zdravotnì postiených, ale o jedincích. V r. 1981 pak tuto definici WHO rozíøila následovnì: Rehabilitace obsahuje vechny prostøedky smìøující ke zmenení tlaku, který pùsobí disabilita a následný handicap, a usiluje o spoleèenské zaèlenìní postieného. Kdy porovnáme uvedené definice s tím, co nazýváme rehabilitací u nás, zjistíme, e se pojetí znaènì lií. V Èeské republice se stále rehabilitace chápe pøevánì jako léèebný tìlocvik, nebo myoskeletální medicína.
6.1.2 Vývoj organizace rehabilitace Odedávna se v kulturních zemích spoleènost starala o postiené obèany, kteøí trpìli rùznými následky tìlesných, smyslových nebo psychických onemocnìní. Známe mnoho ústavù, které se aktivnì nebo pasivnì staraly o dlouhodobì nemocné. V moderní rehabilitaci vak je nová bezprostøední návaznost rehabilitace na akutní stadium nemoci, tj. na kurativní zákroky a jejich plynulost s dalím vyuíváním prostøedkù nejen léèebných, ale i sociálních, pracovních a výchovných, popø. i dalích, jako je celospoleèenské klima a veøejné mínìní. Na organizaci rehabilitace se od poèátku podíleli jak odborníci, tak samotní rehabilitanti (tj. zdravotnì postiení). Nejvýznamnìjí organizace For the Welfare of Cripples vznikla na Svìtovém kongresu v r. 1922. Pozdìji se pøejmenovala na International Society for Rehabilitation of the Disabled (ISRD) a dále pak na Rehabilitati-
192 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:40
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
197
on International (RI). U nás byl rehabilitací povìøen bývalý Svaz invalidù, který byl jejím kolektivním èlenem. RI také iniciovala významnou Chartu na osmdesátá léta, je navazovala na Deklaraci OSN z r. 1975 O právech obèanù s disabilitou. Rehabilitace zaèíná vdy ve zdravotnickém prostøedí, a proto je velmi dùleité, jak tato vstupní brána celý proces nastartuje a nasmìruje. V odborném prostøedí pøedstavovala rehabilitaci v bývalém ÈSSR Rehabilitaèní spoleènost Lékaøské spoleènosti Jana Evangelisty Purkynì, která se nyní pøejmenovala na Spoleènost rehabilitaèní a fyzikální medicíny. Velkou organizaèní pomocí se stala WHO, kdy poèala zpracovávat klasifikaci následkù nemocí. Ta plynule navazuje na Mezinárodní klasifikaci nemocí (International Classification of Disseases ICD), kterou navrhl v r. 1893 paøíský mìstský statistik Dr. Jackes Bertillon. Klasifikace mìla pøeklenout rozdíly mezi rùznými názvy nemocí v rùzných zemích, kde choroby pojmenovávali podle svých profesorù, kteøí nemoci popsali. Klasifikace pouila èísla. Pøedstavuje sice urèité kompromisy mezi etiologií, anatomickou lokalizací, popø. okolnostmi vzniku onemocnìní, ale je velice uiteèná pøi mezinárodní komunikaci. Prola ji desátou revizí, pouívá nyní alfanumerický systém s velkými písmeny a desetinné tøídìní do hodnoty tøí èísel; dvaadvacet úvodních oznaèení kapitol má øímské èíslice. Klasifikace je u nás dobøe známá, potoe se bìnì pouívá ve styku se zdravotními pojiovnami. Delí dobu si vak odborníci uvìdomovali, e u èetných i závaných nemocí nebo úrazù je stanovení diagnózy pomìrnì snadné, ale velký problém vytváøejí spíe omezení a následky, které stanovenou diagnózu provázejí. Mnoho nemocí nebo stavù po úrazech (etiologických jednotek) mùe mít rozlièné následky a naopak stejné následky mohou být zpùsobené rozliènými diagnózami. Napø. 169.4 Následky náhlé cévní pøíhody mozkové mohou být neobyèejnì závané, nebo mohou pøedstavovat jen nìkolikadenní poruchu hybnosti jednostranných konèetin, která se bezezbytku upraví. G36 Roztrouená skléróza (sclerosis multiplex) mùe být jednorázová ataka dvojitého vidìní, popø. lehká ataxie, která se v krátké dobì upraví a vícekrát se v ivotì neopakuje, nebo jde o tìké onemocnìní, které stále progreduje a k úplné bezmocnosti. S06.0 Nitrolební poranìní, otøes mozku aè zcela jiné etiologie, mùe zpùsobit témìø totoné projevy omezení èlovìka jako obì výe uvedené diagnózy.
6.2 Objev tøí nových pojmù velmi významných pro rehabilitaci porucha na úrovni orgánu, disabilita na úrovni jedince, handicap jedinec versus spoleènost Problém se pokusila øeit øada odborníkù a v r. 1980 vydala WHO pokusnou klasifikaci, kterou jsme do èetiny pøeloili jako Mezinárodní klasifikace poruch, disabilit a handicapù Pøíruèka klasifikace, která se vztahuje k následkùm nemoci (International Classification of Impairments, Disabilities, and Handicaps
193 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:40
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
198
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
A Manual of Classification Relating to the Consequnces of Disease). Klasifikace se stala rychle velmi známou a mono øíci populární, protoe se snaí øeit palèivý problém. Od prvého vydání byla publikována 4 pokusná upravená znìní a v r. 2001 vyla definitivní verze, kterou pøijal i ná stát. Klasifikace proti pùvodnímu návrhu z r. 1980 zaznamenala velmi podstatné zmìny. Název klasifikace se zmìnil v pozitivním smyslu na Mezinárodní klasifikaci funkèních schopností (fungování) MKF a vedle malým písmem jetì Mezinárodní klasifikace funkèních schopností, disability a zdraví (ICF International Classification of Functioning Disability and Health). Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD) vychází z koncepce na ose etiologie ® patologie ® manifestace. První Mezinárodní klasifikace poruch, disabilit a handicapù (IC IDH) navazovala na to koncepcí nemoc ® porucha (impairment ® disabilita ® handicap). Nemoc se projeví morfologicky a funkènì na úrovni orgánu nebo tìlesného systému poruchou (impairmnent), která od urèitého rozsahu poène omezovat èlovìka v jeho aktivitách jako subjektu. Èlovìk nemùe vykonávat nìkterou bìnou èinnost nebo i více èinností, a stává se disabilním (vysl. dizejbilním). Jak porucha, tak disabilita se vìtinou promítají i do roviny sociální (spoleèenské) a disabilní èlovìk pociuje handicap nebo mùeme øíci, e je handicapovaný. Kadý z uvedených pojmù mùe být dynamický nebo statický. To znamená, e se mùe zhorovat a zvìtovat nebo naopak ustupovat a tøeba i spontánnì zmizet. Mùe být chvilkový, krátkodobý nebo dlouhodobý a trvalý. Nejvíce problémù èinil v èeském pøekladu pojem disabilita, který jsme doporuèili ponechat jako anglicismus, vèetnì adjektiva disabilní, protoe èetina nabízí øadu výrazù, které by spíe vedly k nepøesnosti (neschopnost, nemohoucnost, invalidita, zdravotní postiení, omezení, potíe, nedostateènost, výjimeènost atd.). Klasifikace se snaila postihnout vechny patologické situace na úrovni orgánu, èlovìka i spoleènosti. V tom smìru vak dolo ke zcela zásadní zmìnì v koneèném vydání klasifikace.
6.2.1 Kritika nových pojmù a jejich vývoj a k souèasné definitivní verzi Poslední a definitivní verze MKF vychází z jiných pøedpokladù ne verze pøedelé. Místo aby zachycovala obrovské mnoství patologických situací, zachycuje neutrální pojmy, které vyjadøují vechny dùleité funkce, a z nich vychází pøi hodnocení pøípadné poruchy orgánu nebo struktury, sníené aktivity jedince a skuteènosti, jak mu pomáhá nebo jak ho omezuje prostøedí, ve kterém ije. MKF hodnotí pøedevím funkèní schopnost, kterou daný jedinec má pøi rùzných poruchách tìlesných funkcí a struktur, je se projeví sníenou aktivitou nìkterých èinností nebo plnìní úkolù na úrovni individua. Hodnotí ale také ostatní orgány a funkce neporuené a tím i aktivity, které jsou projevem zdravé èásti organismu. Zcela opoutí pojem handicap a doporuèuje ho nepouívat pro jeho nejasnost. Je sice internacionálnì akceptovaný
194 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:40
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
199
v nejrùznìjích situacích, ale pochází ze støedovìké angliètiny, kde mìl dosti odliný význam. Místo nìj se zavádí pojem omezená, tj. restringovaná participace, která mùe nastat v urèité situaci a vyplývá ze sníení pøísluné aktivity. Participace je tedy de facto sníená nìkterá aktivita, která je pro dotyènou osobu omezující (restringující) v aktivitì dùleité ve vztahu k faktoru prostøedí (napø. zamìstnání). Nahrazuje tedy pojem handicap. Napøíklad daný jedinec má obtíe pro poruchu dolních konèetin, která sniuje aktivitu chùze. Ta vak je v mnoha situacích potøebná rùznou mìrou. Pokud èlovìk v noci leí, nemonost chodit se funkènì málo projevuje; pokud bude pracovat vsedì, napø. u poèítaèe, nebude rovnì porucha dolních konèetin a tím limitovaná chùze výraznì omezující. Pokud vak pùjde napø. o potovního doruèovatele, lesního dìlníka èi policistu, u nich je chùze základní funkcí k zapojení do aktivního ivota v zamìstnání v daném prostøedí, jde o restrikci participace. MKF zdùrazòuje, e nehodnotí èlovìka jako takového, ale situace, ve kterých se nachází a které mohou být omezující (disabling), ve kterých je èlovìk disabled, ale jinak je zdráv. To ve valnou mìrou závisí na faktoru prostøedí, které mùe danou situaci vytváøet jako bariérovou nebo facilitující.
6.2.2 Mezinárodní klasifikace funkèních schopností (funkèních schopností, disability a zdraví) MKF se stala základní ideovou a vedoucí pomùckou pøi zavádìní rehabilitace. Takto pojatá rehabilitace také zmenuje vytváøení skupin obèanù devalorizovaných ji svým zaèlenìním do kategorie, jako jsou obèané se zdravotním postiením, obèané invalidní, obèané bezmocní atd. A naopak èiní spoleènost aktivní ve zmenování rùzných pøekáek (bariér) v obèanském i fyzickém prostøedí. Je to významný úkol rehabilitace. Pokud obèané sami chtìjí být takto oznaèeni (napø. obèané se zdravotním postiením), pak mohou vytváøet zájmové pomocné organizace, ale nemìla by to být tendence zákonodárství a pøísluné legislativy. MKF rovnì vyuívá alfanumerický systém, ale na rozdíl od MKN (Mezinárodní klasifikace nemocí) pouívá malá písmena k oznaèení hlavních pojmù/komponent. Dále vyuívá a ètyømístného èíselného øazení v podobì detailního seznamu hodnot s dobøe formulovanými definicemi.
6.2.3 Jak kvalifikovat jednotlivé hodnoty klasifikace Dalí velkou zmìnou je uvádìní hodnot v podobì neutrální a teprve s kvalifikátorem se mohou zaøadit do hodnocení zdravotního stavu jedince v dané situaci nebo spoleèenské situaci vnìjího prostøedí. To je významný rozdíl proti pùvodním verzím MK IDH, kde se klasifikace snaila postihnout vechny patologické stavy. Kvalifikátory (qualifiers) upøesòují rozsah a kvalitu jednotlivých hodnot, komponent a domén, a jejich kála je pro vechny komponenty stejná.
195 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:40
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
200
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Vychází se ze standardu pøísluné populace jako procenta: xxx.0 xxx.1 xxx.2 xxx.3 xxx.4
ádný(á) mírný(á) støednì tìký(á) tìký(á) kompletní
xxx.8 xxx.9
nelze urèit nelze aplikovat
(není, zanedbatelný) (lehký, nízký) (prostøední, jasný) (vysoký, extrémní) (totální, úplný)
04% 524% 2549% 5095% 96100%
Podle domén pak uvádíme napø.: ádná porucha, støednì tìké sníení aktivity, tìká restrikce participace; pokud jde o prostøedí, pak jetì k hodnotám pøidáváme buï +, nebo , podle toho, zda je prostøedí facilitující nebo bariérové. Snad se z prvého pohledu mùe zdát tato záplava èísel zbyteèná, ale poèítaèe a globalizace rychle otevírají novým systémùm dveøe; nejde jen o módní záleitost, ale o velmi racionální systém, který má budoucnost. Jednotlivé systémy mezi sebou komunikují, usilují o co nejmení pøesahování a vzájemnou pøevoditelnost. Hovoøí se také o nástrojích (tools) rodiny klasifikací (napø. novì vznikající klasifikace primární péèe). Klasifikace má za sebou tedy více ne dvacetiletý vývoj a pracovaly na ní skupiny odborníkùm z celého svìta. Je tak významná, e se s ní musíme seznamovat, abychom zbyteènì nezùstali se znalostmi opodìni. V Nìmecku je napø. ji uzákonìno její pouívání. Je nejen velmi dobrým základem pro moderní rehabilitaci, ale poskytuje vìdeckou bázi pro pochopení a studium zdraví a jeho omezení a ke zdraví se vztahujícím stavùm. Ustavuje spoleèný jazyk umoòující zlepení komunikace mezi rùznými uivateli. Dobøe lze jejím prostøednictvím srovnat data mezi zemìmi a jejich zdravotní péèí a dalí.
6.3 Definice pojmù poslední definitivní verze Mezinárodní klasifikace funkèních schopností Definice ètyø komponent (jak se nazývají hlavní pojmy), které se pak dále èlení na pìt a devìt domén rozdìlených do kapitol, ze kterých se MKF skládá: 1. Tìlesné funkce jsou fyziologické funkce tìlesných systémù (vèetnì funkcí psychických). Tìlesné struktury jsou anatomické èásti tìla jako orgány, konèetiny a jejich komponenty.
196 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:40
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
201
Pokud dochází k jejich porue, pak: Poruchy (impairments) jsou problémy tìlesných funkcí nebo struktur jako signifikantní deviace nebo ztráta. Tìlesné funkce a tìlesné struktury, pokud jsou porueny v nìkterých doménách, mohou se èásteènì jako poruchy pøekrývat s MKN, ale snahou autorù bylo tyto pøesahy minimalizovat. 2. Aktivita je èlovìkem provádìný úkol (úkon) nebo èinnost. Participace je zapojení se do ivotní situace. Aktivita sníená (limitovaná) jsou obtíe, které èlovìk mùe mít, kdy aktivitu provádí. Aktivita je neutrální pojem, který byl pouit místo disabilita. Situaci, kde je aktivita sníená, pak èlovìk pociuje disabilitu, ale není disabilní, má mnoho funkcí zdravých nebo i nadprùmìrných. Participace omezená (restringovaná) jsou problémy, které èlovìk mùe mít, kdy se zapojuje do ivotních situací. V rùzném rozsahu se pojem restringovaná participace, jak je ji výe uvedeno, pøekrývá s døíve pouívaným pojmem handicap, který nahrazuje. Název handicap se ruí a v publikaci ji není uveden. Spolupùsobící faktory: 3. Faktory prostøedí (environmental factors) jsou vnìjí vlivy na funkèní schopnost a disabilitu; mohou být facilitující nebo bariérové. 4. Osobní faktory jsou vnitøní vlivy na funkèní schopnost èlovìka, osobní kvality èlovìka nezávislé na poruchách a jejich pøípadném pøekonávání. Komponenta zatím není pøesnì vymezena a bude potøebovat øadu vìdeckých studií.
6.4 Základní struèná informace, jak s klasifikací pracovat Jaké problémy tedy klasifikace MKF nabízí k øeení? Uvedena je jen zkrácená verze. V originále má publikace 299 stran.
6.4.1 Tìlesné funkce (oznaèení b = body) Kapitola 1. Mentální funkce Globální mentální funkce (b110b139) b110. Funkce vìdomí. Vìdomí se definuje jako bdìlý stav, v nìm je èlovìk schopen sebeuvìdomování, orientované pozornosti a zámìrného jednání a mylení na základì souboru smyslových a pamìových informací. Vìdomí je hlavní mentální funkcí, kterou mùeme nazvat být si vìdom a být bdìlý vèetnì
197 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:41
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
202
b114.
b117.
b122.
b126.
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
jasnosti a kontinuity bdìlého stavu. Zmìnìné vìdomí mùe být zastøené, a to pak pøechází ve stupor a kóma nebo bezvìdomí. Zvlátní stav porueného vìdomí se v klinické praxi objevil s pøekonáváním klinické smrti a el v èastém následném apalickém syndromu, zvaném té vigilní kóma. Stav vìdomí a jeho poruchy jsou dùleité pro posuzování pravdìpodobných následkù napø. po kontuzích mozku, stavech po náhlých mozkových pøíhodách, po zástavì srdce a omezené perfuzi mozkové tkánì okyslièenou krví. Pokud se stav vìdomí v krátké dobì neupraví a nevrátí se kontinuita vìdomí bez vìtí retrográdní amnézie, jsou pravdìpodobné trvalé následky. Dojde ke sníení øady psychických aktivit a tím i participace na sociálním ivotì. Známým se stalo hodnocení prognózy po kontuzi mozku podle délky bezvìdomí tzv. Glasgowská kála. Porucha mùe být i v kvalitì vìdomí, kde jde o sníenou bdìlost, jako jsou stavy navozené drogami, které mohou vést a k deliriu, nebo endotoxický stav, napø. hypoglykemie, která mùe vyústit v kóma. Vìdomí má ontogenezi. Po narození jde o stav vegetativní, který se rychle obohacuje o dalí prvky, a po sebeuvìdomìní jáství (kolem tøetího roku ivota). V pokroèilém vìku se mùe opìt vìdomí horit s rozvojem demence. Orientaèní funkce. Orientace je dalí dùleitá celková mentální funkce, která s vìdomím úzce souvisí a je na nìm do jisté míry závislá. Základní orientaèní schopnosti jsou orientace v èase, místì a uvìdomování si vlastní osoby a osob v nejbliím okolí. Intelektuální funkce. Intelekt je veobecná mentální funkce k získávání, chápání a konstruktivní integraci rùzných mentálních výkonù vèetnì vech kognitivních èinností a jejich rozvíjení bìhem ivota. Vìtinou se urèuje pomocí testù odhadujících inteligenèní kvocient (IQ). Ten je cenným hodnotícím prostøedkem v dìtství a v dorostovém vìku. U starích osob je ménì spolehlivý, ale pøesto pro rehabilitaèní plán velmi dùleitý ve vech pøípadech, protoe do jisté míry urèuje, jak nároèné programy lze terapeuticky zavést. Dùleité je také stanovení tzv. premorbidního intelektu, tedy kapacity, které osoba dosahovala pøed vznikem poruchy mozku. Globální psychosociální funkce. Vyvíjí se od dìtství, bìhem ivota, zráním osobnosti a je nutná k formování interpersonálních dovedností potøebných k vzájemným sociálním interakcím. Patologickým pøíkladem mùe být autismus. Temperament a funkce osobnosti. Je to dùleitá mentální funkce, která vyplývá z konstituèní dispozice, jak reagovat v rùzných situacích vèetnì øady charakteristik, kterými se jedinec lií od druhých. Jde o takové vlastnosti, jako je extravertnost iroce orientovaná mimo sebe sama; opakem je intravertnost. Dále je to odpovìdnost, emocionální stabilita, otevøenost a pøirozená zvìdavost. V rehabilitaèních programech bývá temperament rozhodující pro aktivní nebo pasivní pøístup k celému procesu rehabilitace a zvlátì pøi
198 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:41
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
203
ergodiagnostickém posuzování zaèlenitelnosti do pracovního procesu. Rùzná onemocnìní mohou temperament bìhem ivota mìnit. b130. Funkce energie a draiv (doporuèujeme ponechat anglicismus drive, je výstinìjí ne napø. pojem pudy). Jde o celkovou mentální funkci úzce navazující na funkci pøedchozí. Skládá se z fyziologických a psychologických mechanismù, které umoòují jedinci usilovat o uspokojení jak specifických, tak celkových cílù soustavným zpùsobem. Morfologicky se za tyto zdroje povaují hypotalamus, limbický systém a retikulární substance mozkového kmene a její spoje. V rehabilitaci dochází k nároèným úkolùm pøi terapii poruch korových oblastí, pøedevím frontálních lalokù, které základní energii a pudové intence slaïují s civilizaèními zvyklostmi. V rehabilitaci poruch mozku (napø. kontuzí) je tento problém velmi dùleitý. b134. Funkce spánku. Spánek je celková mentální funkce, která má velmi úzký vztah k vìdomí. Je to zvlátní stav vìdomí. Uplatòuje se periodicky, je zvratný a podle potøeby ho lze umìle, resp. volnì pøeruit. Umoòuje fyzickou a mentální neúèast na bezprostøedním okolí svými charakteristickými zmìnami. Na kvalitì spánku závisí optimální fyzický a duevní odpoèinek nezbytný k existenci. Spánek má svùj morfologický korelát ve spodinì tøetí komory mozkové. Nelze ho zamìòovat se stavem bezvìdomí, které nemùeme spontánnì pøeruit. Patologické spánkové projevy mohou znaènì ovlivnit ivotní aktivity a participaci napø. v rùzných zamìstnáních. Spánek má øadu pøechodných stavù a souvisí s mnoha faktory, jako je únava, krevní tlak nebo i morfologické poruchy v oblasti spánkového centra. Z pohledu rehabilitace nabývá v poslední dobì velkého významu, protoe jeho umìlé ochranné pùsobení je formou pøechodného stadia po kontuzích mozku, kdy lze ji pouívat rùzných aferentaèních terapií. Specifické mentální funkce (b140b189) b140. Funkce pozornosti. Pozornost má blízko k funkci spánku a vìdomí, které ji mohou ovlivnit ve smyslu sníení. Pozornost vak hodnotíme v plnì bdìlém stavu, umoòujícím soustøedit se na externí stimuly po urèitou dobu, popø. zvládat pøesouvání pozornosti na rùzné podnìty nebo sledovat souèasnì dva i více podnìtù. V rehabilitaci se pozornost hodnotí a cvièí podle nároènosti pøedpokládané integrace nebo jako specifická kvalita potøebná pro urèitý pracovní výkon pøi zaèleòování do pracovního procesu. b144. Funkce pamìti. Pamì lze dìlit podle rùzných hledisek, ale hlavním hodnotícím mìøítkem je pamì krátkodobá a dlouhodobá. Hodnotí se její schopnost registrovat, udret, pamatovat si a podle potøeby vèas uvolòovat skladované informace (pamìové stopy), vzpomenout si. V rehabilitaci se stává ústøedním problémem u osob starích a starých pøi výcviku osobní nezávislosti.
199 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:41
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
204
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
b147. Psychomotorické funkce. Vytváøejí kontrolu nad vìdomými pohybovými výkony na úrovni tìla. Je to psychomotorická kontrola nad iniciací pohybu, jeho prùbìhu (zrychlení, zpomalení) pøi zajiování stabilizaèních pozic, ze kterých jednotlivé sekvence pohybu vycházejí, a organizuje jejich poøadí. Psychomotorická kontrola se vývojem a uèením podøizuje psychické nadvládì. Hlavní motorické celky pøedstavují horní konèetiny pøi uchopování a následné èinnosti, dolní konèetiny pro pøemisování trupu, který má funkci stabilizaèní a dynamickou slouící jako výchozí bod pro aktivitu konèetin. Samostatnou psychomotorickou funkcí je mimika a uvádí se jako zvlátní funkce pro komunikaci (øeè, jazyk). Z rehabilitaèního pohledu jde o velký objem úkolù edukace, reedukace a léèebného cvièení pohybového systému. Pohybová terapie u nás má tradici a velmi dobrou úroveò. Jde o jeden z nejdùleitìjích úkolù v oblasti rehabilitace v nejirím slova smyslu. b152. Emocionální funkce b156. Percepèní funkce. Percepce je specifická mentální funkce urèená k rozeznávání a interpretaci dostøedivých podnìtù. Je to dostøedivá dráha (zpìtná vazba) reflexních obloukù psychomotorické aktivity a její porucha vede k inkoordinaci a posléze inhibici dané aktivity. U obranných reflexù je primárním podnìtem k podvìdomé motorické aktivitì. Percepce existuje jednak jako informace telerecepèní zrakem, sluchem a èichem (èich mìl pravdìpodobnì fylogeneticky velký význam soudì podle velikosti a propojení rinencefala s okolními strukturami mozku), jednak jako informace povrchové (z doteku) a propriocepèní a z dùleitého vestibulárního aparátu. Ne zcela jednoznaèná je i percepèní funkce mozeèku. Dalí recepèní systém je chu úzce spojená s èichem a globálnì napojená na zaívání. Do percepce se øadí i patologické vjemy halucinaèní, fantomové pocity, iluze a záitky snové. Dostøedivé informace a jejich zpracování je základním pøedpokladem vech facilitaèních metod v rehabilitaci. b160. Funkce mylenky. Mylenka je základní kognitivní funkce, která umoòuje vytváøet mylenkové abstrakce, organizovat ideje a organizovat program v èase. V mnoha pøípadech je mylenka a její pøípadná korekce reedukací pomocí psychoterapie dùleitou slokou dlouhodobého rehabilitaèního programu. Moderní klinická psychologie dosáhla znaèného pokroku pøi vyetøování a hodnocení mylenek (viz dále d163. Mylení). b164. Vyí stupnì kognitivních funkcí. Jsou vázané na frontální laloky mozku. Jde o cílené øízené jednání, rozhodování se, abstraktní mylení, plánování a realizace plánù, mentální flexibilitu, rozhodování, které jednání je vhodné za urèitých okolností. Pro rozhodnutí se èasto pouívá té výrazu provádìcí nebo exekutivní funkce. V rehabilitaci jde o èasté problémy pøi èelním nárazu lebky pøi dopravních úrazech, kdy dojde k porue obou frontálních lalokù.
200 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:41
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
205
b167. Mentální funkce jazyka (øeèi). V èetinì není takový rozdíl mezi pojmy øeè a jazyk (èeský) jako v jiných jazycích, kde je odlien jazyk jako anatomický útvar. Jde o mentální funkci, jí pøijímáme a vydáváme specifické symboly, které mají samostatné rozsáhlé zastoupení v systému komunikaèních orgánù a jejich funkcí. Funkce slouí k rozeznávání znakù, symbolù a dalích komponent øeèi mluvené, slyené, psané a ètené. Ontogeneticky se zaèíná sluchovými podnìty prvosignálního charakteru, které se postupnì pøetvoøí ve sloitý druhosignální systém øeèi rozloený ve velkých okrscích mozkové kùry dominantní hemisféry. Jako samostatnou funkci rozeznáváme jetì funkci kalkulaèní a múzickou. V rehabilitaci jde o velký objem úkolù, které vyuívají rehabilitaèní prostøedky pedagogické, speciálnì pedagogické, muzikoterapeutické a v rámci ergoterapie i obecnì gnostické. b172. Kalkulaèní funkce (poèítání). V dìtství je spojena s poètem prstù v desítkovou soustavu. Její rekonstrukce rovnì s pøedstavou prstù jako èísel poèítá. b176. Mentální funkce øazení (sekvence) sloitých pohybù. Pøedpokládá cvièení pohybù izolovaných svalových skupin iniciovaných z kùry mozkové a opakovaným cvièením jejich poloautomatizaci a automatizaci. b180. Záitek já (jáství) a funkce (vnímání) èasu. Záitek vznikající okolo tøetího roku ivota je spojený vìtinou se vznikem prvních vzpomínek (dlouhodobé pamìti), uvìdomìní si vlastní identity, svého tìla a své pozice v realitì okolí a v èase. Sumárnì lze øíci, e hodnocení mentálních funkcí má v moderní rehabilitaci velmi dùleité postavení u stavù po pøekonání tìkých postiení mozku úrazem, náhlou mozkovou pøíhodou èi vrozenou poruchou, po operacích mozku napø. pro expanzivní proces. V neposlední øadì jde o sniování výkonu CNS stárnoucí populace a èasté demence. Záchrana ivota i pøi znaènì porueném mozku je moná a témìø vdy nejvìtí odpovìdnost za návrat mentálních funkcí má, po pøekonání kritického období, rehabilitace, a to prostøedky léèebnými, ale stejnou mìrou i výchovnými (LTV léèebná tìlesná výchova a ergoterapie uèící osobní nezávislosti). Rychle se v pozitivním slova smyslu mìní postoj k osobám s kvalitativními zmìnami mentálních funkcí, tj. k osobám s psychickým (psychiatrickým) onemocnìním. Proto je tak velký objem klasifikace vìnován funkcím nervového systému. V poslední dobì se také stírá rozdíl mezi neurologií, psychiatrií, klinickou psychologií a neurofyziologií; velmi blízko se nachází i logopedie, a proto se pouívá pøeklenujícího názvu neurovìdy. Dalí velký význam má znalost hodnot mentálních funkcí pøi rehabilitaci osob, u kterých dolo k porue jiných orgánù ne mozku, ale psychická stabilita, popø. speciální výcvik, je pøedpokladem pøekonání øady restringovaných aktivit a bariérového faktoru prostøedí. Zde jsou èasto rozhodující nikoliv funkce poruené, ale funkce zdravé, popø. nadprùmìrnì schopné poruchu kompenzovat. Rozhodující bývá hod-
201 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:41
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
206
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
nocení klinického psychologa a ergoterapeuta. Pøedpracovní výchova hodnotí potenciální aktivní zaèlenìní do produktivního ivota.
Kapitola 2. Senzorické funkce a bolest Vidìní a pøidruené funkce (b210b229) b210. Funkce vidìní b215. Funkce struktur pojících se s okem b220. Vnímání spojené s okem a pøipojenými strukturami Vnímání svìtelných podnìtù je sníené v rùzném rozsahu u velkého poètu starích obyvatel, ale lze je pomìrnì dobøe kompenzovat. Velice pokroèila oftalmologie pøi rekonstrukci fyzikálních medií v pøedních i zadních segmentech oka. Organizaci rehabilitace poruch vidìní a ztráty zraku zajiují dobrovolné neziskové organizace nevidomých. Existují dobøe organizovaná rehabilitaèní tyflopedická centra. Tìmito organizacemi je rovnì organizována pøedpracovní a pracovní rehabilitace. Pøi porue zraku od narození nebo od èasného mládí je hlavní tìitì rehabilitace v pedagogických prostøedcích. Nìkdy je nezbytné navtìvovat speciální, dobøe organizované koly pro dìti se zbytky zraku nebo pro nevidomé. Slyení a funkce vestibulární (b230-b249) b250. Funkce slyení b235. Vestibulární funkce b240. Vnímání spojené se slyením a vestibulární funkcí Ztráta sluchu od narození je provázena následnou hluchonìmostí. Otorinolaryngologie je schopna urèitých rekonstrukèních operací, jako je implantace kochleární protézy, která má vak jen omezené indikace. Rehabilitaci sluchových poruch si øídí, podobnì jako u poruch zraku, dobrovolné neziskové organizace neslyících, které organizují rehabilitaèní centra, je øídí výcvik znakové øeèi a pomoc pøi tlumoèení pro neslyící. Vestibulární aparát vnímá trojrozmìrný gravitaèní prostor, zrychlení a zpomalení, øídí do jisté míry svalový tonus, rovnováné reflexy a obranné reflexy pádu. Chronické poruchy lze kompenzovat jinými systémy, které nám pomáhají vnímat prostor (zrak, mozeèek, zadní provazce). Dalí senzorické funkce (b250-b279) b259. Chuové funkce b255. Èichové funkce b260. Proprioceptivní funkce b265. Dotekové funkce b270. Senzorické funkce vztahující se k teplotì a jiným stimulùm
202 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:42
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
207
b280. Bolest. Má zvlátní postavení mezi doménami. Není to pojem neutrální, ale natolik dùleitý jako systém ochranný, e jeho nepøítomnost mùe být zdrojem tìkých poruch (dekubity, mechanické poruení rùzných tkání atd.). Naopak její pøítomnost je èasto výraznì limitujícím faktorem mnoha aktivit. V rehabilitaci pøedstavuje významnou samostatnou kapitolu.
Kapitola 3. Funkce hlasu a øeèi b310. Funkce hlasu. Produkce rùzných zvukù pøi prùchodu zvuku skrze larynx. b320. Funkce artikulace. Produkce zvukù øeèi foném. b330. Funkce plynulosti a rytmiènosti øeèi. Obsahuje rychlost, melodiènost, èasomíru a intonaci. b340. Funkce alternativní vokalizace. Jiné zpùsoby vokalizace jako zpìv, vatlání, hlasitý køik a smích, naøíkání.
Kapitola 4. Funkce kardiovaskulárního, hematologického, imunitního a respiraèního systému Funkce kardiovaskulárního systému (b410b429) b410. Funkce srdce. Pumpování pøimìøeného nebo vyadovaného mnoství a tlaku krve do obìhu tìla. Jde o rychlost, rytmus, kontrakèní síly komorových svalù, funkce srdeèních chlopní, pumpování krve skrze plicní obìh, dynamiku cirkulace do srdce. b415. Funkce krevních cév. Obsahuje funkce arterií, kapilár a il, funkci vazomotorickou, funkci plicních arterií, kapilár a il, funkce ilních chlopní. b420. Funkce krevního tlaku. Udrení tlaku krve v arteriích. Velký vývoj kardiochirurgie umonil ivot osobám, jejich zdravotní stav jetì donedávna nebyl s ivotem sluèitelný. Jde nejèastìji o lidi s normální motorikou a intelektem. Tìitì rehabilitace je u nich v dobøe organizovaném faktoru prostøedí, vèetnì pracovního zaèlenìní. Pokud jde o obliteraci cév napø. centrálního nervového systému, pøichází na øadu velký objem rehabilitaèních úkolù, které se vztahují k mentálním funkcím a dalím výe uvedeným, dále k funkcím neuromuskulárním a k pohybu (viz Kapitola 7.) Funkce hematologického a imunitního systému (b430b439) b430. Funkce hematologického systému. Obsahuje produkci krve a kostní døenì, funkce transportu kyslíku krví a srálivost krve. b435. Funkce imunitního systému. Vztahuje se k ochranì proti cizím substancím. Jde o imunitní odpovìï specifickou i nespecifickou, hypersenzitivní reakci, funkce lymfatických cév a uzlin, funkce bunìk, které zprostøedkovávají imunitu, protilátky, které zprostøedkovávají imunitu, a odpovìï na imunizaci.
203 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:42
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
208
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Rehabilitace má mnoho úkolù ve funkcích imunitních, mnohé se teprve registrují. Vìtinou jde o dobrou organizaci vech sloek rehabilitace s dùrazem kladeným na prostøedí. Funkce respiraèního systému (b440b449) b440. Funkce vdechování vzduchu do plic. Výmìna plynù mezi vzduchem a krví a vydechování vzduchu. Obsahuje funkce respiraèní rychlosti, rytmu a hloubky. b445. Funkce dýchacích svalù. Funkce svalù zapojených do dýchání. Obsahuje funkce bránice, hrudních svalù zapojených do dýchání, funkce akcesorních (auxiliárních) dýchacích svalù. Dodateèné funkce a vnímání kardiovaskulárního a respiraèního systému (b450469) b450. Dalí respiraèní funkce. Kalání, kýchání, zívání, foukání, pískání, dýchání ústy nebo nosem. b455. Funkce tolerance cvièení. Vztahuje se k dýchací a kardiovaskulární kapacitì získané vytrvalým cvièením. Obsahuje fyzickou vytrvalost, aerobní kapacitu, odolnost a unavitelnost. b460. Funkce spojené s pocity kardiovaskulárními a respiraèními. Jde o vnímání chybìní srdeèního tepu, palpitace a dechovou nedostateènost.
Kapitola 5. Funkce trávicího, metabolického a endokrinního systému Funkce vztahující se k zaívacímu systému(b510b539) b510. Funkce pøijímání potravy. Vztahuje se k sání, kousání, manipulování potravou v ústech jazykem, výkání, slinìní, polykání. b515. Zaívací funkce. Jde o transport potravy skrze trávicí ústrojí, rozloení potravy a vstøebávání (absorpci) výivných látek. b520. Funkce asimilaèní. Pøi asimilaci jde o pøemìnu ivin na sloky ivého tìla a skladování ivin v tìle. b525. Funkce defekaèní. Jde o odstraòování nevyuitelné a nestrávené potravy stolicí a k tomu se vztahující funkce. Obsahuje konzistenci stolice, frekvenci defekace, udrení stolice, odstraòování plynù (flatulence). V prostøedcích rehabilitace je mnoho moností, jak pomáhat pøi øeení problémù s pøijímáním potravy a vymìováním pøi rùzných poruchách vìtinou jiných orgánù ne vlastního zaívacího systému (zubní protetika, polykací funkce u centrálních i periferních poruch, problémy defekace u mnoha poruch pohybových, napø. léze míní, fixace kyèelního kloubu, dále poruchy psychické, mentální retardace). b530. Funkce udrení váhy. Jde o udrení pøimìøené tìlesné váhy udrování pøijatelného indexu tìlesné hmotnosti (BMI). V rehabilitaci se setkáváme nej-
204 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:42
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
209
èastìji s problémy pøetíení nosného aparátu a následnými tìkými poruchami jednotlivých jeho èástí. b535. Pocity spojené se zaívacím systémem Funkce vztahující se k metabolismu a endokrinnímu systému (b540b559) b540. Hlavní metabolické funkce. Regulace hlavních komponent tìla, jako jsou cukry, proteiny a tuky, pøemìna jednìch ve druhé a jejich pøevádìní na energii. b554. Funkce vodní, minerální a elektrolytické rovnováhy. Vìtinou nejde o problematiku smìøující k rehabilitaèním výkonùm.
Kapitola 6. Genitourinální a reprodukèní funkce Urinální funkce (b661b639) b610. Funkce vyluèování moèi. Funkce filtrace moèi, shromaïování moèi a vyluèování moèi. V prostøedcích rehabilitace jde o pomìrnì znaèný objem úkolù jak u poruch inervace na úrovni míní, tak organizace vymìování moèi na úrovni frontálních lalokù (kulturní podmínìné reflexy). b630. Pocity spojené s moèovými funkcemi Funkce genitálu a reprodukèní funkce (b640b679) b640. Sexuální funkce. Fyzické a mentální funkce vztahující se k sexuálnímu aktu, pocity chutì, pøípravné, orgastické a závìreèné stadium. b650. Menstruaèní funkce. Menstruaèní cykly a vypuzení menstruaèních tekutin. b660. Funkce plození. Fertilita, tìhotenství, porod a laktace. b670. Pocity spojené s genitálem a reprodukèními funkcemi V prostøedcích rehabilitace bývá èasto øeen problém u osob s nejrùznìjími poruchami a jejich moností rodit a obstarávat novorozené dítì, resp. se o dítì starat v irím slova smyslu, dále problémy sexuálních záitkù a impotence z rùzných pøíèin, míních, cévních, psychických.
Kapitola 7. Funkce neuroskeletální a funkce vztahující se k pohybu Funkce kloubù a kostí (b710b729) b710. Funkce kloubní hybnosti. Jde o funkce pohyblivosti (rozsahu volnosti) jednoho nebo více kloubù, páteøe, ramene, lokte, zápìstí, kyèle, kolene a kotníku, malých kloubù ruky. b715. Funkce kloubní stability. Funkce udrení strukturální integrity kloubu. b720. Funkce hybnosti kosti. Jde o lopatky, pánev, karpální a tarzální kosti. Z rehabilitaèního pohledu jde o rozsáhlý program navazující vìtinou na ortopedii, traumatologii, revmatologii, myoskeletální medicínu a dalí.
205 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:42
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
210
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Funkce svalu (b730749) b730. Funkce svalové síly. Vztahuje se k síle produkované pøi kontrakci svalem nebo skupinou svalù. b735. Funkce svalového tonu. Jde o napìtí, které je pøítomné ve svalech v klidu, a odpor, který se projeví, kdy se pokouíme svalem nebo svaly pasivnì pohybovat. b740. Funkce svalové vytrvalosti. Kontrakce jednotlivých svalù po dobu, která je vyadována. Pohybové funkce (b750789) b750. Funkce motorického reflexu. Mimovolní kontrakce svalù vyvolaná automaticky specifickými stimuly. b755. Funkce mimovolních (neúmyslných) pohybových reakcí. Kontrakce velkých svalù nebo svalù celého tìla, navozené pozicí tìla, rovnováhou a ohroujícími stimuly. b760. Funkce kontroly volní hybnosti b765. Funkce mimovolní hybnosti. Neúmyslné, èásteènì nebo zcela neúèelné, mimovolní kontrakce svalové nebo skupiny svalù. b770. Funkce vzorù chùze. Pohybové vzory kráèení, bìhu nebo jiných pohybù celého tìla. b780. Funkce vztahující se k pocitùm ze svalù a pohybù Pohybové funkce jsou pøedmìtem velkého programu témìø vech sloek rehabilitace a jsou propojené s funkcemi ostatních domén.
Kapitola 8. Funkce pokoky a pøidruených struktur Funkce pokoky (b810b849) b810. Protektivní funkce pokoky. Slouí k ochranì tìla pøed fyzickými, chemickými a biologickými hrozbami. b820. Reparaèní funkce pokoky. Reparace prasklin a jiných pokození. b830. Ostatní funkce pokoky jako vnímání píchání, pálení, brnìní V rehabilitaci má pokoka význam jako vstupní brána povrchových vjemù a nese znaèné riziko pøi ztrátì vnímání provázené proleeninami spojenými se ztrátou biologické rezistence a tím i omezení celkové aktivace. Funkce vlasù a nehtù (b850b869) b850. Funkce vlasù jako ochrana. Samostatným problémem je vzhled, estetika, psychické pùsobení vlasù, vèetnì sociální symboliky. b860. Funkce nehtù jako ochrana. Pøíkladem je krábání.
206 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:42
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
211
6.4.2 Tìlesné struktury (oznaèení s = struktury) Kapitola 1. Struktury nervového systému s.110. s.120. s130. s140. s150. s198.
Struktura mozku Mícha a pøidruené struktury Struktura mening Struktura nervového systému sympatiku Struktura nervového systému parasympatiku Struktury nervového systému jiné
Kapitola 2. Struktury pøísluné oku a uchu s210. s220. s230. s240. s250. s260.
Struktura oènice Struktura oèní koule Struktura okolí oka Struktury zevního ucha Struktury støedního ucha Struktury vnitøního ucha
Kapitola 3. Struktury vztahující se k hlasu a øeèi s310. s320. s330. s340.
Struktura nosu Struktura úst Struktura hltanu (faryngu) Struktura hrtanu (laryngu)
Kapitola 4. Struktura kardiovaskulárního, imunitního a respiraèního systému s410. Struktury kardiovaskulárního systému s420. Struktury imunitního systému (lymfatické cévy, lymfatické uzliny, thymus, slezina, kostní døeò) s430. Struktury respiraèního systému
Kapitola 5. Struktury vztahující se k zaívání, metabolismu a endokrinnímu systému s510. s520. s530. s540. s550. s560.
Struktura slinných láz Struktura jícnu Struktura aludku Struktura støev Struktura slinivky bøiní Struktura jater
207 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:42
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
212
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
s570. Struktura luèového mìchýøe a luèovodu s580. Struktura endokrinních láz
Kapitola 6. Struktury vztahující se ke genitourinálnímu a reprodukènímu systému s610. Struktura moèového systému s620. Struktura pánevního dna s630. Struktura reprodukèního systému
Kapitola 7. Struktury vztahující se k pohybu s710. s720. s730. s740. s750. s760. s770.
Struktura vztahující se k hlavì a krèní krajinì Struktura krajiny ramenní Struktura horní konèetiny Struktura krajiny pánevní Struktura dolní konèetiny Struktura trupu Dodateèné muskuloskeletální struktury vztahující se k pohybu
Kapitola 8. Kùe a k ní se vztahující struktury s810. s820. s830. s840.
Struktura koních oblastí Struktura koních láz Struktura nehtù Struktura vlasu
6.4.3 Aktivity a participace (oznaèení d = disability) Kapitola 1. Uèení se a aplikace znalostí (vìdomostí) Úèelné senzitivní (senzorické) zkuenosti (d110d129) d110. Pozorování. Pouívání zrakového smyslu (vidìní) k zámìrnému vnímání zrakových podnìtù, dìjù (napø. pozorování sportovního utkání). d115. Naslouchání. Pouívání sluchového smyslu (slyení) k zámìrnému vnímání sluchových podnìtù (napø. poslouchání rádia nebo pøednáky). d120. Jiné úèelné vnímání. Pouívání ostatních smyslù, hmatu, chuti, èichu, propriocepce k zámìrnému vnímání podnìtù. Základní uèení (d130d159) d130. Napodobování (copying). Kopírování, nebo napodobování jako základní sloka uèení, napø. napodobování pohybù, zvukù nebo písmen abecedy. d135. Opakování. Nacvièování (rehearsing) opakováním poøadí událostí nebo znakù, symbolù, básnièky jako základní komponenta uèení.
208 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:43
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
213
d140. Uèit se èíst. Ètení psaného materiálu (vèetnì Braillova písma), plynulé a pøesné, rozeznávání písmen abecedy, hláskování slova správnou výslovností, porozumìní slovùm a vìtám. d145. Uèit se psát. Produkování symbolù, které pøedstavují zvuky, slova nebo vìty zpùsobem, který má smysl (vèetnì Braillova písma), psaní správnou gramatikou. d150. Uèit se poèítat. Vyvinout si schopnost manipulovat èísly a provádìt jednoduché matematické operace, jako je pouívání matematických znakù k seèítání, odeèítání. d155. Získávání dovedností. Jde o úkoly jednoduché, základní a sloité, které je nutno zaèít, pokraèovat v nich a ukonèit je (napø. pouívání jídelních pøíborù, tuky, jednoduchých nástrojù). Sloité jsou èinnosti, kde sledujeme pravidla, poøadí a koordinaci nìkterých pohybù (napø. nauèit se hrát fotbal, pouívat zednické náøadí, ale i hrát hry achy apod.).
Aplikace znalostí (d166d179) d160. Soustøedìní pozornosti. Zámìrné soustøedìní na specifický podnìt tak, e se odfiltruje napø. rozptylujucí zvuk. d163. Mylení (thinking). Formulovat a upravovat mylenky, koncepty, pøedstavy, a je cíl nìkam smìøován, èi nikoliv, sám, nebo s druhými osobami. Jde o vytváøení mylenek, dokazování pouèek, pohrávání si s ideami, pøemýlení, meditování (viz té b160. Funkce mylenky thought function). d166. Ètení. Chápání a interpretace psaného jazyka tiskem nebo Braillovým písmem. s170. Psaní. Uívání nebo produkování symbolù nebo psaného jazyka k vedení informací, psaní záznamù o událostech nebo mylenkách. d172. Poèítání. Provádìní výpoètù za pouití a aplikace matematických principù (seèítání, odeèítání, dìlení, násobení). d175. Øeení problémù. Nalézt odpovìï na otázku nebo øeení jednoduchého problému, který má jednoduché východisko atp. d175. Uèinit rozhodnutí. Uskuteènit výbìr a rozhodnout se.
Kapitola 2. Veobecné úkoly a poadavky d210. Provést (podniknout) jednotlivý úkol. Pøipravit, zaèít a uspoøádat jednoduchý úkol, dále sloitý úkol, nezávisle a ve skupinì. d220. Provést (podniknout) mnohoèetné úkoly. Pøipravit, kompletovat mnohoèetné úkoly samostatnì, ve skupinì. d230. Vykonávat bìné denní povinnosti. Øídit a koordinovat kadodenní poadavky a povinnosti vlastního ivota.
209 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:43
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
214
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
d240. Zvládat stres a jiné psychické nároky. Zvládat odpovìdnost, stresy a kritické situace.
Kapitola 3. Komunikace Komunikace pøijímáním (percepcí) (d310d329) d310. Komunikovat pøijímáním mluvených zpráv. Rozumìt doslovnému obsahu zpráv, mluveným jazykem, vèetnì idiomatických (zvlátních) vyjádøení. d315. Komunikovat pøijímáním neverbálních (nikoliv slovních) zpráv. Gestikulací, symboly a kreslením. d320. Komunikovat pøijímáním zpráv ve znakové øeèi (pro neslyící) d325. Komunikovat pøijímáním psaných zpráv. Rozumìt zprávám obsahujícím jasný význam (vèetnì Braillova písma). Komunikovat produkováním (expresí) (d330349) d330. Mluvení. Produkovat slova, vìty, delí sdìlení s jasným významem. d335. Produkovat neverbální zprávy. Pouívat gesta, symboly a kresby k pøedání zprávy. d340. Produkovat zprávy ve formální znakové øeèi (pro neslyící) d345. Psát zprávy. Jasné (èitelné), napø. dopis. Konverzace a pouívání komunikaèních pomùcek a technik (d350d369) d350. Konverzace. Zaèít, udret a ukonèit výmìnu mylenek s jedním èlovìkem nebo více lidmi. d355. Diskuse. Zkoumání námìtu s argumenty pro a proti. d360. Pouívat komunikaèní techniky vèetnì telefonù a elektrotechniky jako poèítaèe atd. Problém se rychle roziøuje rozvojem nových komunikaèních moností.
Kapitola 4. Pohyblivost Mìnìní a udrování pozice tìla a pøecházení do jiné pozice (d410d429) d410. Mìnit urèité pozice tìla a pøecházet do jiné pozice. Z lehu, ze sedu, vstát ze idle, kleknout na kolena, vstát ze døepu atd. Nejde o pøemisování se z místa na místo. d415. Udrovat pozici tìla. Setrvat v zaujaté pozici tìla, jak dlouho je potøeba, napø. v práci, ve kole, stát na strái atd. d420. Pøesouvat se. Pohybovat se z jednoho povrchu na druhý, jako je skluzné prkénko, nebo po délce lavice, na idli, ani se mìní pozice tìla. Noení, pohybování a zacházení s pøedmìty (d430d449) d430. Zvedání a noení pøedmìtù. Zvedání, noení v rukou nebo paích, na ramenou, na kyèlích, na zádech nebo na hlavì a sputìní nebo poloení pøedmìtu dolù.
210 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:43
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
215
d435. Pohybování pøedmìty pomocí dolních konèetin. Koordinovanì tlaèit, postrkovat, kopat, lapat na pedály, kopat do míèe atd. d440. Vyuívání ruky k jemným pohybùm. Uchopovat, manipulovat a uvolòovat pøedmìty, napø. sbírat mince se stolu, otáèet ciferníkem, natáèet hodinky atd. d445. Vyuívání ruky a pae. Táhnout nebo tlaèit objekt, sahat, kroutit ruce nebo pae (jako pøi dímání, roubování), házet, chytat. Chùze a pohybování se (d450d469) d450. Chùze (kráèení). Jít po povrchu krok za krokem tak, e jedna noha je vdy na zemi. Chùze vpøed, vzad do strany. Chùze na krátkou, na velkou vzdálenost, po rùzném povrchu a pøes pøekáky. d455. Pøemisovat se z místa na místo jinak ne chùzí. Lézt po skalách, utíkat, rychle nebo pomalu, poskakovat, dìlat kotrmelce, válet se, plazit se, lézt po ètyøech, plavat. d465. Pohybovat se s pouitím rùzných pomùcek. Jinak ne chùzí, bruslení, lyování, jízda na vozíku nebo chùze s chodítkem. Pohybovat se pomocí dopravy (d470d475) d470. Pouívat dopravy. Jako pasaér v autì, autobuse, rike, voze taeném zvíøaty, taxi, jet èlunem, podzemní dráhou, letadlem. d475. Øídit (jet). Kontrolovat motorový dopravní prostøedek (auto, motorka, èlun), vlastní silou pohánìný bicykl, trojkolka, èlun pohánìný vesly, zvíøetem taený dopravní prostøedek. d480. Jezdit na zvíøeti za úèelem dopravy. Na høbetì konì, osla, velblouda, slona.
Kapitola 5. Starat se (peèovat) o sebe d510. Sám se umýt. Mýt èást tìla, celé tìlo a osuit se. d520. Peèovat o èistotu tìla. Peèovat o pokoku, o vlasy, o zuby, nehty na prstech rukou a nohou. d530. Pouívat toalety. Koordinovat a provádìt moèení, defekaci, starat se o menstruaci. Zaujmout vhodnou pozici na správném místì, oèistit se, ovládat oblékání pøed a po pouití toalety. d540. Oblékání. Obléknout i svléknout si odìv, pøes hlavu, pøes ramena a spodní polovinu tìla, obouvat se, vybrat si správný odìv. d550. Jídlo. Krájet nebo lámat potraviny na kousky, otevírat láhve a plechovky, pouívat jídelní pøíbory. Dát potravu kulturnì do úst. d560. Pití. Uchopit a dret nápoj, dát jej k ústùm a pít pokud mono kulturním zpùsobem. Pít slámkou, nebo tekoucí vodu z pramene, výiva z prsu. d570. Starat se o své zdraví. Zajistit si fyzické zdraví, duevní pohodu, vyváenou dietu a udrovat si pøimìøenou fyzickou zdatnost.
211 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:43
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
216
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Kapitola 6. ivot v domácím prostøedí Získání nezbytných vìcí pro domácnost ( d610d629) d610. Získání místa k ivotu. Koupit, nebo pronajmout, vybavit, uspoøádat dùm, apartmá nebo jiný byt. d620. Získání nezbytného zboí a slueb. Ve co je nutné ke kadodennímu ivotu, jako opatøit a pøivést potraviny, nápoje, odìvy, topivo, vìci na vaøení, obstarat domácí sluby jako odvoz odpadkù, pøináení poty, nezbytné opravy atd. Starat se objekty v domácnosti a pomáhat druhým (d650d669) d650. Starat se o objekty v domácnosti. Udrovat a upravovat dùm a ve, co obsahuje, jako dopravní prostøedky a pomocné prostøedky, starat se o rostliny a zvíøata, vymalovat nebo vytapetovat pokoje, rozestavovat a pøesouvat nábytek, opravit vodovod atd. d660. Pomáhat druhým. Pomáhat èlenùm domácnosti pøi sebeobsluze, pohyblivosti, komunikaci, mezilidských vztazích, výivì a udrování zdraví.
Kapitola 7. Vzájemné mezilidské vztahy Hlavní (celkové) mezilidské vztahy (d710d729) d710. Základní mezilidská jednání. Projev respektu, vøelosti, ocenìní, tolerance ve vztazích a pouívání vhodného fyzického kontaktu ve vztazích. d720. Sloitá mezilidská jednání. Vytváøení a ukonèení vztahù, regulovat chování uvnitø jednání, jednat podle spoleèenských pravidel a udrovat spoleèenský prostor. Zvlátní mezilidské vztahy (d730d779) d730. Jednat s cizími lidmi. Angaovat se v doèasných kontaktech s cizími osobami za urèitým cílem (dotazovat se na smìr pøi nákupu) atd. d740. Formální vztahy. Jednat s osobami ve vedoucím postavení, s podøízenými a se sobì rovnými. d750. Neformální spoleèenské vztahy. Vztahy s pøáteli, sousedy, známými, spolubydlícími a spoluobèany nebo s osobami stejného postavení. d760. Rodinné vztahy. Rodièe-dítì, dítì-rodièe, vztahy mezi sourozenci a vztahy s rozíøenou rodinou. d770. Intimní vztahy. Zaloené na emocionální a fyzické pøitalivosti, manelské vztahy, sexuální vztahy.
Kapitola 8. Významné oblasti ivota Výchova a výuka (education) (d810d839) d810. Neformální výchova. Uèit se neformálnì doma od rodièù nebo èlenù rodiny. d815. Pøedkolní výchova. Uèit se základním návodùm urèeným k uvedení dítìte do prostøedí kolního typu.
212 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:43
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
217
d820. kolní výchova (a výuka). Pøijetí do koly, pojmout pøedepsané uèivo, postupovat do dalích stadií výuky. d825. Zapojit se do vech aktivit pøipravujících na budoucí zamìstnání d830. Vyí vzdìlání. Aktivity spojené se støedokolským a zvlátì vysokokolským vzdìláním. Z pohledu rehabilitace jde o rozsáhlý úkol, protoe mnoho rehabilitantù dìtského vìku potøebuje velmi citlivì øeit problémy výchovy a výuky s následným umonìním aktivního zapojení do ivota. Práce a zamìstnání (d840d850) d840. Uèòovství (pøíprava na práci). Zapojit se do programù pøipravujících na budoucí zamìstnání. Jde o podobnou doménu, jako je d825. d845. Získat, udret a ukonèit zamìstnání. Hledat zamìstnání, kontaktovat zamìstnavatele a pøedloit ivotopis, pøipravit se na pohovory se zamìstnavatelem, sledovat vlastní pracovní výkon, podávat zprávy, popø. ukonèit práci. d850. Placené zamìstnání. Úèastnit se vech aspektù práce, za plat, jako zamìstnanec na plnou nebo èásteènou pracovní dobu nebo sám se zamìstnávat (podnikatel) na èásteèný nebo plný úvazek. Plnit úkoly plynoucí z práce, pøicházet v poadovaném èase, kontrolovat nebo být sám kontrolován v rámci pracovní èinnosti. d855. Neplacené zamìstnání. Úèastnit se aspektù práce, která není placená, sám nebo ve skupinì, napø. konat dobrovolnou nebo charitativní práci. Podle naich zkueností je nezbytné, aby se u vech sloitìjích rehabilitaèních problémù pracovitì rehabilitace podílelo aktivní pomocí pøi zaèleòování rehabilitanta do zamìstnání. Ekonomický ivot (d860d879) d865. Základní ekonomické transakce. Úèastnit se jednoduchých ekonomických transakcí, jako je pouívání penìz k nákupu potravin nebo k výmìnì, uetøit peníze. d870. Ekonomická sobìstaènost. Mít pøehled o ekonomických zdrojích privátních nebo veøejných. Z pohledu rehabilitace je zvlátì závané, aby byla správnì posuzována ekonomická situace rehabilitanta, jednak jeho osobnì, jednak osob na nìm závislých. Èasto jde o poskytování finanèních zdrojù ze solidárních prostøedkù. Významnou roli má úøad práce, pokud jde o osoby v produktivním vìku.
213 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:43
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
218
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Kapitola 9. ivot komunální, sociální a obèanský d910. Obèanský ivot. Úkony a výkony vyadující angaovanost v ivotì komunity mimo rodinu, ve spoleèenských a obèanských oblastech ivota. Neformální i formální asociace, obøady. d920. Rekreace a volný èas. Hry, sport, umìní a kultura, zábavy, dovednosti a spoleèenská setkání. d930. Náboenství a spiritualita. Organizované náboenství a jeho aktivity. d940. Lidská práva. Uívat vechna mezinárodnì uznaná práva, která jsou lidem poskytnuta díky jejich vlastnímu úsilí. d950. Politický ivot a obèanství. Úèastnit se spoleèenského, politického a správního ivota, mít zákonný statut obèana.
6.4.4 Faktory prostøedí (oznaèení e = environment) Kapitola 1. Produkty a technologie e110. Produkty nebo látky k osobnímu pouívání. Potraviny, léky. e115. Produkty a technologie k osobnímu pouití v denním ivotì. e120. Produkty a technologie k osobnímu pouití pøi pohybu v bytì nebo venku. Vechny typy pomùcek pro chùzi, dopravu, speciální auta, vozíky, transportéry atd. e125. Produkty a technologie pro komunikaci e130. Produkty a technologie pro výuku e135. Produkty a technologie pro zamìstnání e140. Produkty a technologie pro kulturu rekreaci a sport e145. Produkty a technologie pro praktikování náboenství a spirituality e150. Vzhled, konstrukce a stavební produkty a technologie pro veøejné pouití. Jde o pøístupnost vech veøejných budov a prostorù pouitelných i pro osoby, jejich zdravotní stav zpùsobuje omezení rùzných aktivit (v ÈR zakotveno ve stavebním zákonì). e155. Vzhled, konstrukce a stavební produkty a technologie pro vnitøek a vnìjek budov pro soukromé pouití e160. Produkty a technologie ve vývoji zemì. Jde o ty oblasti zemì, které mají být vyuívány jako zemìdìlské, pøedmìstské oblasti, mìstské oblasti, parky, chránìné oblasti a rezervace neporuené pøírody a jejich vztah k osobám s omezením rùzných hodnot, které jedinec vlastní nebo které má právo pouívat.
Kapitola 2. Pøírodní prostøedí a èlovìkem vytvoøené zmìny v prostøedí e210. Fyzická geografie. Hlavní geografické rysy tvaru, výky a vodních ploch dané zemì. e215. Obyvatelstvo. Demografické rysy, zmìny, hustota obyvatelstva.
214 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:44
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
219
e220. Flóra a fauna e225. Poèasí (klima). Teplota, vlhkost, atmosférický tlak, sráky, vítr a sezónní zmìny. e230. Pøírodní události. Pravidelnì nebo nepravidelnì se objevující náhlé vìtí zmìny. e235. Èlovìkem zpùsobené události. Vìtí zmìny kadodenního ivota, konflikty, války, pøesídlování obyvatel, destrukce sociální infrastruktury, domy, zemì, zneèitìní ivotního prostøedí, zneèitìní vody a ovzduí, toxické látky. e240. Svìtlo. Intenzita svìtla, kvalita svìtla. e245. Zmìny závislé na èase. Cykly dne a noci, mìsíèní cykly. e250. Zvuky. Fenomény, které je slyet, napø. bouchání, zvonìní, hraní, zpívání, køik atd. (U osob, které mají jen zbytky sluchu, je dùleité eliminovat neádoucí hluk, naopak osoby s úplnou ztrátou sluchu mohou být v hluèném prostøedí.) e260. Kvalita vzduchu. Kvalita jednak mimo budovy, jednak v uzavøeném prostoru.
Kapitola 3. Podpora a vztahy e310. Nejblií rodina. Osoby spøíznìné porodem, svatbou nebo pøíbuzenstvím uznaným danou kulturou. e315. iroká rodina e320. Pøátelé. Vztah charakterizovaný dùvìrou a vzájemnou podporou. e325. Známí, kamarádi, kolegové, sousedé a èlenové komunity (obce) e330. Osoby v pozici autority. Mají rozhodovací povinnost a odpovìdnost za druhé jako uèitelé, zamìstnavatelé, kontroloøi, náboentí vùdcové, strání, èlenové správních rad atd. e335. Osoby v podøízených pozicích. Osoby, jejich ivot je dennì ovlivòován osobami v pozici autority. e340. Osoby zajiující osobní péèi a asistenti e345. Cizinci e350. Domácí zvíøata. Zvíøata, která obstarávají fyzickou, emocionální nebo psychickou podporu. e355. Zdravotniètí profesionálové. Lékaøi, sestry, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, logopedi, audiologové, ortotici a protetici a zdravotnì-sociální pracovníci. e360. Ostatní profesionálové. Vichni, kdo zajiují sluby mimo systém zdravotnictví, napø. právníci, architekti atd.
Kapitola 4. Postoje e410. Jednotlivé postoje èlenù nejblií rodiny e415. Jednotlivé postoje iroké rodiny e420. Jednotlivé postoje pøátel
215 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:44
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
220
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
e425. Jednotlivé postoje známých, vrstevníkù, kolegù, sousedù a èlenù komunity e430. Jednotlivé postoje osob v pozici autority e435. Jednotlivé postoje osob v podøízeném postavení e440. Jednotlivé postoje osob obstarávajících osobní péèi a osobní asistenci e445. Jednotlivé postoje cizích osob e450. Jednotlivé postoje zdravotnických pracovníkù e455. Jednotlivé postoje jiných odborníkù e460. Postoj spoleènosti e465. Sociální normy, praxe a ideologie
Kapitola 5. Sluby, systémy a principy øízení, politika e510. Sluby, systémy a politika, produkce spotøebního zboí e515. Architektura. Sluby pro vzhled a konstrukci budov jak veøejných, tak privátních. e520. Veøejná prostranství. Námìstí, otevøená tritì, pøedmìstské oblasti, rekreaèní prostory, parky, lesy, pobøení pásy, cesty pro chodce, jezdce atd. e525. Bydlení a potøebné sluby. Chránìné bydlení, útulky, sluby k zajitìní a údrbì bytù, potøebná legislativa. e530. Veøejnì zajiované sluby a prostøedky. Napø. voda, zdroje tepla, elektøina, veøejná doprava, zdravotnictví atd . e535. Sluby a systémy k pøedávání a výmìnì informací. Pota, telefon, telegraf atd. e540. Sluby a principy øízení dopravy. Pøíprava osob a zboí. e545. Sluby a principy øízení ochrany. Systém ochrany osob a majetku. e550. Právní sluby. Vztahuje se k legislativì a zákonùm dané zemì. e555. Asociace a neziskové organizace a sluby. Sluby a principy øízení skupin, resp. osob, zamìøených na neziskové zájmy. e560. Mediální sluby. Jak je zajitìno rádio, televize, noviny, internet. e565. Ekonomické sluby. Jak je zajitìna produkce, distribuce, spotøeba a pouívání (vyuívání) zboí a k tomu potøebných slueb (napø. údrba, opravy pomùcek a pøístrojù). e570. Sluby sociálního zabezpeèení. Podpory osobám vzhledem k vìku, chudobì, nezamìstnanosti, zdravotním problémùm nebo disabilitì a zpùsob financování. e575. Sluby a principy sociálního podpory. Systém podpory pøi nakupování, transportu, domácí práci, sebeobsluze. Cílem je být více výkonný ve spoleènosti. e580. Zdravotní systémy. Prevence, léèení zdravotních problémù, zajitìná léèebná rehabilitace, uplatòování zdravého ivotního stylu.
216 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:44
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
221
e585. Výchova a výcvikové systémy. Získávání, udrení a zlepení znalostí, odbornosti a uèebních a øemeslných dovedností (viz UNESCO, Mezinárodní standardy výuky ISCED, 1997) e590. Sluby pøi hledání práce a zamìstnání. Jak nalézt vhodnou práci pro nezamìstnané, nebo hledat jinou práci èi zamìstnání pro ty, kteøí hledají zlepení pracovních podmínek. e595. Politické zøízení a uspoøádání. Hlasování, volby, vláda v zemi, v regionech, v komunitì, vztah k mezinárodním organizacím. Rehabilitace je z velké èásti zamìøena na sloku sociální, pracovní a na prostøedí v oblasti postoje spoleènosti a legislativy. Ve vech uvedených situacích jsou velmi dùleití èlenové rehabilitaèního týmu: krom fyzioterapeutù a ergoterapeutù i kliniètí psychologové a sociální pracovnice a doufejme, e i u nás bude pøístupný dalí dùleitý rehabilitaèní pracovník tzv. pøípadový organizátor (cases manager), který nám a doposud chybí nebo je zajiován nesystematicky.
6.5 Organizaèní prostøedky systému rehabilitace V r. 1994 vydala Svìtová zdravotnická organizace publikaci nazvanou Community based Rehabilitation and the Health Care Referral Services Rehabilitace zaloená na komunitì (obci) a referenèní slubì zdravotní péèe. Publikace není u nás dostateènì známá. Pøedkládá plán nìkolikastupòové organizace rehabilitace. Zaèíná na úrovni státu, plynule a koordinovanì navazuje na nií stupnì, kraje, popø. regiony a pokraèuje a do obce (comunity). Jde o rozpracování pùvodního podnìtu Charty na osmdesátá léta, kterou vydala Rehabilitation International. Tam se uvádí v odstavci 65., jak má kadá zemì vypracovat celonárodní plán rehabilitace a zøídit koordinaèní orgán podléhající pøímo vládì. Podobný podnìt vydala i Rada Evropy v r. 1992, kde je podán modelový program politiky rehabilitace (coherent policy on rehabilitation for people with disabilities). Do èetiny byla pøeloena dalí dùleitá informace Mezinárodní organizace práce (ILO) nazvaná Vyhlídky na zamìstnání pro lidi s postieními v transformujících se zemích Praha 1996, která se zabývá závìreènou fází rehabilitaèního procesu osob v produktivním vìku. Ve vech uvedených pracích je v podstatì navren plán sítì rehabilitaèních aktivaèních programù prostupující systematicky celým územím republiky. Programy musí být propojeny a ekonomicky i spoleèensky zajitìny. Kadá vìtí nemocnice by mìla organizaènì zajiovat rehabilitaci vech pacientù ohroených disabilitou, nebo by se mìla snait ji existující disabilitu odstranit nebo alespoò zmírnit a souèasnì umoòovat návrat do bydlitì, rodiny a podle vìku do koly nebo zamìstnání. Umístìní v ústavech by mìlo být jen nouzovým øeením, kdy se integrace do normální spoleènosti nemùe uskuteènit. Rehabilitace by mìla
217 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:44
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
222
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
bez prodlení nastupovat po zvládnutí akutní fáze onemocnìní nebo úrazu, aby se omezilo zbyteèné prodluování hospitalizace. Rehabilitace tedy nestanovuje etiologickou diagnózu. To musí uèinit ji subsystém akutní medicíny. Pokud o diagnóze panují pochybnosti, vrací se pacient na pøísluné akutní oddìlení. Rehabilitaèní tým hodnotí pacienta, kterého z psychologických dùvodù radìji nazýváme rehabilitantem, podle ji výe uvedených tøí dimenzí. 1. Poruchy. Hodnotíme orgán nebo orgány, které jsou poruené morfologicky a funkènì, i to, jak a v èem poruené orgány sniují rehabilitantovu aktivitu. 2. Aktivity. Hodnotíme, jak vznikají disabilitující situace, jakou sniují aktivitu, jak tyto omezující aktivity omezují participaci rehabilitanta na ivotì a jak ji je, nebo pravdìpodobnì bude jeho ivot omezen (restringován). 3. Faktory prostøedí (environmental factors). Faktory prostøedí od zaèátku vyhodnocujeme a snaíme se dosáhnout toho, aby restrikce byla co nejmení a bariérové omezující okolnosti se odstraòovaly nebo alespoò minimalizovaly. V souvislosti s faktorem prostøedí je spojena tvorba výe uvedené organizace propojené sítì (community based rehabilitation), øazené do vech úrovní politického systému. Nejlépe, kdy je opøena o zákonnou normu. Do organizace rehabilitace proniká také v souèasné dobì tvorba rùzných stupòù (pásem) rehabilitace, které jsou definované a podle nároènosti práce i honorované. Pøedpokladem jsou akreditaèní monosti, tedy jak stanovit, co má které pracovitì ve své náplni a zda to skuteènì vykonává. Pokud není tento systém funkèní, pracovní výkony se zbyteènì pøekrývají nebo nìkteré chybí a celý program je málo výkonný a výraznì se prodrauje. Tradièní medicína má sklon k pøeceòování pasivní medikamentózní terapie a nedostateènì se v ní uplatòují aktivaèní programy rehabilitace. Ta pøedpokládá pomìrnì znaènou osobní angaovanost kadého èlena rehabilitaèního týmu. Musí být dosaeno správného zhodnocení problému (evaluation), motivace a pøimìøené integrace.
6.5.1 Problém specializace lékaøù a dalích odborníkù Specializace lékaøských oborù byla ve své dobì velkým pokrokem medicíny. V souèasnosti se stále více ukazuje nezbytnost týmové spolupráce, kterou øídí manaer. Profesor Tardieu pøirovnával výstinì práci tohoto manaera v rehabilitaci k dirigentovi. Dirigent orchestru ví, kdy má který hudebník nasadit, pozná, jestli hraje dobøe, i kdy sám hrát na vechny nástroje nedovede. Nemocnice, která je cosi jako hotel se specializovanými slubami, jen potøebuje dobøe vybudovaný recepèní systém záchrany ivotnì dùleitých funkcí na akutnì resuscitaèním úseku a oddìlení intenzivní péèe a který je pomìrnì drahý. Dále je dùleitý diagnostický blok, který vyuívá pokud mono na tøi smìny velice výkonné diagnostické metody a pøístroje. Na vstupní systém je bezprostøednì napojen systém rehabilitace s pøimìøeným poètem lùek, stacionáøem a propracovanou návazností na dalí rehabilitaèní pásma, resp. dalí prostøedky reha-
218 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:44
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
223
bilitace (pedagogické, pracovní, sociální i dalí), je organizaènì dosahují a do bydlitì rehabilitanta, nejlépe pøes pøísluného obvodního nebo mìstského lékaøe, který je s moderní koncepcí rehabilitace seznámen. Nemocnice je vhodnìjí jako monoblok, nebo alespoò budovy propojené krytými koridory bez architektonických bariér. Oddìlené pavilony, typ nemocnice, který se budoval jako hráz proti infekcím, ji není vhodný. V mnoha zemích nemají specialistu pro rehabilitaci, ale z øad lékaøských oborù se nìkteøí odborníci více uplatòují v akutní medicínì, nebo v rehabilitaci. U nás existuje odborník pro fyziatrii a léèebnou rehabilitaci a velice se angauje v myoskeletální medicínì. V rehabilitaci se velmi významnì prosazují odborníci s magisterským vzdìláním v nìkterých rehabilitaèních odbornostech. Rehabilitace bude vdy alespoò jako konzultanty potøebovat neurologa, internistu, pediatra, foniatra, ortopeda, psychiatra, posudkového lékaøe, dorostového lékaøe i lékaøe-odborníka pro choroby z povolání. Z nelékaøských oborù je to klinický psycholog, sociální pracovnice a technický pracovník vìtinou spojovaný s rehabilitaèním inenýrstvím. U nás existuje i lékaøský specializaèní obor lékaø-protetik. Tradièní protetika se vývojem moderní technologie znaènì zmìnila nabídkou sériových polotovarù. Pøímo v rehabilitaci jsou vzdìláváni fyzioterapeuti a ergoterapeuti, kteøí mají stále èastìji vysokokolské vzdìlání. Dále jsou velmi zapotøebí speciální pedagogové. Velmi dùleité jsou rehabilitaèní sestry (rehabilitation nursing), které nemùeme zamìòovat s fyzioterapeutkami, co se u nás èasto stává.
6.6 Praktické provádìní rehabilitace nervových poruch Vzhledem k tematice této monografie se budeme orientovat pøedevím na poruchy centrálního nervového systému. Èasto se pouívá pojmu neurorehabilitace. Kdy srovnáme rùzné etiologické pùvody chorob, které vyadují rehabilitaèní program, choroby nervové nebo nervovou poruchou zpùsobené výraznì pøevaují. V Èesku byla ustavena v r. 2004 neurorehabilitaèní sekce Rehabilitaèní spoleènosti J. E. Purkynì. Orgán mozek má vlastnì v sobì uzavøeno mnoho orgánù a funkcí a není snadné je odliit. V souèasné dobì se velmi diskutuje o tom, co je vlastnì pøevánì jen funkce mozku a co je jeho funkce globální.
6.6.1 Kontuze mozku a jeho rehabilitace Jako pøíklad rehabilitaèního progresivního programu je mono uvést zranìní mozku, které je do jisté míry avantgardním programem moderní medicíny. Kontuze mozku se stává tak závanou pøíèinou disability, e se tímto problémem zabývají nadnárodní organizace. Evropská komise funkèní rehabilitace HELIOS II publikovala v r. 1996 Smìrnici pro Brain Injury Rehabilitation. Jde o systém zaèínající ji v prvním stupni prevence prevence, aby k úrazu nedolo. Pokud k nìmu dojde, pak druhý stupeò
219 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:45
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
224
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
prevence prevence následkù, závisí na dobré organizaci rychlého transportu vykolenou záchranou slubou na akreditované pracovitì schopné kvalifikovanì zasáhnout. Ztráty minut jsou èasto rozhodující. Emergentní sluby akutnì resuscitaèních center dosáhly veobecnì znaèné dokonalosti, take postiení kontuzí mozku nejen pøeívají, ale spojením s vèasnou bezprostøednì navazující rehabilitací dosahují velkého stupnì osobní nezávislosti a mnoho z nich je znovu zaèlenìno do pracovního procesu. Jde ve vìtinì pøípadù o mue. V Evropì je to roènì pøiblinì 15 000 osob. Kontuze mozku jsou vìtinou zpùsobeny èlovìkem, dopravními nehodami, pády a násilím (vèetnì støelných zranìní mozku). Tyto pøíèiny jsou známé jako hlavní. Èasto se k nim pøidruuje i vliv alkoholu jako podíl na zranìní u opilé zranìné osoby nebo jako pøíèina u osoby, která zranìní zpùsobila, napø. opilý øidiè. Akreditované pracovitì má být dobøe známé v daném regionu, má mít akutnì resuscitaèní program s dostupným servisem specialistù, 24 hodin fungující diagnostický komplex poèítaèových technik na vyetøení mozku, dále neurochirurgické pracovitì, pøímo navazující lùkové rehabilitaèní oddìlení vybavené odborníky pro rehabilitaci jednotlivých mozkových funkcí a dobøe organizovaný výstup do dalích fází rehabilitace a do organizace rehabilitace v obci, kde zranìný bydlí, kde je jeho rodina a pracovitì nebo pracovní pøíleitost. Spojení akutních lùek a rehabilitaèních lùek v jednom zaøízení umoòuje vèasný pøeklad na rehabilitaci pøi udrování kontaktu odborníkù a pøípadný rychlý zásah pøi neèekaném zvratu zdravotního stavu. Nový prvek v terapii kontuzí mozku je aktivní program aferentace jetì v období, kdy vìdomí není navráceno a je znaènì zastøené. Èekat na úplný návrat vìdomí, jak tomu bylo zvykem, se ukazuje jako nesprávné. Monost kompenzovat, resp. nahradit poruené neurony neurony jetì plnì nevyuitými (plasticita mozku) lze nejlépe tehdy, kdy je s rehabilitací zapoèato co nejdøíve. Výsledky takto organizované sluby rehabilitace jsou prokazatelnì nejlepí moné. Jakmile se stav zlepí natolik, e se objeví urèitá míra samostatnosti, je rehabilitant pøedáván na dalí rehabilitaèní program do pøísluného pracovitì. Doporuèuje se pro takovou organizaci anglický název tracking systém nebo francouzský systém de suivi, kde má dùleitou roli case manager. Tyto pojmy jsou u nás málo známé a zatím nebyly do èetiny pøeloeny. Moná, e by bylo lépe pouívat ji mezinárodnì akceptované výrazy, které pochopitelnì neslouí jen pro rehabilitaci kontuzí mozku. Pro rehabilitaci stavù po kontuzi mozku jsou ve vìtinì vyspìlých zemí té sdruení poranìných, jejich pøíbuzných a odborníkù. U nás o takovou organizaci usiluje sdruení Cerebrum. V Èechách mají pøedpoklady pro traking systém rehabilitace ji nìkteré velké nemocnice, ale není vyøeen systém financování jednotlivých fází rehabilitace.
6.6.2 Poruchy rùzných systémù mozku Nae informace vycházejí z tradièní neurologické topografie, která se vak obohatila o poznatky moderní poèítaèové diagnostiky a moderní neurochirurgie, a co je zvlá
220 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:45
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
225
dùleité, také o poznatky moderní rehabilitace jako èasto jediné skuteènì kurativní monosti. Pøi kontuzi mozku bývají najednou poruené i dalí jeho èásti, které pak dohromady tvoøí samostatný klinický obraz disability. Jedno z nejèastìjích zranìní èástí mozku nastává pøi pøímém nárazu na frontální laloky. Frontální syndrom dìlíme na syndrom prefrontální (lépe je nazývat ho apikální) a frontální prerolandický. 6.6.2.1 Prefrontální (apikální) syndrom Je zdrojem øady psychických projevù: a) Psychické alterace, úbytek intelektu, nìkdy se stupòující a k demenci, úbytek pamìti, etických vlastností a orientace; objevuje se citové zchudnutí a bezzájmovost, ztráta iniciativy; zvlátní psychické pøíznaky typické pro tuto lokalizaci jsou: moria (plané vtipkování), Ganserùv pøíznak (nehorázné odpovìdi dìlající dojem schválnosti), gatismus (osobní neèistota, moèení, kálení pod sebe); úbytek iniciativy, spavost a coma frontale (jde o poruení spánkového centra ve stìnì tøetí komory jako vzdálený tlakový pøíznak). b) Somatické pøíznaky, ztráta èichu; pseudocerebelární ataxie frontální, tzv. Brunsova, s poruchou rovnováhy; úchylka tìla se dìje k protilehlé stranì a objevuje se ataxie, abázie a krescendová retropulze (Hennerova); nìkdy nastává dezorientace v prostoru, obèas provázená chùzí v kruzích; pøíznaky úchopu Janievského s pøevahou na stranì porueného frontálního laloku (pøi vloení prstu nebo nìjakého pøedmìtu do ruky postieného dojde k automatickému stisku, který je tím vìtí, èím více se z úchopu snaíme vyprostit; sací reflex je pozitivní, stejnì tak ostatní reflexy axiální; pseudocerebelární pøíznaky podle Hennera (velká asynergie s retropulzí a lateropulzí a titubace vznikají ale jen pøi souèasném tlaku na bazální ganglia), pseudoneocerebelární pøíznaky (hypermetrie, pasivita, plasticita a malá asynergie) pøi jednostranném poruení frontálního laloku. K uvedeným poruchám se vak pøidruují poruchy dalí, zjitìné moderními diagnostickými technikami a pozorováním disabilního chování osob po kontuzi mozku. Zabývají se jimi psychologové, ergoterapeuti a speciální pedagogové. O tìchto problémech bylo podrobnì referováno na International Brain Injury Association v kvìtnu 1998 v Praze: Prefrontální kortex spolu s talamem a retikulární formací zpùsobují poruchu pozornosti, projevující se jako neschopnost soustøedit se na specifický podnìt; irelevantní podnìty z okolí pùsobí destruktivnì a postiený je nedovede odliit. Je výraznì roztritý a nedovede pokraèovat v aktivitì podle zadaných instrukcí, nepostøehne omyly. Pùsobí zmatenì, hovoøí o minulosti jako o pøítomnosti, nedovede myslet jasnì, co pøedevím poruuje uvìdomování si a chápání èasu.
221 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:45
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
226
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
Prefrontální kortex, jeho orbitofrontální oblast spolu s retikulární formací, zpùsobí poruchu bdìlosti, ve které je proces probuzení omezen na stav, ve kterém si èlovìk v podstatì neuvìdomuje, co se kolem nìho dìje. Prefrontální kortex, zadní partie capsula interna, bazální ganglia a pravdìpodobnì retikulární formace zpùsobí apatii, chudost emocí, nezájem o vìci, které se bìnì chápou jako vzruující. Prefrontální kortex jako celek zpùsobí nepøizpùsobivost, chybìní abstraktního mylení, neschopnost zobecòování (postiený není schopen formulovat abstraktní význam pøísloví), konfabulace, nedostateèné chápání reality spojené s nedostateènou inhibicí nápadù. Pacient si nepamatuje, co se událo, ale bez zábran si vymýlí, má pokleslý náhled na sebe i situaci, ve které se nachází. Nechápe svou disabilitu, pronáí nerealistické komentáøe ke své porue. Ztrácí soudnost a není schopen zpìtné vazby vzhledem ke svým omylùm. Prefrontální a premotorický kortex jedné z hemisfér, dolní èást levého parietálního laloku a corpus callosum zpùsobují ideatorní apraxii postiený ztrácí povìdomost o tom, jak se má co dìlat, jaké je poøadí úkonù (napø. navléká ponoky na boty). Prefrontální kortex mùe být zdrojem echolalie, co je perseverace, pøi které postiená osoba opakuje, co slyí, napø. na otázku odpovídá opakováním stejné otázky. Dále mùe prefrontální kortex zpùsobovat setrvaènost v konání, nepotlaèitelnou opakující se stereotypní aktivitu (napø. kdy si umyje ruce, pokraèuje pak v mytí veho, co vidí v okolí). Prefrontální kortex a suplementární motorický kortex pøevánì pravé hemisféry zpùsobí ztrátu iniciativy. Pacient je schopen aktivitu popsat, ale nedovede ji vykonat, i kdy je naléhavá. Sedí neteènì, bez jakékoliv èinnosti. 6.6.2.2 Globální porucha mozku V dìtství vzniklá mentální retardace pøedpokládá stanovení diagnózy nìkdy známé u i kauzální terapii (u nìkterých vrozených metabolických poruch) ale vdy dobrou rehabilitaci. Velké zásluhy v tomto smìru mají organizace rodièù, kteøí prosadili co moná nejlepí spoleèenský standard postiených dìtí. Nejèastìji jde o prostou mentální retardaci ne pøíli jasné etiologie nebo známý Downùv syndrom (trisomii). V minulosti ili v dospìlém vìku tyto dìti vìtinou v nedùstojném postavení v domovské obci. Byly rùznì zamìstnané, nìkdy vak i pracovnì zneuívané. Pokrokem bylo zøizování ústavù, kde trávily svùj ivot od dìtství a do smrti. Prakticky zmizely zrakùm veøejnosti. V souèasné dobì panuje naopak snaha omezit ústavní internaci a zamìøit rehabilitaci co nejvíce na faktor prostøedí, tj. na integraci do spoleènosti. Z disabilních situací je to program zamìøený na chování a komunikaci. Je ádoucí vytvoøit chránìné pracovní podmínky s rùznou mírou osobní nezávislosti podle stupnì poruchy a umoòovat ivot mezi normální populací, která se musí s celou problematikou seznámit a vnitønì se souitím souhlasit. Jinak se rehabilitace nedaøí. Velké mnoství pracovních pøíleitostí se naskýtá v zemìdìlství
222 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:45
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Systém moderní rehabilitace
227
a ve slubách, napø. zelináøství, kvìtináøství, chování drobného zvíøectva, údrba zelenì, hotelové sluby, praní prádla, skladování a rùzné pomocné práce. Podle ICD 10 jde o lehkou mentální retardaci (IQ 50 a 69), která odpovídá mentálnímu vìku 9 a 12 rokù, a støední mentální retardaci (IQ mezi 35 a 49), která odpovídá mentálnímu vìku 6 a 9 rokù. Tìké mentální retardace a hluboká mentální retardace se el velmi èasto ústavnímu zaøízení nevyhne. Ale i u tìchto osob se rehabilitace zamìøuje alespoò na co nejvìtí míru schopnosti sebeobsluhy. Velmi záleí na správném vyhodnocení mentální a fyzické kapacity ji v dìtství, podle èeho je tøeba rehabilitaci smìrovat (velké úspìchy má v tomto smìru francouzská Mutualité Sociale Ageicole), která v ÈR v rámci programu Phare zorganizovala dvì integraèní centra. Samostatný problém tvoøí tzv. poruchy kombinované, kde je kromì mentální retardace i rùzná míra poruchy motoriky. Tyto dìti mají vìtinou rùznì velkou disabilitu v sebeobsluze (v bìných denních èinnostech) a v lokomoci. Týká se to nejèastìji dìtské mozkové obrny. Rehabilitaèní program je zamìøen jak na disabilitu, tak na handicap, integrace bývá bohuel ménì úspìná. Systematicky se tímto problémem u nás zabývá Jedlièkùv ústav a koly v Praze. 6.6.2.3 Demence Objevila se jako velký problém s prodlouením vìku. Proces nelze zastavit, ale lze ho pomocí soustavného cvièení gnostických funkcí dùleitých k sebeobsluze a úpravou ivotního prostøedí pøi fungují rehabilitaci v obci (community based rehabilitation) omezit a udret postienou osobu dlouho v jejím ivotním prostøedí. I kdy je nakonec ústavní pobyt nezbytný, mìl by být i tam aktivaèní program. Demence nastupuje bohuel èasto i po výe zmínìných kontuzích mozku a jako prùvodní jev onemocnìní i ve vìku mladistvém nebo dospìlém. 6.6.2.4 Psychiatrická onemocnìní Z rehabilitaèního hlediska byla psychiatrie vdy vùdèím oborem, kde se rehabilitace uplatòovala jako významný léèebný prostøedek. Moderní farmakoterapie vnesla do psychiatrie mocný léèebný vliv, ale nìkdy zaujímající ponìkud pasivní postoj. Pøevratné tendence v moderní psychiatrii pøedstavuje ruení psychiatrických ústavù (Anglie). Vychází z pøedpokladu, e psychiatricky nemocný èlovìk je schopen ít za stanovených chránìných podmínek v normální spoleènosti (komunitì). Pøípadné akutní dekompenzace se pak øeí na lùkovém psychiatrickém zaøízení v nemocnici.
6.7 Závìr Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka se doèkala tøetího, pøepracovaného a doplnìného vydání. Je zde novì koncipovaná problematika rehabilitace, která zaznamenává velký rozvoj. Uívá se pro ni i oznaèení paradigma medicíny jde
223 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:45
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
228
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
o postupy, je s sebou pøináejí té zmìny terminologické, které je tøeba i u nás zakomponovat do jazyka. Vzhledem k tomu, e motorika vdy zaèíná aferentací, jsou uvedeny i nìkteré základní informace o systému dostøedivém, který s rehabilitací nerozluènì souvisí.
224 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:45
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Rejstøík
Rejstøík A acetylcholin 68 afázie 115 agnózie 115 akèní potenciál 15, 23 akineze 123 aktin 20 aktivita 201, 222 inzerèní 84 aktivity a participace 212 akutnì resuscitaèní centra 224 alfa-motoneurony 41 amblyopie 181 analytická EMG 8385 antagonisté 95 aplikace znalostí 213 apraxie 115 area Brodmanova 4 artikulaèní funkce 208 asymetrické pohyby páteøe 148 atetóza 73, 124, 167 automatický mìchýø 120 automatizace pohybù 149 axilární visová reakce 136
B B-faktor 185 Babinského pøíznak 98, 109, 113 bazální ganglia 62, 226 stav 184 blok diagnostický 222 body klíèové 151 bolest 207 bolesti úponové 106 Brocovo centrum øeèi 59, 179 Brodmanova area 4 53 buòky Purkyòovy 74
C
Ca2+ 24 capsula interna 216 case manager 221, 224 celkový zdravotní stav 182 centrální paréza 107 Cerebrum 224 cévní léze míní 117 malacie míní 117 mozkové pøíhody (CMP) 112 cílená motorika 52, 74, 78 community based rehabilitation 222 cvièení gnostické 190
È èidlo 13 èichové funkce 206 èití 120
D definice rehabilitace 195 dekubity 120 demence 227 denervace 84 dìti rizikové 131 diagnostický blok 222 diparéza spastická 166 disabilita 197, 199 dlaha nadkolenní 172 podkolenní 173 dolní konèetiny 206 doména 199 dominance konèetin 188 DOPA 74 dopamin 67, 70, 74 doplòková motorická oblast 58 Downùv syndrom 226
225 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:46
229
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
230
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
draiv (drive) 203 drádìní kartáèem 100 dromokinetické stadium 79 dynamometrie 86 dysartrie 115 dyskineze oèních pohybù 181 dystonické pohyby 210
E E-faktor 185 efektor 13 ekonomický ivot 217 elasticita svalová 186 elastický odpor 185 elektrická stimulace 114 elektroencefalografie (EEG) 83 elektromyografie (EMG) 83 elementární reflexy posturální (ERP) 95 emocionální funkce 224 encefalitida 116 encephalopathie (EP) 163 endokrinní systém 208 energie 203 environmental factors 218, 201 epileptický záchvat 178 ergometr 209 ergometrický systém 209 ergoterapeut 104,132 esenciální skolióza 148 extenèní jevy 109 extenzorové reflexy 37 exteroreceptivní reflexy 37 exteroreceptory 32 extrapyramidové syndromy 120
F facilitaèní metody 89, 204 faktor B 185 E 185 prostøedí 199, 218 sociální 168 fenomén sklápìcího noe 95 fibrilace 24
fixaèní mechanismy 60 flekèní jevy iritaèní 109 flexorové reflexy 37 formace retikulární 216 frontální laloky 205 syndrom 215 funkce artikulaèní 207 èichové 206 genitourinární a reprodukèní 209 hlasu a øeèi 207 hematologická imunitní 207 kardiovaskulární 209 kognitivní 115 mentální 201, 203 neporuení 197 neuroskeletálního pohybu 209 osobnosti 202 pokoky 210 reprodukèní 209 respiraèní 208 senzorické 206 svalù 210 tìla dynamické 199 statické 199 trávicí, metabolické a endokrinní 208 vestibulární 206 zaívací 208 funkèní schopnost 199 vìk 170 faktorové hodnocení 163 fyzioterapeut 103, 132
G GABA 66, 75 Galantùv reflex 51 gama-systém 36, 78 ganglia bazální 62 Ganserùv pøíznak 225 generátorový potenciál 15 genitourinární funkce 209 globální porucha mozku 217 psychosociální funkce 202 glutamát 66
226 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:46
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Rejstøík gnostické vyetøení 190 Golgiho tìlíska 96 gonartróza 107 goniometrie 86
H H-reflex 88, 92 handicap 197199, 211 handling 151 HELIOS II 223 hematologická funkce 209 hemianopsie 181 hemibalismus 69, 73,125 hemisyndrom spastický 165 Heschlovy závity 179 hlas 208 hlavové nervy 60 hluboké íjové reflexy 153 hluchonìmost 206 hodnocení faktorové 163 holokinetické stadium hybnosti 51 homunculus motorický 53 horní konèetiny 204 hybnost pasivní 185 prenatální 29 hyperkineticko-hypotonický syndrom 73 hyperkinetický syndrom 167 hypertonus 133 hypokineticko-hypertonický syndrom 73, 74 hypotonický syndrom 167 hypotonus 133
CH chirurg-traumatolog 103 chorea 73 chu 208 chùze 193 v aparátech 174 chùzový automatismus 136
I idea pohybu 81 impairment 198 imunologická funkce 209 inervace reciproèní 95 infantilní kyfózy 79 infirmité motrice cérébrale (IMC) 163 intelekt 202 inteligenèní kvocient 204 intenzivní péèe 222 interneurony míní 38 inzerèní aktivita 84 IQ 202, 227 iritaèní pyramidové jevy 109
J jáství 205 jazyk 180 Jedlièka R. 195 jednotka motorická 23, 84 Jendrassikùv manévr 91 jevy extenèní 109 iritaèní flekèní 109
K Kabatova metoda 113 kalendáøní vìk 133 kardiovaskulární funkce 207 kinematické vyetøení 87 klasifikace pohybu 30 klíèové body 151 klidový tøes 122 klonus 110 kloubní blokáda 104 kognitivní funkce 115, 204 kombinované poruchy 227 kompenzaèní postavení oèí 60 komponenta 199 komprese míchy 117 komunikace 214
227 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:46
231
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
232
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
kontrakce 26 svalu 36 kontrola hlavy 156 kontuze mozku 223 konvergence oèí 60 kortex motorický 53 prefrontální 225 koxartróza 107 kratikinetické stadium hybnosti 81 kremasterový reflex 100 kvalifikátory 199 kyfóza infantilní 79
L labyrintové reflexy 101 laloky frontální 205 Landau I 52 Landauova reakce 140 L-DOPA 123 Lewit K. 104 lezení 143 logopedický výcvik 132 lokomoce 199
M manaer 214 manévr Jendrassikùv 91 manipulace nárazová 105 manelé Bobathovi 113 mentální funkce 201 retardace 217 metabolická funkce 208 metoda Kabatova 113, 148 metodika manelù Bobathových 149, 151, 184 metody facilitaèní 89 Mezinárodní klasifikace funkèních schopností 198199 poruch, disabilit a handicapù 197 mícha 214 míní interneurony 38 ok 43
mobilita kloubù 209 kostí 210 mobilizace 105 moèení 120 modifikace Vojtova 138 monoblok 213 monokinetické stadium hybnosti 51 moria 215 Moroova zkouka 51 reakce 138 motoneurony alfa 41 motorická jednotka 23 doména 199 motorický asociaèní systém 60 homunculus 53 kortex 53 systém pohybu 52 polohy 44 motorika cílená 52, 74, 79 opìrná 29, 44, 51 reflexní 44 spinální 43 mozeèek 74 pontinní 74 spinální 50 vestibulární 46 mozek 214 mozkové cévní pøíhody 112 nádory 116 myoclonus 126 myofibrily 18 myoklonie 73 myopatie 22 myozin 20 mylení 213 mylenka 204
N nadkolenní dlaha 172 nádory míchy 117 mozkové 116 napodobování (copying) 212
228 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:46
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Rejstøík nárazová manipulace 105 Nautùv-Mehlerùv okruh 69 neglect syndrom 115 neocerebelární syndrom 78, 126 neocerebelum 74 nervosvalová ploténka 22 nervy hlavové 60 neurochirurg 103 neuroskeletální a k pohybu se vztahující funkce 209 nucleus dentatus 75 ruber 78 subthalamicus 66 nystagmus 128,182
O oblast motorická doplòková 58 primární 53 premotorická 57 oblouk reflexní 13 obranná trojflexe 97 obranné reflexy 162 odpor elastický 185 okohybné pole 59 okruh Nautùv-Mehlerùv 69 opìrná motorika 29, 44, 51 reakce dolních konèetin 136 opìrné reflexy 101 orbitofrontální oblast 216 organizace rehabilitace 196 sluchovì postiených 206 zrakovì postiených 206 orientace 202, 204 ortoped 133 ortopedické vyetøení 191 ortopedický protetik 103 osobní péèe 215 údrba 211 otáèení 161 kolem tìlesné osy 160 reflexní 146
P padáková reakce 52 pádové reflexy 102 paleocerebelární syndrom 78, 126 palestezie 128 pallidum externum 66 pamì 203 pamìní stopa 81 parestezie 208 paréza 107 centrální 107 periferního neuronu 129 spastická 107 Parkinsonùv syndrom 74, 121 participace 202, 211, 213 pasivní hybnost 185 patelární reflex 90 pavilonový typ 217 pedagogické prostøedky 205 Peiper a Isbert 149 percepce 204 percepèní poruchy 115 Petö G. 132 plazení 142, 143,145 plegie 107 ploténka nervosvalová 22 poèítání 205 podkolenní dlaha 173 podnìty 13 podpora a vztahy 219 pohyb 209 pohyblivost 214 pohybové aktivity 210 vzorce 107 vzory 149 pohybový vývoj 133 pokoka 210 pole okohybné 59 poliomyelitida 129 polohy útlumové 153 polyelektromyografie 85
229 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:46
233
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
234
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
polygrafie 86 poranìní mozku 116 porucha 198 øeèi 115 poruchy 201 bazálních ganglií 73 generalizované 199 kombinované 227 mozeèku 78 percepèní 115 rùzných systémù 224 postizometrická relaxace 97 postoj rodièù k onemocnìní 169 postojové reflexy 45 postpoliomyelitický syndrom 129 postsynaptický potenciál 15 potenciál akèní 15, 23, 85 generátorový 15 postsynaptický 15 receptorový 17 potíe pøi øeèi 179 pozornost 203 práce a zamìstnání 217 praktický lékaø 103 prefrontální kortex 215, 226 premotorická oblast 57 prenatální hybnost 29 produkce tónù 208 produkt a technologie 218 proprioreceptory 32 prostorová orientace 207 prostøedí 212 prostøedky pedagogické 206 pøíznak Babinského 98, 109, 113 Ganserùv 215 pseudoklonus 110 psychika 198 pudy 203 punctum fixum 145 Purkyòovy buòky 75 pyramidové jevy iritaèní 109 zánikové 109
R reakce axilární visová 136 Landauova 140 Moroova 138 padáková 52 rovnováné 162 segmentální 45 statické 45 støemhlavá 52,137 recepèní systém záchrany ivota 222 receptor 13 receptorový potenciál 17 reciproèní inervace 95 reflex 13 Achillovy lachy 90 Galantùv 51 H 88,92 kremasterový 100 patelární 90 Robinsonùv 175 sací 177 T 92 reflexní lokomoce 142, 144, 147 motorika 44 oblouk 13 odpovìdi 131 otáèení 146 útlum 151 reflexy asymetrické a symetrické 101 elementární posturální 95 extenzorové 37 exteroreceptivní 37 flexorové 37 hluboké íjové 153 labyrintové 101 myotatické 89 obranné 162 opìrné 101 pádu 102 postojové 45 rovnováné 101 íjové 101, 149
230 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:46
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Rejstøík lachové a okosticové 89 tonické vestibulární 160 vzpøimovací 46, 102 refrakèní vady 181 rehabilitace 196197, 221, 223 rehabilitaèní lékaø 103 rehabilitant 222 Rehabilitation International (RI) 196 relaxace 95 postizometrická 97 reprodukèní funkce 209 respiraèní funkce 208 retardace mentální 227 retikulární formace 216, 226 reumatolog 103 rigidita 74, 79, 123 rizikové dìti 131 Robinsonùv reflex 175 rovnováné reakce 162 reflexy 101 roztrouená skleróza mozkomíní 117 rychlost vedení 85
Ø øada vývojová 162 øeè 61, 74, 199, 205
S sací reflex 177 saltatorní vedení vzruchu 17 sarkomera 18 segmentální reakce 45 senzitivita dynamická 35 senzomotorika 32 senzorické funkce 208 servomechanismy 82 sexuální funkce 120 skelet 199 skolióza 192 sluch 180, 206, 212 sluby 220 sníená aktivita 198 sociální faktor 168
spánek 203 spasticita 94, 111 spastická diparéza 166 paréza 107 spastický hemisyndrom 165 specializace 222 spinální motorika 43 , mozeèek 50 , ok 118 spoleènost rehabilitaèní a fyzikální medicíny 197 spouová zóna 146 stabilita kloubù 219 kostí 210 stadium hybnosti dromokinetické 79 holokinetické 51 kratikinetické 81 monokinetické 51 starost o sebe 215 start pohybu 81 statická funkce tìla 199 statické reakce 45 stav bazální 184 stereotaktická operace 133 stimulace nervu 84 Stoffelova operace 133 strabismus 181 striatum 62 struktury nervového systému 211 genitourinální, reprodukèní 212 kardiovaskulární, imunitní a respiraèní 211 kùe 212 pohybu 212 pøísluné oku a uchu 211 tìlesné 211 vztahující se k hlasu a øeèi 211 zaívání, metabolismu endokrinní støemhlavá reakce 52, 137 stupnice prognózy 200 substantia nigra 67 sumace 26 svalová elasticita 186
231 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:47
235
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
236
Fyziologie a léèebná rehabilitace motoriky èlovìka
svalové vlákno 18 vøeténko 33 svalový tonus 27, 94, 161 synapse 15 syndrom frontální 215 hyperkineticko-hypotonický 73, 124 hypertonicko-hypokinetický 121 hypokineticko-hypertonický 74 hypotonický 167 neglect 115 neocerebelární 78, 126 paleocerebelární 78, 126 Parkinsonùv 74, 121 postpoliomyelitický 129 vestibulární 127 zadních míních provazcù 128 syndromy extrapyramidové 121 synergisté 95 systém endokrinní 208 gama 36, 78 limbický 204 motorický asociaèní 60 pohybu motorický 52 recepèní 213
íjové reflexy 101, 149 kolní vzdìlání 169 lachové tìlísko 33, 37 ok míní 43, 118
T T-reflex 92 taktika pohybu 81 talamus 77 tapping 151 Tardieu G. 142, 163, 167, 170, 172, 184, 188, 192, 194 technické pomùcky 133, 172 technika Bobathových 207, 142 temperament 202 Temple Fay 142, 144 test trakèní 134
tetanus 25 tetraplegie 117 titin 21 tonické vestibulární reflexy 160 tonus svalový 27, 94, 161 torticollis spastica 125 tracking 222 trakèní test 134 trimenony 133 trojflexe obranná 97 tropomyozin 20 troponin 20 tøes 78 klidový 122
U uèení se 212, 213 úèelné senzitivní zkuenosti 212 úchop Janievského 215 uchopování 157 úkoly a poadavky 213 úmyslné pohyby 52, 80 úponové bolesti 106 úrazy míchy 116 útlum reflexní 151 útlumové polohy 153
V vìdomí 201 vìk vývojový 133 vestibulární funkce 206 mozeèek 46 syndrom 127 vidìní 206 vlákno svalové 18 Vojtova metoda 142, 145, 147, 148, 149, 160, 184 , modifikace 138 Vojtùv test 139 volní pohyby 131 veobecné úkoly a poadavky 213 vyprazdòování 177 výraz masky 74
232 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:47
Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen
Rejstøík vyetøení gnózie 189 chování 168 inteligence 167 kinematické 87 napínacího reflexu 186 ortopedické 191 reflexù 43 úchopu 189 vývoj motoriky 30, 79 vývojová øada 162 významná oblast ivota 216 vzájemné mezilidské vztahy 216 vývojový vìk 133 vzorce pohybové 107 vzory pohybové 149 vzpøimovací reflexy 46, 102
Z záchvat epileptický 179 zamìstnávání 201, 217 zánikové pyramidové jevy 109 zápoj 15 závity Heschlovy 179 zaívací funkce 208 zdraví 199 zkouka Moroova 51 zorné pole 207 zrak 206 zraková ostrost 181 zvýený tón 146
ivot v domácím prostøedí 216 sociální a obèanský 218 ivotní prostøedí 133
233 Fyziologie dotisk osvit.vp 26. dubna 2005 20:54:47
237